Němci v Itálii

Motlová, Jana; Kodýtková, Kamila; Smutná, Renáta; Kotyrová, Markéta; Pavelková, Radka; Korynta, Lukáš; Běhunčík, Lukáš. Němci v Itálii. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2012. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/nemci_v_italii2012

Tato práce je zaměřena na německou menšinu žijící v Itálii, především v Jižním Tyrolsku. Zabývá se typickými vlastnostmi německé menšiny a pro lepší pochopení je porovnává s vlastnostmi Němců z Německa a Italů z Itálie. Sleduje, jaké jsou mezi danými skupinami rozdílné či shodné znaky v kultuře, náboženství, rodinném a veřejném životě, ale také ve stravování, třídění odpadu či úrovni silniční dopravy.

Je zde rozebíráno historické pozadí Němců v Itálii jako etnické menšiny, zejména pak jejich pozice během první a druhé světové války a v poválečném období. Dále se práce zaměřuje na nepokoje a demonstrace během 70. let v Jižním Tyrolsku, které plynuly právě z problematické otázky sebeurčení Němců v této oblasti. V Jižním Tyrolsku bylo a je početně více zastoupeno německy mluvící obyvatelstvo, jeho autonomie a nízké zastoupení ve veřejné správě tomu však neodpovídá.

Dále se práce zabývá tamními zvyky a folklórním životem. V Jižním Tyrolsku je rozšířený folklórní tanec a jsou zde velmi aktivní taneční skupiny, které se mimo jiné snaží o zachování tradice. Na různých workshopech předvádí veřejnosti své taneční choreografie, ale také místní zvyky a řemesla. Další významnou kulturní tradicí jsou průvody a oslavy, které se pojí například s ročním obdobím či pověstí. Nejznámější je tradiční bál Zusselrannen, kdy se tamní loučí se zimou, vítají jaro a oslavují s jarem spojenou plodnost. Ve spojení s tradicemi a folkem se práce zaměřuje na řemesla v Jižním Tyrolsku. Velmi zajímavá a světově unikátní je ruční výroba kožených pásků prošívaných pavími pery.

Další částí výzkumu byla jazyková situace v Jižním Tyrolsku. Tato oblast je rozdělena na tři hlavní jazykové skupiny a to na němčinu (69 %), italštinu (26 %) a ladinštinu (4 - 5 %). Jazykově většinová je němčina, ale v hlavních městech Bolzano a Trentino převládá italština. Z toho pak vyvstávají různé konflikty. Například Italové z velkých měst si stěžují, že se na vesnicích italsky již tolik nedomluví.

Tato práce se zaměřuje i na politickou situaci v Jižním Tyrolsku. U politické moci je posledních 60 let Lidová strana Jižního Tyrolska, která čítá přes 65 tisíc členů, je většinová v tamním parlamentu a i guvernér této oblasti je členem zmíněné strany. Další aktivní stranou je Svobodné Jižní Tyrolsko, které se zaměřuje na práva německé menšiny a zabývá se otázkou sebeurčení jako právního pojmu.

Poslední část nastiňuje současnou situaci a problémy, které v multikulturním Jižním Tyrolsku panují. Problematická je otázka veřejné správy. Jednotlivá místa ve veřejné správě se rozdělují podle procentuálního rozdělení jazykových skupin. To však poněkud zvýhodňuje početně silnější skupinu německy mluvících. Další kritizovanou oblastí je samotné deklarování jazykové skupiny, které podle některých příliš zasahuje do soukromí obyvatel. Velmi citlivé je i téma samotné budoucnosti Jižního Tyrolska. V posledních letech proběhlo několik neoficiálních průzkumů a u respondentů vždy lehce převládala možnost odtržení se od Itálie. Může za to především rozdílná ekonomika obou oblastí. Jižní Tyrolsko je dnes ekonomicky na výši, zatímco italský dluh je čím dál tím větší. Na druhou stranu je zde otázka, co s italským či ladinským obyvatelstvem, které se oddělit nechce.

Výzkumná otázka

Co považují Němci v Itálii za jejich hlavní a typické vlastnosti?

Podotázky

Jaké je historické pozadí migrace Němců do Itálie? V jakých obdobích byla situace příslušníků zkoumané menšiny nejlepší a kdy naopak nejhorší?

V jakých oblastech se německá diaspora¹⁾ vyskytuje nejvíce?

Jaká je současná situace a problematika německé menšiny v Itálii?

Jaké jsou zde politické strany a jak se k nim staví veřejnost?

Jaké jsou zdejší národnostní a folklórní spolky?

Jaká je jazyková situace obyvatel v dané oblasti a jak se odráží na médiích?

Jaký je typický Němec a typický Ital a jak se liší od Němce v Itálii?

Jelikož se k autonomii Jižního Tyrolska váže mnoho historických událostí, pátrali jsme na internetových stránkách www.waldhof.it/history-southtyrol a www.en.wikipedia.org/wiki/History_of_South_Tyrol, kde jsme se dozvěděli, že v roce 1918 bylo Jižní Tyrolsko oficiálně připojeno k Itálii, jelikož se Anglie, Francie a Rusko snažili přimět Itálii ke vstupu do první světové války právě na jejich straně. Díky vztahům mezi Hitlerem a Mussolinim vznikla dohoda, která obyvatelům JT umožňovala přestěhovat se na území Třetí říše. Během druhé světové války pak muži z Jižního Tyrolska byli verbováni do armády nacistického Německa. Po válce pak oblast JT zůstala součástí Itálie za podmínky zachování její vysoké autonomie.

Důležité pro nás bylo sledovat konflikty spojené s otázkou autonomie Jižního Tyrolska v 70. letech, k čemuž nám pomohla kniha Rolfa Steiningera South Tyrol: A Minority Conflict of the Twentieth Century. Steininger zde pojednává o konfliktech během 60. a začátku 70. let. V této době byla autonomie JT velmi omezená, jelikož veřejná správa byla zcela ovládána italskou (v JT) menšinou. To vedlo k násilným nepokojům, kdy byly umisťovány bomby na sloupy elektrického vedení či na fašistické památky událostí druhé světové války. Situace byla nakonec vyřešena proporčním systémem, který se aplikoval na obsazování křesel ve veřejné správě.

Další práce, ze které jsme čerpali, byla Tolerance Established by Law: the Autonomy of South Tyrol in Italy od Evy Pföstl z Libera Università S. Pio V v Římě. Práce Evy Pföstl se zaměřuje konkrétně na proporční systém, který se v Jižním Tyrolsku používá. Tvrdí, že jeho výhody se projevovaly zejména v 70. letech, kdy se díky němu zamezily násilné útoky německy mluvících, které pramenily z faktu, že veřejná správa byla zcela ovládána italskou menšinou. Dnes je však situace opačná a Italové vidí v proporčním systému poslední záchranu, jak si uhájit své už tak omezené pozice. Pföstl se dále zmiňuje, že proporční systém vytváří umělé hranice mezi třemi skupinami Italů, Němců a Ladinů. Jelikož musí každý obyvatel deklarovat svou jazykovou příslušnost, uměle se zařazuje do jedné ze skupin. Zatímco Itálie jako celek se snaží menšiny na svém území integrovat a respektovat kulturní rozdílnosti, Pföstl píše že Jižní Tyrolsko se chová opačně. Lze si toho povšimnout například na tamním školství, kde se striktně drží oddělené německo- jazyčné a italo- jazyčné střední školy. Tamní Italové tenhle “zastaralý” systém také náležitě kritizují. Je pravda, že se menšinová politika Jižního Tyrolska díky své vysoké autonomii často označuje jako ukázková, avšak díky proporčnímu systému má stále co zlepšovat.

Jelikož je Jižní Tyrolsko multikulturní oblast, zkoumali jsme také zdejší jazykovou situaci. Mnoho informací o daném tématu nám přinesly stránky Evropské unie www.ec.europa.eu/languages/euromosaic/it9_en.htm, které popisují jaký má jazyk vliv na tamní vzdělání, média, veřejnou správu, ale také na rodinný a společenský život.
Z pohledu jazyka nás velice zajímala práce jihotyrolského statistického úřadu Jižní Tyrolsko v číslech, kde jsou sepsány základní demografické údaje o dané oblasti. Zajímaly nás zde údaje o rozdělení populace na jazykové skupiny. Překvapivý je fakt, že tamní obyvatelé nemusí deklarovat, k jaké jazykové skupině patří ²⁾, ale místo toho mohou uvést k jaké skupině se přidružují či pod jakou skupinu spadají ³⁾. Z celkových 430 000 obyvatel se pak 69 % hlásí k němčině, 26,3 % k italštině a 4,3 % k ladinštině. Dále je v práci uveden fakt, že ačkoli v mnoha malých městech jako například Velturno nebo Nova Ponente je německá skupina naprosto dominantní ⁴⁾, ve velkých městech jako Bolzano ⁵⁾, Merano ⁶⁾ je převládající nebo alespoň rovnocenná italština.
Dále se statistický úřad zmiňuje o trendu přírůstku či úbytku jazykových skupin od roku 1880 do roku 2001. Všechny jazykové skupiny se od počátečního roku početně zvětšily. Je ale zajímavé, že procentuálně se německá skupina dostala z 90,6 % na 64,0 % a Italové z 3,4 % na 24,5 %. Také je zajímavé, že Ladinů je zde procentuálně pořád stejně a to z původních 4,3 % na 4,0 %.

Naším dalším úkolem bylo zjistit, jaké jsou typické vlastnosti Italů a Němců a následně porovnat v čem se odlišují a v čem se naopak shodují s vlastnostmi Jihotyrolanů, které jsme zkoumali v naší praktické části.
Na webové stránce www.italia.wz.cz Delany Mikolášové jsme se dozvěděli, že typicky rozsáhlá italská rodina, kde žije spolu několik generací, nepřevládá na celém území Itálie. Tento model je k vidění spíše na jihu a sever Itálie, kde se nachází i Jižní Tyrolsko, zapadá do „západního“ stylu rodiny, která se stará o své děti jen do určitého věku a poté je pošle do světa. Mikolášová dál píše, že Italové, kteří vyznávají Římskokatolickou církev neslaví v tak velké míře Vánoce, ale zaměřují se na rozdíl od Němců na Velikonoce na další katolické svátky. Dále se autorka rozepisuje o typické italské kuchyni, která se skládá z čerstvých bylin, sýra, těstovin a vína. Mikolášová také zmiňuje pro Italy typický způsob řízení vozidla, který se neobejde bez horečných gest a troubení.

Fakta o Němcích jsme čerpali ze stránek www.tatsachen-ueber-deutschland.de/cz/home1.html, kde jsou přehledně zpracovány věcné údaje o německém hospodářství, politice, kultuře a společnosti. Píše se zde, že Německo plánuje opustit zcela od jaderných elektráren a zaměřit se na snižování emisí a třídění odpadu. Dalším tématem je německá kuchyně, která není jen o vepřovém koleni, ale v současnosti je spíše inspirována ostatními kulturami. Stále více se zde rozmáhá trend francouzské, japonské či právě italské kuchyně.

Stránky německého sociologického institutu Goethe, který se mimo jiné zabývá problematikou vztahů Italů s Němci a vzájemnými stereotypy obou skupin, se staly naším dalším zdrojem. O Němcích se například říká, že jsou přesní a dochvilní, ale také úzkoprsí a panovační. Dochvilnost sice není nejsilnější italská vlastnost, ale na druhou stranu jsou více živí, srdeční a otevření. V Itálii jsou typické velké rodiny několika generací. Není však vyloučené, že ani v Německu nemůžeme tyto rodiny najít. Goethe institut upozorňuje, že toto jsou jen zažité stereotypy, které se drží ve společnosti a je potřeba se jimi nenechat ovlivnit. Místo toho by se jednotlivec měl více snažit poznat danou kulturu osobně, což také je jedním z cílů této práce.

Pro náš výzkum jsme použili kvalitativní i kvantitativní výzkumné metody. K teoretické části jsme využili studium dokumentů, což je neinvazivní výzkumná metoda, která nijak neobtěžuje respondenty ať už dotazováním, nebo pozorováním. Díky množství elektronických a bibliografických materiálů je pak spektrum informací dostatečně široké, aby došlo k potřebnému zobecnění situace.

Druhou metodou našeho výzkumu, byla dotazníková metoda, konkrétně s otevřenými otázkami, aby se každý respondent mohl vyjádřit co nejobsáhleji. Cílem použití dotazníků jako hlavního zdroje pro sběr kvalitativních dat bylo porozumět a pochopit situaci z obou stran – jinými slovy proniknout do hloubky problému a celou situaci subjektivizovat z pohledu respondenta. Dotazníky byly přeloženy do němčiny a zaslány vybraným respondentům formou elektronické pošty, celkem jich bylo sedmatřicet.

Adekvace metod

Mezi hlavní výhody studia dokumentů patří především to, že lze zkoumat dokumenty lidí již zemřelých, nebo geograficky vzdálených. Nevýhodou je, že dokumenty mohou být například poškozené, mohou chybět informace ke správnému porozumění a také nelze sledovat neverbální chování autora.

Nespornou výhodou dotazníkové metody je časová nenáročnost při získávání informací. Jeden dotazník lze rozeslat spoustě lidem najednou a na různých místech. Dotazovaní mohou dotazník vyplnit v klidu bez vnějšího tlaku a s ohledem na rozsah dotazníku lze tvrdit, že tato metoda je nenáročná i pro ně samotné.

Mezi nevýhody dotazníků patří fakt, že respondenti v dotazníku uvádějí ne vždy pravdivé informace. Také z pohledu výzkumníka se může stát velmi obtížné vůbec nějaké respondenty získat. Lidé se dnes hlavně díky komerčním průzkumům, staví k této formě dotazování velmi skepticky.

Z našich osobních zkušeností lze napsat, že odborných publikací v knižní podobě na dané téma není mnoho a zcela vůbec v českém jazyce. Proto se naším hlavním zdrojem staly internetové portály. Pozitivní stranou mince je, že dnes na internetu můžeme získat kvalitní informace v podobě odporných časopisů, kde se publikují vědecké práce z celého světa a na všechna možná témata.

Hlavní nevýhoda dotazníkové metody se nám potvrdila ve chvíli, kdy ze sedmatřiceti dotazovaných nám odpověděli pouze tři. Někteří lidé odepsali, že nám odmítají odpovídat, ale většina z možných respondentů vůbec na náš dotazník nereagovala. Pochopili jsme však, že tři ochotní respondenti není malé číslo a jejich reakce na dané otázky se staly velmi užitečnými.

Příslušníci německé menšiny v Itálii žijí hlavně v oblasti Jižního Tyrolska (známého také pod italským názvem Alto Adige a německým Südtirol). Jedná se o autonomní oblast na severu Itálie, sousedící na severu s Rakouskem, na západě s Lombardií a na jihu s Benátskem. Skládá se ze dvou autonomních provincií – italsky mluvícího Trentina s hlavním městem Trento a německy mluvícího Bolzana s hlavním městem Bolzano. Region má rozlohu 13 607 km2 a žije zde přibližně 1 milión obyvatel (Trentino – 6 206 km2 a 477 000 obyvatel, Bolzano – 7 400 km2 a 465 000 obyvatel). Trentino se člení na 11 okresů s 223 obcemi a Bolzano na 8 okresů se 116 obcemi.

Jižní Tyrolsko bylo až do roku 1918 součástí Rakousko-Uherska. V roce 1915 bylo na základě tajné Londýnské dohody (mezi Itálií a Anglií, Francií a Ruskem) nabídnuto Itálii. Mocnosti se tímto snažily přimět Itálii ke vstupu do války na jejich straně. V listopadu 1918 bylo Jižní Tyrolsko oficiálně přiděleno Itálii a vzápětí obsazeno italskými vojsky. Jako symbol dobytí území byl zde na rozkaz fašistického diktátora Benita Mussoliniho vystaven Památník vítězství v Bolzanu.

Od roku 1922, kdy v Itálii dochází k převzetí moci fašisty, začíná systematická italizace Jižního Tyrolska. Je zakázáno ve školách vyučovat němčinu a místní názvy jsou nahrazovány libovolně vymyšlenými italskými jmény. Od roku 1925 se objevují tajné podzemní školy, tzv. „školy v katakombách“, kde jsou děti vyučovány v německém jazyce (většinou laickými učiteli). Německy mluvící úředníci jsou propuštěni a nahrazování italskými přistěhovalci, kteří sem byli přeloženi.

V roce 1939 uzavírají Hitler a Mussoliny dohodu. Obyvatelé Jižního Tyrolska jsou postaveni před důležitou volbu ohledně jejich státní příslušnosti. Mohou se buď vystěhovat do Třětí říše, nebo zůstat ve svých domovech, ale natrvalo se smířit se ztrátou své kulturní identity. Velká část se rozhodla pro vystěhování, ale kvůli vypuknutí druhé světové války nebylo masové přestěhování možné. Ve skutečnosti Jižní Tyrolsko opustilo pouze 75.000 původních obyvatel. Tato volba státní příslušnosti z donucení se stává jedním ze zásadních témat v dějinách Jižního Tyrolska. Společnost je rozštěpena, rodiny rozděleny a ti, kteří zůstali, jsou označováni za zrádce. Po válce byla tato otázka znovu otevřena.

V průběhu druhé světové války bylo Jižní Tyrolsko obsazeno německými vojsky a vznikla z něj tzv. „Operační zóna Alpenvorland“. Místní muži byli naverbováni do armády a sloužili během války na straně Německa.

Po válce bylo rozhodnuto, že provincie zůstane částí Itálie za podmínky, že jí bude dána vysoká míra autonomie. V roce 1946 byla sjednána dohoda mezi Itálií a Rakouskem, uznávající právo německé menšiny. Byla vytvořena autonomní oblast Jižní Tyrolsko, složená z autonomních provincií Trentino a Bolzano. Úředním jazykem byla ustanovena jak italština, tak i němčina a na školách bylo opět povolena výuka v německém jazyce. Byly opět zaváděny německé místní názvy. Od této doby jsou po celém Bolzanu místní názvy dvojí – italské, i německé. Nicméně vzhledem k tomu, že Italů byla v kombinovaném regionu většina⁷⁾, samospráva německé menšiny nebyla možná. Autonomie byla spíše pouze teoretická, v praxi příliš nefungovala. Veřejná správa byla stále téměř stoprocentně zajišťována Italy. To vedlo k silné nespokojenosti Jihotyrolanů, která vyústila v demonstrace vedené Výborem pro osvobození Jižního Tyrolska (BAS). Útoky byly namířeny především proti veřejným stavbám (sloupům vedení elektrického proudu, kasárnám, železničním tratím) a fašistickým památkám.

Jihotyrolská otázka se stala mezinárodním problémem a byla v roce 1961 postavena před OSN. Jednání nepřineslo žádný úspěch. V roce 1971 byl problém předložen Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu, který rozhodl, že provincie dostane větší autonomii v rámci Itálie a Rakousko nebude zasahovat do jejích vnitřních záležitostí. Jihotyrolská zemská vláda získává četné kompetence v oblasti dopravy, veřejných staveb, sociálního systému, zdravotnictví, veřejné bezpečnosti, obchodu nebo stavby komunikací a také rozsáhlé zákonodárné oprávnění pro Jihotyrolský zemský sněm. Byl zde zaveden proporční systém ve veřejné správě. Tato nová dohoda přinesla uspokojení a zmírnění napětí. Spor byl oficiálně ukončen dohodou o autonomii z roku 1992.

Další zvláštností, která v práci nemohla být opomenuta, je bezpochyby jazyková situace v Jižním Tyrolsku. Jak se tamní lidé dorozumívají, jaký jazyk převažuje a zda se jazyková příslušnost promítá i v jiných než každodenních situacích.

V autonomní provincii Bolzano se mluví třemi jazyky: německy, italsky (Úřední jazyky) a ladino (na východě) Více než dvě třetiny jsou rodilí mluvčí němčiny a dialektem je zde bavorská němčina, která má také určitou přítomnost slov italského původu. Němčina se zde také učí na školách a používá se i v písemné komunikaci a oficiálních příležitostech. Jen něco přes 4 % mluví jazykem Ladino.

Poté, co bylo zjištěno jaké je jazykové rozvrstvení v Jižním Tyrolsku, byl zájem zaměřen na tisk a média. Zda-li se rozlišují televizní stanice a jiné informační kanály podle jazyků, které je v této oblasti možné najít.

V Jižním Tyrolsku sídlí pobočka televizní a rádiové stanice RAI, která vysílá rádiové i televizní programy ve všech třech jazycích (němčina, italština i ladino). Funguje zde i volný příjem pro rádia a televize z okolních států, takže tu naladíme například rakouské televizní stanice ORF1 a ORF2, ale i švýcarské stanice, jak ve švýcarské němčině (SF1 a SF2), tak i švýcarský kanál v italštině (RSI LA1), mezi německé kanály patří Das Erste, KI.KA a ZDF.

K dispozici jsou také soukromé televizní stanice, z těch německých jsou to například SDF, Tv3-Sender Meran, jsou tu i italské soukromé stanice Video 33, Alto Adige TV, nebo již výše zmíněná rakouská televize ORF.

Co se týče rádií, je jich tu také bohatá škála. Podobně jako u televizních stanic, zde naladíme i rakouská (Ö1, Radio Tirol, Hitradio Ö3, FM4) a švýcarská (Radio Rumantsch a Radio Swiss Jazz), nesmí chybět ani italská rádia (Rai Radio Uno, Rai Radio Due, Rai Radio Tre, Rai Sender Bozen) a nejvíce jich je německých (Bayern 1, Bayern 2, Bayern 3, Bayern 4 Klassik, B5 aktuell, Radijojo).

Mezi nejpopulárnější noviny patří německy psané Dolomity, které jsou také nejrozšířenější. Mezi týdeníky patří například ff - Südtiroler Wochenmagazin a Südtiroler Wirtschaftszeitung, který je zaměřen na ekonomii, a v neposlední řadě také Katholisches Sonntagsblatt, což je katolický týdeník. V italštině zde vychází noviny Alto Adige, které má na starosti vydavatelství L'Espresso-Repubblica. Své noviny má i ladinština a sice týdeník Usc di Ladins (La Voce dei Ladini). Zde je zřejmé, že tisk v němčině převažuje.

Prakticky všechno až na armádu, policii, justici, železnici, silnice, daně a zahraniční politiku se rozhoduje v provinčním parlamentu Jižního Tyrolska („Landtag“). JT má tedy v rámci Itálie i ve srovnání s jinými minoritami v Evropě vysokou autonomii. To je pro danou minoritu výhodné, ale pojí se s tímto faktem mnoho konfliktů.

Od sedmdesátých let se veřejná správa v Alto Adige obsazuje podle proporčního klíče, který je zakotven v dvoustranné smlouvě mezi Rakouskem a Itálií. V praxi to znamená, že když se 26 procent obyvatel provincie hlásí k italské národnosti, mají Italové právo přesně na 26 procent míst ve veřejném sektoru, ale třeba také na 26 procent míst v domovech důchodců. Původně měl vynález poměrného zastoupení sloužit jako prostředek k nápravě křivd spáchaných na Němcích. Ve státní správě nepřirozeně dominovali Italové a ti tento proporční systém zcela správně pochopili jako prostředek, který je má z veřejného sektoru aspoň zčásti vytlačit.
Dnes je však situace zcela obrácená. Němci jsou ti, kdo cítí poměrné zastoupení jako omezení. Italové a jejich mírná politická dominance v Trentinu toto ustanovení považují za poslední prostředek, jak si uchránit pozice. ⁸⁾
V praxi proporční systém funguje tak, že každých 10 let při sčítání obyvatel všichni občané musí deklarovat, ke které jazykové skupině (italština, ladinština, němčina) patří nebo chtějí být přiřazeni. Podle výsledků se rozhodne, kolik lidí z každé skupiny bude obsazovat místa ve veřejné správě a jiných institucích.
Jistota, že bude mít zastoupení každá ze tří menšin, je vyřešena tak, že pokud není zvolen žádný z příslušníků menšiny, nahrazuje ten z nich, který získal největší počet preferenčních hlasů, toho kandidáta své strany, který je zvolen na posledním místě. ⁹⁾ Zde je vhodné doplnit, že práce ve veřejné správě Jižního Tyrolska vyžaduje umět italsky i německy, jelikož občané mají právo jednat s úřady jedním z uvedených jazyků. Navíc tento požadavek v jisté míře chrání místní trh práce od imigrace.

V roce 2006 měl Evropský komisař pro vnitřní trh Frits Bolkenstein značné výhrady proti rozsáhlé jihotyrolské autonomii. Podle rakouského listu Die Presse chtěl Italy přimět, aby výsady tamní německy mluvící populace, která tvoří v oblasti většinu, zrušili. Vadilo mu například, že se byty, umístěnky v mateřských školkách či pracovní místa v Jižním Tyrolsku přidělují na základě etnických kritérií.
Problematický byl podle něj už samotný fakt, že občané musí při pravidelných sčítáních lidu hlásit příslušnost k jazykovým skupinám, což zasahuje do jejich soukromí.
Proto navrhoval, aby bylo s Itálií zahájeno řízení kvůli porušení evropských smluv. Navíc německy mluvícímu obyvatelstvu proporční systém zaručuje snazší uplatnění ve veřejné správě. Což se samozřejmě nelíbí italské minoritě (v rámci JT). ¹⁰⁾ Na druhou stranu se odborníci obávají, že pokud by JT ztratilo svou těžce vydobytou autonomii, mohl by se opakovat scénář z 60. let. Tehdy německy mluvící Tyrolané reagovali na útlak Italů masovými demonstracemi a dokonce v Itálii vybuchovaly i bomby - asi tři sta z nich nastražili nespokojení příslušníci menšiny u sloupů elektrického vedení, policejních služeben a italských státních budov.

Referendum na téma autonomie

V květnu 2006 bývalý italský prezident Francesco Cossiga navrhl uskutečnění referenda, ve kterém by si Jihotyrolané zvolili, jestli chtějí zůstat s Itálií, připojit se k Rakousku nebo se stát plně nezávislým státem. Návrh byl okamžitě zamítnut jak italským parlamentem, tak Lidovou stranou Jižního Tyrolska. Argumentem byl pro toto rozhodnutí názor, že by referendum vytvářelo jen další etnické konflikty.

Přesto na toto téma byly prováděny neoficiální průzkumy:

V roce 2005 by referendum čistě pro německy mluvící občany dopadlo takto: 45 % by zůstalo připojeno k Itálii, necelých 55 % by bylo proti. Z druhé skupiny by pak 33 % chtělo zcela nezávislý stát a 21 % připojení k Rakousku. Průzkum v roce 2008, kterého se účastnilo 502 italsky mluvících Jihotyrolanů. Průzkum se tázal, zda by JT mělo uskutečnit referendum o autonomii. Na tuto otázku 41 % odpovědělo ANO a 59 % NE. V případě referenda si pak 78 % zúčastněných přálo zůstat s Itálií, 20 % bylo pro naprostou nezávislost JT a 2 % byla pro připojení k Rakousku.¹¹⁾ V roce 2009 byl proveden průzkum v rakouských Tyrolech, kde bylo dotázáno 500 Rakušanů na možné připojení Jižního Tyrolska k jejich oblasti. Z této skupiny by bylo pro připojení 49 %, proti 36,6 % a 14,1 % na tuto otázku neodpovědělo. Ve skupině od 15 do 29 let by s připojením souhlasilo 71 %.¹²⁾ V posledních letech se o odtržení jižních Tyrol mluví i z pohledu ekonomického. Podle agentury Moody's má tato oblast mnohem lepší rating¹³⁾ než zbytek Itálie, která patří k nejzadluženějším státům Evropy. To se, při nynější situaci, musí dříve či později projevit i na Jižním Tyrolsku. Z tohoto pohledu by přicházelo v úvahu úplné osamostatnění, ale i připojení k také velmi vyspělému Rakousku. Je zde však otázka co s italojazyčnými Tyrolany, kteří by byly proti odtržení od Itálie. Nikdo od nich nemůže chtít, aby se staly například Rakušany. Je zde však názor, že nikdo nemůže zakazovat, aby všechny tři lingvistické skupiny utvářely Jižní Tyrolsko společně v rámci nezávislosti.

Politická situace v Jižním Tyrolsku je více či méně postavena na jedné dominantní straně, kterou je Lidová strana Jižního Tyrolska. Přesto je zde několik dalších stran, které se zaměřují například na otázku sebeurčení či se vyznačují separatismem a snaží se podporovat německou minoritou na italském území.

Lidová strana Jižního Tyrolska

Tato strana v zemi naprosto dominuje. U moci je již od svých prvních provinčních voleb v roce 1948. Reprezentuje zájmy německy mluvících občanů JT, ale také Ladinů. Lidová strana JT je největší. Čítá přes 65 tisíc členů. Znamená to, že v 500 tisícovém Jižním Tyrolsku je každý 7. až 8. obyvatel členem této strany. I díky tomu je tato strana v celku rozmanitá co do názorů, které prezentují na venek. Lze ji definovat jako křesťansko-demokratickou, konzervativní, sociálně- demokratickou, ale i jako liberální. Zajímavé je také její hnutí Junge Generation (Mladá generace), které spojuje členy strany od 14 do 30 let. Hlavou provinčního parlamentu je guvernér Luis Durnwalder, člen Lidové strany JT, který je v křesle guvernéra od své první kandidatury roku 1989.

Svobodné Jižní Tyrolsko

Strana Svobodné Jižní Tyrolsko, která má cca 3000 členů, se prezentuje jako liberální¹⁴⁾ a patriotická¹⁵⁾. Jejím hlavním úkolem, který si vzali za své, je advokátní ochrana německy mluvících obyvatel JT. Strana usiluje o vyvolání referenda o nezávislosti JT, které vnímají jako právo sebeurčení. ¹⁶⁾ Strana je mediálně známá také kvůli svým kampaním:

Zde členové strany rozmístili po Jižním Tyrolsku a zejména kolem hranic tabule s nápisem Süd- Tirol ist nicht Italien! (Jižní Tyrolsko není Itálie!).

Odpůrci tohoto názoru na tabulích zamazali slovo nicht. Vzniklo tak Jižní Tyrolsko je Itálie.

Unie občanů

Zajímavá strana je také Unie občanů, která se vyznačuje separatismem (právní pojem; oddělení etnicky, kulturně nebo nábožensky od majoritní skupiny - v tomto případě je majoritní skupina celá Itálie), nacionalismem ¹⁷⁾, konzervatismem ¹⁸⁾ Dnes jsou jejími zájmy rodinné hodnoty, životní prostředí, svobodný trh, oddělení JT a přidání se k Rakousku.

Na území Jižního Tyrolska jsou tradice i s nimi spojené oslavy silně zakořeněny. Všichni se rádi účastní a považují je za důležitou součást jejich společenského života a snaží se o udržení tradice i pro následující generace. Mezi nejzajímavější patří:

Asociace tradičních tanců

Asociace vznikla v roce 1960, kdy čítala 12 tanečních souborů. Cílem byl rozvoj tance a tradic v zemi. Dnes se tato asociace skládá z 52 skupin a původní cíle jsou naplňovány pravidelnými workshopy, tréninky či kurzy pro zájemce.

Zusselrannen

Zusselrannen je tradiční průvod, který se koná v rámci Karnevalového čtvrtka. Hlavní postavy průvodu „Zusslen“ jsou oblečeni v bílém a mají cáry z krepového papíru. Vynášejí ven před obecenstvo muže, který nese zhruba 20-ti kilový kraví zvon. Vše se děje jako oslava plodnosti. Poté „Zusslen“ i s ostatními účastníky karnevalu běhají přes vesnice a zvoní na kraví zvony. Chtějí tím vyhnat zimu a přivítat jaro.

Výroba tradičních pásků

Kožené pásky prošívané pavími pery jsou další tradicí a raritou Jižního Tyrolska. Na celém světě se tímto řemeslem zabývá jen 6 lidí a na zvládnutí techniky výroby je potřeba přes 5 let. Jeden pásek trvá vyrobit několik týdnů, čemuž odpovídá konečná kvalita a cena. S těmito pásky se také pojí česká fotografka Magdaléna Straková, která nafotila sérii fotografií, zachycující proces výroby těchto pásků. Za tyto fotografie jí byla udělena cena v soutěži Humanity Photo Awards, kterou pořádá jednou za 2 roky Čínská fotografická folklorní organizace pod záštitou UNESCO. V soutěži jde o zachycení folklorních zajímavostí a tradic, každá série snímků musí obsahovat komentáře vysvětlující danou tradici. ¹⁹⁾

Němci sami o sobě tvrdí, že jsou spolehliví, pilní a že nemají smysl pro humor. Jsou také sebekritičtí a hodnotí se jako pesimistický naříkající národ.

Evropští sousedé považují Němce především za dobře organizovaný a lehce pedantický národ. Jako hlavní vlastnosti uvádí spolehlivost, vlídnost a družnost. I přesto existují národy, které hodnotí Němce na základě stereotypů pocházejících z historie. Např. každý pátý Čech pokládá německé sousedy za arogantní národ, 8 % Rakušanů spontánně prohlašuje, že Němce nesnáší a každý desátý Ital spojuje Německo stále ještě s Hitlerem a s Nacisty.

Kultura, kuchyně a jídlo

Německo je bezpochyby kulturní zemí, ze které pochází spousta významných myslitelů, básníků, malířů, vědců a skladatelů. Po nástupu nacismu a odchodu některých předních kulturních představitelů do exilu, došlo k mírnému úpadku německé kultury.

Německá kuchyně se podobá kuchyním sousedních zemí, jako např. francouzské, rakouské nebo české. Obecně se oblíbené německé pochoutky považují za těžké, avšak moderní kuchyně nastoluje spíše lehčí stravu. K tradičním pokrmům patří polévka Eintopf a sladké pochutiny jako např. bavorské vdolečky nebo drážďanská štola. Stejně jako Češi milují i Němci pivo, které na rozdíl od Čechů rádi míchají s limonádou. Populární je Oktoberfest, což je největší pivní festival na světě.

Náboženství

V současnosti se v Německu 2/3 obyvatelstva vyznává křesťanství. Zhruba 26 mil. lidí se hlásí ke katolickým církvím a 25 mil. členů sdružují církve evangelické. Dále žije v Německu několik tisíc Židů, kteří sem imigrovali ze států bývalého Sovětského svazu od 90. let 20. století. Jedná se o Židy ortodoxní, liberální i reformní. Velký význam zastává v Německu islám. Žije zde kolem 4 mil. muslimů.

Pod pojmem „typický Ital“ si lidé mohou představit mnoho tváří tohoto jihoevropského národa, z obecného pohledu ale mají všichni tito typičtí Italové společné rysy, ať už jde o náboženskou příslušnost, temperamentní povahu či silná rodinná pouta. Pro Itálii, jakožto kolébku renesance, je typický i výrazný zájem o kulturu a historii. Da Vinci, Michelangelo či Picasso, Italové jsou na svou minulost hrdí a nevynechají příležitost, jak si ji připomenout.

Stejně jako Češi mají svého „pana Nováka“, v Itálii platilo za symbol jméno Rossi. Z nejnovější studie o četnosti výskytu italských jmen ale vyplývá, že v Itálii je nejvíce obyvatel s příjmením Russo. Studie také prokázala obrovský rozmach jižanských jmen po celé Itálii, čímž potvrdila výraznou migraci obyvatel z jihu na sever.

Právě z geografického pohledu lze Italy rozdělit minimálně na dva odlišné archetypy. Mezi obyvateli na jižní části je mnohem silnější lidová tradice. Rodiny, daleko za hranicemi té nukleární, spolu soužívají v jednom domě, patrilokace²⁰⁾ či matrilokace²¹⁾, důležitá je společná soudržnost, ve které hrají příbuzenské hodnoty a finanční zabezpečení rodiny prim.

Naopak Severní Italové se oproti svým jižním krajanům daleko více podobají západnějšímu životnímu stylu a povětšinou spolu žijí pouze členové nukleární rodiny.

Ať už Ital severní či jižní, temperamentní povaha se nezapře ani jednomu. Nemusí jít ani o pozdrav polibky, všudypřítomná neverbální gesta či vášnivý verbální projev, Italové svou horkokrevnost ukazují i mimo mezilidské vztahy. Říká se o nich, že pravidla silničního provozu jsou jen z povinnosti, a vlastní zkušenost hovoří, že toto tvrzení není tak daleko od pravdy. Italové se na silnicích skutečně spoléhají více na vlastní smysly než předpisy. Není nijak neobvyklé vidět Itala ať už v autě, na mopedu nebo dokonce i na kole (ano, alternativní způsoby nejen městské dopravy jsou zde velice populární) projíždět křižovatkou na červenou, pokud je přesvědčen, že mu nebezpeční nehrozí. Případně použije výstražný klakson, aby na sebe upozornil.

Nepřekvapí ani pohled na za jízdy telefonujícího řidiče. Právě mobilní telefony jsou italským grálem, mladší i starší generace je téměř nepustí z ruky a neustále textují nebo mluví s rodinnými příslušníky, kamarády, kolegy, řediteli, číšníky, osobními kadeřníky, dělníky, řidiči a vlastně s kýmkoliv.

Také dochvilnost není zrovna druhým jménem Italů. Čas jakoby byl jen orientačním pomocníkem. To ostatně prokazuje i pohled na jízdní řády městské hromadné dopravy. Ta se neřídí přesnými časy ale přibližnými intervaly, po kterých linky jezdí.

Pro Italy platí, že mají silné pouto k náboženské víře. Většina z nich vyznává Římskokatolickou církev a celá Itálie je takřka pokryta kostely a kláštery. Narozdíl od svých sousedů, včetně Němců, ale Italové nepřikládají takový význam svátkům vánočním. Jedním z největších svátků a obrovskou vášní italského obyvatelstva jakéhokoliv věku je Ferragosto, dnes již poměrně komerční připomínka nanebevzetí Pany Marie, která má své pravidelné místo v roce 15. srpna. Italové si vybírají pracovní volno a masově se přesouvají do přímořských destinací, aby se zúčastnili všemožných festivalů a ohňostrojové megalomanie. Právě ohňostroje jsou zde oblíbenou aktivitou, Italové pořádají dokonce celosvětové veletrhy a soutěže, ve kterých se, jak jinak, řadí mezi pravidelné vítěze.

Každý národ má spoustu vlastností, jež jsou pro ně v očích ostatních typické. Smýšlení o Němcích i Italech je samozřejmě také svázané řadou předsudků a stereotypů, které byly již zmíněny. S pomocí několika různých zdrojů (respondenti, statistiky…) byly získány odpovídající informace a pár zajímavostí. O přiblížení německé kultury se stará Goethe institut. Je to obecně prospěšný spolek, jehož hlavní sídlo se nachází v Mnichově, ale jednotlivé „pobočky“ lze najít i v 91 dalších zemích. Po celém světě se zabývá podporou rozšíření znalosti německého jazyka nebo například péčí o mezinárodní spolupráci. V České republice sídlí institut v Praze na Masarykově nábřeží.

Krátký animovaný film - Germans italians

Na základě podnětů z animovaného filmu vytvořeného právě zmíněným Goethe institutem a Brunem Bozzettim došlo ke komparaci Němců s Italy. Smyslem bylo zobrazované situace potvrdit nebo vyvrátit podle skutečných informací či dat. První oblast zastupuje hudba, dále pak umění, rodina atd.

Hudba

Historie německé tradiční vážné hudby sahá až do dob samotného Bacha či Beethovena. Možná i díky tomu vzniklo přes 80 operních scén a asi 130 symfonických orchestrů. V dnešní době se hlavně mladí Němci přiklání samozřejmě i k moderní hudbě, ale jak tvrdí náš respondent Hans W., v lidech stále zůstává silně zakořeněna obliba tradiční hudby. Oproti tomu největší italské hity vznikaly v 70. a 80. letech 20. století. Jednalo se převážně o milostné písně a populární hudbu. U nás nejznámějším italským interpretem je Eros Ramazotti, který do tohoto schématu zcela zapadá.

Umění

V této oblasti nebylo Německo tak výrazné jako Itálie. Německé umění známe až od 90. let 20. století jako novou formu realismu poznamenaného druhou světovou válkou. Zatímco italské malířství vychází už z antiky. Největšího rozkvětu dosáhla Itálie v době renesance, což dokládá dlouhý zástup architektů, sochařů a malířů, v jejichž čele můžeme zmínit například Leonarda da Vinciho. Důkazem toho, že Italové jsou skutečně kulturním národem milujícím umění je každoroční pořádání Biennale – světové výstavy současného umění v Benátkách.

Rodina

Hans W. nám potvrzuje, že v Německu jsou běžnější menší rodiny (většinou se dvěma dětmi). Uvádí, že má jednu mladší sestru, která zatím žije stále s rodiči, zatímco on se již osamostatnil díky studiu. V Itálii se za běžnou rodinu považuje rodina mnohem početnější než rodina německá (3-4 děti). Patrný je tento rozdíl hlavně ve statistikách, které ukazují procento lidí starších 65 let a žijících se svými dětmi. V Německu je to 14 % a v Itálii 39 %.²²⁾ Příslušníci italských rodin drží dlouho pospolu, společně oslavují veškeré svátky a jiná rodinná výročí. Respondentka Celestine G., uvádí, že je jedináček, ale že většina jejích kamarádů pochází z velkých rodin.

Z oficiálních statistik ale vyplývá, že v Itálii je porodnost 1,39, což je oproti Německu, které má počet porodů na jednu ženu 1,41, nižší.²³⁾

Třídění odpadu

Podle německých expertů lze recyklovat 100 % odpadu. Nyní je recyklováno 66,5 % veškerého odpadu. Thomas K. potvrzuje, že se na většině veřejných prostranství nachází koše pro tříděný odpad. V Itálii je podle Celestine G., o koše nouze. Italové podle ní nejsou zvyklí odpad třídit. Následkem tohoto počínání byla Neapolská odpadková krize. I samotná Evropská komise Itálii hrozí pokutou, pokud nezačnou třídit. Tuto tristní situaci, která zmítá Itálii, dokresluje fakt, že v Německu se kompostuje 50 % a v Itálii 34 % odpadu z domácností.²⁴⁾

Stavba silnic

Pro Němce je rychlá a snadná automobilová doprava naprostou prioritou. I proto bylo vykáceno cca. 50 tis. km alejí. Italové s kácením stromů z důvodu výstavby silničních či železničních komunikací nesouhlasí a i proto často protestují.

Povolené rychlosti

V Německu stejně jako v Itálii je pro obec stejná povolená rychlost – 50 km/h. Mimo obec platí pro Německo 100 km/h, když to v Itálii je to 90/110 km/h. Co se týká rychlostních komunikací a dálnic v Německu mají rychlost 130 km/h pouze doporučenou, zatímco pro Italy je na těchto komunikacích 130 km/h limitních. Hans W., a Thomas K. se shodují, že je dobré povolené rychlosti dodržovat, protože v případě překročení limitu jim hrozí vysoké pokuty. Celestine G. uvedla, že kontrolována zatím nikdy nebyla, ale rychlosti raději dodržuje. Co se týká alkoholu za volantem, Italové mají povolené množství alkoholu v krvi do 0,5 promile. Němci mají limit také 0,5 promile v krvi s výjimkou řidičů do 21 let a starších řidičů, pro které se limit snižuje na 0,0 promile alkoholu v krvi.²⁵⁾

Medailonky respondentů

Pro výzkum se podařilo získat tři respondenty:

Celestine G.

• 27 let
• Itálie – Řím
• Pracuje jako servírka v rodinné restauraci

Hans W.

• 24 let
• Jižní Tyrolsko – Rovereto
• Student

Thomas K.

• 42 let
• Německo – Essen
• Zaměstnaný (neuvedl kde)

Práce měla odhalit stereotypy Němců a Italů, což pomohlo zodpovědět otázky, jací jsou Němci, žijící v Itálii, konkrétně pak v Jižním Tyrolsku. Již z teoretické části vyplynulo, že ti, které nazýváme „typickými Italy“ mají s „typickými Němci“ pramálo společného. V některých ohledech jsou dokonce povahové rysy příslušníků těchto dvou národů zcela opačné, dovolujeme si Němce na základě naší práce označit za spořádanější, zodpovědnější národ, přičemž mezi Italy dominují vlastnosti nestálosti, temperamentu a náboženských hodnot. Italové jsou silně věřícím národem, kladou větší důraz na rodinné hodnoty - oproti trendu soužití pouze nukleárních rodin.

Z výzkumu vyplynulo, že v samotném Jižním Tyrolsku je míra autonomie německy mluvících obyvatel velká, němčinu používá necelých 70 procent obyvatel a její postavení, jak v pedagogické, tak profesní a úřední sféře, ji řadí vysoko nad italštinu. Také místní nejpopulárnější noviny jsou v němčině. Oblast charakterizuje i tzv. proporční systém ve veřejné správě, kdy každá skupina má takový podíl pravomocí na veřejné správě, jaký podíl má mezi obyvateli. Většinu pak mají právě Němci.

Na závěr lze soudit, že Němci v Itálii mají stále silné pouto ke své vlasti. Návrh bývalého italského prezidenta na referendum na téma autonomie bylo v roce 2006 zamítnuto, přesto podle neoficiálních výzkumů vyplývá, že Jižní Tyrolsko by autonomii, i vzhledem k vyššímu ekonomickému ratingu oproti zbytku Itálie, uvítalo. Mnozí se tak bojí, že se zopakuje historie a Němci se proti italskému útlaku vzbouří.

Internetové zdroje

Arbeitsgemeinschaft volkstanz in Südtirol[online]. 2010 [cit. 2012-05-30]. Dostupné z: http://www.arge-volkstanz.org/

BOZZETTO, Bruno. Differences between Italians and Germans [online]. 2009 [cit. 2012-08-29]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=K0bI6YHhsvM

BOZZETTO Bruno. “Va Bene?!”: Fighting Clichés with Irony [online]. 2010-02-16 [cit. 2012-08-29]. Dostupné z: http://www.goethe.de/uun/bdu/en5579961.htm

CARLIN, Deborah. Südtirol: Jižní Tyrolsko se stává součástí Itálie [online]. 2012 [cit. 2012-08-29]. Dostupné z: http://www.suedtirol.info/cs/Prakticke-informace/Zeme-a-lide/Historie/artikel/80a8c181-ce15-4d4b-8b9f-24ec47b9debf/Jizni-Tyrolsko-se-stava-soucasti-Italie.html

CARLIN, Deborah. Südtirol: Menšina konečně získává svá práva [online]. 2012 [cit. 2012-08-29]. Dostupné z: http://www.suedtirol.info/cs/Prakticke-informace/Zeme-a-lide/Historie/artikel/487b493d-ff08-4421-8239-bae78f26551a/Mensina-konecne-ziskava-sva-prava.html

CTK. Evropská dezintegrace: Odtrhnou se Jižní Tyroly od zadlužené Itálie?. Tyden.cz [online]. 2006 [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/odtrhnou-se-jizni-tyroly-od-zadluzene-italie_205354.html

Diaspora. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-09-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diaspora

Fakta o Německu [online]. 2010 [cit. 2012-08-29]. Dostupné z: http://www.tatsachen-ueber-deutschland.de/cz/home1.html

History of South Tyrol. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012 [cit. 2012-09-02]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_South_Tyrol

History Southtyrol - Italy. Waldhof [online].2005 [cit. 2012-08-31]. Dostupné z: http://www.waldhof.it/history-southtyrol

KLEKNEROVÁ, Zuzana. Brusel kárá Jižní Tyrolsko. IHNed.cz [online]. 8. 1. 2004 [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-13824260-brusel-kara-jizni-tyrolsko

KOHOUTEK, Rudolf. Pojem matrilokalita. ABZ: slovník cizích slov [online]. [cit. 2012-09-02]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/matrilokalita

Konzervatismus. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-09-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Konzervatismus

MIKOLÁŠOVÁ, Delana. Itálie - info [online]. 2003 - 2008 [cit. 2012-08-29]. Dostupné z: http://www.italia.wz.cz/

Nová Evropa: Rakousko ve stínu Haidera [online]. 2012 [cit. 2012-08-29]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/czech/peoples_europe/programme_04.html

Nation Master. Interactive country comparisions [online]. S.l.: NationMaster.com, 2003-2012 [cit. 2012-09-05]. Dostupné z: http://www.nationmaster.com/graph/peo_eld_liv_wit_chi-people-elderly-living-with-children

Nation Master. Interactive country comparisions [online]. S.l.: NationMaster.com, 2003-2012 [cit. 2012-09-05]. Dostupné z: http://www.nationmaster.com/graph/peo_tot_fer_rat-people-total-fertility-rate

Politics of South Tyrol. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012 [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Politics_of_South_Tyrol#cite_note-4

Pozor na alkohol – limity v evropských zemích. GENERALI POJIŠŤOVNA A.S. Generali: Pojiš'tovna [online]. 2007 - 2012 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://www.klubgenerali.cz/clanky/auto-moto-a-cestovani/pozor-na-alkohol-limity-v-evropskych-zemich

Provincia autonoma di Bolzano. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012 [cit. 2012-09-02]. Dostupné z: http://it.wikipedia.org/wiki/Provincia_autonoma_di_Bolzano#Mezzi_di_informazione

PROVINCIAL STATISTIC INSTITUTE. South Tyrol in figures. 2008. Dostupné z: http://www.provinz.bz.it/Astat/downloads/Siz_2008-eng.pdf

Rakousko kompostuje 40 procent odpadu z domácností, Česko má co dohánět. Úklid+: B2B MAGAZÍN O ÚKLIDU A PRO ÚKLID [online]. 27.1. 2011 [cit. 2012-09-06]. Dostupné z: http://www.uklidplus.cz/cs/rubriky/rakousko-kompostuje-40-procent-odpadu-z-domacnosti-cesko-ma-co-dohanet

The Euromosaic study: Ladin in Italy. European Commission [online]. 2012-06-27 [cit. 2012-08-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/languages/euromosaic/it9_en.htm

Rating.Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012 [cit. 2012-09-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rating

South Tyrol. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012 [cit. 2012-09-02]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/South_Tyrol#cite_note-17

Südtiroler Heimatbund. Meinungsumfrage zur Selbstbestimmung: Nur 55 % der Italiener würden definitiv für Italien wählen. Südtiroler Freiheitskampf [online]. 2006 [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.suedtiroler-freiheitskampf.net/index.php?option=com_content&task=view&id=81&Itemid=1

Wissenschaftliche Meinungsumfrage des Heimatbundes und Cossiga-Vorschlag. Südtiroler Freiheitskampf [online]. 2006 [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.suedtiroler-freiheitskampf.net/index.php?option=com_content&task=view&id=38

Odborné časopisy

CAPOZZA, Dora a MANGANELLI RATTAZZI Anna Maria. Stereotypes and Attribution Processes in a Multi-ethnic Italian Province. [online] 1999 Journal of Community & Applied Social Psychology., č. 9: 231-235, [cit. 2012-08-15]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&hid=122&sid=c006ae24-dcf5-48f0-91da-b5000cfbeecd%40sessionmgr113

COSTARELLI, Sandro. The Distinct Roles of Subordinate and Superordinate Group Power, Conflict, and Categorization on Intergroup Prejudice in a Multiethnic Italian Territory. [online ] 2006 The Journal of Social Psychology., 146 (1): 5-13, [cit. 2012-08-20]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c006ae24-dcf5-48f0-91da-b5000cfbeecd%40sessionmgr113&vid=6&hid=122

PFÖSTL, Eva. Tolerance Established by Law: The Autonomy of South Tyrol in Italy. In: Mahanirban:Calcutta Research Group [online] 2010. [cit. 2012-08-31]. Dostupné z: http://www.mcrg.ac.in/EURAC_RP2.pdf

Ostatní zdroje

STEININGER, Rolf. South Tyrol: A Minority Conflict of the Twentieth Century: Transaction Publishers, 2003. ISBN 978-0-7658-0800-4.

ZEIDENITZ, Stefan a Ben BARKOW. Xenofobův národnostní průvodce. 1. vyd. Překlad Josef Hlobil. Praha: Sagitta - Richard Hroz, 1994, 64 s. ISBN 80-901-5615-0.

Počet shlédnutí: 136