Jan Hradílek, Johana Jehličková, Denisa Konstantinidisová, Kateřina Stiborová. Německojazyčné obyvatelstvo v Itálii. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018. http://www.hks.re/wiki/ls2018:nemeckojazycne_obyvatelstvo_v_italii

Tato práce je zaměřena na německy mluvící menšinu na území dnešní Itálie. V Itálii se německojazyčná menšina vyskytuje na severu země v Jižním Tyrolsku. Přibližuje nám nedávnou minulost této oblasti, a jak je dále promítána do současnosti. Cílem práce je čtenáři představit menšinu také z pohledů respondentů, jejichž výpovědi obsahují rozličné pohledy na tytéž otázky.

Cílem první části práce je seznámit čtenáře s publikacemi zabývajícími se danou problematikou. Literární rešerše je seřazena logicky dle výzkumných otázek pro větší přehlednost. Literární rešerše prohlubuje, doplňuje a vysvětluje stanovená témata výzkumných otázek. Nedílnou součástí je také metodologie, která informuje o metodách sběru dat a informací do této práce. Metodologie obsahuje také výhody a nevýhody zvolených metod včetně případných potíží při jejich zajišťování. V praktické části jsou obsažena jednotlivá témata práce a k nim pak zakomponovány získané odpovědi respondentů. Jako první téma praktické části byl zvolen historický vývoj tohoto regionu, který nás postupně dovede až do současnosti, na kterou navazují i současné statistické údaje, jazyky a proporční systém Jižního Tyrolska. Dále jsou popsány tradice a zvyky, především oslavy Velikonoc a Vánoc a rozdíly v oslavách Italů a Jihotyrolanů. Další část práce popisuje stav autonomie dané menšiny v Itálii. Poslední kapitolou praktické části je ekonomická situace.

1. Jaká je historie německojazyčného obyvatelstva na území Itálie

2. Jakých kulturních rozdílů si všímají respondenti mezi Jihotyrolany a Italy

3. Jak se liší hlavní svátky - Vánoce a Velikonoce, mezi Jihotyrolany a Italy v této oblasti

4. Jak se respondenti staví k otázce autonomie Jižního Tyrolska

5. Jaký je názor respondentů na ekonomickou vyspělost Jižního Tyrolska

S historií německojazyčného obyvatelstva Itálie (konkrétně obyvatel území Tyrolska) nás sbližuje práce Indigenous National/Ethnic Minorities in the Alps-Adriatic-Pannonian Region, 1921-1938, zpracovaná slovinským profesorem historie Matjažem Klemenčičem, který působil na univerzitách v Ljubljani a Mariboru a který v současnosti působí jako člen vědecké rady Institutu etnických studií v Ljubljani. Tato práce mapuje počátek „střetu“ německojazyčného a italskojazyčného obyvatelstva na území Tyrolska a objasňuje nám postoj, který zastávalo Německo, Itálie, ale i přímo obyvatelé Tyrolska v otázce anexe Jižního Tyrolska ve prospěch Itálie, ke kterému došlo v návaznosti na konec první světové války. Přehledně je zde také popsáno, jaké kroky vedoucí k vyřešení problematické otázky anexe Jižního Tyrolska byly v letech 1921-1938 podstoupeny. Z této práce tak například zjišťujeme jednotlivé body dohody, která měla přinést řešení pro německojazyčné obyvatelstvo Tyrolska a která měla být uzavřena mezi formálními reprezentanty německy mluvícího obyvatelstva Tyrolska a vítězné Národní fašistické strany Itálie (která v této době získala dominantní postavení na italské politické scéně). K této dohodě však nikdy nedošlo, a naopak se začala skrze fašisty projevovat silná snaha o poitalštění a perzekuci německojazyčného obyvatelstva Tyrolska. Nahlédnout tak díky této práci můžeme na pozadí událostí, které vedly ke vzniku velmi obtížné situace pro německojazyčné obyvatelstvo území Tyrolska. Zjišťujeme, jak se německojazyčnému obyvatelstvu podařilo setrvat na území Tyrolska a jak docílili toho, že si i nadále mohli udržet své tradice a specifickou kulturu. Docílení tohoto úspěchu nejčastěji vedlo skrze skrytý opoziční boj a rozšiřující se ideje národního socialismu. ²⁾

O problematice, historii a osudech německojazyčného obyvatelstva severní Itálie se dozvídáme z knihy South Tyrol: A Minority Conflict of the Twentieth Century od německého historika a profesora Rolfa Steiningera, který nám v první části knihy přibližuje období mezi lety 1918-1922, popisuje problematickou situaci Jižního Tyrolska, které bylo po první světové válce poskytnuto jako válečná kořist vítězné Itálii. Steininger dále popisuje období mezi lety 1922-1938, kdy v Itálii přebírá po tzv. Pochodu na Řím (28. října 1922) a následném jmenování ministerským předsedou veškerou moc Benito Mussolini a jeho fašistická strana, která šíří silně nacionalistickou ideologii, která pro Jižní Tyrolsko znamená snahu o poitalštění celé oblasti. Steininger dále v knize popisuje velmi důležité období v historii Jižního Tyrolska, a to období před druhou světovou válkou, kdy ve Výmarské republice získává politickou moc Adolf Hitler. Mussolini ze strachu, že si Hitler bude nárokovat v rámci svého plánu právě oblast Jižního Tyrolska uzavírá s Hitlerem roku 1939 smlouvu, podle které se Hitler vzdává nároku na území Jižního Tyrolska a která zpečetí osud Jižního Tyrolska na značnou dobu. Začíná období etnického čištění a 14% německojazyčného obyvatelstva, které se rozhodne na území Jižního Tyrolska zůstat je vystaveno silné perzekuci a vlně násilného poitalšťování. Steininger dále popisuje období kolo roku 1946, kdy po druhé světové válce došlo k významné změně v osudu Jižního Tyrolska, právě v roce 1946 totiž byla podepsána dohoda mezi rakouským ministrem zahraničí Karlem Gruberem a italským předsedou vlády Alcidem De Gasperim, která tomuto území a jeho obyvatelům zaručovala právo na autonomii a zachování kulturní identity a tradic, německý jazyk byl zároveň touto dohodou uznán, jako oficiální jazyk oblasti (vedle italštiny). Steininger však dále v knize upozorňuje na zneužívání Jižního Tyrolska v období studené války. Knihu autor zakončuje obdobím okolo roku 1969, kdy dochází k diskusím a probíhá plánovaní autonomie Jižního Tyrolska. Tyto diskuse vedou k plánu známému jako „Balíček“, který zajišťuje Jižnímu Tyrolsku druhý stupeň autonomie. Ta pro Jižní Tyrolsko představuje jistý stupeň samosprávy (může rozhodovat o regionálních záležitostech týkajících se např. odborného vzdělání, průmyslu, obchodu, sociální péče, kultury, nebo bydlení), i nadále však území spadá pod Italský stát, který zajišťuje hlavní moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Článek nazvaný „Uprostřed Evropy země na hranici“, na stránce o Jižním Tyrolsku, nazývané Südtirol, vymezuje stručně historii této oblasti. Zmiňuje se o anexi Tyrolska ze strany Itálie, ale také o dobových souvislostech, které ukazují Tyrolsko jako historicky podstatnou oblast, kudy cestovali římští císaři, aby se nechali papežem v Římě korunovat. Jednalo se o důležitou stezku císařů, obchodníků, poutníků a vojáků, kteří díky výběru mýtného a cel ekonomicky pozvedli Tyrolsko a zajistili si tak bezproblémovou cestu. Zmiňuje také strategické námluvy o ruku hraběnky Margaret (Markéty Pyskaté), a také zdědění Tyrol Habsburky. Článek ke konci zmiňuje nepřipravenost Tyrolů na události 20. století. Nalézání vlastní identity a kultury selhalo, díky politice fašistické vlády italského regionu. Němci, Italové a Ladínové zůstávají ale stále věrni svému jazyku a tradicím. Region opět získal svůj zvláštní status. ³⁾.

O kultuře v Jižním Tyrolsku se můžeme dočíst v článku, který byl publikovaný v časopise Gazette s názvem Teutonic Italy: Germanic and Latin cultures mingle in the South Tyrol. Ten popisuje různé zajímavosti, se kterými se v Tyrolsku můžeme setkat, pro začátek například to, že města mají obvykle dva názvy - italský a německý. Lidé zde pohodlně používají oba dva jazyky, ale venkovské oblasti jsou tradičně německy mluvící, italská jsou spíše města. Očekávání návštěvníků od tohoto regionu bývají různá. Němci o něm uvažují jako o teplém a slunečném místě jako stvořeném pro těstoviny a červené víno. Italové naopak předpokládají, že lidé zde tvrdě pracují na udržení tepla a k tomu popíjí bílé víno a jedí klobásy. Pravda je na obou stranách. Společně zde žije více etnik a podle etnických proporcí jsou přidělována i místa v radě a ve veřejném sektoru. Práva italské menšiny jsou tak bedlivě střežena. Podle stejného klíče je poskytováno také vzdělání. ⁴⁾

Článek The Origin of Trentino-Alto Adige and The Mix Of Cultures se už zabývá konkrétnějšími projevy jihotyrolské kultury. Setkání dvou kultur znázorňuje už název regionu Trentino-Alto Adige (česky Tridentsko-Jižní Tyrolsko), který se skládá ze dvou částí, z nichž každá představuje dvě oddělené části, které se nachází na jeho území. Na jihu je to Trentino a na severu Alto Adige. Interakci germánských a italských kultur lze pozorovat také na regionálních tradicích, ale samozřejmě i ve stravování. Jednou z tradic je lidový tanec Schuhplattln, který původně pochází z Bavorska a během něhož tanečníci tleskají rukama, šlapou si na nohy a dokonce se pleskají do tváří. I kuchyně je zde odlišná od zbytku Itálie v důsledku rakouského vlivu. Region Trentino-Alto Adige obsahuje trochu Itálie a trochu Rakouska, ale jako celek se liší od obou zemí. Výsledkem je region se silnými vazbami na země, které ho ovlivnily, ale který je nakonec sám. ⁵⁾

O ekonomické situaci v Jižním Tyrolsku se můžeme dočíst v krátké publikaci s názvem Economic portrait of South Tyrol, kterou vydala Komora obchodu, průmyslu, řemesla a zemědělství v Bolzanu. Je zde popsána situace na trhu práce, příjmy a spotřeba, hrubý domácí produkt a další ekonomické ukazatele. Kromě toho se můžeme dočíst o počtu firem působících na tomto území a jeho vývoji, zemědělství Jižního Tyrolska a také o průmyslu a turismu. Jižní Tyrolsko je také v jedné z kapitol srovnáváno s Itálií a z tohoto srovnání je viditelné, že v mnoha oblastech je na tom lépe než zbytek země. Na závěr jsou uvedeny výzvy pro budoucnost, aby byla vysoká úroveň hospodářské prosperity zachována. ⁶⁾

Otázku, co je to etnicita, řeší antropolog Thomas Hylland Eriksen ve své knize Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Autor knihy působí na universitě v Oslu, kde vyučuje sociální antropologii. Mezi jeho hlavní okruhy zájmu patří etnicita, nacionalismus, globalizace a multikulturalismus. V Čechách se řadí k nejpřekládanějším žijícím sociálním antropologům. V knize je kladen důraz na vztah mezi menšinami a státem, jak hovoří a uvažují o své vlastní skupině, o skupinách ostatních, o jejich hlavních charakteristikách. Autor se také zabývá vývojem etnicity, která pravděpodobně ztratí svůj význam, dokonce může dojít k jejímu zániku. Různorodost lidí bude tak veliká, že ji již nebude možné rozlišovat. V rámci vývoje lidstva nebude kladen důraz na historii předků, ale spíše na lokální historii, kulturu a identitu. Etnicita je velice proměnlivá. Již v dnešní době nejsme schopni některá etnika od sebe odlišit, často se vyznačují stejnými charakteristickými vlastnostmi jako jejich sousední etnika. Některá etnika se tedy odlišují pouze vlastním způsobem myšlení a přesvědčeností o své etnicitě. ⁷⁾

V praktické části byly použity kvalitativní metody, tedy dotazování skrze sociální síť Facebook a také kvantitativní metody šetření ve formě dotazníku. Respondenty jsme se snažili získat také skrze weby, jako je www.couchsurfing.com nebo také i náhodným kontaktováním komunit a institucí s působností na území Jižního Tyrolska. V tomto případě šlo například o univerzitu Free University of Bozen-Bolzano. V časovém úseku vymezeným pro tuto práci se nám ovšem nedostalo odpovědi. Respondenti, kteří nám vyplnili dotazníky, byli taktéž osloveni přes Facebook, a to skrze skupinu Deutsche Sprachinseln in Italien / Isole Linguistiche Germanofone in Italia. Dále jsme kontaktovali Italský kulturní institut v Praze, který nás odkázal na několik institucí přímo v Jižním Tyrolsku, například Výbor pro německy mluvící komunitu v Trentinu (https://www.isolelinguistiche.it/it/tedesco.html). Zde jsme se setkali s jazykovou bariérou, kdy na námi anglicky psané emaily bylo odpovídáno pouze zřídka a setkali jsme se i se dvěma odpověďmi, které byly německy. Také jsme se snažili kontaktovat Rakouské kulturní fórum v Praze, kde nám byl doporučen Goethe institut. Do Goethe institutu jsme donesli dotazníky i v papírové formě, ty už se nám ovšem nedostaly zpět. Zástupcům jmenovaných institucí byly zaslány odkazy na online dotazníky,které byly vytvořeny na portálu www.survio.com. Odpovědi na stanovené otázky dotazníku jsme se snažili získat i v jedné z italských restaurací v Praze, kde jsou zaměstnanci převážně z Itálie. Většina Italů z této restaurace nám odpověděla, že na tuto problematiku nemá názor.

V dotazníku byl kladen důraz na možnost volného vyjádření respondentů, a proto byly k hlavnímu tématu zvoleny otevřené otázky. Tento typ dotazníku je charakterizován nízkou mírou standardizace, což má za nevýhodu složitější vyhodnocování výsledků v případě velkého množství dat. Výhodu pak ovšem získává ve větším prostoru poskytnutým respondentům pro jejich vyjádření. Identifikační otázky ovšem výčet odpovědí obsahovaly. V průběhu výzkumu jsme se setkali také s problémem jazykové bariéry. Dotazník určený pro německojazyčné respondenty nebyl problém, jelikož byl zpracován v němčině. Ovšem na druhé straně dotazník pro Italy v angličtině problémem byl. Několik respondentů nám poskytlo zpětnou vazbu s tím, že jej v angličtině nevyplní, což nás připravilo o vícero respondentů.

Jednotlivé odpovědi respondentů pak byly zpracovány a zakomponovány do této práce k jednotlivým tématům stanovených ve výzkumných otázkách.

Se dvěma respondenty proběhla komunikace skrze sociální síť Facebook. Jedním z nich je Ricardo, lektor italštiny žijící aktuálně v Praze, ale pocházející z Milana a s Jörgem, Jihotyrolanem žijícím ve městě St. Ulrich (Ortisei).

S ostatními respondenty proběhla komunikace prostřednictvím dotazníku v angličtině a také v němčině. Anonymní dotazníky byly rozeslány dva – jeden v angličtině určený pro Italy (přičemž nebyl kladen důraz, kde se vyskytují současně, ale pouze zda jsou občany Itálie), a druhý v němčině pro Jihotyrolany, Rakušany, Němce. Dotazníky byly umístěny na stránku „Deutsche Sprachinseln in Italien / Isole Linguistiche Germanofone in Italia“, kde se, i přes název skupiny, vyskytují všechny zmíněné strany, a dokonce také Ladínové. Jelikož bylo německojazyčné obyvatelstvo sdílnější a ochotnější zodpovědět otázky, získali jsme 10 odpovědí a od Italů pouze tři, které se celkem i názorově velice shodují. Všichni tři italští respondenti žijí v severní části Itálie. U německojazyčného obyvatelstva je to značně komplikovanější. Ve skupině se koncentrují např. také Rakušané či Němci, kteří studovali ať už v Tyrolsku (v Rakousku) či přímo v Jižním Tyrolsku.

Položené otázky se vztahovaly k výzkumným otázkám. Dotazník začínal identifikačními otázkami pro náš přehled. Zajímalo nás pohlaví, v jakém věku jsou respondenti, jelikož jsme předpokládali, že by se odpovědi mohli lišit v závislosti k věkové kategorii. Dále jsme chtěli vědět odkud respondenti pochází a jaká je jejich národnost. Poté jsme přešli k otázkám, které se již přímo kryjí s našimi výzkumnými otázkami.

Otázky zněly:

1. Všiml/a jste si někdy kulturních odlišností mezi Italy a německojazyčným obyvatelstvem v této oblasti (pozn. v Bolzanu)
2. Co si myslíte o jihotyrolské autonomii
3. Co si myslíte o ekonomické situaci v severní Itálii
4. Co si myslíte o ekonomické prosperitě Jižního Tyrolska

Náš dotazník určený pro německy mluvící vyplnilo sedm mužů a tři ženy. Polovina respondentů byla ve věku 18-29 let. Dva respondenti ve věku 40-49 let, další dva 50-59 let a pouze jeden ve věku 60 a více. Respondenti pocházeli buď z Mnichova, Horních Rakous, ze St. Ulrich, Jižního Tyrolska (bez upřesnění), ze severního Německa (bez upřesnění) nebo z Berlína. Na otázku národnosti odpovídali respondenti rakouští, němečtí, německoladínští a jihotyrolští.

Italští respondenti byli pouze muži ve věku 30-39, 40-49 a 50-59 let. Pocházeli z Milana, Trenta či jeden respondent z Rumunska, ale od roku 2001 žijící v Bolzanu (proto zařazen jako „italský“ respondent).

Jižní Tyrolsko leží na severu Itálie a hraničí se Švýcarskem a Rakouskem. Správně je Jižní Tyrolsko (Alto Adige/Südtirol) provincií autonomní oblasti Trentino-Alto Adige/Südtirol s hlavním městem Trento. Od roku 2012 funguje v rámci EGTC (European Grouping of Territorial Co-Operation) Euroregion Tyrolsko, Jižní Tyrolsko a Trentino (Tirol-Südtirol-Trentino). EGTC zajišťuje institucionální rámce pro spolupráci mezi těmito regiony historického území Tyrol. Na území provincie Alto Adige se nachází 116 sídel, ve kterých žije 507 675 obyvatel. Hlavní město je Bolzano (Bozen) s 103 135 obyvateli, další města Sterzing, Bruneck, Brixen, Schlanders, Meran. Pouze v Bolzanu jsou více než Němci zastoupeni Italové, jejichž předci sem přišli jako migranti ve 20. století.

Předky dnešních italských (etnických) Němců jsou germánské kmeny, které působily na území dnešního Německa již před rokem 100 našeho letopočtu a postupně pronikaly do celé střední Evropy, kde žili v řadě malých státních útvarů jak světských, tak církevních. V sebepojetí Němců sehrál významnou úlohu raný germánský mýtus o Němcích jako potomcích Germánů. Přispělo k tomu zejména objevení Tacitovy Germanie, etnografického spisu z počátku druhého století našeho letopočtu. „Poctivost, láska ke svobodě, mravní čistota, věrnost, upřímnost, odvaha mužů a cudnost žen, jsou vlastnosti, které Tacitus připisoval Germánům“.⁸⁾ Zmiňoval ale také záludnost a lstivost, opilství a vášeň pro hry. Přesto se do protikladu dávala germánská cudnost a římská zkaženost. Luther k Římanům přiřazoval i Španěly a Francouze, Toto pojetí Němců platilo až do 20. století.

Druhá sloka Písně Němců (Das Lied der Deutschen) Hoffmanna von Fallerleben zní: „Německé ženy a německá věrnost, německé víno a německý zpěv, zachovejte si ve světě svůj krásný starý lesk. Ke vznešeným činům aby celý náš život ved.“⁹⁾

Tacitus také píše: „Já sám připojuji se k názoru, že obyvatelstvo Germánie se nikdy sňatky nemísilo s jinými kmeny, a tak se uchovalo čisté plémě lidí. Proto je také vnější vzhled navzdory vysokému počtu lidí u všech stejný: vzdorné modré oči, narudlé vlasy a vysoká postava…“¹⁰⁾

Vědecká bádání dávno dokázala, že v průběhu stěhování národů docházelo k míšení nejrůznějších etnických skupin, což se vztahuje i na germánské kmeny. Že Tacitovy názory byly politicky zneužity Hitlerem, je ostudná skutečnost, s níž se německý národ vyrovnává dodnes. Musíme ale připustit, že Němci jako etnická skupina mají určitá specifika, která ve třicátých letech formuloval sociolog Helmuth Pllesser takto: „Německý národ, to je spojení s půdou, domovinou, zvyky předků. Proto je mu cizí vše umělé, civilizované“. Národ je pro Němce protestní pojem, který vylučuje „římské ve všech jeho projevech jako škodlivé a cizí národu.“¹¹⁾

Od 19. století panuje představa, že německé dějiny začínají bitvou v Teutoburském lese, která skončila porážkou Římanů a její vítěz kníže Cherusků Arminius je první historicky doložený Němec. Ironií je, že nepadl v bitvě, ale zavraždili jej germánští protivníci. Podle mýtu ale zachránil Germánii a umožnil expanzi Germánů do Evropy.

Germáni byli zastoupeni mnoha kmeny, hovořícími různými dialekty, takže si ani mezi sebou nerozuměli a docházelo mezi nimi k bratrovražedným bojům. Germáni byli považováni za vynikající válečníky a počátkem 5. století našeho letopočtu pronikli až na území Říše římské. Úspěšné dobytí Říma germánským náčelníkem Odoakerem v roce 476 znamenal konec západořímského císařství. Germánští přistěhovalci postupovali do Evropy a obsadili mimo jiné střední Podunají.

V roce 1701 byl braniborský kurfiřt korunován na pruského krále. Tehdy nikdo netušil, že se v 18. a 19. století stane evropskou mocností (dodnes se historici neshodli na důvodu vzestupu), která vyvrcholila založením Německé říše (1871). Přestože Němci získali vlastní stát, v mnoha evropských zemích zůstali německé menšiny (někde došlo k jejich odsunu po druhé světové válce).

Území na horním toku řeky Adiže je osídleno od pradávna. V Dolomitech v období mezolitu pravěcí lovci v létě překračovali horské průsmyky a lovili kamzíky, kozorožce a sviště. Přechodně sídlili v nadmořských výškách 1800-2300 metrů nad mořem. K dokladům pravěkého osídlení patří idol ve tvaru falu z jeleního parohu, na němž je zobrazena ženská postava, z Rio Gaban, předchůdkyně ženských sošek spojených s kultem plodnosti. V pozdním neolitu byly již osídleny výšinné polohy (např. Mariahilfberg u Brixenu) a z Bavorska sem pronikala Münchshöfenská skupina malované keramiky. V době měděné na území dnešního Jižního Tyrolska pronikla hornoitalská kultura Remedello, nazvaná podle pohřebiště u Brescie. Z ní pravděpodobně pochází světoznámý nález „Ötziho“, v ledovci munifikovaného pravěkého člověka z roku 1991. Mumie je stará více než 5000 let a dochovaly se i zbytky oblečení a obutí.

V době železné byla na území dnešního Jižního Tyrolska (stejně jako na území celého Rakouska) rozvinutá haštalská kultura, která se vyvinula z kultury lidu popelnicových polí (doba bronzová) za silného vlivu středomořských civilizací. Mladší doba kamenná je spojená s keltskou expanzí. Keltské vojenství, zemědělství, řemeslná výroba včetně mincovnictví, byly na velmi dobré úrovni, ale Keltové nedokázali efektivně vzdorovat tlaku Římanů z jihu a Germánů ze severu. Keltské období je spojeno s tzv. laténskou kulturou. V Tyrolsku byla nalezena keramika s modifikovaným etruským písmen a z tohoto období se datuje i pohřebiště Pfatten-Stadlhof.

Za vlády císaře Octaviana Augustusta, v roce 15. před n. l. římské legie pod vedením jeho nevlastních synů a zeťů Drusa a Tiberia, obsadily po těžkých bojích nová území včetně Jižního Tyrolsko, které se na několik staletí stalo římskou provinci a místní lid přijal křesťanství. Kolem roku 300 dochází k vpádům germánských kmenů, ale v Jižním Tyrolsku i po zániku Římské říše (roku 476 n.l.) dlouho převládalo původní obyvatelstvo „Románi“ (potomci keltského či ilyrského obyvatelstva, kteří byli promíseni jak s římskými, tak s germánskými přistěhovalci).

Na území Jižního Tyrolska byla doložena církevní biskupství v Sabione-Säben a Tridentu. V roce 570 dnešní Tyrolsko nakrátko ovládli Frankové, ale již v letech 575 - 580 za vévody Garibalda I. se v jižním Tyrolsko rozšířila bavorská moc. Držení tohoto území Frankové roku 591 legalizovali, s tím, že Bajuwarové (Bavoři) museli v mírové smlouvě uznat jejich svrchovanost. Roku 769 byl založen klášter Inninchen v jihotyrolském Pustertalu, který byl součástí expanze bavorských vévodů na východ. Karel Veliký však samostatně vládnoucího bavorského vévodu odstranil a Jižní Tyrolsko se stalo součástí franské říše. V době kolem roku 1000 vzrůstá moc jihotyrolských biskupství. Císařové jim propůjčovali hraběcí léna v hlavních tyrolských údolích s tím, aby pečovala o bezpečnost komunikací procházejících alpskými průsmyky. Uznávaným mocenským centrem se na celá staletí stalo biskupství v městě Brixen. ¹²⁾¹³⁾

Ve 13. století ovládl Tyrolsko, stejně jako další části střední, západní a jihovýchodní Evropy mocný rod Habsburků. Převládajícím jazykem byla němčina, ale ta byla roztříštěna do řady vzájemně nesrozumitelných dialektů a na územích ovládaných Habsburky se mluvilo francouzsky, italsky, maďarsky i slovanskými jazyky, včetně češtiny. „Trvalo však více než dvě století, než se Habsburkům podařilo rozsáhlé državy pevněji spojit a vytvořit říši, která se stala evropskou a posléze též světovou velmocí.“¹⁴⁾ V rámci Rakouska patřilo Tyrolsko k méně osídleným oblastem. V údolích Alp vznikaly malé vesničky a městečka čítající několik desítek či stovek obyvatel, na svazích hor byly roztroušeny samoty. Obživu obyvatelům dávalo zemědělství, především pastevectví, chov hovězího dobytka a koz, v Jižním Tyrolsku se pěstovalo i víno (bylo i exportováno) a ovocné plody. Vývozním produktem bylo dřevo a také včelí vosk. Na území Tyrol se nacházely stříbrné doly a razila se velká stříbrná mince Adlergrosch. Ve 13. století byl v tyrolském Brixenu založen františkánský klášter. Do Tyrol zasahovaly kulturní vlivy jak italské, tak bavorské a v úředním styku převládala němčina.¹⁵⁾ V polovině osmdesátých let 15. století za vlády hraběte Zikmunda se staly Tyroly významným mocenským centrem. Přispěly k tomu zejména nové nálezy stříbrné rudy v okolí měst Hall a Schwarz. V roce 1486 zahájil Zikmund Habsburský ražbu velkých stříbrných mincí, zvaných guldiner. V březnu 1490 se Zikmund vzdal vlády v Tyrolích ve prospěch svého prasynovce římského krále Maxmiliána, který se později (1508) stal císařem Římské říše a jediným vládcem rakouských dědičných zemí. Po jeho smrti (1519) získal Tyroly jeho vnuk Ferdinand.

Tyroly sehrály významnou úlohu v německé selská válce v letech 1524-1525. Povstání se zúčastnili jak havíři tamních stříbrných dolů, tak sedláci, kteří zde tradičně měli významná společenská a majetková postavení. Tyrolské povstalce vedl vzdělaný Michael Gaismair (1490-1532), který dříve působil jako sekretář brixenského biskupa. Byl autorem projektu „Tyrolského zemského zřízení“, podle kterého by si měli být všichni obyvatelé rovni a zemi by měl spravovat nikoli dědičný kníže, ale volený parlament. Vzhledem k významu tyrolských stříbrných dolů, nebylo povstání potlačeno násilím, ale byla zvolena diplomatická cesta a nový arcikníže Ferdinand přistoupil na řadu ústupků. Tyrolští sedláci získali exkluzivní výhody, jimiž se netěšilo venkovské obyvatelstvo jiných rakouských zemí.

V roce 1525 římský král Karel postoupil Ferdinandovi vládu v Tyrolích a předních Rakousích dědičně, takže v roce 1564 mohl získal vládu nad Tyroly jeho druhorozený syn téhož jména. Ten za své vlády obnovil rezidenční slávu tyrolského Insbrucku, který vystupoval jako samostatné vladařské centrum. V Tyrolích 16. století byla zcela svébytná sociální struktura, jejíž základ tvořili svobodní držitelé venkovských dvorců, nacházejících se převážně v hornatém alpském terénu. „Jejich zvláštní výsadou, stvrzenou již císařem Maxmiliánem I. roku 1511, bylo i právo nosit a vlastnit zbraně a organizovat vlastní domobranu v případě napadení země. Jako jediná z rakouských zemí měly Tyroly i právně vymezený selský stav s vlastní komorou v zemském sněmu, i když v praktickém politickém životě nebyl jeho význam příliš velký.“¹⁶⁾ Výhodou pro panovníka bylo, že tyrolské hrabství bylo převážně katolickou zemí a konfesní střety zde téměř neexistovaly.

Zámek v Ambrasu (u Innsbrucku) se od konce 60. let 16. století stal významným centrem dvorského života a renesanční kultury. Po Ferdinandově smrti sice nastaly vleklé spory o právo na dědictví, ale v zemi nedošlo k významnějším změnám a tyrolská šlechta byla nadále loajální vůči panovníkovi. Velký vliv měla církevní knížectví v Tridentu a Brixenu. Na začátku třicetileté války nastoupil roku 1601 jako dědičný panovník Maxmilián (velmistr řádu německých rytířů, bratr císaře Ferdinanda II.), který zde předtím působil jako gubernátor. Jednalo se o mimořádně konfesně tolerantního vladaře a Tyroly (hornorakouské země vůbec) zůstaly stranou konfliktu. Po smrti Maxmiliána (1618) se stal místodržícím v Tyrolích biskup Leopold Pasovský. Zatímco Evropou zmítala válka, tyrolský dvůr zažíval kulturní rozkvět. Leopoldova manželka byla italského původu (vdova Klaudie Medicejská) a na tyrolský dvůr přinesla kulturní zvyky barokních italských knížecích dvorů, které v Tyrolích zahájily příchod barokní kultury.

V roce 1665 tyrolská větev vymřela a Innsbruck jako vladařská rezidence ztratil na významu. V době panování posledních Habsburků a Marie Terezie byla zrušena zemská a stavovská autonomie a nahrazena jasnou dominancí císařského dvora. Výrazem panovnického absolutismu vůči alpským zemím bylo uplatňování nobilitací a udělování práva obyvatelského (Landstandschaft). Teprve na základě tohoto práva mohla šlechta získat majetek a úřady a podržet majetek v rodovém vlastnictví. V Tyrolsku nebylo uplatňováno poddanství v takové míře jako v jiných říšských zemích a existovala zde početná vrstva svobodných rolníků. Vrchnost spíše usilovala o přeměnu feudální renty v úkonech, v rentu naturální a peněžní. V Tyrolích bylo rovněž nižší daňové zatížení poddaných, které činilo čtvrtinu hrubého výnosu hospodářství (v dalších zemích 30-40 %). Šlechta byla nezdaněna. Nevolnictví v Tyrolsku neexistovalo a v roce 1785 obdrželi rolníci od císaře Josefa II. osobní svobodu. Ještě v 18. století žilo v alpských zemích 75-80 procent obyvatel na venkově a bylo do určité míry hospodářsky soběstačné. Postupně sem pronikal také tzv. nákladnický systém založený na faktorovém principu. Uplatnil se v plátenictví, sklářství, železářství atd.).

V době napoleonských válek bojovali Tyroláci v hlubokých alpských údolích proti francouzským a bavorským posádkám (1809), ale nakonec byli povstalci obklíčeni a poraženi. Vůdce povstalců Andreas Hofer se skrýval v horách, ale byl zrazen a 20. února 1810, na základě osobního příkazu Napoleona, v mantovské pevnosti zastřelen. Dnes je vnímán jako národní hrdina. Po porážce povstalců bylo Tyrolsko rozděleno mezi Bavorsko a Napoleonem vytvořené italské království. Po pádu Napoleona byla území italského království Rakousku vráceno (1815). Tyrolsko bylo odjakživa považováno za jednu z nejkonzervativnějších zemí monarchie. Revoluční rok 1848 Tyrolsko nijak nepoznamenal, na rozdíl od dalších zemí monarchie, zde bylo vyhlášení konstituce přijato chladně. Když došlo v osmačtyřicátém k říjnové revoluci vyzval. Zemský sněm „milý lid Tyrol a Vorarlbergu“, aby se semkl kolem trůnu a kritizoval vídeňské poměry. Když slabomyslný císař Ferdinand utekl před revolucí do Innsbrucku, považovali to občané za poctu a připravili mu ovace. Stejně nadšeně byl v Tyrolích přivítán následník trůnu se svým bratrem Maxmiliánem, budoucím mexickým císařem. Mezi lety 1860-1880 proběhl tvrdý politický „boj o jednotu víry v zemi Tyrolské„.¹⁷⁾ Pro Jižní Tyrolsko se stalo osudné spojenectví Rakousko Uherska s Německem. Obyvatelé Jižního Tyrolska statečně bojovali proti Italům, bitev v alpských průsmycích se zúčastnili i čeští legionáři (Itálie vstoupila do války v květnu 1915 a pod slibem velké půjčky se přidala na stranu Dohody. V květnu 1915 vyhlásila válku Rakousko- Uhersku v jehož řadách bojovali společně Tyroláci i Češi). Jejich hlavním zájmem ovšem bylo chránit svoje Tyrolsko.

Porážka Německa a jeho spojenců a následný rozpad Rakousko -Uherska poznamenaly další osud obyvatel Jižního Tyrolska. Poválečná mírová konference v Saint Germains rozhodla o připojení Jižního Tyrolska k vítězné Itálii bez ohledu na proklamované právo národů na sebeurčení a bez respektování faktu, že většina obyvatel užívá jako mateřský jazyk němčinu.

Ve dvacátých letech pro tyrolské Němce záhy nastaly zlé časy, spojené s násilným poitalšťováním. V roce 1922 se stal premiérem vůdce italských fašistů Benitto Mussolini, jehož horlivým následovatelem byl v Jižním Tyrolsku nacionalista Ettore Tolomei (1865-1952), iniciátor smutně proslulého pochodu na Bozen, obdoby Mussoliniho pochodu na Řím. Od roku 1923 panoval v Jižních Tyrolích národnostní teror. Násilné poitalšťování došlo dokonce tak daleko, že byla začerňována i německá jména na náhrobcích zdejších hřbitovů. Německy mluvící úředníci byli propouštěni a nahrazováni italskými přistěhovalci. V roce 1925 byl vydán zákaz všech spolků s výjimkou spolků církevních a byly uzavřeny zdejší školy (německy se od té doby učilo výhradně tajně, po stodolách a sklepích).¹⁸⁾ Zároveň italská vláda cíleně řídila migraci etnických Italů ze severní Itálie do Jižního Tyrolska, kteří pracovali převážně v místních továrnách v Bolzanu. Bolzano získalo do té doby nepoznaný průmyslový a stavební rozkvět. Vláda pověřila nejlepší italské architekty vybudováním nového „italského“ Bolzana. Vzniká nové město s moderními bulváry a monumentálními budovami a Památník vítězství, který má připomínat italské vítězství.

Němečtí obyvatelé jsou italskou vládou perzekuováni, ale Hitler a Mussolini nacházejí společnou řeč. V roce 1939 uzavírají dohodu známou pod názvem „Option“ (volba státní příslušnosti). Občané Jižního Tyrolska se měli rozhodnout, zda zůstanou a stanou se z nich tzv. Dableiber in Südtirol verbleiben), nebo zda využijí možnost přesídlení na německé území a budou tzv. Optanten (Option für Deuutschland).¹⁹⁾ Pokud tedy chtějí zůstat opravdovými Němci, dal jim Hitler možnost vystěhovat se do Říše. Pokud ne, musí se stát Italy, Velká část sice volila vystěhování do Říše, ale nakonec zemi opustilo pouze 75 000 původních obyvatel, protože vypukla 2. světová válka. Během 2. světové války bylo Jižní Tyrolsko obsazeno německými vojsky a vzniká z něj „Operační zóna Alpenvorland“. Místní mladí muži jsou naverbováni do wehrmachtu a přes 8. tisíc zaplatilo za spojenectví s Německem vlastním životem.

Roku 1945 je Jižní Tyrolsko obsazeno spojeneckými vojsky. V témže roce je založena Lidová strana Jižního Tyrolska (SVP- Südtiroler Volkspartei), která má v tehdejším programu připojení k Rakousku. Německy mluvící italští občané zůstali převážně na území provincie Bolzano a jejich postavení bylo zakotveno ve smlouvě De Gasperi - Gruber, uzavřené mezi Itálií a Rakouskem 5. 9. 1946. Touto smlouvou uznalo Rakousko horský průsmyk Brenner jako státní hranici s Itálií a vzdalo se dalších územních nároků. Itálie naopak slíbila speciální autonomii Jižního Tyrolska, na kterou mělo dohlížet Rakousko. Německému obyvatelstvu zaručovala výuku v německém jazyce a rovnoprávnost německého jazyka v úřadech a veřejných službách, jakož i dvojjazyčné názvy obcí a míst. Občanům byla vrácena možnost používat svoje původní německá jména a ti, kdož se za války vzdali italského občanství, mohli jej získat zpět. Rovnoprávnost měla být zajištěna i v přístupu obou národností k veřejným úřadům.

Základní ustanovení zakazující diskriminaci italských občanů je obsaženo v čl. 3 italské ústavy: “Všichni občané mají stejnou sociální důstojnost a jsou si před zákonem rovni bez rozdílu pohlaví, rasy, jazyka, náboženství, politického přesvědčení a podmínek osobních a sociálních.„ Itálie nemá jednotnou úpravu ochrany práv národnostních a jazykových menšin. Článek 6 italské ústavy pouze stanoví, že “republika chrání zvláštními předpisy jazykové menšiny„.²⁰⁾ Základní ustanovení zakazující diskriminaci italských občanů je obsaženo v čl. 3 italské ústavy: “Všichni občané mají stejnou sociální důstojnost a jsou si před zákonem rovni bez rozdílu pohlaví, rasy, jazyka, politického přesvědčení a podmínek osobních a sociálních.„ Itálie nemá jednotnou úpravu ochrany práv národnostních a jazykových menšin. Článek 6 italské ústavy pouze stanoví, že „republika chrání zvláštními předpisy jazykové menšiny.“²¹⁾ V italském právním systému existuje úzká souvislost mezi ochranou menšin a institutem regionální samosprávy a v případě konkrétní menšiny hraje významnou roli skutečnost, ve které správní oblasti se dotyčná menšina nachází a jaký tam má oficiální statut. V prvních poválečných letech byla dvěma italským regionům (Trentino-Alto Adige a Valle d'Aosta) poskytnuta speciální autonomie, vzhledem k přítomnosti německy a francouzsky mluvících menšin. Speciální ústavní status těchto regionů je zakotven ve dvou speciálních ústavních zákonech z roku 1948. Zástupci Jižního Tyrolska však nebyli s poskytnutým rozsahem autonomie spokojeni. Hlavní problém spočíval v tom, že autonomní status se vztahoval jak na provincii Bolzano, tak na provincii Trentino, ve které převažovali Italové, takže v součtu byli Němci v nevýhodě. Vláda přitom podporovala migraci Italů z Jihu a celkově nebyla smlouva De Gasperi- Gruber dodržována. Rakousko, které v rámci této smlouvy mělo právo vykonávat ochrannou funkci, v roce 1954 požádalo o nové jednání o autonomii pro Jižní Tyrolsko.²²⁾

Situace vygradovala v roce 1957, kdy italská vláda rozhodla postavit v Bolzanu 5000 bytů pro nové italské přistěhovalce, čímž porušila kompetence Jižního Tyrolska. Na protest proti tomu se na podzim 1957 uskutečnilo na zámku Sigmundkorn u Bolzana shromáždění, kterého se zúčastnilo 35 000 Jihotyrolanů. Strana SVP vstoupila z regionální vlády. Zároveň Rakousko požádalo o projednání problému Jižního Tyrolska v Organizaci spojených národů. OSN v roce 1960 přijalo rezoluci, ve které vyzvalo Itálii a Rakousko, aby společně vyřešily sporné body smlouvy De Gasperi- Gruber. Ke zklidnění situace nedošlo a kolem roku 1960 začala vlna odboru vedená radikálními Tyroláky tzv. Bombenjahre. Především byly vyhazovány do vzduchu sloupy vysokého napětí, které byly považovány za symbol vykořisťování Jižního Tyrolska Itálií. V roce 1951 vláda ustavila komisi za účasti Italů, Němců a jednoho Ladínce. Vyjednávalo se do roku 1964 a výsledky sloužily především k mezistátnímu vyjednávání s Rakouskem. K zlepšení situace přispělo i to, že nová italská vláda zvolená v roce 1963 vykazovala vůči Jižnímu Tyrolsku vstřícný postoj. V roce 1966 navrhla souhrn opatření ku prospěchu zvýšení autonomie Jižního Tyrolska, tzv. Paket.

V roce 1969 bylo konkretizováno 137 opatření, jejichž účelem byla ochrana německých a ladínských obyvatel. V roce 1969 je schválila Südtiroler Volkspartei, (90% členů tvořili Němci). Dalším nutným krokem bylo jejich schválení rakouským a italským parlamentem.²³⁾

Základní podobu současné autonomie definuje prezidentský dekret z roku 1972.²⁴⁾ V průběhu dalších let postupně ovšem Jihotyrolané získali další výhody a dodatečné kompetence (např. v oblasti školství a silniční dopravy). Protože se Rakousko stalo v roce 1995 členem Evropské unie a díky Schengenskému prostoru ztratila hranice mezi Itálií a Rakouskem význam, otevřel se prostor pro meziregionální spolupráci s rakouským Tyrolskem. V roce 2001 byl mimořádný status Jižního Tyrolska potvrzen ústavním zákonem. V témže roce byla reformována italská ústava a autonomní oblasti získaly další kompetence.

Jižní Tyrolsko jako součást Itálie je datováno do období po první světové válce, kdy bylo území odtrhnuto od Rakouska-Uherska a přiděleno Itálii jako vítězné mocnosti. Oficiálně se tak stalo mírovou smlouvou ze Saint Germain z roku 1919.

V listopadu 1918 podepsalo Německé Rakousko s Itálií mírovou smlouvu. Následovalo vojenské obsazení Jižního Tyrolska, aby prozatím pouze převzalo správu země. Mezitím byla v Saint Germainu anexe jižního Tyrolska oficiálně schválena, jako součást tajné Londýnské dohody s ostatními mocnostmi Trojdohody (včetně Itálie), v roce 1915. Trojdohoda se snažila pomocí tohoto slibu přimět Itálii ke vstupu na jejich stranu, což se také stalo.

V roce 1922 dochází k převzetí moci fašisty pod vedením Benita Mussoliniho. Od této doby započíná italizace Jižního Tyrolska. Díky působnosti nacionalisty Ettore Tolomeia je zde zakázána němčina jako vyučovaný jazyk a názvy míst jsou nahrazeny vymyšlenými italskými jmény. Název Tyrolsko je také zakázán. Od roku 1925 se objevují tzv. „školy v katakombách“, tajné školy, kde jsou děti vyučovány v německém jazyce. Německy mluvící úředníci jsou propouštěni a nahrazováni italskými. Je zde také zahájena rozsáhlá výstavba průmyslové zóny v Bolzanu, do které přicházejí pracovat dělníci ze Severní Itálie, kteří se v této oblasti usídlují. Město zažívá stavební rozkvět a oblast Bolzana se architektonicky rozvíjí. Korunu celé přestavby představuje Památník vítězství, který má připomínat dobytí území.

Roku 1939 uzavírají Hitler s Mussolinim dohodu. Obyvatelé Jižního Tyrolska si mohou vybrat. Tato událost je známa také pod názvem „Option“ (volba státní příslušnosti). Mohou se buď vystěhovat do „Říše“, nebo zůstat, ale vzdát se tak své národní identity. Velká část se rozhodne pro vystěhování. Kvůli vypuknutí 2. světové války je masové přestěhování nemožné. Ve skutečnosti tak Jižní Tyrolsko opustí pouze 75 000 původních obyvatel. Společnost je rozštěpena, rodiny rozděleny, ti, kteří zůstali jsou vnímáni jako zrádci. V průběhu války je Jižní Tyrolsko obsazeno německými vojsky a vzniká z něj tzv. „Operační zóna Alpenvorland“. Příchod německé armády vzbudil u mnoha Jihotyrolanů naději na zlepšení situace. Místní mladí muži ovšem musí nastoupit do wehrmachtu a slouží během války na straně Němců. Přes 8 000 z nich se už nikdy nevrátí. V roce 1945 je Jižní Tyrolsko obsazeno spojeneckými vojsky. V téže roce je založena Lidová strana Jižního Tyrolska (SVP – Südtiroler Volkspartei). Jedním z hlavních bodů programu je právo na sebeurčení oblasti. Během několika následujících let se podaří přimět italskou vládu k určitým ústupkům, a tím k určité formě autonomie. Tato strana má dodnes zastoupení v Jihotyrolském zemském sněmu. ²⁵⁾

V celé Itálii v současnosti žije přibližně 60 milionů obyvatel. ²⁶⁾ V Jižním Tyrolsku potom podle údajů z roku 2014 žije 518 518 obyvatel, což je méně než 1 % celkového počtu obyvatel Itálie. ²⁷⁾

V Jižním Tyrolsku společně žijí Němci, Italové a Ladínové. Z toho také vyplývají 3 hlavní jazykové skupiny. Většina obyvatel zde mluví německy. Podle sčítání obyvatel z roku 2011 to je 69,64 %, tedy 310 360 lidí. Na druhém místě je italština, kterou mluví 115 161 obyvatel Tyrolska. To odpovídá 25,84 %. Zbylých o 4,52 % obyvatel mluví ladínštinou. Jedná se o 20 126 lidí. ²⁸⁾

V Jižním Tyrolsku se můžeme setkat s více než 40 dialekty, jež se řadí k jihobavorským nářečím.Jak již bylo zmíněno výše, nejvíce lidí mluví německy. Jedná se o jihotyrolský dialekt, který se odlišuje od běžné němčiny, a proto ho někteří lidé na první poslech vůbec neidentifikují jako němčinu. Většina německy mluvících obyvatel žije ve vesnicích. Nachází se zde i vesnice jménem Martell, kde německy hovoří 100 % obyvatel. K rozšíření německého jazyka v oblasti došlo již díky usazení germánských, alemanských a bavorských kmenů.

Italskojazyčné obyvatelstvo oproti tomu žije především ve městech. Nejvíce je italština používána v Bolzanu (hlavní město Jižního Tyrolska), kde jí mluví 70 % obyvatel, Meranu a na jihu. Podíl italsky mluvících se výrazně zvýšil za 2.světové války. Bylo to díky Mussoliniho pokusu o „italizaci“ obyvatelstva.

Přestože ladínštinou mluví v Jižním Tyrolsku nejméně lidí, jedná se o nejstarší jazyk v této oblasti. Ladínština je známá také pod názvem rétorománština. Jedná se o neolatinský jazyk nebo románský jazyk. Svoje kořeny má v 1. století př.n.l., kdy Římané dobývali Alpy. Tehdy ladínština vznikla z lidové latiny a rétského prajazyka. Ladínové žijí především v údolích Val Badia a Val Gardena. ²⁹⁾

Se třemi hlavními jazykovými skupinami také úzce souvisí proporční systém, který je v Jižním Tyrolsku praktikován. Funguje zde řada zvláštních ustanovení, která upravují vztahy mezi jazykovými skupinami. Zároveň je tak vytvářena demokratická forma založená na sdílení moci mezi etniky. Jeho hlavními zásadami jsou kulturní autonomie, jazyková rovnost a etnická proporcionalita.

Etnicky rozdělený systém správy se promítá do každodenního života v Jižním Tyrolsku. Například do oblasti zaměstnávání a vzdělávání. Systém skupinových práv v autonomní provincii Bolzano je založen na prohlášení o příslušnosti k dané jazykové skupině, které je nástrojem systému etnických kvót. Předpokladem pro úspěch takového modelu demokracie je vzájemné uznání a dialog. To nejlépe dovoluje všem společenským segmentům přispívat k rozvoji systému, který je ve své podstatě oddělený, ale v praxi je prosazován nucenou spoluprací. Všechny jazykové skupiny se tedy společně podílí na výkonu vládní moci. Funguje zde také systém práv veta na ochranu zájmů každé skupiny a princip kulturní autonomie skupin.

Když probíhá sčítání obyvatel, každý podává na základě své svobodné volby formální prohlášení o své jazykové skupině (nebo o příslušnosti k jazykové skupině). Toto prohlášení je základem práva stát se státním úředníkem ve veřejné správě nebo práva pracovat ve vzdělávacím systému. Deklarace také zjišťuje číselnou sílu jazykových skupin, která pak tvoří právní základ veřejného života včetně rozdělení finančních prostředků.

Jak již bylo zmíněno, aby se někdo mohl stát stáním úředníkem, musí při sčítání obyvatel podat prohlášení o příslušnosti k jazykové skupině. Z praktického hlediska to znamená, že kandidáti soutěží o místa vyhrazená pouze pro svou příslušnou skupinu, a nikoliv pro celkový počet pracovních míst. Ti, kteří tuto deklaraci nevydají, se nemohou ucházet o veřejné funkce, kanceláře, veřejné bydlení a různé další sociální příspěvky. Systém etnických kvót se vztahuje na všechny státní a polostátní subjekty působící v provincii, stejně jako na provinční a obecní správy. Na úrovni obcí je kvóta založena na síle jazykových skupin v této konkrétní obci. Například obecní správa hlavního města Bolzano má většinu státních úředníků italských, zatímco ostatní obce mají většinu německých. Systém etnických kvót se rovněž vztahuje na privatizované instituce, jako jsou železnice a poštovní služby. Cílem je zaručit zastoupení skupin a poskytování dvojjazyčných služeb na celém území Jižního Tyrolska (trojjazyčných v údolích mluvících ladinštinou). Systém kvót byl zaveden tak, aby postupně vyvážil italské dominantní postavení ve veřejné službě státu a působil tak jako odškodnění za italizaci veřejných míst během fašistického útlaku.

Co se týká použití jazyka v administrativě, tak veškerá správa musí být dvojjazyčná a v případě 2 ladínských údolí dokonce trojjazyčná. Správa tedy musí používat jazyk žadatele, v jeho jazyce mu také odpovědět. To klade vysoké nároky na úředníky, kteří musí ovládat 2 a na určitých místech všechny 3 jazyky používané v Jižním Tyrolsku. Z těchto jazyků také musí konat zkoušky.

Samostatnost jazykových skupin se odráží i ve školství. Funguje zde systém oddělených škol a výuka probíhá v jednom jazyce. Výjimku tvoří ladínské školy, ve kterých se uplatňuje princip jazykové rovnost a hodiny probíhají rovnoměrně v němčině i italštině. Vyučuje se v nich i ladínština, ale pouze jako podpůrný jazyk při vyučování. Rodiče si mohou vybrat, do jaké školy své dítě zapíší, ale platí, že učitel, který na škole vyučuje, musí být rodilým mluvčím daného jazyka. ³¹⁾

Otázka týkajících se kulturních rozdílů se může pro někoho zdát až banální, jelikož pro mnoho lidí je jednoznačná. Italové, Němci či Rakušané jsou rozhodně odlišní, ale do jaké míry Jihotyrolané?

Otázka byla respondentům položena poměrně volně. Z toho důvodu jsme získali poměrně odlišné odpovědi na stejnou otázku. V jedné se ale shodli téměř všichni. Záleží také s jakými Italy jsou Jihotyrolané porovnáváni. Italský respondent např. uvedl: „Nelze srovnávat Jihotyrolany s Italy, jelikož samotní Italové jsou velice odlišní v závislosti na tom odkud jsou. Italové z jihu jsou naprosto odlišní od Italů na severu. Uvedu příklad: Němci mají silnou regionální identitu a troufám si říci, že na různých místech si jsou stále ve všech ohledech podobní, ale Italové jsou příliš odlišní - jiná jídla, jiná mentalita v různých koutech Itálie“. Respondent s podobným názorem uvedl: „Troufám si říci, že Italové ze severu si jsou podobnější s Jihotyrolany, nežli s Italy ve střední a jižní Itálii“.

Respondent pocházející z Mnichova, ale v minulosti studující v Jižním Tyrolsku uvedl: „Němci, resp. rétorománští Ladínové se obvykle chovají střízlivěji a jsou usedlejší, s menším projevem emocí a smyslem pro humor než Italové. Němci a Ladinové také vychovávají své děti poněkud jinak než Italové. Jejích pracovní styl se rovněž odlišuje od italského, bývají zarputilí a méně uvolnění. Výrazné rozdíly můžeme pozorovat také mezi Italy z jihu a ze severu, přičemž Italové ze severní části země se více podobají Němcům. Samozřejmě se vždy vyskytují výjimky.“

Jeden z italských respondentů také zmínil odlišnosti ve slavení svátků, uvedl: …„kromě odlišností historických či také odlišného stravování, zájmů, způsobu života a také vzhledu, mají rozdílné zvyky ve slavení křesťanských svátků.“ Jelikož respondent neuvedl žádný konkrétní příklad, byly do této práce zakomponovány rozdíly ve slavení Vánoc a Velikonoc. Jedná se o zajímavou kapitolu samu o sobě, jelikož zobrazuje již zmíněné historické rozdíly, které jsou v tradicích hluboce zakořeněny.

Jižní Tyroly si po staletí udržely své tradice. Téměř vůbec totiž nebyly ovlivňovány okolním světem. Legendy, zvyky a tradice se tu předávají z generace na generaci již po staletí. Starobylé zvyky jsou přímou součástí života místních obyvatel, obzvlášť na vesnících. Velice důležité je také zachování náboženství a zvyků předků. V období Vánoc a Velikonoc se dodržuje vskutku velké množství křesťanských, ale také předkřesťanských tradic.

Tak jako v ostatních křesťanských zemích se také Jihotyrolané připravují na nejdůležitější svátek v roce. Velké přípravy se odehrávají hlavně v pašijovém týdnu (tedy týdnu před Velikonocemi).

Neděle před Velikonocemi, Květná neděle, připomíná příchod Ježíše do Jeruzaléma. Název Květná neděle vznikl z květů, které bývají na kostelech jako ozdoby, symbolizující „palmové větve“, jimiž lid vítal Ježíše. Do kytic zaplétají také větve olivovníků, vrby, zimostráze, vřesu a další. Na Zelený čtvrtek barví vajíčka, při čemž používají starou metodu barvení v cibulových slupkách. O Velikonoční neděli jsou pak košíky s obsahem vajíček, šunek a pečiva vysvěceny v kostele. Před kostelem se může také odehrávat tradiční souboj. Protivníci si vezmou dvě natvrdo uvařená vejce a hází je po sobě. Ten jehož vejce zůstane celé je vítěz a získá trofej pro vítěze. O Velikonoční neděli jsou, na památku zesnulých, děti obdarovávány. Dostávají od svých kmotrů dárky. Většinou se jedná o tzv. „fochaz“, což je chléb ve tvaru obrázku. Mívá různé tvary, např. zajíčků, slepiček nebo věnečků. Chléb je ze sladkého kynutého těsta.³²⁾

První adventní neděli se po domech a kostelech objevují adventní věnce. Jako u nás se vyrábí z jedlových větví a zdobí se různými způsoby. Každou adventní neděli se také zapálí svíčka. V údolí Sarntal/Val Serentino se dodržuje zvyk zvaný „Klöckeln“ (odvozen od slova „klopfen“ – bouchat, tlouci). Tradici jsou vyhrazeny tři čtvrtletí noci v adventním období před zimním slunovratem. Skupiny hlučných a zahalených mužů poté obchází dům od domu a prosí o dary. Zpívají tradiční písně – „Klöckel“ a děkovnou píseň. Zvláštní roli při tomto svátku hrají dva muži, kteří jsou převlečeni za manželský pár, tzv. „Zussler“. Dodržování této tradice je datováno ještě do předkřesťanského období. Na Mikuláše se na mnoha místech konají průvody. Sv. Mikuláš s andělem a čertem rozdávají dětem sladkosti. Co ovšem není jako u nás, je průvod v obci Stilfs/Selvio a Vinschgau/Val Vansta. Při tzv. „Klosn“ je Mikuláš ozdoben barevnými ozdobami, zvonky a řetězy. Několik dní před Vánocemi se vystavují betlémy, které jsou velice často vyrobené doma. Na Štědrý večer, Silvestr a také Tři krále se domy vykuřují. Po tuto dobu se na rozžhavené pánvi pálí kadidlo, rodina prochází domem a prosí o požehnání. Poslední dny v roce obchází domy „Sternsinger“ (zpěváci). Děti, ale také dospělí, se převléknou za Tři krále, zpívají písně a sbírají milodary. Na domovní dveře posvěcenou křídou zapisují C+M+B (Christus mansionem benedicat = Kriste požehnej tento dům). ³³⁾

³⁴⁾ Vánoční trhy ve Vipitenu

Pašijový týden, italsky la settimana Santa, začíná Květnou nedělí. Tento den připomíná příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde byl vítán obyvateli palmovými větvemi, a proto se v některých zemích nazývá „palmový“ (italsky Domenica delle Palme). V Itálii jsou ovšem palmové listy zastoupeny olivovými ratolestmi. Na Modré pondělí připadají dětem prázdniny. Dospěli nesmí vykonávat žádnou práci. Dle církevní tradice se tento den zdobil modrým suknem. Šedivé úterý je vlastně opakem. Hospodyňky si vezmou svá košťata a vymetávají pavučiny v domě. Škaredá středa symbolizuje zradu Jidášem. V lidové folklorní tradici tuto událost připomíná pečivo, které je ve tvaru písmena „J“. „Kdo se bude škaredit na škaredou středu, bude se škaredit každou středu celý následující rok“. I v tento den probíhá úklid – vymetávají se komíny, aby se zahnali zlí duchové. O Zeleném čtvrtku se říká, že všechny zvony odlétají do Říma, aby se zde rozezvučely na Bílou sobotu. Velký pátek připomíná ukřižování Ježíše Krista. Tento den se uskutečňuje Křížová cesta s papežem z římského kolosea. Jako ve všech křesťanských zemích je nejsvátečnějším dnem neděle, tedy Boží hod velikonoční, kdy do kostela chodí také nevěřící. Muži po mši chodívají do baru na aperitiv a ženy domů, aby připravily oběd. Hlavním chodem je většinou jehněčí nebo kůzlečí pečeně „Capreto o Agnello al forno“. Prvním chodem je antipasti misti, polévka „Minestra di Pasqua“ nebo „Brodetto Pasquale“ a dva druhy pasty – pasta corta (krátké těstoviny, např. penne) a pasta lunga (dlouhé, např. tagliatelle). Jako dezert se podává moučník Colomba, který tvarem připomíná holubici, jako symbol míru a klidu. Dezerty se liší v závislosti na oblasti Itálie. Např. v Neapoli připravují dezert zvaný „La Pastiera Napoletana“ (jakýsi mřížkový koláč), zatímco v Říme je zvykem sladká „Pizza Ricresciuas.“ Dále samozřejmě také čokoládová vejce pro děti s překvapením. ³⁵⁾

I přes italský temperament jsou Vánoční svátky v Itálii velice poklidné. Příliš si nepotrpí na předvánoční shon. Vánoce jsou pro ně skutečnými svátky klidu a rodinné pohody. Důlěžitějším symbolem Vánoc, než vánoční stromek, jsou jesličky. Ty jsou symbolem italských svátků a jejich kouzlo se uchovalo dodnes. Betlémy se dědí v rodině po generace. Jestličky jsou podobné těm našim a jsou vystavovány již na začátku prosince. Ježíšek tam ovšem chybí, jelikož uléhá na své místo až 24. prosince.

A kdo tedy nosí dárky italským dětem? Nejedná se o jednoduchou otázku, jelikož záleží v jaké části Itálie. V některých částech děti dostávají dárky také 24. prosince a nosí jim je Babbo Natale, který připomíná českého Mikuláše, a z Finska jezdí na saních se soby. V jiných rodinách se dárky rozbalují až další den ráno. Další postavou, která nosí dětem dárky je ošklivá ale hodná čarodějnice Befana. Ta děti obdarovává během Tří králů. Befana se totiž o narození Ježíška dozvěděla pozdě, a proto Ježíška v Betlémě již nenašla a nemohla jej obdarovat. Právě z tohoto důvodu dodnes létá na svém koštěti a nosí dětem dárky. V některých částech Itálie, např. v Syrakusách, kde je patronkou města, nosí dárky také Santa Lucia (Svatá Lucie), což je spíše osobnost oslavovaná v luteránském Švédsku a Norsku. Někteří Italové navštěvují 24. prosince stejně jako my půlnoční mši. Následující den je důležitou událostí papežské požehnání Urbi et Orbi, které tradičně sledují lidé po celém světě.

Slavnostní pokrmy se podávají v předvečer půlnoční mše, ale hlavně následující den. Půst je v něktrých rodinách dodržován podobně jako u nás. Oběd připadající na 25. prosince je opravdu velký. Není neobvyklé mít až deset chodů. Italové ovšem na Vánoce nemají stejná hlavní jídla. Může to být jehněčí, ryby, ale také mořské plody. Cukroví se také liší kraj od kraje. Jeden druh italského cukroví je podobný našemu lineckému. Ve všech rodinách se stejné vyskytuje jen „panettone“, případně „pandoro“, což jsou pokrmy podobající se bábovkám, ačkoliv vychází z jiné receptury. ³⁶⁾

Itálie je zakládající a jeden z nejlidnatějších států Evropské unie (téměř 60 milionů obyvatel). Tyrolští Němci jsou významnou, ale vzhledem k celkovému počtu obyvatel malou menšinou (94 % obyvatel mluví italsky). Správně je Itálie rozdělena na 20 regionů (5 má statut autonomní oblasti) a 109 provincií. Jednou z provincií používající zvláštní status, je oblast Jižního Tyrolska nesoucí název po hlavním městě Bolzano - provincie Bolzano (region Bolzano – Trento).

Provincie má svoji vládu volenou na 4 roky. Provinční radové jsou současně členy regionální legislativní rady, prezidenti jsou naopak odlišní a oddělení. Zvláštní předpisy určují početní zastoupení italských, německých a ladinských obyvatel v provinční výkonné radě, v provinčním shromáždění a rotaci v předsednictví v provinční legislativní radě. Obdobná opatření platí pro úřady státní správy, správní úřady a na úrovni samosprávy. I když provincie nemá soudní pravomoc, musejí být soudci vybíráni z řad členů jazykových skupin, a to opět podle jejich velikosti. Významné je pro Jižní Tyrolsko to, že ekonomické záležitosti primárně spadají pod jeho zákonodárnou moc. Podstatný je také fakt, že až 90 % daňových příjmů zůstává v Jižním Tyrolsku, případně mu bude vráceno. Toto pravidlo platí dodnes s tím, že Jižní Tyrolsko „na oplátku“ splácí část celostátního italského dluhu. ³⁷⁾

V roce 2006 vznesl evropský komisař pro vnitřní trh Frits Bolkenstein značné výhrady proti rozsáhlé jihotyrolské autonomii. Podle rakouského listu Die Presse chtěl Italy přimět, aby výsady tamních Němců přehodnotili. Oblasti většinu zrušili. Kritizoval proporční systém, jak v zastoupení ve veřejné správě, tak v tom, že se byty, umístěnky v mateřských školkách, či pracovní místa v Jižním Tyrolsku přidělují na základě etnických kritérií. Sporná byla podle něj i skutečnost, že při sčítání lidu musejí občané uvádět svůj mateřský jazyk. Podle něj se jednalo o zásah do soukromí, kterým Itálie porušuje evropské smlouvy. V květnu 2006 bývalý italský prezident Francesco Cossiga navrhl uskutečnění referenda, ve kterém by si Jihotyrolané zvolili, jestli chtějí zůstat s Itálií, připojit se k Rakousku nebo se stát plně nezávislým státem. Návrh byl okamžitě zamítnut jak italským parlamentem, tak Lidovou stranou Jižního Tyrolska. Zajímavé výsledky přinesly realizované sociologické průzkumy neoficiální průzkumy. V roce 2005 z řad Němců 45 % chtělo zůstat připojeno k Itálii, 55 % by bylo proti. Z toho 33 % chtělo vlastní nezávislý stát a 21 % připojení k Rakousku. Průzkum mezi Italy, uskutečněný v roce 2008, se tázal, zda by Jižní Tyrolsko mělo uskutečnit referendum o autonomii. Na tuto otázku 41 % odpovědělo ANO a 59 % NE. V případě referenda si pak 78 % zúčastněných přálo zůstat s Itálií, 20 % bylo pro vlastní stát a 2 % byla pro připojení k Rakousku. V roce 2009 byl proveden průzkum v rakouských Tyrolích, kde bylo dotázáno 500 Rakušanů na možné připojení Jižního Tyrolska k jejich oblasti. Z této skupiny by bylo pro připojení 49 %, proti 36,6 % a 14,1 % na tuto otázku neodpovědělo. Ve skupině od 15 do 29 let by s připojením souhlasilo 71 %. ³⁸⁾

Jak již bylo zmíněno, vedoucí politická strana Lidová strana Jižního Tyrolska (65 000 členů) žádá úplnou autonomii, ale setrvání v Itálii. Jihotyrolští respondenti se k otázce autonomie vyjádřili jednohlasně. Pro Jihotyrolany je přímo nepostradatelná, což je dobře vidět i na výpovědích jak německojazyčných, tak italskojazyčných respondentů, kteří se v otázce autonomie ve velké míře shodují. Německojazyční respondenti se k otázce nepostradatelnosti autonomie vyjádřili takto: „Jihotyrolská autonomie je modelem pro Evropu a považuji ji za něco, čeho se nikdy nevzdáme, neboť byla těžce vybojovaná. “ a „Je to fantastická věc, poněvadž si ještě dobře vzpomínám na 60. léta minulého století, kdy vybuchovaly lyžařské vleky.“. Italskojazyční respondenti pak reagovali takto: „Autonomie Jižního Tyrolska je velice důležitá pro celou Itálii“ a „Jižní Tyrolsko je jedním z nejúspěšnějších příkladů ochrany menšin prostřednictvím kulturní a územní samosprávy. Autonomní uspořádání poskytuje jednotlivcům a skupinám soubor specifických institucí a mechanismů, jejichž cílem je zajistit efektivní rovnost, zastoupení a vliv na rozhodovací proces.“. Radikální postoj zastává strana Svobodné Jižní Tyrolsko (3000 členů) požadující osamostatnění Jižního Tyrolska. Strana usiluje o vyvolání referenda o nezávislosti, které vnímají jako právo sebeurčení. Strana je mediálně známá také kvůli svým kampaním. Její členové rozmístili po Jižním Tyrolsku a zejména kolem hranic tabule s nápisem: Süd-Tirol ist nicht Italien! (Jižní Tyrolsko není Itálie!). Rozšířenost této strany jsme potvrdili i skrze dotazníky, ve kterých jsme na otázku týkajicí se autonomie Jižního Tyrolska našli párkrát jako odpověď právě větu: „Süd-Tirol ist nicht Italien!“. Naproti tomu malá strana Unie občanů má v programu připojení Jižního Tyrolska k Rakousku. ³⁹⁾

Jihotyrolská lidová strana žádá úplnou autonomii a nastolila další požadavky, a to:

• Jižní Tyrolsko bude samostatně rozhodovat o výši přímých daní a bude je samo vybírat
• Jižní Tyrolsko bude plně odpovídat za vlastní vnitřní bezpečnost a zřídí vlastní zemskou policii
• Jižní Tyrolsko získá další kompetence v oblasti zákonodárství
• Italská vláda projedná s Jižním Tyrolskem výši příspěvku provincie na záležitosti v kompetenci celé Itálie, tj. na obranu, zahraniční politiku a soudnictví

Místopředseda Jihotyrolské lidové Thomas Widmann zdůraznil, že pokud italská vláda poskytne Jižnímu Tyrolsku plnou autonomii, vydělá na tom jak provincie, tak celá Itálie. „Naše strana přitom nepočítá s žádným nerealistickým posunováním státních hranic, nebo dokonce s vytvořením samostatného státu.“ ⁴⁰⁾

S tímto tvrzením se Jihotyrolští respondenti ztotožňují. Někteří uváděli přímo v odpovědích tento případ. Problém chudé jižní Itálie a vyspělého severu netíží jen Jihotyrolany, ale také Italy ze severu země. Jeden z německojazyčných respondentů v překladu shrnul svou odpověď takto: „Sever se sedře z kůže a na Jihu není znát žádný pokrok.“ Faktem je, že jihotyrolská ekonomika vykazuje stabilní růst HDP a nižší míru nezaměstnanosti, než je v celé Itálii. Hlavním zdrojem růstu HDP je však průmysl soustředěný především v Bolzanu, kde převažují Italové. Němci pracují převážně v zemědělství a ve službách včetně cestovního ruchu, Největším pozitivem Jižního Tyrolska je celková kvalita života. V roce 2012 provedl ekonomický deník Il Sole 24 Ore průzkum zaměřený na kvalitu života v italských provinciích a provincie Bolzano se mezi 107 italskými provinciemi umístila na prvním místě. ⁴¹⁾

Běžného návštěvníka v Jižním Tyrolsku ohromí nezvyklý pořádek a čistota, jakož i dokonalá úprava veřejných prostranství. Návštěvníci se zde běžně domluví jak německy či italsky (většina příslušníků poválečné generace ovládá oba jazyky), tak anglicky. Ve městech se lidé oblékají podle italské módy, určitý svéráz se udržel na venkově (často je spíše atrakcí pro turisty). Lidé o sobě neříkají, že jsou Italové nebo Němci, ale označují se jako Jihotyrolané. „Tento region lze vnímat jako křižovatku, na které se setkává germánský a románský jazykový a kulturní svět“. ⁴²⁾

Neshody ovšem zůstávají ohledně zeměpisných označení, které stále ještě přetrvávají z dob nacismu. Sporný je dodnes také Památník vítězství v Bolzanu, který byl vystavěn fašistickým režimem a má oslavovat Benita Mussoliniho a jeho politiku. Naproti tomu v roce 1998 byla v Bolzanu založena první trojjazyčná univerzita v Evropě – Freie Universität Bozen. ⁴³⁾

V roce 2017 nová rakouská vláda oznámila, že chce umožnit Jižním Tyrolanům, aby získali rakouské občanství (disponovali by tak občanstvím dvojím italským a rakouským). Později nový rakouský kancléř Sebastian Kurz upřesnil, že změny budou následovat jen po dohodě s Itálií. Tam ovšem tento záměr vyvolal nelibost. Podle vicekancléře Stracheho ze Strany svobodných je udělení dvojího státního občanství přáním partnerů z Jižního Tyrolska, kteří svou žádost směřovali právě na Svobodné. „Rozčíleny ovšem byly například italské sportovní svazy, neboť by pak mohli sportovci z Jižního Tyrolska soutěžit také za Rakousko. Šéf italské olympijské komise Giovanni Malago uvedl, že se zaobírá sportem a ne politikou, ale že něco takového by bylo možné jen „přes jeho mrtvolu.“ Z Jižního Tyrolska pochází mnoho úspěšných zimních sportovců.“ ⁴⁴⁾

Italská vláda reagovala bez hlasitých demarší, ale i prostřednictvím Bruselu dala najevo, že krok Vídně vnímá přinejmenším jako velmi nevhodný a že pro ni úmluva z roku 1946 platí. Pravicová opozice byla ale mnohem tvrdší. Doufám, že levicová vláda nezaprodá naši oblast, kde žijí generace Italů,“ podotkla Michaela Biancofioreová (47), poslankyně Berlusconiho Forzy Italia, a Giorgia Meloniová (41), tajemnice pravicové strany Italští bratři, označila záměr Vídně za „vměšování do vnitřních záležitostí Itálie“. Ostře proti se vyjádřil i slavný jihotyrolský horolezec Reinhold Messner. ⁴⁵⁾

V současné době se Itálie nachází ve složité situaci. Nová italská vláda je sestavena z populistických stran (Liga severu a Hnutí pěti hvězd) a nelze předvídat, jak bude řešit současné problémy. Vzhledem k politické i hospodářské situaci je v současné době Itálie hlavním politickým rizikem pro eurozónu a odmítá francouzsko-německé návrhy reforem. Reformy mají (mimo jiné) posílit záchranný val ESM, ale zároveň mají zdůraznit větší roli předepsaných automatismů pro restrukturalizaci dluhů, s čímž nebude souhlasit žádná italská vláda, natož tato.

Hnutí pěti hvězd chápe, že nelze prosazovat referendum o odchodu z eurozóny, protože by to způsobilo paniku a finanční krizi, ale prosazuje paralelní fiskální měnu, stejně jako Liga severu a Forza Italia. Toto řešení je ovšem pro zbytek eurozóny nepřijatelné. Nová italská vláda bude muset omezit výdaje, pokud se chce na podzim vyhnout automatickému zvýšení DPH. Bude také muset dojednat s Libyí dohodu o přílivu migrantů absorbovat a integrovat dosavadní migranty. A bude se muset účastnit diskuse o reformě eurozóny a zkompletování bankovní unie a zároveň omezit expozici vlastních bank vůči italskému suverénnímu dluhu i vlastním úvěrům. Lze předpokládat, že nové vládě se do toho nebude chtít a ostatní státy eurozóny na ni nebudou chtít čekat. Vládnoucí strany budou všechny nepříjemnosti svádět na Evropskou unii a vztahy mezi Itálií a Evropskou unií se dále zhorší. ⁴⁶⁾

Lze předpokládat, že současná krize posílí dřívější separatistické snahy Jižního Tyrolska, které nebude ochotno finančně podporovat italský jih na úkor vlastních občanů bez ohledu na jejich mateřský jazyk.

Ekonomika Jižního Tyrolska je bezpochyby nejvýkonnější z celé Itálie. Nikde jinde v zemi není tak vysoký hrubý domácí produkt, tak nízká míra nezaměstnanosti a tak vysoká míra účasti na pracovní síle. HDP v roce 2011 činilo 36 604 eur na obyvatele. I v roce 2017 obsadilo Jižní Tyrolsko s HDP na obyvatele 37 561 eur první místo v Itálii. Jiný zdroj ovšem uvádí HDP pro tento rok 34 700 eur a srovnává ho s Itálií (HDP na obyvatele 27 100 eur) a celou Evropskou unií (HDP na obyvatele 28 900 eur). Tento hrubý domácí produkt vytváří malé a středně velké podniky, z nichž velkou část tvoří podniky rodinné. ^{47) 48) 49)}

Míra nezaměstnanosti se v tomto regionu v posledních letech pohybovala pod hranicí 4,5 %. Nejnižší byla v roce 2009, kdy vystoupala na pouhých 2,9 % a naopak nejvyšších hodnot dosahovala v letech 2013 a 2014, kdy vyšplhala na 4,4 %. Od té doby mají hodnoty klesající tendenci. V roce 2017 byla míra nezaměstnanosti v Jižním Tyrolsku 3,7 %. Údaje jsou opět s rovnávány s mírou nezaměstnanosti v Itálii (11,5 %) a v celé Evropské unii (10,3 %). ⁵⁰⁾

Míra zaměstnanosti je v Jižním Tyrolsku vyšší než ve zbytku Itálie. V roce 2017 to bylo 72,7 %. Oproti tomu míra zaměstnanosti celé Itálii byla pouhých 57,2 % a v Evropské unii 66,6 %. Zajímavostí také je, že každý čtvrtý Jihotyrolan vykonává nějakou dobrovolnickou práci. Z tohoto srovnání některých ekonomických ukazatelů je zřejmé, že Jižní Tyrolsko je skutečně dlouhodobě ekonomicky výkonnější než zbytek Itálie. ⁵¹⁾

Jednou z příčin ekonomického úspěchu a vzkvétajícího trhu práce je vyvážená ekonomická struktura. Zemědělství, řemeslníci, průmysl, obchod, pohostinství, služby a veřejná správa zůstávají v rovnováze. Tento mix dokázal být úspěšný i v době krize, kdy byly jednotlivé sektory ve velmi obtížné situaci. Mezi další důvody úspěchu patří solidní vzdělávací systém, neustále rostoucí úroveň kvalifikace, provinční systém dvojího vzdělávání učňů, který je založen na německých a rakouských modelech a také přítomnost Svobodné univerzity v Bolzanu a Evropského výzkumného ústavu EURAC. ⁵²⁾

Živnostníci v Jižním Tyrolsku obecně fungují pouze v malém měřítku. Tradiční řemeslníci, jako například řezbáři, pracují vedle těch, co se zabývají inovativními obchody. Jsou to například odborníci v oblasti klimatu nebo mediální designéři. Přibližně 13 000 firem v současnosti působí zhruba v 80 různých oblastech. S téměř 44 000 zaměstnanci se jedná o číslo jedna v soukromém sektoru. Generuje zhruba 2,4 miliardy euro a představuje 15,4% vytvořené hodnoty. ⁵³⁾

V Jižním Tyrolsku je také zhruba 500 průmyslových společností, které zaměstnávají celkem 33 000 lidí. Průmysl představuje 15,4% podíl HDP, nejvyšší ze všech sektorů. Přidaná hodnota na pracovníka je 59 600 eur a 90 % tržeb je generováno mimo jižní Tyrolsko. ⁵⁴⁾

Někteří z německy mluvících respondentů vzkvétání jihotyrolské ekonomiky přisuzují turistickému ruchu a blízkosti Rakouska. Jiní respondenti jsou dokonce konkrétnější a vyzdvihují také pracovitost Jihotyrolanů. Jeden z respondentů přímo uvedl: „…obyvatelé Jižního Tyrolska jsou pracovití, dobře organizovaní a především čestní. Jižní Tyrolsko je rovněž nesmírně zajímavé z turistického hlediska. Vhodné propojení zmiňovaných vlastností vedlo k našemu dnešnímu blahobytu.„ Navzdory tvrzení některých lidí se italský stát o nic nezasloužil. Někteří Jihotyrolané jsou naopak i přes chválu okolí nespokojeni s právním systémem v Itálii. „Zákony více blokují, než podporují rozvoj oblasti“.

Další respondent, původem z Rumunska ale žijící v Bolzanu 17 let, zodpovídá otázku ve vztahu k fungování autonomie takto: „Severní Itálie je nejbohatší částí země a Jižní Tyrolsko je jedním z nejbohatších oblastí v Itálii a Evropě. Jižní Tyrolsko je provincií se zvláštní autonomií a zvláštním finančním uspořádáním: italská vláda přiděluje 90 % daní vybíraných v jižním Tyrolsku provincii, která má plnou autonomii výdajů. Stát nemůže tuto finanční úpravu změnit bez předchozího souhlasu se soudem v Jižním Tyrolsku.“

Italský respondent, původem z Milána, ale žijící nyní v Praze, vnímá jako hlavní problém italské ekonomiky vysokou míru zdanění a špatnou správu ze strany centrální vlády. Přímo k jihotyrolské situaci se nevyjadřuje, ale otázku ekonomiky zodpovídá pro severní Itálii jako celek.

Cílem práce bylo porozumět problematice oblasti Jižního Tyrolska, jakožto německojazyčné oblasti na území Itálie. K získání odpovědi na naše otázky byli získáni respondenti z Rakouska, Německa, Itálie a Jižního Tyrolska. Díky dotazníku, který svými otevřenými otázky poskytoval respondentům volnou ruku, jsme se dozvěděli mnoho zajímavých odpovědí na stejnou otázku,a to z mnoha úhlů pohledu.

V Jižním Tyrolsku je praktikován proporční systém, který zajišťuje rovnováhu mezi etnickými skupinami na tomto území. Fungují zde ustanovení, která upravují vztahy mezi jazykovými skupinami. Hlavními zásadami jsou kulturní autonomie, jazyková rovnost a etnická proporcionalita. Zajišťuje tak všem jazykovým skupinám spravedlivý podíl na výkonu vládní moci. Systém je založen na prohlášení o příslušnosti k dané jazykové skupině. Aby se tak někdo mohl stát státním úředníkem, musí při sčítání podat prohlášení o příslušnosti k jazykové skupině. Kandidáti o veřejnou funkci tak soutěží jen o místa vyhrazená pro svou příslušnou skupinu. Cílem je zaručit zastoupení skupin a poskytování dvojjazyčných služeb (v případě ladínštiny někde také trojjazyčných) na celém území Jižního Tyrolska. Systém vznikl také za účelem určité kompenzace za násilnou italizaci území v dobách fašismu.

Kulturní rozdíly v této oblasti nejsou dle respondentů až tak závratné. Připouští se poměrně značně rozdíly např. v oslavách svátků, mentality atp., ale nedá se říci, že by byli Italové v této oblasti natolik odlišní od německojazyčného obyvatelstva. Naopak větší odlišnosti podle respondentů jsou mezi Italy samotnými v závislosti na oblastech odkud jsou. Konkrétní příklad uvádíme v případě italských Vánoc, kdy dětem nosí dárky vícero symbolických postav právě podle místa, kde se slaví.

Autonomie Jižního Tyrolska je dle respondentů velmi živé, důležité a často diskutované téma. V otázce autonomie se navíc podle výpovědí respondentů smazávají hranice toho, zdali se jedná o názor německojazyčného, italskojazyčného, či přímo jihotyrolského respondenta. Názor je ve většině případů velmi podobný. Respondenti se tak většinou shodli na tom, že autonomie Jižního Tyrolska je nepostradatelnou skutečností jak pro Itálii, tak pro Jižní Tyrolsko. Většina respondentů dále zmiňovala, že cesta k současné podobě autonomie byla opravdu velmi složitá a autonomie Jižního Tyrolska tak byla velmi těžce vybojována, o to více si ji však místní obyvatelé cení. I přes veškeré výhody, které současná podoba autonomie zahrnuje, je však dle zhruba 80% respondentů nutné, aby došlo k určité reformaci tak, aby byly lépe řešeny aktuální problémy a problémy na místní, regionální, národní a evropské úrovni. Z odpovědí respondentů jsme také zaznamenali značné obavy týkající se rozkolu, který by mohla neadekvátní a neaktuální forma autonomie přinést.

Ekonomická situace v Jižním Tyrolsku je velmi dobrá. Shodují se na tom i všichni respondenti. V oblasti je nejvyšší HDP z celé Itálie a tradičně také velmi nízká nezaměstnanost a vysoká zaměstnanost. Někteří z respondentů to přisuzují vlivu cestovního ruchu v oblasti, jiní blízkosti Rakouska a podle některých z nich je příčinou pracovitost obyvatel a jejich dobrá organizovanost. Tato ekonomická vyspělost je ještě více viditelná kvůli srovnání se zbytkem Itálie, který na tom zdaleka není tak dobře jako sever země, což potvrdil i respondent žijící v Milánu.

Languages of South Tyrol. Majorities per municipality in 2011 [online]. [cit. 2018-07-25] Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/South_Tyrol

The folk dance group Selva and S. Cristina. Volkstanzgruppe Wolkenstein und St. Christina [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://www.volkstanzgruppe.org/english/about_us.html

Vipiteno Christmas Market. In: Christmas Markets [online]. [cit. 2018-07-27]. Dostupné z: https://www.christmas-markets.it/en/christmas-market-vipiteno-south-tyrol.aspx

Adventní a vánoční zvyky. Südtirol [online]. [cit. 2018-06-01]. Dostupné z: https://www.suedtirol.info/cs/toto-je-jizni-tyrolsko/lide/zvyky/adventni-a-vanocni-zvyky

ALBER, Elizabeth, ZWILLING, Caroline South Tyrol [online]. Copyright © 2016 Autonomy Arrangements in the World [cit. 31.05.2018]. Dostupné z: http://www.world-autonomies.info/tas/styrol/Pages/default.aspx

ASCHBACHER, Alexandra. „Los von Rom“, Der Spiegel č. 10 (5. 3.2012)

BUONA PASQUA ANEB ITALSKÉ VELIKONOCE. VinoDoc [online]. 4. 4. 2015 [cit. 2018-06-21]. Dostupné z: https://blog.vinodoc.cz/2015/04/04/buona-pasqua-aneb-italske-velikonoce/

CZECH TRADE. Výsledky průzkumu, který po 23 letech měří kvalitu života v italských provinciích. Milano, 2012 [online], [cit. 2018-06-01] Dostupné z: http://sanceprofirmy.cz/sluzby-2014/informacni-servis/novinky/vysledky-pruzkumu-ktery-po-23-let-meri-kvalitu-23259/

DURNWALDER, Meinhard. Zeitschrift fur italienische Kultur der Gegenwart. Sudtirol und seine Autonomie: Vorbild fur eine Minderheitenrgelung in Europa. Tubingen: Stauffenburg Verlag, 2010

Economic portrait of South Tyrol [online] CHAMBER OF COMMERCE OF BOLZANO, August 2012 [cit. 25. 7. 2018] Dostupné z: http://www.hk-cciaa.bz.it/sites/default/files/uploaded_files/Scuola_economia/16948_economia2012_uk.pdf

Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-053-7

GDP per capita of Italy in 2017, by region Statistic. o Statista - The Statistics Portal for Market Data, Market Research and Market Studies [online]. Copyright © Statista 2018 [cit. 25.07.2018]. Dostupné z: https://www.statista.com/statistics/658274/gross-domestic-product-gdp-per-capita-of-italy-by-region/

Hospodářská a kulturní studia, Němci v Itálii 2012, Praha:Provozně ekonomická fakulta České zemědělské university v Praze. 2012 [online], 2012- [cit. 2018-06-01] Dostupné z : http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=nemci_v_italii

Indigenous National/Ethnic Minorities in the Alps-Adriatic-Pannonian Region, 1921-1938. Matjaž Klemenčič [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné z: https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz/central/docview/849563274/56FD356EFE284792PQ/5?accountid=26997

Italy population Worldometers - real time world statistics [online]. Dostupné z: http://www.worldometers.info/world-population/italy-population

Jižní Tyrolané jako Rakušané. Itálii se to nelíbí. Časopis Argument, 2017 [online], [cit. 2018-05- 26] Dostupné z:http://casopisargument.cz/2017/12/20/jizni-tyrolane-jako-rakusane-italii-se-to-nelibi/

Jižní Tyrolsko se stává součástí Itálie. Südtirol [online]. [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: https://www.suedtirol.info/cs/toto-je-jizni-tyrolsko/lide/historie/jizni-tyrolsko-se-stava-soucasti-italie

Languages in South Tyrol: German, Italian, and Ladin. [online]. Copyright © SMG [cit. 31.05.2018]. Dostupné z: https://www.suedtirol.info/en/this-is-south-tyrol/people/languages

Lidové noviny. Jižní Tyrolsko chce svobodu, nejsme Itálie tvrdí. [online] 17.10.2011 [cit. 2018-06-01]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/jizni-tyrolsko-chce-svobodu-nejsme-italie-tvrdi-fu3-/zpravy-svet.aspx?c=A111017_102304_ln_zahranici

MACHÁČEK, Jan. Napětí mezi EU a Itálií poroste. Lidovky.cz 2017 [online], [cit. 2018-06- 02] Dostupné z: www.lidovky.cz/machacek-napeti-mezi-eu-a-italii-poroste-f0m-/monitor-jana-machcka.aspx? c=A180312_13281_monitor-jana-machacka_mpr

MORAVA, J. Havlíček v Brixenu. Praha:Regulus, 1997, ISBN 80-901564-7-9

MÜNKLER, Herfried. Němci a jejich mýty. Přeložila Jana ZOUBKOVÁ. V Praze: Rybka Publishers, 2017. ISBN 978-80-87950-40-1

Oficiální stránky zemského sněmu Jižního Tyrolska, [online], [cit. 2018-05- 26] Dostupné z:http://www.landtag-bz.org/download/2. Autonomiestatus-1972-670.pdf

RUBRICIUSOVÁ, Alžběta. Jižní Tyrolsko:užívání jazyka ve veřejném prostoru. Diplomová práce. Praha: UK, Fakulta sociálních věd. Institut mezinárodních studií, 2015, [online], [cit. 2018-05-26] Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/70438

ŘEBŘINA, J., SYLLOVÁ, J. Právní úprava národností, etnických a jazykových menšin v Itálii, Německu, Rakousku, Švédsku a ve Velké Británii, Praha: Parlamentní institut 1999, interní dokument.

South Tyrol. The economy. [online] IDM Südtirol - Alto Adige, © 2016 [cit. 25. 7. 2018] Dostupné z: http://development.idm-suedtirol.com/upload/file/South_Tyrol._The_Economy_web[0].pdf

South Tyrol in figures [online]. Copyright ©L [cit. 31.05.2018]. Dostupné z: http://www.buergernetz.bz.it/en/downloads/siz_2015_eng.pdf

The Origin of Trentino-Alto Adige and The Mix Of Cultures [online] TRIPS 2 ITALY BLOG, 15.10. 2016 [cit. 22. 5. 2018] Dostupné z:https://www.trips2italy.com/blog/2016/11/the-origin-of-trentino-alto-adige-and-the-mix-of-cultures

Teutonic Italy: Germanic and Latin cultures mingle in the South Tyrol [online] Gazette, 2015 [cit. 22. 5. 2018] Dostupné z: https://search-proquest-com.infozdroje.czu.cz/central/docview/433729016/4A82E0151DCB45A3PQ/7?accountid=26997

This is South Tyrol. Südtirol - Provincia Bolzano - Issuu. Digital Publishing Platform for Magazines, Catalogs, and more - Issuu [online]. Dostupné z: https://issuu.com/landsuedtirol-provinciabolzano/docs/south-tyrol

Uprostřed Evropy země na hranici. Südtirol [online]. [cit. 2018-03-04]. Dostupné z: <https://web.archive.org/web/20120815012105/http://www.suedtirol.info:80/cs/Prakticke-informace/Zeme-a-lide/Historie.html> WEBER, V., HLAVAČKA, M. VOREL, P., POLÍVKA, M., WIHODA, M., MĚŘÍNKÝ, Z., Dějiny Rakouska. Praha: Lidové noviny, 2009, ISBN 978-80-7106-239-4

Vánoce v Itálii: Dárky nosí dětem Babbo Natale i čarodějnice Befana. TOPZINE [online]. 8. 12. 2011 [cit. 2018-06-21]. Dostupné z: https://www.topzine.cz/vanoce-v-italii-darky-nosi-detem-babbo-natale-i-carodejnice-befana

Velikonoční zvyky. Südtirol [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné z: https://www.suedtirol.info/cs/toto-je-jizni-tyrolsko/lide/zvyky

WEBER, V., HLAVAČKA, M. VOREL, P., POLÍVKA, M., WIHODA, M., MĚŘÍNKÝ, Z., Dějiny Rakouska. Praha: Lidové noviny, 2009, ISBN 978-80-7106-239-4 

Počet shlédnutí: 118