Jsem muslim v Evropě

Alexandra Bušinská, Anastasia Grits, Kristýna Pavelková. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Antropologie náboženství, 2017
http://www.hks.re/wiki/zs2017:muslim_v_evrope

Islám je v dnešní době na území evropského kontinentu poměrně kontroverzní téma. K muslimské víře se nyní hlásí celá 1,5 miliarda věřících. Jedná se tedy o víru, bez které by dnešní svět vypadal zcela jistě jinak. Islám jako náboženský směr má své počátky na začátku sedmého století našeho letopočtu v oblasti dnešní Saúdské Arábie. Toto náboženství vzešlo od Boha, kterého muslimové nazývají Alláh, a přes posla Božího - proroka Muhammada - se dostalo k lidem. Islám je monoteistické náboženství a co do počtu stoupenců se jedná o druhé nejsilnější náboženství na světě. Pro stoupence tohoto náboženství je islám absolutním způsobem života a zasahuje jak do duchovní, tak do společenské oblasti jejich života. Muslimové se řídí Božím zákonem a islámským právem zvaným šaría. Doslova znamená slovo islám podrobení se či odevzdání se Bohu. Největší počet evropských muslimů žije v současné době v Rusku, Německu a Francii. V České republice žije několik desítek tisíc muslimů. Z nich asi 400 Čechů, kteří přijali islám jako své náboženství. Většina z Čechů tvoří ženy, které se provdaly za muslimy. Muslimové tvoří zhruba pětinu všech žadatelů o azyl a dle výzkumů lze předpokládat, že polovina z nich pochází z Afghánistánu.

Výzkumná otázka: Jaký vliv má mé náboženské přesvědčení na můj každodenní život?

Výzkumné podotázky:

• Jakým způsobem jsem se k mé víře dostal?
• Jakým způsobem ovlivňuje víra mé okolí?
• Jaká pozitiva a negativa mi mé náboženské přesvědčení přináší?
• Jak má víra ovlivňuje můj každodenní partnerský a společenský život?

Pro vypracování semestrální práce byla použita v rámci výzkumu kombinace kvalitativních a kvantitativních dat. Jedná se o dva základní typy výzkumu, které se vzájemně doplňují.Kvantitativní výzkum je nejčastěji vyjádřen v číselných údajích. Jeho hlavním úkolem je obsáhnout široký vzorek respondentů, kde se výsledky výzkumu dají aplikovat na ucelenou jednotku populace. Druhá část je zpracována pomocí kvalitativního výzkumu. Ten se používá především pro získání hlubšího vhledu do zkoumané problematiky na základě poměrně malého počtu respondentů. U nich se výzkumník snaží na problematiku nahlížet z jejich kontextu. Pro tento účel byli vybráni respondenti, kteří vyznávají muslimskou víru.

Jako první byla stanovena hlavní výzkumná otázka a čtyři výzkumné podotázky, na které se práce bude snažit získat co nejpřesnější odpověď. První část práce je obecněji zaměřena na islám jako náboženství, jeho charakteristiku a základní informace. Dále se práce bude věnovat historii a také vyznavačům tohoto náboženství – muslimům. U této části byl použit především kvantitativní výzkum, kde prostřednictvím statistických údajů byly zjištěny informace o muslimském obyvatelstvu a celkově o islámu.

Druhá část je zpracována pomocí kvalitativního výzkumu. S vybranými respondenty byl veden rozhovor, u kterého výzkumník sleduje především verbální, ale i neverbální projevy chování. Je zde však nutno dávat pozor především na zkreslení výsledku, které může vzniknout například úmyslným lhaním respondenta či jeho nepochopením kladené otázky. V této práci byl s respondenty veden polostandartizovaný rozhovor. U tohoto typu výzkumu má tazatel připravené určité okruhy otázek, na které tázaný odpovídá a současně může tazatel klást ještě doplňující otázky pro správné pochopení problematiky. Tento rozhovor byl veden buď při osobním setkání, či za pomoci skypu.

Představení respondentů:

1. Alireza (29 let) z Německa. Narodil se v Íránu, vyrůstal v Afghánistánu. Po násilné události, při které byl zabit člen jeho rodiny, „uprchl“ do Norimberka, kde žije s rodiči dodnes.

2. Emil (24 roků). Narodil se v Rusku, Udmurské oblasti, městě Možga. Ve městě bydlel do svých šestnácti let. Teď bydlí v ČR

3. Ajmal (26 let). Narodil se v Afgánistánu. Momentálně již pátým rokem studuje ekonomii zde v České republice, první tři roky byl na univerzitě v Českých Budějovicích a minulý rok se přesunul na VŠE do Prahy.

V současné době se tématem islámu a životu muslimů zabývá celá řada autorů. Miloš Mendel ve své monografii Muslimové a jejich svět předkládá základní informace o víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. V této knize se lze setkat nejen s informacemi o tom, v co vlastně muslimové věří, ale i o historických a kulturních stereotypech islámu. Autor používá čtivý a stručný styl psaní, což dělá knihu přístupnou pro co nejširší vrstvy veřejnosti. ¹⁾

Tématem islám v Evropě se zabývá CEP: Sborník č. 48/2006 „Islám v Evropě“ – obohacení, nebo nebezpečí, který nabízí velice rozmanitý pohled na islám v evropských zemích. Několik předních odborníků na islám v této publikaci představuje historii islámu v Evropě a snaží se vysvětlit, že islám na evropském kontinentu není novodobou záležitostí. Jsou zde rozebírána různá témata od muslimských komunit ve Francii přes spojitost mezi islámským terorismem a chudobou či složitost přirozeného začlenění menšin do evropského multikulturalismu. Sborník je doplněn o grafy a statistiky s procentuálními podíly muslimského obyvatelstva v evropských zemích, což z něj dělá velmi zajímavou publikaci, která se snaží hledat příčiny vážných problémů, které jsou s tímto náboženstvím v současnosti spojeny. ²⁾

Pokud se podíváme na islám v České republice, tak pestřejší pohled na muslimy žijící v ČR nabízí Daniel Topinka ve své knize Muslimové v Česku: Etablování muslimů a islámu na veřejnosti, která vznikla pod záštitou Univerzity Palackého. Téměř pětisetstránková publikace je rozdělena do čtyř částí. V těchto částech autor rozebírá rozvoj islámu v České republice po roce 1989, pohled veřejnosti a médií na islám, názory samotných muslimů na život v České republice či pohled státní správy a samosprávy na toto náboženství. Kniha nabízí pohled na současná kontroverzní témata, která s islámem souvisí, jako problematika muslimů v nemocnicích, lázních a věznicích, muslimské hřbitovy, rituální porážky nebo vyobrazení muslimů v učebnicích či v médiích, proto zde najde mnoho užitečných informací jak široká veřejnost, tak akademici či čtenáři z řad zaměstnanců státní správy, samosprávy nebo neziskových organizací. ³⁾

Islám vznikl na začátku sedmého století našeho letopočtu na území dnešní Saudské Arábie. Jedná se o nejmladší monoteistické náboženství a stejně tak jako křesťantví či judaismus je islám náboženstvím knihy. Svatou knihou islámu je Korán, kterou dal svému lidu přímo Bůh Alláh, a to prostřednictvím proroka Mohammada, který je hlavním prorokem islámu. S prorokem Mohammadem jsou spojena i posvátná místa islámu. Jedná se především o nejposvátnějším místo Mekku se svatyní Kaaba, odkud prorok pochází a město Medina, kde zemřel.⁴⁾

Islám je nábožentví, které v současné době vyznává asi 1,5 miliardy obyvatel, to znamená, že každý pátý člověk na světě je muslim. Muslimem se člověk buď narodí nebo se jím stane z vlastní vůle a tím svůj život přizpůsobí zásadám Koránu. Náboženské povinnosti a zásady prostupují celým životem muslima a neexistuje hranice mezi „náboženskou“ a „nenáboženskou“ částí života muslima – všechno, co muslim dělá, je součástí jeho víry, od probuzení až po usínání. Tyto povinnosti jsou shnuty v pilířích islámu: ⁵⁾

1. Šaháda (vyznání víry)
2. Salát (modlitba)
3. Zakát (almužna)
4. Saum (půst)
5. Hadždž (pouť do Mekky)

Prorok Mohamed:

Pravděpodobně nejvýznamnější osobou islámu je prorok Mohamed. Byl to náboženský a politický vůdce. Považuje se za posledního proroka islámu jako monoteistického náboženství a mnozí ho považují také přímo za zakladatele islámu. Narodil se zřejmě v roce 570 n.l. ve městě Mekka v dnešní jižní Saudské Arábii, a to jako člen mocného rodu Kurajšovců. Dle dostupných pramenů neměl Mohamed příliš šťastné dětství. Jeho otec zemřel ještě před jeho narozením a matka, když mu bylo pouhých 6 let. V následujících letech se o něj starali prarodiče a poté se ho ujal jeho strýc Abú Thálib. V dospělosti se podle dostupných zdrojů živil jako obchodník. Zaměstnala ho zámožná vdova Chadídža, se kterou se ve 25 letech oženil. Díky tomuto sňatku byl zaopatřen a později se mohl plně věnovat svému náboženskému poslání. Chadídža byla jeho věrnou následovnicí, které si Mohamed velmi vážil a žili spolu v monogamním svazku. Až po Chadídžině smrti se Mohamed uchýlil k mnohoženství a polygamii.

Přibližně ve věku 40-ti let se Mohamedův život radikálně změnil. Kolem roku 610 měl při meditaci vidění, kdy mu archanděl Gabriel zvěstoval, že si ho bůh Alláh vybral jako proroka islámu. V následujících letech mu bylo útržkovitě zjevováno Písmo svaté, které Mohamed zapsal a vznikla svatá kniha – Korán. ⁶⁾

Rozdělení islámu:

Islám se dělí na 2 hlavní větve. Početnější Sunnité tvoří asi 80 % všech muslimů, další větev představují Šíité. K tomuto rozdělení došlo poměrně krátce po vzniku náboženství. Po smrti Mohameda se rozpoutal spor o nástupnictví proroka Mohameda. Většina jeho následovníků (dnešní Sunnité) se tehdy přiklonili k názoru, že by nejvyšší duchovní autorita měla být stanovena volbou. Menší část muslimů (dnešní Šíité) byli toho názoru, že následovník by měl být s Mohamedem v příbuzenském vztahu. Prvním chalífou (tedy vůdcem muslimské obce) po Mohamedově smrti, se stal Abú Bakr. Jednalo se o člena mocného arabského kmene Kurajšovců, který se živil jako kupec. Do čela islámské obce byl dosazen volbou a vládl až do své smrti. Dle historických pramenů se jednalo o blízkého přítele a rádce Mohameda, který údajně i vedl za nepřítomnosti Mohameda jeho bohoslužby. Současně byl také otec jedné z Mohamedových žen. Menšinovou částí muslimů, kteří prosazovali nástupnictví z řad pokrevních příbuzných, však Abú Bakra nikdy jako svého vůdce neuznali.

Rozšíření islámu:

I přes to, že islám tvoří druhé nejpočetnější náboženství na světě, v Evropě není jeho část nijak zásadní či rozhodující. I přes sílící strach z nelegální migrace netvoří příslušníci tohoto náboženství v žádné zemi Unie větší část obyvatel. V celé Evropě již však žije alespoň 44 miliónů muslimů (údaj z roku 2010), z toho většina zatím mimo EU. Co se týče jednotlivých zemí, nejpočetnější menšinu v Evropě má Rusko, a to 16 ml. Ze států EU má největší počet na svém území Německo, a to 4,8 milionů. Jako druhá se řadí Francie s 4,7 miliony muslimů.

Na území EU tvoří muslimské obyvatelstvo asi 4 % z celkového počtu. Podle údajů amerického Pew Forum on Religion and Public Life (2011) se bude jejich podíl v Evropě neustále zvyšovat. Avšak nijak závratnou rychlostí, ani v roce 2030 by neměl být podíl na obyvatelstvu více než 8 %, byť třeba ve Francii stoupne až na 10 %. Přibližně v roce 2050 by v Evropě měl být muslim každý pátý člověk. ⁷⁾

Rozšíření islámu ⁸⁾

Člověk má 2 možnosti jak se stát muslimem. Jedním ze způsobů je narodit se do věřící muslimské rodiny, kde rodiče své dítě již od útlého věku směřují k islámu a podporují jeho víru v Boha Alláha.Oba věřící respondenti Alireza i Ajmal mají k této otázce stejnou odpověď. Příkladem toho je první respondent Alireza. Jeho rodiče jsou velmi nábožensky založení. Narodil se v Íránu a vyrůstal v Afganistánu, kde je pro velkou část obyvatelstva náboženství důležitou součástí každodenního života. Jak sám Alireza říká: “ Jsem muslim protože to tak má být, neumím si představit, že bych byl někdo jiný. Všichni členové mé rodiny jsou muslimové, je přirozené, že i já jím jsem. Vyrůstal jsem v zemi, kde je víra součástí každého z nás.“ Podobný životní příběh sdílí i další respodent Ajmal. Ten se narodil v Afgánistánu, kde strávil skoro celý svůj život, proto pro něj mělo náboženství vždy velký význam. „Narodil jsem se v zemi, kde je naprosto přirozené, že věříte v Alláha. Z tohoto důvodu jsem nikdy neměl pocit, že být muslim je něco špatného. Jako muslim jsem se narodil a budu jím do konce svého života. Jediné, co mě momentálně mrzí, je přístup některých Evropanů k mé víře.“

Protikladem k Alirezovi je druhý respondent Emil. Ten se také narodil do věřící muslimské rodiny, ale jeho postoj k víře je zcela odlišný. Ačkoliv ho od útlého věku rodiče a především prarodiče vedli k víře v Boha, Emil se postupně v průběhu let, kdy na něj věřící příbuzní již přestali mít takový vliv, od islámu odcizil. Vždy se považoval za nevěřícího. Jak sám Emil říká: „Nikdy jsem nevěřil a v současné době také nevěřím. Vždycky se mi to zdálo dost divné. Doma se snažím náboženství nevnímat. Tím, že se v něm neorientuji, nezlehčuji ho. Je to každého osobní věc“.

Druhým způsobem, jak se stát muslimem je konverze. Člověk, který se rozhodne přijmout islám, musí projít rituálem vyznání víry a odříkat tzv. Šahádu. Šaháda je arabská formule, kterou se konvertující člověk zaváže věrností k Bohu Alláhovi. V České republice i v celé Evropě jsou nejčastěji konvertujícími lidmi ženy, které mají vztah s muslimem. Méně častým případem jsou konvertující lidé, kteří hledají odpovědi na své životní otázky či hledají nějaký smysl života. Uspokojení najdou právě v muslimské víře.

Ramadan je devátý měsíc muslimského kalendáře. Noc 27. dne měsíce ramadanu upomíná zjevení Koránu proroku Muhammadovi. V průběhu ramadanu se muslimové snaží posílit svůj vztah s Alláhem, věnovat čas čtení Koránu a účastnit se společných večerních modliteb (taráwíh) a dobročinností. Muslimové se musí celý měsíc postit od východu slunce až do jeho západu. Nesmí nic jíst, pít, kouřit ani sexuálně žít, včetně obyčejného polibku nebo držení za ruce. Půst začíná každé ráno při východu slunce modlitbou zvanou fadžr a trvá do večerní modlitby maghrib při západu slunce. Velmi často po této modlitbě může začít hostina, ale vždy se nejdříve konzumuje předkrm v podobě datlí a vody. Tyto večerní hostiny obvykle zahrnují setkávání rodiny, přátel a veselé zábavy do pozdních nočních hodin. Kromě půstu by se při ramadánu měli muslimové také snažit zlepšit své chování, vyvarovat se hrubosti a snažit se urovnat vztahy se všemi svými blízkými. ⁹⁾

Na otázku zda slaví v rodině svátky a dodržuji tradice Emil odpověděl: „Babička s dědečkem neustále chodí do Mešity, dodržují půsty (Ramadán cca 85 let) a modlí se. Starší bratr je také věřící, chodí do Mešity, má manželku Tatarku. Z toho důvodu, že je naše město malé, tak naše rodina daruje část masa do Mešity (krávy, koně). Rodiče podnikají, sponzorují Mešity a různé svátky.„

Respondent Ajmal se snaží dodržovat veškeré svátky a tradice, které jsou v Koránu zmiňovány. „Musím říct, že se odjakživa snažím být dobrý muslim. U nás v rodině je naprosto normální se pětkrát denně pomodlit, poctivě se postit při Ramadánu či jíst halal potraviny. Co se svátků týče, měl jsem vždycky moc rád Ramadán. Myslím si, že tento svátek poukazuje na určitou oddanost, odhodlanost, vůli či sílu a posunuje muslimy blíž k Bohu. Navíc má postění blahodárné účinky na organismus, ale to jsem vždycky bral jen jako takové plus.„ dodává Ajmal.

Mezi rodinné svátky a tradice islámu patří rovněž například narození dítěte, obzvlášť když se narodí chlapec. Když se dítě narodí, je mu pošeptána do pravého ucha modlitba a do levého ucha šaháda – vyznání víry. Většinou tak dělá jeho děda, jiný vážený starší muž velkorodiny, nejlépe však imám místní mešity. ¹⁰⁾

Vzhledem k tomu , že se Emil považuje za nevěřícího, jeho rodina se drží tradičních rituálů: „Když jsem se narodil, tak mi prováděli obřad, přišel imám a do ucha zašeptal vyznání víry a mé jméno.„

V dnešní době společnost negativně vnímá islám. Lidé jsou přesvědčeni, že muslimové vnucují svou víru ostatním a snaží se ji prosazovat. Naši respondenti ale mají opačný názor.

Alireza a Ajmal ve svých odpovědích uvádějí podobné informace. Nikomu svou víru nevnucují a vždy rádi komunikují s lidmi, kdo se o jejich víru zajímá. „Nejsem typ muslima, který by druhým vnucoval svou víru, mám vymezené dvě odlišné společnosti lidí. Jedna z nich jsou muslimové, se kterými můžu probírat také otázky víry, druhou společnost tvoří lidé, které jsem potkal převážně v Evropě, se kterými se přátelím a kteří nejsou muslimové. Poznal jsem, že je zbytečné s nimi probírat mou víru, protože to vnímají jinak.“ řekl Alireza.

Odpověd Ajmala zněla takto: „Nemyslím si, že by má víra měla nějaký silnější vliv na mé okolí. Nejsem ten typ člověka, který by svou víru vnucoval někomu, kdo o to nestojí . Pokud se však někdo o islám zajímá a má nějaké otázky, vždy rád odpovím.“ Ajmal však také řekl, že se osobně setkal s předsudky vůči jeho víře: „Jediné, s čím jsem se setkal, byly předsudky, které někteří lidé měli, když zjistili že jsem muslim“. Dále se také zmínil, že lidé se chovají opovržlivě a obávají se začínat jednat jako první : „Stávalo se mi, že se se mnou někdo bál začít bavit jako první . Většinou, když jsem ten první krok udělal já, tak se ti lidé se mnou normálně bavili a stali se z nás přátelé . Někteří mi pak přiznali, že nevěděli, co ode mě čekat, proto ten první krok nechali na mně.“

Emil je opakem obou našich respondentů, uvědomil si, že jeho víra nemá žádný vliv na jeho okolí, spíše jeho okolí mělo v tomto směru vliv na něj. Ohledně této problematiky odpověděl: „Potkal jsem spoustu lidí různých národností, z různých zemí, kontinentů a slyšel jsem spoustu různých úhlů pohledu o víře a uvědomil si, že mě nezajímá náboženství.“

Islám jako každá víra přináší svým následovníkům určitá pozitiva i negativa. Jako největší pozitivum by se dala chápat víra sama, to si myslí i třetí respondent Ajmal: „Víra je pro mě něco posvátného, je tady pro mě vždy, když potřebuji. Často se o svou víru opírám ve chvílích, které se zdají být beznadějné. Myslím si, že díky tomu, že věřím, je můj život v takovýchto okamžicích o něco více snesitelnější než životy nevěřících.“ Podobně svou víru vidí i respondent Alireza, který vyzdvihuje především krásu své víry. „Jako pozitivum vnímám krásu své víry. Je úžasné být dobrým muslimem, snažit se k druhým chovat tak, jak praví Korán. Milovat svou rodinu a věřit v Alláha.“,

Další respondent Emil přináší poněkud odlišný pohled na víru. I přes to, že se Emil narodil do věřící rodiny, on se momentálně považuje za nevěřícího. Z tohoto důvodu nemá potřebu o víře mluvit v jakýchkoliv pozitivech. Emil si myslí, že jeho život bez víry je svobodnější a má více prostoru pro svá vlastní rozhodnutí, která nejsou nijak vírou ovlivněna. „Jako největší pozitivum vidím to, že se mohu posmívat Alláhovi a dalším náboženstvím.“ dodává k tématu víry Emil.

Nejvíce negativní pohled na víru v dnešní době vrhají média. Každý den se setkáváme se zprávami, které přesvědčují společnost o tom, že věřit není správné, že je to něco, co v lidech může vzbudit agresi či touhu po odplatě či ovládnutí světa. Bohužel mnohdy nejsou tyto zprávy ničím podložené a často jsou i nepravdivé. S problémem médií se ve svém životě potýká i Alireza, který říká: „Jako největší negativum vnímám média, která se rozhodla odsoudit mou víru. Mluví o muslimech jako o špatných lidech, o vrazích. To já zásadně odmítám, dle mého názoru se jedná o špatnou propagandu Ameriky. Odmítám i tvrzení typu, že Korán je špatný…Korán, kde se píše o vandalismu, tyranii, bolesti není proroctvím, které napsal Mohamed, ale opět nechutnou propagandou a demagogií Ameriky. Islám je mírumilovné náboženství plné lásky a pochopení.“

Ajmal vidí největší negativum ve společnosti, která jeho náboženství často odmítá chápat. „Párkrát se mi stalo, že se se mnou lidé nechtěli bavit jenom proto, že jsem muslim. Přitom já sám jsem nikdy neměl potřebu někomu svou víru nutit či ho přesvědčovat o tom, že by věřit měl. Myslím si, že je na každém, zda si zvolí svůj život zasvětit víře či ne. Momentálně to už neřeším, pokud se se mnou někdo nechce bavit jen kvůli mé víře, tak mi za to ten člověk nestojí. Islám skutečně není násilné náboženství, jak si tito lidé myslí, já v něm naopak vidím mnoho lásky a porozumění.“ Emil se oproti předchozím dvěma respondentům nikdy s negativním stránkou nesetkal. „S negativní stránkou jsem se nesetkával, asi proto, že nevypadám jako čistokrevný Tatar.“ dodává Emil.

Je naprosto přirozené, že víra ovlivňuje své nositele i v osobním a partnerském životě. Nejvíce víra zasahuje do soužití muže a ženy. Muslimové berou manželství jako významný svazek, v němž nacházejí vzájemné naplnění, seberealizaci, lásku, mír, soucit, vznešenost, pohodlí a naději. Pro mnoho muslimů je nemyslitelné vzít si někoho, kdo nemá stejnou víru. V dnešní společnosti však dochází k mnoha změnám a někteří muslimové si již dokážou představit soužití s někým, kdo stejnou víru neuznává. Tyto situace jsou však velice složité pro obě strany, protože poté v manželství dochází k mnoha neshodám a nedorozuměním právě kvůli víře.

První respondent Alireza přiznal, že měl již několik vztahů se ženami, které muslimky nebyly, manželství však vidí velice striktně. „Co se týká partnerských vztahů, tak jsem se vídal i se ženami, které muslimky nebyly, od své budoucí manželky však vyžaduji, aby muslimka byla, stejně tak jako mé budoucí děti.“ říká Alireza. Druhý respondent Ajmal má podobný pohled. Přiznává, že jediná možnost, jak mít šťastné manželství se ženou, která byla dříve nevěřící, je její přijetí islámu za svou víru. „Dokáži si představit partnerský život se ženou, která je nevěřící. Několika takovými vztahy jsem si už prošel. Nakonec to ale vždy ztroskotalo na tom, že jsme si v některých záležitostech nerozuměli. Mé bývalé přítelkyně většinou nedokázaly kompletně pochopit některé mé myšlenky a postoje, které většinou vycházely z mé víry. Právě z tohoto důvodu trvám na tom, aby má manželka vyznávala stejnou víru jako já. Nezáleží na tom, jestli se jako muslimka narodila nebo zda tu víru přijala kvůli mně, ale do manželství musíme oba vstupovat jako věřící. Jedině v takovém případě to může fungovat.“ říká Ajmal. Poslední respondent Emil přiznává, že se dříve jeho rodiče snažili ovlivňovat s jakými ženami se stýká. „Moji rodiče mi naznačili, abych se seznámil s Tatarkou. Ale to bylo před několika lety a nyní se už smířili s tím, že chci, aby bylo vše z lásky, a ne z náboženských důvodů.“ dodává k tématu partnerské vztahy Emil.

Semestrální práce měla za cíl zhodnotit, jakým způsobem se žije muslimům v Evropě a jak jim jejich víra ovlivňuje každodenní život. Byla položena výzkumná otázka, na kterou byla nalezena odpověď pomocí polostrukturovaných rozhovorů s příslušníky muslimského náboženství. Byly vybráni 3 respondenti. Dva jsou praktikující muslimové, kteří pochází z Afgánistánu a nyní žijí na území České republiky či Německa. Jako protipól byl vybrán respondent pocházející z Ruska, který vyrůstal stejně jako ostatní respondenti v muslimské rodině, nyní se však považuje za nevěřícího. Stejně jako respondent číslo 3 žije nyní v České republice.

V dnešní době je otázka muslimské víry v Evropě poměrně těžké a kontroverzní téma. Je proto důležité se podívat na tuto problematiku z více úhlů. Mnoho Evropanů je dnes ovlivněno negativní mediální kampaní zaměřené proti islámu. Vnímají tak nejen extremistický islám, ale i jiné mírnější formy islámu jako hrozbu. Pro co nejlepší výsledky výzkumu byli vybráni 2 respondenti, kteří pochází z Afgánistánu. V této zemi je rozšířena poměrně přísná a konzervativní forma islámské víry. Proto rozhovory s afgánskými emigranty poskytují zajímavý náhled na jejich začlenění do evropské společnosti a vliv víry na jejich každodenní život.

Na hlavní výzkumnou otázku „Jaký vliv má mé náboženské přesvědčení na můj každodenní život?“ bylo zodpovězeno pomocí několika výzkumných podotázek. Jako první bylo zkoumáno, jak se respondenti ke své víře dostali. Oba muži z Afgánistánu zodpověděli, že byli takto vychováni a v jejich zemi je naprosto přirozené stát se muslimem. Z tohoto vyplývá, že víra jim byla vštěpena již v brzkém věku a díky poměrně přísnému islámu v Afgánistánu neměli velkou možnost volby. To však dle jejich vlastních slov neznamená, že by se svou vírou nebyli šťastní. Naopak je naplňuje a je pro ně naprosto přirozená. Oproti tomu další respondent, který byl také vychováván v muslimské víře, se od náboženství odvrátil. Již jeho rodiče nebyli tak velmi nakloněni víře jako jeho starší předci a víra nebyla v jejich rodině hlavní prioritou.

Respondenti vyznávající muslimskou víru jsou jí ovlivněny každý den. Je pro ně naprosto přirozená a dodává jim určitý smysl života a hlubší propojení s jejich rodinami. Každý den se modlí a dodržují tradice a svátky jako například ramadán. Na život v Evropě si však zvykli a přizpůsobili se mu. O otázkách víry se baví spíše s rodinnými příslušníky a blízkými kamarády, kteří vyznávají také islám. Nikomu svou víru nevnucují a snaží se zvyky a tradice přizpůsobit evropské kultuře.

Jako největší pozitivum víry uvádějí věřící respondenti hlavně pomoc v těžkých chvílích, kdy se mají na koho prostřednictvím islámu obrátit. Jako negativum muslimského života vidí právě v častém nepochopení lidí ve svém okolí a negativní mediální kampani. Naopak nevěřící respondent vidí víru spíše v nadsázce a jako největší pozitivum uvádí to, že prostřednictvím výchovy v muslimské rodině poznal, že víra je pro něj vlastně není důležitá.

Pokud se jedná o společenský život věřících respondentů, tak oba uvádí, že víra je pro ně stěžejní prvek ve vztahu a po své budoucí ženě i dětech požadují víru v islám. Nevěřící respondent naopak uvádí, že pro něj je nejdůležitější prvek láska a na náboženství nebere u své partnerky ohled.

Jako shrnutí lze říci, že věřícím respondentům ovlivňuje víra život každý den a dle jejich názoru převažují pozitiva nad negativy života věřícího. Nevěřící respondent si naopak prostřednictvím výchovy ve víře uvědomil, že pro něj osobně víra nemá velký význam a jeho každodenní život ovlivňují jiné hodnoty, které jsou pro něj důležitější než víra.

• MENDEL, Miloš. Muslimové a jejich svět: o víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2016. ISBN 978-80-86779-42-3.
• HRBEK, I. Korán. Praha : ACADEMIA, 1999. ISBN 80-200-0246-4.
• KURAS, Benjamin. Islám v Evropě: obohacení, nebo nebezpečí? : sborník textů. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2006. Ekonomika, právo, politika. ISBN 80-86547-53-1.
• TOPINKA, Daniel, ed. Muslimové v Česku: etablování muslimů a islámu na veřejnosti. Brno: Barrister & Principal, 2016. ISBN 978-80-7485-115-5.

• Muhammad. [online].[cit. 2017-12-9]. Dostupné z: http://zivotopisyonline.cz/muhammad-zakladatel-islamu/
• Ramadán. [online].[cit. 2017-12-11]. Dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/Ramad%C3%A1n
• Půst. [online].[cit. 2017-12-11]. Dostupné z: http://islam.mypage.cz/menu/pust/ramadan
• Rozšíření Islámu v dnešní době. [online].[cit. 2017-12-9]. Dostupné z: http://slideplayer.cz/slide/3683933/
• Islám. [online].[cit. 2017-12-11]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/islam_vykladovy_list.pdf
• Muslimové v Evropě. [online].[cit. 2017-12-12]. Dostupné z: http://manipulatori.cz/muslimove-v-evrope/
• Islámská nadace v Praze. [online].[cit. 2017-12-11]. Dostupné z: http://www.islamweb.cz/



Počet shlédnutí: 214