Frísové v Německu

Na levé straně vlajka saterlandských Frísů, na pravé severních Frísů
Zdroj:http://www.koenigsbanner.de/prestashop/345301300-saterland, http://www.everflag.de/Flagge-90-x-150-Nordfriesland

Frísové jsou poměrně neznámou národnostní menšinou, jejíž členy najdeme převážně v Nizozemí, v Německu a dnes již minimálně v Dánsku. Každá z těchto zemí má své specifické Frísy, resp. fríské skupiny, které se od sebe vzájemně liší. V tomto ohledu je nejvíce rozmanité Německo, kde se Frísové různí svým jazykem, nebo zvyky dokonce město od města.

Fríských oblastí v Německu je oproti Nizozemsku málo, avšak je vůbec k podivu, že v této zemi vůbec něco fríského přetrvává. Dvěma oblastmi, kde v současnosti žije nejvíce fríských obyvatel, je oblast Saterland, v severozápadní části Německa v zemi Dolní Sasko, kde najdeme saterlandské Frísy. Druhé území je na severu Německa, ve spolkové zemi Šlesvicko - Holštýnsko, ve městě Bredstedt / Bräist, kde se nachází Severofríský institut. Obě dvě skupiny německých Frísů se velmi odlišují od Frísů nizozemských, a značně i od sebe. ¹⁾

Cílem této práce je odpověď na otázku: Jaká je současná situace Frísů v Německu? Důležitou součástí jsou také podotázky, týkající se například udržování jazykové znalosti fríštiny, kultury, tradic a dalších. Tyto odpovědi pak dopomohou k většímu záběru informací pro upřesnění hlavní výzkumné otázky.

1. Adekvace metod

2. Průběh a lokace terénního výzkumu

3. Struktura respondentů

4.2. Výzkumné podotázky

- Cítíte se spíše jako Frís, nebo Němec s frískými předky? - Jaký je podle Vás rozdíl mezi Frísem a Němcem? - Jste jako Frís v Německu spokojený se svou pozicí menšinového člena společnosti? - Řeší Frísové nějaké problémy? - Jaké jsou Vaše fríské zvyky, tradiční jídla a další odlišná specifika? - Myslíte si, že mají Frísové své fríské tradice, nebo je převzali od německých? - Snaží se Frísové udržet svou kulturu a tradice? - Učili jste se ve škole něco o Frísku nebo o jeho historii? Mluvíte frísky? - Máte nějaké typické legendy, nebo pohádky, které jsou odlišné od německých? - Znáte nějaký vtip o Frísech? - Snažíte se udržet fríské tradice a zvyky?²⁾

Saterlandští Frísové, jsou svým způsobem odtrženi od dalších skupin, a geograficky jsou jim vlastně blíže jejich nizozemští sousedé, než Frísové severní. Možná i to je důvod, díky kterému si zachovávají svou jedinečnou kulturu a snaží se možná více než na severu podporovat a udržovat frískou tradici a saterlandskou fríštinu – Saterfriesisch. Mají svůj kulturní dům, vlastní rádiové vysílání, taneční kroužek a na fríské svátky se sejdou a slaví jej společně. V této německo – fríské oblasti jsou lidé se svou frískou identitou velmi spjati a berou ji jako nadřazenou nad svou německou národnost. Herrmann říká: „Jako dítě jsem to nevnímal, že jsem jiný, nebo že bych měl být jiný.“ Říkají, že se cítí být více Frísy, než Němci. To však neznamená, že si neuvědomují jejich národnostní příslušnost. V této otázce se saterlandští respondenti shodli a označovali se více za Frísy, než za Němce. U druhé otázky, jestli je podle nich nějaký rozdíl mezi Němcem a Frísem, saterlandští se považovali za tiché, zdrželivé a zpočátku rezervované společníky, kteří se při navazování kontaktů nejdříve drží zpátky. Avšak pokud se jim člověk zalíbí, zůstane jejich přítelem už napořád. Také se prohlašovali za zodpovědné, a za ty, kteří drží slovo. Němce pak v protikladu s nimi popisovali za hlučné a velmi přátelské hned na první pohled, aniž by člověka nejdříve poznali. Ohledně fyzických rysů, nezmínili rozdíl mezi nimi a Němci, žádný. Frísové jsou vcelku se svou pozicí v Německu spokojeni, jedním dechem se však rozvypráví o tom, že jsou, dle jejich názoru, jako menšina státem zapomínáni. Podporu od státu prý nedostali již několik let, nebyli jako minorita bráni v potaz, říká jedna z respondentek. A to samé platí u jazyka, na rozvoji jejich řeči nemá zásluhu stát, ale rodina, která nového člena buď naučí mluvit, nebo nenaučí. Závisí to na něm, dodává. Další dotazovaný souhlasí: „Svoji identitu jsme si vybojovali sami, kdyby se o to spolek nestaral, tak bychom nebyli tam, kde nyní jsme, nedokázali bychom to. Nyní jsme jako Frísové uznáváni.“ David říká, že nyní už peníze na rozvoj jejich menšiny dostali, ale málo. Nyní proto musí bojovat za jazyk, ale bez peněz to nejde, aby se ta řeč dále rozvíjela a dostála do podvědomí mladších. „Řeč je věc, kterou nejde rozvíjet bez pomoci státu, je závislá na financování. Stát nám toho hodně slíbil, ale nic nepřišlo, musí se pro to dělat víc. Hodně se o tom mluví, ale nic nepřichází.“ Jiný respondent vypovídá, že stát prý ani dlouho nevěděl, že existují i saterlandští Frísové, věděl pouze o severních, protože ti o sobě dávali víc vědět. Otázku, ohledně problémů Frísů, jsem nechala otevřenou. Díky tomu na ni odpovídal každý odlišně, dle toho, jak si ji sám interpretoval. Většina Saterlandských si žádný problém, který by se jich týkal, neuvědomovala. Jedna odpověď si však tuto otázku vyložila například na tématu diskriminace. „Ne, žádná diskriminace není. Ale nebylo tomu tak vždycky. Správně bylo jen hodchdeutsch, fríština byla špatně. Dnes je naše příslušnost pro okolí spíše zajímavá.“³⁾

Fríské zvyky a tradice se v celkovém pohledu na Frísy značně neliší. Zde však zmíním ty, o kterých jsem se dozvěděla v Saterlandu. V této oblasti znali fríští obyvatelé a také nejvíce udržovali skoro „obřad“ pití fríského čaje. Pili ho několikrát za den, a alespoň jednou denně si jej vypili společně dle tradičního vzoru, který se zde budu, i díky mé zkušenosti s touto ceremonií, snažit dostatečně vysvětlit. Při tomto zvyku se svátečně prostře stůl a na něj se rozloží to nejlepší nádobí (dezertní talíře společně s šálky a podšálky). Poté se přinese specifický německý cukr Kandis, pravá smetana, konvice s černým fríským čajem a nějaké sladkosti. Nejdříve se do šálku položí cukr a dále naleje čaj. Poté přichází na řadu to nejdůležitější – nalití smetany do šálku pomocí speciální lžičky. Smetana se totiž musí lít po okraji šálku, a to proti směru hodinových ručiček, na znamení, že při pití fríského čaje, se zastaví čas a plyne pozpátku. K tomuto čaji se podává opravdu pravá smetana, která po nalití do čaje klesne na dno šálku a poté smetana ve tvaru malých bublinek pomalu stoupá a jak říkali sami Frísové, udělá: „puf“ a rozplyne se na hladině čaje. Tradiční, je u saterlandských Frísů také odívání, které je dokonce odlišné od odívání severních Frísů. Skládá se z dřeváků (tato součást pravděpodobně pochází od nizozemských Frísů, protože severní Frísové dřeváky u svých trachtů nenosí) a bílých punčoch, které jsou společné pro muže i ženy. Ženy pak dále nosí černé šaty a na nich různobarevné zástěry a šátek na hlavě. Muži mají černé tříčtvrteční kalhoty, bílé košile a černé vesty. Při narození nového člena rodiny se v některých rodinách dodržuje jeden ojedinělý a vcelku náročný zvyk. Po radostné zprávě, že se nějaké rodině narodilo dítě, sejdou se jejich fríští přátelé a se spoustou jídla se hrnou k nim do domu. Jídlo je pro matku, aby se v prvních dnech nemusela o nic starat, a aby bylo zajištěné její pohodlí. Po odevzdání těchto zásob začínají muži hledat malého potomka. Ačkoliv všichni vědí, kde je, dělají, že o něm nevědí a hledají ho po celém bytě či domě. Tím však hledání nekončí a oni se vydávají k sousedům, do hospod, ale i do jiných veřejných budov a hledají novorozence i tam. Tato tradice prý končí velmi pozdě večer, nebo i brzo ráno a je velmi oblíbená hlavně z důvodu, že v každém domě na „hledající“ hosty čeká nějaký alkohol na posílení a setrvání v hledání. Mezi další fríské tradice patří například některá jídla, jako například: Omeleta se špekem, při zabíjačce, (na kterou se museli pozvat sousedi) pečená žebírka s chlebem, bramborem a červeným zelím, na Nový rok se pečou tzv. růžky a také novoroční koláče. K nim se váže jistá tradice, když Vám člověk byl blízký, na koláč jste mu dal šlehačku, když jste ho nemohl „ani cítit“, dovnitř koláče se dávala nit. U otázky, zda se učili něco o Frísku ve škole, jsem se dozvěděla, že nyní si mladí mohou vybrat předmět, který se věnuje Frísku a fríštině, volitelně. Avšak nějaký zvláštní důraz se na něj neklade. Starší generace se však neučila ve škole vůbec nic o čemkoliv fríském. Mluvilo se pouze hochdeutsch, jiný jazyk nebyl na stejné úrovni jako němčina. Günter říká: „Země chtěla mít inteligentní lidi, fríština byla řečí sedláků.“ Fríština se proto jak v mladší, tak i ve starší generaci předává a předávala v rodinném kruhu. Všichni dotazovaní umí frísky jen díky své rodině, která je k jejich vlastnímu jazyku vedla. Sami uváději, že frísky mluví radši a že pokud se setkají s člověkem, který tak umí mluvit, přepnou na fríštinu a mluví s nim v tomto jazyce. Také dodávají, že někteří staří lidé na vesnicích umí jenom frísky a samotná němčina jim dělá problémy. Díky členům klubu, rádiu a spolku Frísů se v Saterlandu snaží o udržení těchto tradic a zároveň také jazyka, u kterého jsou si vědomi, že přežívá hlavně díky starším obyvatelům, kteří v něm byli vychováváni. I přesto pořádají různé akce, a fríské svátky slaví všichni Saterlandští společně. Nejen kvůli vědomé soudržnosti, ale také kvůli jistému povědomí i mezi nefríským obyvatelstvem – mezi Němci, kteří o nich někdy ani netuší. ⁴⁾

Město Bredstedt, které je obklopeno mnoha dalšími frískými skupinami a kde by se teoreticky měla fríská kultura držet více, to už tak dobře - v porovnání se Saterlandem - nefunguje. Tradice ustala přibližně v období 50. - 60. let a od té doby spíše upadá, než aby se rozvíjela či alespoň udržovala. Sice se zde nachází Severo-fríský institut s velkou knihovnou s knihami psanými frísky, nebo s publikacemi o severních Frísech, ale při snaze v tomto domě sehnat nějakého příslušníka této menšiny, došlo na počet dva. Svou identitu pocitově berou spíše jako Frískou. Dodávají však, že jsou Ostfries, tedy východní Frísové. Němce pak označují za více exaltované, sebevědomé a sami sebe berou jako ohraničenou menšinu. Sami sebe popisují jako konzervativní, za takové, kteří stojí nohama na zemi, drží se zpátky, ne s každým si hned tykají, pomaleji se rozkoukávají a říká se o nich, že jsou i více klidní. Těmito výpověďmi se tedy neliší od saterlandských Frísů a souhlasí s nimi i v otázce přátelství. I zde totiž říkají, že pokud si potykají a stanou se přáteli, je to pevný vztah. Zajímavé jsou pak odpovědi na třetí otázku: „Jste jako Frís v Německu spokojený se svou pozicí menšinového člena společnosti?“. Respondenti odpovídají, že jsou spokojeni, a to určitě více než před 10 – 15 ti lety. Alexander říká: „Teď probíhá hodně akcí k integraci jazyka lidí a celkově menšin. A dochází také k integraci Frísů. Ale nemyslete si, že jsme jako Kosovci v Albánii. Jsme součástí Německa. Nejsme cizí, jsme jedno.“ Katrin odpovídá, že nyní však musí za každý příspěvek bojovat. Dodává: „Mělo by se dělat víc pro takovou řeč, kterou zná málo lidí, více. Mohlo by být víc podpory, ale my nemáme tolik lidí na tolik byrokratických úkonů. Vždy musíme vyplňovat hodně papírů, stát po nás chce papírování, ale my na to nemáme sílu.“⁵⁾

I severní Frísové mají svůj specifický tradiční oděv, nazývaný tracht. Jak jsem již předesílala, je odlišný od saterlandského trachtu a to nejen dřeváky, ale také pokrývkou hlavy, zdobením a vlastně celkovým vzhledem oblečení. Jediným společným prvkem jsou černé šaty s dlouhým rukávem, které však sahají až na zem. Na sukni je uvázaná dlouhá bílá zástěra a přes záda uvázaný černý šátek. Na horní, přední části šatů jsou pak připěvněny zvláštní, ručně vyráběné stříbrné korálky, podobné rolničkám. Na hlavě je zvláštní červená čelenka s černými výšivkami a stříbrnými korálky. Tento dívčí oděv se nosí hlavně při zvláštních příležitostech. Další tradicí, kterou slaví Frísové společně, je Bikken, při němž se po západu Slunce založí velký oheň a slaví se vítání jara. Velký oheň má znamenat vlastně zapálení zimy. Tato slavnost se koná tradičně 21. 2. Další, velmi starou tradicí, je Ringreiten. Při této slávě měli soutěžící za úkol na svém koni podjet natažený provaz mezi dvěma stojany a zároveň se pomocí malé tyčky, kterou měli v ruce, strefit do kroužku připevněného magnetem na provázku. Výhercem byl ten, kterému se čtyřikrát za sebou povedlo v cvalu přivézt tyčku i s navlečeným kroužkem. Ani Vánoce nejsou u severních Frísů obyčejné. Hlavní odlišností je vánoční stromeček, který vlastně ani není stromem, ale je pouze poskládán z větviček stromů, je malý, má svou strukturu a je ozdoben různými dekoracemi. Respondenti převedli pojem zvyk a tradice i na jídlo, při němž zmínili fríský čaj, který Frísové pijí prý tak 20 x více než ostatní Němci, říká Monika. Dále také jedí Buchwaltzen kuchen, který je sice německý, ale u nich vypadá jinak, spíše jako trhanec. Dále pak v zimě jedí Grünköhl se salámem, masem a bramborami. A nakonec pak Schnitje, což je vepřové maso nařezané v malých kvádrech, které se nejdříve vaří a pak peče. K němu se pak podává dýně, červená řepa, brambory, omáčka a kyselé okurky. Respondenti se shodují, že tradice a zvyky dodržují. V jejich okolí však nejsou takové možnosti je i dále rozvíjet. Frísky mluví také od svých rodičů, protože jinak by se prý fríštinu nenaučili. Zmiňují, že se také ve škole nic neučili, ale ví o tom, že nyní už tomu tak není, že se nynější žáci něco o Frísku a o jeho jazyku učí. Na téma fríských vtipů si uvědomují, že jsou terčem posměchu, ale neberou si to nijak osobně. Chápou, že jsou odlišní a tím také zdůvodňují, proč se takové vtipy vytváří. Vtipy o „sobě“ znají, žádné mi však říci nechtěli. I zde se Frísové shodli, že se tradice a zvyky snaží ve své rodině dodržovat a svůj specifický jazyk předávat dál. Dokládá mi to i jeden z mých respondentů, Harald, bývalý starosta města Bredstedt, pozvánkou na schůzi Frísů ze všech fríských oblastí nejen v Německu, ale také v Nizozemí, kde se měly rozebírat otázky typu: „Kdo jsme (porozumění), co chceme (politická účast), jak spolupracujeme a co očekáváme do budoucna?“ Je tedy vidět, že i zde je chuť pokračovat ve fríské kultuře a snaha, aby se nestala zapomenutou. Ve velkém městě, jakým je Bredstedt, je však těžší se setkat a oslavit své fríské svátky, než v malém okrsku Saterland.⁶⁾

Co se týče celkového pohledu na Frísy, mají i s těmi nizozemskými stejnou vlastnost, a tou je hrdost. Hrdost na svou kulturu, jazyk, tradici, zvyky a celkově svou frískou příslušnost neskrývají. Jak sami říkají, jsou při seznamování nejdříve velmi chladní a odtažití, ale při delším povídání se Vám otevřou a vypráví Vám otevřeně o všem, o čem si jen přejete. Jsou velmi nápomocní, vřelí, pohostinní a také jsem poznala, že se velmi rádi věnují tomu, kdo se snaží o nich něco dozvědět.⁷⁾

Závěrem lze říci, že všichni Frísové, ať už němečtí či nizozemští si uvědomují svou identitu a jsou na ni hrdí. Vědí, že to, že jsou Frísové, je něco výjimečného a snaží se o udržení jejich kultury, a to i přesto, že jsou rozprostřeni v několika od sebe vzdálených oblastech a každý má své specifické tradice a zvyky. Zachovávání jejich kultury je však nyní aktuálnější spíše pro starší generaci, která si uvědomuje, že by fríská tradice mohla zaniknout a Frísové by se stali obyčejnými Němci. Velký vliv na chod fríských kroužků, klubů, rádií apod. mají také finanční dotace od státu, kterých není moc a Frísové se tedy musí spoléhat na své vlastní zdroje a na předávání jazyka pouze z generace na generaci. Můžeme tak proto jen doufat, že si i mladí Frísové uvědomí svou identitu menšinové skupiny Frísů a budou se snažit i svým dětem předávat dál svůj jazyk, kulturu a tradice.⁸⁾

Bogardus,J. F. The Population of the Netherlands. Economic Geography, Vol. 8, No. 1 (Jan., 1932), pp. 43-52 netherlands1932.pdf

ŠATAVA, L. Národnostní menšiny v Evropě. Praha: Ivo Železný, 1994, s. 194-198. (kap. Německo). Frísové v Německu 

Počet shlédnutí: 149