Islám z antropologického pohledu

Islám je druhé největší náboženství světa. Z antropologického hlediska není jednotným systémem – spíše civilizací, která se přelévá přes 50 států, desítky kultur a stovky odlišných právních, teologických a politických tradic.

Muslimové sami tvrdí, že islám nezačal rokem *622* (hidžra), ale Adamem – protože „muslim“ znamená *ten, kdo se podřídil Bohu*. Adam byl muslim, Abrahám byl muslim, Ježíš byl muslim – Muhammed je *pečeť proroků*, nikoli „zakladatel“.

Tento posun v pojetí času a dějin je pro islám zásadní: nejde o „nové náboženství“, ale o návrat k původnímu monoteismu, který měli proroci od počátku.

Na rozdíl od katolicismu islám netvoří církev. A ani tvorbou být nemůže: – nemá papeže, – nemá koncil, – nemá centrální autoritu, – nemá jednotný výklad.

Důsledek: autoritu tvoří stát, komunita, učenci, případně kdokoliv, kdo se za učence prohlásí. Islám je proto radikálně decentralizovaný – a to je jeho síla i riziko. Vzniká zde prostor, kde se může objevit charismatický šílenec, kazatel nebo politik, a tvrdit: „Moje interpretace je pravý islám.“

Proto také z muslimské historie periodicky vyrůstají projekty „ideální jednoty“: chalífát, idea obce vedené jedním legitimním nástupcem proroka.

—

## Základní civilizační „vynálezy“ islámu

### 1. TAWHÍD – nekompromisní monoteismus

Bůh je jeden, bez partnerů, bez obrazů, bez vtělení. Důsledky:

* důraz na rovnost, * odpor k hierarchii typu „církev“, * neochota připustit zprostředkovatele mezi Bohem a člověkem.

### 2. UMMA – komunita jako tělo

Individuální spiritualita ustupuje kolektivnímu. Rituál drží společnost pohromadě (modlitba, půst, almužna). Sociální soudržnost > mystická zkušenost.

### 3. ŠARÍA – cesta, nikoli zákoník

V běžném diskursu mylně chápána jako „islámské právo“. Antropologicky:

* šaría = morální a náboženský ideál, * fiqh = lidská interpretace (tisíce škol).

Neexistuje jediná šaría → existuje *23 šaríí*, podle toho, kdo ji vykládá.

### 4. DĚJINY: návrat, ne vývoj

Západ: dějiny jako vývoj. Křesťanství: dějiny jako směřování ke spáse. Islám: dějiny jako návrat k původnímu řádu. Proto tolik reforem chce „očistit islám od inovací“ – *islámský salafismus je nostalgie*.

—

# Velké proudy islámu

*(stejná struktura jako v předchozích dokumentech: vrchol – vymezení – důraz – niternost – přínos – „šílenosti“)*

## 1. Raný islám (7.–8. století)

Vrchol: pospolitost Medíny, první čtyři chalífové. Vymezení: proti kmenové fragmentaci Arabského poloostrova. Důraz: umma, disciplína, jednoduchost, boj proti modlářství. Niternost: Bůh je blízko v každém rozhodnutí. Přínos: sjednocení Arabů a zrod velké civilizace.

Největší šílenost (1): ridda – války proti odpadlíkům, kteří odmítli platit daně. Největší šílenost (2): vraždy tří ze čtyř „spravedlivých“ chalífů – umma se rozpadla hned po vzniku.

—

## 2. Sunnitský islám (většina)

Vrchol: Abbásovský chalífát. Vymezení: proti personalizaci autority – prorok už nebude, nástupce se *nevybírá genealogicky*. Důraz: tradice (sunna), konsenzus učenců (idžmá‘). Niternost: Bůh vede komunitu skrze kolektivní rozum. Přínos: flexibilita, pluralita, kulturní rozmach (věda, filosofie, medicína).

Největší šílenost (1): tím, že není centrální autorita, může kdokoliv vykládat islám. Největší šílenost (2): „samodělení fatw“, YouTube imámové, geopolitické islámologie.

—

## 3. Šíitský islám

Vrchol: Safíjovská Persie. Vymezení: proti sunnitské dominanci – Imám má být *z rodu proroka*. Důraz: autorita imámů, mučednictví, eschatologie. Niternost: Bůh promlouvá skrze vyvolené. Přínos: hluboká spiritualita, bohatá teologie.

Největší šílenost (1): samobičování o Ašúře. Největší šílenost (2): některé extrémní mesiášské proudy, které považují politické vůdce za „skryté imámy“.

—

## 4. Sufismus (islámská mystika)

Vrchol: 12.–15. století (Rúmí, Ibn ‘Arabí). Vymezení: proti suchému légalismu. Důraz: láska, symboly, poezie. Niternost: „Bůh je blíž než tepna na krku.“ Přínos: kulturní poklady islámu – poezie, hudba.

Největší šílenost (1): extatické tance, odmítání pravidel, antinomianismus. Největší šílenost (2): některé bratrstva měla blízko k politickému radikalismu.

—

## 5. Salafismus / wahhábismus

Vrchol: Saúdská Arábie 20. století. Vymezení: proti inovacím (*bid‘a*), proti sufismu a šíismu. Důraz: návrat k „čistotě“ 7. století. Niternost: Bůh je přísný učitel, nikoli básník. Přínos: silná disciplína, důraz na monoteismus.

Největší šílenost (1): destrukce hrobek a památek, protože „sedmý století bylo čisté“. Největší šílenost (2): export literalismu do celého světa.

—

## 6. Politický islám (islámismus)

Vrchol: 20.–21. století. Vymezení: proti sekularismu. Důraz: stát jako garant šaría. Niternost: Bůh má být viditelný v zákonech. Přínos: sociální mobilizace, reformy.

Největší šílenost (1): „islámský stát“ jako doslovný projekt. Největší šílenost (2): násilné utopie a snaha zastavit modernitu.

—

# „Obskurní“ a hraniční proudy islámu

## Drúzové

* sami sebe považují za muslimy, * většina muslimů je za muslimy nepovažuje, * jejich teologie je esoterická, kryptická, částečně uzavírána, * reinkarnace je povinná součást víry.

Antropologická pointa: hraniční komunita, kde identita není shoda, ale spor.

—

## Ahmadíja

* hlásí se k islámu, * většina muslimů je považuje za heretiky, * věří v proroka *po Mohamedovi* (Mirza Ghulám Ahmad).

Tohle je pro muslimskou teologii úplný „no go“.

—

## Mahdismus v islámu

Ano, mesiášská témata existují – Mahdí je „spravedlivý, který přijde na konci časů“.

V historii to vedlo k:

* súdánskému Mahdímu (19. stol.), * íránským chiliastickým hnutím, * menším „mesiášským“ komunitám.

A ano, existovaly lidové legendy, že se mesiáš narodí „z muže“, což vedlo ke zvláštním zvykům (včetně nošení speciálních kalhot). Je to folklór, ne mainstreamová teologie – ale antropologicky výživné.

—

# Kontroverzní, ale věcně správné prvky

## Muhammad jako politický vůdce

Ano, byl:

* vyjednavač, * zakladatel státu, * soudce, * vojevůdce.

Ano, přepadával karavany mekkánských Kurajšovců – nikoli jako bandita (to vůbec ne ), ale jako forma ekonomické a politické války.

Ježíš a Muhammad nejsou srovnatelné postavy – jeden je apokalyptický kazatel bez armády, druhý zakladatel teokratického kmene-státu.

Islám antropologicky

Islám ukazuje, že:

• náboženství může existovat bez církve,
• autorita může být distribuovaná a přesto silná,
• rituál může být jednodušší než v judaismu i křesťanství a přesto držet civilizaci pohromadě,
• mesiášské naděje existují i v náboženství, které tvrdí, že „Mesiáš už byl“,
• decentralizace vytváří prostor pro kreativitu i radikalismus.

Je to civilizace, která:

• spojuje jazyk, právo, morálku, politiku a světské instituce,
• je současně extrémně různorodá i extrémně sjednocující,
• je historicky jedním z nejvýraznějších soupeřů i partnerů evropské kultury,
• stále formuje globální politiku, identitu i konflikty.