Pro naši seminární práci jsme si vybrali jedno z největších, nejrozšířenějších a pro mnohé kontroverzním náboženstvím na světě. Tím to náboženství je islám. Na celém světe toto náboženství vyznává přibližně 1,6 miliardy lidí. V České republice je to něco okolo 11 000 lidí. Toto náboženství se v poslední době velmi rozšiřuje do Evropy. Zatím není toto náboženství u nás moc rozšířené a mnoho lidí nemá o islámu dostatečné informace. Lidé mají mnoho předsudků, které znají z médií a od svých známých.

Cílem naší práce je blíže se seznámit s islámem a muslimy žijícími v České republice. Vedli jsme rozhovory s dvěma ženami, které konvertovaly k islámu. Zajímalo nás, jak se oslovené muslimky k víře dostaly, jaké dodržují tradice a pilíře víry. Jak se jim změnil život poté, co konvertovaly k islámské víře a jak to přijaly jejich rodiny a přátele. Jak moc je ovlivňuje půst v ramadánu a jiné zvyky a svátky v islámském kalendáři.

Hlavní výzkumná otázka:

Jak vypadá život věřícího muslimského konvertity žijícího na území ČR?

Podotázky:

• Jak se respondenti dostali k islámu?
• Jak se respondentům změnil život, když přijali islám?
• Jaké jsou projevy jejich víry?
• Jaký je rozdíl mezi běžným dnem a dnem, kdy se koná ramadán?
• Jaké jsou jejich názory na některé prvky islámu a jejich aplikaci v rámci české společnosti?

Po zvolení tématu byla stanovena hlavní výzkumná otázka a k ní vymezeno několik okruhů témat (podotázek), kterých jsme se následně v rámci polostrukturovaného rozhovoru snažili držet. Podtémata byla zvolena tak, aby se k nim dalo snadno mluvit a zároveň byla do určité míry zajímavá.

Další fází bylo hledání respondentů. Staly se nimi 2 mladé ženy, které k islámu konvertovaly, což vyhovovalo výzkumné otázce. Rozhovor tak mohl probíhat v češtině. Obě respondentky žijí v Praze. Více z důvodů anonymity nelze uvést.

Před rozhorovory je potřeba mít přehled v tématu a teoretický základ. To obnášelo pečlivé prostudování materiálů, především těch, které si čeští muslimové sami produkují (média a wikipedie nejsou dobrý zdroj). Čerpali jsme z publikací české muslimské komunity a z jejich oficiálních internetových stránek. Dále také z obecných publikací o islámu. Tím byly získány teoretické znalosti ke schopnosti vést rozhovory.

Rozhovory probíhaly na návštěvě u respondentek metodou kvalitativního výzkumu v podobě polostrukturovaných rozhovorů. Obě respondentky odpovídaly zároveň, čímž se mohly doplňovat. Zvolením soukromého prostředí bez cizích lidí bylo usnadněno dotazování a zodpovídání otázek, které by pro respondentky mohly být citlivé.

Polostrukturované interview je druh rozhovoru, u kterého je stanovené základní obsahové schéma a umožňuje dostat se více do hloubky zvoleného tématu. Je dopředu připraveno několik základních otázek a ostatní otázky vznikají až v průběhu rozhovoru. Informátoři neodpovídají jen na předem stanovené otázky, jako je tomu u strukturovaného rozhovoru, mají šanci se svobodně vyjádřit k tématu, současně je ale zamezeno volnému toku informací, především těch, které se nevztahují přímo k tématu, podobná situace by mohla nastat během nestrukturovaného rozhovoru. Nespornou výhodou polostrukturovaného rozhovoru je, že v přímé interakci s respondentem může tazatel řízeným způsobem získat informace, které potřebuje.

Rozhovor trval zhruba 2 hodiny a byl zaznamenáván na diktafon. Respondentky byly ochotné a vstřícné. O poznatky z rohovorů byl následně obohacen tento text a to jak formou citací, tak zobecněním informací.

V této části se seznámíme se základními pojmy islámského náboženství. Podíváme se na historii islámu a seznámíme se s důležitými svátky islámu. Budeme se také věnovat historii islámu v České republice a jaké mají muslimové postavení v ČR.

Islám je nejmladší z velkých světových náboženství, zrodil se na Arabském poloostrově, uprostřed drsné pouště. V 6.století ležela na severozápadě křesťanská Byzanc, k níž patřila polovina středomoří a na severovýchodě se rozprostírala mocná Persie. Zdejší obyvatelé uctívali stovky různých bohů a také svatyni známou pod jménem Kaaba, kterou údajně postavil už první člověk Adama po potopě ji obnovil prorok Abrahám. Tyto postavy byly Arabům známé, protože v jejich městech žili i židovští osadníci. Kaaba stála v Mekce a právě tady se roku 570 narodil budoucí zakladatel islámu Mohamed. Pocházel z obchodnického klanu Hášimovců, ale záhy ztratil své rodiče a nadále vyrůstal u svého strýce. V necelých třiceti letech začal za nocí odcházet na horu Híra, ležící blízko Mekky. Tam se mu roku 611 zjevil archanděl Gabriel (Džibríl) a oznámil Mohamedovi: Jsi Posel Boha, jeho Prorok. Pak mu přikázal, že se musí naučit nazpaměť naučit soubor zjevení, který později dostal název Korán - (to, co je určeno k recitaci). Už roku 611 ale začal v Mekce kázat, ale postavila se proti němu většina obyvatel, proto musel uprchnout a se skupinou svých stoupenců se usadil v osadě, která dostala název Medína - město Prorokovo. Stalo se to v roce 622 a toto datum (hidžra) bylo zvoleno jako počátek islámského letopočtu. Roku 661 došlo k prvnímu rozštěpení na dvě větve: sunnity a šíity, které existují dodnes. Příčina nebyla náboženská, nýbrž politická. Mohamed totiž zemřel bez závěti a neurčil žádného následníka, vznikla tedy otázka, kdo se stane chalífou - Prorokovým zástupcem na zemi a vůdcem všech věřících. Sunnité poukazovali na Prorokovo doporučení, že si muslimové mají volit do čela toho z nich, kdo se těší největší úctě a vážnosti. Šíité naopak tvrdili, že právo na nástupnictví mají pouze Prorokovi pokrevní příbuzní, a to konkrétně bratranec Alí, protože Mohamed nezanechal žádného syna. Alí se skutečně roku 656 chalífou stal, nicméně v roce 661 byl zavražděn jedním ze svých bývalých stoupenců a v Damašku se chalífou prohlásil Muáwija.

První respondentka: ,,Nejdříve jsem našla víru obecně v Boha. Toho jednoho Boha. To trvalo asi 5 let. A pak jsem začala hledat náboženství. Nejdřív jsem si říkala, že islám taky asi pro mě nebude. Pak jsem potkala jednoho muže, který mi řekl, že je muslim. A to jsem brala jako ten první impulz, že mě začal ten islám zajímat víc do hloubky. A došla jsem k tomu, že islám je ta moje cesta.´´

Druhá respondentka: ,,Já mám tatínka muslima, ale maminka je Češka. A vyrůstala jsem tak nějak normálně a islám mě neoslovil. A pak jsem na jedné oslavě narozenin potkala kluka, který byl Čech a byl muslim. Začala jsem hledat informace a poslouchat story konvertitů na youtube. Chtěla jsem se dozvědět, proč islám a co to jako je. A jak jsem hledala tak jsem tomu pak uvěřila.´´

Korán je svatá kniha islámu, která podle muslimů obsahuje doslovné zjevení Mohamedovi. Mohamed tvrdil, že korán nepochází od něj, ale že mu je diktoval sám archanděl Gabriel, který korán obdržel od Alláha. Korán je tedy mezi muslimy považován za autentické sdělení od Alláha. Korán je základem jak islámského vyznání. Korán stanovuje některá konkrétní pravidla, příkazy, zákazy a někdy dokonce i tresty za porušení těchto pravidel. Je tedy muslimy považován i za základ šarii, islámského práva. V islámu není rozlišováno mezi náboženstvím a právem, což začíná již koránem. Příčinou tohoto jsou okolnosti vzniku této knihy. Mohamed nebyl pouze duchovní, ale též politický a vojenský představitel a obsah koránu proto odpovídal jeho aktuální situaci a potřebám. Ačkoliv korán tvoří základ nejdůležitější část šaríi, pro jeho výklad jsou používány i další prameny. Korán nemá žádnou pevnou strukturu, plynulý „příběh“. Spíše než o knihu v klasické podobě se jedná o v psané formě zaznamenaná orální poselství, proslovy Mohameda. To také vysvětluje, proč se některé motivy a témata opakují i desetkrát. Je sice rozdělen na 114 súr (kapitol) a 6237 áj (veršů), ale i jednotlivé súry jsou často složeny ze zcela nesourodých skupin veršů, mnohdy seslaných v rozpětí mnoha let.

Hadísy:

Hadís je označení pro původně ústně uchovávanou výpověď o činech a skutcích proroka Mohameda. Po Koránu je druhým zdrojem islámského práva. Podle obsahu se dělí na věroučné, právní a historické výpovědi. Zpočátku byly předávány ústně, později byly sepisovány do sbírek. Odhalilo se mnoho podvrhů, proto byla ustanovena pravidla jejich zkoumání. Podle věrohodnosti se hadísy dělí na: • sahíh (správné) - hadís má řetězec věrohodných vypravěčů a jeho obsahu nelze nic vytknout, • hasan (dobré) - hadís má řetězec věrohodných vypravěčů, avšak jeho text má malé nedostatky, které však nemění výrazně obsah sdělení, • da'íf (slabé) - nejčastěji se v řetězci vypravěčů objevuje osoba považovaná za nedůvěryhodnou, • munkar (ignorované) - znění hadísu mělo původně dva řetězce vypravěčů, avšak dochoval se pouze jeden, v jehož řetězci figuruje nedůvěryhodný vypravěč, • mawdú (pozměněné) - obsah hadísu byl nějakým způsobem pozměněn. Islámské právo se opírá pouze o hadís z první a druhé kategorie.

Je islámský zákon, který říká věřícím, jak se mají chovat. Je to kompletní návod k tomu, jak být správným muslimem, a velmi podrobně určuje náboženský, ale i společenský a osobní život věřících. Každý muslim by měl především plnit pět základních povinností:

1. Uznávat Alláha jako jediného a všemocného Boha

2. Pětkrát denně se modlit

3. Dodržovat třicetidenní půst v měsíci ramadánu

4. Poskytovat almužnu chudým

5. Alespoň jedenkrát za život vykonat pouť do Mekky

1. Vyznání víry: vyznávat, že není žádného božstva kromě Boha, a že Mohamed je Jeho poslem pro celé lidstvo až do Soudného dne. Prorocké poslání Mohameda zavazuje muslimy následovat jeho příkladný život jako vzor.

2. Modlitby: povinností k Bohu jsou denní modlitby, které jsou vykonávány pětkrát denně. Posilují a oživují víru v Boha a povzbuzují člověka k vyšší mravnosti. Očišťují srdce a zabraňují pokušení ke špatnosti a zlu.

3. Půst v měsíci ramadánu: během měsíce ramadánu se muslimové od rozbřR do západu slunce zdržují nejenom jídla a pití a pohlavního styku, ale také špatných úmyslů a tužeb. Učí se tak lásce a zbožnosti. Půst rozvíjí v člověku pravé společenské svědomí, trpělivost, nesobeckost a pevnou vůli.

4. Zakát: náboženskou povinností je zaplatit každý rok 2,5% ze svých čistých ročních příjmů a tuto očišťující částku věnovat chudším vrstvám společenství.

5. Pouť do Mekky: má se vykonat jednou za život, pokud to člověku dovoluje jeho finanční situace a fyzický stav.

První respondentka: ,,Cestu do Mekky v budoucnu plánuji, ale teď je to velmi drahé a zatím na to nejsou peníze.´´

Modlitba představuje jeden z pilířů islámu a je považována za základ náboženství. Každý muslim, který nedodržuje modlitby a nemá pro to rozumnou omluvu, se dopouští vážného přestupku a ohavného hříchu. Tento přestupek je závažný, protože se neprotiví jen Bohu, což je samo o sobě dost špatné, ale protiví se i lidské přirozenosti. Zanedbávat modlitby znamená potlačovat dobré vlastnosti lidské přirozenosti a neospravedlnitelné popírání jejího práva uctívat a milovat, práva směřovat a stoupat k vyššímu, práva vynikat v dobru a dosahovat vznešených cílů. Takové potlačování a popíráni představuje velmi vážný a škodlivý přestupek. V tom spočívá význam a životni důležitost modlitby v lidském životě. Následuje vysvětlení účinnosti islámské modlitby:

1. Posilu je víru v Boži existenci a v Boží dobrotu a přináší tuto víru do nejskrytějších koutů lidského srdce.
2. Oživuje tuto viru a činí z ní v praktickém životě tvořivou sílu.
3. Pomáhá člověku, aby si uvědomil přirozené a pudové směřování k velikosti a vysoké morálce, k výtečnosti a k růstu ctností.
4. Očisťuje srdce a rozviji mysl, zušlechťuje svědomí a uklidňuje duši.
5. Upevňuje v člověku prvky dobra a slušnosti, potlačuje zlo a sklony k nepatřičnému chováni.

Podmínky modlitby: Každý muslim muž či žena, má povinnost konat modlitbu. Musí všakbýt:

1. Duševně zdravý a svéprávný
2. Relativně zralý a dosáhl jíž puberty, tedy obvykle kolem čtrnácti let. (Rodiče by měli svým dětem radit, aby se modlitby začali učit v sedmi letech a důrazně byjím to měli doporučit v deseti letech);
3. Nepostižený vážnou nemocí, ženy nesmějí mít menstruaci nebo rodit nebo být v šestinedělí. Nejlepší vymezenou dobou k těmto obdobím je deset a čtyřicet dnů. Ženy jsou za těchto okolností od modliteb zcela osvobozeny.

Modlitba je platná, jsou-li splněny následující požadavky:

1. Abdest neboli rituální omývání (Wudu').
2. Čistota celého těla. Tělo musí být oděno a země použitá k modlitbám musí být zbavená veškeré špíny a nečistoty.
3. Oděv. Musí vyhovovat morálním zásadám, intimní části těla musíbýt zakryté. Muži musí mít tělo zakryto alespoň od pupku po kolena. U žen by mělo být zakryto celé tělo kromě tváře, rukou a chodidel. Obě pohlaví nesmějí mít při modlitbách průhledný látky.
4. Vyhlášení úmyslu modlit se srdcem i hlasem všude, kde to je možné.
5. Postoj čelem směrem ke qible, tedy směrem ke Ka'abě v Mekce.
6. Existuje řada způsobů, jak určit správný směr. Jestliže člověk neví, jak by směr zjistil, měl by se řídit svým nejlepším úsudkem.

Druhy modliteb : Následují různé druhy modliteb:

1. Povinné (fard), které zahrnují pět povinných modliteb, účast na shromáždění v pátek odpoledne a pohřební modlitbu. Jestliže člověk tyto modlitby nedodržuje, pak páchá vážný a trestuhodný hřích, nemá-li ovšem rozumnou omluvu.
2. Dobrovolné (wadžib a sunna), které zahrnují modlitby doprovázející povinné modlitby a shromáždění u příležitosti dvou velkých svátků (Id). Nedodržování těchto modliteb je vážná nedbalost a zasluhuje si výtky.
3. Nepovinné modlitby, které zahrnují veškeré nepovinné modlitby v kteroukoli denní nebo noční dobu. Zvláštní význam mají dvě období: konec noci před úsvitem a půlnoc.

Časové rozložení modliteb Každý muslim, muž či žena, musí vykonat přinejmenším pět denních modliteb v určenou dobu, nemá-li ovšem nějaký ospravedlnitelný důvod, proč je nekoná, proč je koná dohromady nebo proč je koná opožděně. Jsou to tyto modlitby:

1. Časná ranní modlitba (salátu-l-fadžr), kterou lze konat kdykoli po rozbřR a před východem slunce, v rozmezí asi dvou hodin.
2. Polední modlitba (salátu-z-zuhr). Tuto modlitbu lze konat od okamžiku, kdy slunce začne sestupovat ze zenitu, až do okamžiku, kdy je na poloviční cestě k západu. Jestliže například slunce zapadá v sedm hodin odpoledne, pak čas této modlitby začíná krátce po poledni a konči o půl čtvrté odpoledne. Krátce nato začíná období další modlitby. Existují však přesné kalendáře, které stanovují časy jednotlivých modliteb. Nemáte-li ho k dispozici, spolehněte se na svůj nejlepší úsudek.
3. Odpolední modlitba (salátu-l'asr), kterou lze vykonat hned po vypršení období polední modlitby až do západu slunce.
4. Modlitba při západu slunce (salátu-l-maghrib). Čas této modlitby začíná hned po západu slunce a končí, jakmile na západním nebi zmizí červánky. Doba, v níž lze konat tuto modlitbu, normálně trvá jednu hodinu a dvacet až třicet minut.
5. Večerní modlitba (salátu-l-'iša'), jejíž čas nastává hned po zmizení červánků na západě (asi hodinu a půl po západu slunce).

První respondentka: ,,Ranní modlitbu tu zvládám, i když mám občas problém na ní vstát. Já mám tu výhodu, že pracuji na ambasádě s muslimy, tak se můžu modlit tam. Přes léto se modlím v práci a pak 4 a 5 večer doma. V zimě to je horší, jak je den krátký a modlitby jdou rychle za sebou. Některou třeba nestihnu, tak si ji prostě nahradím večer´´. Druhá respondentka: ,,Když mám možnost tak se pomodlím. Jinak to dělám tak, že když nemůžu se pomodlit tak si ji nahradím jindy, kdy můžu. Ranní modlitbu stihnu, ale potom už je to horší. Přes den v práci nemůžu, takže pak musím nahrazovat později. Přijdu večer a udělám si čtvrtou modlitbu a třeba jsem za ten den nestihla druhou a třetí, tak potom si je udělám. Pátou večerní už zase dělám v čas. Existuje aplikace v mobilu, která mi podle gps navigace vypočítá v kolik hodin se mám modlit a ukáže mi i správný směr k Mekce.´´

Náboženské svátky islámu jsou stanovovány podle islámského kalendáře, který je odlišný od kalendáře gregoriánského. Lunární islámský rok má 354 dní se šesti měsíci o 30 dnech a šesti měsíci o 29 dnech, přičemž některé roky jsou přestupné. Letopočet se začíná hidžrou, Mohamedovým odchodem z Mekky do Medíny roku 622. Při počítání současného letopočtu je třeba zohlednit i to, že 32 lunárních let odpovídá 33 letům solárním. Truchlivý charakter má šíitský svátek, který připomíná zabití Alího syna Husajna u Kerbelá. Výročí jeho úmrtí doprovází jednodenní či desetidenní půst a konají se při něm procesí k uctění památky tohoto mučedníka. Oplakávání Husajnovy smrti v některých případech přechází až v sebetrýznění mužů účastnících se průvodu. Méně významným, avšak oblíbeným svátkem je mawlid, čili narozeniny Proroka. Ačkoliv se původně nejednalo o svátek oficiální, rozšířil se po celém muslimském světě. V den mawlidu se zdobí domovy i mešity a život Mohameda je připomínán básněmi, které přednášejí jak významní básníci, tak i děti. Někteří sunnité však považují slavení tohoto svátku za nepůvodní. Přímo k Mohamedovu životu, přesněji k jeho konci, se vztahuje slavení mi’rádže, noční cesty Proroka do nebes. O výročích této noci se pronášejí zvláštní modlitby a vypráví se příběh o tom, jak archanděl Gabriel očistil Mohamedovo srdce a připravil jej na vstup do sedmi úrovní nebe. Dalším významným svátkem je íd al-adhá, „obětní svátek“. V tento den je v Mekce v rámci poutě, jednoho z pěti pilířů islámu, obětována koza nebo ovce. Podobnou oběť vykonávají muslimové současně po celém světě. O maso obětovaného zvířete se lidé rozdělí se svou rodinou, sousedy a chudými lidmi. I tento svátek tedy zahrnuje určitou formu almužny. Kromě toho se rozdávají dárky, a to zejména dětem.

Obě respondentky: ,,Slavím velký Íd, který je při pouti do Mekky, kdy chodím taky do mešity. Při tomto svátku i dávám příspěvek na chod mešity.´´

Měsíc Ramadán je 9. měsícem islámského kalendáře a jeho slavení patří k pěti pilířům islámu.Muslimové v tomto měsíci drží na památku půst a musí se každý den od úsvitu do západu slunce zdržovat jídla, pití, žvýkání, sexu a kouření. Tento půst byl jako povinnost přikázán všem dospělým a zdravým muslimům v 2. roce hidžry (r. 623). Ramadán je měsícem trpělivosti, skromnosti a vzájemné pomoci. Je to měsíc, jehož začátkem je milost, prostřední třetina je odpuštění a konec měsíce symbolizuje osvobození od pekelného ohně. Cílem půstu je duševní očista. Každému, kdo se bude dobře chovat, budou odpuštěny dříve spáchané hříchy. Ramadán slouží také k naučení se sebekázně a pevné vůle. Věřící se má také zbavit závisti, zloby a dalších možných neřestí. Ramadán se nekoná každý rok ve stejnou dobu, ale je vyhlašován v závislosti na novoluní. Je měsícem míru a sounáležitosti muslimů. Je to pohyblivý svátek, protože muslimové mají měsíce kratší, než jsou běžné měsíce. Půst začíná každý den za úsvitu těsně před ranní modlitbou. Před začátkem je nutné pojmout úmysl, ten může být přijat již večer před spaním nebo v době podávání ranního jídla, nejpozději však před začátkem času pro ranní povinnou modlitbu. Od této doby se musí každý muslim zdržet jídla, pití, intimního styku, ale i nemorálního chování a jednání. Půst končí při západu slunce v době, kdy se svolává k modlitbě. Například zvykem proroka Mohameda bylo ukončit půst pohárem vody a datlemi. Půst je povinný pro každého, kromě dětí, které nedosáhly věku pohlavního a rozumového dospívání, duševně nemocných lidí, příliš starých a slabých mužů a žen, nemocných lidí, těhotných, kojících žen, žen během menstruace nebo během šestinedělí. V měsíci Ramadán se kromě půstu slaví svátek Lajlat al-qadr, což může být přeloženo jako „osudová noc“. Tento den, který připadá na 27. Ramadán, byl dle tradice poprvé zjeven Korán. A právě tento den Bůh určuje osudy lidí na následující rok. Po ramadánu se na íd al-fitr, „svátek ukončení“, slaví konec třicetidenního půstu. Během tohoto svátku si lidé posílají pohlednice a rozdávají dárky, navštěvují hroby příbuzných a připravují slavnostní hostiny. Důležitou součástí je také dávání almužny potřebným. Peníze se odevzdávají o několik dní dříve, aby mohli slavit i chudí lidé.

První respondentka: ,,Rozdíl oproti normálnímu dnu a ramadánem je pro mě ten, že musím vstát ráno brzo, abych se stihla najíst a napít, abych mohla pak celý den držet půst. Občas se mi stane, že zaspím a probudím se, když už je půst a to pak je velmi náročný den pro mě.´´ Druhá respondentka: ,,Během ramadánu zjišťuji, že mám hodně času na přemýšlení. Nemám přes den co dělat. Normálně uvažuji nad tím, co si dám k jídlu, nějaký čas zabere jídlo uvařit, pak se musí umýt nádobí. Když je ramadán a držím půst tak tohle všechno nemusím řešit, takže můžu více přemýšlet a odpočívat a modlit se.´´

Mešity, neboli místo uctívání, kde se následovníci islámu společně modlí. Mešita je místem uctívání Boha, ale slouží také jako místo, kde se vyučuje náboženským otázkám, kultuře, ekonomice a vůbec všem věcem, které prospívají společnosti.

Mekka

Burka - Jednolitý závoj zakrývá celé tělo, včetně obličeje, přes který je síťka. Nosí se přes denní oblečení na veřejnosti, žena jej může odložit až po příchodu domů nebo do svatyně. Obvykle má světle modrou barvu. Burka se stále nosí například v Afghánistánu, kde byla povinným oblečením pro ženy během přísné vlády islámského Talibanu, či v Pákistánu. Je spojována s nejkonzervativnějším výkladem koránu.

Nikáb - Jedno nebo vícevrstevný závoj, který neskrývá oči. Nejkratší závoje zahalují ženinu hlavu, krk a hruď, nejdelší nikáby sahají až na úroveň lýtek. Podle některých islámských učenců je nikáb povinností, zatímco jiní jeho nošení považují pouze za chvályhodný čin. Odívají se do něj především ženy v zemích kolem Perského zálivu a v Pákistánu.

Čádor - Je většinou černý, dlouhý, splývavý kus oděvu, který odhaluje celou ženinu tvář, ale zakrývá zbytek jejího těla až po kotníky. Do čádoru se halí zejména šíitské muslimky, nosí se tedy především v Íránu. V islámské kultuře je symbolem méně doktrinální formy odívání na rozdíl od burky. V minulosti byl čádor výsadou žen z vyšších kruhů.

Hidžáb - Tradiční šátek zakrývající vlasy, krk a někdy i poprsí muslimských žen. Má nesčetně barevných variací. Jeho nošení je povinné ve všech mešitách. Bývá také součástí školních uniforem. Nosí ho liberálněji smýšlející obyvatelky všech muslimských zemí, často ho lze spatřit například v Turecku.

Čádor

První respondentka: ,,Poté co jsem konvertovala, tak jsem nosila šátek. Občas jsem si na to něco vyslechla od důchodkyň a od mužů co nosí obleky. A teď co se stalo v listopadu v Paříži, tak jsem se začala bát a začala jsem nosit ven čepici.´´

Druhá respondentka: ,,Když jsem konvertovala, tak jsem začala šátek nosit. Pak jsem chvilku žila v zahraničí, kde jsem ho taky nosila. Teď jsem se vrátila do čR a tady šátek nenosím, protože mi není příjemný poslouchat nadávky na mě a občas se i těch lidí bojím, že by mi ublížili. Slyšela jsem, že podle nějakého výkladu pokud má žena o sebe nebo své děti strach, tak může šátek na veřejnosti odložit. Hlavní je ten úmysl být muslimkou a věřit v Boha. Takže teď nosím čepici.´´

Sňatek je většinou organizován rodiči, žena „žádá o ruku“ muže, a to prostřednictvím některého z mužských příbuzných. Muslimské ženy se nesmí provdat za muže jiného náboženského vyznání, nebo bez vyznání, muži se mohou oženit se ženou, která je křesťanka nebo židovka, pokud jejich děti budou vychovány jako muslimové. Přesto však může být od nevěsty žádáno, aby podstoupila tzv. Shadada, jednoduchý obřad, kterým přijme muslimskou víru Allaha a Mohammeda. Po akceptování návrhu na uzavření manželství musí ženich svou nevěstu obdarovat. Po akceptování návrhu na uzavření manželství musí ženich svou nevěstu obdarovat, většinou penězi nebo zlatem. Doba zasnoubení trvá tři měsíce a pokud se sňatek z jakýchkoliv důvodů poté neuskuteční, je nutné obnovit smlouvu a všechny náležitosti o uzavření sňatku, znovu od začátku. V době zasnoubení smí nevěsta vidět svého ženicha pouze v přítomnosti svého otce nebo bratra, při čemž je úplně zahalená. Uzavřít sňatek je podle Islámu náboženskou i sociální povinností, neexistuje tu však nám známý systém registrace nebo evidence, ani oddací list. K uskutečnění platného obřadu jsou nutní jen dva svědkové - muži. Obřad je v souladu s jednoduchostí a prostotou rituálů Islámu a trvá asi jednu a půl hodiny. Teprve po hlavním jídle jsou ženich a nevěsta poprvé posazeni k sobě a následuje čtení modliteb. První noc manželského života stráví novomanželé opět odděleně, teprve ráno jsou v doprovodu otce odvedeni do svého nového domu, do společné domácnosti.

Muslimské svatby se mohou zúčastnit hosté jiných vyznání, ale je nutné dodržovat tradice a zvyky země, do které jsme pozváni. Především dámy musí mít na paměti, že příliš odhalující oblečení je velmi nevhodné. Místo rýže, hrachu, nebo konfet se hází mince, rituál zvaný Savaqah.

Zemřelý muslim by měl být co nejdříve pohřben. Pokud to okolnosti dovolují, pohřeb se koná ještě tentýž den, nebo druhý den po smrti. Pokud je k dispozici voda, musí proběhnout omývání zemřelého, které provádějí nejlépe dva až tři lidé. Islám rakev nepředepisuje, v muslimských zemích je běžné pohřbívání bez rakve. Ale například v České republice, kde pohřbívání bez rakve není povoleno, muslimové tento předpis respektují a pohřbívají v rakvi. Povinností muslimů k zemřelému je modlitba za zemřelého.

Mrtvé tělo je položeno na pravém boku tváří k Mekce. Všichni účastníci modlitby musí mít rituální očistu (wudú). Imám stojí vedle těla otočen tváří ve směru qibly (k Mekce), ostatní věřící stojí v řadách za ním. Imám pozvedne dlaně k uším, v srdci má úmysl provést pohřební modlitbu za konkrétního zemřelého muslima a nahlas pronáší slova „Alláhu akbar“ (Alláh je největší). Modlitba je zakončena závěrečnými pozdravy míru napravo a nalevo jako při jiných modlitbách. Měli bychom mít na paměti, že věřící stojící v řadách za imámem opakují krok za krokem po něm a slova pronášejí v duchu. Celá pohřební modlitba se na rozdíl od ostatních modliteb muslimů provádí vestoje.

Hrob by měl být postaven a označen jednoduše. Jakékoliv výstřednosti v úpravě hrobu nebo okázalé oblékání těla mrtvého a podobné věci nejsou islámské. Na hrob by se měla navršit hlína do výše přibližně jednoho lokte a položit kámen v místě, kde má zemřelý hlavu.

Spalování zemřelých je v islámu zakázáno. V případě, že člověk zemře na moři a v dohledné době není možné dosáhnout pevniny, je povoleno ho pohřbít do moře.

Muslimský hřbitov v Třebíči

Odhady počtu muslimů na našem území se různí… různé zdroje uvádí mezi 11 až 20 000 osobami, z toho velká část jsou cizinci bez trvalého pobytu (studenti VŠ např.) a konvertiti. Muslimové žijící v ČR se řadí mezi menšinové skupiny. Pokud jde o občany ČR, tak podle ČSÚ (2011) se k muslimské víře hlásí 3085 občanů a z toho 1150 sami muslimové odhadují jako aktivně praktikující muslimy.

Podle respondentek je mezi konvertity více žen než mužů. Komunita proto ženám pomáhá najít muslimské muže - cizince. Ti ale podle respondetek využívají, že zatímco v islámských zemích má za sebou žena oporu rodiny a muž ji plně respektuje, v ČR tomu tak není a často se nechovají tito muslimští muži „správně“. Jedna z respondentek, která má jako otce muslima to sama zažila, když muži, se kterým byla, zmínila, že její otec je muslim a on okamžitě změnil své vystupování vůči ní.

Islám má v ČR problém s právním postavením. Až do roku 2002 zde platily zákony 308/91 Sb. a 161/92 Sb., které muslimům neumožňovaly řádnou registraci muslimské obce a uznání islámu českým státem. K žádosti o registraci zákon mimo jiné vyžadoval po muslimech 10 000 podpisů dospělých muslimů s trvalým pobytem na území ČR, včetně jejich adres a rodných čísel.

Od ledna 2002 platí nový zákon 3/2002 Sb., který umožňuje snadnější registraci muslimské obce, ovšem jen jako právnické osoby bez dalších práv a možností k činnosti (tzv. první stupeň registrace, který kromě kvalitativních podmínek požaduje počet 300 podpisů). Toto čeští muslimové získali v roce 2004. Na plnoprávnou registraci (získání tzv. zvláštních práv – uzavírat sňatky, zajišťovat výuku na školách, duchovní služby ve vězeních, v nemocnicích atd.) pak muslimové musí čekat deset let od jejich schválení v prvním stupni registrace a předložit kromě splnění jiných podmínek i zhruba 10 000 podpisů muslimů žijících v České republice (1 promile z celkového počtu obyvatel podle posledního sčítání lidu). Tyto podmínky jsou pro Muslimskou obec v ČR ještě na dlouhou dobu velmi těžce splnitelné a také těžce akceptovatelné. Druhá možnost, jak získat tzv. zvláštní práva, která má v současné době v ČR celkem 21 církví a náboženských společností, registrovaných téměř výhradně před rokem 1989, je požádat vládu o udělení výjimky. Deset let registrované církve mají totiž možnost žádat o získání oprávnění k výkonu takzvaných zvláštních práv. K nim patří oprávnění zakládat školy, oddávat, vyučovat své náboženství na státních školách nebo vykonávat duchovní službu v armádě a věznicích.

Česká republika byla v průběhu dějin ovlivněna islámem jen velmi slabě. Počet muslimů, kteří žili v Čechách a na Moravě byl vždy velice malý a prostor pro šíření islámu tak byl značně omezený. Od počátku byl u nás islám považován za konkurenční náboženství a také dnes můžeme zaznamenat působení protiislámských tendencí. Zmínky: staroslověnský text legendy Život sv. Cyrila. Zde se píše, že Cyril ovládal aramejštinu, Mohamed uznával neposkvrněné početí Panny Marie, a také zde nalezneme i části Koránu přeložené z řečtiny. Islám a latinský překlad Koránu znal také Mistr Jan Hus, který si ve svých Kostnických listech všímá toho, jaká důležitost a úcta je v Koránu připisována Ježíšovi a jeho matce Marii.

V období před 1. světovou válkou, kdy byly české země součástí rakouské monarchie, Rakousko násilně okupovalo Bosnu (1878) a nakonec v roce 1908 ji anektovalo. Díky tomu se součástí monarchie stala i početná muslimská komunita. Mnoho muslimů přicházelo do Čech, kde mohli studovat či provozovat různá řemesla. V roce 1912 císař František Josef I. podepsal říšský zákon 159/1912 o státním uznání islámu.

Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 zde bosenští muslimové většinou zůstali. Připojilo se k nim i několik imigrantů ze států Sovětského svazu (převážně Čerkesové a Tataři). Přesto nejpočetnější skupinu muslimské komunity tvořili Albánci, kteří se u nás živili hlavně jako cukráři. V polovině 30. let 20. stol se muslimové začali sdružovat podle náboženské příslušnosti, bez ohledu na národnost. Roku 1935 byla založena „Muslimská náboženská obec pro Československo“. Čítala okolo 700 členů, z nichž bylo jenom 10 Čechů, kteří konvertovali k islámu. V dalších letech však jejich počet narůstal. Obec si za prvořadý úkol vytkla postavení mešity v Praze. Domáhala se rovněž práva vést matriky svých příslušníků, oddávat, pohřbívat a používat arabštinu jako úřední jazyk. Protože některé její nároky byly v rozporu s tehdejším právním řádem Československa, stát zřízení muslimské obce neschválil. Muslimskou náboženská obec s ústředím v Praze uznala až v roce 1941 Eliášova protektorátní vláda a pravděpodobně ji schválil i říšský protektor. Po válce však tyto „výdobytky“ zrušily Benešovy dekrety. Po nástupu komunismu vešel v platnost zákon 218/1949 Sb., podle kterého musela každá církev či náboženská společnost, pokud chtěla legálně působit, obnovit registraci a podepsat prohlášení, ve kterém se de facto přihlásila k účasti na budování socialistické společnosti. Zákon neměl nic společného s náboženskou svobodou, neboť vše by muselo probíhat pod dohledem, kontrolou a se souhlasem komunistických orgánů. Tento krok muslimové neprovedli a byli víceméně v ilegalitě.

Po roce 1989 začali mít starší muslimové, noví konvertité i muslimové - cizinci s trvalým nebo dlouhodobým pobytem v ČR, zájem znovu obrodit muslimskou obec po tak dlouhé přestávce. Podařilo se to díky aktivitám prof. M. A. Šilhavého, který v roce 1990 podal žádost o opětovné uznání Ústředí muslimských obcí (ÚMO). Tehdejší vláda vzala na vědomí existenci a činnost Muslimské obce. Byly založeny i místní obce v Praze, Brně a Ostravě, jejich založení však bylo více méně formální. Nový posun v procesu registrace islámu a přehodnocování některých dílčích bodů činnosti muslimské komunity v ČR znamenalo získání tzv. prvního stupně registrace v roce 2004. V posledních letech naráží na množící se protiislámské nálady veřejnosti.

Ústředí muslimský obcí - Zastupuje české muslimy při jednání se státními institucemi, reprezentuje je ve sdělovacích prostředcích a především vydává časopis Hlas MNO.

Muslimské obce - V ČR jsou čtyři muslimské obce. Brněnská a pražská islámská nadace se občas stávají předmětem zájmu médií - televize a tisku, byla natočena řada televizních pořadů o muslimech v Čechách a zveřejněn byl velký počet článků v novinách a časopisech.

Mešity - První snahy o výstavbu mešity se spadají do druhé poloviny 30. let 20. století, kdy k tomu byly zřejmě nejvhodnější podmínky. Do války se však problém vyřešit nepodařilo a k dalšímu vážnějšímu pokusu došlo až v letech devadesátých.

V Brně byla v červenci 1998 postavena první funkční mešita v ČR. Její výstavbu provázel nesouhlas části obyvatel (hlavně křesťanských spolků). Magistrát města stanovil podmínky, že mešita nesmí mít minaret, kupoli a nesmí být odlišná od okolní zástavby. Její zařízení uvnitř je v porovnání s ostatními mešitami známými z jiných zemí též relativně strohé. Objekt slouží spíše jako kulturní centrum, orientovaný je směrem k Mekce (oproti okolní zástavbě je budova mírně pootočena) a jeho hlavní součástí je prostor pro modlitbu asi sta lidí. V současné době do mešity pořádají též exkurze.

V Praze mešitu provozuje pražská islámská nadace od roku 1999 a nachází se v Praze 9 nedaleko Černého Mostu. Mešita je nazvaná Islámské kulturní centrum a skládá se z velké modlitebny a je zároveň i sídlem zmíněné Islámské nadace v Praze. Jsou zde nabízeny kurzy arabštiny, páteční kázání od 13:30 a různé publikace.

Modlitebny - V ČR je odhadem 12 modliteben. Od roku 1992 byla sedm let v provozu první muslimská modlitebna v České republice v poválečné době v Praze 4 - Krči. Byla sídlem Nadace islámského centra v Praze, která modlitebnu provozovala. Sídlilo zde i vedení svazu muslimských studentů v České republice. 7. května 1999 došlo k výše zmíněnému přesunu do Prahy 9. V Praze jsou i další malé modlitebny, kde se schází turecky mluvící muslimové a modlitební místnost na Václavském náměstí. Přehled modliteben v ČR je na stránkách http://www.praha-muslim.cz/mosques.htm.

Muslimský hřbitov v Třebíči - Zřízen Ústředím muslimských obcí. Je to první a zatím jediný muslimský hřbitov v ČR. Není výhradně muslimský, je to pouze kout na třebíčském Novém hřbitově, ohraničený vzrostlými tújemi a má náhrobky psané částečně v arabštině. Zemřelí zde leží hlavou k Mekce.

Mešita v Brně

Tato část vznikla na základě provedeného výzkumu a rozhovorů s dvěmi respondentkami. Obě respondentky jsou Češky. Konvertovaly přibližně před čtyřmi roky k islámu. Obě respondentky si přály zůstat v anonymitě, a proto neuvádíme jejich jména.

Začátky islámu

Na začátku našeho rozhovoru jsme se našich respondentek zeptali na jejich začátky jejich vztahu k islámu a jak se jim změnil život.

První respondentka nám uvedla, že ze začátku nehledala islám. Nejdříve našla víru v Boha, což jí trvalo pět let. Poté začala hledat náboženství, které by splňovalo její očekávání. Prošla si Abrhámovskými náboženstvími a zhodnotila je. Nejdříve zkoušela židovskou komunitu, ale tam se jí nechtělo, protože tato komunita je taková uzavřená do sebe. Poté zkoušela křesťanství, ale to jí přišlo ve své podstatě nelogické. A islám jí ze začátku taky moc nepřitahoval. Poté potkala muže, který jí řekl, že je muslim a to brala jako první impulz a začala se o islám zajímat víc do hloubky. Došla k tomu, že islám je její cesta.

Druhá respondentka má tatínka muslima syřana a maminku Češku. Doma se sice s islámem setkávala, ale nijak ji neoslovil. Začala hledat hodnoty společnosti a chtěla utéct od shonu života, tak začala chodit na hodiny Jógy a začala čít spirituální časopisy o vesmíru. Poté začala číst o buddhismu a o tom, že se má chovat dobře. Ale v buddhismu nenašla boha, ale jen učitele Budhu. A pak na jedné oslavě narozenin potkala Čecha muslima. Ten jí pověděl o Proroku Mohamedovi a že díky němu začal věřit v islám. Tak si taky začala hledat informace a poslouchat příběhy konvertitů na youtube. A díky tomu uvěřila.

Změna života

Dalším našim tématem bylo jak se našim respondentkám změnil život.

První respondentka konvertovala asi před čtyřmi lety a nebyla si jista jak ty změny zvládne. Nejdříve to neřekla ani rodině ani v práci. Musela se s tím smířit vnitřně. Ze začátku ani nenosila šátek. Poté ho začala nosit a překvapilo jí kolik cizích lidí na ní začalo mluvit sprostě. Nyní se začala bát napadení a přestala nosit šátek, ale nosí čepici. Přestala pít alkohol a pivo vyměnila za Birella. Dlouho musela hledat co bude jíst, když nemůže jíst vepřové maso. Začínala s kuřecím masem a poté začala jíst i halal potraviny. Nyní už ví co může jíst a co nemůže. Učila se modlit podle návodu na internetu.

Druhá respondentka konvertovala taky tak před čtyřmi lety. Pro její kamarádi to takový šok nebyl a tatínek byl rád. Tím,že od mala nejedla moc maso, tak nejíst vepřový problém nebyl. Teď jí halal a občas i košer, ale to je dražší. Horší to je s alkoholem. Ten nepije, ale má ráda belgické pralinky, které obsahují alkohol a tu si občas dá. Když je to v tak malém množství, že se z toho člověk neopije, tak podle jednoho výkladu to je dovoleno. Šátek nosila ze začátku a chvilku když žila v zahraničí. V ČR nosí místo toho čepici, protož se bojí. Respondentka uvádí, že podle nějakého výkladu pokud má žena o sebe nebo své děti strach, tak může šátek na veřejnosti odložit. Hlavní je ten úmysl být muslimkou a věřit v Boha.

Projevy víry

Dále jsme se zaměřili na projevy víry. Jak již bylo řečeno obě respondentky hledali víru v jednoho Boha, kterou našli v islámu. Mezi další projevy víry patří modlitby. Podle některých názorů se člověk musí pomodlit ať je kdekoliv, třeba na ulici, v parku, obchodě. Tyto argumenty naše respondentky nesdílí. Tyto argumenty chápu, ale úplně je nesdílim. Když člověk žije někde, kde jsou skoro všichni věřící a jde to se modlit, tak proč ne. V arabských zemích, kde mají mešitu skoro na každým rohu, tak to jde, ale tady u nás to moc nejde. Ještě k tomu, když jsou tady tři mešity a z toho jedna je na černým mostě, kam trvá cesta třicet minut. Druhá je v centru, ale že bych tam jezdila 5x denně to nejde.

První respondentka ranní modlitbu zvládá doma, i když má občas problém na ní vstát. Má výhodu, že pracuje na ambasádě s muslimy, takže se může modlit i v práci. Občas když má moc práce a nestíhá, tak se modlí po práci doma. Například nestihne třetí, tak si pak odmodlí čtvrtou a pak až třetí. Jedna modlitba zabere tak 5 minut. Používá aplikaci v mobilu, která podle gps navigace vypočítává v kolik hodin se má modlit a ukáže i správný směr k Mekce. Tuto aplikaci používá i druhá respondentka. Ta ranní modlitbu taky stíhá, ale potom už je to horší protože v práci nemůže. Modlitby si nahrazuje až při večerních modlitbách. Po čtvrté modlitbě si udělá druhou a třetí a pátou už dělá ve správný čas. Jak obě říkají hlavně je ta myšlenka se modlit i když třeba později. Pro obě je modlitba důvod k odpočinku a zamyšlení se nad životem.

Dalším projevem víry je půst v ramadánu, které jsme probrali samostatně. Dalším projevem je placení zakátu. Tady se obě respondetky shodli, že přispívají na chod pražské mešity během oslavy svátku Íd. A v neposlední řadě k tomu patří cesta do Mekky. Zde se obě respondentky shodli, že cesta do Mekky je velmi drahá a že momentálně na to nemají peníze. Podle druhé respondentky stojí cesta 4000 dolarů. Budoucnu by obě respondentky chtěly do Mekky jet. Projevům víry patří i návštěvy mešity. Protože je mešita v Praze na Černým mostu, tak respondentky mešitu navštěvují minimálně. Nejvíce ji navštěvují v době ramadánu, kdy se modlí a setkávají se s komunitou. Po večerním modlení následuje společná večeře.

Ramadán

Významným měsícem je postní měsíc ramadán. První respondentka uvádí jako největší rozdíl oproti normálnímu dnu, že musí brzo ráno vstávat, aby se stihla najíst a napít. Občas se jí stane, že ráno zaspí a pak nemůže celý den jíst ani pít a pak to je náročný den. Během ramadánu se moc nevyspí, aby stíhala modlitby. Hlavně teď v létě, kdy byl začátek ve 3 ráno a půst trval 19 hodin to bylo náročný. Nejhorší jsou první tři dny než si člověk zvykne. Když měla první ramadán, tak se bála, aby to zvládla. Teď už ví, že to zvládne. Druhá respondentka se také ze začátku bála, aby to zvládala. Hlavně celý den nepít pro ni bylo obtížné. Během ramadánu má hodně času na přemýšlení o životě. Nemusí totiž myslet nad tím, co si dá k jídlu, kdy to bude vařit a tak podobně.

Islám je jedno z největších, nejrozšířenějších a pro mnohé kontroverzním náboženstvím na světě. Je také nejmladší z velkých světových náboženství. Vyznává ho kolem 1,6 miliardy lidí, z toho v ČR je jich odhadem 11.000, jedná se ale převážně o cizince bez trvalého pobytu (studenty nejčastěji). Čechů oficiálně se podle sčítání ČSÚ v roce 2011 přihlásilo k islámu 3085. Cílem práce bylo zkoumat život islámských konvertitů na území ČR. Od toho, proč se rozhodli konvertovat přes projevy jejich víry a možnosti těchto projevů v ČR, po jejich názory na některé prvky islámu.

Byl proveden rozhovor se 2 mladými konvertitkami, formou polostrukturovaného interview. Pro české muslimy je nezbytné najít takovou interpretaci islámu, která by nebyla v rozporu s jeho zásadními pravidly, ale zároveň byla realizovatelná v českých reáliích. Jedná se totiž o malou menšinu, která má k dispozici jen velmi málo modliteben a jsou nuceni reagovat na občasné negativní reakce české veřejnosti.

Islám měl na území ČR dlouho problém s právním postavením a byl v minulosti postaven v podstatě do ilegality (v letech 48-89) či byl „jen vzán na vědomí“. Dnes (od roku 2004) je na úrovni tzv. prvního stupně registrace, jako právnická osoby bez dalších práv a možností k činnosti, ale může zažádat o druhý stupeň registrace. První mešita se v ČR povedla otevřít v roce 1998 v Brně a o rok později ji následovala i mešita v Praze. Dále se v ČR nachází odhadem 12 modliteben. České muslimy zastupuje Ústředí muslimský obcí, samotné obce jsou zde 4 (např. Islámské nadace v Praze). Muslimové mají v ČR i svůj kout na hřbitově v Třebíči, podle respondentek je už ale plný.

Naše respondentky se k islámu dostaly z důvodu, že hledaly jiné hodnoty ve společnosti, útěk od shonu a víru v boha. Zkoušely různá náboženství, ale až islám jim vyhoval. Jedna z respondentek sice má otce muslima, ale ten netrval na tom, aby přijala islám, a tak se k islámu dostala až později, sama. Islám respondentkám samozřejmě změnil život, musely změnit některé své zvyky a jídelníček, jiné zvyky přijmout. Obě ženy se shodují, že pro islám je důležitý hlavně „úmysl něco udělat“, ale je možné nedělat to striktně, jelikož podmínky v muslimských zemích s úplně jiným podnebím a pracovními a společenskými zvyky jsou jiné, než v Evropě. Jedná se hlavně o modlitby (mešita v ČR není „na každém rohu“), či nošení šátku. Jedna respondentka šátek nenosí vůbec a nosí čepici, druhá ano, ale také ho střídá s čepicí. Důvodem jsou negativní reakce veřejnosti a strach repondentek o své bezpečí. Jinak si ale obě ženy myslí, že i přes pravidlo o šátku je islám náročnější spíše pro muže, protože je zavazuje se o ženu postarat. S mnohoženstvím nemají výraznější problém. Pokud jde o muže, tak těch je mezi konvertity nedostatek, je převaha žen. Komunita proto ženám pomáhá najít muslimské muže - cizince. Ti ale podle respondentek využívají, že zatímco v islámských zemích má za sebou žena oporu rodiny a muž ji plně respektuje, v ČR tomu tak není a často se nechovají tito muslimští muži „správně“. Jedna z respondentek, která má jako otce muslima to sama zažila, když muži, se kterým byla, zmínila, že její otec je muslim a on okamžitě změnil své vystupování vůči ní. Rodiny našich respondentek jejich přechod k islámu postupně přijaly (z počátku jim to respondentky neřekly), z jejich přátel někdo ano, někdo ne. Rodiny je do určité míry nutí účasnit se tradic, které jsou sice křesťanské, ale zároveň tradiční - např. Vánoce. Pro muslimy je jakousi pomyslnou obdobou Vánoc konec Ramadánu, kdy se slaví íd al-fitr, „svátek ukončení“. Během něj si lidé posílají pohlednice a rozdávají dárky, navštěvují hroby příbuzných a připravují slavnostní hostiny. Důležitou součástí je také dávání almužny potřebným. Peníze se odevzdávají o několik dní dříve, aby mohli slavit i chudí lidé.

Podle respondentek se čeští muslímové rozchází v názorech na to, jak se modlit a vedou se o tom dlouhé diskuze. Podle některých názorů se člověk musí pomodlit ať je kdekoliv, třeba na ulici, v parku, obchodě. Tyto argumenty naše respondentky nesdílí. Vnímají, že ne každému je příjemné být středem pozornosti a nebo to nedovolují pracovní záležitosti. Respondentky si modlitby, které nezvládly včas, doplňují později během dne a interpretují to tak, že podstatný je právě ten úmysl, jak bylo zmíněno výše. Pro obě respondentky je modlitba důvod k odpočinku a zamyšlení se nad životem. Neměla by se jen odříkat a zase si jít dělat to svoje. Měl by se člověk nad tím zamyslet.

Dalším projevem víry je půst v ramadánu, ten pro respondentky byl z počátku velmi náročný a bály, zda ho zvládnou. V muslimských zemích se na něj zkracuje pracovní doba, to ale v ČR není. Dnes jsou pro respondentky náročné jen první dny, potom si zvyknou. Náročný je Ramadán hlavně v létě, protože se řídí podle světla na Arabském poloostrově, a tak byl začátek ve 3 ráno a půst trval 19 hodin. Pro první respondentku je rozdíl oproti normálnímu dnu a ramadánem ten, že musí vstát ráno brzo, aby se stihla najíst a napít a zvládala pak celý den držet půst. Občas se jí stane, že zaspí a probudí se, když už je půst, a to pak je velmi náročný den pro ní. Druhá respondentka během ramadánu zjišťuje, že má hodně času na přemýšlení. V normálních dnech uvažuje nad tím, co si dá k jídlu, nějaký čas zabere jídlo uvařit, pak se musí umýt nádobí, když je ramadán a drží půst tak tohle všechno nemusí řešit a může více přemýšlet, odpočívat a modlit se.

Pokud jde o mnohoženství či různé kontroverzní věci jako např. kamenování, vysvětlují je respondentky jako především zvyklost (tradici) zemí, kde se to vyskytuje a bylo by to tam i bez islámu. Islám v Evropě vidí jako jiný, přizpůsobený celkově jinému způsobu života. Naopak jim není sympatický přístup k islámu v zemích jako Saúdská Arábie.

Do Mekky by se respondentky vydat chtěly, ale je to podle nich velmi drahé, vyjde to na zhruba 4000 dolarů a to zatím není v jejich možnostech. Existuje prý i menší varianta cesty do Mekky, která vyjde na 1000 dolarů. I v tomto případě je prý podstatný úmysl a pokud to nějaký muslim během celého života nezvládne, protože na to finančně nemá dost prostředků, tak to podle respondentek nevadí. Vadí, pokud to nevykoná takový muslim, který by bez problému mohl, ale dá přednost jiným činnostem.

Co jest islám? www.islamweb.cz [online]. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.islamweb.cz/cojestislam/03.htm

Korán. Http://www.koranoislamu.cz [online]. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.koranoislamu.cz/

KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. 5. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, 292 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-7021-925-6.

OSTŘANSKÝ, Bronislav. Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-404-3.

Velká světová náboženství. www.nabozenstvi.apu.cz [online]. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.nabozenstvi.apu.cz/islam.html

MAJEROVÁ, V., MAJER, E., Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - část I. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, Praha: CREDIT, 1999. 158 s. ISBN: 80-213-0507-X.

Islámská nadace v Praze. www.praha.muslim.cz [online]. [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.praha.muslim.cz/

Počet shlédnutí: 45