Styl života na venkově a ve městě je velmi odlišný až protikladný. Již v 19. stol. přinesl sociolog Ferdinand Tönnies protikladný pohled na vývoj společnosti (Gemeinschaft a Gesellschaft) a vymezil tak na jedné straně tradiční venkovský styl života a moderní městský styl na straně druhé. Společnost pomalu přechází z tradiční (Gemainschaft) k moderní (Gesellschaft) společnosti. ¹⁾ V České republice je toho důkazem snižující se počet obyvatel žijících na vesnici. Kubátová (2010) uvádí citaci Maříkové (2007), kde Maříková poukazuje na skutečnost, že v roce 1843 žilo na území dnešní ČR na venkově více než 80% obyvatelstva. V roce 2006 to již bylo pouze 26%. ²⁾ Lidé se stěhují do měst, kde je více nabídek práce, více možností zábavy i vzdělání. Tento proces se nazývá urbanizace. Opačným pojmem je kontraurbanizace. Častěji zmiňovaná je však suburbanizace, což je stěhování se lidí do příměstských oblastí a rozšiřující se tak hranice města. Tím však dochází k poměšťování vesnic ležících v okolí velkých měst a tak tradičně vesnický styl života je možné hledat ve větší vzdálenosti od velkých měst.

Pojem vesnice lze definovat více způsoby, mezi používané patří tyto: urbanisticky, architektonicky, sociálně, ekonomicky, historicky, administrativně a statisticky. Dle posledního jmenovaného můžeme mezi vesnice zařadit všechna sídla s počtem obyvatel nižším než 2000. ³⁾

Ústřední problematikou zvoleného tématu této práce je identifikace bariér v rámci společenského začlenění obyvatel velkoměsta jako přistěhovalců na venkov. Vedlejší cíl odpovídá na otázku, jaké hlavní motivy vedou k rozhodnutí o přestěhování se na venkov. Jak na tyto přistěhovalce nahlíží místní komunita, řeší druhý vedlejší cíl.

Existují bariéry v adaptaci lidí stěhujících se z velkoměsta na vesnici v rámci odlišných kultur velkoměsta a vesnice?

K dosažení vytyčených cílů poslouží tyto techniky výzkumu: rozhovor a dotazníkové šetření. Rozhovor bude individuální v podobě polostandardizované. Vybrané osoby poskytnou subjektivní pohled na danou problematiku, konkrétně adaptaci obyvatele z velkoměsta v prostředí venkova.

Dotazník v tomto případě plní funkci doplňkovou. Jeho prostřednictvím bude zjištěn pohled z druhé strany, tedy jak obyvatelé vesnice vnímají přistěhovalce z velkoměsta. K posouzení vytvořených otázek bude proveden předvýzkum, při němž vybraní respondenti budou cvičně odpovídat na otázky a zároveň podrobí kritice samotné otázky. Cílem je zjistit, zda na základě položených otázek bude dosaženo požadovaných informací. Dotazník sestává s uzavřených, polouzavřených a otevřených otázek.

Výhodou dotazníkového šetření je nepřítomnost tazatele, proto respondent odpovídá upřímně na základě nabídnuté anonymity. Nevýhoda této techniky pak spočívá zejména v návratnosti, na kterou má vliv například forma a obsah dotazníku a způsob výběru.

V rámci kvalitativního výzkumu byla použita technika rozhovoru. Rozhovor pak poskytli dva vybraní respondenti, kteří odpovídali podmínkám výběru, tedy přistěhovali se z velkoměsta, resp. z města na venkov.

Rozhovor skýtá nevýhodu v podobě „interviewer bias“, což znamená, že respondent se snaží zapůsobit na tazatele.

V samotném výzkumu docházelo k několika negativním jevům, které v konečném důsledku částečně ovlivnily výstupy dotazníkového šetření. Dotazníky byly rozdány obyvatelům Haškovcovy Lhoty v místní hospůdce. Při vyplňování zaznívaly poznámky typu: „Raději odpovím ne, pak už nemusím odpovídat na další otázku.“, apod. Celkově respondenti odpovídali velice stručně nebo se snažili působit vtipně, což oklešťuje využitelnost informací na minimum. Tato technika dotazování však slouží spíše jako opěrný bod.

Hlavní pilíř představoval rozhovor. Při něm nedocházelo k větším obtížím. Rozhovor byl proveden s oběma respondentkami v duchu přátelského „poklábosení“, jelikož se jedná o naše známé, tak bylo občas nutné regulovat poskytované informace, které se začaly ubírat jiným směrem, než bylo potřeba.

Obecné pojmy

V rámci tohoto projektu se setkáváme s pojmy město a vesnice. Jak ve své práci zmiňuje Bernard, i přes všeobecné povědomí o významu těchto pojmů, jejich odlišení není v sociálních vědách triviální. ⁴⁾ Perlín se v tomto ohledu vrací do středověké doby, kde hranici města tvoří hradby a lze tedy jednoznačně definovat, co je ještě venkovské a co je již městské. Postupem času se tyto hranice vytrácí díky územnímu rozvoji a je tedy čím dál složitější stanovit, co je venkovské a co je městské, jak dále rozvíjí Perlín.⁵⁾

Slovo venkov je tedy obtížné vysvětlit jednoduchou definicí. Perlín použil této definice: „Obecně lze venkov definovat jako prostor, který zahrnuje jak krajinu, tak i venkovská sídla.„ „Pojem venkov tedy integruje jak nezastavěné území, tak i zastavěné území malých sídel - vesnic.“, jak dále rozvíjí Perlín a dodává: „Pro venkov jsou charakteristické menší intenzity sociálně ekonomických kontaktů, menší hustota vazeb mezi jednotlivými subjekty, které se ve venkovském prostoru pohybují.“ ⁶⁾

Nelze tedy zcela přesně uvést vyčerpávající definici, která by odlišila oba pojmy vesnice a město. Existuje však několik kvantitativních pohledů, které vymezují pojem vesnice. Bernard ve své práci uvádí několik přístupů různých autorů založených na demografických kritériích: „Často využívaným kritériem pro venkovské obce je počet obyvatel pod 2000. Dalším možným přístupem je vyjádření hustoty osídlení na 1 km2, kdy se v metodice OECD jako venkovské obce označují obce s hustotou osídlení pod 100 obyvatel/km2 [Trnková 2000]. Jiný pohled na venkov nabízí jeho vymezení z hlediska dojížďky do zaměstnání. Jako venkovské obce jsou označeny takové, které nabízí relativně malý počet pracovních míst a jejich obyvatelé neodjíždí ve velké míře do zaměstnání do velkého centra. Tento přístup nabízí na rozdíl od předcházejících jasné odlišení venkovských regionů od příměstských [Vobecká 2006].“ Tyto dva přístupy Bernard zároveň podrobuje kritice: „Kvantitativní vymezení na základě demografických, popř. ekonomických kritérií relativně dobře slouží pro účely srovnávacího výzkumu, nedokáže však postihnout lokální specifika a zcela odhlíží od urbanistických, sociokulturních a historických kritérií.“ ⁷⁾

Bariéry

Výzkumem existence bariér při stěhování se z města na vesnici se zatím příliš autorů nezabývalo. Z teoretického pohledu zkoumá rozdíly mezi venkovem a městem Blažek. Ten vychází ve své knize Venkov, města, média (1998)z tvrzení, že vzájemné bariéry a nesympatie města a venkova jsou zakořeněny v historii. „ Nedůvěra venkova v město je u nás víc než oprávněná zejména po zkušenostech s násilnou kolektivizací a jejími následnými kroky až po střediskovou soustavu obcí: to vše přicházelo z měst a dálo se ve jménu „ přiblížení měst a venkova“.“ Blažek dále ve své knize uvádí setkání venkovana s měšťákem jako střet dvou subkultur. Venkovan může lichotit, závidět, posluhovat měšťákovi, ale stále ho bude považovat za směšnou postavu. Naopak měšťák rád vypráví novinky z města a baví tím vesnické „primitivy“. ⁸⁾

Tématem se také zabýval Josef Bernard z filozofické fakulty UK v Praze. Jeho práce osvětluje integraci přistěhovalců z velkoměsta na vesnici v České republice a v Rakousku. Jeho výzkumu se účastnilo 38 respondentů, 19 z každé země. Formou zjišťování informací byly rozhovory. Bernard na základě svého výzkumu navrhuje tři základní kategorie vztahu přistěhovalce k obci. Těmi jsou „orientace k obci“, „orientace k městu“ a „orientace k soběstačnosti“. V příloze č. 1 jsou uvedeny jednotlivé orientace a jejich roviny. Například příklon k orientaci k vesnici charakterizuje Bernard následovně: „ Orientaci k vesnici posiluje zejména potřeba a chuť navazovat nové sociální kontakty a velká osobní angažovanost. Silným faktorem jsou také děti. Přistěhovalci s dětmi se téměř vždy orientovali k vesnici více než ostatní, a to díky aktivitám a kontaktům svých dětí i díky existenci tématu, které je s ostatními spojuje.“ K výběru určité kategorie se vyjadřuje takto: „K vytvoření a stabilizace určité orientace přispívá rozhodující měrou zájem přistěhovatele, ale podstatnou roli hraje rovněž sociální prostředí vesnice a její geografická poloha. Orientace tedy není jen osobní preferencí, ale vždy výsledkem spolupůsobení preferencí a vnějšího prostředí.“ V závěru Bernard shrnuje, že vesnice nekladly nově příchozím z města velký odpor a pokud tito přistěhovalci měli zájem účastnit se vesnického života a navazovat vztahy s ostatními obyvateli, mělo jejich začleňování hladký průběh. Dále uvádí, že v mnoha případech se přistěhovalci integrovali pouze do určitého stupně a vesnického života se neúčastní, neboť neodpovídá jejich zájmům. ⁹⁾

Kritičtější názor k integraci přistěhovalců vyjadřuje Ouředníček (2002). Ten přisuzuje problémy soužití silnému proudu přistěhovalců s odlišným životním stylem vesničanů. ¹⁰⁾ Další zajímavostí, na kterou Bernard upozorňuje, je, že přistěhovalci mají velkou tendenci navazovat kontakty mezi sebou. K vytvoření vlastní komunity mezi přistěhovalci může však vzniknout pouze tam, kde je přistěhovalecký proud silný. Vztahy mezi vesničany a přistěhovalci byly dle výzkumu Bernarda spíše na bázi sdílené každodennosti než na vzájemných sympatiích. Naopak negativní postoj vůči přistěhovalcům se začal objevovat ve chvíli, kdy přistěhovalci začali rozvíjet své aktivity, které ostatní obyvatelé neschvalovali. ¹¹⁾

Na problematiku integrace obyvatel města stěhujících se na venkov se zaměřuje ve své práci také Říčan, který analyzuje 6 rozhovorů s lidmi, kteří se narodili na vesnici, odstěhovali se do města a poté se vrátili zpět na vesnici. Ve své práci uvádí poznatek, že při návratu na vesnici již mezi místní komunitu, ačkoliv se s místními znají, znovu nezapadnou a většinou již ani nechtějí. Mezi důvody návratu neuvádí návrat za známými, ale potřebu volnosti, být blíže k přírodě, větší klid. Dostávají se tedy do stejné situace jako městský člověk. ¹²⁾

Z dotazníkového šetření vyplynulo, že hlavní důvod pro přestěhování na venkov je pohodlné bydlení v blízkosti přírody a klid, který venkovské prostředí nabízí. Jako hlavní negativum je uváděno špatné spojení do větších měst a s tím spojená problematika nakupování, kulturního vyžití a trávení volného času. Problémem je také velké množství času, které se musí věnovat údržbě domu a okolí. Vzhledem k vysokým cenám za plyn a nedokončené plynofikaci vesnic je negativem také topení tuhými palivy, které je nepohodlné a časově náročné.

Obyvatelé vesnice nemají vůči přistěhovalcům výrazné předsudky a většina hodnotí jejich vzájemný vztah pozitivně. Soudí je podle názorů a chování, stejně jako starousedlíky. Bezesporu záleží na snaze přistěhovalce adaptovat se a přijmout zaběhnuté zvyky.

Naopak o obyvatelích velkoměsta si mnozí vesničané stále myslí, že jsou namyšlení a arogantní. To však koresponduje s dalšími vlastnostmi obyvatel velkoměsta. Podle vesničanů jsou obyvatele velkoměst dynamičtější, sebevědomější, cílevědomější a egoističtější, proto v nich mohou tyto vlastnosti vyvolávat představu namyšlenosti. Vesničanům také vadí, že lidé z velkoměsta považují svou kulturu za vyšší a označují lidi z vesnice za „burany“. Vesničané naopak považují svůj život za kulturně bohatý.

Vzhledem k velkému přesunu lidí na vesnice v posledních 20 letech se téměř každý obyvatel vesnice setkal s přistěhovalcem. Obyvatelé vesnic si na přistěhovalce zvykli a negativní reakce, opovrhování, přehlížení je jen okrajovou záležitostí. Nikdo z respondentů nezaregistroval negativní reakci vůči přistěhovalci jen proto, že pochází z velkoměsta. Většina obyvatel vesnice považuje přistěhovalce za sobě rovné.

Věk respondentů se pohyboval mezi 20 a 30 lety. Tato věková kategorie ještě ve většině případů nevychovává vlastní děti, a proto se v odpovědích neobjevily žádné postřehy ohledně trávení času dětí, dojíždění do školy a podobná problematika. Faktor děti může u mnoha potencionálních přistěhovalců být tím hlavním, který rozhodne o změně bydliště. A to v negativním i pozitivním smyslu.

Bylo by jistě zajímavé zeptat se na názor i mladší generace, která vnímá současný svět jinak. Děti mají jiné hodnoty a jiné představy o světě a jejich názor by byl pro tento výzkum jistě přínosem.

Rozhovor byl veden se dvěma respondentkami. Petře je 23 let a studuje v Praze na vysoké škole. Rodiče zde postavili chalupu a Petra do Lhoty jezdí pravidelně každé léto již od dvou let. Lily je 23 let a ve vesnici se pohybuje od svých 9 let. Ani jedna z respodentek ve vesnici zatím trvale nežije. Petra plánuje přestěhovat se do vesnice natrvalo, naopak Lily uvádí, že by na vesnici šla až po „padesátce“. Obě respondetky naopak spojuje fakt, že mají ve vesnici svého přítele, což je také jejich hlavní důvodem dojíždění do vesnice. Mezi ostatní důvody obě shodně uvádějí pobyt v přírodě a klidnou atmosféru. Petra zmínila pomalejší tempo života a Lily zase menší finanční zátěž. U otázky nevýhod bydlení na vesnici si Petra vybavila téměř nulové pracovní možnosti a Lily zase omezenou nabídku koníčků pro její děti v budoucnu.

Co se týče kontaktu s místními obyvateli, tak obě respondentky se s nimi setkávaly již od začátku svého pobytu zde a to zejména prostřednictvím brigád na vesnici, chození do hospody, oslav či jiných výjimečných událostech. Při jmenování rozdílů mezi životem na vesnici a životem ve městě jmenovaly obě respondentky obecně známé rozdíly mezi něž patří například:

Vesnice

• Klidné, pomalé tempo
• Většina lidí se zná osobně
• Konzervativnost
• Větší skromnost

Město

• Hektické, rychlé tempo
• Anonymita
• Otevřenost
• Konkurenční boj, ambicióznost

Zajímavé odpovědi byly na otázku, zda si lidé na vesnici více pomáhají. Dalo by se předpokládat, že tomu tak bude a na základě prostudované literatury tomu tak dříve i bylo. Petra však uvedla, že spíše než vzájemná pomoc, je zde cítit závist a vzájmená pomoc se z vesnic vytrácí. Na stěžejní otázku „zapadnutí“ na vesnici odpověděla jak Petra, tak Lily, že to pro ně bylo velmi těžké. Z počátku jej místní ani pořádně nezdravili. Přístup místních obyvatel však nebyl jedinou bariérou. Neméně významnou byla také odlišnost zájmů a stylu života místních obyvatel a respondentek, které byly zvyklé na městský způsob života. Dle slov Petry se místní obyvatele se zajímají spíše o praktické věci, které se jich přímo dotýkají a témata jako politika, historie a jiné je příliš nezajímají. To může být velkým problémem, pokud si přistěhovaný člověk nenajde někoho s kým by si rozumněl, je pro něj adaptace mnohem těžší. Ve Lhotě je tento problém ještě umocněn malým počtem obyvatel. Na základě nalezené literatury vyplývá časté sdružování přistěhovalců, kteří mají podobné zájmy a „problémy„ s adaptací. To se potvrdilo i v tomto výzkumu. Petra si má nejvíce co říct právě s Lily a tak kontakt s místními tolik nevyhledávají. Petra i Lily i přes dlouhou dobu pobytu mezi místními nemají pocit, že by je místní obyvatele přijali za své. Obě mají pocit, že na ně pořád nahlíží jako na měšťáky a s tím související předsudky o namyšlenosti atd.

Závěrem lze konstatovat, že při adpataci na vesnici existuje velké množství bariér. V tomto výzkumu to měly respondentky ulehčené v tom, že jejich přítel patřil mezi místní, ale i přes tuto skutečnost, nebylo jejich přijetí jednoduché a doteď, ač to na první pohled nemusí být zřejmé, tak dle pocitu Petry i Lily je místní neberou za sobě rovné. Mezi bariéry na straně místních lze jmenovat například zažité předsudky oproti lidem z města, uzavřenost a negativní reakce na změny a nové lidi. Bariérou na straně přistěhovalců bývá rozdílnost zájmů, jiný životní styl, nezájem o místní život.

Z hodnocení dotazníků i rozhovorů vyplynulo, že zásadní rozdíl mezi venkovem a městem je především v rozdílném životním stylu. Částečně plyne z na venkově převažujícího bydlení v rodinných domcích oproti bydlení ve městech, které je především v bytech. Starost o rodinný dům, zahradu a popřípadě vytápění spotřebuje mnohem více času, z toho mohou plynout i omezenější či užší zájmy venkovských obyvatel, o kterých se zmiňovaly obě respondentky v rozhovoru. Životní styl dokáže natolik ovlivnit hodnoty člověka, že i návrat původního obyvatele venkova z města je složitý a ten se již nikdy nedokáže absolutně aklimatizovat původnímu prostředí na venkově. Tento jev je zmiňován jak v literatuře, tak na něj upozornila i jedna respondentka rozhovoru.

V rozhovoru s oběma respondetkami je patrné, že ani jedna z nich neměla příliš silný zájem o vlastní dění ve vesnici a ostatní obyvatele. Tento fakt lze zobecnit ve větší míře na přistěhovalce z města. Mezi přistěhovalci totiž spíše převládá názor, že to že někdo bydlí v jeho blízkosti, ještě neznamená, že se jedná o člověka, s kterým chce navazovat bližší vztahy. V místních obyvatelích to vyvolává pocit, že se jedná o aroganci nebo namyšlenost. Toto je způsobeno větším počtem lidí pohybujících se ve městech a tedy možnost vybírat bližší přátele z většího množství lidí. Přistěhovalci svůj standard na výběr přátel dodržují i v novém místě bydliště, které kvůli nižšímu počtu obyvatel nenabízí tolik možností a pak se stane, že si přátele ani nevyberou.

Jak již bylo zmíněno dříve, častým jevem je navazování bližších vztahů mezi přistěhovalci. Příčinu tohoto jevu se nám nepodařilo jednoznačně určit, ale poukazuje na to, že rozdílný životní styl může lidské hodnoty ovlivnit do takové míry, že pro vytváření bližších lidských vztahů může být důležitějším kritériem než např. společné zájmy. Toto tvrzení podporuje i fakt, že lidé se přestěhovávají na venkov především kvůli prostředí, přírodě, bydlení a ve faktorech nejdůležitějších pro jejich rozhodnutí chybí ostatní lidé, sousedé.

Přijetí do nového prostředí neusnadňují ani místní obyvatelé, u kterých se projevuje určitá míra xenofobie. Většina z nich důkladně nezná prostředí, ve kterém přistěhovalci dříve žili, a to v nich vyvolává nejistotu. Neradi přiznávají svojí neznalost a do určité míry u nich stále fungují předsudky, že je přistěhovalci považují za „burany“. Tuto jejich domněnku pak podporují přistěhovalci svým odtažitějším chování, jak bylo zmíněno výše.

Z celého šetření tak vyplývá, že bariéry pro přistěhovalce z města na venkov existují. Liší se podle situace, ale nejvíce je ovlivňuje rozdílný životní styl a z toho vyplývající rozdíly a dále pak předsudky obou skupin vůči sobě navzájem.

Příloha č. 1: Dotazník

1. Žijete na venkově od narození?
   1. Ano, narodil jsem se v místě, ve kterém právě žiji.
   2. Ne, jsem přistěhovalec.
2. Pokud ne, z jakého místa pocházíte?
   1. z velkoměsta (Praha)
   2. z většího města (České Budějovice, Brno)
   3. z města (Týn nad Vltavou, Bechyně)
   4. z městyse* (Bernartice, Opařany)
   5. z venkovského sídla/ z vesnice
3. Pokud ne, co bylo důvodem Vašeho přistěhování na venkov?
   1. výhodné bydlení
   2. klid a blízkost přírody
   3. vhodné prostředí pro děti
   4. možnost rozvoje podnikatelské činnosti (zemědělská činnost)
   5. jiný důvod: ………………………………………………
4. Existuje něco, co při bydlení na venkově spatřujete jako nevýhodu?
5. Pokud se setkáte s přistěhovalcem z velkoměsta, který nyní žije ve Vašem okolí, jak na něj pohlížíte?
   1. Pozitivně, rád poznávám nové lidi.
   2. Nevšímám si ho/ignoruji ho.
   3. Negativně, narušuje okolí, ve kterém žiji a jsem na něj zvyklý/á.
   4. Jinak: …………………………………………………..
6. Co soudíte o obyvatelích velkoměsta?
7. Vidíte nějaký podstatný rozdíl mezi lidmi z velkoměsta a z venkova?
   1. Ano
   2. Ne (Záleží na člověku a ne na tom odkud pochází.)
8. Pokud ano, jaké rozdíly mezi obyvateli velkoměsta a vesnice spatřujete?
9. Znáte ve Vaší obci někoho, kdo se přistěhoval z velkoměsta?
   1. Ano
   2. Ne
10. Pokud ano, zaregistroval jste vůči němu nějaké negativní chování ze strany místních obyvatel a jak se toto chování projevovalo?
11. Považujete ho za sobě rovného nebo pro Vás bude stále člověk z vělkoměsta?

*Městys nebo také městečko je typ obcí velikostně a významově stojící mezi městem a vsí. ¹³⁾

Příloha č. 2: Sociální integrace – jednotlivé orientace a jejich roviny

Zdroj: [1]

Příloha č. 3: Tabulka-dotazník

Příloha č. 4: Přepis rozhovoru

• Jak dlouho navštěvujete vesnickou obec?

Petra: „Od svých dvou let. Moji rodiče tady dřív postavili chalupu, no a tu navštěvujou pravidelně každý léto. Já posledních pět let jezdím častějc. Mám tady totiž přítele.“

Lily: „Haškovcovu Lhotu rok a Krásetín asi devět let. Ve Lhotě mám přítele a v Krásetíně rodiče, tak jim tam teď jezdím pomáhat na statek.“

• Existuje nějaký jiný důvod Vašich návštěv vesnice kromě dojíždění za partnerem?

Petra: „Důvodů mám asi víc. Asi největší je pro mě klid a pohoda. Taky mám ráda přírodu, a na vesnici je jí plno. Celkem se mi i líbí ten pomalej průběh života. Nerada totiž někam spěchá a tady se moc nespěchá. V tom taky vidím největší rozdíl mezi velkoměstem a vesnicí. Bydlím pořád v Praze, studuju tady totiž, a tady se někam pořád spěchá. Nejvíc to pociťuju v hromadný dopravě.“

Lily: „Buď tam jedu za tetou nebo strejdou, ale že bych vesnici vyhledávala, to ne. Jsem tam protože musím. Nějaký výhody to ale má. Třeba čerstvý vzduch a tak. Ve Lhotě v létě je pohoda. Grilování, bazén. Je tu uvolněný tempo. Město sežere spoustu peněz. Velký plus (na venkově) je, že člověk vypne, ideální pro mateřství a stáří. Dítě vykopeš na zahradu a nemusíš se o to starat (smích). Děti mají čerstvý vzduch, budou chytřejší.“

• Zamýšlíte tedy přestěhovat se na venkov na stálo?

Petra: „Určitě. Tyky plánuju děti, v docela blízký budoucnosti a myslíim, že tady (ne venkově) je ideálním prostředí.“

Lily: „Pohrávám si s touhle myšlenkou, to je fakt, ale spíš až po padesátce. Až vychovám tu ratolest a budu chtít zvolnit. Nechci, aby děti měly to místo tak vzdálený jako já, aby nemuseli jako já chodit tři kiláky na autobus, ale měly všechno p ruce, koníčky, vzdělání. Aby nemusely řešit, že jim jede bus v sedm a pak ne.“

• Spatřujete nějaké nevýhody v životě na venkově?

Petra: „Všechno má svoje pro a proti. V tomhle případě se docela bojím toho, že neseženu práci. Nejsou tu skoro žádný pracovní příležitosti, maximálně nějaká výpomoc přes léto. Tohle mi přijde jako největší nevýhoda.“

Lily: „Třeba ty koníčky pro děti, byly by omezený. Až by vyšli základní školu, musely by na intr. Pak by to byla pracovní příležitost.“

• A jak to vidíš z hlediska lidí?

Lily: „Strašně pomalý životní tempo, byla jsem doteď zvyklá na něco jinýho (bydlela nějaký čas v Českých Budějovicích). Jsem tam jakoby odříznutá na vesnici, nenavštěvuju nikoho v Krasetíně a ve Lhotě to bude asi tím, že jsem z města, s místníma lidma si toho nemám moc co říct. Všechno je to jako obecný. Je tam takový to mrtvo. Nic se tam neděje. Jestli je ráno nebo večer, to je fuk. Když jsme byly děti, to bylo takový zajímavější. Když jsem byla malá tak mě to na vesnici bavilo víc. „

• Jak dlouho se stýkáte s místními obyvateli?

Petra: „Celkem dlouho, když jsem byla malá měla jsem tu pár kamarádů, se kterejma jsem byla docela často. Teď se vídám spíš míň, ani zrovna jejich společnost nevyhledávám. Ale ráda sem tam s někým pokecám.“

Lily: „Seznámila jsem se ještě dřív než jsem se nastěhovala, takže asi rok a půl (půl roku navštěvovala přítele). Když jsem byla na brigádě na pile, tak jsem se seznámila s klukama. S dalším lidma jsem se pak potkala v hospodě. „

• Spatřovala jste nějaké rozdíly mezi obyvateli velkoměsta a venkova?

Petra: „Myslím, že rozdílů je celkem dost. Hlavně je to daný způsobem života. Praha je hektická, rychlá a o kariéře. Vesnice zas pomalá, klidná a za obyčejnou manuální práci jsou lidi vděčný. Nechci všechny ale házet do jednoho pytle, tohle je hlavně v tý naší Lhotě.“

Lily: „Lidi na vesnici jsou víc konzervativnější, málokdy si připustí přistěhovalce do svého kruhu. V Budějicích jsou víc v pohodě, ale jsou to takový intrikáři, takže si musíš dávat pozor na pusu. Lidi na vesnici mají život jinej, priority postavený jinak, jakoby netouží bejt ty nejlepší, mít tolik peněz. Na městě je konkurenční boj mezi jednotlivcema, co nemá a má druhej, tak to hned musí mít. Město je taková džungle. Lidi jsou otevřenější. Jsou mrchy nebo jak to mám říct. Ve městě můžeš být s lidma s kterýma chceš bejt ale na vesnici nemůžeš.“

• Myslíš, že si lidi na vesnici víc pomáhají?

Petra: „Nemyslím si že ve Lhotě si pomáhaj, spíš tam funguje závist.“

Lily: „V městě jsi v anonymitě, na vesnici o tobě vědí všechno, kdy si nastartoval auto a tak. To vidím jako nevýhodu.“

• Bylo pro Vás obtížné zapadnout do místního prostředí?

Petra: „Pro mě to bylo spíš tak, že jsem čekala kdy mě tam rádi uvidí. Celkem dlouho trvalo, než mě jako mile pozdravili. Prostě jsem byla ta holka našeho kámoše, ta Pražačka. Dost dlouho jsem si zvykala na styl života, je to fakt o něčem jiným. Lidi jsou jiný. Baví se o jinéjch věcech. Ale hlavně o praktickejch. Já se kolikrát potřebuju bavit o takovejch těch věcech jako politika a nebo třeba historie, to jde mimo ně. Taky mě dost štvalo že jsem neměla žádnou tu kámošku na drbání. Pak se naštěstí přistěhovala Lily, tak to pak šlo.“

Lily: „Ano. Bylo. Měla jsem tam ale nějaký přistěhovalky tak jsem se nemusela moc přizpůsobovat.“

• Vadilo ti že si tam nikoho neznala?

Lily: „Jo určitě. Jestli jsem zapadla, to nevím. Nejsem konfliktní. Občas, když přijdu do hospody a kluci hrajou karty a vůbec si mě s Tomem (přítel Lily) nevšímaj. Maj jinéj pohled na svět, tak nikdy to nebude takovýto uvolněný, hlubší kamarádství. Dávám si pozor na pusu, někdo to překroutí a je to. Jelikož jsou tam samý kluci, tak to mám jednodušší než Tomáš jako kluk.“

• Kdyby nebyla hospoda, stýkala by jsi se s místními?

Lily: „Asi bych se s lidma nestýkala, jedině asi se sousedama. Co se týče místních lidí, do noty bych si s nima nepadla.“

• Jak si myslíte, že na Vás nahlíželi?

Petra: „Jako na tu z Prahy. Protože tam jsou samý kluci, tak si mě občas někdo všímal, ale znáš to, nový maso ve vsi . jinak myslím že mě viděli v takovým tom světle předsudků, nafoukaná holka z prahy. Vlastně si ani nic jinýho nemohli myslet, protože jsem se s nima ani nesnažila kamarádit. Bylo to takový, jako že, jsem se jich docela i bála. Oni s ničím moc nemažou. Starej, mladej, vedoucí, podřízenej, mezi tím se tam prostě rozdíly nedělaj.“

Lily: „Já asi bych to specifikovala. Já nevím. Jak to mám říct. Já nevím dodneška, jak mě vnímali. Asi že jsem ta nafrněná. Lidi byli taky opatrný, když jsem s Tomášem. Holky bystřily, když jsem přišla do hospody. Dřív na mě tak zvláštně koukaly. Jsem v blbý pozici. Tohle mě na tom osobně štve. Aniž bych chtěla, tak někoho štvu. Takže co si o mě myslí lidi, to nevím. Možná mě berou jako holku syna toho bohatýho (otec Tomáše je finančně zajištěný, vlastní místní pilu, ale Tomášovi finance neposkytuje, maximálně ho zaměstnává), nebo jako holku potvoru, nebo si mě nevšímaj.“

• Kde se nejčastěji setkáváte s místními obyvateli?

Petra: „Naštěstí se tu před třema rokama zavedla místní osvěžovna, takže tu vůbec někoho potkám. Takže nejčastějc rozhodně v hospodě. Je to takový setkání blízkýho druhu, ve dne se vůbec nevidíme, teda hlavně teď v zimě, a když se večer sejdem, tak si ani moc nejdem na nervy, i když je nás tu tak málo.“

Lily: „V místní putyce, hospůdce nebo na nějakých oslavách, grilovačkách, narozeninách, narození dítěte. Nebo když je hezky a máme chuť se ožrat (smích). Takhle mi to přijde optimální.“

• A jak často?

Petra: „Přiměřeně. Moc toho taky nenakecáme, takže víc by bylo kontraproduktivní (smích).“

Lily: „Záleží na situaci doma, jak je na tom Tomáš. Do hospody Tomáše teď tahám spíš já.“ 

Počet shlédnutí: 62