Němci na Ukrajině

Dnešní Němci žijící na Ukrajině mají velmi bohatou a neklidnou historii spojenou s jejich příchodem a následným osidlováním tohoto území. Zásadním obdobím se ve 20. století pro tuto minoritu stala II. světová válka a její doznívání. Území bylo Němci osidlováno od západu až k městu Volyně a postupně se dostali až k jižní části Ukrajiny. Dnes je jejich osídlení poměrně nerovnoměrné, ale obývají především větší města. Sociální vazby mezi sebou utužují v německých kulturních centrech, které se nacházejí po celé Ukrajině. Práce přináší informace o životě dnešních Němců v ukrajinské společnosti. O jejich zvycích, tradicích a jejich začleňování nebo naopak vymezování se vůči ukrajinské kultuře. Cílem práce je zjistit, jakým způsobem žijí dnešní Němci na Ukrajině. Jak dodržují zvyky, tradice a obyčeje, v čem je to pro ně důležité a jak se cítí. Dále je tato práce úzce zaměřena na centrum Widerstrahl. Pro práci bylo zvoleno přímo hlavní město Ukrajiny Kyjev, kde se toto centrum německé kultury nachází.

Vchod do centra německé kultury. Zdroj: I. Vlasáková

Pro tuto práci, která je součástí projektu Pestrá Evropa, byl sběr informací proveden dvěma způsoby. Nejprve jsme se věnovaly studiu dostupných sekundárních zdrojů, zabývajících se historií příchodu Němců na Ukrajinu. Této tématice se však žádná literatura nevěnuje přímo. Proto bylo využito hlavně internetových zdrojů, které jsou především v německém, ukrajinském a ruském jazyce. Druhá fáze byl terénní výzkum provedený v hlavním městě Kyjev. Pro tuto část byli získáni respondenti během událostí, které Němci žijící na Ukrajině uspořádali v srpnu roku 2011 v centru Kyjeva, zakončené u německého evangelicko-luteránského kostela ¹⁾. Tyto události byly věnovány připomenutí poválečného odsunu Němců. Mezi našimi dotazovanými byli chlapci ve věku 12 a 14 let, synové místního německého faráře z luteránského kostela. Dalších šest respondentů bylo ve věku okolo 40 let, z nichž mluvila plynně německy méně než polovina. Každý rozhovor trval přibižně 15 minut a z těchto rozhovorů s respondenty jsme nalezly odpovědi na naše výzkumné otázky. Poslední a nejstarší dotazovanou byla respondentka, která mluvila plynně jak německy, tak ukrajinsky. Další materiály a odpověďi nám byly poskytnuty pracovnicemi z organizací Widerstrahl ²⁾ a Gesellschaft für Entwicklung, Büro der deutschen gesellschaftlichen Organisationen in der Ukraine. S těmito organizacemi jsme navázaly písemný kontakt a domluvily si schůzku ještě před příjezdem na Ukrajinu. Kontakt byl získán přes německou ambasádu v ČR. A ve třetí fázi jsme se vrátily zpět k sekundárním zdrojům a doplnili tak práci o informace ze současnosti. Práce by měla čtenáři nastínit situaci Němců na Ukrajině od jejich příchodu, až k současnosti. Praktická část je zaměřena především na tradice, zvyky a na identitu dnešních Němců na Ukrajině.

Bylo by dobré základní identifikační údaje (věk, rok narození, pseudonym, povolání, délka vašeho rozhovoru) dát do jedné přehledné tabulky, aby se v tom čtenář hezky orientoval. Dále zde nezapomeňte popsat, jakou techniku sběru dat jste použili, jaké má výhody a nevýhody, čím se vyznačuje, jak jste ty nevýhody v terénu eliminovali? Když hovoříte o terénním výzkumu, dejte to do podnadpisu Průběh terénního výzkumu a tam by bylo dobré dodat i mapku s přesnou lokací vašeho výzkumu a vedle toho mapku, kde všude se ti Němci na Ukrajině vyskytují.

Převážnou většinu dostupných zdrojů o daném tématu je možno dohledat především v německém nebo ukrajinském jazyce popřípadě v ruském. Obvykle se jedná o historické údaje příchodu Němců na Ukrajinu. V českém jazyce doposud nevyšla žádná publikace zabývající se přímo tímto tématem. Pro tuto práci bylo využito hlavně internetových zdrojů a k tomu vlastních překladů. Především na webových stránkách center sídlících na Ukrajině sružující Němce (Widerstrahl a Büro der deutschen gesellschaftlichen Organisationen in der Ukraine), a na stránkách o minoritách v Evropě ³⁾, lze najít jak informace z historie, tak hlavně ze současnosti.

Zkuste sem tedy napsat nějakou tu cizojazyčnou literaturu, aby vaše literární rešerše nebyla tak prázdná.

Díky postupnému získávání půdy v oblasti dnešní Ukrajiny panovnicí Kateřinou Velikou9), původem Němkou, byla zahájena systematická kolonizace těchto oblastí německým obyvatelstvem. Započal rozsáhlý program, který měl za úkol řídit toto osídlení. Podobný program se realizoval i pod vedením Cara Alexandra v oblasti Volyně, která byla získána od Polska v roce 1772. V roce 1804 se podařilo vytrhnout oblast pobřeží Černého moře ze spárů Osmanské říše. V tom samém roce byla tato oblast postupně osidlována německým obyvatelstvem.

V létě roku 1803 byli Ruskou vládou zmocněni Němci Ziegler a Schurter jako agenti, kteří měli v jihozápadním Německu (ke sjednocení Německa dochází ale až později, jedná se tedy o Německo jen geograficky) za úkol získávat nové osadníky. Na území dnešní Ukrajiny zatím pokračovaly přípravy. Chystala se finanční pomoc, půda a všechny potřebné administrativní kroky. Na celé přípravy dohlížel sám car a jeden z jeho nejvěrnějších ministrů - Kotchubey. Zatímco Duc de Richelieu byl pověřen skupováním vhodné půdy v regionu Oděsa, guvernér tauridské oblasti měl za úkol vyhledat pro krymskou oblast zkušené vinaře mezi nově příchozími Němci.

Kontenius, jako další z řady lidí pověřených vládou, dohlížel na budování nové sítě vesnic, na rozdělování finančních prostředků a zemědělského nářadí. Před koncem roku 1803) bylo ještě daleko do dokončení všech příprav. Ovšem první přistěhovalci už přijížděli v čele s Zieglerem právě v této době. Jedná se o zhruba 200 rodin, které se usídlili v Oděse. V roce 1809 přijeli do Baresanova údolí (cca 80 km severovýchodně) další. ⁴⁾

Němci hledali lepší život, především kvůli Napoleonovi Bonapartovi, který začátkem první dekády 19. stol. obsazuje Dolní Porýní a jihozápadní německé státy. Vzhledem k enormně vysokým daním, které francouzské jednotky vyžadovaly a také k nesnesitelnému počasí, toužila spousta rodin odejít.

Cesta ovšem byla jen pro ty nejotrlejší. Trvala více než 4 měsíce, což často znamenalo zimovat na cestě. Po úspěšném projití nejrůznějších tras museli nově příchozí čelit různým karanténním opatřením. Někdy byli nuceni čekat v kasárnách, než bude cílová oblast připravena. Úmrtnost bohužel dosahovala závratných čísel. Některé rodiny se dokonce rozhodly vrátit zpět do Německa poté, co uviděly podmínky panující v nově osidlovaných oblastech.

Do Černomořské oblasti přicházeli Němci po tisících. Především z oblastí, které byly Napoleonovými výboji poškozeny nejvíce. Z oblasti Bádenska, Falcka, Hesenska a Alsaska (dnes je tato oblast součástí Francie). Přicházela i vlna dřívějších migrantů z Polska a Maďarska.

Němcům se dařilo natolik dobře, že skupovali velké množství pozemků po celé říši. Místní obyvatelé jim záviděli, co si svou pílí byli schopni vydobýt. Stěžovali si u vlády. Ta jejich stížnosti vyslyšela a na jaře roku 1871 němečtí osadníci přišli o všechny výhody, kromě náboženské svobody. To znamenalo, že se museli vzdát své kultury, stát se oficiálně Rusy (samostatná Ukrajina vzniká až o mnoho let později) a posílat své syny do armády.

To vedlo až k ohromné vlně odchodů do Ameriky, kde hledali jistější živobytí. Cílem se jim staly zejména státy jako Dakota, Nebraska a Kansas, jejichž velké pláně nápadně připomínaly ukrajinské stepi. V pozdější fázi byly ukrajinskými Němci osidlovány i oblasti Texasu a Oklahomy. Podle sčítání obyvatel z roku 1920 zde žilo až 120 000 etnických Němců (v tomto součtu jsou už zahrnuti i lidé narozeni na území Ameriky). Když se v roce 1900 v oblasti Oklahomy prováděl součet obyvatel narozených ještě v tehdejším Rusku, bylo napočítáno pouze 2800 těchto osadníků.⁵⁾

Roku 1890 se objevují první německé osady v pohoří Altaj a na Sibiři. Důvodem k přesídlení Němců byla především půda. Její cena na Ukrajině vzrostla do závratných výšek. Dalším důvodem přesídlení byly i časté hladomory. Masový přesun nastal až na konci 19. století a začátkem 20. století. Zákon pro přesun byl přijat 19. září 1906, a o dva měsíce později, 9. listopadu, následovala pozemková reforma. V Kuludinské stepi bylo vyměřeno 60 000 pozemků a byly připraveny tří a pětileté daňové prázdniny. Tyto podmínky přiměly mnoho Němců k přesunu (nepřesouvali se ovšem pouze Němci z Ukrajiny, toto se týkalo celé evropské části Ruska). V novém usídlení se plně projevila náboženská segregace. Katolíci zakládali své vesnice (např. Olgino, Otradnoe a Barskoe), luteráni volili tu samou cestu (Novenkoe, Kruglenkoe a Podsosnovo).

S příchodem II. světové války nastaly Němcům velmi kruté časy. V druhé půlce války byly všichni Němci (muži, ženy, i děti) odvlečeni do pracovních táborů, kde museli velmi tvrdě pracovat (ve skutečnosti se jednalo o jejich likvidaci). V pracovním táboře Bogoslav byla úmrtnost přes 80 %, což je srovnatelné s úmrtností židů v Osvětimi. I Stalinův režim ničil osídlení Němců a vyvíjel co nejvyšší tlak na jejich asimilaci do ruské kultury. Bylo zakázáno používat jiný jazyk než ruský. Přesto Němcům nebylo umožněno uniknout pryč ze země.

Po II. světové válce zahájila vláda program denacionalizace12), který nedovoloval Němcům udržet si vlastní jazyk a kulturu. Situace se začala zlepšovat až s koncem 50. let 20. století, kdy Chruščov začal zmírňovat Stalinistická omezení. V roce 1964 zrušil dekret, kterým Stalin Němce deklaroval za pátou kolonu (tento pojem je vžitý pro označení skupiny působící proti svému státu a pro jeho ideologii).⁶⁾

nadpis vlastní práce by se měl objevit již před tou historií, protože zde je propojena teoretická část s praktickou, čili ta historie, to už je také vaše vlastní práce.

Ředitelka centra německé kultury Widerstrahl, Lyudmila Kowalenko Scnieder, členka představenstva prezidia Němců na Ukrajině a veoucí vzdělávacího programu Němci na Ukrajině. Zdroj: vlastní - dodejte jméno autora fotografie

Centrum německé kultury – Widerstrahl bylo založeno v roce 1992 jako charitativní centrum pomoci Němcům v Kyjevě Lyudmilou Kowalenko-Schneider, členkou představenstva prezidia Němců na Ukrajině a vedoucí vzdělávacího programu Němci na Ukrajině. Dnes je ředitelkou tohoto centra. ⁷⁾ Jak funguje toto centrum a co je jeho náplní popsala přímo ředitelka tohoto centra, Lyudmila Kowalenko: „Na území Ukrajiny se nachází toto centrum v počtu sedmi poboček. Dnes není jen centrem německé menšiny, ale i kulturně vzdělávacím centrem pro všechny Kijevany, kteří mají zájem o německý jazyk, kulturu a tradice. Toto centrum má ve své režii mnoho akcí, např. uskutečnilo již pět ročníků kulturně-jazykových seminářů zaměřených na německou kulturu, jazyk a vzdělání, kterých se pokaždé zúčastnilo 30 zájemců jak z ukrajinských řad, tak i německých. Dále pořádá jazykové kurzy pro děti od 5 let, německé tábory pro německé děti, kdy každoročně na pár prázdninových dní jezdí na Krym. V roce 2011 pořádalo centrum Mezikulturní soutěž pro německé a ukrajinské studenty, kteří pro opačnou národnost tvořili v oborech hudby, literatury, výtvarného umění a filosofie. Do projektu se přihlásilo na 440 projektů z různých škol a akce sklidila nevídaný úspěch. Widerstrahl je centrum, které se stará o udržení německé kultury, místo, kde se scházejí Němci za účelem studia německého jazyka, který se pomalu vytrácí z rodin žijících na území Ukrajiny a schází se tam v klubech, které mají svá zaměření, např. Klub podnikatelů, Ženský klub, aj. Na začátku založení mělo toto centrum v evidenci na 1300 rodin, avšak v průběhu se toto číslo snížilo na pouhých 350. Během 90. let, po pádu Sovětského svazu se mnoho rodin vrátilo zpět do Německa, nebo odešlo do zemí, kde začali nové začátky.“

Tuto tabulku musíte okomentovat, co tím chcete čtenáři říci, pořádně to vysvětlit.

⁸⁾

⁹⁾

Legendu mapky musíte do komentáře obrázku napsat v českém jazyce.

Němci osidlovali území Kyjevu už od jeho vzniku. Němečtí obchodníci, řemeslníci, misionáři a diplomati byli opakovaně popisováni v různých kronikách a dalších pramenech. Cestovatelé Heidenstein a Martin Groenewegen navštívili Kyjev v roce 1584 a podrobně toto město popsali. Vznik stálé německé kolonie v Kyjevě se datuje do doby vlády ruské carevny Kateřiny II. ¹⁰⁾ Toto už přeci zmiňujte v té historii na začátku, zde se opakujete.

Na dotaz, zda znají příběh své rodiny, jak se dostala na Ukrajinu ve většině případů respondenti odpověděli „ano“. Předávají si to vyprávěním z generace na generaci, nebo ze starých deníků po předcích. Kromě toho, že většině sahá historie k dobám Kateřiny Veliké, někteří kdysi přicestovali za prací a už na Ukrajině zůstali anebo byli z Německa vyhoštěni za zrádcovství do Kazachstánu a postupem historických událostí se dostali až na Ukrajinu, kde dnes žijí.V tomto odstavci popisujete odpovědi respondentů ohledně příchodu na Ukrajinu, to se nebojte dát do té kapitoly týkající se celého historického exkurzu vaší zkoumané minority. Tam se to přeci hodí, protože vy to tam popisujete na základě dostupných knih či článků (teoreticky) a pak to tam můžete dokázat i prakticky (výroky z rozhovorů - jako to máte zde). Je přeci hloupost nejprve hovořit o historii, pak o rozhovoru s ředitelkou organizace a poté se zase vracet k historii příchodu na Ukrajinu.

O jazykové situaci Němců na Ukrajině říká Vladimír Renpening, bývalý předseda Národní Rady Němců na Krymu. ¹¹⁾. Toto dejte do literární rešerše, to tady nemusí být, do rešerše se to krásně hodí, když ji máte tak strohou.

„Dnes probíhá poslední fáze procesu zničení německé diaspory. I když ne vždy je za to Ukrajina zodpovědná. Jde o to, že Němci, kteří zůstali na území Ukrajiny, většinou přišli o jazykové a kulturní styky s Německem a nejsou v historické vlasti považováni za Němce. Tudíž se nemohou vrátit do Německa. Současní Němci, kteří se vrátili na Krym, nemohou získat ukrajinské občanství. Pasy nemá více než 500 lidí. Během 55 let byl dokončen proces umělé asimilace: mateřský jazyk je ztracen, více než 70 % manželství jsou smíšená, podle úrovně vzdělání jsou Němci skoro poslední, mizí poslední výhonky německé kultury a jazyka. Na jedné straně chceme zůstat Němci, na druhé straně, žit na Ukrajině, v zemi, která se pro nás stala druhou vlastí.“

K otázce jazykové situace doma a mimo domov, většina respondentů odpověděla, že hovoří převážně ukrajinsky, ale byli i tací, kteří používají výhradně němčinu. Mnoho z nich už německý jazyk neovládá, protože už nejsou jen německými rodinami nebo mají děti a vnoučata na ukrajinských školách. Němčina v této menšině postupně zaniká. Několik respondentů umí německy jen díky Centru německé kultury, kde navštěvují kurzy jazyka nebo díky svým prarodičům, kteří na ně od dětství německy mluví. Dva naši respondenti, synové německého faráře, ale odpověděli, že mluví pouze německy a ukrajinsky se nikdy nenaučili. V jejich domácnosti se také používá jen němčina. Pár starších lidí používá němčinu ke komunikaci mezi sebou, s místními mluví plynně ukrajinsky.

Rozhovor se syny německého faráře. Zdroj: vlastní .- doplňte jméno autora fotografie

V roce 2006 zveřejnil Institut ekonomických prognóz v dubnovém čísle článek o německých přistěhovalcích ¹²⁾). Tato studie byla založena na osobní zkušenosti přizpůsobení se životu v jiné zemi. „V Německu pobývá asi 2,3 milionů německých přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu. Motivy k jejich přesunu do západního Německa se týkají především etnického původu, ale problémy integrace se příliš neliší od ostatních migrantů. Přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu jsou druhou největší skupinou migrantů hned po Turcích“. S tímto úryvkem a úryvkem výše ¹³⁾ souhlasí i odpověď respondentů, jezdí poměrně často navštěvovat své příbuzné do Německa nebo za pracovními povinnostmi, ale trvale žít tam nechtějí. Často z důvodů jazykových a věkových bariér, ale také z pocitu, že už tam na ně nikdo a nic nečeká. Mají pocit, že pro Němce už nejsou takovými Němci a z toho důvodu by se tam necítili dobře. Avšak se snaží navštěvovat místo jejich původu, aby jej ukázali generacím, které už jsou narozené a žijící na Ukrajině, dětem a vnoučatům, aby znaly místo, kde mají kořeny. Stručný a podobný příklad ze života etnického Němce byl popsán dokonce v článku americké autorky z Wall Street Journal ¹⁴⁾. Tak jako mnoho etnických Němců i Nikolai Bondaryev byl narozen a vychován v Uzbekistánu. Nikdy se nenaučil německý jazyk ani si neosvojil německou kulturu. Cítí, že by nikdy nebyl v Německu přijat, ještě k tomu, když tam v posledních letech nárůst imigrantů vedl až k násilným útokům. „To je důvod proč jsem přijel na Ukrajinu,“ říká. Další lidé jako pan Bondaryev denně přijíždějí na Ukrajinu s úmyslem žít v jedné ze čtyř jižních provincií Ukrajiny, původně osídlených německým obyvatelstvem. Tito lidé nehledají nejen nový domov, ale i lepší budoucnost. Proč toto všechno není v literární rešerši?

Dva a půl milionu etnických Němců přesídlilo z východní Evropy a zemí bývalého Sovětského svazu do Německa od roku 1987. Tato migrace byla vyvolána a regulována zvláštními předpisy pro uprchlíky a vyhnance v poválečné ústavě Německa. Během devadesátých let docházelo k repatriaci ukrajinských Němců. Mnoho Němců také Ukrajinu opouští z důvodu ekonomické krize země. I přes nízký počet Němců žijících na Ukrajině, se dnes tato minorita řadí mezi velmi aktivní ve veřejné činnosti. Přibližně 26 800 ukrajinských Němců žije ve městech, zbylých 11 000 na venkově. Během několika let si tato minorita vytvořila po celé Ukrajině 33 národních kulturních center. Tato kulturní centra organizují například speciální nedělní školy za účelem výuky německého jazyka, kultury a historie. Ačkoliv v současnosti na Ukrajině neexistuje žádná škola, kde by byla hlavním vyučovacím jazykem němčina, v každém velkém městě jsou speciální jazykové školy a na univerzitách existují oddělení zaměřená na německý jazyk. Co se týče médií, německá národnostní menšina tu prozatím německé noviny nemá. Nicméně, dnes je již možné poslechnout si z rádia rozhlasový program „Deutsche Welle“, který byl v minulosti zakázán. Ačkoliv není německá minorita zastoupena v ukrajinském parlamentu, tak se snaží aktivně řešit problémy minority na Ukrajině. ¹⁵⁾

V rámci rozhovoru byla položena otázka, týkající se jejich identity. Zde bylo možno vidět, že generační rozdíl štěpí odpovědi. Nad touto otázkou se přes 90 % námi tázaných respondentů ani nezamyslelo a skálopevně odpovědělo: „Němec!“. Mezi tyto respondenty patří hlavně starší generace, která má ještě poměrně blízko k událostem, které se odehrávali ve 20. století. Pro mladší generaci to byla otázka, nad kterou se zamysleli déle, a odpověď nebyla jistá. Obvykle po chvilce přemýšlení odpověděli: „Padesát na padesát“. Přestože v článcích výše jsou informace o vytrácení se německé kultury a jazyka, dotazovaní to tak zcela nepotvrdili. Odpověď může být ovlivněna i tím, že byli dotazování jen respondenti, kteří se sdružují v kulturních centrech, která podporují německý jazyk, hisotrii a identitu Němců žijících na Ukrajině.

Rozhovor s Reginou Bayer. Zdroj: vlastní

Velká většina ukrajinských věřících používá starý, takzvaný juliánský církevní kalendář, takže vánoční svátky slaví až 6 a 7. Ledna ledna. ¹⁶⁾ Oproti tomu Němci slaví vánoce 24. prosince.

Převážná část respondentů, bez ohledu na věk, dodržuje německé katolické svátky, jako jsou Velikonoce a Vánoce. Co se týče zvyků a obyčejů, tak se snaží dodržovat oboje. Německé, protože je to je jejich původ, který si snaží zachovat a ukrajinské, protože je to místo, kde žijí již mnoho let po několik generací, místo kam opravdu patří.

Zda se obvykle stravují dle německé nebo ukrajinské kuchyně rozdělilo respondenty na dvě skupiny. Jedna skupina vaří jen jídla obvyklá pro východní Evropu, protože jsou zde tomu dostupné suroviny a nemají pocit, že by vařením německých jídel utvrzovali jejich historii. Druhá skupina se snaží držet německá jídla patřící k svátkům dle německého kalendáře, ale jinak se obvykle stravují typickou stravou. „Ukrajinská kuchyně je známá pestrostí a kvalitou chutí a vůní. Typická polévka je boršč z červené řepy. Oblíbené jsou i její varianty, které se připravují z masa, hub, fazolí a dokonce i sušených švestek. Tradičním jídlem Ukrajiny jsou holoubci (plněná kapusta) a vareniky, což je něco jako škubánky s různými druhy náplně – s brambory, masem, sýrem nebo ovocem. Například s třešněmi nebo borůvkami. Vareniky jsou často zmiňované i v národních písních. Oblíbeným nápojem ukrajinských rodin je víno, které v drtivé většině případů pochází z domácí produkce. Rozšířená je také domácí vodka, která je velice silná a chuťově velmi zvláštní.“ ¹⁷⁾

Regina Bajer (*1941). Po II. světové válce byla ve třech letech deportována do pracovního tábora na Sibiř. Zpět se vrátila po třinácti letech. Od té doby žije opět na Ukrajině.
Zdroj: vlastní

„V červnu roku 1941 bylo mé rodné město Irpiň, které se nachází v těsné blízkosti Kyjevu, obsazenu Němci. Dva měsíce nemohli Němci prorazit obranu místní armády. Nakonec dva roky od 19. září do 6. listopadu, byli Němci v Kyjevu. Ale v roce 1943 bylo prohlášeno, že německá armáda opustí hlavní město Ukrajiny. Všem Němcům, kteří se nacházeli na území Kyjeva, bylo navrženo se vrátit do Německa. Bylo řečeno, že až armáda opustí Kyjev, přijde Ruská armáda a všechny Němce, kteří neopustí Kyjev, zabijí. A my jsme odjeli. Příbuzní, kamarádi, všichni Němci.“

„V roce 1937 byl zastřelen můj děda a jeho pět dospělých dětí. Byl vlastníkem mnoha pozemků, o které se nemohl starat sám, proto najímal lidi, kteří na pozemcích pracovali. Lidé u něj chtěli pracovat, platil dobře za práci. Ale jednou ho 6 brigádníků zabilo, protože měli pocit, že by Němec neměl vlastnit tolik majetku.“ „V roce 1943, jak už jsem říkala, jsme odjeli do Německa. Podle slov maminky nás přivezli na nějaké nádraží, kde nás prodávali jako pracovní sílu. První rok rodiče pracovali v nějaké vesničce, další rok jsme se přestěhovali do Rottenburgu, který se nachází poblíž Hannoveru, kde můj otec pracoval jako obuvník, i přesto, že na Ukrajině byl soustružníkem.“ „Po skončení války chtěl Stalin, aby se Němci vrátili zpět na Ukrajinu. Bylo nám naslibováno, že se vrátíme do svého rodného města Irpiň. Ale byli jsme podvedeni a přímo z Německa nás odvezli na Sibiř na Altaj, kde jsme žili 13 let. Tam jsem prožila celé své dětství. V zákopu, v hrozných podmínkách, v kraji, kde 9 měsíců v roce je neuvěřitelná zima. Pro naši rodinu to bylo opravdu těžké. Dospělí pracovali v lese, káceli stromy, tahali a štípali dřevo. Byla jsem malá, proto jsem mohla chodit do školy. I když jsme mohli mít pouze základní vzdělání. Další školy byly pro nás zakázané. Mezi námi byli ženy s dětmi, které měli manžely v pracovních táborech, nebo ve vězení. V táborech měli pracovat 10 let. Až po smrti Stalina, se někteří vrátili na Sibiř, ke svým rodinám.“

Truchlící anděl, navržen N. V. Skobalem, věnovaný obětem poválečného odsunu Němců z Ukrajiny. Zdroj: vlastní

„My jsme neměli žádné doklady, proto jsme nemohli nikam odjet. Jednou měsíčně přijeli z NKVD na kontrolu a registrovali všechny Němce. Museli jsme podepisovat doklad, proti vlastnímu přesvědčení, že se nám tam žije dobře, že jsme zdraví. Bylo to opravdu ponižující. Nikdo z Němců neutíkal, protože Němci jsou ctihodní. Stále jsme věřili, že se budeme moci vrátit zpět na Ukrajinu.“
„Stalin zemřel v roce 1953, po jeho smrti jsme se prý mohli vrátit zpět domů, ale nikdo z nás to nevěděl. Dozvěděli jsme se to až v roce 1958. Po návratu do města Irpeň jsme ale zjistili, že nemáme kde bydlet. Nic z toho, co jsme měli už nebylo v našem vlastnictví. Ani dům, ani pozemek. Nakonec nám byl tedy poskytnut jeden malý pokoj v našem bývalém domě. Takhle jsme žili až do roku 1983, než se dostal k moci Gorbačov a všechen majetek nám byl postupně vrácen.“

„Nebyl to snadný život, vzpomínám si, jak mě ukrajinské děti uráželi pro mé německé příjmení. Vzpomínám si, jak v době největších represí, když jsme jeli vlakem a někdo zemřel tak ho jen vyhodili z vlaku. Nikdo to neřešil. Měli jsme vši, hlad… Bylo to strašné.“

„Jsem ráda, že dnes, po 70 letech byl postaven tento památník. Lidé by neměli zapomínat na to co se dělo, a měli by znát pravdu.“

Tento rozhovor je sice fajn, ale musíte ho zařadit do kontextu. Nelze přeci interpretovat rozhovor tímto způsobem - otázka a ihned za tím nasleduje odpověď. Chybí vám zde nějaký váš komentář (komentář autorů). Osobně bych vám doporučila tento rozhovor „rozsekat“ na části a dát je do určité části článku, která se shoduje s touto výpovědí - čili do toho historického exkurzu - válečné a poválečné období. Čili vy se o tom zmiňujete pomocí teorie (parafráze) a následně to můžete doložit výpověďmi vašich respondentů.

Při výzkumu byly provedeny rozhovory s Němci žijícími především v Kyjevu v různých věkových kategoriích od 12 do 80 let. Nikdo se k tématu nestavil negativně, naopak respondenti byli potěšeni, že se o toto téma někdo zajímá. Počínaje rozhovory přímo s vedením organizace, kde se nám věnovali opravdu pečlivě, konče lidmi, kteří se přišli zúčastnit pietního obřadu 28. srpna 2011, i na takové akci byli ochotni rozprávět a poskytovat mnoho užitečného materiálu. Tito lidé drží společně právě díky historickým událostem, které je ve většině případů spojují, stále se hrdě hlásí k německé národnosti, snaží se o její upevnění na Ukrajině a především se snaží o zachování jazyka, který s každou další generací upadá.

Váš závěr je velmi strohý. Zkuste se více rozepsat a odpovědět na celou výzkumnou otázku.

BRUBAKER, Rogers. Migrations of Ethnic Unmixing in the „New Europe“. International Migration Review [online]. 1998, Issue 4 [cit. 2012-09-04]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail?sid=bf25c79f-1ba1-40c1-92a1-6e0a31033ebe%40sessionmgr14&vid=1&hid=19&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=1454609

EVERETT, Dianna. Germans from Russia. Germans from Russia: Encyclopedia of Oklahoma History and Culture [online]. 2007 [cit. 2012-08-17]. Dostupné z: http://digital.library.okstate.edu/encyclopedia/entries/G/GE008.html

FEDUSCHAK, Natalia. New Lives: To Some Old Germans, The Promised Land Isn't Germany at All — Ukraine Offers a Homeland To Generations of Outcasts Struggling in Central Asia. Wall Street Journal. 1992, 20. srpna. ISSN 0921-9986

German-Russian Settlement Map. The ROLL „FAME“ Family [online]. © 2000 - 2009 [cit. 2012-08-03]. Dostupné z: http://www.rollintl.com/roll/grsettle.htm

Germans from Russia. [online]. [cit. 2012-08-01]. Dostupné z: http://digital.library.okstate.edu/encyclopedia/entries/G/GE008.html

History & Culture. NDSU Libraries: Germans from Russia Heritage Collection [online]. 2011 [cit. 2012-09-07]. Dostupné z: http://library.ndsu.edu/grhc/history_culture/index.html

Nemcy i v Krymu nemcy. [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.day.kiev.ua/290619?idsource=84067&mainlang=rus

Pereselency v Germanii: nemeckij pasport – ne garantija uspeshnoj interacii.[online]. [cit. 2012-03-23]. Dostupné z: http://inosmi.ru/europe/20101110/164155301.html

SKVIRSKAJA, Vera. NewDiaspora in a Post-SovietCity: Transformations in Experiences of Belonging in Odesa,Ukraine. Studies In Ethnicity & Nationalism [online]. 2010, April 1 [cit. 2012-09-03]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=dbcda26b-fec7-4e57-8db6-063614fe0b6d%40sessionmgr10&vid=1&hid=11)

VYNNYCHENKO, Ihor a Rodion VYNNYCHENKO. Nimt͡si v istoriï Kyïvsʹkoho universytetu (XIX–polovyna XX st.): Deutsche in der Geschichte der Kyjiwer Universität (19. Jhd. bis zur ersten Hälfte des 20. Jhd.). Kyïv: Heoprynt, 2009, 420 p. ISBN 978-966-7863-77-7

Váš seznam použitých zdrojů není dle normy - to, co stojí před online musí být kurzívou. Tuto samou chybu máte i v průběžných citacích.

Počet shlédnutí: 96