Co je to šamanismus? - slovo šaman se dnes používá v nejrůznějších souvislostech - je to technika, nikoliv náboženství - šaman – spirituální specialista - existuje vedle světových náboženských systémů (např. Budhismu)

Michael Harner - Šaman - z jazyka Tunguzů ve východní Sibiři - náboženský specialista, který se dostává do transu, aby mohl komunikovat s duchy, kteří uzdravují, zajišťují plodnost, ochraňují a působí jako průvodci k duším mrtvých

1. Rozšířená podoba původního vědění domorodých národů I. - šamanismus – různé formy extatického jednání, zahrnuje širokou škálu náboženských specialistů - anglosaský svět

Ioan Lewis - Šamanismus a nejstarší techniky extáze (1964) - Magie, posedlost duchy, kanibalismus a šamanismus jsou úzce spjaty, vyjadřují charizmatickou, mystickou sílu

Mircea Eliade -arktický šamanismus - -Šamanismus – technika extáze, kde extáze vznikne vystoupením šamana na nebesa nebo sestoupením do podsvětí

2. Nejstarší podoba náboženství - někteří autoři jej popisují jako ur-náboženství - Keltové – univerzální náboženský substrát, který byl nahrazen světovými náboženstvími založenými na svatých písmech

Keith Wardová

3. Šamanismus jako severoarktický jev Hultkrantz - odlišuje to, co označuje za obecný a jednoduchý šamanismus, který může být velice rozšířen, od šamanismu v Arktidě, na Sibiři a v Mongolsku - Definice jednoduchého šamanismu tvoří: Trans, bezprostřední styk s duchovními bytostmi, strážnými duchy

Problém šamanismu - velmi široký termín

Kdo může být šamanem? - názory ze Západu – šamanem se může stát kdokoliv, kdo se jakkoliv zapojí do šamanských praktik, seminářů, kurzů a poslouchá kazety se šamanským bubnováním

Arktický šamanismus

Šaman = osoba mužského/ženského pohlaví, která je na základě svého výcviku či duchovního nadání schopna působit jako prostředník své skupiny a nadpřirozených sil - má ve své moci skupinu duchů a ovládá je (jinak mohou být krajně nebezpeční a způsobují všechny nemoce) - zaujímá zvláštní společenské postavení - působí jako léčitel, uzdravovatel a psychopomp, který vede duše mrtvých a zabývá se ztrátou duše a jejím znovunabytím - je neustále nucen odolávat silám, které jsou silnější než on - je často obávanou, osamocenou osobou - styk s ostatním světem se uskutečňuje prostřednictvím extáze nebo transem

Šaman při ní vysílá svou duši, aby léčila, vyháněla zlé duchy, zprostředkovávala, věštila nebo se mstila. Může být jak soukromou záležitostí, tak i velkolepým veřejným obřadem. Příslušníci kmene se mohou ptát na příčiny svých problémů. K dramatickému účinu přispívá bubnování, zpěvy a tance. Do seance je vtaženo stále více účastníků a obrovské psychofiziologické vzrušení může vygradovat až k halucinaci.

Většina těch, kteří přijímají šamanský úděl jsou tzv. „zranění léčitelé“, které nemoc, psychóza nebo posedlost přiměla k tomu, aby přemohli duchy a naučili se je ovládat ve svůj prospěch, tedy k vyléčení. Jsou i případy, kdy dají rodiče své dítě do učení ke zkušenému šamanovi nebo komunita objeví potenciál v některém členovi a přesvědčí ho k iniciaci. Někteří šamani jsou často povoláni samotnými duchy a z ničeho nic dosáhnou osvícení, někdy se stanou šamany již před svým narozením a jejich matce je to sděleno v jakési předtuše.

Duchové ověřují novicovu sílu v iniciaci. Ta může být záležitostí deseti let nebo i okamžiku, v mnoha případech má ale stejný sled fází. V první je iniciant pouhým pacientem. Je-li léčba úspěšná, vrací se k normálnímu životu. Pokud selhává, může to naznačovat předurčení k šamanismu. Člověk může navenek působit jako mrtvý, bojuje s duchy, až nakonec povstane zdravý s již nabytými šamanskými schopnostmi.

Šamanské znaky:
· axis mundi (žebřík, tyč, strom) - znázorňuje střed světa; šaman na něj může při svém extatickém putování do vyššího světa vylézt · buben („hora“/„kůň“) - rytmus pomáhá k transu; dědí se z pokolení na pokolení · oděv - pláštíky zdobené kostmi, peřím, kožešinou (X někteří šamani působí i nazí/polonazí) · psychotropní látky

Od 70.let vznikají nová šamanská hnutí v Evropě a U.S.A. v návaznosti na odkaz drogové kultury a zájmy o východní náboženství a snahu o přiblížení se přírodě. V posledních letech byl zaznamenán prudký nárůst zájmu o šamanismus v západním světě. Vychází řada knih, pořádají se semináře apod. Už není výjimečné prosadit se jako šamanský léčitel. Na rozdíl od tradičního šamanismu, kde se šamanské schopnosti omezují na pár jedinců a jsou často považovány za hrozbu, u nás se šamanismus stává prostředkem, jak dát smysl vlastnímu životu a jak si rozšířit vlastní pohled na skutečnost.

K zájmu přispěla také populárně naučná antropologie Carlose Castanedy. Ten tvrdil, že když v Arizoně zkoumal léčivé byliny, byl představen starému indiánovi „Don Juanovi“, který byl kouzelníkem a Castaneda se stal jeho učněm. Tuto mimořádnou zkušenost se snažil popsat ve svých knihách. Mnozí ho měli za podvodníka a až do konce života zůstal záhadnou postavou. (Jeho nevýznamnějším následovatelem byl Michael Harner, vyškolený v šamanských technikách v horní Amazonii)

Čarodějnictví a vše, co se týká magie vysvětluje přístup k přirozenému světě a k morálním vztahům v něm, vysvětluje příčiny věcí, které se dějí. Západní kultury tento způsob myšlení spojují s venkovskými kulturami nebo ho berou jako oživení současné formy pohanství.

Čarodějnictví funguje na základě dvou základních idejí :

• Idea životní síly
• esence v lidech, živých i neživých tvorech
• této životní síly se mohou zmocnit jiní, jejichž síla je mocnější a tím, prostřednictvím zaklínadel a rituálních předmětů ukrást tuto životní sílu nebo jí uškodit, narušit.
• Představa konečného dobra
• existuje pouze určitá konečná dávka zdraví, štěstí, bohatství, s níž je třeba vystačit. Je-li někdo obzvlášť šťastný nebo bohatý, předpokládá se, že to je na úkor druhých

Různé části světa mají vlastní zpracování.
· Subsaharská Afrika – Rozlišují čarodějnictví a kouzelnictví

		          - čaroděj se snaží „sníst“ maso oběti, takže oběť onemocní

· Indie, Evropa, semitské země

			          - životní síla je „tekutá“, oběť je vysáta

Je důležité odlišit způsoby vnímání čarodějnictví:
· Středověká a raně novověká Evropa · Církevní reformace · Africké čarodějnictví a kouzelnictví · Západní „pohanské“formy čarodějnictví

I.B.Idowu

1. nigerijský spisovatel
2. definice afrického čarodějnictví (etnika západní Afrika a Bantu)

E.E.Evans-Pritchard

1. britský antropolog
2. nejvýznamnější práce o africkém čarodějnictví

„Witchcraft, Oracles and Magic among the Azandes“ (1937)

1. studium kmene Azandů – 20.-30.léta 20.století
2. dostupné informace o čarodějnictví – každý z nich je odborníkem
3. rozlišují mezi čarodějnictvím a kouzelnictvím

· Čarodějnictví = Mangu

1. duševní síla zděděná po rodiči stejného pohlaví

· Kouzelnictví = Gbergbere ngua - špatné, nedovolené čáry - dovednost, kterou se lze naučit

1. čarodějnictví je pro Azandy součásti každodenního života – vše, co se děje, je

čarodějnictví

1. vysvětluje neblahé události, obnovuje řád
2. uvědomují si příčinu a následek
3. č. umožňuje hladké fungování společnosti
4. obviňování se z čarodějnictví

R.Brain - Bangwa – JZ oblast anglofonního Kamerunu

     - nerozlišují mezi čarodějnictvím a kouzelnictvím – nazývají ho Lekang
     - dětští čarodějové – obviňování nevlastních sourozenců z čarodějnictví
     - dítě je čaroděj trpící za své činy
     

Čarodějnictví jako sociální hrozba

V Africe má čarodějnictví často tragickou podobu. Nejistota a prudké změny způsobují nárůst počtu obvinění a podezřelí čarodějové jsou pak napadáni nebo zabíjeni. - Kamerun – spolky zaměřené na léčbu následků čarodějnictví - dilema státních úřadů – prosazování zákonů založených na právech jedince

		      X    
		    požadavky lidí o spravedlnosti, podle kterých by měli být č.trestáni

- J a Z Kamerun – nový typ čarodějnictví Kong – z lidí se dělají Zambie a využívají se na otrocké práce. Za bohatství a úspěch musejí čarodějové vydat oběť ze své rodiny. Existují také tržnice s čaroději, kde si mohou vyměňovat maso svých obětí.

Čarodějnictví na francouzském venkově

J. Favret-Saadová

1. 2,5 roku v SZ Francii, oblast Bocage (kraj živých plotů)
2. komplikovaná dostupnost informací o čarodějnictví – popírání, nedůvěra
3. všímání si každodenních událostí
4. sedláci/ zemědělci → neúroda, nezdary → hledání příčiny
5. kněz jako protivník čaroděje se snaží odvrátit čáry
6. čaroděj z oběti vysává sílu

Zlý pohled = komplex lidové víry založený na představě, že jednotlivec má moc škodit druhému člověku nebo jeho majetku jenom tím, že se na něho dívá nebo ho chválí

Způsobenou škodou může být nemoc nebo dokonce smrt či zkáza. Neživé předměty mohou puknout, napadené krávě vyschne mléko, rostlina uschne. Ten, komu se vede dobře, je zdravý a dobře vypadá (někdy stačí, když se o tom jen mluví), přivolává na sebe útok od někoho zlým pohledem. S čímž totiž zlý pohled souvisí, je závist, pramenící z rozdílů ve společnosti. Mezi preventivní opatření patří nošení amuletů, zvláštní posunky rukou nebo plivání předtím, než se někdo pochválí, a také potom. Jinou technikou je skrývání či popírání toho, že se někomu vede dobře. Zlý pohled není jen záležitostí minulosti a tradičních společenství (Indie, Afrika, Blízký Východ), ale i v dnešním moderním světě existují zbytky kulturního přesvědčení o jeho moci. Antropologický zájem o zlý pohled pochází od E.Tylora, většina doložených případů ale pochází od folkloristů, např. od Alexandra Carmichaela, který ve Skotsku zaznamenával keltské písně, zaříkávací formule a modlitby. Alan Dundes vyvodil z dokladů o zlém pohledu obecné zásady:

1.Život závisí na tekutině, protože je životodárná (např. semeno, mateřské mléko, krev…) - sucho znamená smrt. (H.Stein - prvotní závist: dítě chce matčin prs, když už mu ho matka nechce dát)

2. Existuje konečné množství dobra (zdraví, bohatství), proto jakýkoli zisk pro jednoho musí znamenat ztrátu pro druhého. (Př. - přípitek - přání „na vaše zdraví“ se říká proto, aby ten, kdo ze své sklenky přijímá životodárnou tekutinu, nenaplnil svou životní sílu na úkor druhých.)

3. Život znamená vyvážený model. Má-li někdo hodně bohatství, je chudý. Je-li bohatý, je nemocný. (Má-li v kastě někdo všeho dostatek, koleduje si o závist ostatních, proto se zavazuje k tomu, aby pomáhal těm členům, co jsou na tom hůř.)

4. Symbolicky může být pár očí ekvivalentem prsů nebo varlat. Proto se hrozby namířené proti někomu, kdo má zásobu cenných tekutin, jako mléko nebo semeno, mohou navenek projevit očima.

Mentalita a racionalita „Uvažují racionálně pouze dědicové západní technické tradice nebo je racionální myšlení univerzální?“

Zastánci vývojové teorie v 19. století jako H.Spencer nebo E.Tylor vycházeli z toho, že kdyby byla všechna lidská společenství ponechána o samotě, prošly by stejnými fázemi spol. vývoje a dosáhnou stejného vrcholu racionálního a civilizovaného myšlení a chování.

Lucien Lévy-Bruhl (profesor na Sorboně, zakladatel kulturního relativismu) se zabýval právě touto finální fází, tedy psychickou jednotou různých národů. Podle něj má západ intelektuální tradici založenou na přísném ověřování hypotéz a tato tradice trvá po staletí, takže Evropané jsou zaměřeni logicky a mají sklon hledat přirozené vysvětlení událostí. Na druhé straně kolektivní představy „primitivních národů“ jsou prelogické a mystické. Neřídí se principy logiky a nejsou schopny pochopit objektivní souvislosti mezi událostmi. Za to se něj snesla vlna kritiky, až nakonec přestal svůj postoj obhajovat.

Na rozdíl od Lévy-Bruhla, podle nějž náboženství patřilo k prelogickému myšlení, kdežto lékařství k logickému, tvrdil Byron Good, že mezi těmito dvěma oblastmi je těsný vztah. Když pacient věří, že se vyléčí a spolupracuje, jeho zdravotní problém se vyřeší snáz. 

Počet shlédnutí: 175