Sámové v Rusku

Matěj Dolanský, Tereza Rupprichová, Hana Smýkalová. Sámové v Rusku. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015. http://www.hks.re/wiki/2015:samove_v_rusku

Obrázek č. 1: Sámové¹⁾

Etnické skupiny se často soustřeďují ve více státech než pouze v jednom, a tak je tomu i u Sámů. Sámové obývají oblast Laponska, která do sebe zahrnuje severní část těchto států: Norsko, Švédsko, Finsko a Rusko (poloostrov Kola). Tato práce se zaměří na minoritu Sámů v Rusku, na jejich kulturní zajímavosti a současně zde bude reflektováno jejich soužití s majoritou Rusů. Tímto tématem má smysl se zabývat zejména proto, že populace Sámů není nijak zvláště početná, nemá ani svůj vlastní stát, a tak byla vždy utlačována silnějšími majoritními národy.

Cílem této práce je prozkoumat minoritu Sámů v Rusku a odpovědět tak na výzkumnou otázku: Jak si Sámové v Rusku udržují svou kulturní identitu? K ujasnění celé této problematiky pomohou následující podotázky:

• Jak na Sámy působí majorita Rusů a jak na Rusy působí minorita Sámů?
• Čím se Sámové liší od Rusů v duchovní kultuře (historické povědomí, náboženství, jazyk)?
• Čím se Sámové liší od Rusů v materiální kultuře (oblékání, stravování, bydlení)?

Vztahem mezi Sámy a skandinávskými národy se zabývá Burton Bollag v článku „The northernmost inhabitants of Europe take a new role in studying their culture“.²⁾ Píše se zde o tom, že Sámové vždy bývali v severských zemích ignorováni nebo diskriminováni. To se však změnilo při renesanci Sámů v roce 1970. Vztahy jsou už nyní lepší, a tak Sámové mohou ve školách studovat svou kulturu v sámských jazycích.

Historii Sámů na poloostrově Kola se věnuje Veli-Pekka Lehtola v knize „The Sámi People: Traditions in Transition“.³⁾ Říká, že osud těchto východních Sámů byl na začátku 19. století nejtragičtější, protože lidé žijící na tomto poloostrově podstoupili konflikty a velký politický humbuk. Tradiční sámský systém byl narušen především Sovětským svazem, který je ekonomicky vykořisťoval. Kolem roku 1930 se však Sámové dočkali pozitiva v podobě navýšení jejich počtu na poloostrově Kola díky práci v průmyslu.

Otázkou duchovní kultury, konkrétně náboženstvím, se zabývá Václav Marek v knize „Staré laponské náboženství“.⁴⁾ Říká, že Sámové dnes bývají pokládáni za nejlepší křesťany v celých farnostech. Jejich předkřesťanské náboženství je ale charakterizováno slovy šamanismus či animismus. V sámské minulosti se vyskytovaly všechny tyto formy náboženství: lovecká magie, fetišismus, uctívání zvířat a prvobytné formy arktického totemismu.

O jazyku Sámů i o jejich obydlí (neboli o duchovní i materiální kultuře) se hovoří v knize „Sámové - jazyk, literatura a společnost“.⁵⁾ Je tu zmíněno, že cca polovina Sámů mluví jedním z devíti sámských jazyků, které nejsou navzájem příliš srozumitelné. Většina však hovoří severní sámštinou. Co se týče obydlí, dnes už se Sámové více usazují a zanechávají svého nomádského života. Žijí tedy například v domcích. Ojediněle bydlí ve svých starých příbytcích „kótách“, které připomínají stan a existují jak letní, tak zimní. Dalším typem obydlí je gamma - drnová chýše na zimu.

Tématikou materiální kultury (oblékání, stravování) Sámů se zabývají Jukka Pennanen a Klemetti Näkkäläjärvi v knize „Siiddastallan - From Lapp Communities to Modern Sámi Life“.⁶⁾ Kniha popisuje nejdůležitější zdroje potravy Sámů, což jsou hlavně zdroje přírodní, z důvodu drsného severského klimatu. Jedním z nejvyužívanějších zdrojů obživy jsou sobové, kde se využívá zejména jejich maso, mléko, tuk a krev. Co se týká oblečení Sámů, je opět prioritou, aby oblečení nezradilo Sámy v mrazivém severském počasí. Oblečení je šito hlavně z kůží zvířat. Kůže sobů se používá na zahřátí, pírka ptáků pro dekoraci a například kůže tuleňů pro vytvoření vodotěsných pokrývek hlavy či bot.

V této práci budou použity jak kvalitativní, tak i kvantitativní metody. Rozdíl je mezi nimi především v tom, že pomocí kvalitativních metod lze získat informace od méně respondentů, ale jsou konkrétnější a více do hloubky. Při kvantitativních metodách lze dostat informace od hodně respondentů, jsou ale pouze povrchové, nejsou už tolik detailní. Kvalitativní výzkum je nenumerický a hledá odpovědi na otázky. Mezi nejčastěji používané kvalitativní metody patří pozorování (zúčastněné či nezúčastněné) a rozhovor (standardizovaný, polostandardizovaný, nestandardizovaný). Kvalitativní výzkum je numerický a testuje předem vytyčené hypotézy. Mezi jeho typické metody patří například dotazníky, jejichž výstupem mohou být statistiky, tabulky či grafy.⁷⁾

Konkrétně budou v této práci využity polostandardizované rozhovory (technikou přes skype) a polostandardizované dotazníky (technikou přes sociální síť). Výhodou polostandardizovaného rozhovoru je to, že otázky jsou sice předem určené, ale průběžně se uzpůsobují tomu, o čem chce respondent hovořit, a tak je možné dozvědět se spoustu věcí navíc. Nevýhodou je však to, že rozhovor může směřovat k jiným tématům, než k těm, která jsou potřebná. Výhoda polostandardizovaného dotazníku spočívá v tom, že je zde možné uplatnit jak otevřené otázky, tak i otázky s volitelnými pevně danými odpověďmi, nicméně nevýhoda je tu v tom, že nelze průběžně uzpůsobovat otázky podle odpovědí respondenta.

V práci se vyjádří pět respondentů. Dva z nich budou zastupovat menšinu Sámů v Rusku, jeden většinu Rusů v Rusku, další dva budou představovat externí pohledy od Sámů z Norska.

1. Olga Jegorova - zástupkyně menšiny, 26 let, studentka, pochází z ruského města Murmansk (polostandardizovaný dotazník)
2. Sergey Gavrilov - zástupce menšiny, 30 let, student a fotograf, pochází z ruského města Lovozero (polostandardizovaný dotazník)
3. Sarakka Gaup - zástupkyně externího pohledu, 22 let, studentka, pochází z norského města Tromsø (polostandardizovaný rozhovor)
4. Anders Henriksen - zástupce externího pohledu, 42 let, pracovník v Sámském parlamentu, pochází z norského města Karasjok (polostandardizovaný rozhovor)
5. Aleksandr Semenov - zástupce většiny, 28 let, úředník, pochází z ruského města Murmansk (polostandardizovaný dotazník)

Graf č. 1: Národnostní složení⁸⁾

Vztahy mezi Sámy a Rusy už dávno nejsou tak špatné, jako tomu bývalo dříve. Dříve, po vzniku Sovětského svazu, se Rusové snažili potlačit sámskou kulturu a Sámové tak byli opravdu diskriminováni a znevýhodňováni, protože nesměli nijak dávat najevo svůj původ. Dnes už naštěstí Sámové v Rusku mají svá práva zpět, mohou se svobodně projevovat se svou sámskou kulturou a Rusové jim do toho už nijak nezasahují.

Utlačováni se Sámové cítit nemusí. Zástupkyně menšiny k tomu říká: „V Rusku nebylo nikdy více než 2 000 Sámů, takže samozřejmě jsou Rusové dominantní ve spoustě věcí. Necítím se utlačována nebo znevýhodněna, spíše se snažím na to nemyslet. Většinou se cítím smutně kvůli malé znalosti sámské kultury/jazyka/historie/existence, kterou Rusové mají.“

Postoj majority k menšině je různý. Zástupkyně menšiny přisvědčuje: „Většina lidí, které potkávám, je zvědavá, zajímá je sámská kultura a chtějí vědět víc. Jsou tu ale stále i takoví lidé, kteří si stále myslí, že jsme špinaví, nevzdělaní a že žijeme v tundře se soby. Během „rusifikace“ toho bylo hodně, Sámové byli nazýváni slovem lopari nebo lapp (což má hanlivý význam) a někteří to stále používají. Ale dnes máme právo jim to vymluvit.“

Všeobecně však Rusové se Sámy žádný problém nemají. Zástupce majority se k tomu vyjadřuje takto: „Sámové mi nijak nevadí, mám k nim kladný postoj. Myslím, že se vztahy už dávno vylepšily. Jejich kultura musí být pravděpodobně zajímavá, ale příliš se se Sámy zde v Murmansku nesetkávám. Žije jich tu jen cca 2 000 a myslím, že se více soustřeďují v Lovozeru, než tady v tomto městě.“

Sámové obývají část Skandinávie, Finska a poloostrova Kola několik tisíc let, upřesnit však tuto dobu není jednoduché. Jsou nejstarším etnikem v těchto oblastech a jsou tedy považováni za původní obyvatelstvo. Nejstarší archeologické nálezy pochází z doby kamenné a jsou datovány někdy kolem roku 8500 př. n. l. Má se za to, že po ústupu severského ledovce byli Sámové první lidé, kteří přišli do Skandinávie a začali se usazovat blízko řek a jezer.

Až do 16. století byli Sámové pouze sběrači a lovci z dalekého severu, kteří v podstatě nikoho nezajímali. První kniha o detailech sámské kultury je z roku 1673 od Johanna Scheffera a jednalo se o raný etnologický výzkum Sámů. Sám autor se však terénních výzkumů neúčastnil.

Sámové kočovali vždy hlavně podle migrací sobů. Na počátku novověku však bylo jejich území začleněno do území jednotlivých severských království a Sámové museli začít platit vrchnostem daně. To mělo za příčinu velký úbytek sobů, protože kvůli daním se sobů muselo lovit více. Rozmohl se tedy rybolov a začali také chovat dobytek. Mělo to také za důsledek změnu jejich životního stylu, většina Sámů se usadila a kočovala asi už jen desetina z nich.

Téma Sámů se hodně začalo řešit po vzniku Sovětského svazu. Zástupkyně menšiny říká: „V období „rusifikace“ Sámům bylo zakázáno být Sámy (mluvit svým jazykem, nosit tradiční oblečení atd.). Proto dnes máme jen málo lidí, kteří umí mluvit sámským jazykem. Většina starých lidí má stále strach tento jazyk používat.“ Na přelomu 20. a 30. let začal Sovětský svaz znárodňovat sobí stáda Sámů. Rodiny, které byly závislé na svých obrovských stádech, přišly najednou o veškeré bohatství. Navíc většina půdy, na které se pásli sobi, se proměnila v půdu pro těžký průmysl. Sovětský svaz tak měl dokonalou kontrolu nad Sámy a jejich stády. Sámům se tyto zásahy nelíbily a snažili se v roce 1938 vyvolat vzpouru, což skončilo 15 popravenými Sámy a několik desítek jich bylo uvězněno, nebo posláno do pracovních táborů. Zástupkyně menšiny k tomu dodává: „Například byly časy, kdy se celé sámské vesnice musely stěhovat ze svých tradičních domovů a sobích oblastí do města Lovozero, byl jim slíben lepší život, ale to se nestalo. Proto přišly problémy s alkoholismem a někteří lidé dokonce páchali sebevraždy.“

Po rozpadu Sovětského svazu se začala situace obracet k lepšímu. V roce 1999 Rusko přijalo zákon, který zaručuje práva původním národům. Kvůli tomu byla také založena organizace RAIPON (Ruská asociace pro původní obyvatele Severu, Sibiře a Dalekého východu). Díky této organizaci se Sámové mohou zviditelňovat na mezinárodní úrovni i uvnitř Ruska. Hlavní prvek, který vedl k vzniku této organizace, byla velká podpora od Sámů v Norsku, Švédsku a Finsku a samozřejmě taky nátlak západního světa. Tento tlak měl i za následek vznik Rady, která připravuje vznik Sámského parlamentu v Rusku. Tento parlament se již nachází v Norsku, Švédsku i Finsku, v Rusku to však ústava nedovoluje. Rada tedy nyní především usiluje o změny zákonů, které by mohly vést ke vzniku parlamentu. Do dnešní doby se však situace nikam nepohnula.⁹⁾

Říká se, že Sámové dnes bývají pokládáni za nejlepší křesťany v celých farnostech. Ale původním náboženstvím byl pro Sámy šamanismus a animismus. Zástupce menšiny potvrzuje: „Šamanismus naučil sámský lid být šetrný k přírodě. Říká se: „Žijeme tu jako hosté, kteří si jen půjčují to, co zrovna potřebují.“ Dnes stále můžeme najít šamana nebo lidi, kteří se vrátili ke starému náboženství. Každý si volí sám, v co chce věřit.“

Staří Sámové byli animisté, věřili v existenci nesmrtelné duše. Věřili také, že každý druh zvěře má svého ochranného ducha či vlastníka. Žili v těsné symbióze s přírodou. Všechno, co v přírodě nalezli, mělo pro ně nějaký význam. Měli z přírody strach, respekt. Věřili, že jsou dobré a zlé síly, které ovládají svět. Síly se ukrývaly například v květinách, stromech, horách, nebo řekách. U míst, která se jim zdála vyjímečná, podávali oběti.

Styk mezi světy prováděli šamani, tzv. noidové. Ti byli se Sámy v každodenním kontaktu, například s nimi chodili pást soby. Šaman v případě nemoci nebo ochrany nad stádem sobů provedl svůj rituál pomocí kouzelného šamanského bubínku. U důležitých rituálů šamani upadali do transu.

Výrazným prvkem původního náboženství Sámů je joik, jejich tradiční zpěv. Joikem se například vyznává láska, nabízí se sňatek. Šamani díky joiku navazovali spojení s pomocnými duchy nebo posílali magická slova do přírody.

Ve 14. století se na sever dostali kněží, církev křesťanská, a ta se snažila Sámy převést na novou víru. Misionáři byli nekompromisní, neradi viděli, že se Sámové modlí po svém, že jsou mezi nimi stále šamani. Misionáři využili tradiční sámskou kulturu, aby Sámové přešli na křesťanství. Zástupkyně externího pohledu k tomu říká: „Měli jsme přírodní náboženství, ale v roce 1800 přišli křesťané a vše to odnesli pryč, a tak jsme začali věřit v Ježíše.“ Například sámské oslavy jara začali slavit jako Velikonoce. Zástupce externího pohledu k tomu doplňuje: „Sámové tu mají skoro stejné svátky jako Norové, ale Velikonoce jsou pokládány za více důležité než Vánoce.“ I v 19. století byly některé šamanské rituály živé, zejména předvídání budoucnosti. Státem řízené akulturační a politické snahy ale způsobily zánik těchto prvků. Idea národního obrození se snažila vymýtit sámskou kulturu. Mnozí Sámové se začali stěhovat do měst.

V poslední době už nemůžeme vidět animistické náboženství takové, jaké bývalo dřív, ale některé rysy jsou vidět stále. Sámové například dodnes udržují určitá pravidla při porážce sobů. Dnes je mezi Sámy rozšířeno luteránství a na poloostrově Kola, díky Ruské pravoslavné církvi, i náboženství pravoslavné.¹⁰⁾ Zástupce většiny přisvědčuje: „U Sámů je to s náboženstvím různé, myslím si ale, že většina z nich je dnes vyznavači pravoslaví, tak jako my, Rusové.“

Sámský jazyk patří do ugrofinské jazykové skupiny, ale díky kontaktu s jazyky okolních zemí došlo k obohacení o mnohá cizí slova. Například jazyky používané Sámy v Rusku přejaly slova z ruštiny.

Nelze považovat za samozřejmé, že všichni členové etnické skupiny mluví svým zděděným jazykem. Například norská vláda počítá jako Sáma každého, jehož alespoň jeden prarodič mluvil sámsky. Bez ohledu na to, kde daný člověk nyní žije a kterým jazykem mluví.¹¹⁾

Sun Journal uvádí, že: „Celkem 30 000 osob v severní Skandinávii mluví sámským jazykem. Sámové mají až 400 slov pro soby.“¹²⁾

Slovosled sámštiny ve větě je velmi volný. Slovní zásoba je ugrofinského původu, ale mnohá slova si Sámové vypůjčili z finštiny nebo severských germánských jazyků. Zástupkyně externího pohledu dodává: „Je to těžký jazyk na gramatiku, také máme spoustu slov pro přírodu a sníh.“ Píše se latinkou. Zajímavostí sámštiny je, že používá háčky a čárky, které přejala z češtiny.¹³⁾

Na sámštinu nelze pohlížet jako na jeden jazyk, ale jako na celou skupinu jazyků. V současné době se rozlišuje šest až devět různých sámských jazyků.

Nejrozšířenějším jazykem je jazyk severních Sámů, který používá přibližně 15 000 Sámů v severním Norsku, Švédsku a Finsku. Zástupkyně menšiny říká, jak je na tom ona sama: „Naučila jsem se jazyk severních Sámů. Můj mateřský jazyk je ale ruština a Kildin sámský jazyk.“ V jižním Norsku jsou používány jazyky Ume, Pite, Lule a jazyk jižních Sámů. V Rusku nebo při jeho hranicích se mluví jazyky Skolt, Inari, Kildin a Ter.

Obrázek č. 2: Mapa rozložení jazyků v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku¹⁴⁾

Jazyk Sámů se liší kraj od kraje, takže se může stát, že když Sám cestuje do jiného kraje, nemusí rozumět místnímu dialektu. Rozdíl v dialektech je srovnatelný s rozdílem u dánštiny, norštiny a švédštiny.

Ter Sami (na mapce červeně) - Severovýchodní část poloostrova Kola. Jedná se o malou skupinu. Nemají žádné vlastní školy.

Kildin Sami (na mapce oranžově) - Poloostrov Kola, kulturně celkem silní, mají vlastní tance. Na základních školách mají každý den několik vyučovacích hodin ve svém jazyce, ale vlastní vyučovací materiál je vzácný.

Skolt Sami (na mapce žlutě) - Západní část poloostrova Kola v Rusku a severovýchodním Finsku. Uzavřená kultura lesních Sámů uchovala původní tance a silné tradice v původní podobě. Jazyk je ohrožený, jedná se o jednu z nejmenších skupin. Přesto mají několik málo učebnic dostupných ve vlastním jazyce.

Všechny tři skupiny se podílejí na kulturním programu skandinávských Sámů.¹⁵⁾

Sámové vždy používali to, co měli k dispozici - sobí kožešiny, paroží, kosti, březové suky a vlnu, aby vyrobili kuchyňské náčiní, šaty a textilie. Pestrobarevné kostýmy Sámů, jako jsou například typické kabáty, kalhoty nebo sukně vyšívané jasně červenými, modrými a žlutými motivy, se dnes nosí hlavně při slavnostních příležitostech a během festivalů. Řemeslné práce Sámů jsou například tašky a boty vyrobené ze sobí kůže, pletené rukavice a ponožky, textilie, šály, nápadné barevné klobouky, šperky a stříbro. Toto vše je uznáváno jako domorodé umění.¹⁶⁾

Někteří Sámové, ale ne všichni, stále nosí jasně barevné tradiční oblečení (modrá, červená, žlutá a zelená barva převažují). Zástupkyně menšiny o tom říká: „Při speciálních příležitostech nosím tradiční oblečení nebo jen sámské perly a šperky.“ Nejsnáze rozpoznatelné to je díky charakteristickým páskům s jasně červenými a žlutými vzory na modrém pozadí z vlny nebo plstěného materiálu. Tyto pásky se objevují jako dekorace na pánských dlouhých blůzách, jako lemy na dámských sukních a na čepicích mužů i žen. Pánské čepice se liší podle regionu, některé jsou kuželovité, zatímco ostatní jsou čtyřhranné. Ženy a dívky si přes ramena mohou přehodit šátek s třásněmi. Teplé kabáty ze sobí kůže nosí taktéž obě pohlaví. Sámové nosí mokasíny ze sobí kůže, které u prstů stoupají vzhůru a jsou zavázané stuhami. Nicméně nenosí žádné ponožky. Místo toho plní mokasíny měkkou trávou, aby ochránili svá chodidla před zimou a vlhkostí. Městští Sámové se oblékají do moderního oblečení západního stylu.¹⁷⁾

Obrázek č. 3: Sámové v tradičním oblečení¹⁸⁾

Gákti Tradiční kostým Sámů se nazývá gákti. Nosí se na svatby, pohřby, náboženské oslavy, ale také během každodenní práce. Na výrobu kostýmu se používá kůže, šlachy a vlna. Toto jsou nejběžnější materiály, ale někdy se používá i hedvábí a samet. V tomto kostýmu se liší komunita od komunity. Například délka gákti: v jižních částech Laponska je delší než na severu. Barvy, vzory a šperky na gákti mají hlubší význam. Mohou říct, jestli je člověk ženatý/vdaná a odkud pochází. Zástupce externího pohledu potvrzuje: „Naše oblečení je zajímavé i tím, že podle něj lze zjistit, z jaké oblasti jsme.“ Gákti pro muže je o něco kratší než ten pro ženy. Gákti se může nosit s krásně zdobeným páskem, stříbrnými šperky, tradičními koženými botami a hedvábným šátkem. Tvar knoflíků na pásku značí, jestli je člověk ženatý/vdaná nebo ne. Čtvercové knoflíky znamenají sňatek, kulaté knoflíky na pásku nosí nezadaní Sámové. Pokud rozvedený muž nadále nosí gákti, který vyrobila jeho bývalá manželka, věří se, že ji stále miluje.

Four Winds hat Muži tuto čepici často nosí. Čepice má dvě části. První je hlavní, modrá se čtyřhrannou hvězdou na vršku čepice. Tento vršek je ozdoben červeně a žlutě. Druhá část je červený pruh s krásnými vzory. Stejně jako u gákti, vzory na čepici se liší komunita od komunity.¹⁹⁾

Beaska Kabát ze sobí kožešiny, nosí ho hlavně bohatší lidé.

Luhkka Zimní oblečení, které zakrývá horní polovinu těla, je to pončo s kapucí a s lemem směřujícím až k loktu nebo zápěstí, je to vyrobeno z husté vlněné tkaniny, často se nosí přes gákti nebo beasku.²⁰⁾

Arktické bobule Bobule rostou po celé tundře v pozdním létě a rodiny Sámů je hodně sbírají. Dva druhy nejchutnějších arktických bobulí jsou cloud-bobule a lingon-bobule. Lingon-bobule jsou malé, tmavě červené a kyselé. Cloud-bobule, příbuzné s malinami, jsou narůžověle oranžové. Jsou aromatické, ale ne příliš sladké. Cloud-bobule podávané na sýru ze sobího mléka jsou oblíbeným dezertem.

Rybolov a lov Dříve Sámové chytali ryby, velryby, tuleně a mrože v Norském moři. Na cestu se vydávali v dřevěných člunech, které byly vyrobeny z překrývajících se prken svázaných zvířecími šlachami. Dříve sámští rybáři používali zvířecí rohy a břidlice, druh horniny, k výrobě rybích háčků a harpun. Ve vnitrozemí dříve sámští lovci chytali soby, losy, medvědy a bobry. Jejich zbraně byly dřevěné oštěpy, luky, šípy a nože.

Sob Sobi jsou speciálně přizpůsobeni k žití na chladných místech. Hebká srst pokrývá jejich těla a dokonce pokrývá i jejich nosy. Tato srst zachytává povlak vzduchu, který chrání soba před zimou. Srst slouží také jako plovací vesta, pomáhající sobovi být nadnášen a snadno plavat. Sobi jsou silní plavci a často plavou přes široké, rychle tekoucí řeky a ledové oceánské zálivy. Široká rozštěpená kopyta sobů jsou perfektní pro chůzi přes zasněžené arktické území. Kopyta se chovají jako sněžnice pomáhající sobům chodit přes sníh a tundru. Kopyta jsou také dobrá na hrabání ve sněhu pro zahrabané lišejníky a traviny.²¹⁾

Sob byl pro Sámy vždy důležitý. Jedli jeho maso, pili jeho mléko a kožešinu využili na oblečení nebo lože. Sobí kosti a paroží také našly své uplatnění v podobě výroby rybích háčků a harpun. Dnes už je jen velmi málo Sámů zaměstnáno sobím hospodářstvím. Zástupce menšiny doplňuje: „V jídle preferuji sobí maso a rybí maso. Ryba je pro všechny běžná, zatímco sobí maso nemá každý Rus rád.“

Lov divokých sobů nejdříve vypadal tak, že je chytali do jámy. Lov trval do 16. století, kdy Sámové začali soby domestikovat a kočovat s nimi. Nyní jsou pastevci za svá stáda zodpovědní, mohou je rozpoznat podle uší - mají na nich zřetelné zářezy.

Sobí cyklus má svá speciální pravidla. Sobí telata se rodí v květnu a v červnu. Na konci června se stádo nažene dohromady a telatům se udělá značkování ucha. V létě se sobi pasou na loukách a vytvářejí si zásoby energie na příchod zimy. V září, což je období před dobou páření, se sobi začnou třídit na porážku. Ročně činí porážka až 120 000 sobů. V listopadu, kdy přichází sníh, se sobi živí lišejníky. Na zimu jsou sobi nahnáni na pastviny. Dnes pastevci dokonce používají sněžné skútry, mobilní telefony i helikoptéry, aby svá stáda měli pod kontrolou. Už se tedy se stády příliš nestěhují. Dříve ale pastevci soby museli následovat pěšky nebo na dřevěných lyžích.²²⁾

Obrázek č. 4: Sobi²³⁾

Sámští kočovníci Dřívější sámští pastevci sobů byli kočovníci - přesouvali se z místa na místo. Někdy se přemisťovali, aby našli dobré pastviny pro své soby. Jindy zase následovali divoké soby, doufajíce, že je chytí a zvětší jejich stáda. Pastevci se také přesouvali, aby se vyhnuli predátorům, kteří ohrožovali mladé soby nebo také unikali před hmyzem, který trápil stádo.

Začátek chovu Cca před tisíci lety Sámové přestali lovit soby a začali je pást ve stádech. Tímto způsobem Sámové vždy měli spoustu zvířat na poskytování masa, mléka, kůže a parohů. Ke shromažďování stád sámští lovci naháněli soby do ohrad vyrobených ze dřeva. Některé soby zabíjeli pro maso a kůži. Lovci ale také některé soby ušetřili a ochočili je. Když divocí sobi uviděli ochočená stáda, začali se cítit bezpečně a připojili se ke zvířatům drženým v zajetí.²⁴⁾

Nejstarším typem sámského obydlí byly tzv. kóty. Tato kóta by se dala přirovnat ke stanu, byla také jednoduchá na výstavbu a přenos, což bylo z důvodu sámského kočovnického života důležité. Kóta měla kuželovitý tvar a dřevěnou konstrukci. Kolem této dřevěné konstrukce bylo plátno nebo vlněná látka. Ohniště bylo uprostřed kóty a kouř unikal horní částí, která byla odkrytá. Tento typ obydlí se stavěl především v lesích, protože k jeho výstavbě bylo zapotřebí hodně dřeva a v severských lesích ho byl dostatek.

Obrázek č. 5: Kóta²⁵⁾

Pro kratší pobyty se používal půlkruhový stan. Tento stan byl z jedné strany otevřený a byl ještě jednodušší pro přenos. Oheň se pak rozdělal před touto otevřenou stranou. Tento typ stanu prý můžeme u Sámů ještě zahlédnout zřídka i dnes.

Sámové však pro svůj pobyt využívali ještě jeden druh kóty, která je poměrně odlišná a nazývá se gamma. Je to v podstatě drnová chýše. Je to obydlí s pevným základem a využívá se především na zimu. Skládá se opět z dřevěné konstrukce, je pokryta kůrou bříz a kvádry zeminy, tvar má kuželovitý. Půdorys býval kruhový, později i hranatý a ohniště bylo situováno uprostřed obydlí. Na podlaze byly roztroušeny březové větvičky a na nich poté několik sobích kožešin. Tyto gammy někdy byly i zčásti zakopány do země. Vzhledem k tomu, že obydlí mělo pevný základ, budovali si Sámové okolo spíže nebo zásobárny, do kterých skladovali zásoby. V těchto zásobárnách si Sámové skladovali potraviny, oděvy nebo nářadí. Musely být tedy postaveny tak, aby čelily vlivům počasí i zvěři. Pokud byly tyto zásobárny malé (njalla), stavěly se z dřevěných desek na kmenu stromu, který měl odřezanou korunu, zhruba ve dvoumetrové výšce. Jestliže byly větší, byly v menší výšce a byly postaveny na čtyřech „nohách“.

Obrázek č. 6: Gamma²⁶⁾

Gamma, která se zpočátku využívala hlavně v zimě, se pozvolna začala využívat i na jaře, v létě a na podzim, až byla kompletně nahrazena sruby. Předpokládá se, že toto nahrazení proběhlo někdy v 18. století, ale je možné, že i dříve. Tradičně se v těchto srubech umisťovalo ohniště doprostřed srubu, později však bylo ohniště přemístěno ke dveřím.

Na závěr je nutné podotknout, že tyto druhy obydlí u Sámů uvidíme nyní jen velmi zřídka. Mnoho Sámů totiž upustilo od svého kočovnického života a žijí normální život ve městech. I pastevci sobů se spíše usazují a již nežijí kočovnickým životem. Výše zmiňované drnové chýše, nazývané gammy, se dnes spíše využívají pouze jako sklepy, spíže nebo chlévy, nejsou už však využívány jako obydlí.²⁷⁾ Zástupce menšiny přisvědčuje: „Bydlíme stejně jako všichni ostatní. Hodně Sámů ale také používá modernizované tradiční nebo jen tradiční obydlí lavvu při kempování. Nejdůležitější je to, že Sámové vždy cítí volání přírody, potřebujeme jí být nablízku, potřebujeme trávit čas daleko od města a civilizace.“

Na první pohled se může zdát, že Sámové a Rusové jsou značně odlišná etnika. Fakt je však ten, že nějaké závratné kulturní rozdíly se mezi nimi nevyskytují. Je to způsobeno jednak tím, že se Sámové postupně přizpůsobili životu Rusů a jednak tím, že jejich původní způsob života by byl v dnešní době neudržitelný. Co se týká například materiální kultury, tak Sámové bydlí v normálních domcích stejně jako Rusové, protože bydlení v přírodních obydlích by dnes bylo nemyslitelné. Většina Sámů jí stejné potraviny jako Rusové, jelikož nakupování v obchodech je nyní samozřejmostí. Obvykle nosí také stejné oblečení jako Rusové, což je taktéž způsobeno moderní dobou.

I náboženství, které je dle tradice šamanistické a animistické, je nahrazeno křesťanstvím. Většina Sámů je pravoslavnými křesťany stejně jako Rusové, ale někteří mají i svou vlastní víru. Jazyk je asi nejvýraznějším rozdílem mezi Sámy a Rusy. I když laponštinou, která má 9 druhů, nemluví příliš mnoho lidí, mezi Sámy se stále udržuje. Navíc je vyučována na sámských univerzitách a je zde brána jako hlavní jazyk. Historie Rusů a Sámů je v podstatě podobná, až na to, že každé etnikum vidí v historii více tu vlastní část. Významným prvkem je především to, že Sámové byli dříve diskriminováni, zatímco dnes už nejsou.

Majorita Rusů zřejmě působí mnohem více na minoritu Sámů, než naopak. Z odpovědí respondentů je zřejmé, že Rusy sámská kultura příliš nezajímá, jedna respondentka se zmínila i o tom, že před Rusy svou sámskou identitu tají. Sámové v Rusku jako v jediné zemi, kde se nachází, nemají vlastní parlament. I z toho se dá usoudit, že Sámové na ruskou majoritu příliš nepůsobí. Minorita s majoritou ale společně vychází převážně dobře, takže zde žádné nepřátelství nepanuje. Co se týče vztahů mezi Sámy z Ruska a z Norska, obě tyto strany jsou spolu v kontaktu (ať už přes internet nebo při tradičních festivalech) a neliší se od sebe.

Svou kulturní identitu Sámové udržují různými způsoby. Jsou na svůj původ pyšní a nechtějí, aby jejich kultura upadla v zapomnění. Proto například navštěvují tradiční festivaly, kde nosí sámské oblečení, jedí sobí maso nebo kempují v typických obydlích. Také se snaží informovat ostatní o své kultuře, učí se o historii Sámů, mluví sámskými jazyky a studují na sámských školách.

HINGAROVÁ, Vendula, Alexandra HUBÁČKOVÁ a Michal KOVÁŘ. Sámové - jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-99-3.

LEHTOLA, Veli-Pekka. The Sámi People: Traditions in Transition. USA: University of Alaska Press, 2004. ISBN 1-889963-75-5.

MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - část I. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2006. ISBN 80-213-0507-X.

MAREK, Václav. Staré laponské náboženství. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-87378-15-1.

PENNANEN, Jukka, Klemetti NÄKKÄLÄJÄRVI. Siiddastallan: From Lapp Communities to Modern Sámi Life. Inari: Siida Sámi Museum, 2003. ISBN 951-97845-4-3.

BOLLAG, Burton. The northernmost inhabitants of Europe take a new role in studying their culture. The Chronicle of Higher Education [online]. 1998, č. 28 [cit. 2015-03-31]. Získáno přes databázi ProQuest Central

By the numbers Sami people. Sun Journal [online]. 2008, [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://infozdroje.czu.cz/. Získáno přes databázi ProQuest Central

Category: Sami clothing [online]. http://en.wikipedia.org/, 2013 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Category:Sami_clothing

Finské Laponsko [online]. http://www.sileni-sobi.estranky.cz/, 2014 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.sileni-sobi.estranky.cz/clanky/laponsko-a-sever-obecne/finske-laponsko.html

Laponci a laponština [online]. http://laponsko.euweb.cz/, 2015 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://laponsko.euweb.cz/laponci.html

Náboženská mapa Laponska [online]. http://www.rozhlas.cz/, 2010 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zbozniabezbozni/_zprava/nabozenska-mapa-laponska--823373

Sami [online]. http://www.everyculture.com/, 2015 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.everyculture.com/wc/Norway-to-Russia/Sami.html

Sami people [online]. http://traditionscustoms.com/, 2012 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://traditionscustoms.com/people/sami-people

Sámové a laponština - 1. díl [online]. http://www.skandinavie.wz.cz/, 2015 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.skandinavie.wz.cz/clanek1.htm

Sámština: nejsevernější jazyk Evropy [online]. http://www.jazyky.com/, 2009 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: http://www.jazyky.com/samstina-nejsevernejsi-jazyk-evropy/

The Sami of Northern Europe [online]. https://books.google.cz/, 2002 [cit. 2015-04-27]. Dostupné z: https://books.google.cz/books?id=a1g-Z8JGq0wC&pg=PT33&dq=sami+northern&hl=en&sa=X&ei=6rsrVaXBAsW7ygPa9ICQCg&redir_esc=y#v=onepage&q=sami%20northern&f=false

Bydlení v Laponsku [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://www.severskelisty.cz/saam/sami0024.php

Gallery [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://www.arcticphoto.co.uk/supergal/kk/kk00/kk0038-29.htm

Nairaland Forum [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://www.nairaland.com/1971235/ancient-african-mathematics/2

Reindeer, Huskies and Bears, Oh My! [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://www.santaslapland.com/lapland/reindeer-huskies-and-bears-oh-my/

Sámové a laponština - 1. díl [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné z:http://www.skandinavie.wz.cz/clanek1.htm

Some shelters and traps of the Saami people of Lapland [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: https://weekendwoodsman.wordpress.com/2013/10/18/some-shelters-and-traps-of-the-saami-people-of-lapland/

Murmanská oblast [online]. http://www.irucz.ru/cz/, 2012 [cit. 2015-05-09]. Dostupné z: http://www.irucz.ru/cz/info/114006005000/murmanska-oblast/oblast/ 

Počet shlédnutí: 169