Vyvolení mezi Svědky Jehovovými

Pro naši práci jsme si zvolili náboženskou společnost svědků Jehovových. Vzhledem k tomu, jak je tato církev ve společnosti prezentována, chtěli jsme se o ní dozvědět více. Naším cílem bylo získat nezkreslené informace, jež by napomohly změnit stereotypní náhled na svědky Jehovovy. Hlavní prioritou se stala otázka Vyvolených a jejich postavení ve společnosti, protože tím se svědkové Jehovovi zásadně odlišují od ostatních křesťanských církví. První seznámení s daným tématem proběhlo při návštěvě Památné slavnosti, jediného svátku svědků Jehovových. Při této příležitosti byla otázka Vyvolených a jejich budoucí vlády s Ježíšem v Království nebeském podrobněji vysvětlována a konfrontována s Biblí.

Cílem naší práce bylo především odpovědět na výzkumnou otázku a podotázky týkající se pomazaných křesťanů (Vyvolených).

Jaká je pozice Vyvolených ve společnosti svědků Jehovových?

Mají Vyvolení odlišný způsob života, privilegia nebo výsady?

Jak člověk pozná, že je Vyvolený?

Od čeho se odvozuje počet 144 000 Vyvolených?

Jako prvotní impuls nám velmi dobře posloužila Encyklopedie světových náboženství v České republice¹⁾, kde jsme objevili základní informace k danému tématu. Stěžejním a nejdůležitějším dílem je ovšem pro svědky Jehovovy Bible²⁾, o kterou tato církev opírá své učení. Vlastní překlad Bible je tedy citován prakticky ve všech dílech vycházejících z pera či pod záštitou svědků Jehovových.

A právě námi vybrané dílo Svědkové Jehovovi – Hlasatelé božího království³⁾ se celkově zabývá minulostí, současností i budoucností svědků Jehovových na základě Bible, Biblí samotnou i světovými dějinami, které svědky ovlivnily.

V kapitole „Jak si je Bůh vyvolil a jak je vede“ se mluví o tom, jak Jehova určil Izraelity v 16. století př. n. l. za vyvolený lid. Jehova tak učiní, pokud mu budou Izraelité přesně naslouchat a budou jej následovat. V 1. století n. l. se však situace změnila, národ Izraelitů zamítl Jehovova Syna – Ježíše Krista. Jehova tedy vytvořil první křesťanský sbor založený na Kristu. V roce 33 n. l. Jehova na Ježíšovy následovníky vylil svatého ducha a stvořil z nich tak vyvolený rod - Boží vyvolené. Jehova opět stanovil přísné podmínky a požadavky, které vyvolení museli splňovat, aby o své výsadní postavení nepřišli. Dále se v části „Velký zástup má žít v nebi, nebo na zemi?“ dozvídáme, že nebeskými králi se nestanou všichni křesťané. V Božím království bude panovat pouze malé stádo čítající 144 000 osob. Tato skutečnost byla zjevena apoštolu Janovi v roce 96 n. l.

V této kapitole je též psáno, že být pomazán svatým duchem neznamená pouze vyhlídku na budoucí službu v nebi, ale i povinnost konat zvláštní dílo. Toto zvláštní dílo má Vyvolený konat během svého pozemského života, dokud je ještě v těle. Je tedy nasnadě položit si otázku, jaké zvláštní dílo má být vykonáváno? Zde můžeme opět citovat Bibli, blíže Izajáše, 61. kapitolu. „Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným.“ Ač mají Vyvolení takovéto výsady, nehledí svrchu na ty, jež mají naději “pouze“ na věčný život v pozemském ráji. Nemyslí si, že by je jejich výsadní postavení nějakým způsobem stavělo výše nebo níže než ostatní. Na základě kapitoly „Nejsou částí světa“ víme, že pomazaní svatým duchem jsou určeni k vládě v Království nebeském a jsou tímto tedy odděleni od světa. Mají tedy závazek vyhýbat se duchu světa, tj. jeho cílům, ambicím, nadějím a sobeckým způsobům.

Opět se vrátíme k výrazu „malé stádo“. Důvod, proč se má jednat právě o 144 000 vyvolených, nám osvětluje opět Bible. Vysvětlení je možné nalézt na několika místech, převážně v knize Zjevení. V kapitole sedmé (7:4,8) můžeme nalézt, že oněch 144 000 vládců Božího království má sestávat vždy z 12 000 osob z každého ze 12 izraelských kmenů. Kapitola 14. (14:1,3)o počtu 144 000 hovoří následovně: „A viděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sión a s ním 144 000 těch, kdo mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce.“

Strážná věž⁴⁾ nás ovšem informuje o tom, že toto Boží Království se má ujmout vlády až po čase konce, po tzv. Armagedonu, který předpověděl Ježíš ve svém proroctví. Díky Armagedonu bude ze země vymýcena veškerá zkaženost a ničemnost a vše bude připraveno pro spravedlivý nový systém věcí pod vládou Božího Království. Pro spravedlivé lidi, kteří věří, že vláda Božího Království nastane, bude Armagedon znamenat radostný začátek dokonalého života v pozemském ráji. Svědkové Jehovovi předpokládali, že tento čas konce přijde v roce 1914. Ovšem nestalo se tomu tak a Bible také přesný datum neuvádí. Pomazaní svatým duchem ovšem v nastání času konce, tedy v konec “zlého systému“ věří. Věří, že nastane brzy.

O výběru vyvolených pojednává další článek v časopise Strážná věž ⁵⁾. Vyvolení do Božího království jsou vybíráni nehledě na příslušnost k národu či kmeni, na jazyk se též nehledí. Z dalšího článku „Jdou všichni dobří lidé do nebe?“ ⁶⁾ je nám známo, že do nebe nejdou všichni dobří lidé. Zde je znatelná podobnost s jakoukoliv jinou vládou. Vládců je vždy nepoměrně méně než poddaných.

Při výzkumu jsme použili několik technik, a to výhradně z oblasti kvalitativních metod, které mají přispět zejména k porozumění danému tématu. Jde o nenumerické šetření, proto není možné získané informace tak snadno kvantifikovat. Naproti tomu kvantitativní metody přináší takové údaje, které jdou vyjádřit číselně, statisticky. Jedná se o šetření předem vytyčených hypotéz. Jejich testování se provádí na vzorku, který by měl být reprezentativní pro celou populaci.

Z předchozího tedy vyplývá, že v případě použití metod kvantitativních bychom získali data, která by se nehodila pro zpracování odborné práce zaměřené spíše na „hloubkový“ výzkum.

Vlastní práci jsme začali studiem odborné literatury (toto studium se stalo zároveň literární rešerší). V knihách jsme ovšem objevili spíše obecné informace o svědcích Jehovových než informace týkající se naší výzkumné otázky. Ty se k nám dostaly především z časopisů Strážná věž, které jsme získali přímo od členů společnosti svědků Jehovových. Poznatky získané ze studia těchto textů můžeme označit za vysoce validní, ale nemůžeme je dále rozšiřovat a jsme odkázáni pouze na obsah textu. Dále jsme také studovali texty nalezené na internetu, jež jsme se snažili raději ověřit buď v odborné literatuře, nebo přímo při rozhovoru se členy náboženské společnosti svědků Jehovových.

Další technikou používanou při výzkumu bylo pozorování, které jsme provedli na Památné slavnosti dne 30. března 2010. Nelze ovšem tvrdit, že bychom se do společnosti svědků Jehovových infiltrovali, protože Památná slavnost je přístupná veřejnosti a mnoho přítomných svědků Jehovových vědělo, z jakého důvodu jsme na toto shromáždění přišli. Díky řečnickým projevům a výkladu Svatého písma nám bylo odkryto mnoho důležitých souvislostí s naší výzkumnou otázkou, jako je přijímání symbolů a jejich význam. Nevýhodou této techniky bylo, že jsme se v danou chvíli nemohli na nic zeptat ani zasahovat do děje. Na základě této zkušenosti jsme také použili techniku semi-standardizovaného rozhovoru. Několikrát jsme se sešli přímo se svědky Jehovovými, a to s panem Jiřím, paní Hanou a slečnou Bárou. Tyto rozhovory byly pro naši práci nejpřínosnější. Probíhaly ve velmi přátelském duchu a ještě před prvním rozhovorem nám bylo dokonce nabídnuto tykání. Během rozhovoru byly pokládány otázky, které byly dále rozvíjeny. Bylo nám tak řečeno mnoho informací, se kterými bychom při standardizovaném rozhovoru nemuseli být seznámeni. Takto jsme se například dozvěděli, že do naplnění 144 000 vyvolených zbývá posledních deset tisíc. Při rozhovorech byly řečeny skutečnosti, které jsme do naší práce potřebovali, ale zároveň sami respondenti určovali jejich důležitost. Během rozhovorů jsme se samozřejmě dozvěděli i informace, které jsme pro tuto práci nevyužili.

Oficiální označení pro tuto náboženskou skupinu v České republice zní: „Náboženská společnost svědkové Jehovovi v České republice““. Dodnes se ovšem můžeme setkat také s názvem Badatelé Bible a to i přesto, že se používal častěji zejména v minulých letech. Název je popisné jméno, které ukazuje, že přinášejí svědectví týkající se Jehovy, jeho božství a záměru. Ježíš je pro svědky Jehovovy pouze Boží syn.

K základním rysům učení svědků Jehovových patří protestantismus a zdůrazňování odlišnosti od ostatních křesťanských církví. Věří v Bibli jako v Boží slovo a jejích 66 knih považují za knihy historicky přesné a inspirované skutečnými událostmi. To, co je obvykle nazýváno jako Nový zákon, označují jako Křesťanská písma, a Starému zákonu říkají Hebrejská písma. Svědkové Jehovovi vydali i vlastní překlad Bible – Svaté písmo, překlad nového světa. Kromě všeobecně známých pravd o neslavení tradičních křesťanských svátků a nepřijímání krevních transfuzí, jsou také velmi dobře známi pro svou rozsáhlou evangelizační a misijní činnost. Pravidelně navštěvují domácnosti a snaží se s lidmi mluvit o Bibli, zvěstovat „dobrou zprávu“, která ohlašuje Kristovu přítomnost a jeho následnou vládu z Království nebeského, což pro lidi znamená lepší svět a klid tady na zemi. Do podvědomí se dostávají také díky časopisům Strážná věž a Probuďte se! vydávaných Biblickou a traktátní společností v Pennsylvánii v USA v nákladu 21 milionů výtisků. Celkově sahá počet všech vydaných publikací k číslu 50 milionů. Tyto publikace jsou hrazeny z anonymních darů. Společnost svědků Jehovových je řízena centrálou sídlící v newyorském Brooklynu. Z centrály jsou dále organizace spravovány odbočkami, ty řídí sbory, které jsou vedeny dozorci jmenovanými z místních mužských členů. Samotné odbočky jsou pak koordinovány výborem sestaveným vedoucím sborem v New Yorku. V každé zemi slouží k jejich pravidelným setkáním sál Království. Tato setkání se konají pravidelně dvakrát za týden a jsou spojená s biblickými studijními programy a přednáškami. V sálech Království nenajdeme žádné oltáře, sochy ani jiné náboženské předměty, neboť svědkové Jehovovi věří, že používání takových předmětů je v rozporu s biblickým přikázáním.

V roce 2009 působili podle svých údajů ve 236 zemích světa v počtu 7 313 173 osob, z čehož se v České republice ke svědkům Jehovovým hlásí 15 512 osob, které připadají na 235 sborů. Odbočka svědků Jehovových zvaná Betel, která má na starost i překlad Strážné věže, sídlí v Praze na Černém Mostě.

Vznik společnosti svědků Jehovových je především spjat se jménem Charles Taze Russell (1852-1916), který v 70. letech 19. století založil studijní kroužek Badatelé Bible na základě vydávání svého časopisu. První číslo vyšlo v roce 1879 pod názvem Sionská strážná věž a zvěstovatel přítomnosti Kristovy. Po Russellově smrti navázal na jeho práci Joseph Franklin Rutherford (1869-1945), pod jehož vedením došlo k mnoha změnám. Kromě Strážné věže byl vydáván přidružený časopis Zlatý věk (nyní Probuďte se!), začal se klást důraz na svědectví dům od domu, společnost přijala pro odlišení od ostatních křesťanů v roce 1931 název svědkové Jehovovi a byla vytvořena nová hierarchická a shora řízená organizační struktura.

Dalšímu možnému rozvoji zabránila první a následně hlavně druhá světová válka, kdy byli svědkové Jehovovi pronásledováni a zavíráni do koncentračních táborů. Klid nepřinesl ani nástup komunismu. Jedním z hlavních důvodů perzekuce byl fakt, že odmítali nastoupit službu v armádě a nechtěli jakýmkoli způsobem uctívat stát, jeho představitele a státní znaky.

Jako církev byli v České republice uznáni v roce 1993.

Ještě před samotným výzkumem bylo nutné oslovit nějaký sbor, jehož členové by byli ochotni věnovat nám čas. Podařilo se nám zkontaktovat hlavního představitele sálu Království na Suchdole (pana Jiřího), což bylo pro nás, jako pro studenty ČZU, která sídlí tamtéž, velmi výhodné. Domluvili jsme si spolupráci s ním a paní Hankou, která má na starosti přímo styk s veřejností a rovněž je jednou z hlavních vykladatelek Bible.

V březnu jsme byli pozváni panem Jiřím na Památnou slavnost, která se konala v sále na Marjánce v Břevnově. Památnou slavností uctívají svědkové Jehovovi smrt Ježíše Krista a pořádá se pro každý sbor na jiném místě. Datum slavnosti se také vždy mění a připadá na 14. Nisan (7. měsíc občanského židovského kalendáře), což je v našem systému březen nebo duben. Jedná se o nejdůležitější událost a jediný svátek pro svědky Jehovovy.

„Samotná slavnost je pro nás připomínkou lásky, kterou nám v souvislosti s Ježíšovou výkupní obětí projevili Bůh a Kristus. Toto opatření nám dává naději a útěchu a mělo by upevňovat naše odhodlání následovat Kristův příklad. Památná slavnost by nás také měla posilovat v rozhodnutí jednat podle toho, že jsme se Bohu zasvětili jako jeho služebníci, a v rozhodnutí být věrnými následovníky jeho drahého Syna.“⁷⁾

Sál Na Marjánce je poměrně velký a slouží především ke kulturním účelům, jako jsou např. taneční kurzy. Slavnosti se neúčastní pouze svědkové Jehovovi, ale je také přístupná veřejnosti. Byli jsme mile přivítáni a usazeni, poté nám byly rozdány texty k písním. Následoval proslov, který pojednával o významu Ježíšovy smrti a pokračoval čtením úryvků z Bible. Nejdůležitější částí slavnosti je přijímání červeného vína a nekvašeného chleba jako symbol poslední večeře Ježíše Krista. Proč zrovna chléb a víno? O tom pojednává Strážná věž:

„Při zavedení Pánovy večeře Ježíš použil chléb a pohár červeného vína jako symboly. Ježíš vzal chléb, a „když vzdal díky, lámal ho a řekl: ,To znamená mé tělo, které je ve váš prospěch.“ (1. Korinťanům 11:24) Jestliže měl být chléb rozdělen mezi účastníky, aby ho jedli, musel se rozlámat. Tento chléb byl totiž poměrně křehký, protože byl vyroben pouze z mouky a vody a bez jakéhokoli kvasu. Ten je v písmu používán ke znázornění hříchu. (Matouš 16:11, 12; 1. Korinťanům 5:6,7) Ježíš nebyl hříšný. Jeho dokonalé tělo tedy sloužilo jako vhodná výkupní oběť za lidstvo.(1. Jana 2:1,2) Je tedy správné, aby chléb, který znázorňuje Kristovo bezhříšné tělo, byl nekvašený. Ježíš vzdal díky za pohár přírodního červeného vína a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve. (1. Korinťanům 11:25) Červené víno v poháru znázorňuje Ježíšovu krev.“⁸⁾

Vzhledem ke skutečnosti, že v sále nebyl žádný Vyvolený svědek Jehovův, nikdo nekvašený chléb a červené víno nepřijal. Dále jeden ze členů rady starších pronesl modlitbu a slavnost zakončil písní.

Při následném osobním setkání jsme se již podrobně dozvěděli odpovědi na naše otázky, které nám byly zároveň vysvětleny prostřednictvím Svatého Písma. Setkání proběhlo jak za přítomnosti paní Hanky a pana Jiřího, tak i za účasti jednoho z mladších členů církve, a to konkrétně slečny Báry (studentky České zemědělské univerzity).

Vzhledem k tomu, že tyto dvě otázky spolu úzce souvisí, zodpovíme je společně.

Svědkové Jehovovi, jak jsme se dozvěděli, jsou rozděleni na dvě zásadní skupiny. Jednou z nich je skupina Vyvolených, na které jsme se v naší práci zaměřili. Vyvolení, jejichž počet činí 144 000, budou po své smrti vládnout spolu s Ježíšem Kristem v tzv. Království nebeském. Tato doba přijde, až na zemi nastane Armagedon, tedy konec systému věcí na zemi. Ostatní svědky pak díky této vládě čeká ráj na Zemi. Mohlo by se tedy zdát, že být Vyvoleným je výjimečné a uznávané postavení, není tomu úplně tak. Ze studia již zmiňované literatury víme, že v běžném životě Vyvoleným žádná zvláštní privilegia přisuzována nejsou, ostatní členové církve je berou jako osoby sobě rovné. Vyvolení se nad své bratry a sestry nijak nepovyšují ani nemají pocit poznamenání v negativním smyslu slova. Mnohdy o nich jako o Vyvolených nevědí, jelikož tito svědkové nemají potřebu to jakkoli šířit a dávat na vědomí. Nechlubí se též vykonanými skutky, vzhledem k tomu, že by tím odporovali svému učení a především Svatému Písmu.

V případě, že zaslechneme slovo Vyvolený či pomazaný svatým duchem, představíme si někoho nezvyklého, jež má určitě velmi výsadní postavení, zvláštní privilegia a různé výsady. Pokud by se jednalo o běžného, nevěřícího člověka, tak zajisté. Ve společenství svědků Jehovových se má ovšem celá záležitost zcela jinak. Hlavní privilegium je ovšem patrné z přijímání symbolů. Jak jsme vypozorovali na Památné slavnosti, běžní lidé z řad svědků Jehovových symboly nepřijímají. Vyvolení se ovšem z této výsady těší a symboly na slavnostech přijímat mohou, a to díky jejich budoucí vládě v Království nebeském. Tyto skutečnosti nám byly potvrzeny a rozvedeny na setkání s našimi respondenty. Hlavní světské privilegium Vyvolených je funkce ve vedoucím sboru, jenž řídí celosvětovou činnost svědků Jehovových. Tento sbor sídlí v New Yorku v Brooklynu a v současnosti má 10 členů.

Jak má Vyvolený vypadat, můžeme převzít ze Svatého Písma: „To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami; jsou vskutku panenští. To jsou ti, kdo neustále následují Beránka, ať jde kamkoli. Ti byli koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi a v jejich ústech nebyla nalezena žádná faleš; jsou bez vady.“ ⁹⁾

Pomazaní křesťané si jsou naprosto jisti tím, že mají nebeské povolání. Tuto jistotu získají ovšem nejdříve po svém křtu, kterému předchází důkladné seznámení se s obsahem Bible. Věčný život na zemi bude pro dokonalé lidi obklopené rodinnými příslušníky a přáteli jistě nádherný, ale tuto naději Bůh pomazaným nedal. Prostřednictvím ducha v nich vyvolal tak silnou nebeskou naději, že jsou ochotni obětovat veškeré své pozemské vztahy a vyhlídky.

Číslo 144 000 se objevuje v Bibli hned několikrát, a to především v knize Zjevení. Nejdůležitější je místo, kde apoštol Jan popisuje, jak slyšel právě tento dav zapečetěných.

„A slyšel jsem počet těch, kdo byli zapečetěni, sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných z každého kmene izraelských synů“ ¹⁰⁾

Toto číslo je chápáno jako doslovné i pro odlišnost s Janovým popisem jiné skupiny, kterou spatřil ve stejný okamžik. Tou skupinou byli ti, kteří přežijí Armagedon na zemi, tedy lidé s pozemskou nadějí. Skupinu popisuje jako „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ ¹¹⁾. Díky kontrastu mezi těmito dvěma tvrzeními se předpokládá, že pokud by počet Vyvolených byl neurčitý, tak by tento kontrast zmizel. Dalším argumentem může být to, že pokud by číslo 144 000 mělo být symbolické, nemohli bychom potom brát žádné číslo v této knize doslovně.

Bible nezodpovídá otázku, kdy přesně bude tento počet naplněn (čímž nastane Armagedon). Svědkové Jehovovi však hlásají, že tato chvíle není daleko a do naplnění zbývá přibližně 30 000 pomazaných. Žijících Vyvolených je na světě momentálně okolo deseti tisíc.

Počet se začal naplňovat roku 33 n. l. po smrti Ježíše Krista. Po prvním století se shromažďování zpomalilo vzhledem k úbytku „čistých“ křesťanů. Od přelomu 19. a 20. století se začali shromažďovat i zbývající pomazaní křesťané, což se podařilo v roce 1931. Mnoho let se pak věřilo, že je 144 000 již naplněno.

„V roce 1935 se ukázalo, že „velký zástup“ ze Zjevení 7:9-15 se skládá z ,jiných ovcí‘, tedy z křesťanů s pozemskou nadějí, kteří se měli na světové scéně objevit v „posledních dnech“ a kteří jako skupina mají přežít Armagedon. (Jan 10:16; 2. Timoteovi 3:1; Zjevení 21:3, 4)“ ¹²⁾

Od roku 1966, kdy se výkladu porozumělo lépe, se tak kazatelská činnost obrátila především k hledání křesťanů s pozemskou nadějí.

Cílem naší práce bylo odpovědět na otázky týkající se života Vyvolených a jejich postavení ve společnosti. Jak jsme se dozvěděli, Vyvolený svědek Jehovův nemá nijak odlišný způsob života ani postavení v církvi, ale všichni jsou si rovni. Hlavním privilegiem pomazaných křesťanů je přijímání symbolů na Památné slavnosti. Zaměřili jsme se také na to, zda je číslo 144 000 pouze symbolické, či má hlubší význam. Počet 144 000 Vyvolených se odvozuje z 12 tisíců osob z každého ze 12 izraelských kmenů. Tento počet je brán jako přesný a nikoliv pouze orientační. Víme také, jaké mají mít Vyvolení svědkové Jehovovi vlastnosti - jsou panenští, nelžou a následují Beránka. A jak si mohou být tak jistí, že právě oni mají nebeské povolání? Pomazaní křesťané jsou o své nebeské naději přesvědčováni svědectvím Božího ducha. Tuto událost tedy není možné jakkoli pozorovat. Boží duch na Vyvolené působí tak, že si uvědomují svůj synovský vztah k Bohu a zároveň v nich vytváří jedinečnou naději.

Svaté Písmo – Překlad nového světa. New York: Watchtower Bible and Tract Society. 2002. 1277 s.

Svědkové Jehovovi – Hlasatelé Božího Království. New York: Watchtower Bible and Tract Society. 1993. 749 s.

Svědkové Jehovovi – Kdo jsou? Čemu věří?. New York: Watchtower Bible and Tract Society. 2000. 31 s.

Ročenka svědků Jehovových 2010. Selters/Taunus: Wachtturm Bibel – und Traktat – Gesellschaft der Zeugen Jehovas 2009. 255 s.

Strážná věž. Selters/Taunus: Wachtturm Bibel – und Traktat – Gesellschaft der Zeugen Jehovas. 1. červenec 1995

Strážná věž. Selters/Taunus: Wachtturm Bibel – und Traktat – Gesellschaft der Zeugen Jehovas. 15. květen 1997

Strážná věž. Selters/Taunus: Wachtturm Bibel – und Traktat – Gesellschaft der Zeugen Jehovas. 15. únor 2003

Strážná věž. Selters/Taunus: Wachtturm Bibel – und Traktat – Gesellschaft der Zeugen Jehovas. 15. březen 2004

Strážná věž. Selters/Taunus: Wachtturm Bibel – und Traktat – Gesellschaft der Zeugen Jehovas. 1. květěn 2007

Strážná věž. Selters/Taunus: Wachtturm Bibel – und Traktat – Gesellschaft der Zeugen Jehovas. 1. únor 2010

Strážná věž – Kde jsi, Bože?. Selters/Taunus: Wachtturm Bibel – und Traktat – Gesellschaft der Zeugen Jehovas. 1. květen 2010. 30 s.

VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Portál, s.r.o. 2005. 440 s. ISBN:80-7178-798-1

Diskuse k tomuto článku

(Pokud tato stránka ještě neexistuje, můžete ji sami vytvořit kliknutím na odkaz a pak na tlačítko VYTVOŘIT STRÁNKU)

Počet shlédnutí: 109