Tento projekt si klade za cíl zmapovat evropské národnostní menšiny podle určitých, předem daných kritérií. Snahou je poukázat na národnostní a kulturní pestrost evropského kontinentu.
Cílem je získat informace o vybraných etnických minoritách způsobem TADY A
TEĎ.
(Tady = zájmová geografická oblast, kde se vybrané minority nacházejí. Teď = provedení výzkumu v jednom aktuálním období, což zajistí účinné srovnání stavu menšinových komunit.)
Cílem práce, která bude kombinovat diachronní i synchronní přístup, by mělo být především objasnění procesu hledání národní identity v diasporách. Právě toto hledání vlastních kořenů je tolik charakteristické pro postmoderní a postindustriální dobu.
Bude se jednat o studium urbánních a rurálních mikrospolečností na určitém, jasně vymezeném a determinovaném prostoru.
Popis projektu
Cíl projektu
Projekt navazuje na již provedený studentský výzkum etnických minorit ve Francii, Belgii,
Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Makedonii (realizovaný v roce 2010).
Cílem tohoto projektu je navázat na předchozí projekt a provést detailnější zmapování vybraných etnických menšin (s tím, že v budoucnu by bylo možné tento projekt rozšiřovat o další evropské menšiny). Kromě tohoto především popisného úkolu je snahou předkládaného projektu naplnit i cíl analytický.
Zkoumané společnosti národnostních menšin vykazují určitou homogenitu a zároveň každá z nich vykazuje jiný, specifický model adaptace na majoritní prostředí (mají jiné adaptační a identitární strategie). Porovnáním těchto strategií lze vytýčit základní faktory vnímání identity menšin a popisu vzájemné sounáležitosti jejích příslušníků, případně pocitu dvou identit „na pomezí“ – majoritní a minoritní. Pomocí komparativní metody je možné popsat proces akulturace ve třech vybraných případech (vzájemné přejímání a oboustranné obohacování prostřednictvím kontaktu dvou kultur) a zároveň definovat atributy, od nichž se odvozuje specifická identita menšin.
Prováděný výzkum by měl zjistit:
Jakým způsobem dochází ke konstrukci etnické identifikace? Jak dotazovaní o enticitě uvažují, jak ji udržují, popřípadě revitalizují? Na základě čeho se utváří etnicita, respektive etnická identita zkoumaných etnik? Jak se tato identita mění v závislosti na tom, zda se jedná o obyvatele žijící ve vlastním „národním státu“ nebo jako minorita? Zda a v jaké podobě dochází k mezigenerační transmisi etnického vědomí?
Metodika a harmonogram řešení projektu
Originalita předkládaného projektu spočívá v podrobném popisu a analýze jednotlivých minorit v rámci celého evropského kontinentu. Tento postup má samozřejmě i své nevýhody – široký záběr jde nutně na úkor detailního hloubkového studia. Obrovskou výhodou tohoto postupu je ale skutečnost, že jednotlivé zkoumané komunity jsou srovnávány v jedné (aktuální) době.
Existuje totiž poměrně dost pramenných materiálů popisujících jednotlivé minoritní komunity velice detailně, ale protože tyto materiály pocházejí z mnoha velice různých časových období, je jejich účinné a smysluplné srovnání v mnoha případech zcela vyloučené.
Pro terénní výzkum v roce 2011 byly zvoleny
etnické minority Němců
příslušníků keltské jazykové skupiny
etnické minority evropských autochtonních Turků.
U každé ze zkoumaných menšin je možné studovat, zda komunita nastupuje cestu postupného přibližování se majoritě, nebo naopak permanentně reprodukuje kulturní odlišnosti.
U Němců mimo Německo se jedná často o potomky středověkých komunit (Alsasko-Lotrinsko může posloužit jako příklad identity na pomezí). Pro Němce je charakteristický vlastní národní stát, který může sloužit jako výrazné pojítko pro všechny německé minority za jeho hranicemi.
Turci na Balkáně tvoří často uzavřené rurální komunity, ale uplatňují se i v pro ně typických činnostech (obchod). Zde se nabízí srovnání těchto autochtonních (původních) Turků se situací Turků (i Kurdů) v Německu a studium vykořeněnosti druhé a třetí generace (ztracená generace).
Pro Kelty je charakteristická absence vlastního státu a nahrazení této skutečnosti důrazem na mytologii, hudbu, odkazy na minulost, znovuoživení etnických mýtů, což vše je možné zahrnout pod „keltské“ národní obrození – skutečný etnický revival. Vnímání etnicity může mít v tomto případě více vrstev (např. Francouz – Bretonec – Kelt: toto pořadí může být ovšem různé). Svou roli může sehrát i geografický a historický prvek (kontrast např. historické Bretaně vs. regiony, kde se hovoří bretonsky).
Srovnání těchto odlišných minorit může poodhalit, jak se manifestuje identita tří vybraných menšin, z nichž každá má odlišný charakter a jejichž identita je konstruována odlišným způsobem.
V centru výzkumu by měl stát výzkum kvalitativní (interview, řízené rozhovory a zúčastněné pozorování v modifikované podobě), zkoumanou problematiku budou nadále doplňovat i data kvantitativní a demografická. Závěrem lze obsah předkládaného projektu shrnout jako interdisciplinární antropologickou mikrosondu, nacházející se na pomezí etnologie, historie a sociologie.
Kvantitativní údaje týkající se zkoumaných minorit budou zahrnovat počty příslušníků daných etnik podle (pokud možno) stejných kritérií – mateřský jazyk, počty příslušníků minorit aktivně se podílejících například na spolkovém životě, oficiální censy.
Adekvace (přiměřenost) použitých metod:
Při hodnocení kvantitativních údajů týkajících se etnických minorit máme často do činění s dvěma extrémy – oficiální údaje centrálních úřadů bývají často podstatně nižší (malému počtu příslušníků minority se snáze odmítá například školství ve vlastním jazyce). Druhým extrémem bývá uváděný počet příslušníků minority ze strany představitelů krajanských spolků, kteří do těchto počtu často zahrnují i ty obyvatele, kteří se plně asimilovali a jejich povědomí o příslušnosti k minoritě je mizivé nebo vůbec žádné.
Z tohoto důvodu je potřeba alespoň částečně korigovat oba extrémy dotazováním přímo na místě a v rámci možností (provedení úplného vlastního sčítání je samozřejmě nemožné) usuzovat, který z předkládaných údajů se více blíží skutečnosti.
U kvalitativních metod bude pozornost upřena především na provádění rozhovorů s kontaktními osobami. Zajištění kontaktů na tyto osoby bude prováděno ještě před vlastním výzkumem (telefonické a emailové kontakty na předsedy spolků, pracovníky muzeí s tématikou příslušných minorit, folklórní spolky). Tyto osoby poslouží jako hlavní informátoři při příjezdu na místo a jejich prostřednictvím budou získávány kontakty na další příslušníky zkoumané minority.
Okruhy zjišťovaných témat v kvalitativním výzkumu:
Nejprve je třeba zodpovědět otázku, jaké vlastnosti by měl splňovat příslušník určitého etnika z pohledu příslušníka většinové společnosti – tedy jaké hlavní vlastnosti vyžadují například Němci v Německu na Němce nebo Turci v Turecku na Turka: Aby se mohl někdo označovat jako Němec (Turek…), musí
ovládat jazyk?
mít historické povědomí k tomuto národu?
být příslušníkem / vyznavačem určitého náboženství?
může naopak příslušnost k určitému náboženství vydělovat z národnostní skupiny?
mít předky z tohoto národa?
udržovat kontakty s „domovskou“ zemí?
Na základě zodpovězení těchto (a dalších rozšiřujících otázek) bude možné načrtnout podobu „ideálního příslušníka etnika“ (Němce, Turka…)
Je velmi pravděpodobné, že tento „ideální příslušník etnika“ (Němec, Turek…) bude mít i v rámci jednoho státu mnoho podob (podle specifických oblastí daného státu). Podobně jako ve fyzické antropologii, kdy je možné vytvořit na základě zpracování mnoha obličejů jeden „univerzální“ obličej, i zde je možné (po odstranění extrémních hodnot a hodnot vyskytujících se velice sporadicky) najít průnik „nejdůležitějších“ vlastností.
Podobné zjišťování s podobnými otázkami bude provedeno i mezi příslušníky téhož etnika, ale
teď už mezi těmi, kdo tvoří etnickou minoritu. Na základě odpovědí příslušníků dané minority bude možné načrtnout podobu „ideálního příslušníka etnika“ (Němce, Turka…), nyní ovšem možná v mnohém ovlivněnou určitou idealizací „domovské“ země.
Srovnáním obou pohledů bude možné ukázat na ty základní vlastnosti etnicity, které jsou preferovány při vyhraňování se vůči většinovému okolí (případ etnických minorit) a na ty základní vlastnosti etnicity, které jsou preferovány při vyhraňování se vůči menšinovému okolí (případ majoritních etnik).
V případě příslušníků keltské jazykové skupiny (a předpokládaného keltského povědomí) je situace částečně odlišná, protože tato skupina nedisponuje vlastním státem. Chybí zde tedy určité (velice dobře uchopitelné) centrum, a jeho roli nahrazují jiné prvky – nejčastěji ohlížení se do slavné (v mnoha případech i zidealizované) minulosti.
Zkoumané oblasti a jejich zdůvodnění:
Pro výzkum byly vybrány oblasti s nejvyšším počtem příslušníků daného etnika, s důrazem na kompaktnost a autochtonnost (původnost) osídlení. Vzhledem k tomu, že tento výzkum by měl navázat na již prováděný výzkum v minulém roce, jsou výzkumné oblasti voleny tak, aby kompletovaly výskyt zkoumané minority.
Protože u Němců jako etnické minority byly v roce 2010 získány údaje z Francie (Alsasko), Belgie (východní okresy – Belgischen Ostkantone),
Maďarska (oblast kolem města Sopron / Odenburg), Rumunska (Sedmihradsko), je pro letošní rok plánovaný výzkum ve Francii (Lotrinsko), Rumunsku (Banát), Polsko a Ukrajina (Krym, Volyň).
V případě Turků již proběhl výzkum v Rumunsku (Dobrudža) a Makedonii; pro letošní rok je plánovaný výzkum v Bulharsku (Pomáci), a severním Řecku.
U keltského obyvatelstva došlo v roce 2010 ke zmapování pěti z celkového počtu šesti „oficiálních“ keltských oblasti : Irsko (Gaeltacht), Skotsko, ostrov Man, Wales, Cornwal. Pro letošní rok je plánována keltskojazyčná oblast Francie (Bretaň).
Přínos projektu a plánované výstupy
Příslušnost k nějaké rase, k nějakému národu či etniku je výraznou součástí lidského života. Vědomí této příslušnosti nás často naplňuje hrdostí a motivuje k vyšším výkonům např. na pracovním či sportovním poli.
Na druhou stranu je vědomí této příslušnosti zdrojem strašlivých zločinů a válek. Co je to však rasa, národ či etnikum? Jedná se o něco reálného či fiktivního? Proč hrají tyto kategorie tak velkou roli v našich životech? Jaké modely skupinového soužití jsou přijatelné a jaké vedou k útlaku, marginalizaci či dokonce ke krvavým konfliktům?
Každý den jsme sdělovacími prostředky bombardováni zprávami z různých končin světa o konfliktech, které mají co do činění s rasou, národností či etnicitou. Tyto fenomény zakoušíme i v Evropě a v ČR. Tváří v tvář těmto skutečnostem není třeba zdůrazňovat důležitost otázek, které si je třeba klást ohledně rasové, národnostní a etnické identity.
V předpokládaných výsledcích tohoto projektu se počítá kromě popisného a analytického zpracování situace vybraných etnických minorit v Evropě i s přispěním i k vyšší informovanosti o problematice menšinových skupin spoluvytvářejících kulturní pestrost evropského světadílu.
Na základě zkušeností s předchozími studentskými projekty je možné uvést (kromě přínosu vědeckého a publikace odborných textů) i nezanedbatelný efekt popularizační, který je pro celou fakultu i univerzitu jednou z mnoha dalších možností zviditelnění a pozitivních referencí. Jako příklad popularizační činnosti u již realizovaného projektu Krajané je možné uvést např.:
Studenti České zemědělské univerzity mapují stav českých komunit ve východní Evropě... (27. 6.2008) http://www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/469201
Studenti z Prahy zahájili unikátní výzkum v krajanských komunitách ve východní Evropě (16. 7. 2008) http://krajane.radio.cz/cs/article_detail/1383
Krajané na východě (10.10.2008) http://www.rozhlas.cz/leonardo/svet/_zprava/503364
Po stopách Čechů ve východní Evropě (krajane.net) (26. 9. 2008) http://krajane.radio.cz/cs/article_detail/1438
Krajané na východě. Projekt, jehož cílem je zachytit aktuální stav českých komunit ve východní Evropě, představují studenti České zemědělské univerzity Adam Bubák a Radka Němečková. http://media.rozhlas.cz/_audio/00740514.mp3 Též Týdeník Rozhlas číslo 42/2008
Návraty krajanů. Výsledky další fáze projektu studentů České zemědělské univerzity, který mapuje krajanské komunity ve východní Evropě, shrnují postupně zástupci sedmi výzkumných terénních skupin. http://media.rozhlas.cz/_audio/00781954.mp3
Podobně i u tohoto navrhovaného projektu by bylo možné obdobným způsobem výsledky prezentovat i širší veřejnosti.
Návaznost na další řešené projekty
Téma etnických minorit a jejich sebeidentifikace stojí již poměrně dlouhou dobu v oprávněném zájmu mnoha společenskovědních disciplín. Důvodem může být nejen včasné rozpoznání a diagnostikování možných problémů (pramenících například ze ztráty vlastní identity, vykořenění projevující se především (ale nejen) u druhé a třetí generace – ztracená generace), ale jedná se i o poznání, zaznamenání a pochopení kulturních odlišností, jejichž znalost může příslušníky jiných kulturních okruhů v mnoha případech velmi výrazně obohacovat .
V současnosti probíhají podobně zaměřené projekty mapující situaci etnických minorit v České republice prostřednictvím Nadace Brücke/Most-Stiftung (http://www.bruecke-most-stiftung.de) Kontakt: David Průša (david.prusa@bruecke-most-stiftung.de)
v Rakousku: Education Highway (http://www.eduhi.at) Kontakt: Astrid Leeb (a.leeb@is.eduhi.at)
v Polsku: OSI Computrain SA Kontakt: Wladyslaw Majewski (wladyslaw.majewski@computrain.com.pl)
Projekt tématicky navazuje na již realizovaný projekt Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě, jehož hlavním výstupem byla stejnojmenná monografie – Krajané : po stopách Čechů ve východní Evropě / Petr Kokaisl a kolektiv. -- 1. vyd.. -- [Praha] : Za hranice – Společnost pro rozvojovou spolupráci při Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze, 2009. -- 435 s. : il., mapy, portréty, plány, faksim.
a na již zmiňovaný studentský projekt Pestrá Evropa, realizovaný v roce 2010.
Problematika etnických minorit je dlouhodobě zkoumána i na dalších univerzitních a vědeckých pracovištích – ústav etnologie FF UK v Praze, Etnologický ústav AV, Univerzita Palackého (katedra historie), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně.
Počet shlédnutí: 66
navrh_projektu2011.txt · Poslední úprava: 29/05/2024 19:38 autor: 127.0.0.1
