Uživatelské nástroje
Dialog Kritón Platón-Euthyfrón,Obrana Sókrata, Kritón OIKOYMENH Praha 1994 76 str. ISBN 80-85241-37-4
Nemoc dlouhá kniha je o tom, jak je Sokrates ve vězení, ktato kniha následuje po Obraně Sokratově a je předzvěstí knihy Faidón.
Děj se odehrává ve vězení, kdy časně zrána podlpatí Kritón, Platónův přítel strážného, aby ho za ním pustil. Kriton mlčky přichází a pozoruje Sokrata, jak v klidu, bez starostí spí. Když se Sokrates vzbouzí, tak doslova Kritónovi vynadá, že ho nevzbudil, ale Kritón mu na to odvětí, že mu chtěl zbývající čas, co mu zbývá dopřát tak, aby ho strávil co nejpříjemněji. Kritón Sokratovi sděluje, že loď, po jejímž připlutí má Sokrates umřít připluje nejspíše dnes. Sokrates řekne, že měl sen, kdy se mu zjevila dívka v bílém šatu a řekla mu, že by tato loď měla připlout až pozítří. Pak spolu vedou rozhovor s tím, že se Kriton Sokratovi diví, že trest smrti přijal tak dobře, jsou přeci starší než Sokrates, a když jdou na smrt, tak se vzpouzení a bojí se jí. Sokrates mu argumentuje s tím, že není špatné v tak pokročilém věku umřít. Kritón následně začíná přemlouvat Sokrata, aby za jeho, nebo pomoci přátel utekl, neboť bude sám Kritón přijde o přítele, tak i že bude v očích ostatních považován za špatného s tím, že Sokratovi nijak nepomohl. On měl přeci peníze, a Sokratovi nepomohl, také se Kritón bojí hanby z toho, že bude viděn v očích viděn jako ten, který si cení více peněz než přátel. Sokrates ho ale ujišťuje, že nejde o mínění množství, ale vždy jde především o nejlepší lidi, kteří si zasluhují více ohledu a kteří budou soudit. (Zde je narážka na to, že nejde o mínění množství, ale vždy o mínění těch, kteří jsou se situací srozuměni) Kritón mu však namítá, že je také potřeba starat se o mínění množství, protože snad Sokrates vidí, co množství kvuli pomluvě udělalo. Sokrates Kritonovi sdělí, že lidé nejsou ani dobří, ani špatní, nýbrž lidé dělají jen to, co se jim v danou chvíli hodí. Kriton se pak ptá, zda-li Sokratovi nejde také o to, jak by se k nim, jako pomahatelům útěku z vězení zachovalo toto množství. A aby se Sokrates zbavil těchto myšlenek. Sokrates přiznává, že i toto mu vlastně působí starosti, ale že to není jen to, ale vícero věcí. Kriton na Sokrata apeluje, aby se těchto myšlenek zbavil, že ho penězi nepodpoří jenom on, ale i přeco mnoho dalších jeho přátel a aby se nebál opustit ani zemi. Kritón na Sokrata naléhá také skrz jeho syny, že je zde si je tak jednoduše zplodil, ale že je zde zanechá a nebude s nimi mít žádné strasti, ani útrapy co výchova přináší, a co pak Sokratovo celoživotní lpění na cti dovolí mu to? : Už není moc času a přeci se musíš co nejdříve rozhodnout Sokrate, pak už nebude cest zpátky. Sokrates Kritónovi na toto říká, že jeho snažení je sice v pořádku, ale kdyby bylo provázeno správností, tak by ho uposlechl, pakliže ne, že musí udělat to, co mu je souzeno. Dále chce tedy zkoumat to, zda-li je to správné, nebo ne. Sokrates říká, že je třeba si vážit řádných lidských mínění a vadných se vyvarovat, je třeba poslouchat jen odborníka jednoho, než mínění neodborného množství. Co je to zlé, co neuposlechne, táže se Sokrates? Je to přeci tělo, neboť to hubí. Musíme poslouchat odborníkovi rady, co je přeci zdravé, tak je dobré. Když zkazíme danou věc, byl by pro nás po zkáze dané věci nějaký život? (Zde Sokrates míní asi jeho celoživotní učení s tím, že ho nepřijali a odsoudili ho) Ta věc, co kazí je patrně tělo, je to pro nás nějaký život, žít se zbýdačeným tělem? Nikoliv, odpovídá Kritón. Tělu prospívá spravedlnost a kazí ho nespravedlnost. Zda-li pak nemáme i dbát na mínění množství? Obrací Sokrates. Mínění množství má přeci tu moc nás usmrtit. Také toto je zřejmé přitakává Kritón. Tedy za nejcennější věc nemá být pokládána samotná věc žití, nýbrž ale umění dobrého žití. Sokrates v návaznosti na předešlý rozhovor chce zkoumat, zda-li je hodné opustit vězení bez svolení Athéňanů, jakožto tohoto množstív, které ho do vězení uvrhlo a k smrti odsoudilo. Kritóne teď se vyvaruj předchozích myšlenek na peníze, pověst a výchovu dětí, nakazuje mu Sokrates.
Budeme jednat spravedlivě, když budeme platit, těm, kteří páchají nespravedlnost? Tím by jsme přeci také spáchali nespravedlnost, nesmíme přitomto hledět na smrt, ani jiné utrpení, vůbec na nic jiného, musíme hledět pouze na tuto nespravedlnost. Dále spolu pokračují ve zkoumání s tím, že Sokrates řekne Kritónovi, jakmile budeš mít jakékoliv námitky, tak je sděl, na tvých myšlenkách mi velice záleží. Sokrates následně říká, že by bylo velice nespravedlivé vzepřít se obci, tak i zákonům. Společnou cestou docházejí s Kritónem k tomu, že se zákony musí dodržovat, že se nesmí ubližovat matce ani otci, ale vlast má vždycky víc než to. Zákony přece nařizují jeho otci, aby ho vzdělával. Jsi sinem a zároveň otrokem vlasti, která tě vychovala, jsi dlužníkem. Člověk nesmí hubit a příčit se zákonům své vlasti, musí je poslouchat, ať už zve vlast do boje, nebo když ho soudí. Nasilí se nesmí páchat na otci ani matce a tím ani méně proti zákonům. Zákony mají vždycky pravdu. Pokud by Sokrates odešel, tak by spáchal nespravedlnost vůči těmto zákonům, které ho vychovaly, daly mu volnost. Zákony přece dovolují každému, aby odešel do zahraničí. Ten kdo ve vlasti zůstane se zákony uzavírá nepsanou smlouvu a musí činit tak, jak přikazují. Sokrates následně dodává, že nikdy nechtěl změnit svou vlast, že mu tato s těmito zákony stačila a neměl potřebu jí měnit. Tím, že zde zplodil děti, tak tím dosvědčuje, že se mu zde v obci líbí. Vždyť mu přeci bylo nabídnuto vyhnanství před začátkem procesu, ale radši dal přednost smrti před vyhnanstvím. Nyní Kritóne zákonů nedbáš a chceš utéct? Protivíš se proti smlouvě, kterou jsi se zákony uzavřel a jako občan jsi podle nich žil? Zákony jsi ujednal a to pod žádným nátlakem, ani jsi nebyl oklamán, měl jsi volnou ruku a 70. let ti bylo dovoleno v této vlasti žít, mohl jsi odejít kdykoliv, ale neudělal jsi tak. Následně Sokrates muluví sám, jako by mluvily zákony. Nyní chceš opouštět vlast Sokrate táží se zákony, jeslti-že tak učiníš, pak budeš pro smích. A jestliže půjdeš do nějakých blízkých obcí buď do Théb nebo do Megar, tak obě mají dobré zřízení, a ty jako nepřítel jejich ústavy budeš v jejich očích viděn jako rušitel zákonů a také jako kazitel mladých a nerozumných lidí. Zda-li si pak budeš vyhýbat obcím co mají dobré zřízení a lidi s nejlepšími mravy? Bude ti pak zato stát žití? Co jim pak tam budeš říkat, to samé co tady? A nemyslíš si, že toto jednání je neslušné? Ale můžeš zase přijít ke Kritónovým přátelů, do Thessalie, tam je totiž větší nezřízenost a nevázanost a snad by tě zde s chutí poslouchali. A máš vůbec odvahu na to opouštět vězení v přestrojení, a taky takový stařec, jemuž zde zbývá už jen pár let životaa proto přestoupíš všechny největší zákony? Tvůj život pak bude takový, že budeš podlézat všem lidem a otročit. A co tvé děti, vezmeš je sebou, budeš je vychovávat a zpravíš z nich cizince, toto chceš, aby zažiliy? Nebo toto neučiníš a zanecháš je zde, aby byly učeni bez tvé přitomnosti? Ale když odejdeš do Hádu, myslíš, že se o ně tví přátelé nepostarají? Nikoliv, zda-li jsou přítelé co k čemu, tak se o ně zajisté postarají. Nuže tedy Sokrate, poslouchaej nás svých vychovatelů, nedávej přednost ani dětem, ani ničemu před spravedlností, abys, až přijdeš do Hádu mohl obhájit všechny tyto věci před těmi, co zde vládnou. Neboť toto jednání je zřejmé není ani zde nic dobrého, ani spravedlivého, ani zbožného, ani pro tebe ani pro nikoho jiného z tvých blízkých, nebude pro tebe k žádnému dobru ani na onom světě, až tam přijdeš. Jestliže ale nyní odejdeš do Hádu, tak sice tam půjdeš zakusiv bezpráví, ale ne od zákonů, nýbrž od lidí. Pak se Sokrates zeptá Kritóna, zda-li mu má co říci, Kritón odvětí: „ Ne, Sokrate, nemám co bych řekl. Celý dialog končí Sokratovou větou a to : “ Nech to tedy, Kritóne, být a dělejme tak, jak pravím, protože to je cesta, po které vede bůh.
Počet shlédnutí: 47