"Jsem věřící katolík: Jak a v čem se liším a v čem jsem stejný?"

Katolicismus se řadí do náboženské skupiny křesťanství, které se vyznačuje jako nejpočetnější náboženská skupina na světě. Hlavou křesťanství je Ježíš Kristus, který představuje pro křesťany Božího syna a spasitele. Počátek vzniku křesťanství se datuje dobou narození Krista současně se vznikem našeho letopočtu.¹⁾

Základním pramenem křesťanství je Bible, která se dělí na Starý a Nový zákon. Starý zákon je společný jak pro křesťany, tak i pro židy. Nový zákon obsahuje 4 evangelia, Skutky apoštolů, epištoly a Apokalypsu. 4 Evangelia popisují dobu od Ježíšova narození, jeho veřejné působení, ukřižování a zmrtvýchvstání. Následují Skutky apoštolů, které líčí misijní činnost apoštolů. 21 dopisů připisovaných apoštolům navazují na Skutky apoštolů. Závěrečnou částí je Zjevení apoštola Jana, které popisuje konec dějin, který má nastat po druhém Kristově příchodu. Pro křesťany je soužití s Kristem samozřejmostí. Nejčastějším způsobem, jak se může člověk stát křesťanem, je křest. ten se provádí ponořením do vody či politím člověka vodou.²⁾

Katolická církev považuje lidové obyčeje a tradice za cenné, protože vidí jejich význam v tom, že se Bůh stal člověkem – jedním z nás. Tento okamžik znamená, že žádné lidské slovo ani činnost nejsou odděleny od oblasti víry. I Ježíš se zapojoval do náboženských tradic svého národa. Člověk je volán k oslavě Boha celým svým bytím – nejen rozumem, ale i smysly.³⁾

Adam: věk 60 let, katolík

Rozhovor s panem Adamem proběhl 20.11.2024 v pražské kavárně. Pan Adam byl vybrán na základě známosti. Je katolík, a to celý svůj život. Záměrem rozhovoru bylo zjistit, jak náboženství ovlivňuje a ovlivňoval jeho život. Pan Adam od dětství zastává křesťanskou víru, k náboženství ho od mala vedli jeho rodiče. K tomu se pojí i tehdejší doba, kdy v 60. letech minulého století bylo rozšířenou tradicí se připojit k církvi. Pan Adam má dva syny, pokusil se je vést k cestě náboženství, ale nenutil je do víry.

,,Víte, pro mě je křesťanství můj život, ovlivňuje můj život, zachránilo mě v hodně věcech a nacházím v něm klid. Už od mala jsem věřící, vedli mě k tomu moje rodiče. U mých synů jsem to taky zkusil, ale nenutil jsem je, věřící nejsou.”

V současnosti jeho synové věřící nejsou, avšak mladší syn by se chtěl v budoucnu k víře opět navrátit. Rodiče pana Adama vedli k dodržování náboženských tradic, především k oslavě Vánoc a Velikonoc. Pan Adam dodržuje každoročně velikonoční půst.

Náboženské rituály představují pro pana Adama křest v dětství a svatbu v kostele. Zmíněné rituály probíhaly v informátorově životě tradičně, bez jakýchkoliv příkras. Za mladých let pro něj měly velkou hodnotu vánoční mše. Postupem času začal dávat velký důraz na každodenní modlitbu, a to ráno a večer. Náboženství panu Adamovi dodalo sílu v odpuštění a pacifismu. Víra mu napomohla najít duševní mír v Bohu a v modlitbách. V rámci náboženství pohlíží na svět pozitivně a empaticky, to se promítá do jeho chápání světa, kdy odmítá války a násilí.

,,Náboženství pro mě představuje odpuštění a lásku k lidem. Toleruju všechny náboženství, věřící i nevěřící lidi, ať si každý věří, v co chce. Pro mě je ideální křesťanství, ale neodsuzuju ty jiný. Víra ve mě probouzí empatii k lidem, empatii k lidem v těžkejch chvílích. Nemám rád násilí, nemám rád války. Mrzí mě, že někde ve světě vyvolávaj lidi kvůli náboženství konflikty a války. Jsem hodně proti tomu.”

Pan Adam uvedl, že ho víra zachránila v těžkých životních a kariérních chvílích. Pokud měl stresové období, rodinné problémy, vyhoření, našel právě v Bohu smíření a klid. Bůh a obecně náboženství formuje celý jeho život. Křesťanství pan Adam vysvětlil jako víru, která oslavuje Ježíše a Boha samotného, dává mu vděčnost a díky ní ctí všechny svaté za to, že mu dali život.

,,Měl jsem hodně pracovních těžkejch chvil. V tuhle dobu mi víra zachránila život. Obracím se k ní každej den, jak už už jsem vám řekl, každodenní modlitba je pro mě základ. Bohužel jsem měl i vyhoření v práci, opět, ten klid, co mi dává víra, to je prostě něco bez čeho bych se já neobešel. V rodinnejch problémech jsem nacházel ve víře smíření, toleranci, respekt k nějakejm lidem, co vnímali situace jinak než já. Ta empatie vím, že pochází z té víry.”

Pan Adam nevnímá odlišnosti mezi životem lidí věřících a nevěřících. Respektuje ostatní a respektuje, že každý věří v něco jiného či v jinou víru. Pro něho je ale křesťanství nejideálnější volba. Uvedl, že mu křesťanství dalo symbol, který v něm probouzí empatii vůči ostatním lidem, a zároveň mu přináší mír na duši. Vysvětlil víru jako jeho součást života, jako vlastní ruce a nohy, dává mu sílu mentálně zvládnout všechny překážky v životě.

,,Ať si každej věří, v co chce. Myslím si, že věřit v něco je ale základ. Neumím si představit v něco nevěřit, nevím, jak bych našel směr v mým životě. Byl bych ztracenej si myslím a nemohl bych asi najít nějakej ten směr v životě. Ostatní víry respektuju, jak opakuju furt, to křesťanství je pro mě ideální, mně to vyhovuje, ale chápu, že každýmu vyhovuje něco jinýho.”

Židovství nerozlučně patří ke křesťanství. Židé ale neuznávají část Bible – Nový zákon. Islám je oproti žido-křesťanství odkázán na přesné dodržování stanovených pravidel. V křesťanství si každý může lehce ověřit vše uvedené, když sám začne s Bohem žít. Křesťanství je však o vztahu s Bohem, a proto je normální mít uvedené osobní zkušenosti s Bohem. Budhismus ve své podstatě s Bohem nepočítá, protože jde o ateistické náboženství. Veškeré božské bytosti v Budhismu nejsou ve skutečném slova smyslu bohy. Hinduismus počítá s mnoha bohy a reinkarnací.⁴⁾

Ateista věří pouze v přirozený svět, zatímco věřící vnímají přirozený svět plus nadpřirozený svět.⁵⁾ Obecně můžeme říct, že lidé, kteří jsou pevně věřící a mají nastavený poměrně jasný systém hodnot, budou ve svém životě sebejistější a budou ho vnímat jako bezpečnější. Mají se totiž o co opřít, mají jasný rámec, pomocí kterého světu rozumí. Existuje celá řada případů, kdy ve vysoce moderní společnosti s rozvinutým třetím sektorem, velkou urbanizací a vysokou mírou vzdělanosti náboženství stále hraje silnou roli. Sekularizací dnes rozumíme spíše proces proměňování náboženství, vznikání nových forem, které by se před několika dekádami za náboženství třeba ani nepovažovaly. Dochází k prolínání různých kulturních jevů, celá řada náboženských systémů se dnes už prezentuje jako alternativní věda, mnohé dokonce odmítají být jako náboženství popisovány a spíše se prezentují coby životní filozofie.⁶⁾

Základní aspekty náboženské zkušenosti a chování lze pochopit prostřednictvím rámce teorie attachmentu. Lidé se obracejí k Bohu v situacích, které aktivují systém attachmentu, například při nemoci, únavě nebo během traumatických událostí. Bůh poskytuje věřícím pocit bezpečí, což je základem pro zkoumání světa a zvládání nejistot. Výzkumy ukazují, že náboženská víra může být spojena s psychologickou pohodou, například s menší úzkostí a větší spokojeností se životem.⁷⁾

V postmoderní společnosti často zaznívá požadavek po novém způsobu komunikace náboženství a jeho působení. Namísto polarity věřící a nevěřící se uplatňuje rozlišení na ty, kteří jsou nábožensky institucionalizovaní a na ty, kteří se neidentifikují s žádným konkrétním náboženstvím či církví, ale považují se za hledající.⁸⁾ Bez ohledu na to, zda vyrůstáme v rodině věřících nebo nevěřících, se nevyhneme střetu s kritikou a odmítáním víry. Na rozdíl od náboženských kultur minulosti i současnosti není náboženská praxe pro naši společnost automaticky přirozenou a neproblematickou součástí života. Právo žít náboženským životem je třeba obhájit jak před sebou samými, tak před ostatními. Náboženství samo o sobě je často vnímáno s nedůvěrou a mnozí jej považují za škodlivé. Existuje celá škála výhrad vůči němu – od filozofických a vědeckých až po morální a politické. Bývá kritizováno pro svou autoritativnost, přičemž je často spojováno s extrémními sektářskými projevy nebo nedemokratickou strukturou církevní hierarchie. Na rozdíl od pochybující a zkoumající povahy vědy a filozofie působí náboženský postoj jako dogmatický a netolerantní. Mnozí lidé se domnívají, že náboženství svou podstatou omezuje osobní svobodu, vyžaduje bezvýhradnou poslušnost a sebeobětování. V tomto ohledu bývá přirovnáváno k fanatickým politickým ideologiím, jako je například současný Islámský stát.⁹⁾

Křesťanství pro nás představuje určitý rámec hodnot, který ovlivňuje jedince v každodenním životě, ve vztahu k sobě a k druhým a způsob života. I přestože my sami nejsme věřící lidé, náboženství jako takové, a hlavně věřící jedince, do jisté míry obdivujeme. Velice nás fascinuje jejich empatie k druhým a fakt, že ve víře nacházejí určitý klid a smíření se životem. Co bychom si i chtěli odnést z rozhovoru s panem Adamem, a celkově z chápání náboženství, je odpuštění. Odpuštění je pro nás osobně občas velice náročný úkol v životě, a to na křesťanech obdivujeme. Umí odpouštět a přináší jim to klid na duši. Z oblasti odpuštění nám imponuje i křesťanská hodnota: ,,miluj bližního svého”, co pro nás představuje i toleranci k lidem, kteří jsou naši ,,nepřátelé”.

Z rozhovoru s panem Adamem jsme si odnesli značný respekt k věřícím lidem. Média dle mého názoru dramatizují vše, co jde. A pro nás, jako nevěřící, je někdy velmi těžké nahlédnout do náboženství jako takového, přes veškerý mediální nátlak či názory a předsudky společnosti. Pan Adam nás nadchl jeho empatií k lidem obecně. Smýšlí na základě respektu k okolí, vděčnosti k životu. Myslíme si, že role náboženství ve společnosti je nadmíru důležitá, empatie a víra dodává životu jiný smysl a pohled na svět.

Zastáváme názor, že křesťanství poskytuje člověku lepší, smysluplnější život na Zemi. Dodává mu pocit blaha, vděčnosti, lásky. Přijde nám, že náboženství ukazuje i jistou sebereflexi. Vybízí jedince více uvažovat o svém životě, činech, nenávisti apod. Věřící lidé z našeho pohledu ví, co dělají, co cítí, jak by se měli chovat, a naopak jak by se chovat neměli. Chtějí najít ten vnitřní klid, řídí se láskou a respektem k druhým. Tolerují ostatní lidi a snaží se v nich najít pochopení. Láska k Bohu, láska k sobě, láska k druhým, to jsou hodnoty, které opravdu obdivujeme. Náboženství dle našeho názoru dodává člověku jistý řád a systém v životě, rituály jako modlitby, mše, oslava svátků, stanovují jedincům určité pevné cíle.

Křesťanství je jedním z nejrozšířenějších náboženství na světě, jehož základním poselstvím je víra v Boha, který se zjevil v Ježíši Kristu, jenž přinesl spásu lidstvu skrze svou oběť a vzkříšení. Podstata křesťanství spočívá v lásce k Bohu a bližním, odpuštění, naději a hledání smyslu života v duchovním spojení s Bohem. Křesťanství ovlivnilo vývoj kultury, etiky i filozofie západní civilizace a dodnes nabízí lidem morální a duchovní vedení.

Pro pochopení křesťanství je klíčové vnímat jeho rozmanité formy a tradice, které se vyvíjely v průběhu staletí. Zároveň je důležité vnímat jeho univerzální hodnoty, jako je důraz na lidskou důstojnost, spravedlnost a milosrdenství, které oslovují i širší společnost. V jádru křesťanství však zůstává otázka víry a otevřenosti vůči Boží přítomnosti, která dává životu nový rozměr a směr.

Náboženství ovlivňovalo minulosti, působí v naší přítomnosti a určitě se bude vyskytovat i v budoucnosti. Každé náboženství vznikalo v určitých oblastech a ovlivnilo tak kulturu, tradice, etnicitu a chápání světa.

Pan Adam díky náboženství našel klid v životě, podporu při těžkých životních situacích, pokoru, odpuštění a empatii k ostatním lidem.

BĚLOHRAD, Radim. Ateismus, teismus a justifikace privátní evidence. Profil – Elektronický časopis pro filozofii, Brno: Katedra filosofie FF MU, 2008, roč. 9/2008, č. 1. ISSN 1212-9097.

BORT, Jiří. Rozdíl mezi náboženstvími. [online]. Církev bratrská. 2010. Dostupné z: http://cb.cz/rakovnik/rozdil-mezi-nabozenstvimi. [cit. 2024-11-28].

Granqvist, Pehr, Mario Mikulincer, and Phillip R. Shaver. “Religion as Attachment: Normative Processes and Individual Differences.” Personality and Social Psychology Review 14, no. 1 (2009): 49–59.

Koci, M. (2018). Budoucnost náboženství ve věku médií. Vykročit z Uzavřenosti: Festschrift k 70. Narozeninám Tomáše Halíka. Eds. Martin Kočí. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny., 164–177.

KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2009. DOI: 10.13140/RG.2.1.4615.8481, ISBN 978-80-213-2551-7.

JEŽ, Cyril. Osobní Bůh a náboženství. Život. Praha: Česká liga akademická, 1923.

POVOLNÝ, David. Být opravdovým ateistou je velký intelektuální výkon. [online]. MUNI. 2014. Dostupné z: https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/4930-byt-opravdovym-ateistou-je-velky-intelektualni-vykon. [cit. 2024-11-28].

RORTY, Richard; VATTIMO, Gianni a ZABALA, Santiago. Budoucnost náboženství. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1310-9.

Srov. Glaubensinformation - Ein Briefkurs ueber den katholischen Glauben, vydala instituce KGI www.kgi.orr. Dostupné z http://www.buh.cz/Ateismus-nabozenstvi-krestanstvi.



Počet shlédnutí: 36