Církev československá husitská

Kateřina Černá, Daniela Krejčová, Alžběta Suchopárová, Martina Štěrbová, Jitka Urbánková. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017
http://www.hks.re/wiki/zs2016:protestant_v_cr

Křesťanství je nejrozšířenější náboženství světa, které má přes dvě miliardy věřících. Je to monoteistické náboženství a jeho tři nejtypičtější skupiny jsou pravoslavná církev, katolická církev a církve vzniklé z protestantských reforem, mezi které lze zařadit i Církev československou husitskou, kterou se bude zabývat tato práce.

Církev československá husitská je považována za dědičku České reformace. V roce 2011 se k této církvi v České republice přihlásilo 39 276 věřících, pár stoupenců se díky historickým kořenům nachází i na Slovensku. Vznikla roku 1920, po první světové válce, ve snaze o založení národní církve. Prosazuje úctu k vědecké pravdě a otevřenost vůči světu. Během svého působení prošla mnohými změnami, což má za následek, že zde najdeme jak znaky protestantismu, tak i katolicismu, svou roli zde má i husitský duchovní odkaz díky kterému má ve jméně přívlastek husitská.

Struktura seminární práce se dělí na teoretickou a praktickou část. V teoretické části bude uvedena charakteristika a historický vývoj Církve československé husitské a ateismu. Dále zde bude popsáno partnerství a rodinný život z pohledu křesťanství a ateismu. Teoretická část bude vycházet z literární rešerše. V rámci praktické části se autorky zaměří na otázku soužití dvou nábožensky odlišných párů. Praktická část bude podložena polostrukturovanými rozhovory s vybranými respondenty.

Východiskem seminární práce bude odhalit, jaký má význam víra v rámci Církve československé husitské v partnerském životě vybraných respondentů a co je k uvedené víře dovedlo. Konkrétně bude charakterizován partnerský život člena Církve československé husitské s přestupujícím ateistou k církvi a budou popsány aspekty, které s sebou přináší tento diverzifikovaný vztah pro samotný pár i pro jeho blízké okolí. Cílem výzkumu bude hledání odpovědi na hlavní výzkumnou otázku:

Hlavní výzkumná otázka

Jaké hodnoty přináší křesťanská víra do partnerského života člena Církve československé husitské a ateisty?

Výzkumné podotázky

Jaký má význam křesťanská víra pro člena Církve československé husitské a ateistu?

Jak křesťanská víra ovlivňuje partnerský vztah člena Církve československé husitské a ateisty?

Jak vztah mezi partnery odlišného náboženského vyznání vnímají matky jednotlivých partnerů?

Sběr dat týkajících se problematiky křesťanské víry byl uskutečněn s využitím metod kvalitativního výzkumu. Kvalitativní výzkum představuje nenumerické šetření vedené snahou porozumět sociální situaci a vytvořit o ni relevantní teorii. Prostřednictvím kvalitativního výzkumu lze interpretovat sociální realitu a odkrýt skryté pohnutky jednání. Nejčastější metodou využívanou v rámci kvalitativního výzkumu je polostandardizovaný rozhovor. Díky rozhovoru jsme schopni jít do hloubky problému a získat velké množství informací o daném jevu. Nicméně výsledky rozhovoru v rámci kvalitativního šetření se špatně generalizují na celou populaci a vyznačují se nízkou reliabilitou.

Před samotným kvalitativním výzkumem náboženské problematiky byl proveden předvýzkum metodou nestandardizovaného rozhovoru se zúčastněnými respondenty. Předvýzkum zjišťoval, jakých otázek se v rámci partnerského a rodinného života dotknout, aby nedošlo k narušení etiky výzkumu. Následný kvalitativní výzkum byl uskutečněn metodou polostandardizovaného rozhovoru, při kterém byla využita technika osobního dotazování na půdě farního úřadu Církve československé husitské v Horních Počernicích nebo doma u respondentů. Rozhovory trvaly cca 20 minut. Každý z rozhovorů byl nahráván na diktafon a následně přepsán do písemné podoby.

Otázky pro respondenty byly rozděleny na dvě sady a dotýkaly se tři oblastí a to: významu křesťanské víry pro každého z partnerů, vlivu křesťanské víry na jejich partnerský vztah a názoru matek na partnerský vztah z hlediska odlišné víry. Jedna sada otázek byla vytvořena pro partnerské dvojice a druhá sada pro matky zúčastněných partnerů. Otázky pro páry zjišťovaly, jak křesťanská víra ovlivnila jejich seznámení a následné soužití a jaký vliv bude mít v budoucnu na rodinný život včetně výchovy dětí. Otázky pro matky se týkaly jejich názoru na vztah dítěte s odlišně nábožensky smýšlejícím partnerem a jak se jejich názor postupem času vyvíjel. Polostandardizované rozhovory byly provedeny celkem s osmi respodenty, které představuje přiložená tabulka.

Alena pochází z věřící rodiny a je od malička vychovávána v křesťanské víře. Alenka i její rodiče pravidelně dochází na faru Církve československé husitské.

Jiří pochází z nevěřící rodiny, takže v žádné víře vychováván nebyl. Posledních pět let dochází na faru Církve československé husitské, kde poznal spoustu nových kamarádů a seznámil se se svoji současnou partnerkou Alenou. Jiří se postupně stává věřícím.

Ivana je matka Aleny. Ivana pochází z nevěřící rodiny, ale po poznání svého věřícího manžela se stala také křesťankou. Ve stejném duchu vychovávali i své dvě dcery Alenu i Janu.

Martina je matka Jiřího. Její matka byla sice věřící, nicméně své děti v křesťanské víře nevychovávala. Martina je tedy ateistkou a neuvažuje o přestupu ke křesťanské víře.

Markéta pochází z ateistické rodiny a věřící se stala teprve před třemi lety. Rok na to byla oficiálně pokřtěna. Pravidelně dochází s Danem do mládežnického klubu.

Daniel byl vychováván v křesťanské víře a je věřícím od malička.V současné době vede mládežnický klub na faře Církve československé husitské.

Petra je matka Markéty. Petra byla vychovávána v ateistické rodině a v současné době je ateistkou.

Dagmar je matka Dana a je praktikující věřící od malička.

Jan Jandourek se ve své knize Vzestup a pád moderního ateismu nahlíží na ateismus spíše jako na něco co je součástí moderní doby. Autor uvádí, že žijeme ve velmi ateistické zemi. Z průzkumů Evropské komise Eurobarometr z roku 2005 vzešlo, že 19% obyvatel Česka věří v boha, 50% říká, že věří v existence nějakého ducha nebo životní síly a 30% nevěří nic z toho. Průzkum byl proveden u 1037 lidí. V evropských zemích nejméně v Boha věří v Estonsku. Naopak nejvíce v Evropě lidé věří v boha na Maltě. Jandourek dále poukazuje, že nelze vědecky přezkoumat existence Boha. Popisuje zde hypotézu Boží existence. V knize také odkazuje na historické osobnosti, které prosazovali ateismus a ukazuje na to, že ateismus není záležitostí jen novověku. Jandourek dále poukazuje, že ateismus může mít několik podob. Ateismus existencialistický, či humanistický, jenž vzniká osobním rozhodnutím. Jako paradox tohoto ateismu Jandourek popisuje i státní, nadiktovaný ateismus. Čtenáři v knize najdou také historii ateismu spolu s názory různých učenců. Těžko lze konstatovat, zda je ateismus u vzestupu, či upadá. Ani autor knihy toto nemíní určit, důležité však je, že náboženství žije. I ateismus žije. Budou tu zřejmě ještě dlouho vedle sebe ²⁾

Kniha Víra a služba: společenství Církve československé husitské v myšlení a praxi pojednává o teologii, dějinách a současnosti Církve československé husitské. Autor Zdeněk Kučera se zde zamýšlí nad historickou stránkou církve a jejími následnými proměnami až do současné doby. Také polemizuje o dalším směřování církve v budoucnu, a jak se na jejím vývoji budou podílet další generace lidí. V knize také poukazuje na posilující postavení žen v církvi včetně toho, jak se současné ženy staví k roli manželky a matky v oblasti rodinného života. ³⁾

V knize Vznik a vývoj novodobé husitské teologie a Církev československá husitská najdeme celkovou charakteristiku Církve československé husitské. V úvodu knihy autor David Tonzar popisuje souvislosti teologie Církve československé husitské se středověkým husitstvím. Dále se zabývá vznikem, představiteli a celkovým posláním této církve. Autor publikace je zároveň členem Církve československé husitské a apeluje na to, že je potřeba v dnešní době dodržovat veškeré tradice plynoucí z náboženské víry. Uvádí, že Církev československá husitská je církví křesťanskou a její učení vychází z Bible a křesťanské tradice. Podle autora musí být toto učení šířeno celou společností skrze muže i ženy. ⁴⁾

Kniha Liturgie jako oslava Boha, sjednocení církve, poselství spásy světu: kolektivní monografie najdeme tradiční rituály prováděné na půdě Církve československé husitské. Autoři Tomáš Butta, Zdeněk Kučera a Kristýna Mlýnková zde mimo jiné čtenáře blíže seznamují s možností křtu a svatby u této církve. Vymezují postup, jak se stát členem církve, jaké podmínky musí jedinec splňovat, a co musí formálně podstoupit, aby se stal oficiálním členem. Svatbu a z ní vyplývající manželství popisují jako dar a pomoc od Boha, který přijímá muž a žena, jenž se dobrovolně zavazují k setrvání v manželství až do smrti jednoho z partnerů. Dále autoři uvádí, jak má probíhat příprava na svatbu. ⁵⁾

Kořeny Církve československé husitské sahají do roku 1919. Tato církev působila v Česku, Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Je třeba poznamenat, že mezi Církví československou husitskou a historickým husitstvím není přímá institucionální návaznost. Za hlavní příčiny vzniku Církve československé jsou brány politické změny po první světové válce, kdy lidé v Československé republice hledali novou identitu a viděli římskokatolickou církev jako nástroj habsburské protičeské politiky. Tak začala část nespokojených katolických duchovních budovat cestu českému reformnímu katolicismu. Začali prosazovat v české katolické církvi u věřících nacionální vnímání a počali užívat češtinu v liturgii.Vyvrcholení jejich úsilí nastalo právě roku 1919, kdy Vánoční půlnoční mši vedli reformní katoličtí kněží v českém jazyce, nikoli latinsky, jak bylo předepsáno. Následkem toho 10. ledna vznikla nová církev, Církev československá, jejímž prvním patriarchou se stal ThDr. Karel Farský.

V době svého vzniku měla církev v české populaci 5% věřících, historicky nejvíce jich měla v roce 1950, bylo zde dokonce 10,5% (946 813) čechů. Roku 2006 byl na pátém zasedání VIII. sněmu zvolen za patriarchu Th.Dr. Tomáš Butta, který působil na Husitské teologické fakultě. Tomáš Butta byl zvolen jako osmý patriarcha a v čele církve je dodnes.

Organizační struktura církve Československé husitské vychází z jejího historického působení a uspořádání. Nejvyšší vliv má v České republice, zde ji tvoří pět diecézí - pražská, brněnská, královehradecká, olomoucká a plzeňská. Tyto diecéze v sobě skrývají na 350 církevních obcí. ⁷⁾

Základní organizační jednotkou CČSH je náboženská obec, která je tvořena příslušníky mající bydliště v jejím územním obvodu. V jednotlivých případech si však může příslušník zvolit členství v jiném sboru, pokud k němu chová užší osobní vztah. Ačkoli jde o útvar územní, má náboženská obec vyjadřovat společenství věřících⁸⁾.

Členství se dosahuje křtem nebo přestupem z jiného vyznání, v němž byla dané osoba řádně pokřtěna. Řádní členové mají ve smyslu obecného kněžství právo podílet se na všem, co se výše vyjadřuje jako poslání této církve. Mají právo osobně volit a být voleni do všech církevních orgánů. Je nezbytné, aby se člen CČSH ztotožňoval s naukou, praxí a zásadami církve. Každý člen v církvi má určitá práva a povinnosti, které musí dodržovat. Musí se účastnit na životě obce, zvláště na liturgii a přijímání svátostí, čtením Písma a modlitbou. Dalším bodem je následování Krista v lásce a službě a ve svědectví slovem i životem. Členové se aktivně podílejí také na organizačním a hospodářském životě své církve a přispívají na její potřeby pravidelnými příspěvky, bohoslužebnými a účelovými sbírkami a dary, popřípadě odkazem¹⁰⁾

Podle nauky Církve československé husitské je svátost jednání, jímž se obecenství věřících v Duchu svatém činně podílí na milosti Božího slova přítomného skrze slyšené svědectví Písma svatého a svátostné úkony. Význam svátosti spočívá v tom, že Boží slovo, které je v kázání hlásáno a vykládáno, je ve svátosti věřícími činně, více smysly a veřejně přijímáno a spojuje je v uvědomělé obecenství v Ježíši Kristu ¹¹⁾

Mezi svátosti patří křest, biřmování, pokání, večeře Páně, manželství, útěcha nemocných a svěcení kněze. Pro účely této práce, která se zaměřuje na partnerství a vstup do církve se zaměříme pouze na křest a manželství.

Křest

Křest je první svátostí, při kterém Duch svatý přivtěluje křtěnce k církvi Boží. Nejčastěji se provádí do jednoho roku od narození dítěte, nedá se opakovat. Podmínkou křtu je, aby alespoň jeden z rodičů byl členem církve Československé husitské. Samotný obřad probíhá tak, že se křtěnému lije voda na temeno hlavy společně s odříkáním „Křtím tě ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Při svátosti křtu se stanoví kmotr křtěnce, který křtěnci pomáhá zvládat různě nesnáze v průběhu celého života. Rodiče, kmotři, ale i církev samotná se touto svátostí zavazuje k péči o život a víru pokřtěného. Před křtem dospělého člověka je třeba splnit několik setkání s církví. Je třeba, aby křtěnec sám vyznal svou víru a vyjádřil touhu přijmout křest a plnit závazek z něj vyplývající¹²⁾

Manželství

Svátost manželství je udělována pouze muži a ženě, za asistence duchovního a dvou plnoletých svědků. Jde o přijímání manželství jako daru a pomoci od Boha, kdy se manželství odevzdává Bohu. Pár se dobrovolně před Bohem a před lidmi zavazuje, že setrvají v manželství až do smrti jednoho z partnerů. Podmínkou uzavření sňatku v CČSH je příslušnost alespoň jednoho ze snoubenců k této církvi.

Církev československá husitská se stará o vzdělání dětí, mládeže a dospívajících. Pořádá kurzy, semináře, letní tábory pro děti. Koná pravidelné biblické hodiny, výuku náboženství a zajišťuje přípravy ke svátostem. Dále spolupracuje se školami a vzdělávacími instituty jako jsou Husův institut teologických studií a Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy. V neposlední řadě CČSH zřizuje školy a vzdělávací instituty, jako je mateřská základní škola Archa, Speciální škola, Hudební škola Harmonie. Tato církev však pořádá i kulturní a osvětové práce. Zřizuje výstavy, pořádá přednášky a koncerty.

Pro věřící je k dispozici církevní tisk z nakladatelství Blahoslav, týdeník Český zápas a časopis Cesta pro děti a mládež. Vyvíjí humanitární pomoc, provozuje kulturní zařízení, spolupracuje s dětskými domovy, domovy pro handicapované a domovy pro seniory ¹⁴⁾

Církev československá husitská je zapojena do sociálních prací v rámci charitativní a diakonické činnosti v náboženských obcích. Zde můžeme zmínit sociální poradnu Nusle, Domov na půl cesty Maják, Středisko Diakonie a misie Divizna, projekt péče o manželské páry a nízkoprahový klub Husita ¹⁵⁾

V Křesťanském desateru se nachází dvě přikázání, které se zabývají pohlavností a manželstvím. Znění obou přikázání v 2. a 5. knize Mojžíšově se shoduje. „Nesesmilníš“ (Ex 20, 14,: Dt 5, 18) „Nebudeš dychtit po ženě svého bližního“ (Ex 20, 17,: Dt 5, 21). V Církvi československé husitské na manželství pohlížejí jako na společenství muže a ženy, kteří se zavazují před Bohem a před lidmi setrvat ve vzájemném partnerství po celý život. K udělení svátosti manželské je zapotřebí, aby alespoň jeden ze snoubenců byl členem CČSH. Pro případ rozvodu, nepožaduje církev dispens, ale zapotřebí je vykonat svátost pokání, jež by se měla uskutečnit i před sňatkem. Před svatbou je zapotřebí, aby oba snoubenci učinili náležitou přípravu, v této církví je na to brán velký důraz. Příprava je prováděna, jak před přijetím svátosti manželství, kdy duchovní s budoucím párem hovoří o významu manželství, modlitbě, desateru, výchově dětí a životních hodnotách. Poté, po přijetí svátosti manželství, se udržují vzájemné manželské hodnoty a pár se snaží vytrvávat v dobrém. „Svátostný obřad konaný podle CČSH obsahuje slovo ustanovení manželství podle Písem (Mk 10, 6-9), modlitby zvěstování, vzájemné sliby, pití z kalicha a požehnání. Posílením manželského vztahu jsou i obřady s obnovením manželských slibů“. Manželství se uzavírá při určitém shromáždění, jež ale obvykle neprobíhá při liturgii. Ve výjimečných případech, kdy sňatek probíhá během liturgie je jeho součástí i večeře Páně. CČSH se začala kladně stavit k homosexualitě. K 1. 7. 2006 přijala zákon o registrovaném partnerství. Církev to komentovala tím, že dnešní svět je multikulturní a multináboženský a CČSH se snaží být otevřená a vstřícná ke všem. ¹⁶⁾

Křesťané vyznávají, že láska je důležitá, avšak ne nejdůležitější, obšťastňuje, ale není štěstí samo. Má smysl, ale není smyslem života, je cestou, ale ne cílem, cílem je Bůh sám. Církev poznamenává, že člověk má druhého milovat, ale ne zbožňovat. V případě zbožňování člověk dosazuje svého milovaného na místo Boha a nikdo na zemi nemá za úkol stát se pro někoho jiného Bohem. Je tedy zapotřebí, aby bůh v manželském páru měl své správné místo. Měl by být jejich vzájemným štěstím, ale i štěstím každého z nich.

Křesťanská rodina má takovou úctu k Bohu, že své děti k víře nenutí a nedělají z ní povinnost. Děti většinou od svých rodičů přebírají jejich společenské a mravní hodnoty, takže není třeba je do víry nutit. Rodiny z Československé církve husitské většinou své děti seznamují se starozákonními příběhy a se životem Ježíše Krista, předávají jim křesťanské hodnoty. Případně jim předčítají úryvky z Bible, upravují je do pohádkové verze, aby děti příběhy lépe pochopily. Poté je na dítěti, aby se samo rozhodlo, zda se k víře přihlásí, či nikoli. Člověk se k víře většinou oficiálně rozhodne až v pokročilejším věku, protože v útlém věku je ovlivňován vývojem, např. pubertou apod. V Československé církvi husitské existují shromáždění pro děti, ve kterých mají nejrůznější aktivní vyžití i včetně sborových výletů celých rodin. Děti si tyto aktivity velmi užívají a mohou si i připravovat různá divadelní představení, která poté mohou předvést na organizovaných besídkách. Respondenti, kteří jsou věřící, většinou uvedli, že víru převzali od svých prarodičů či rodičů a že byli od malička zvyklí chodit do církve. Jako děti také využívali možnosti zapojit se do sboru, který církev právě pro děti organizuje.

Vlastní práce vychází z kvalitativního výzkumu a je rozdělena na tři části, které kopírují sady otázky z polostandardizovaného rozhovoru. Ve výzkumu se autorky práce zaměřily na dva páry, které se lišily v rodinném původu z hlediska náboženství. V každém páru byl vždy jeden respondent pocházející z ateistické rodiny a druhý respondent patřící do křesťanské rodiny. Výzkum zjišťoval, jak křesťanská víra ovlivňuje každého z partnerů zvlášť a jaký má následně význam pro dynamiku jejich vztahu. Svůj názor k situaci rozdílně nábožensky smýšlejících páru vyjádřily také matky všech zúčastněných partnerů. Rozhovory s matkami byly dělány proto, protože se zapříčinily o celkovou výchovu svých dětí a tím pádem měly vliv na to, zda je dítě ateistou nebo křesťanem.

Tuto kapitolu uvádí první výzkumná podotázka, která zní: Jaký má význam křesťanská víra pro člena Církve československé husitské a ateistu? V rámci této otázky bylo zjišťováno, co víra respondentů dává, čím je omezuje, jak jsou přijímání okolím a jak svou víru praktikují. Na následující otázky odpovídali partneři zúčastněných párů a to: Alena, Jiří, Dan a Markéta. Každý z partnerů odpovídal sám za sebe.

Kdy jsi začal věřit v Boha?

Všichni respondenti uvedli, že v současné době vyznávají křesťanskou víru. Alena a Dan jsou věřící od malička. Jiří a Markéta k víře přešli teprve nedávno. Markéta začala věřit zhruba před třemi lety a Jiří tvrdí, že částečně v Boha věří teprve rok. Všichni respondenti kromě Jiřího jsou silně věřící. Jiří je spíše na cestě k tomu, stát se věřícím. V rozhovoru uvedl: ,,Já jsem slyšel, že jsou takové 3 fáze, první je, že věříš v existenci, druhá je, že věříš, že tě Bůh nějak ovlivňuje a pak jako to vykoupení, tak já to vykoupení nějak nechápu pořád.“

Kdo nebo co tě přivedlo k víře?

Alena i Dan se stali věřícími díky rodičům, jelikož v křesťanské víře byli od malička vychováváni. Alena řekla:,,Co si pamatuju, tak věřící byli prarodiče a rodiče, takže nás od malička tak vychovávali, vyrostla jsem v tom a od malička jsem zvyklá chodit do církve.„ Markéta uvedla, že na víru ji přivedli vedoucí dorostu, se kterými o víře mluvila a na jeden Dorost jí přinesli Bibli, kde byl jeden verš a v tu chvíli uvěřila. Jiřího na víru přivedli přátelé z mládežnického kroužku církve bratrské.

Jak praktikuješ svou víru?

Všichni respondenti se snaží nějakým způsobem svou víru praktikovat. Někteří jí věnují více času, a někteří zase méně. Poměrně intenzivně se víře věnuje Dan. Dan je totiž vedoucím mládežnického kroužku, takže podle jeho slov víru velmi prožívá. Nejenže se pravidelně modlí, navštěvuje bohoslužby a věnuje se čtení či poslechu audio verze bible, ale také pořádá různé kulturní akce pro členy mládeže. Markéta je víře také plně oddána. V rozhovoru uvedla: ,,Snažím se číst si Bibli, nějaké náboženské knížky, modlit se, mluvit s lidmi, mít modlitební skupinky a hlavně mluvit s Bohem co nejvíce to jde a uvědomovat si, že je pořád se mnou a nenechat se strhnout věcmi, jako je škola, ale více myslet na Boha.“ Alena praktikuje víru obdobným způsobem a intenzitou jako Dan a Markéta. Jiří se věnuje Bohu pouze pokud má čas.

Čím tě víra obohacuje nebo o co tě ochuzuje?

Všichni respondenti se shodli na tom, že je víra spíše obohacuje než že by je v nějakých aspektech omezovala. Dan, Markéta i Alena se shodli, že jim víra ukazuje a dává smysl života. Konkrétně Markéta to popsala následujícími slovy: ,,Vím, proč jsem tady, vím kam jdu, jaký je můj smysl života a nemusím se hnát jen za tím mít peníze nebo byt nebo být přijímána od lidí, ale můžu mít vnitřní pokoj a vědět, co je důležité a nemusím se stresovat s tím, co si o mě lidi budou myslet a tak.“ Dan zase uvedl, že:,,Dává mi takovou jistotu, obecně řečeno jistotu smyslu mého života a takové to, že se na někoho můžu spolehnout.“ Jiřímu přinesla víra nový pohled na svět.

Jak vnímá tvou víru blízké okolí?

Markéta, Alena i Jiří neuvedli, že by se někdy setkali s nepochopením od okolí na adresu jejich víry. Markéta akorát poznamenala, že svým kolegům z práce možná připadá trochu naivní: ,,Když jsem chodila do práce a řekla jsem, že nemůžu chodit v neděli, kvůli tomu, že chodím do kostela, tak si říkali, ó to je roztomilé a spíše si myslí, že jsem v hodně věcech naivní. Nebo že je to hezké, že jsem šťastná nebo že se pořád usmívám. Ale až tak moc se o to nezajímají, nevyhledávají„. Jediný Dan uvedl, že na základní škole musel kvůli své víře čelit občasným příkořím. Přesněji Dan řekl: ,,Docela to je dobré, mám chytré kolegy v práci a od toho se to hodně odráží. Třeba na základce to byl velký problém, ale to jsou ještě děti.“

Další kapitola se týká druhé výzkumné podotázky, která je: Jak křesťanská víra ovlivňuje partnerský vztah člena Církve československé husitské a ateisty? Na uvedené otázky, opět odpovídali pouze partneři obou párů. V této části se však zamýšlí nad tím, jak křesťanská víra ovlivňuje jejich vztah s druhým partnerem. Je nezbytné zopakovat, že každý z partnerů v páru má odlišný náboženský původ. Alena a Dan pocházejí z křesťanské rodiny. Markéta a Jiří pocházejí z ateistické rodiny. Markéta je již dva roky oficiálně křesťankou. Jiří je stále spíše ateistou.

Existují ve vašem vztahu nějaké překážky pramenící z odlišného náboženského smýšlení?

První otázka z hlediska vlivu víry na partnerských vztah se týkala toho, zda existoval nebo existuje ve vztahu nějaký problém týkající se původně odlišného náboženského vyznání obou partnerů. Bylo zjištěno, že problém s tím měl pouze Dan a Alenka, tedy ti partneři pocházející z křesťanských rodin. Dan uvedl, že si není jistý Markéty oddaností ke křesťanství. Dan uvedl: ,,Nejsme spolu dlouho, ale co můžu říct, tak je rozdílné to, že si Markétka není jistá tím, která víra je správná, což je legitimní a hodně o tom přemýšlí a bavíme se o tom.“ Nicméně sám Dan namítl, že na světě existuje nepřeberné množství různých náboženství a že není jisté, které je to správné. Co se týče páru Alena a Jiří, tak zde byl problém v něčem jiném. Alena prý měla ze vztahu s Jiřím obavy, protože na počátku jejich vztahu byl ještě nevěřící a křesťané v drtivé míře s nevěřícími vztahy nenavazují. Výhodou však bylo, že se Jiří zajímal o náboženské praktiky a pravidelně docházel do mládeže. Alena přesně uvedla: ,,V Bibli se píše, že se to nemá dělat, že se nemají navazovat vztahy s nevěřícími. Tím, že Jirka chodil do Mládeže nebo poslouchal přednášky, nebyl tomu úplně uzavřený, mohli jsme si o tom spolu i povídat, tak jsem dospěla k tomu, že v tom nevidím nějakou překážku, ale musela jsem o tom hodně přemýšlet, to jo.“

Praktikujete křesťanskou víru společně? A pokud ano, tak jak?

Oba páry společně praktikují víru. Dan i Alena fungují občas jako učitelé náboženství, když svým partnerům vysvětlují teorii a praxi křesťanství. Výhodou je, že se tomu Jiří ani Markéta nebrání a mají chuť křesťanskou víru poznávat hlouběji. Markéta uvedla:,,Když se spolu modlíme nebo si čteme z bible, tak pak k Danovi cítím větší lásku a je to super společně poznávat Boha. Vždy jsem tohle chtěla, jak to nemám doma, tak chci s tím člověkem, který mi je nejblíže, mnoho poznávat.“ Oba páry praktikují křesťanskou víru obdobně. Chodí pravidelně do kostela, účastní se různých společenských akcí, čtou si z bible, modlí se a dodržují desatero.

Je pro tebe důležitější láska k Bohu nebo láska k partnerovi?

Další otázka dotazníku směřovala k tomu, zda partneři preferují lásku k Bohu nebo lásku k partnerovi. Dan, Markéta i Alena preferovali lásku k Bohu, i když přiznávali, že by pro ně bylo velmi těžké svého partnera opustit. Dan přiznal osobní zkušenost s touto problematikou. Řekl: ,,Měl jsem před Markétkou přítelkyni a chodili jsme spolu dlouho. Začali jsme spolu chodit, když ona chodila do Mládeže, ale asi to byla i moje chyba, ta víra se vytratila a byl to velký problém. Dlouho jsem to držel, ale musel jsem se kvůli tomu rozejít. Je to těžké, ale v tomto si myslím, že by měl být člověk zásadový.“ Jiří, ve kterém je stále kousek ateisty, vyznává spíše lásku ke svému partnerovi než k Bohu.

Jakým způsobem by zasahovala křesťanská víra do případné výchovy vašich dětí?

Co se týče výchovy dětí, tak oba páry se shodli, že by je vychovávali v křesťanské víře. Nicméně by nechali na samotných dětech volbu náboženského vyznání a s tím i související absolvování pokřtění. Alena uvedla: ,,Člověk se musí rozhodnout sám, zda se stane věřícím či nikoliv. Není to o tom, že když rodiče chodí do kostela, tak i děti budou chodit do kostela a uvěří. Takhle to nefunguje. Asi bych byla pro to, k tomu děti nějak vést, ale stejně to bude potom na nich.„

Poslední sada otázek byla sestavena pro matky zúčastněných párů. Výzkumná podotázka této části se týkala toho, jak vztah mezi partnery odlišného náboženského vyznání vnímají blízcí rodinní příslušníci. Na otázky odpovídala Martina (matka Jiřího), Ivana (matka Aleny), Dagmar (matka Davida) a Petra (matka Markéty).

Martina a Petra pocházejí z ateistických rodin a do současné doby jsou ateistky. Ivana sice také pochází z ateistické rodiny, ale již několik let je praktikující křesťanka. Dagmar se považuje se za věřící od narození.

Všechny zúčastněné matky neměly výrazný problém s tím, že si jejich dítě našlo partnera odlišného náboženského vyznání. Akorát Ivana (máma Aleny) apelovala na Alenu, aby si vztah s ateistou velmi rozmyslela, ale vyloženě jí ho nezakazovala. S odstupem času je velmi spokojená s vývojem vztahu Aleny a Jiřího, protože Jiří se snaží dodržovat všechny body křesťanské víry. Matka Jiřího se vztahem také neměla žádný problém, akorát uvedla, že pokud Jiří přestoupí na křesťanskou víru, tak to bude kvůli lásce k Aleně a ne kvůli tomu, že by byl opravdu věřící. Pak také dodala, že se Jiřímu nebude chtít vstávat každou neděli do kostela. Co se týče páru Dana a Markéty, tak jejich rodiče se znali ještě předtím, než spolu začali chodit. K jejich vztahu tedy také nic nenamítali.

Cíl seminární práce spočíval ve hledání odpovědi na hlavní výzkumnou otázku, která zněla: Jaké hodnoty přináší křesťanská víra do partnerského života člena Církve československé husitské a ateisty. Pro lepši uchopitelnost záměru práce, byla tato otázka rozpracována do dalších třech podotázek, které se týkaly významu křesťanské víry pro jednotlivé partnery, vlivu křesťanské víry na jejich partnerské vztahy a mateřských názorů na tyto vztahy. Cíl se podařilo naplnit v rámci provedeného kvalitativního výzkumu, a to prostřednictvím série několika polostrukturovaných rozhovorů.

Rozhovorů se zúčastnilo celkem osm respondentů, a to dva páry a dvě matky od každého páru. Respondenti se vzájemně lišili z hlediska náboženského vyznání. Polovina respondentů se od narození hlásila ke křesťanské víře a druhá polovina respondentů pocházela z ateistických rodin. Někteří z respondentů ke křesťanské víře přešli až s odstupem času.

Bylo zjištěno, že každého ze zúčastněných partnerů víra obohacuje a dává jim naději a smysl vlastního bytí a udává směr jejich života. Díky křesťanské víře tedy vědí, že jejích životy někam směřují a ví, jaký je jich úděl na tomto světě. Z hlediska jejich partnerských vztahu je křesťanská víra až na drobná úskalí přínosná jak pro samotné partnery, tak pro vývoj celého vztahu. Oba vztahy se snaží společně rozvíjet a praktikovat křesťanskou víru. Oba páry se shodly, že by rádi předávali svou víru dál i na své potomky. Nicméně by nechali na samotných dětech zda se nechají pokřtít a budou vyznávat křesťanskou víru či nikoliv. Matky obou párů vnímají vztah svých dětí s odlišně nábožensky smýšlejícím druhem spíše pozitivně. Námětem pro další kvalitativní výzkum by mohlo být opětovné zkoumání páru v budoucnosti, v době, kdyby již měli mít potomky.

Knižní publikace

• JANDOUREK, Jan. Vzestup a pád moderního ateismu. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2981-7.

• MAREK, Pavel. Nástin dějin pravoslavné církve v 19. a 20. Století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. ISBN 978-80-7325-293-9.

• STANČEK, L'ubomír. Cirkvi na Slovensku a ekumenizmus. Spišské Podhradie: Spišská Kapitula, 2002. ISBN 9788071421023.

• VYCHOPEŇ, Jan, Kucová, Lydie, Gondáš, Jan. Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti vzniku. Praha: BJB, 2010.

Internetové zdroje

• Brněnská diecéze [online]. [cit. 18.11.2017]. Dostupné z: Dostupné z: http://www.ccshbrno.cz/cirkev-ceskoslovenska-husitska/otazky-tykajici-se-clenstvi-a-obradu-ccsh

• Církev československá husitská [online]. [cit. 18.11.2017]. Dostupné z: https://www.aktualne.cz/wiki/domaci/cirkev-ceskoslovenska-husitska/r~f936599c69a311e4833a0025900fea04/?redirected=1511041404

• Obřadní příručka Církve československé husitské [online]. [cit. 18.11.2017]. Dostupné z: http://www.ccsh.cz/dokumenty/2226-agenda-1-cast.pdf

• Pastorační pravidla ke svátostem [online]. [cit. 18.11.2017]. Dostupné z: http://www.ccsh.cz/dokumenty/1697-pvv_zari-2012.pdf

• Portrét církve československé husitské [online]. [cit. 18.11.2017]. Dostupné z: Dostupné z: http://www.ccsh.cz/dokumenty/665-portret_salajka_opt.pdf

• Pražská diecéze Církve československé husitské[online]. [cit. 18.11.2017]. Dostupné z: https://www.ccshpraha.cz/nase-aktivity/kulturni-aktivity/

—-

Počet shlédnutí: 109