Řečtí filosofové

Eliška Kořínková

Filozofie - věda o nejobecnějších zákonitostech vývoje přírody, společnosti, lidského myšlení a procesu poznání - velice jednoduchá a smysluplná definice, ale kdy a kde vlastně filozofie vznikla a kdo patří mezi její nejdůležitější myslitele?

O filozofii jako takové se bavíme od 7. století před naším letopočtem, kdy se tato věda oddělila od mytologie. Člověk si začal klást více otázek, které byly spíše rozumové než imaginární.

V této práci budu psát jen o filozofech z antického období. Antické období dělíme na 3 další období: Předsokratovské, Antické a Helénistické. Do Předsokratovského období řadíme: Milétskou školu, Pythagora, přírodní filozofy, atomisty a sofisty. Do Antického (klasického) období patří: Sokrates, Platon a Aristoteles. A do Helénistického období patří Seneca a Marcus Aurelius.

Za prvního myslitele považujeme Thaleta z Milétu. Tento filozof přišel s otázkou vzniku světa, přesněji z čeho svět vznikl. Této pralátce, alias látce ze které vznikl svět říkáme arché. Thaletovým archém byla voda, protože tvrdil, že život musel vzniknout z látky, která je na naší zemi. Thales se zabýval matematikou a astronomií, díky němu máme např.: Thaletovu kružnici, výpočet výšky egyptských pyramid na základě podobnosti trojúhelníků a předpověděl zatmění Slunce v roce 585 před naším letopočtem. Thales spadal do Milétské školy, kam patří také: Anaximandros a Anaximenés.

Anaximandros byl geografik a přírodovědec, který přišel s první mapou světa a slunečními hodinami. Podle jeho teorií se Země volně vznáší a díky svému věčnému otáčivému pohybu máme teplo a chlad. Anaximandros sice zavedl do filosofie pojem arché, ale jemu samotnému se mu nelíbila myšlenka, že svět musel vzniknout jen z jedné látky, proto si vybral nejasnou a neurčitou podstatu světa - apeiron.

Podle Anaximena je archém vzduch, jelikož nás vzduch všude obklopuje. Díky zhuštění vzduchu máme Zemi a kameny a zředěním vzduchu máme oheň.

Dalším významným filozofem byl Pythagoras, matematik a zakladatel aritmetiky. Všímal si pravidelnosti (dne a noci), proto považoval za podstatu světa něco jasného, konkrétního a zaznamenatelného - číslo. Vše na světě se točí kolem čísel: bod je 1, přímka 2, rovina 3 a těleso 4 - součtem vznikne 10 - magické číslo. Čísla absolutně povýšil nad podstatu věcí.

Nyní se podíváme na ty nejdůležitější filozofy své doby: Sokrata, Platona a Aristotela. Sokrates žil v 5. století před naším letopočtem a působil v Athénách. Sokrates patří mezi nejvýznamnější filosofy, díky jeho novému způsobu vyučování: Sokratovský dialog. Se svými učenci se procházel ulicemi Athén a filozofoval. Během jednotlivých rozhovorů řekl svému žákovi ať si vybere téma, kterému dobře rozumí a umí ho vysvětlit. Sokrates ho dostal do situace, kde si žák protiřečil a byl pak skeptický, zda doopravdy ví tolik, jak si myslel. Pokud žák přiznal nevědomost měl šanci se něco naučit. Ve 3. části své výuky (konstruktivní - induktivní) dal Sokrates se žákem dohromady dílčí odpovědi a společně se dostali k obecným výsledkům. Sokrates své povolání filozofa přirovnával k povolání své matky (maieutika), která pracovala jako porodní bába. Ona dávala život lidem, zatímco on dával život novým znalostem u lidí. Sokratova smrt byla provázána několika nespravedlnostmi. Vše začalo obviněním z bezbožnosti a označením za mluvčího aristokracie. Kvůli těmto důvodům byl poslán před soud a odsouzen k trestu smrti. Přestože měl možnost utéct, tak neutekl protože byl moc starý a nechtěl žít v exilu. Zároveň by se svým útěkem obrátil filosofii zády a porušil by vše, za čím filosofie stojí. Průběh jeho soudu popsal Platón, jeden z jeho žáků.

Platón, Sokratův žák, založil Platonskou akademii, kde vyučoval bezplatně. Mezi nejznámější díla Platóna patří: Mýtus o jeskyni, Mýtus o Vozatajovi, Obrana Sokratova a jeho teorie ideálního státu. Platón neuznával smyslové poznáni světa, jelikož to byl špatný odraz našeho světa a podle něj se díky smyslům dostaneme pouze ke zdáni a nějakému mínění, než k opravdovému poznání. Platón je zakladatelem pedagogiky, podle něj by měla být každá skupina lidí jinak vzdělávána. Například řemeslník by se měl vyučovat jen svému řemeslu a voják by měl umět zákony a právo a vládnout by měli vševědoucí filosofové. Takovéhle řazení spadá i do Platónovy teorie ideálního státu, kde vládnou filosofé, pod nimi jsou vojáci a na posledním místě jsou řemeslníci (pracující lid). Podle jeho ontologie uznává dva světy: svět idejí a náš svět. V našem světě jsou jen odlesky a špatné odrazy ze světa idejí. Svět idejí je dokonalý svět, kde je nejvyšší ideou idea dobra, jedná se o skutečné a pravé bytí, které stojí nad naším světem. Mýtus o Vozatajovi vypráví o kočím (rozumu), který musí ukočírovat dva okřídlené koně v naší duši - emoce a chtíč. Vozataj je neukočíroval a spřeženě se utrhly, za trest se duše dostala do lidského těla, ze kterého se chce dostat zpět do světa idejí. Aby se duše do světa idejí dostala, musí se osvědčit nejdřív v těle ženy, muže a pak v těle nejnižšího živočicha, pokud se duše neosvědčí ani tam, tak je duše zatracena.

Aristoteles pocházel ze severního Řecka a je označován za největšího filosofa všech dob. Přestože byl Platónův žák, tak byl jeho odpůrcem (byl 20 let žákem Platónské akademie). Aristoteles byl vychovatelem Alexandra Velikého a díky této pozici si mohl v Athénách otevřít svou vlastní filozofickou školu, soukromou knihovnu a obrovskou sbírku knih ze všech koutů světa. Bohužel mu hrozilo, že bude obviněn z bezbožnosti (jako Sokrates), proto se Aristoteles rozhodl utéct z Athén - aby se Athény znovu neprovinily proti filosofii. Aristoteles zavedl novou klasifikaci věd, kde vědy rozdělil na: teoretické, praktické a poetické. Aristoteles je také označován za zakladatele logiky, přesněji pojmu, soudu a úsudku.

Filozofie, odvozená od starověkých myslitelů, je vědou, která se zaměřuje na hluboké a obecné zákony vývoje přírody, společnosti a lidského myšlení. Od antiky až po helénistické období přinesla filozofie revoluční myšlenky a přístupy k poznání světa, definované zejména skrze práce významných myslitelů jako jsou Sokrates, Platón a Aristoteles. Jejich dědictví přetrvává jako základní kámen moderního myšlení a poznání, formující směřování společnosti a lidského vědomí po celá staletí.

Doufám, že jsem vám ve své práci lehce přiblížila nejvýznamnější řecké filozofy a jejich práci pro filozofii a lidstvo. Všechny své informace jsem čerpala ze znalostí ze střední školy, kde jsem měla výbornou paní profesorku, díky které všichni řeckou filozofii milovali. 

Počet shlédnutí: 43