Jsem Buddha ve 21. století

Jsem Buddha, což v překladu znamená probuzený. Vlastním jménem se nazývám Siddharta Gautama. Pocházím z rodu Šákjů, válečníků, kteří vládli republice Šákja. Tato republika však již přišla o svou plnou nezávislost a podlehla království Kóšala. Můj otec, Šuddhódana, byl zvolen regentem naší okleštěné republiky a ve městě Kapilavastu spravoval zbylou autonomii jako předseda civilní správy, vybíral daně a vykonával soudnictví. Ačkoli ho podobně jako dědičné monarchy nazývali „rádža“, nebyl králem. Snad i proto vznikla legenda, že jsem královským synem.¹⁾

Krátce po mém narození má matka zemřela, a tak mě vychovávala její sestra. Dětství jsem prožil ve velikém luxusu, kde se o mě starali s tou největší péčí. V domě mého otce nechali zbudovat lotosové rybníky a pečovali o mě tak, abych nepociťoval žádný chlad, horko ani jiné nepohodlí.²⁾

Když mi bylo šestnáct, oženili mě s Jašódharou, dívkou z našeho rodu. Poznal jsem krásu a příjemnost světa, který nás obklopuje. Ale má mysl se neustále vracela k pomíjivosti věcí. V době mého života byla země, kterou dnes znáte jako Indii, ve víru změn. Staleté normy a hodnoty se otřásaly v základech. Kastovní systém, který kdysi pevně držel společnost pohromadě, se rozpadal. Vládnoucí kasta válečníků, do níž jsem se narodil, ztrácela svůj význam, zatímco bráhmani, kněží ovládající posvátné texty a obětní rituály, usilovali o nejvyšší postavení. Jejich složitý náboženský systém však stále více připomínal prázdnou schránku – rituály a hymny přestávaly odpovídat na otázky, které si lidé kladli ve světě rychle se měnícím díky rozvoji zemědělství, obchodu a měst.³⁾

Lidé hledali nové cesty. Mezi nimi se objevovali šramani – poutníci bez majetku, kteří hledali hlubší pravdu. Tito poutníci zpochybňovali vše, co bylo dříve považováno za samozřejmé: rodinné svazky, kastovní povinnosti i majetek. Šramani nabízeli nové myšlenky o podstatě světa a života, což odpovídalo touze lidí po hlubším pochopení své existence. Když jsem dosáhl věku 29 let, při své projížďce mimo palác jsem spatřil 3 muže. Tato zkušenost ovlivnila další směr mého života. Potkal jsem nemocného, starého, a nakonec jsem uviděl i mrtvého muže. Uvědomil jsem si, že vše živé musí čelit stárnutí, nemoci a smrti. Poznal jsem, jak smyslové radosti přinášejí štěstí i strasti a začal jsem přemýšlet o tom, jak se od nich osvobodit. Když jsem dosáhl vnitřního klidu, spatřil jsem svobodu, která leží za světskými požitky.⁴⁾

Ačkoli jsem mohl žít dál v přepychu, věděl jsem, že přepych mi pocit štěstí nepřinese. Dům jsem začal vnímat jako vězení. Nakonec jsem se vzdal bohatství, nechal si ostříhat vlasy, oblékl žluté roucho a odešel do bezdomoví. Na cestu jsem se vydal v plném mládí, naplněn odhodláním nalézt smysl života, který nepodléhá pomíjivosti.⁵⁾

Přidal jsem se ke šramanům a žil s nimi asketickým způsobem života. Obětovali jsme bohatství a vazby, protože jsme hledali skutečnou svobodu, která nespočívá v hromadění, ale v poznání pravdy. Ovšem zhruba v mých 35 letech jsem se rozhodl asketický způsob života opustit, jelikož jsem hledal ještě něco jiného. Vydal jsem se po střední cestě, kterou dnes znáte jako buddhismus. Stal jsem se osvíceným, což je hlavním cílem buddhismu. Tento stav, známý jako probuzení nebo Nirvána, představuje vysvobození z utrpení, z koloběhu životů. Osvícení přináší hluboké pochopení podstaty života a umožňuje vymanit se z pout touhy a neustálého ulpívání na pomíjivých věcech. Následujících 45 let jsem své učení předával laikům i mnichům.⁶⁾

⁷⁾

Buddhismus není náboženství v běžném slova smyslu, protože nemá boha. Přesto uznává existenci různých duchovně rozvinutějších bytostí, které nazýváme božstva. Tyto bytosti mají vyšší vědomí než běžní lidé, ale stále nejsou osvícené, mají ego a podléhají zákonům koloběhu života – jsou tedy smrtelné. Jedním ze základních konceptů buddhismu je samsára, což je nekonečný koloběh zrození, smrti a znovuzrození. To, jak dlouho v samsáře zůstáváme, závisí na naší karmě. Karma je soubor důsledků našich minulých činů, myšlenek a slov, které ovlivňují naši přítomnost i budoucnost. Karmický zákon je univerzální zákon příčiny a následku, společný pro buddhismus i hinduismus.⁸⁾

Rozlišujeme tři druhy karmy:

1. Sančita karmán – souhrn neprojevených skutků z minulosti, které ještě neuzrály a je možné je ovlivnit.
2. Ágámí karmán – karma, kterou tvoříme právě teď svými činy.
3. Páradbha karmán – karma, která již uzrála a projevuje se v současném životě, a nelze ji obejít.⁹⁾

Samsára je někdy označována jako sen nebo iluze. Ulpíváme na věcech, osobách nebo představách, což nás poutá k tomuto nekonečnému cyklu. Buddhistická cesta je tedy procesem odhalování pravé podstaty nás samých – odstraňujeme vše, co nejsme, a vracíme se k tomu, co jsme vždy byli. Jak se říká: „Staň se tím, kým skutečně jsi.“¹⁰⁾

¹¹⁾

Osvícení, což je cílem buddhismu, přináší radost, lásku, soucit, stav neohroženosti, poznání a nevyčerpatelnou energii. Buddhismus zkoumá příčiny lidského utrpení a nabízí cestu, jak se od něj osvobodit, aby společnost mohla být plná vyrovnaných a spokojených lidí. Buddhismus je také velmi přizpůsobivý. V každé zemi se jeho učení trochu mění, aby odpovídalo místním tradicím a povaze lidí. V Japonsku se například prolíná se šintoismem, v Číně se spojil s taoismem a konfuciánstvím. Tato flexibilita umožnila buddhismu zakořenit na mnoha místech světa, od Tibetu přes Indii až po Japonsko.¹²⁾

Základní větve buddhismu, nazývané tři vozy, jsou:

• Hínajána – cesta zaměřená na osobní osvobození.
• Mahájána – cesta zaměřená na pomoc všem bytostem.
• Vadžrajána – cesta rychlého dosažení osvícení skrze sjednocení mysli.¹³⁾

Když jsem dosáhl osvícení, zpočátku jsem váhal, zda mám své poznání sdílet. Uvědomoval jsem si, že to, co jsem pochopil, je hluboké a jemné, a mohl jsem cítit, že mnozí by tomu nerozuměli. V té chvíli ke mně přišel Brahma, vládce božských světů, a prosil mě, abych učil. Řekl mi, že mezi lidmi jsou ti, jejichž mysl je připravená, jako lotosy, které se natahují za světlem. ¹⁴⁾

První, na koho jsem myslel, byli moji dřívější učitelé meditace, ale dozvěděl jsem se, že již opustili tento svět. Zaměřil jsem se proto na pět asketů, kteří byli kdysi mými společníky v cestě askeze. Díky své jasnozřivosti jsem viděl, že jsou v jelením parku v Sárnáthu u Váránasí, a rozhodl jsem se za nimi vydat. ¹⁵⁾

Cestou jsem potkal potulného asketu, kterému jsem sdělil, že jsem dosáhl osvícení. Nepřijal má slova, ale to mě nerozhodilo. Když jsem dorazil k pěti asketům, chtěli mě zpočátku odmítnout, protože jsem opustil přísnou askezi. Avšak můj klid a jasná mysl je přiměly mě vyslechnout. Odpověděl jsem jim učením, které je známé jako otočení kola dharmy. Mluvil jsem o střední cestě, která odmítá krajnosti smyslové touhy i sebeumrtvování, protože obě vedou ke strasti. ¹⁶⁾

Předal jsem jim Čtyři vznešené pravdy. První pravda říká, že život je poznamenán utrpením. Druhá odhaluje, že příčinou utrpení je chtivost, nenávist a nevědomost. Třetí ukazuje, že je možné utrpení ukončit, a čtvrtá pravda nabízí cestu, jak toho dosáhnout – Osmidílnou stezku, cestu etiky, meditace a moudrosti. Později jsem je učil o anátmanu – neexistenci pevného já. Když to pochopili, dosáhli osvobození. Tak vznikla první komunita mých následovníků, sangha. S šířením dharmy se mnou cestovalo stále více lidí, včetně mého otce, který mě chtěl přivést zpět do Kapilavastu. Vrátil jsem se tam, přivítán s úctou. Má žena Jašódhara i můj syn Ráhula se přidali k duchovní cestě. ¹⁷⁾

Po 45 let jsem učil ty, kteří byli ochotni naslouchat. Cestovali jsme po severní Indii, zakládali kláštery a vytvářeli pravidla života mnichů a jeptišek. Setkával jsem se s výzvami, jako byl odpor mého bratrance Dévadatty, ale zůstal jsem ve své cestě klidný a neochvějný. ¹⁸⁾

¹⁹⁾

Když se přiblížil konec mého života, rozhodl jsem se vstoupit do konečné nirvány. Své následovníky jsem vyzval, aby jako učitele přijali dharmu a vinaju, a připomněl jsem jim, že úsilí je klíčem k osvobození. Ve věku 80 let jsem ulehl mezi stromy v Kusináře a přijal konec svého těla. Mé poslední slova zněla: „Všechny složené věci jsou pomíjivé. Usilujte s bdělostí!“ ²⁰⁾

Kdybych žil ve světě 21. století, zaměřil bych své učení na řešení aktuálních problémů, se kterými se mladí lidé často potýkají. Chtěl bych jim pomoci najít nové způsoby, jak zvládat stres, úzkosti, deprese, rychlé změny ve světě nebo konzumerismus. Moje poselství by apelovalo na hodnoty, které jsou v dnešním kariéristicky a mocensky motivovaném světě obtížněji dosažitelné, jako je soucit, laskavost, rovnost a mírumilovnost.

K oslovení nových věřících bych využil moderní technologie, například sociální sítě. Vytvořil bych profily na platformách, jako jsou Instagram, TikTok, YouTube, a Twitter, kde bych sdílel krátká videa, inspirativní citáty a příběhy. Příspěvky by obsahovaly jednoduché, ale hluboké lekce, které by rezonovaly s každodenními problémy lidí, jako je například stres a vyhoření. Na YouTube bych sdílel průběh meditací s mluveným návodem, na co se během procesu soustředit. Na Instagramu bych publikoval inspirativní citáty, doporučení na klidná místa nebo tipy, kde najít prostor pro relaxaci, například v kavárnách či knihovnách. Také bych nahrával podcasty, ve kterých bych odpovídal na otázky, které by mi lidé zaslali. Tím bych lidem pomohl překonat nejasnosti, které by jim mohly bránit v následování buddhismu.

Přizpůsobil bych své metody potřebám a očekáváním 21. století. Složité tradiční rituály bych zjednodušil tak, aby si je lidé mohli praktikovat i sami doma. Skrze mobilní aplikaci bych zájemcům poskytl návod, jak meditaci provádět. Aplikace by se zaměřovala na osobní rozvoj a duchovní praxi, která by zahrnovala denní afirmace, interaktivní meditace a nástroje pro sledování emocí. Aplikace by mohla obsahovat deníky, do kterých by si lidé zapisovali stresující situace, a na základě toho by jim aplikace navrhovala, jak se s podobnými situacemi vypořádat příště nebo jak v daném okamžiku rychle nalézt klid. Místo klasických ceremonií bych organizoval víkendové retreaty zaměřené na mindfulness a osobní rozvoj. Důraz na osobní zkušenost by mohl lidem pomoci lépe pochopit hodnoty buddhismu v jejich každodenním životě. Věnoval bych se specifickým výzvám, například studentům, kteří hledají smysl života, nebo pracovníkům, kteří čelí stresu a tlaku na výkon. Také bych pořádal personalizované duchovní programy, aby si lidé mohli přizpůsobit praxi podle svých cílů a životního stylu.

Reagoval bych na klíčové problémy, jako jsou klimatické změny, ekonomická nerovnost a technologická izolace. Spojil bych principy neulpívání a laskavosti s ochranou přírody. Mým poselstvím by bylo, že pravé štěstí nepochází z nadměrné spotřeby, ale z jednoduchosti a harmonie s přírodou. Vysvětloval bych důležitost vyvážení času stráveného online s časem věnovaným fyzickému světu a lidským vztahům. Podporoval bych také komunitní projekty zaměřené na pomoc lidem v nouzi, čímž bych ukázal praktickou aplikaci soucitu a altruismu – základních principů buddhismu.

Pro starší generace, které nejsou na sociálních sítích tak aktivní, bych pořádal workshopy, meditační kurzy nebo různé zájezdy. Jelikož jsou starší generace často skeptičtější, spojil bych se s vědci a psychology, abych ukázal, jak meditace a mindfulness ovlivňují mozek a přispívají k duševnímu zdraví. Tyto odborníky bych přizval jako hosty na své workshopy, kde bychom společně starším generacím vysvětlili přínosy buddhistických praktik.

Moderní buddhismus bych formoval odlišně od jeho tradiční podoby. Kladl bych menší důraz na složité rituály, jako je odříkávání manter nebo zapalování vonných tyčinek. Tradiční formy meditace, které vyžadují hodiny soustředění nebo pobyt v klášteře, bych nabídl v jednodušších a kratších verzích, které by byly atraktivní pro vytížené pracující lidi. Tyto přizpůsobené formy by mohly přilákat nové věřící, kteří by se později mohli postupně ponořit i do tradičnějších forem buddhismu.

Buddhismus má potencionál i nadále zůstat relevantní, pokud své základní principy dokáže přizpůsobit moderním potřebám. Filozofie buddhismu, která se zaměřuje na soucit, laskavost a osvobození od utrpení, je stále relevantní i ve 21. století a lidé ji stále častěji vyhledávají. V tomto směru by tak pro buddhismus zachování relevance nemělo být obtížné.

Problém by mohl nastat při modifikaci rituálů a přizpůsobení praxe modernímu životnímu stylu. Dnes mohou být tradiční metody, jako dlouhé meditační sezení nebo klášterní disciplína, neslučitelné s rychlou a hektickou dobou. Meditace by se však mohli proměnit v kratší pro každodenní život a ty tradiční delší by se mohli například provádět na workshopech, kterých by se účastnily oddanější věřící. Buddhismus tak nemusí měnit svou podstatu a vyznání, pouze způsob provedení.

Buddhismus představuje unikátní přístup k duchovnosti a životu, který se odlišuje od tradičních teistických náboženství i mnoha filozofických směrů. Teistická náboženství jsou náboženské systémy, které uznávají existenci jednoho nebo více bohů. Teistická náboženství se liší v pojetí božstva, rituálech a etických normách, ale všechny sdílejí víru v transcendentno, které ovlivňuje životy jejich následovníků. Tato náboženství se dělí na monoteistická a polyteistická. Mezi monoteistická náboženství patří judaismus, křesťanství a islám. Mezi polyteistické náboženství řadíme například hinduismus, sikhismus a šintoismus.²¹⁾

Buddhismus je neteistické náboženství, které se odlišuje od většiny světových náboženství, jako jsou křesťanství, judaismus a islám, která vyznávají víru v Boha. Na rozdíl od teistických náboženství, buddhismus neuznává existenci stvořitelského Boha. Buddha zdůrazňoval, že osvobození a osvícení lze dosáhnout skrze vlastní úsilí a pochopení, nikoli vírou v nadpřirozené bytosti. ²²⁾

Hlavním cílem buddhismu je dosažení nirvány, což je stav osvobození od utrpení a cyklu zrození a smrti (samsára). Tento proces zahrnuje odstranění touhy a nevědomosti. Buddhovo učení zahrnuje praktiky jako meditaci, etiku a rozvoj moudrosti, které vedou k osvobození. ²³⁾

Buddhismus také nachází společnou řeč s mnoha filozofickými směry. Například se stoicismem ²⁴⁾ sdílí důraz na ovládání emocí, přijímání nevyhnutelného a hledání vnitřního klidu. Existencialismus ²⁵⁾, který se zabývá otázkami svobody a vytváření vlastního smyslu života, může najít v buddhismu inspiraci v učení o prázdnotě (šúnjatá) a nepřipoutanosti k iluzorním jistotám. Postmodernismus ²⁶⁾, který zpochybňuje absolutní pravdy, pak rezonuje s buddhistickým pohledem na relativní povahu všech konceptů a potřebu nepřipoutanosti k dogmatům.

Vzhledem k jeho neteistické povaze je důležité chápat buddhismus nejen jako náboženství, ale také jako filozofii života zaměřenou na vnitřní probuzení a osobní transformaci. V tomto směru má buddhismus potencionál propojit se i s ostatními náboženskými směry, které by nemuseli modifikovat svou víru, aby se vydali i cestou buddhismu, díky němuž by mohli lépe pracovat se svou myslí.

Buddhismus je nadčasová filozofie, která hledá odpovědi na základní otázky lidského bytí. Přestože jeho základy byly položeny před více než dvěma tisíci lety, jeho principy, jako je hledání pravdy, osvobození od utrpení a dosažení vnitřního klidu, zůstávají univerzálně platné. Učení Buddhy reflektuje hodnoty, které mohou být prospěšné i v moderní době, ať už v oblasti osobního rozvoje, zvládání stresu, nebo péče o mezilidské vztahy.

V kontextu 21. století by buddhismus mohl nabýt nové podoby, které by odpovídala potřebám dnešní společnosti. Adaptace tradičních praktik, využití moderních technologií a přístup zaměřený na aktuální výzvy, jako jsou duševní zdraví, klimatická změna nebo sociální izolace, by mohly oslovit jak mladé lidi, tak ty, kteří hledají smysl života ve složitém a rychle se měnícím světě.

Poselství Buddhy o laskavosti, soucitu a harmonii s přírodou je důležité zejména v době, kdy se lidstvo potýká s problémy přesahujícími jednotlivce. Buddha ukázal cestu, která se neomezuje na jednotlivé kultury nebo náboženství, ale oslovuje univerzální touhu po štěstí a klidu. Jeho učení zůstává světlem, které může i dnes pomoci lidem nalézt rovnováhu a spokojenost v jejich každodenním životě.

Počet shlédnutí: 49