BAUEROVÁ, TOMÁŠKOVÁ, WERNEROVA Obor: Humanistika, 2.ročník. Seminář z Aristotela

Anotace: 1) Náčrt aristotelské teorie poznání

1. poznání je jakási identifikace: poznávající se nějak stává poznaným
2. a to identifikace intencionální, nikoliv reálná
3. poznávající nějak přijímá formu poznaného předmětu a identifikuje se s ní:
4. ovšem nikoliv jako látka (materie) s formou, ale jako forma s formou:

poznávající duše, její poznávací mohutnost i jednotlivé poznávací akty jsou formy.

1. proto se říká, že jde o nemateriální ztotožnění s věcí.
2. poznávající přijímá formu tak, že se tato sice stává nějak také jeho formou,

přesto však zůstává prvotně formou jiné věci (totiž poznávaného předmětu).

1. onu identifikaci můžeme interpretovat i slaběji: sjednocení, spojení s předmětem

Příklad: vidím krásný obraz – tím se jeho krása v určitém smyslu stane i mým bohatstvím. - realismus (poznáváme od nás odlišnou na poznání nezávislou realitu) - receptivismus: (poznaný předmět vstupuje do našeho poznání a působí na něj) - objektivismus (rysy poznaného předmětu nezávisí na poznávací činnosti poznávajícího) - člověk má přirozený sklon poznávat – poznání je přirozené dobro člověka, lidská přirozenost je k poznání zaměřena jako k pro ni žádoucí dokonalosti. - existuje podstatná odlišnost mezi smyslovým a rozumovým poznáním. a) smyslové poznání: - vnější smysly (5 smyslů) - vnitřní smysly (společný smysl, smyslová paměť, „aestimativa“ (hodnotící smysl), imaginace) - ve smyslovém poznání není omyl (ani pravda ve vlastním slova smyslu!) - smyslové poznání je individuální (ale proti tomu kritika: Scotus) b) rozumové poznání: - rozum: činný a trpný, rozumová paměť - rozumové poznání je obecné (kritika: Duns Scotus)

O duši

Veškeré jsoucno jest totiž buď předmětem vnímání nebo předmětem myšlení. Vědění a vnímání se dělí vzhledem k předmětům, jedno jest vzhledem k možnému působení předmětů možné, druhé vzhledem k jejich skutečnému působení je skutečné. Vnímavá a poznávací mohutnost duše jest v možnosti totožná s předměty, tato s předmětem pounání čili vědění, ona s předmětem vnímání. Ale věci samy to býti nemohou, neboť v duši není kámen, nýbrž jen jeho tvar. Duše je tedy jako rkua, neboť jako ruka jest nástrojem nástrojů, tak rozum jest tvarem tvarů a smyl jest tvarem toho, co je přístupno vnímání.

Ježto pak, jak se zdá, žádná věc nemá samostatného bytí mimo vnímtelná tělesa, jsou myslitelné tvary v tvarech vnímatelných, jak ty, které nazýváme odtažitými, tak i všechny stavy a vlastnosti smyslových předmětů. Proto bez vnímání nemůže nikdo nic poznati ani chápati, kdykoli přemýšlíme, je nutno přemýšleti zároveň s představou. Představy jsou totiž jakoby vjemy, jenže bez hmoty.

---

Počet shlédnutí: 34