Etnické minority v Rumunsku

Máte to docela pěkné, ale zkuste psát méně heslovitě (působí to více lidštěji). — Petr Kokaisl 2008/05/25

Kurzívou jsou uvedeny informace poskytnuté konzulárním úsekem Velvyslanectví České republiky v Bukurešti, které lze považovat za oficiální stanovisko. Tyto údaje jsou dále rozšířeny o informace čerpané ze sekundárních zdrojů.

Rozloha: 238 391 km;

Obyvatelstvo: počet 21 795 000 (sčítání 27. 3. 2002), hustota 91, 4 obyvatel/1 km2;

Náboženské složení: 87 % obyvatel se hlásí k pravoslaví, 4,7 % k římsko-katolickému, 3,2 % k reformovanému a 4,3 % k jiným vyznáním. Bez vyznání je 0,1 % populace;

Úřední jazyk: rumunština, na úrovni místní správy je v některých oblastech možné užívat i jazyky menšin (v praxi jde především o maďarštinu);

Státní zřízení: republika (parlamentní systém více stran, 2 komory parlamentu);

Územní členění: 41 žup + hl. m. Bukurešť (6 obvodů, 2,067.545 obyvatel);

Peněžní jednotka: 1 leu (RON); 1 EUR=cca 3,6 RON;

Hlava státu: prezident Traian Băsescu

(zdroj: Velvyslanectví České Republiky v Rumunsku [online]. 2005 [cit. 2008-05-26]. Dostupný z WWW: <http://www.mzv.cz/wwwo/?amb=24>.)

Rumunsko bylo odjakživa multikulturním státem. Rozkládá se na pomylsné hranici mezi „východem“ a „západem“, napůl je svým charakterem ještě orientem, napůl již střední Evropou… Jak je patrné z následujících řádek, je Rumunsko zemí výrazně poznamenanou svou geografickou polohou i pestrými dějinami, které jsou právě umístěním země na mapě Evropy výrazně ovlivněny.

Největší etnickou skupinou v Rumunsku jsou Romové, jejichž počet se odhaduje na několik miliónů osob, nicméně většina Romů se hlásí k rumunské národnosti, oficiálně se k této menšině hlásí 535.140 osob (2,5%). Největší národnostní menšinou v Rumunsku z hlediska oficiálních statistik je maďarská menšina, k níž se hlásí cca 1.431.807 miliónu obyvatel Rumunska. Dále (podle velikosti) je tady ještě 17 organizovaných státem uznávaných menšin – ukrajinská, německá (12. - 13. století - saská kolonizace Sedmihradska - zakládání měst), rusko-lipovanská, turecká, tatarská, srbská, slovenská, bulharská, řecká, židovská, česká, arménská, csangó (malá skupina Maďarů z Moldavska). Jedná se o malé menšiny, v řádech tisíců osob. V této souvislosti doporučuji internetové stránky http://www.edrc.ro/recensamant.jsp?language=0. Dále v Rumunsku žijí další cizinci, občané Moldavska, Turecka, Číny, Vietnamu, Ukrajiny, Srbska, Makedonie, občané členských států EU atd. V jejich případě se však nejedná o národnostní menšiny (občany Rumunska jiné národnosti), ale o cizince.

Toto je poměrně komplikovaná otázka, kterou nelze jednoduše odpovědět. S jistou dávkou zjednodušení lze říci, že soužití menších menšinových skupin s většinovým národem je víceméně bezproblémové (viz také níže), problémy se objevují v rámci soužití dvou největších menšinových skupin, a sice Maďarů a Romů, s většinovým národem. Problémy Romů při soužití s většinovým etnikem jsou obdobné jako problémy Romů v dalších státech s početnou romskou populací (Maďarsko, Slovensko, Bulharsko, Makedonie, ČR atd.). Nepovažujeme za nutné se k této otázce blíže vyjadřovat. Problémy maďarské menšiny jsou jiného rázu, daly by se opět přirovnat k situaci maďarské menšiny na Slovensku. Příšlušníci maďarské menšiny žijí kompaktně především v takzvaném Sikulsku (území v centrální části Rumunska, v Sedmihradsku, v jihovýchodní části bývalého Uherského království – jedná se o takzvané Sikuly – szekély, secui – maďarské etnikum turkotararského – sikulského – původu – nejsilnější požadavky autonomie, měli ji v 50. letech). Dále příslušníci maďarské menšiny žijí v úzkém příhraničním pásu na západě Rumunska při hranici s Maďarskem a drobné skupiny jsou rozesety po celém území Sedmihradska. Politická reprezentace maďarské menšiny usiluje o získání území autonomie, především pro zmíněné Sikulsko. To vyvolává animozitu jak mezi politickými reprezentacemi (v rumunském parlamentu je maďarská menšina zastoupena 18 poslanci UDMR – Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku, také je v něm například zastoupena rumunská nacionalistická politická strana s názvem Strana Velké Rumunsku, která má mimo jiné i antimaďarské zaměření, stanovisko maďarských politických stran v Rumunsku k problematice vyhlášení kosovské nezávislosti se také lišilo od stanoviska všech rumunských politických stran a rumunského oficiálního stanoviska), tak mezi běžnými obyvateli (kupříkladu jeden z posledních případů je z 15. března 2008, kdy při oslavách dne zahraničních Maďarů ve městě Targu Mures došlo k fyzickému napadení příslušníků maďarské menšiny). Nicméně obecně se dá sdělit, že soužití Rumunů a Maďarů v Rumunsku je na dobré úrovni, občas se mu však nevyhnou určité excesy. Opět připomínám, že objektivní a vyčerpávající studie o soužití Rumunů s Maďary v Rumunsku by musela být mnohastránková a není v silách našeho ZÚ, abychom takovou studii v souvislosti s Vaším dotazem připravili.

Jak Rumuni, tak Maďaři se považují za prapůvodní obyvatele Sedmihradska. Jejich soužití zde však bylo poměrně bezproblémové, až do 70. let 19. století, od kdy začala být v Sedmihradsku uplatňována maďarizační politika. Maďarštiny bylo prosazována jako úředního jazyk, rumunština byla tvrdě potírána, stejně jako rumunská kultura, náboženství i školství.

Přelomovou událostí se stala tzv.

Byla podepsána v červnu 1920 ve Versailles, jako jedna z mírových smluv řešících nové hranice, demarkační zóny, repatriační dávky a sféry vlivu po první světové válce. Za rozpoutání války bylo potrestáno Rakousko–Uhersko spolu s Německem, Bulharskem a Tureckem. Rozkouskování habsburské monarchie však nejvíce odneslo Uhersko. Došlo k rozdělení Uher – největší díl obdrželo Rumunsko (Sedmihradsko, Banát), dále Československo (Horní Uhry, Podkarpatská Rus) a Jugoslávie (Vojvodina, Slavonie, Chorvatsko), malá území byla připojena k Rakousku (Burgenland), Itálii (Istrie) a k Polsku.Z celkového počtu obyvatel 20 866 477 (census z r. 1910) zůstalo na území Maďarska 7 615 117, Rumunsku připadlo 5 257 467. V Rumunsku probíhaly ihned po převzetí moci krvavé represálie prováděné rumunskou armádou, naprosto žádné ochraně práv se Maďaři nemohli těšit ani za režimu Nikolae Causesca, kdy byl prováděn systematický útlak ze strany úřadů a pokračovala drastická rumunizace. Dodnes hovoří Mezinárodní helsinský výbor v souvislosti se snahami Rumunů „očistit“ Sedmihradsko o „kulturní genocidě“. Tzv. Trianon je Maďary považován za národní katastrofu a dodnes zůstává aktuálním a palčivým tématem.

(zdroj: KRAVČÍK, Jan. Trianon - konec jedné éry!. Navýchod. 5/2001. Dostupný z WWW: <http://www.navychod.cz/?req=article&id=63>.)

Kromě problému soužití menšiny s většinovou společností lze v Rumunsku vysledovat i problémové soužití mezi příslušníky různých menšin, konkrétně Rusínů a Ukrajinců (není snad ani nutné připomínat, že tato záležitost se netýká jen jejich soužítí v Rumunsku). Ukrajinci neuznávají existenci Rusínského národa ani jazyka a vyvíjé na Rusíny nátlak, aby se svou národností neidentifikovali.

(zdroj: KOČÍK, René. V Bukurešti na Rusínské téma. Podkarpatská Rus – Časopis Společnosti Rusínů a přítel Podkarpatské Rusi. 3/2004. s. 18.)

Ano, většinová společnost vnímá takřka všechny menšiny pozitivně nebo i jednoznačně pozitivně. Příkladmo právě českou, slovenskou, chorvatskou, německou, arménskou, srbskou, bulharskou a další.

Za zajímavý považuji vztah Rumunů k turecké menšině. Lze vypozorovat dvě roviny vztahů k rumunským Turkům; tou první je historická, kde jsou stále patrné zbytky pocitu křivdy z dob nadvlády Osmanské řiše. Tento jev je však postupně vytlačován pozitivním přístupem k Turkům, který patrně brzy převládne úplně (o bezproblémovém soužití turecké menšiny s většinovou společností dále viz níže).

Za Causescova režimu byla patrná velká snaha udržet Němce v Rumunsku (přes jejich snahy vrátit se zpět do vlasti a snahy Caucesca o odchod příslušníků jiných menšin), a to kvůli jejich hospodářskému významu (zprvu byl vydán uplný zákaz odchodů, který byl později zrušen, ovšem pod podmínkou, že německou vláda bude za každého vysídlence platit Rumunsku horentní sumy). I přes to se za dob Causeskovy diktartury vrátila do vlasti velká část Němců). Podobný obchod s lidským masem byl rumunskou vládou uplatňován i v případě Židů.

(zdroj: BLAŽEK, Jan M.. Sedmihradsko – pestrá paleta etnik. Navýchod. 5/2002. Dostupný z WWW: <http://www.navychod.cz/?req=article&id=149>.)

Menšiny jsou organizovány ve svých organizacích, například česká a slovenská menšina mají společnou menšinovou organizaci – Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku (plus další menší organizace). Menšinám nejsou v rumunských podmínkách kladeny žádné překážky, mají vydavatelství, nadace, menšinový tisk, vydávají knihy a učebnice, mají různé soubory (folklórní, taneční, pěvecké), v rumunské veřejné televizi se vysílají pořady věnované problematice národnostních menšin, menšiny mají také vlastní pořady v rádiu (česká menšina například vysílání v rádiu Temešvár a v rádiu Rešica) atd. V obcích a městech obývaných příslušníky národnostních mají vlastní starosty, zastupitele v místních a župních radách atd.

Hlavní komunity – Maďaři, Němci, Turkotataři

K nejaktivnějším v oblasti kultury patří slovenská menšina, která vykazuje bohatou publikační činnost v oblasti historického, etnografického a jazykového výzkumu a vydává původní slovenskou tvorbu. Slováci maji v Rumunsku Literární kroužek, Kulturní a vědeckou společnost a vlatní vydavatelství. Čtyřikrát ročně vychází dvojjazyčný slovensko-rumunský literární časopis a další periodika. Rumunští Slováci spoluprácují i se Slováky v Maďarsku a Jugoslávii, dokonce vydávají společný časopis.

(zdroj: Ministerstvo zahraničných vecí Slovenskej Republiky [online]. 2005 [cit. 2008-03-29]. Dostupný z WWW: <www.mzv.cz>.)

Bohatou kulturní činnost vyvíjejí i Němci, kteří například vydávají německy psané knihy i časopisy, mají německé vysílání rozhlasu i televize i německá divadla. Síť německého školství v Rumunsku je dokonce podporována německou vládou.

(zdroj: BLAŽEK, Jan M. Sedmihradsko – pestrá paleta etnik. Navýchod. 5/2002. Dostupný z WWW: <http://www.navychod.cz/?req=article&id=149>.)

Turci Turci jsou jedinou rostoucí menšinou v Rumunsku. Jejich komunity zde jsou hodně organizovaná. Jak již bylo výše zmíněno, mají dobré vztahy s většinovou společností, slaví rumunské státní svátky (!), na většině mešit visí rumunská vlajka, dobré vztahy má tato muslimská menšina i s křesťanskou komunitou (například při příležitosti konce Ramadánu je na náměstí v Konstanci pořádáná velkolepá společná hostina).

Turci mají v Rumunsku i svého „představeného“, který je zván Muftí (instituce muftíát). Muftí, sídlící v Dobrudži, je expertem přes islámské právo, vydává právní dobrozdání (tzv. fetvy - jakási tabu, vztahující se například na četbu knih od Salman Rushdieho, ale v podstatě může být fetva uvalena téměř na cokoliv), dále zastupuje muslimy navenek (konference atd.). Muftíát také pořádá teologický seminář, vede kurzy Koránu a organizuje pouť do Mekky.

Základní práva zaručuje menšinám rumunská ústava (včetně práva mít v Parlamentu jednoho poslance pouze z jedné organizace, která ji reprezentuje, pokud v souladu s platnými volebními předpisy nemůžou příslušníci menšiny zvolit svého poslance – zjednodušeně řečeno, protože většina menšin je poměrně malá a nemohla by dosáhnout překročení volebního prahu). V Rumunsku je rovněž připravován zákon o národnostních menšinách, který měl podrobně upravit problematiku práv a ochrany národnostních menšin. Původně měl být schválen v roce 2005, nadále se však čeká na jeho schválení v rumunském parlamentu.

V roce 2005 byl předložen Odborem při interetnické vztahy (státní instituce fungující v rámci vlády, přímo podřízená premiérovi, v čele etnický Maďar Attila Markó). Nabízí komplexní úpravu dané oblasti, důraz je kladen zejména na tzv. kulturní autonomi (=kompetence menšiny rozhodovat o problémech týkajících se kulturní, jazykové a náboženské identity prostřednictvím tzv. národní rady kulturní autonomie příslušné menšiny). Tento návrh výslovně zakazuje jakýmikoliv přímými či nepřímými opatřeními modifikovat etnické složení obyvatelstva v oblastech tradičně obývanými menšinami a měnit hranice územněsprávních celků v neprospěch menšin, zaručuje právo na vzdělání v mateřském jazyce na všech stupních škol, dále právo zakládat vlastní kulturní zařízení, finančně podporovány státem, právo na získávání informací v mateřském jazyce (prostor ve veřejnoprávních médiích, možnost zakládání soukromých sdělovacích prostředků), rovnost a nezávislost vyznání, nařizuje v lokalitách, kde počet příslušníků menšiny přesahuje 20%, užívání mateřského jazyka v úředním styku, včetně označení lokalit, ulic a veřejných institucí.

(zdroj: Velvyslanectví České Republiky v Rumunsku [online]. 2005 [cit. 2008-03-29]. Dostupný z WWW: <http://www.mzv.cz/wwwo/?amb=24>.)

Tento zákon zaručuje maďarským krajanům právo dočasně pracovat, studovat, léčit se, a dokonce platit daně v Maďarsku. Pochopitelně však vyvolal řadu rozporů jak doma, tak v zahraničí. Rumunští Maďaři zákon vítají, rumunskou vládou je však odmítán (je považován ta porušování suverenity). Spor se dokonce dostal až na půdu Rady Evropy, která rozhodla ve prospěch Maďarska. Maďarská vláda však udělala významný ústupek – udělila právo pracovat v Maďarsku všem rumunským občanům.

(zdroj: VOTÝPKOVÁ, Dana. Nová práva pro maďarské menšiny [online]. 13. 1. 2002. BBC Česká redakce [cit. 28. 3. 2008]. Dostupný z WWW: <http://www.bbc.co.uk/czech/lupasvet/345.shtml>.)

Maďaři mají i vlastní silnou politickou strana UDMR (v současné době součást vládní koalice), po volbách v r. 2005 mají 3 ministry, 6% křesel v parlamentu a 7% v senátu.

Turci a Tataři mají stranu společnou.

Příslušníci rumunské menšiny žijí ve všech sousedních zemích (v Bulharsku, hlavně v oblasti kolem města Vidin na severozápadě země, v Srbsku – dvě rumunské menšiny – Rumuni a Vlaši, na severovýchodě země ve Vojvodině a také jižně od Dunaje, na Ukrajině – v takzvané Bukovině a mezi řekou Dněstr a jižní Bug – Transnistrie, v Moldavsku – de fakto druhý rumunský stát, nicméně většinové obyvatelstvo se hlásí k moldavské národnosti, hovoří moldavským jazykem, který je totožný s rumunským jazykem, k rumunské národnosti se hlásí pouze asi 50.000 moldavských občanů, drobné skupiny etnických Rumunů také žijí v Maďarsku). V této souvislosti je nutné poznamenat, že v dalších balkánských státech (hlavně Řecko, Makedonie, Albánie) žijí příslušních arumunského etnika, kteří jsou blízcí příbuzní Rumunů a hovoří rumunštině podobným jazykem. Velké skupiny rumunských občanů (především z rumunského, ale také romského etnika) nyní dlouhodobě pobývají v některých členských zemích EU. V Itálii ofiicálně pobývá kolem 1 miliónu rumunských občanů (neoficiálně až 2 milióny), ve Španělsku oficiálně pobývá kolem 500.000 rumunských občanů (neoficiálně až 1 milión), dále rumunští občané pobývají v Portugalsku, v Německu, GB, také v ČR a dalších státech. V těchto zemích disponují právy jako ostatní občané členských států EU.

Rumunské menšiny v okolních státech požívají v některých okolních státech práv na vyšší nebo stejné úrovni jako mají menšiny v Rumunsku (hlavně Srbsko, také Maďarsko, Bulharsko) nebo lze považovat práva přiznaná rumunské menšině za mírně horší (Ukrajina), nicméně dostatečná. 

Počet shlédnutí: 214