Edikt Inter caetera

Edikt Inter caetera (1493) vydal papež Alexandr VI. (úř. 1492 až 1503); oslovuje Isabelu a Ferdinanda z Kastilie a Aragonie, jimž se rok předtím, 2. ledna 1492, podařilo obsazením Granady odstranit z Pyrenejského poloostrova poslední islámský stát a vítězně tak dokončit reconquistu (znovudobytí), zahájenou Kastilií ve 12. století.

Nejdůležitějším mezi díly libými božské výsosti a žádoucími Našemu srdci je zvelebení a všeobecné rozšíření katolické víry a křesťanského náboženství právě v Naší době, aby bylo napomoženo spáse duší a barbarské národy byly pokořeny i přivedeny zpět k víře. Jsouce bez přiměřené zásluhy milostí Boží vyzdviženi na tento svatý stolec Petrův a znajíce Vás jakožto pravé katolické krále a knížata (kteroužto povahu dosvědčují Vaše skutky, povědomé již téměř celému světu, zejména osvobození království granadského), pokládáme za nikoli neoprávněné, ba za Naši povinnost, poskytnout Vám jako nevyžádaný důkaz přízně to, čím můžete pokračovat ve svém svatém, chvályhodném a bohulibém záměru se stále větším nadšením pro slávu Boží a rozšíření křesťanské říše.

Zvěděli jsme, že jste již zdávna pojali úmysl vyhledat a nalézt některé neznámé ostrovy a pevniny, jinými dosud neobjevené, abyste jejich obyvatele přivedli zpět k uctívání našeho Vykupitele a vyznávání katolické víry, že jste však posud byli příliš zaneprázdněni dobýváním a opětným nabytím království granadského, než abyste toto svaté a chvalitebné předsevzetí dovedli k žádanému cíli. Že jste však nyní, poté co jste s Boží pomocí jmenované království znovu získali, k vyplnění svého přání s nej-vyšší námahou, nebezpečím a náklady pověřili Našeho milovaného syna Kryštofa Kolumba, muže důstojného, hodného nej-lepšího doporučení a vhodného k tak velkému úkolu, aby s potřebnými koráby a posádkami bedlivě prozkoumal daleké, neznámé pevniny a ostrovy tohoto druhu po mořské cestě, jež dosud nebyla užívána.

Tito muži s Boží pomocí nalezli při své nanejvýš rozvážné plavbě v oceánu jisté velmi odlehlé, dosavad neobjevené ostrovy a pevniny. Ty jsou obydleny množstvím lidských kmenů, které žijí mírně a (jak se tvrdí) chodí nahé, nežijíce dle těla - a tyto národy ostrovů a pevnin, jak se domnívají Vaši poslové, věří v jednoho Boha a nebeského Stvořitele, takže se zdají být dobře způsobilé k přijetí katolické víry i k vyučování v dobrých mravech a je chována naděje, že po svém poučení vyznají v dotyčných zemích a ostrovech jméno našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista…

Na již objevených ostrovech se nacházejí zlato, koření a četné jiné vzácné přírodní plodiny rozmanitého druhu i jakosti.

Poté, co jste po způsobu svých předků slavné paměti svědomitě uvážili toto vše a zejména zájem zvelebení a rozšíření katolické víry, jak se sluší na katolické krále a knížata, rozhodli jste si dotčené ostrovy a pevniny i s jejich obyvateli s pomocí Boží podrobit a navrátit je katolické víře.

My však, Váš svatý a chvályhodný úmysl v Pánu nanejvýš vítajíce a přejíce mu plný zdar v šíření jména našeho Spasitele v oněch končinách světa, Vás v Pánu nejsnažněji nabádáme (z moci křesťanského křtu, jímž jste zavázáni apoštolským příkazům, a v upamatování na slitovnou lásku našeho Pána Ježíše Krista), abyste v podniknutí tohoto druhu účinně a s poctivou myslí pokračovali, v horlivé službě pravé víře, jíž byste národy dotyčných ostrovů a zemí pohnuli k přijetí křesťanského náboženství - jak je Vaším přáním i Vaší povinností - a nenechali se kdy zastrašit žádnými nebezpečími a námahami, v pevné naději a důvěře, že všemohoucí Bůh Vaše počínání nakonec šťastně dokoná.

Abyste pole tohoto velikého úkolu přijali tím raději a odhodlaněji, obdarováni Naší velkomyslností a apoštolskou milostí, odevzdáváme, propůjčujeme a postupujeme tímto Vám, Vašim dědicům i nástupcům v Kastilii a Leonu, z pravomoci propůjčené Nám Bohem všemohoucím jakožto náměstkům Ježíše Krista na zemi ve svatém Petrovi, blíže označené ostrovy a pevniny se všemi jejich panstvími, městy, hrady, osadami, právy a mocemi i veškerým příslušenstvím, pro všechny časy, a ustanovujeme Vás, Vaše dědice i následníky, krále Kastilie a Aragonie, za plně svrchované pány nad nimi…

Jelikož dělící čára, probíhající mezi póly Atlantikem, Španělsko od jeho koloniálního území oddělovala, stanovila smlouva z Tordesillasu (1494):

Co se dotýče lodní dopravy obou smluvních stran, dohodly se a stanovily, poněvadž španělské lodě musí proplouvat portugalskou oblastí, aby dospěly ke španělskému území, že se lodě krále a královny Kastilie, Leonu, Aragonie atd. smějí svobodně, bezpečně a v pokoji plavit na této straně linie a v mořích ponechaných králi portugalskému, oběma směry a beze všeho obtěžování, kdykoli tomu budou Jejich Výsosti i Jejich následníci chtít a mít tak za správné; španělské lodě mají od svých domovských přístavů až k demarkační čáře udržovat přímý směr k cílům za ní položeným, v nichž chtějí objevovat, dobývat nebo obchodovat, a nesmějí se od tohoto kursu odchylovat, leda by je k tomu přiměla nepřízeň počasí…

Počet shlédnutí: 43