Buddhismus Diamantové cesty

Petra Pražáková, Monika Žabková, Jan Čimera, Sára Dutá, Tereza Routnerová, Kateřina Valterová. Buddhismus Diamantové cesty. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/buddhismus2014

Budeme-li uvažovat nad slovem víra, napadne mnoho lidí určitá spojitost s nějakým náboženstvím. Hranice toho, co je možné považovat za víru je však neomezená, jde především o postoj každého z nás.

Práce naplní svůj účel představením výzkumné otázky, která se týká čtvrtého nejrozšířenějšího náboženství na světě. Vzniklo v Indii před více než 2 500 lety na územích rozsáhlých jak zeměpisně, tak kulturně. Nadále se šířilo do Evropy a USA, a i přes to, že odtud nepochází, se zde jako víra velice uchytilo. Rozvíjelo se v souladu s kulturním zázemím určité země a jejími místními tradicemi. Někde se stalo náboženstvím, které převládá a někde jen spoluexistovalo s ostatními systémy. V současné době ho vyznává asi 350 miliónů lidí. ¹⁾ Toto zajímavé náboženství se svým osobitým kouzlem nese název budhismus.

Vzhledem k tomu, že je taková víra celkem obsáhlým tématem, se práce zaměřuje hlavně na výzkumnou otázku, která souvisí s buddhistickou společností, následující Diamantovou cestu a rozvíjející se v ČR zhruba od první poloviny 90. let.²⁾ Konkrétně se práce věnuje rozdílům mezi sešlostmi a tradicemi lidí ve třech různých zemích, kteří se v této organizaci pravidelně scházejí. Odpověď na tuto otázku je proto také cílem naší práce.

Zabývat se daným tématem má smysl zejména proto, že mohou být porovnány postoje a názory lidí ze tří odlišných států. Tito lidé patří ke společnosti, která následuje Diamantovou cestu a mají s ní zkušenosti. Vzhledem k tomu, že pro buddhismus je typické přizpůsobování se formám náboženství kulturního prostředí dané země, je možné komparovat odlišné aktivity, které s ním souvisí, jako jsou např. buddhistické přednášky, meditační soustředění, kurzy, akce pro veřejnost, apod.

Je zajímavé se věnovat tomuto tématu také z důvodu, že každý člověk může mít svůj naprosto jedinečný a svobodný názor, názor, který zajisté pomůže proniknout do tajů víry a nalézt překvapivé informace.

„Žádný člověk není šťastný, pokud nemá nějaký cíl. A žádný člověk nemůže být šťastný bez víry ve svou schopnost tohoto cíle dosáhnout.“ (Lafayette Ronald Hubbard)

Cílem naší práce je nalézt odpověď na předem stanovenou výzkumnou otázku, která zní: Jaký vliv mají geografické aspekty na buddhistické vyznání, společenský život a trávení volného času buddhistů, navštěvujících centra Diamantové cesty?

Podotázky k dané problematice byly zvoleny:

• Co mají centra Diamantové cesty v daných státech společného?
• Jaké jsou podmínky v dané zemi pro věnování se buddhismu v rámci Diamantové cesty?
• Kolik je zde center?
• Jak často meditují?
• Kolikrát týdně se lidé scházejí (k meditaci či dobrovolně ve volném čase)? Jaké aktivity centrum nabízí?
• Jak vypadá společenský život v centrech?
• Liší se společenský život a vztahy mezi lidmi ve 3 státech?

Českými buddhistickými centry a jejich fungováním se zabývá J. Cirklová, M.A. ve svém sociologickém výzkumu, v němž zjišťuje, které linie buddhismu působí v České republice. Výzkum byl veden v letech 2007 – 2008 a dospěl k závěrům, že největší zastoupení v ČR má tibetský buddhismus a centra jsou orientovaná především na duchovní praxi, kde například čtení textů v cizím jazyce nebo meditaci považují respondenti za rituály. Zároveň nejsou vnímána jako chrámy, ale jako centra informací. Členové center buddhismu Diamantové cesty využívají tyto instituce také jako místo, kde mohou provádět aktivity, které naplňují jejich stejné cíle a zájmy, jako jsou například organizované výstavy, workshopy a diskuze většinou tematicky zaměřené na otázky lidských práv v zemích jako je Tibet atd.

Za zmínku také stojí odkaz na T. Tweeda, který zmiňuje pojem „buddhismus nočních stolků“, nebo-li skupinu sympatizantů, kteří jsou ovlivňováni četbou buddhistické literatury publikované pro západní čtenáře. Podle Tweeda jsou tito lidé pojícím článkem mezi západní kulturou a buddhismem. Studie přichází s tvrzením, že v evropském prostření je buddhismus vnímán spíše jako životní styl, než jako náboženství.³⁾

Fungováním buddhistických center v České republice a jejich zaměřením se mimo jiné zabývá Jan Honzík ve své knize Jednota v rozmanitosti: Buddhismus v České republice. V této publikaci jsou (v dané části) kapitoly uspořádány podle typů buddhismu, a to: théravádový, zenový a tibetský spolu s vadžrajánou. Každý z nich se potom dělí na různé školy, které praktikují uvedená centra. Celkem je v knize uvedeno 27 buddhistických center a jejich specifikace. Věnuje se především tomu, kdo centrum založil a kdo tam nyní působí. Dále popisuje, jaká je v centru praxe, nebo jaké pravidelné aktivity či akce pořádají.

Učení diamantové cesty patřící pod Tibetský buddhismus má u nás pouze jedno sdružení, které se mu bezvýhradně věnuje: Buddhismus Diamantové cesty. Založeno bylo Olem Nydahlem a dnes existuje již kolem padesáti center s tímto zaměřením.⁴⁾

Pro vypracování této práce bylo zapotřebí dvou přístupů, užívaných v empirickém výzkumu – přístup kvantitativní a kvalitativní. V počáteční fázi výzkumu proběhlo studium odborné literatury a materiálů pro přiblížení se ke zkoumanému náboženství a dozvědění se základních informací. Z tohoto studia byly získány a použity kvantitativní údaje uvedené v práci, týkající se zejména číselných a statistických faktů. Tyto údaje charakterizují rozlohy zkoumaných států, počty obyvatel, množství buddhistů či buddhistických center ve zkoumaných zemích.

Po přečtení, nastudování a vypracování teoretické části byl uskutečněn terénní výzkum k ověření, porovnání, zhodnocení a doplnění obecných a teoretických informací z písemných zdrojů a následně získaných informací od respondentů.

V praktické části práce bylo použito přímé pozorování, přesněji jeho metoda nezúčastněného, zjevného pozorování a individuálního, polostandardizovaného, výzkumného rozhovoru, tedy metody kvalitativní. Práce vychází z již zmíněné výzkumné otázky a jejím cílem je vytvořit novou hypotézu, získat nové poznatky, nikoli pouze potvrdit či vyvrátit výzkumnou otázku.

Nezúčastněné pozorování proběhlo v buddhistickém centru Diamantové cesty v Praze v Holešovicích na buddhistické přednášce o základních pojmech a postojích buddhismu. Úvod do buddhismu byl zakončen meditací a písní zpívanou v tibetštině. Následně se uplatnila druhá z technik sběru kvalitativních informací, tedy dotazování neboli rozhovor. Použit byl polostandardizovaný, plánovaný, řízený, ohniskový rozhovor s otevřenými otázkami, který byl zaměřený na konkrétní zkoumaný problém. Byl předložen třem subjektům výzkumu, pocházejících z různých zemí, aktivně se věnujících buddhismu a navštěvujících centra Diamantové cesty. Tomuto typu rozhovoru předcházel rozhovor nestandardizovaný, tedy vyprávění respondentů na dané téma, které se týkalo výzkumné otázky této práce.

Rozhovory se třemi respondenty byly provedeny formou polostandardizovaného rozhovoru, jelikož tato technika poskytuje vhodné podmínky pro neodklánění se od výzkumného problému a zároveň dává také prostor samotným respondentům vyjádřit jejich osobní názor na danou problematiku a případně na ní navázat dalšími fakty.

Buddhismus lze označit za duchovně filozofický systém, způsob života nebo filozofický postoj. Je označován za ateistické náboženství, jelikož se nikdy neodvolává na jakéhokoliv boha nebo jinou autoritu, tak jak je běžné pro jiná vyznání.⁵⁾ Ovšem i v buddhistických náboženských textech se objevují bytosti, žijící ve vyšších dimenzích existence, ale s tou výjimkou, že tato ‚,božstva‘‘ jsou považována za běžná, smrtelná a nevědomá, jako jsou lidé nebo zvířata. Převyšují je pouze schopnostmi a dlouhověkostí.⁶⁾

Vznik nauky o buddhismu je spojen především s územím Asie, přesněji s územím dnešního Nepálu, v období mezi 6. a 4. stol. př. n. l. Před více než 2500 lety zde žil nepálský princ, zakladatel nauky o buddhismu Siddhártha Gautama, známý především jako Buddha. Po dlouhá léta žil se svou rodinou, ženou a synem obklopený přepychem a luxusem. Postupem času však pochopil, že existence tvorů na zemi je doprovázena utrpením a nevědomostí. Velkým zlomem v jeho uvažování o smyslu života se stal okamžik poznání tří znaků utrpení, které poznal skrze tři muže - nemocného, ubohého nemohoucího starce a mrtvolu. Toto poznání bylo impulsem k odchodu z paláce, od rodiny a následovalo období jeho života, v němž se pokoušel dosáhnout poznání cestou studia jógy a askeze. Ale sám poznal, že odříkání má na jeho tělo pouze špatný vliv a k cíli poznání nevede. Poté začal provádět své meditace a při jedné z nich se mu náhle vyjevily všechny jeho předchozí životy a následně i mnoho zrození ostatních lidí. Dospěl k poznání, že život je plný utrpení, které smrtí nekončí, ale pokračuje dalšími zrozeními. Pochopil tak i zákony karmy, učení o činu, které vysvětluje utrpení lidí za jejich zlé skutky, za které následuje zlé zrození v řetězci převtělování - samsáře. Následně dosáhl osvícení, kdy si uvědomil, že pro něho znovuzrozování končí. Stal se Buddhou neboli probuzeným, osvíceným, protože pochopil, že život je pouhá iluze. Následně mohl vstoupit do nirvány, která je jediným opravdovým únikem z nekonečného koloběhu převtělování, ale on se rozhodl vzdát se jí, aby mohl učit ostatní o poznání pravdy, stal se tedy bódhisattvou.⁷⁾ Buddhovo učení je ve skutečnosti velmi složité a hluboké, ale všechny formy buddhismu mají stejný základ, kterým jsou tak zvané Čtyři vznešené pravdy.⁸⁾

Buddha tedy není žádný bůh ani modla, k níž by se buddhisté modlili, ale je to osoba jako všichni lidé, která se od nich liší jen tím, že poznala absolutní podstatu mysli, tedy to, že všichni lidé chtějí být šťastni, ale že kvůli nevědomosti trpí, a dokázala se osvobodit sama od sebe a zároveň i od okolního světa. Buddhou se tedy může stát každý, kdo dosáhne nirvány.⁹⁾

Od Buddhovy smrti v roce 543 př. n. l. se sjížděly koncily učedníků a mnichů. Na jednom z nich se však vytvořily dva velké směry buddhismu, a to kvůli názorovému rozštěpení skupiny mnichů v pohledu na původní učení. Jedním směrem je hínajána (malý vůz), jehož odvozeninou a synonymem je také označení theraváda rozšířený především v jižní a jihovýchodní Asii. Tento směr je konzervativní a chce dodržovat příkazy původního učení Buddhy. Jeho cílem je dosáhnout individuální nirvány. Hínajána je typická zejména pro mnišské elity v buddhistických klášterech.¹⁰⁾

Druhým liberálnějším směrem je mahájána (velký vůz). Podstatou je zejména postava bódhisattvy, což je bytost, která stojí před prahem nirvány, ale vzdá se jí a navrátí se do světa plného utrpení, aby ze soucitu pomáhala ke spáse živým bytostem.¹¹⁾ Označení velký vůz je symbolické, protože je to směr určený jak pro mnichy, tak pro laiky - buddhisté se společensky angažují pro dobro všech.¹²⁾Tento směr buddhismu je dělen do mnoha škol, z nichž nejznámější jsou například čínský buddhismus, zen buddhismus nebo vadžrajána – škola známá jako diamantový vůz. Vychází z něho také tibetský buddhismus.¹³⁾

Buddhismus Diamantové cesty zpřístupňuje metody a Buddhovo učení moderní společnosti. Jeho úkolem je pomoc k objevení a následnému rozvíjení vnitřního bohatství, které je přístupné všem a je možné ho využít pro dobro druhých.¹⁴⁾ Za zmínku stojí bezpochyby i linie Karma Kagjü, jakožto jedna ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu, která klade důraz zejména na meditaci a ústní odkaz.¹⁵⁾

Základní rozdělení je pro práci klíčové, hlavně z důvodu pochopení smyslu slovního spojení tibetský buddhismus a diamantová cesta, jelikož všechna centra, o kterých je v práci zmínka, jsou centra Diamantové cesty, která vycházejí z učení směru mahájána. Důležitou zásadou buddhismu v obecném smyslu je jeho umění přizpůsobovat se podmínkám a zvykům daného prostředí, státu, za podmínky, že nejsou porušovány hlavní předpisy Buddhova učení. To je také jeden ze základních pilířů této práce, kdy je možné porovnávat vlivy daného prostředí a státu na formu buddhismu Diamantové cesty a na společenský život buddhistů v jejich centrech.

,,Buddhovo učení si v každé kultuře nachází formu, která jí nejlépe vyhovuje. Buddhistické metody jsou nadčasové, a proto mohou fungovat v různých společnostech a dobách. Jsou jako diamant, který dokáže odrážet barvu podkladu, na kterém leží, ale jeho podstata zůstává nezměněna.“¹⁶⁾

Buddhismus jako takový vznikl na území Asie, ale přenos buddhismu Diamantové cesty na západ se začal uskutečňovat v 70. letech 20. století z iniciativy 16. Karmapy, který opustil v roce 1959 Tibet.¹⁷⁾ Karmapové byli předpovězeni již Siddhárthou Gautámou. Od 12. století je Karmapa vědomě se zrozujícím lamou Tibetu, často označován jako lama s černou korunou a je hlavou linie Karma Kagjü.¹⁸⁾ Současný je 17. Karmapa Thaje Dordže, jež momentálně sídlí v Indii. Právě onen 16. Karmapa učení předával svým prvním západním žákům – Olemu a Hannah Nydahlovým. Ti byli pověřeni šířením buddhismu na Západě formou přednášek a zakládáním meditačních center. Manželé se zasloužili také o překlady meditací do západních jazyků, ale i o sepsání a vydání knih, aplikujících buddhistické učení na běžný život moderní společnosti.¹⁹⁾

„Buddhismus pro mě je nekonečný zdroj inspirace a způsobů, jak obohatit bytosti. To dává praktické rady pro život lidí. “²⁰⁾

Buddhisté Diamantové cesty linie Karma Kagjü nevybočují ze společnosti, protože jejich meditační praktiky nijak neomezují osobní život. Často spravují, vedou, navštěvují meditační centra, kde se účastní společných meditací a zájmu o Buddhovo učení. V celém světě je v současnosti zhruba 650 center Diamantové cesty ve více než 50 zemích, založených Lamou Ole Nydahlem. Nejčastěji se jedná o příspěvkové organizace.²¹⁾

,,Our centers have an open and transparent structure and function on the basis of friendship, idealism and voluntary work. The centers’ members share the responsibility for guiding meditations, answering questions, and giving teachings.“ (Překlad: Naše centra mají otevřenou a transparentní strukturu a fungují na základě přátelství, ideálů a dobrovolnictví. Členové center sdílejí odpovědnost za vedení meditací, zodpovídání otázek a výuku.) ²²⁾

Po vysvětlení pojmů, termínů či principů buddhismu následuje přiblížení předem stanovené výzkumné otázky. Její zodpovězení vychází z praktické části práce, která souvisí s terénním výzkumem, provedeném v pražském centru Diamantové cesty. Informace pro sestavení odpovědi na výzkumnou otázku byly získané z uskutečněných rozhovorů s respondenty v tomto centru. Subjekty terénního výzkumu se liší zejména zemí, z níž pocházejí, a ve které se věnovali či stále věnují buddhismu. Jedním z nich je muž z Peru, který momentálně navštěvuje centrum v Limě, a začal se zajímat o buddhismus zhruba před 22 lety, ale aktivně se mu věnuje 18 let. Dalším respondentem je žena, pocházející z Ruska, kde navštěvovala centra Diamantové cesty v Samaře a v Petrohradě. Momentálně však žije v České republice a působí v pražském centru. Posledním člověkem, který poskytl informace zejména o českém centru, sídlícím v Praze, byla Češka, věnující se zde buddhismu po dobu asi 14 let.

Práce se tedy zaměřuje hlavně na tři státy, v nichž se vyskytují centra Diamantové cesty a těmi jsou Česká republika, Rusko a Peru. Počet center a buddhistů se v nich liší kvůli jejich rozloze, počtu obyvatel, počtu buddhistů a dalších demografických ukazatelů. Z tohoto důvodu jsou státy nejprve představeny obecně z hlediska již zmíněných údajů a dále jsou přiblížena centra, kde působí respondenti.

Jaké jsou podmínky v dané zemi pro věnování se buddhismu Diamantové cesty a kolik je zde center?

V České republice žije zhruba 10,5 mil. obyvatel a největší zastoupení, co se týče náboženství, zde má římskokatolická církev, a to 10,3%. Je to však také stát, který má druhý největší podíl nevěřících v Evropě. Lidí, kteří se při posledním sčítání lidu v roce 2011 přihlásili k buddhismu, je přes 6100 a z toho téměř 3500 praktikuje přímo buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü. ²³⁾ Center, ve kterých se tito lidé mohou pravidelně scházet a praktikovat, se v České republice nachází necelých 50. První skupina začala fungovat v roce 1994 a poté vzniklo i první centrum buddhismu Diamantové cesty v Praze, které bylo založeno šiřitelem tohoto směru na západě – Lamou Ole Nydahlem. „Jako další krok k institucionalizaci centra Diamantové cesty byla registrace u státu, čímž se stalo oficiální církví se stejnými právy jako ostatní tradiční církve.“²⁴⁾

Respondentka, která dříve navštěvovala centrum v Hradci Králové a v Londýně, se tomuto směru buddhismu věnuje již 14 let a nyní působí v pražském centru Na Maninách. Centrum nabízí velké sály pro různé druhy meditací a zázemí pro účastníky, kterým je zejména společenská místnost s barem, kde jsou k dostání různé druhy občerstvení a jídla. Celkem má 200 stálých členů, kteří zároveň zajišťují jeho chod a fungování (tohoto se účastní jako dobrovolníci, nikoliv zaměstnanci). Každý večer od 20h je možná účast na pravidelné meditaci na 16. Karmapu. Dále má toto centrum na programu i přednášky pro začátečníky, víkendové kurzy či výstavy. Jednou ročně je pak pořádán velký meditační kurz v Těnovicích, který vede Lama Ole Nydahl. (interview-ČR, 2014)

Na území Ruské federace, která je se svými 17 mil. km² největším státním územím světa, žije zhruba 143 mil. obyvatel, mezi nimiž jednoznačně převládají ortodoxní křesťané s počtem 100 mil. příslušníků pravoslavné církve. V oficiálních statistikách je uvedeno, že buddhistů je tu pouze okolo 1%.²⁵⁾ Jednoznačně se zmíněné údaje netýkají všech států Ruské federace, ale konkrétně Kalmycké republiky, kde žije kolem 290 000 obyvatel, z nichž je převaha obyvatel buddhistického vyznání podle sociologických průzkumů asi z 60%.²⁶⁾ Kalmycko lze označit za jediný evropský region s převahou buddhistů. Dalším územím s převahou buddhismu v Rusku je Burjatsko a Tuva, pro které je typický tibetský buddhismus.

V konečném důsledku se tak lze dobírat k číslu 550 000 buddhistů v Ruské federaci.²⁷⁾ Co se týče Buddhismu Diamantové cesty, v Rusku je možné najít přes 20 buddhistických skupin a více než 50 buddhistických center, kdy první z nich bylo otevřeno roku 1988. Od roku 1993 se zde vyskytuje také centralizovaná náboženská organizace Ruská asociace buddhismu Diamantové cesty Karma Kagjü, sdružující centra buddhismu Diamantové cesty různých měst v Rusku. Dnes sdružení obsahuje více jak 80 obcí z několika regionů Ruska. Kromě tradičních míst buddhismu (Burjatsko, Kalmycko a Tuva) jsou nejpočetnější buddhistická centra hlavně v Petrohradu a v Moskvě.²⁸⁾ Cílem Asociace je poskytnout rozsáhlé společenské aktivity spojené s buddhistickou tradicí a seznámit s nimi veřejnost.

Respondentka z Ruska působila hned ve dvou ruských centrech – v Petrohradě a v Samaře. Centrum Diamantové cesty školy Karma Kagjü v Petrohradě vzniklo roku 1989 z iniciativy Lamy Ole Nydahla. V centru se každý večer konají společné meditace pro 40 až 80 lidí, výjimkou nejsou ani přednášky o cestování, přístupné až pro 100 posluchačů, nebo úvodní přednášky pro začátečníky, výstavy, kurzy či konference. Vše zde funguje na základě příspěvkové činnosti.²⁹⁾

Buddhistické centrum Diamantové cesty ve městě Samara je jejím druhým působištěm, které je provozováno již od roku 1991. Opět se jedná o centrum založené Lamou Ole Nydahlem, navštěvované dnes téměř tisícovkou buddhistů. Hlavní aktivitou je společná večerní meditace, přístupná komukoliv každý den od 20:00.³⁰⁾

Z celkového počtu 30 mil. peruánských obyvatel je naprostá většina věřících, z toho zhruba 80% je katolického vyznání.³¹⁾ Buddhistů obecně lze nalézt v Peru okolo 102 000, z toho vyznavačů tibetského buddhismu zhruba 2000. Centra Diamantové cesty jsou zastoupena téměř stovkou osob a zbylých 100 000 lidí následuje ostatní směry buddhismu, zejména čínský a japonský.

Také do tohoto jihoamerického státu se podařilo Lamovi Ole Nydahlovi rozšířit buddhistické učení Diamantové cesty. Nyní zde existují 4 centra Diamantové cesty, z nichž se konkrétně tato práce zaměřuje zejména na centrum v Limě, jakožto centrum navštěvované jedním z respondentů. Limské centrum bylo založeno Lamou Olem jako první centrum Diamantové cesty v celém Peru roku 1990 při příležitosti jeho prvního příjezdu do země. Ostatní směry buddhismu, zejména čínský buddhismus zde mají již více jak stoletou tradici. (interview-Peru, 2014)

Po uvedení statistických a teoretických údajů o centrech působení respondentů následuje zdůvodnění výběru zmíněných respondentů. Hlavním důvodem výběru těchto tří subjektů výzkumu byl zejména fakt, že všichni z nich jsou buddhisty následující učení tibetského buddhismu, přesněji Diamantové cesty. Každý navštěvoval centrum zmíněného buddhistického směru v jiné části světa, avšak někteří i ve více státech. Zároveň všechna centra, o kterých je zde zmínka, byla založena v rámci šíření buddhismu na západ Lamou Ole Nydahlem, a provádí stejný druh meditace. Tato fakta jsou opěrnými pilíři práce, jejímž cílem je porovnat společenský život v buddhistických centrech Diamantové cesty v různých koutech světa. Důležitým faktorem v této práci je také fakt, že buddhismus jako takový je (jak už bylo na začátku zmíněno) velmi přizpůsobivé náboženství.

V rámci polostandardizovaných rozhovorů s jednotlivými respondenty byly pokládány předem připravené otázky, týkající se právě společenského života v centrech a jejich návštěvníků. Každý z nich nejdříve uvedl město a konkrétní centrum, v němž navštěvoval společné meditace a následně zmínil specifika a průběh meditace v daném centru.

Co mají centra Diamantové cesty v daných státech společného?

Respondentka z České republiky uvedla jako aktuální specifikum fakt, že momentálně je pražské centrum ve fázi renovace, kdy se právě staví nové prostory pro meditaci v Praze, které budou daleko prostornější a s většími kapacitami.

„V současnosti pracujeme na realizaci nového meditačního centra a chod centra je dočasně omezen. Předpokládaný přechod na plný provoz je závislý na kolaudaci, která je plánována na začátek května tohoto roku.“ (interview-ČR, 2014)

V současné době (červen 2014) je již rekonstrukce dokončena. Za zmínku stojí skutečnost, že přestavba prostorů centra probíhá z vlastní iniciativy stálých členů centra na základě příspěvkové činnosti a dělby práce. Specifikum peruánského buddhistického centra vidí tamější buddhista, s nímž byl uskutečněn rozhovor, v jednotě skupiny buddhistů z centra. Hlavním důvodem je podle něj sdílení stejných hodnot a učení.

„Jsme skupina, kterou sjednocuje praxe, radost, přátelství, meditace.“ (interview-PERU, 2014)

Ruská respondentka považuje vztahy mezi budhisty v ruských centrech za přátelské a otevřené.

‚,Důvěra, že dobré vlastnosti jsou podstatou každé bytosti, se projevuje dáváním. Probouzí v druhých přání také se dělit. Otevřenosti, jež díky štědrosti vzniká, je poté možné smysluplně využít.‘‘³²⁾

Jak často buddhisté Diamantové cesty společně meditují?

Jak již bylo zmíněno, jednou ze souvislostí mezi centry a zároveň hlavní společnou aktivitou buddhistů v nich je společná meditace vedená na 16. Karmapu.

‚,Jedná se o základní meditaci gurujógy buddhismu Diamantové cesty linie Karma Kagjü. Vnímáme beztvarý proud vzduchu, jak vchází a vychází špičkou nosu. Myšlenky a zvuky necháváme procházet bez hodnocení. Nakonec chápeme, proč pracujeme s myslí: osvícení je nejvyšší, nadčasovou radostí, a dokud jsme sami zmatení a trpíme, můžeme toho pro druhé udělat jen málo.‘‘³³⁾

V Peru se medituje ve skupině každý den od 20:00. Celá meditace trvá kolem hodiny a půl.

„Třikrát týdně začínáme úvodem do učení buddhismu, který trvá 45 minut a je následován krátkou diskuzí. “ (interview-PERU, 2014)

Stejně tak v ruských centrech je osmá hodina večerní vyhrazena pro společnou meditaci po každý den, ovšem pravidelná meditace trvá půl hodiny. Výjimkou ohledně času začátku meditačního cvičení není ani české centrum, avšak zdejší společná meditace trvá zhruba do 21:00, tedy hodinu.

Každé centrum má jednak své stálé členy, kteří pravidelně docházejí na meditace, ale také je přístupno novým zájemcům o buddhismus a jejich účasti na společných meditacích. Peruánské centrum v Limě má vyhrazeno pro nováčky hned tři dny v týdnu.

„Noví zájemci mohou přijít učit a meditovat v pondělí či v úterý v 19:00 a v sobotu dopoledne.“ (interview-PERU, 2014)

Také v ČR a v Rusku jsou vymezeny speciální meditační hodiny a přednášky na téma: Úvod do buddhismu.

Jak vypadá společenský život v centrech?

Všemi respondenty bylo řečeno, že v centrech panují přátelské a dobré vztahy mezi stálými členy. Stejně tak jsou vlídní a otevření k novým návštěvníkům. O dobrých vztazích a důvěře mezi členy hovoří také fakt, že většina stálých členů, jak v centru v Limě, tak také v Praze, vlastní klíče od budovy centra a mají tak možnost meditovat a využívat prostory centra kdykoliv.

„Stálí členové, žijící v Limě nebo také mimo centrum, mohou navštěvovat centrum kdykoliv chtějí, protože mají klíče.“ (interview-PERU, 2014)

Co se týče věkového složení návštěvníků buddhistických center v Peru, tak je zde převaha zastoupení zejména lidí středního věku, hlavně studentů a pracujících.

„Účast lidí z hlediska jejich věkové kategorie, je dost vyvážená mezi mladými, středního věku a starými zhruba v poměru 25%, 50% a 25%. “(interview-PERU, 2014)

Rusko potvrdilo také různorodou věkovou účast, ale z většiny účast lidí středního věku. V českém centru převažují členové ve věkovém rozhraní 25 až 40 let a zároveň se zde zvyšuje také návštěvnost centra rodinami s malými dětmi.

Skupinová meditace není jediným způsobem společně tráveného času buddhistů, jak bylo potvrzeno na základě informací od respondentů. Jak v Rusku nebo v Peru, tak v České republice se lidé často zdrží v prostorách centra i po meditaci. Každé z těchto míst je vybaveno nějakou kavárnou, společenskou místností, v případě pražského centra také „restaurací“, poskytující každý den něco dobrého na zub.

„Po meditaci se často lidé zdrží, mají-li čas, a mohou spolu posedět ve společenské místnosti. Pražské centrum má přes 200 členů a lidé tak spolu mohou sdílet i své každodenní záležitosti.“ (interview-ČR, 2014)

„Máme zde kavárnu, kde se scházíme po meditaci na jídlo, pití. Je zde i Dharma obchod, kde je možnost nákupu meditačních knih a dalších věcí. Někdy když přijede náš učitel nebo Lama, jdeme pak do nějaké speciální restaurace na tradiční peruánské jídlo. “(interview-PERU, 2014)

Jaké aktivity centra nabízí?

Setkání po večerních meditacích nejsou zdaleka jediným způsobem trávení společného času mezi členy buddhistického centra v Peru, kde jsou běžné i další jejich společné aktivity, např. členové centra pořádají různé večírky s pohoštěním a zábavou, tomboly, dny otevřených dveří, a to zejména pro získání finančních prostředků zábavnou a kreativní formou. Velice podobné akce jsou pořádány také v Praze, kde se ještě navíc uskutečňují meditační víkendy, spojené s kooperací s dalšími centry nebo i několikadenní kurzy v Praze. Ruskou respondentkou byly zmíněny zejména výstavy a přednášky jimi pořádané.

Jelikož jsou centra ve všech řečených městech založena hlavním učitelem Lamou Olem, tak se v nich pořádají pravidelně také jeho návštěvy a meditace jím vedené. Jedná se také o události, které spojují buddhisty Diamantové cesty, tedy členy center. Je to další způsob jejich společného trávení volného času. Peru je navštěvováno lamou jedenkrát ročně, ovšem během roku tam lama posílá učitele buddhismu, aby zde přednášeli. Do samarského centra v Rusku lama zavítá obvykle pouze jednou za 2 roky. Česká republika je v tomto ohledu nejaktivnější hlavně kvůli pořádání meditačních kurzů.

„Zpravidla jednou ročně pořádáme mezinárodní meditační kurz pro meditaci v ústraní v Těnovicích pod vedením lamy.“ (interview-ČR, 2014)

Různorodé aktivity členů center vyplívají také z vysvobozujících způsobů jednání buddhistů, které doporučuje sám Buddha.

‚,Buddha dále doporučuje radostnou aktivitu neboli nadšenou činorodost. Má tím na mysli, že prostě rádi děláme něco užitečného, a proto přemáháme lenost. V případě, že tento přirozený druh píle nemáme, sice zestárneme, ale nezmoudříme, protože nepřekročíme svá omezení.‘‘³⁴⁾

Za posledních 40 let vznikly po celém světě stovky center Diamantové cesty, a to hlavně díky rozšíření organizací mimo hranice Tibetu. Lidé se zde mohou obeznámit s praktickým využíváním buddhismu a meditací v západní společnosti. Podstatným cílem je zpřístupnit Buddhovo učení nezávisle na kultuře a politických vlivech. Diamantová cesta pomáhá objevit a rozvinout vnitřní bohatství a otvírá účinné metody Buddhova učení modernímu světu. V buddhismu může totiž každý dosáhnout nejvyššího cíle, ať je to laik nebo mnich, mysl je zde považována za bezrozměrný prostor, ve kterém všechno vzniká, svobodně si hraje a pak zase mizí.

Naším cílem bylo mimo jiné také zjistit, zda jsou všichni buddhisté takto společenští, otevření, milí, sdílející radost ze života a tvořící rodinu anebo jestli to závisí pouze na místní kultuře a zemi, kde se centrum pro jejich scházení nachází. V tomto případě jsme dospěli k závěru, že k takovému počínání je spíše vede přesvědčení o správnosti víry v buddhismus, než prostředí a vlivy státu, kde žijí.

Společenský život buddhistů se moc neliší, a to hlavně proto, že sdílí stejné hodnoty, jako je svoboda, radost ze života, touha po rozvoji, spojují je společné aktivity a stejná meditační praxe, kterou pravidelně vykonávají. Buddhismus jim upravuje pohled na svět, má vliv na jejich chování, jak k sobě samým, tak k ostatním.

Můžeme vlastně říci, že společenský život v centrech je velmi podobný. Velkou roli v aktivitách mezinárodního nebo celorepublikového charakteru má hlavně rozloha státu, zejména co se týká pořádaných kurzů, meditačních soustředění, kooperace center v zemi apod. Například v Rusku nemá tolik lidí možnost se v tomto směru angažovat, jak z finančních důvodů, tak z důvodů vzdálenosti. Kromě velikosti země je podstatné i rozšíření buddhismu a počet center v dané zemi. V Rusku a u nás je jich daleko více než např. v Peru, a to samozřejmě vede k lepší organizaci akcí, vyžadujících spolupráci mezi centry.

Za zmínku stojí taktéž příspěvková činnost, díky které centra fungují, nejsou totiž dotovaná od státu. Podíl na rozvoji center mají všichni stálí členové, poskytují též finanční prostředky na společenské prostory a investují do jejich rozvoje svůj čas a peníze. Centrum je takový jejich druhý domov, ke kterému mají vybudovaný svůj osobní vztah.

A tak jsme zde v krátkosti popsali jednu cestu, cestu velmi zajímavou, Diamantovou. V dnešní době existuje však mnoho dalších cest, po kterých svobodný člověk může kráčet a dosáhnout poznání.

Knižní zdroje

BÁRTOVÁ, Zuzana. Globalization of Buddhism: Diamond Way and its Europe Centre. In: BÁRTOVÁ, Zuzana. Academia.edu [online]. 2013-06 [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://unistra.academia.edu/ZuzanaB%C3%A1rtov%C3%A1

CIRKLOVÁ, Jitka. Development of Interest in Buddhism in the Czech Republic. Penrith South, Australia, 2009. ISBN 15276457; ProQuest ID: 212609173. Dostupné z: http://infozdroje.czu.cz/docview/212609173?accountid=26997. Scholarly Journals. Charles University of Prague.

HONZÍK, Jan. Jednota v rozmanitosti: Buddhismus v České republice. 1. vyd. Příbram: DrahmaGaia, 2010, s. 54-151. ISBN 978-80-7436-006-0.

NYDAHL, Ole. Jak se věci mají. 1. vyd. Brno: Bílý deštník, 2007. ISBN 80-903821-1-8.

Elektronické zdroje

BiblicalStudies [online]. 2014 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://biblicalstudies.org.uk/index.html

Buddhismus Diamantové Cesty [online]. 2014 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://bdc.cz/

Buddhismus dnes: Diamantová cesta. LAUŠ, Roman. Rozhovor v brněnském rádiu Petrov [online]. 2003 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.buddhismusdnes.cz/?folder=7&page=roman_laus_v_radiu_petrov

Buddhismus. Buddhismus: školy tibetského buddhismu [online]. [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.buddhismus.cz/skoly-tibetskeho-buddhismu.html

Central Intelligence Agency [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: https://www.cia.gov/index.html

Diamond Way Buddhism [online]. 2014 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.diamondway-buddhism.org/

Jimmyhayek. Členění buddhistického učení [online]. 2000 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://jimmyhayek.unas.cz/zsv/zeusovo.htm

Satori.mysteria.cz. Život Buddhy [online]. 2003 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://satori.mysteria.cz/buddha.html

ŠKRABÁLEK, Michal. Michal.skrabalek.cz. Buddhismus a jeho tajemství [online]. 1998 [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://michal.skrabalek.cz/nazory/poznejte-tajemstvi-buddhismu

Vira.cz. WALDENFELS, Hans. Buddhismus: čtyři vznešené pravdy pro samospasení [online]. 1998-2004 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Buddhismus.html

Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Buddhismus [online]. 2014 [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus

Životní energie: jedině příroda ví, co chce. Buddhismus: Druhy buddhismu [online]. 2007 [cit. 2014-05-15]. Dostupné z: http://zivotni-energie.cz/buddhismus-druhy-buddhismu.html

Zdroje obrázků

Odkazy na použité obrázky jsou seřazeny podle pořadí, ve kterém byly uvedeny v textu:

http://www.wallsave.com/wallpaper/1920x1200/buddha-our-visuals-as-get-inspired-everyday-223954.html

http://foto.buddyzm.pl/en/content/view/slideshow/600/offset/3

http://europe-center.org/cz/press/hi-res-pictures/

http://bdc.cz/praha/2011/09/28/fotky-z-ec-vikendu-v-praze/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kalmycko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Burjatsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Tuva

http://www.eju.net/samara-host-city-of-first-ecc--golden-league-2761

http://www.buddhism.ru/centers/sankt-pitersburg/#ad-image-4

http://www.buddhism.ru/centers/sankt-pitersburg/#ad-image-4

http://www.diamondway-buddhism.org/

Dodatek: Rozšířený geografický aspekt (porovnání se dvěma státy)

Počet shlédnutí: 196