Krajané v Chorvatsku

Zdroj³⁾

Pozn.: stav k roku 2001, kdy proběhlo poslední sčítaní obyvatel. ⁴⁾

Podle chorvatského statistického úřadu se v roce 2001 přihlásilo k české menšině 0,24 % obyvatel Chorvatska, což činí přes 10 tisíc lidí. Přestože v posledních letech Čechů ubývá, jde o velmi vysoké číslo. Přitom nejde jen o Čechy, kteří se sem přistěhovali za prací a mořem k Jadranu. Málokdo ví, že česká menšina zde žije již od konce 17. století. Soustřeďuje se v Chorvatském vnitrozemí, v oblasti zvané Slavonie. Největší koncentrace Čechů je konkrétně na Daruvarsku. Kde se zde Češi vzali a proč šli právě sem? Pokusíme se vám přiblížit jednotlivé historické etapy, které k tomu vedly.

Historie osidlování je velmi dlouhá. Pro přehlednost jsme ji rozdělili do několika etap. Začínáme již v 15. stol. (přestože v této době tu Češi ještě něžili, došlo k významným historickým událostem, které později k příchodu Čechů vedly) a pokračujeme až dodnes.

Do 15. století spadalo Chorvatsko pod Uhersko. To se ovšem v druhé polovině 15. století změnilo. Rozpínavé Turecko se rozhodlo dobýt další území směrem na severozápad - Slavonii. Oblast při hranicích s Tureckem nesla označení Krajina. Díky tomuto statutu zde měli lidé zvláštní výsady. Jako například různé daňové úlevy nebo soudní pravomoci. Do těchto výsad patřila ovšem také zvláštní vojenská správa - lidé zde museli bránit hranice. ⁵⁾ Přesto všechna opatření byla Krajina roku 1474 za vlády Matyáše Korvína obsazena Turky. I přes snahu místních sedláků ubránit svůj majetek. Dosud úrodná a zalidněná oblast byla nyní úplně zpustošena. Obyvatelstvo odsud hromadně utíkalo. Podle tureckého sčítání obyvatel v roce 1566 zde byla hustota zalidnění 5 lidí na km2. A ty tvořili z většiny Turci.⁶⁾

Teprve 1691 se podařilo armádě Habsburské monarchie vyhnat Turky. Na konci 17. st. pak začalo znovu osidlování vylidněných oblastí, zejména pohraničí. Zpočátku se sem přistěhovalo mnoho Srbů, utíkajících sem před Turky (Srbsko bylo stále pod nadvládou Turecka). Stejně tak Bosňáků. Těmto obyvatelům se říkalo Vlachové. Byli pravoslavného vyznání. Ovšem ani s jejich příchodem k rekonvalescenci oblasti nedošlo. Byly tu stále velmi nuzné podmínky. Není divu, vždyť pohraničí bylo územím nikoho mezi Osmanskou říší a Habsburskou monarchií - nazývalo se Vojenská krajina. Vojenská krajina získala určitou samostatnost. ⁷⁾ Oblast byla stále téměř neobydlená. Proto došlo ve Vídni k rozhodnutí o navrácení půdy původním majitelům či jejímu vydražení.. Na konci 18.století pak Marie Terezie povolala do oblasti řemeslníky a obchodníky. Pro ně zde však byly špatné podmínky.

Zdroj: ⁸⁾

V první polovině 19. století se do pásma Vojenské hranice přistěhovali první Češi. Šlo o první, méně významnou, vlnu imigrace. Češi sem přišli kvůli nespokojenosti s hospodářskými a sociálními poměry ve své domovině. Životní podmínky v těchto dvou oblastech se totiž značně lišily. (čím) Čeští krajané se sem začali stěhovat z celé republiky. Přicházeli sem hlavně chudí nemajetní sedláci a rolníci. Mezi rodinami, kterým byla navrácena původní půda byla i chorvatská rodina Pejačeviců. Na jejich dvůr se přistěhovalo roku 1825 za prací několik chudých rolnických rodin z Čech. Kvůli nespokojenosti se odtud za čas přestěhovali do pásma Vojenské hranice a založili zde svoji vlastní vesnici – Presad (později přejmenován na Ivanovo Selo). Pozemek jim byl přidělen velitelem regimentu. Sami neměli žádný majetek, tak jim bylo poskytnuto nezbytné Válečnou radou. Počet přistěhovalých českých rodin tehdy čítal asi 68 – toto číslo se ovšem v jednotlivých pramenech dost liší. Vesnice byla ryze česká. Lidé si zde vystavěli své domy a začali hospodařit. Stalo se tak roku 1826. S jejich životem ve Vojenské hranici se pojilo mnoho povinností. Počátky byly pro naše krajany velmi těžké. V prvních letech je zaznamenána vysoká úmrtnost, spojená s těžšími podmínkami a klimatem.

Dalšími z prvních Čechů na území Chorvatska byli lidé, pozvaní hrabětem Isidorem Jankovićem. Hrabě sháněl pracovní sílu na půdu, kterou vlastnil. Srbové a Maďaři mu ji nechtěli obhospodařovat. Tak přišli Češi s ochotou pracovat. Půda se jim zde líbila, ale zjistili, že jsou zde ještě středověké podmínky. Pluh zde lidé dosud neznali. Protože zdejší lidé neuměli zacházet s penězi, mnohdy Češi koupili políčka za láhev kořalky. Češi tedy znovu zúrodňovali pole. Problém zde byl s chybějící infrastrukturou. Hrabě Janković se tedy pokusil o stavbu cesty z Bjelovaru do Daruvaru. V obci Končenice, která ležela na trase, bydlili Vlasi (Srbové) a ti se postavili proti této výstavbě. Jejich odpor byl potlačen.

Zdroj: ⁹⁾

Do roku 1851 se do Slavonie přistěhovalo cca 770 rodin z Čech. Češi se zasloužili o znovuzúrodnění oblasti a dokonce sem přivedli i průmysl. Založili zde první továrnu na sklo a pivovar. Zásadní vlna přistěhovalectví přišla v druhé polovině 19. století. Imigrace do Chorvatska ještě sílí po roce 1867 (konec Prusko-rakouské války, Rakousko-uherské vyrovnání. Před rokem 1867 získali Češi po přistěhování nový domovský list. Po roce 1867 zůstávali příslušníky Čech. Do konce 19. stol. počet Čechů nadále rostl.

Češi měli s Jugoslávií dobré vztahy. Směli například zakládat své školy. Posílali sem učitele, knihy, učebnice i finanční pomoc. Roku 1918 vzniklo Království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců). Hlavním městem byl Bělehrad. Srbská nadvláda byla zřejmá. I král byl srbský. Po zavraždění dvou chorvatských poslanců byla nastolena diktatura a roku 1929 se změnil název celku na Království Jugoslávie. Jedním ze zavražděných poslanců byl Štefan Radić, jehož žena byla Češka z Končenic.

Za Druhé světové války nastaly menšinám v Chorvatsku zlé časy. Zejména Srbové byli posíláni do koncentračních táborů nebo rovnou zabíjeni Ustašovcema. Tohle počínání se zděšením sledovali Češi, kteří se obávali, kdy přijde řada na ně. České školy se zavíraly a využívaly jako kasárny pro chorvatské vojáky. Došlo k velké emigraci obyvatel. Někteří Češi se stali odbojáři. Dokonce zde roku 1942 vznikla česká rota, která se svým počtem rozrostla na brigádu. Celá partyzánská skupina se domlouvala Česky. Po skončení války byli její členové pozváni panem prezidentem E. Benešem do jejich vlasti.

V letech 1945 až 1945 se navraceli chorvatští Češi do svého domova. Na tři tisíce mladých lidí si vybralo tuto možnost.

¹⁰⁾

V roce 1991 se Chorvatsko chtělo osamostatnit od zbytku Jugoslávie. To se však nelíbilo Srbům, obydlujícím bývalou Vojenskou hranici.Vzbouřili se. Jak již víme, v této oblasti žijí i naši krajané. Jak se jich tedy válka dotkla? V každém případě jim změnila život. Pozůstatky války jsou zde zjevné ještě dnes. Zatímco na Daruvarsku jsou domy převážně opravené, čím jižněji se vydáte, tím více známek ostřelování je na budovách vidět. Nejhrůznější situaci zažila nejspíše česká obec Ivanovo Selo, kde bylo zabito Srby 7 místních lidí a dva chorvatští vojáci (více viz Ivanovo Selo). Roku 1995 museli Srbové odejít nebo byli násilně vyhnáni. Není divu, že vztahy k srbskému obyvatelstvu jsou velmi chladné. Tyto události ovlivňují i české krajany. Jde zejména o různé předpisy týkající se národních menšin. Zatímco Chorvaté by byli zřejmě nakloněni vyjít Čechům vstříc ohledně menšinových pravomocí, neudělají to, protože by se to týkalo i Srbů. Jako konkrétní případ lze uvést dvojjazyčné názvy vesnic. Ve vesnicích se srbskou menšinou jsou zakazována. To ovšem není příklad Končenic, kde vás uvítá cedule Končenica/Končenice.

Každá národnostní menšina má tendenci se v cizím prostředí sdružovat a držet pospolu. Nejinak tomu bylo s Čechy v Chorvatsku. Již od začátku 20. století projevovali Češi zájem o vzájemné utužování společenských vztahů. Záměru napomohlo zakládání tzv. Českých besed. Nejstarší besedou je Česká beseda Záhřeb (1874). Období největšího zakládání spolků je pak odstartováno na počátku dvacátého století – 1907 Beseda v Daruvaru. K té se přidalo i okolí. Každá vesnice chtěla založit obdobný spolek. Nejvíce jich vzniklo ve 20. a 30. letech. Náplní besed byl a dodnes je pestrý kulturní program. Téměř v každé besedě funguje divadelní, taneční či pěvecký soubor. Veliký důraz je kladen na výuku češtiny. Přestože jde o staročeskou tradici, výjimkou není členství osob jiné národnosti. Často je beseda jedinou organizací, která zajišťuje volnočasové aktivity a umožňuje lidem kulturní seberealizaci. Proto je zájem o členství i u chorvatských obyvatel. Někteří se díky tomu dokonce učí český jazyk na české škole nebo formou fakultativní výuky. Krajané se scházeli při besedních oslavách, přehlídkách nebo tradičních dožínkách, při hudbě, tanci nebo divadle. Před druhou světovou válkou působilo Českých besed na území Chorvatska více než 65. Po válce, v souvislosti s reemigrací krajanů zpět do Čech, se jejich počet snížil na 19. V novodobé historii došlo k jejich značnému oživení po tzv. Domovinské válce (1991).

Podíváme-li se na současnou krajanskou činnost, musíme konstatovat, že spolky jsou stále velmi aktivní. Téměř v každé besedě působí taneční či pěvecké skupiny nebo divadelní soubory. Zdejší lidé pořádají během roku mnoho akcí s „českým nádechem“. Mezi nejvýznamnější z nich patří dožínky. Besedy zároveň hojně spolupracují se svými českými protějšky. Přes všechen tento úspěch se bohužel počet Čechů v besedách snižuje. Jedná se zpravidla o malé vesnice, kde je hlavním způsobem obživy zemědělství. Mladí, kteří odcházejí studovat do měst, poznají „lepší“ život a už se nevracejí zpět. Lidé, se kterými jsme přišli do kontaktu, byli většinou přívětiví a ochotně s námi spolupracovali. I ti, kteří se narodili v Chorvatsku a do České republiky se nikdy nepodívali, mluvili velice dobře česky. Za zmínku stojí především Česká beseda v Daruvaru, která spolupracuje jak s chorvatskou, tak i s českou vládou a je zde skutečně vidět snaha o udržení „Česka“ v podvědomí především mladších lidí. Dnes čítá počet fungujících besed 27. Některé besedy zanikají, jiné vznikají. Tak je tomu i v případě besed Nová Hradiška, Bjeliševec, Tréglava, Verovice, Velké a Malé Zdence či Garešnice, které všechny vznikly po roce 2000. Garešnice až na konci roku 2008 ¹¹⁾ .

Zdroj: ¹²⁾

REPUBLIC OF CROATIA - CENTRAL BUREAU OF STATISTICS

http://vrbanet.blogharbor.com/blog/_archives/2006/3/28/1846062.html http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_10490.html http://www.rozhlas.cz/cb/krajane/ 

Počet shlédnutí: 55