Podnikání v Indii

Doktorová, Goll, Kozlová, Švecová
2016

Indie je země plná rozdílů, panuje zde velký luxus i bída. Některé věci se mohou zdát nelogické a zmatečné. Je zřejmé, že nelze uvažovat o podnikání například s oblečením, kterého je v zemi nadbytek, avšak pozitivním v tomto případě je známá česká značka Baťa, která v Indii téměř zdomácněla. Tento úspěch může být považován za hlavní důvod, proč se někdo snaží prosadit na indickém trhu. Téma „Podnikání v Indii“ jsme si zvolili, jelikož si chceme prohloubit poznatky o této zemi, která je i v dnešní době zahalená tajemstvím.

Vyplatí se podnikat v Indii?

Indická kultura je známa už od 15. století, zejména díky portugalským objevům a hedvábné stezce, která vedla přes Indii až do Číny. Největší rozkvět v obchodu společně s Čínou nastal v 17. století. Po roce 1947 získává Indie nezávislost, je nastolen socialistický režim a s ním spojena korupce a byrokracie, která zasahuje celou veřejnou správu. Z důvodu strachu z neuspění na světových trzích byl zakázán export do okolních zemí a do Evropy. Navíc docházelo k zavedení vysokých dovozních cel. V roce 1991 nastoupil nový ministr financí a situace v Indii se začala rapidně zlepšovat. Hlavním důvodem je podpora soukromého sektoru. Během několika let je viděn okamžitý růst indické ekonomiky. Lidé tvrdě pracují, jsou precizní a lze jim věřit. [2]

Indie je druhá nejlidnatější země světa, rozdělená na 35 spolkových států a svazových teritorií s více než 21 jazyky. Úředními jazyky jsou hindština a angličtina, s kterými lze na indickém trhu komunikovat. Indický trh je velice komplikovaný, vzhledem k jeho velikosti, odlišné podnikatelské kultuře či rozsáhlé státní byrokracii. Proto je nutné respektovat místní kulturní zvyky a tradice, zastoupená náboženství, historický vývoj země a pracovní zvyklosti obyvatel. Indie disponuje nejen velkou nabídkou levné pracovní síly, ale i dostatečnou surovinovou základnou, je třeba počítat s nemalou konkurencí na základě rozsáhlé místní výroby. Jedná se především o levné potravinářské a textilní zboží. [3]

Richard Gesteland ve své knize cituje profesora D´Costu z Copenhagen Business School, který porovnává indickou kulturu se západními, čímž myslí státy severozápadní Evropy, severní Ameriku, Austrálii a Nový Zéland. U těchto zemí se nejvíce rozcházejí očekávání a předpoklady od indických partnerů. Existuje zde relativně veliká kulturní vzdálenost. Tyto země mají tendenci být monochronní, soustřeďují se na řešení, převažuje rovnostářské rozložení společnosti a používají přímou řeč. Zatímco indická kultura je do značné míry polychronní, soustředěná na vytváření vztahů s hierarchickým rozložením společnosti a využíváním nepřímé řeči. [5, str. 16-18]

V polychronních kulturách, kam patří i Indie, je vnímání času, harmonogramů a termínů více uvolněné nežli v monochronních kulturách, tzv. rigid-time kultury (kultury s přesně stanoveným časem). Na ose vnímání času by Indie byla na dalekém polychronním konci tohoto kulturního faktoru. Blízko ní by pak mohly být kultury středního východu, jižní Asie a většina zemí jihovýchodní Asie. Německá a švýcarská kultura by pak byly na opačném konci stupnice, které si nejvíce ze všech obchodních kultur na světe uvědomují čas. Podle autora uvědomění si času vychází z klimatu. V rovníkových zemích s velkou teplotou lidé vnímají čas více uvolněně. Proto jsou tyto kultury nedochvilné, přerušují nebo zavádějí multitasking během pracovního setkání, nedodržují termíny dodávek nebo je zcela zmeškají. Monochronní kultury jsou striktně dochvilné, schůzky se musejí u nich začínat včas a termíny s dodacími lhůtami jsou posvátné. [5, str. 19-23]

Indie je jedním z představitelů kultur, které se zaměřují více na vytváření vztahů v obchodním prostředí. Takové kultury obvykle očekávají, že potenciální obchodní partner jim bude řádně na základě zprostředkovatele a doporučení představen, důvěra zde hraje velkou roli. Velký význam je kladen na face-to-face komunikaci, u které příliš neoddělují soukromý a profesní život. Osobní setkání jsou tedy pro Indy klíčová a nezbytná nežli telefonní hovory, videohovory, videokonference či mailová komunikace. Vztah se buduje ještě předtím, než se začne jednat o obchodních záležitostech. Tyto skutečnosti nastiňují nutnost pořádat a účastnit se večírků, koktejlů a schůzek s vládními činiteli i na vyšších úrovních. V některých případech mohou tyto „známosti“ urychlit oficiální transakce stejně jako nezákonné platby a úplatky. Při obchodním jednání jsou obvykle Indové záměrně pomalý. Pokud by se protějšek snažil rozhodnutí urychlit, v očích indického partnera by vypadal jako nedůvěřivý společník. Pro indickou kulturu jsou osobní vztah důležité, proto je nutné vztah udržovat, utužovat a dbát na ně pomoci osobních mailů a přáním k důležitým výročím a svátkům. [5, str. 31-39]

Vzhledem k tomu, že západní země v rovnostářské společnosti představují neformální obchodní jednání a neuvědomují si rozdíly, často se ocitají špatně připraveni k účinnému jednání se zákazníky a kolegy z kultur, kde převládá hierarchická společnost. Indie je hierarchickou kulturou, které ve světě převládají. Pouze menšina se považuje za rovnostářskou (severské národy, Austrálie, Nový Zéland, Kanada a Spojené státy). Charakteristickým ryse hierarchické obchodní kultury je význam statusů, které se odlišují podle věku, hodnosti, pohlaví a v případě Indie i kasty. Neméně důležitá je i úcta a respekt k osobám vyššího postavení a formálnost v jazyce. Vedoucí společnosti na základě hierarchie činí rozhodnutí a zaměstnanci plní rozkaz. Dále potrpí si na formality jako je oslovení či dresscode. [5, str. 42-46]

Obchodníci z východních asijských kultur jako je Japonsko, Korea a v menší míře i Čína mají tendenci být ještě více nepřímí než Indové v situaci, kdy mají vyjádřit něco nepříjemného. To je společným rysem pro kultury hierarchického uspořádání se zaměřením na budování vztahů. Upřímný člověk pak na ně působí jako by byl obrazně řečeno „bez tváře“, což bývá pro přímé obchodníku ze západních zemí problém. Na většinu otázek odpovídají nepřímo, anebo ano i v případě, že nesouhlasí. Podle tradice například Indové očekávají zdvořilé odmítnutí při nabídnutí občerstvení, aby nepůsobili chamtivě, ale taktéž očekávají, že se jich zeptáte ještě několikrát. Pokud Indové říkají ano s větším důrazem nebo ho pouze „zamumlají“, znamená to obvykle ne. Při písemné komunikaci v hierarchické společnosti se musejí uvádět všichni nadřízení, aby měli nad vším přehled a dohled. U neverbální komunikace je důležitá řeč těla. Indové jsou více citově expresní, to znamená, že zobrazují emoce obličejem, z čehož jde rozpoznat, kdy jejich ano může znamenat nepřímé ne. Při prezentaci a jídle vždy používají pouze pravou ruku, levá ruka je považována za nečistou, i když v obchodním styky nevyužívají přemíru dotyků, zdraví se pouze jemným stiskem ruky nebo nízkým úklonem. [5, str. 65-73]

Na rozdíly v kultuře a jejich dopadům na obchodování se věnoval také Geert Hofstede. Veškeré teorie nejprve zkoumal ve firmě IBM, kde pokládal zaměstnancům pracujících na stejných pozicích stejné otázky. Na základě tohoto výzkumu definoval 4 základní problémové oblasti kultury, jako dimenze kultur, které lze porovnávat ve vztahu k jiným kulturám. Mezi oblasti kultury patří vzdálenost moci, kolektivismus versus individualismus, feminita versus maskulinita a vyhýbání se nejistotě. [4]

Hofstede ve své knize uvádí výpočet vzdálenosti moci. Využívá index vzdálenosti moci (PDI), který lze vypočítat jednoduchými výpočty z výsledných odpovědí zaměstnanců na předložené otázky. Vzdálenost moci vyznačuje rozpětí moci mezi podřízeným a nadřízeným. Tento rozměr vyjadřuje postoj kultury k těmto nerovnostem mezi námi. Vzdálenost moci je definována jako rozsah, v jakém méně výkonní členi institucí a organizací v rámci jedné země očekávají a akceptují nerovnoměrné rozdělení moci. Co se týče individualismu versus kolektivismu (IDV), při individualistickém chování člověka ve společnosti udělá zaměstnanec to, co se od něj očekává, jedná sám za sebe a nevytváří si cenné vztahy ve firmě. V takové společnosti se členové starají pouze sami o sebe a přímou blízkou rodinu. V kolektivistické kultuře zaměstnanec jedná ve prospěch skupiny, zajímá se o své spolupracovníky a snaží se udržovat zájmy skupiny, o kterou se také stará. Na druhou stranu výměnou očekává loajalitu od skupiny. Feminita versus maskulinita (MAS) rozdělujeme ženy a muže ve společnosti na základě jednotlivých kultur. Každá kultura hodnotí pohlaví lidí na určité pozice jinak. Hofstede u mužů vidí soutěživost, houževnatost a průbojnost, u žen starost o rodinu a jednodušší práce. Vyhýbání se nejistotě (UAI) představuje podle Hofsteda stupeň ohrožení nejistotou nebo neznámými situacemi. Ukazuje, do jaké chvíle se lidé řídí svými pravidly a normami při nejistých situacích. [4]

V literatuře Hofstede vypočítal indexy pro dimenze: index rozpětí moci (PDI) v Indii přestavuje vysoké hodnoty, proto vztah podřízeného a nadřízeného lze považovat za vzdálený. Hlavní autoritou je nadřízený. Společně s Indií jsou na vrcholu latinské a arabské země. Naopak malé rozpětí moci sledují USA, Velká Británie a část Evropy. Značí to hierarchickou strukturu společnosti ve směru od shora dolů. Zaměstnanci jsou zde závislí na vedoucím, který má přímou moc, akceptují nerovnováhu práva mezi privilegovanými a těmi, kteří jsou na nižší hierarchické úrovni. [4]

Indie na postavena na střední příčce indexu individualismu (IDN). Některé prvky kolektivismu lze však také najít. Všeobecným pravidlem je skupinová práce u chudších zemí. Mezi vyspělé země řadí Hofstede USA, Kanadu nebo Austrálii. Individualismus je v Indické společnosti chápán jako důsledek dominantního náboženství, filosofie – hinduismus. Hinduismus věří v cyklus smrti, reinkarnaci a znovuzrození. Lidé jsou tedy individuální tím způsobem, jakým vedou své životy, a jaký dopad to bude mít na jejich znovuzrození. [4]

Indická společnost je podstavena podle tradičního modelu, kdy je role ženy a muže oddělena (MAS). Ženy mají v největší míře na starost péči o rodinu a domácnost. Výjimečně se ukazují ve správě státu, nikoliv však v obchodování. Indie je skutečně velmi maskulinní z hlediska vizuálního zobrazení úspěchu a moci. Indie je také duchovní země s miliony božstvy a různými náboženskými filozofiemi. Je to starobylá země s jednou z nejdelších přežívajících kultur, což kultuře dává dostatek ponaučení ve smyslu pokory a zdrženlivosti. Ve více maskulinních zemích je kladen důraz na úspěch ověřený hmotnými zisky. Práce je centrem života a důležitým viditelným znakem úspěchu je pracovní pozice a postavení. [4]

V indexu vyhýbání se nejistotě (UAI) leží Indie na 45. příčce. Je vyznačována nízkou hodnotou. Nelze v žádném případě mluvit o dochvilnosti, Indové mají na všechno spoustu času. Všude chodí pozdě, v některých případech vůbec nedorazí. V Indii přijímají nedokonalosti. Nic nemusí být perfektní a nemusí jít přesně podle plánu. Indie je tradiční zemí, kde výše tolerance je neočekávaně vysoká, dokonce uvítají odbočku od jednotvárnosti. Na předních příčkách jsou zobrazeny země jako Portugalsko, Řecko, Japonsko a Belgie. [4]

Semestrální projekt je členěna na dvě části, teoretickou a praktickou. Nejdříve byly prostudovány dimenze na základě literatury G. Hofsteda a získány obecné informací o námi zvolené zemi v teoretické části.

Úkolem praktické části práce je zjistit veškeré podmínky pro podnikání v Indii, abychom zjistili, zda se podnikání v Indii vyplatí či nikoliv. Pro získání podstatných informací byla zvolena forma kvalitativního výzkumu, konkrétně pak rozhovoru (interview) s panem Nirmalem, pracujícím a pocházejícím z Indie. Sestavené otázky byly kladeny dotazujícímu a v závěru bude nastíněna komparace toho, k čemu jsme pomocí rozhovoru dospěli a co bylo nastudováno v literatuře G. Hofsteda.

Přednosti kvalitativního výzkumu spočívají v získání podrobného popisu a vhledu při zkoumání jedince, skupiny, události či fenoménu, přičemž se zkoumaný fenomén nachází v přirozeném prostředí. Taková skutečnost nám umožňuje studovat procesy a navrhovat teorie. Dalším pozitivem kvalitativního výzkumu je reakce na místní situace a podmínky. Tento typ výzkumu hledá lokální příčinné souvislosti a pomáhá při počátečním zkoumání fenoménů či jevů. Nevýhodou kvalitativního výzkumu je pak samotná skutečnost, že získané znalosti nemusejí být zobecnitelné na populaci a aplikovány v jiném prostředí, jelikož pracuje na jednom místě s omezeným počtem jedinců. Je tudíž těžké provádět na základě tohoto výzkumu kvantitativní predikce. Další nevýhodou je pak časová náročnost analýzy dat a jejich sběr. Tento druh výzkumu a jeho výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi. [1, str. 52]

Praktická část práce je zaměřena na polostrukturovaný rozhovor s panem Nirmalem, který studuje v České republice a poskytl nám odpovědi na otázky, které jsme porovnali s odbornou literaturou.

1. Je třeba se před schůzkou speciálně připravit?
Nirmal: Oceňuje se, když má obchodní partner zájem o indickou kulturu
Literatura: Žádoucí je připravenost, mít body detailně propracované. Oblečení obchodníků je formální - oblek s kravatou. Indické ženy nosí sárí a evropské ženy kostýmy (bílá barva značí vdovství, oranžová a zelená jsou barvy posvátné). Je vhodné projevit zájem o indické památky, historii Indie, tradice, rodinu, kriket, golf, lze se zajímat i o jejich náboženství a politiku. Je dobré strávit nějaký čas v Indii, aby bylo možné pochopit jednání a chápání indického partnera, které se značně liší od evropského. Vyplatí se mít precizně vypracované smlouvy, vše specifikovat do největších detailů. Důležité věci se nemají dohadovat přes telefon či e-mail, nejlepší je vícenásobné osobní jednání a v něm se vždy ujistit, že obě strany chápou body ve smlouvě stejně. Schůzky je potřeba domlouvat s dvouměsíčním předstihem, lze využít poštu, ale trvá to dlouho. Při oslovení se většinou používá oslovení pane/paní, či křestní jména. Tituly se nepoužívají. [10]

2. V jakém časovém horizontu probíhají samotná jednání?
Nirmal: Jsem student, nemám přímé zkušenosti s obchodním jednáním, ale Indové se většinou chtějí sejít co nejdříve. Chápání času máme trochu jiné, než vy, nespěcháme tolik.
Literatura: Projeví-li indická firma zájem o nějakou formu spolupráce, očekává okamžitou reakci, i když sama nebude reagovat dlouhou dobu. Partner obvykle požaduje schůzku ve velmi krátkém termínu, třeba ihned nebo alespoň následující den. Pokud nejde o komplikované jednání o projektu, které může trvat půl dne či celý den, je schůzka věcná a krátká, může trvat pouze 15 minut. Pokud se indický partner zpozdí o 15 – 20 minut, nepovažuje to za zdržení a necítí tak potřebu se omlouvat. Začátek obchodního jednání bývá obvykle zdlouhavý, na řadu přicházejí proslovy o prospěšnosti vzájemného obchodu, zkušenostech a potřebnosti dalšího rozvoje, až poté následuje konverzace o jádru problému. [8]

3. Jsou Indové důvěřiví?
Nirmal: Preferuje se osobní setkání, musíme si vybudovat důvěru.
Literatura: Indové bývají nedůvěřiví k novému partnerovi, důvěru si budují dlouhou dobu. Pro posílení důvěry je důležité se často osobně setkávat, což považují za vyjádření osobního zájmu. [9]

4. Jaký je způsob obchodního jednání v Indii?
Nirmal: Indové mají vše pečlivě pročtené a navržené, nejčastěji se jedná při večeři.
Literatura: Vše dohodnuté se může na poslední chvíli změnit a děje se tak nevýjimečně. Jednání probíhá nejčastěji v anglickém jazyce. Začíná se neformální konverzací, Indové se ptají na rodinu a manželku, ale sami o ni nemluví. Zajímají je děti, jsou ochotni dát typy na ubytování, spojení, atd. Při jednání mlčí, pokud nechce dát najevo nesouhlas – ten se považuje za nezdvořilý. Místo otevřeného „ne“ často používají fráze typu „pokusím se“, „musíme prověřit“, „obávám se“. Své emoce nedávají příliš najevo. [10]

5. Jaké vlastnosti mají Indové?
Nirmal: Řekl bych, že pečlivost a obezřetnost.
Literatura: Indičtí obchodníci jsou velice profesionální a pečliví. O potenciálním obchodním partnerovi si zjišťují co nejvíce informací. Jsou dobře jazykově vybaveni, často slibují věci, které nemohou splnit, považují to za zdvořilé gesto. Nepoužívají odmítnutí ne. Bývají individualističtí a asertivní. Jsou dobří v přesvědčování. Při obchodním jednání často využívají lichocení. [9]

6. Jaká odvětví jsou v dnešní době v Indii nejvíce perspektivní?
Nirmal: Nejspíše strojírenství
Literatura: Mezi perspektivní obory spolupráce patří zejména energetika, dopravní infrastruktura, důlní zařízení, technologie na ochranu životního prostředí a řada strojírenských oborů. Je zde levná pracovní síla. Indie je považována za jednu z nejperspektivnějších zemí budoucnosti.

7. Je vhodné nosit na obchodní jednání „dárek“?
Nirmal: Ano, je to vhodné.
Literatura: Indové mají rádi dárky, rádi je dávají i přijímají. Zásadně je přinášejí zabalené a není vhodné dárky před nimi rozbalovat. Indové dbají na etiketu a rádi dávají a dostávají drobné dárky. [9]

8. Kdy je vhodná doba pro obchodní jednání a jaké je vhodné místo?
Nirmal: Nejčastěji odpoledne kolem 17. hodiny v místní restauraci nebo doma.
Literatura: Po bližším pozvání obchodního partnera ho indický partner rád pozve na večeři do prestižního klubu nebo na farmy či domu, kde se podávají večeře na počest nejdůležitějšího hosta. Večeře je zahájena pitím nápojů, jíst se obyčejně začíná ve 22 hodin. Schůzky začínají nejdříve v 11 hodin, velmi obvyklá doba je mezi 16 či 17 hod. Obědvá se později než v Evropě, většinou ve 13.30, popř. 14 hodin. Doba na oběd není vhodná pro obchodní jednání. [8]

9. Je možné při obchodování smlouvat či polemizovat o ceně?
Nirmal: Ano, jedná se o slevě. Cena je pro Indy rozhodující.
Literatura: Požadují nízkou cenu, ale vysokou kvalitu. Při cenových jednáních přichází indický partner často s nereálnými návrhy, a i když už je vše dohodnuto za nejvýhodnější cenu, ještě v poslední chvíli požaduje slevu. Jestliže v tomto okamžiku dosáhne slevy minimální, například jednoprocentní, jedná se o prestižní záležitost.[7]

10. Jak je to v Indii se vzdáleností moci mezi nadřízeným a podřízeným?
Nirmal: Jedná šéf podniku nebo jeho nejvyšší manažer.
Literatura: Při jednání s obchodníky, kteří vystudovali v Evropě či v USA se v dnešní době dá jednat věcněji. Jednotlivé otázky jsou projednávány dle důležitosti mezi manažery podobných úrovní. Je vhodné znát obsazení vyjednávacího týmu, aby se sešli na obou stranách lidé s podobnými kvalifikacemi a kompetencemi. Vyjednávání se soustřeďuje mezi služebně nejstaršími manažery (nejčastěji majitel podniku). Je nepřípustné, aby mladší kolega kritizoval služebně staršího manažera. [10]

11. Existuje něco, čím by mohl obchodní partner indické partnery natolik urazit, že by už s ním nechtěli obchodovat? Čeho se spíše vyvarovat?
Nirmal: Nemluvit špatně o Indii.
Literatura: Nevhodné je mluvit o chudobě, kritizovat Indii nebo dávat doporučení na změny. Neopatrné vyjádření o Indii a Indech může vyznít jako urážka, kterou si dlouho pamatují. Je neslušné hovořit rychle k věci, být netrpělivý a snažit se rychle dosáhnout nějakého výsledku. Dle chování osoby, která zastupuje firmu, hodnotí celou společnost, proto nevhodné chování zástupce firmy může poškodit firmu v očích Indů na dlouhou dobu. Indové nemají příliš smyslu pro humor, a proto je třeba dát si pozor na vtipkování, které je běžnou součástí evropského způsobu komunikace. Nevhodné je také používat nevhodné obchodní taktiky, pokud by indický podnikatel zjistil, že se jedná pouze o trik, bylo by těžké znovu získat ztracenou důvěru. [7]

12. Čím bychom si mohli indické obchodní partnery zaručeně získat? Čím bychom se jim zalíbili?
Nirmal: Vhodné je doporučení známého.
Literatura: Pro ulehčení jednání je prospěšné dát najevo, pokud osobně znáte nějakou slavnou osobu. Pro Indy je důležitá síť společenských známostí lidí z nejrůznějších oborů. Vždy je lepší dostavit se na první schůzku na doporučení někoho, koho váš partner zná. Vnímání obchodníka, kterého mu doporučil jeho důvěryhodný známý nebo vnímání úplně neznámého obchodníka je značně rozdílné. [8]

13. Co si myslí o České republice?
Nirmal: Je to srdce Evropy, líbí se mi tady.
Literatura: ČR je v Indii vnímána pozitivně, zejména díky spolupráci Česka při budování velkých podniků na půdě Indie. Velmi oceňují technické schopnosti českých inženýrů.[7]

14. Typické vlastnosti obchodního jednání v Indii?
Nirmal: Jednání většinou trvá dlouhou dobu.
Literatura: Je potřeba velká trpělivost. Indové očekávají, že dodavatel vždy splní to, co slíbí, ale sami ne vždy dodrží své závazky. Jako příklad lze uvést, že nepovažují za porušení dohody to, když nedokončí sjednané přípravné práce v termínu tak, aby na ně mohly navazovat práce dodavatele, a následně říkají, že dodavatel zahájil práce pozdě.[10]

Závěrem lze konstatovat, že odpovědi respondenta se shodují s teorií vyčtenou z článků a zkušeností českých podnikatelů. Vzhledem k tomu, že Indové jsou nedůvěřiví k cizím lidem, je dobré, že nám respondent poskytl alespoň strohé odpovědi. Docílili jsme toho přes společnou známost kamarádky. Indie je velmi odlišná od evropského vnímání. Jako důležitý znak jednání pro zdárné dokončení kontraktu je trpělivost a jako prevence před případnými problémy důkladné a podrobné sepsání smlouvy. Důležitým poznáním je, že pro Indy je neslušné vyjadřovat nesouhlas, proto se jiné národnosti musí mít na pozoru a neustále se ujišťovat o dohodnutých podmínkách.

Cílem této práce bylo zjistit, zda se v Indii vyplatí podnikat. Na základě poznatků z předložené literatury a provedení jednoduchého kvalitativního výzkumu ve formě interview, se domníváme, že ano. Indie je považována za jednu z nejperspektivnějších zemí, co se týče podnikatelské činnosti, z důvodu existence levné pracovní síly a dostatečné surovinové základny. Na druhou stranu potencionálním vstupu na indický trh brání hned několik překážek (velikost, byrokracie, kulturní rozdíly), abychom se jim mohli vyvarovat, nebo je zmírnit, je nezbytné si nastudovat si podmínky pro obchodní jednání v Indii a zejména se blíže seznámit s jejich kulturou. Indové jsou tvrdě pracující a precizní lidé, je ale u nich třeba také počítat s ne úplně přímým jednáním a nedochvilností. Za odvětví s dobrými vyhlídkami do budoucna v Indii patří energetika, dopravní infrastruktura, důlní zařízení, technologie na ochranu životního prostředí a řada strojírenských oborů. Naopak odvětví, ve kterém se zde nedoporučuje rozjet business, se řadí levné potraviny a oblečení.

Nejvýznamnější položky českého vývozu do Indie v tis. USD

Výrobky chemické organické …………………………….. 44 194
Kaučuk a výrobky z něj ……………………………………… 15 610
Sklo a výrobky skleněné ……………………………………. 11 320
Reaktory kotle přístroje nástroje mechanické ……….. 181 813
Přístroje el. záznamu reprodukce zvuku TV obrazu . 79 563
Vozidla motorová traktory kola aj vozidla ………………. 103 900
Přístroje optické foto kinem lékař chirurg apod. ……. 18 675

[1] HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-0982-9.

[2] NĚMEC, Petr-kol. Indie, jako výzva a partner. 1. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1229-7.

[3] HOSPODÁŘSKÉ NOVINY [online]. 2006 [cit. 2016-10-22]. Jaké jsou principy úspěšného podnikání v Indii – zemi kontrastů. Dostupné z: http://archiv.ihned.cz/c1-17844330-jake-jsou-principy-uspesneho-podnikani-v-indii-zemi-kontrastu

[4] HOFSTEDE, Geert. Kultura a organizace. Software lidské mysli. Londýn: McGraw Hill, 1991. 279 s. ISBN 0-07-707474-2.

[5] GESTELAND, Richard R. a Mary C. GESTELAND. India - Cross-Cultural Business Behavior - For Business People, Expatriates and Scholars [online]. Copenhagen Business School Press, 2010 [cit. 2016-12-10]. ISBN 9788763002226. Dostupné z: https://ebookcentral-proquest-com.infozdroje.czu.cz/lib/czup/detail.action?docID=3400790

[6] What about India. Geert Hofstede [online]. [cit. 2016-11-20]. Dostupné z: https://geert-hofstede.com/india.html

[7] MOSTÝN, Milan. Jak jednat s indickými obchodníky? Hospodářské noviny [online]. 2006 [cit. 2016-11-25]. Dostupné z: http://exporter.ihned.cz/c1-17832140-jak-jednat-s-indickymi-obchodniky

[8] VOZDEK, Jakub a Karina KUBELKOVÁ. Cestou k úspěchu je pochopení Indie. Hospodářské noviny [online]. 2012 [cit. 2016-11-25]. Dostupné z: http://vozdek.blog.ihned.cz/c1-56396270-cestou-k-uspechu-je-pochopeni-indie

[9] Obchodní etiketa a specifika obchodního jednání v Indii. Česko-indická obchodní komora [online]. Praha, 2012 [cit. 2016-11-25]. Dostupné z: http://www.czechindia.com/cs/obchodni-etiketa-a-specifika-obchodniho-jednani-v-indii

[10] Etiketa obchodního jednání v Indii. BusinessInfo [online]. 2011 [cit. 2016-11-25]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/etiketa-obchodniho-jednani-v-indii-7847.html

[11] Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2016-11-25]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indie/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html\\

Počet shlédnutí: 124