Poslední revoluce v Kyrgyzstánu

Nedávné nepokoje v Kyrgyzstánu, které vedly ke svržení prezidenta Kurmanbeka Bakijeva, nutí k zamyšlení se nad situací v zemi a položení si otázky, co vedlo občany v historii kyrgyzského státu již k několikáté vzpouře proti režimu.

Tato seminární práce je zpracována formou popisné metody a cílem je charakterizovat sběh nedávných událostí v Kyrgyzstánu s ohledem na jeho historicko-politický vývoj. Pro sepsání práce bylo použito převážně internetových zdrojů a novinových článků.

Stát Kyrgyzstán s hlavním městem Biškek se nachází v centrální části Asie a je obklopen členitou, převážně hornatou přírodou bez přístupu k moři. Je dělen na sedm provincií a jeden obvod hlavního města. V tomto státě o rozloze téměř 200 km² žije přibližně 5.5mil. obyvatel. Úředními jazyky jsou kyrgyzština a ruština. Kyrgyzové jsou ze 75% příznivci muslimské víry, z 20% ruští pravoslavní a pouhých 5% zastává jiné vyznání. Kyrgyzstán je členem OSN od roku 1992. Rusko a sousední Čína jsou hlavními obchodními toky státu.

Kyrgyzové v historii vedli převážně kočovný život, což bylo v roce 1917 změněno bolševickou revolucí, která vedla k nucené kolektivizaci a narušení tradičního života v zemi. Dnešní hranice státu přetrvávají stále z tohoto období sovětského Ruska, v rámci kterého vznikla Kyrgyzská sovětská socialistická republika. Tehdy bylo v zemi jen něco málo přes polovinu Kyrgyzů a zbytek populace tvořili Rusové a Uzbeci. V době rozpadu bolševického Ruska kolem roku 1991 vznikla nezávislá republika Kyrgyzstán a následovala vlna emigrace Rusů a převážné většiny Uzbeků.

Kyrgyzstán, jako jedna z nejchudších zemí bývalého Sovětského svazu, bojoval o vývoj trvale udržitelné ekonomiky. Ekonomické reformy byly však limitovány odlehlostí země a vlivem sousedního Uzbekistánu, který se všemožně snažil zabránit obchodu. Největší vina je ale přikládána vládě v zemi, která svým až diktátorským režimem zemi spíše stáhla na dno chudoby, než aby využila vymanění se z ruské nadvlády a podpořila rozvoj demokratického státu a ekonomiky v něm. Prezidentem nově vzniklého kyrgyzského státu byl v době rozpadu SSSR jmenován Askar Akajev, tehdejší předseda komunistické strany, a lid začal věřil v obrat k lepšímu režimu. Akajev se místo toho stal novým kyrgyzským diktátorem.

Během prvního roku vlády v nově vzniklém státě byl Akajev chválen za ekonomické reformy a propagaci svého politického systému. Tyto chvály ale netrvaly dlouho a jeho reputace byla brzy zničena. Zjistilo se, že Akajev za pomoci své rodiny rozvíjí korupci a šikovně obírá stát, kde se dá. Nejlépe mu vycházely podvodné machinace při vývozu kyrgyzského zlata. Vlna nátlaku opozice se zvedla po znovuzvolení Akajeva v roce 1995, kdy prezidentova moc začala expandovat. Bylo uvězněno několik předních politických aktérů. Mezi nimi například politický odpůrce Felix Kulov, který se později stal kyrgyzským premiérem a pravou rukou nově zvoleného prezidenta Kurmanbeka Bakijeva.

Akajev nadále posiloval své pravomoci ve státě a současně měnil státní ústavu. Snížil počet poslanců v parlamentu a zrušil jejich imunitu, zrušil zákon o svobodě slova a svobodě tisku a podmanil si veškerá média v zemi. Akajevova skoro patnáctiletá diktaturská vláda nabírala neúnosných rozměrů. Lid se začal bouřit a opozice v čele s Kurmanbekem Bakijevem, Rozou Otumbajevovou, Omurbekem Tekebajevem a dalšími představiteli byli schopni využít tohoto momentu k shromáždění demonstrantů a vyvolání revoluce.

Nepokoje kyrgyzských občanů začali propukat v době parlamentních voleb, které probíhaly za účasti pozorovatelů z OSCE (Organization for Security and Co-operation in Europe). OSCE došla k závěru, že vláda systematicky znevýhodňuje opoziční kandidáty a neumožňuje jim propagaci v mediích. Tři z šesti opozičních kandidátů odstoupili už před volbami, a proto nešlo volby považovat za zcela demokratické a svobodné. V tom samém roce proběhly další zmanipulované prezidentské volby, které měly Akajevovi zajistit pokračující nekontrolovatelnou moc. To už ale v zemi začaly sílit demonstrace požadující Akajevovo odstoupení z čela státu. Nepokoje vyústily v revoluci, Akajev byl svrhnut, obviněn z autoritářství a z korupce a nakonec uprchl ze země.

Policie se rozprchla nebo přidala k protestujícím a revoluce přešla v rabování. Nově vypsané volby v červnu 2005 vyhrála opozice. Premiérem se stal Felix Kulov a prezidentem Kurmanbek Bakijev. V roce 2006 vyšla nová ústava, podle které ztrácí prezident podstatnou část svých pravomocí. Éra dalšího diktátora byla ukončena a Kyrgyzové s nástupem nové vlády opět doufají v lepší budoucnost.

Revoluce v roce 2005 je často nazývána jako tulipánová revoluce a řadí se mezi další barevné revoluce, které proběhly v zemích bývalého Sovětského svazu jako například Oranžová revoluce na Ukrajině v roce 2004 nebo Růžová revoluce v Gruzii v roce 2003.

Kurmanbek Bakijev se narodil v roce 1949 na jihu Kyrgyzstánu a studoval Kuibyshevův Polytechnický Institut v oboru elektroinženýrství. Politické kariéře se začal věnovat v roce 1990. Od roku 1997 do 2000 byl ve funkci guvernéra dvou kyrgyzských provincií a dále pak předsedou vlády nově vzniklé nezávislé Kyrgyzské republiky do roku 2002.

V době tulipánové revoluce v roce 2005 se Bakijev jako opoziční představitel okamžitě chytil příležitosti svrhnutí Akajeva a začal se svými příznivci čelit nastalé situaci v zemi. V rámci uklidnění chaosu v parlamentu byla uznána platnost posledních parlamentních voleb. Bakijev tedy rozhodl, že dosadí do funkcí nově zvolené členy parlamentu navzdory tomu, že volby neproběhly, jak zjistila OSCE, zcela podle regulí. Parlament Bakijeva obratem jmenoval dočasným předsedou vlády a nejvyšším představitelem země. Do čela dočasné vlády pak Bakijev dosadil Kulova, ministriní zahraničí se stala Otumbajevová a mluvčím parlamentu Tekebajev. V tom samém roce byl díky své průbojnosti zvolen prezidentem. Nepokoje v zemi se mezi tím uklidnily a občané znovu doufají v obrat k lepšímu. Ten však Bakijev nepřináší. Nadšení lidí, kteří revoluci podporovali a věřili, že se jejich hesla brzy naplní, vyprchávalo. Shoda nového vedení na vládě v zemi, jak se zanedlouho ukázalo, také neměla dlouhého trvání. Otumbajejová jako ministryně zahraničí nebyla schválena parlamentem. Tekebajev odstoupil v roce 2006 z funkce mluvčího parlamentu a záhy začal vést opozici proti Bakijevovi. V tom samém roce rezignoval na svou funkci i Kulov.

Bakijev společně s premiérem Felixem Kulovem slibovali občanům především dvě věci - že zlikvidují korupci a zvýší životní úroveň v zemi. Politologové se však k novému vedení vyjadřovali od začátku skepticky. Nové vedení hodnotili jako prostou výměnu elit. Vláda neměla žádný program ani myšlenku a hesla proti boji s korupcí zůstali jen na papíře. Bakijev se brání s odůvodněním složitostí korupce, která dosáhla nekontrolovatelných rozměrů a úplně prý zničit nelze. Prezident vidí jako jedinou cestu z korupce ekonomický vzestup země. Na konkrétní činy však nedocházelo a chudoba Kyrgyzstánu, který nemá ropu ani plyn a lidé žijí z pastevectví a chovu dobytka, se prohlubovala. Nadále také přetrvávali špatné vztahy se sousedním Uzbekistánem.

Bakijev rozdělil politickou moc mezi své rodinné členy, utrácel peníze ze státní pokladny a velmi šikovně privatizoval státní majetek. Svého syna Maksima Bakijeva dosadil do čela centrálního úřadu pro vývoj, investice a inovace. Tato pozice zajistila Bakijevově rodině přímí přístup do privatizovatelského průmyslu a k machinacím se zahraničními investicemi. Podvody mohly vesele probíhat bez většího povšimnutí, protože Kurmanbekův bratr Janysh Bakijev, jakožto nově zvolený místopředseda národní rady bezpečnosti, celý podvod zaštiťoval. Spolu s nárůstem rodinného blahobytu narůstali i frustrace kyrgyzských občanů, kteří stále ještě věřili, že svrhnutí Akajeva povede k lepší ekonomické situaci v zemi. V roce 2007, kdy zasáhla svět ekonomická krize, Kyrgyzstán trpěl o to víc. Krize vedla ke zvýšení nezaměstnanosti, ceny jídla a energie.

Východisko ze špatného ekonomického stavu země viděl Bakijev ve spolupráci s Ruskem. Nechal proto mimo jiné zavřít americkou leteckou základnu, která nehrála pro ruskou politiku. Základna byla klíčová pro americké jednotky bojující v Afghánistánu. Kyrgyzstán je strategicky důležitým místem a základna Manas, na které se současně nacházelo mezinárodní letiště, byla zřízena v roce 2001 v době zahájení americké vojenské kampaně proti radikálům z hnutí Taliban a sítě Al-Kajda. Spojenci ji využívali především pro podporu vzdušných mostů při přepravě vojenského materiálu a pro lékařskou evakuaci. V únoru 2009 padlo rozhodnutí kyrgyzské vlády Manas definitivně zavřít. Bakijev tento počin odůvodnil ekonomickými problémy a dále vysvětlením, že americká základna negativně působila na kyrgyzskou společnost.

Bylo však nadmíru jasné, že za rozhodnutím uzavřít základnu, stál dlouholetý nátlak Ruska. Rusko považuje Kyrgyzstán za svou zájmovou sféru. V zemi má vybudovanou vojenskou základnu Kant a Američané jim na stejném území byli trnem v oku. Po uzavření Manas obdržel Kyrgyzstán půjčku od Ruska v hodnotě dvou miliard dolarů a dále 150 miliónu dolarů jako nenávratnou pomoc. USA se obrátilo na sousední Uzbekistán a Tádžikistán, kteří ochotně nabízeli pomoc pro vybudování nové základny.

Během své prezidentské vlády čelil Kurmanbek Bakijev veřejné nespokojenosti týkající se tedy ekonomického strádání v zemi a nekontrolovatelné korupce a politických podvodů. Docházelo k opětovným počinům jeho diktátorského předchůdce Askara Akajeva. Opět byla perzekuovaná opozice, mizeli členi disentu a novináři byli trestáni za jakoukoliv kritiku vlády. Kyrgyzové začali znovu nahlas protestovat.

V roce 2009, kdy byl Bakijev při zmanipulovaných volbách opětovně zvolen, se lid bouřil nanovo. Neustále se zvyšující ceny za energie, náklady na žití a zoufalost Kyrgyzů spustila veřejnou demonstraci. Bakijev se začal bránit a vyhlásil podle vojenského práva zatknout každého opozičního lídra, který volal po jeho odstoupení. V dubnu 2010 situace vyvrcholila a neměla daleko od stavu občanské války. Protestanti se zmocnili vládních budov. Kyrgyzská opozice vyhlásila převzetí moci, jmenovala vojenského velitele země a vyzvala vládu k rezignaci. Do čela nové přechodné vlády se postavila sociálně demokratická šéfka opozice Roza Otunbajevová. Dočasná vláda měla za úkol vypracovat nový zákon ústavy a vytvořit podmínky pro spravedlivé volby. Bakijev utekl z hlavní metropole na jih země.

Protesty trvaly dva dny. Protestující požadovali odstoupení prezidenta, odstranění všech jeho rodinných příslušníků z centrálních úřadů a dále okamžité snížení cen základních životních potřeb. Demonstrace měla za následek 85 mrtvých občanů.

Po vyvrcholení krize a propuknutí násilných nepokojů (15. Dubna) prezident Kurmanbek Bakijev rezignoval a utekl ze země do Běloruska. Tento útěk zosnoval běloruský prezident Lukašenko, který poskytl Bakijevovi a jeho rodině politický azyl. V Kyrgyzstánu mu totiž hrozilo vězení.

Došlo na slova politologů. Místo aby Bakijev pomohl zemi dostat se z prohlubující se krize, pouze kopíroval otřesné činy svého předchůdce Akajeva. Zklamal lid a sebral jim veškeré naděje na lepší život.

V červnu v období prozatímní vlády bohužel došlo k dalším nepokojům, které se týkaly etnických problémů na jihu země, kde se střetávají etnika Uzbeků s Kyrgyzi. Vláda pro svou slabou vymahatelnost vládní autority včas nezabránila etnickému násilí, které propuklo. Uklidnit situaci pomáhalo Rusko. Etnická uzbecká menšina byla nakonec donucena opustit zemi. Rivalita mezi těmito dvěma státy stále přetrvává. Občanské nepokoje si bohužel vyžádaly nemálo obětí. Bakijev byl obviněn z podnícení celého násilí, jakoukoliv spoluúčast však popřel.

Nové volby do parlamentu, které proběhly v říjnu 2010 vyhrála strana Ata-Žurt, která stála v opozici k dočasné vládě. Veřejnost a odborníci se shodují na tom, že průběh voleb byl čestný a demokratický.

V parlamentu by mělo být zastoupeno pět politických stran, které čeká nelehké období politického vyjednávání. Žádná z těchto stran nezískala většinu a je otázkou času jak se nová vláda zapíše. Vítězná strana Ata-Žurt mimo jiné sdružuje stoupence svrženého Bakijeva a hlásá ideje kyrgyzského nacionalismu. Naopak sociální demokracie a strana Ata-Meken, do které se řadí protagonisté dubnového povstání, získala ve stodvacetičlenném parlamentu pouhých 45 hlasů. Poměr zastoupení politických stran v parlamentu působí dojmem zacyklené politické éry, ze které není východisko. Nový parlament však vidí sílu země ve spolupráci s Ruskem. Doufejme tedy opět v obrat k lepší budoucnosti pro Kyrgyzstán.

Carnegie Endowment for International Peace : Kyrgyzstan, Country in transition [online]. 2010 [cit. 2011-03-24]. Background on Kurmanbek Bakiyev. Dostupné z WWW: <http://kyrgyzstan.carnegieendowment.org/2010/06/background-on-kurmanbek-bakiyev/>.

Central Intelligence Agency [online]. 2011 [cit. 2011-03-24]. The World Fat Book - Kyrgyzstan. Dostupné z WWW: <https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/kg.html>.

CT24.cz [online]. 2006 [cit. 2011-03-24]. Události ČT24. Dostupné z WWW: <http://www.ct24.cz/vysilani/2006/04/29/1097181328-206411000100429-19:15-udalosti/?index[]=22883>.

DUNAJ, Martin. Střední Asie. In Pražský Model Spojených Národů, Background Report [online]. Praha : Asociace pro mezinárodní otázky pro potřeby XVI. ročníku Modelu OSN, 2011 [cit. 2011-03-24]. Dostupné z WWW: <http://www.studentsummit.cz/data/1299610679875BGR_SC_Stredni.pdf>.

IDnes.cz/zprávy [online]. 2009 [cit. 2011-03-24]. Rozhodnutí uzavřít základnu USA je konečné, vzkázal Kyrgyzstán. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/rozhodnuti-uzavrit-zakladnu-usa-je-konecne-vzkazal-kyrgyzstan-pw6-/zahranicni.asp?c=A090206_100653_zahranicni_stf>.

IDnes.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-24]. Svržený kyrgyzský prezident je v Bělorusku. Útěk zosnoval Lukašenko. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/svrzeny-kyrgyzsky-prezident-je-v-belorusku-utek-zosnoval-lukasenko-12h-/zahranicni.asp?c=A100420_150958_zahranicni_ipl>.

IDnes.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-24]. Kyrgyzové vyhnali prezidenta a změnili vládu, sousedé raději uzavřeli hranice. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/kyrgyzska-opozice-sestavila-docasnou-vladu-fungovat-bude-pul-roku-1fh-/zahranicni.asp?c=A100408_072353_zahranicni_btw>.

IHned.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-24]. Kyrgyzové hlasovali proti prozatímní vládě. A chtějí směřovat k Rusku, ne k USA. Dostupné z WWW: <http://zahranicni.ihned.cz/c1-46990790-kyrgyzove-hlasovali-proti-prozatimni-vlade-a-chteji-smerovat-k-rusku-ne-k-usa>.

Lidovky.cz [online]. 2010 [cit. 2011-03-24]. Dav v Kyrgyzstánu zbil do bezvědomí ministra vnitra. Dostupné z WWW: <http://www.lidovky.cz/dav-protestujicich-v-kyrgyzstanu-ubil-ministra-vnitra-piy-/ln_zahranici.asp?c=A100407_150336_ln_zahranici_jv>.



Počet shlédnutí: 73