Edita Brožová, Monika Jelínková, Michaela Kotrbatá. Italové v Chorvatsku. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018. http://www.hks.re/wiki/ls2018:italove_v_chorvatsku

Tato práce se týká italské menšiny na území Chorvatské republiky a jejím cílem je představit menšinu z odlišných pohledů v rámci různých tématických oblastí, jako je především historie dané minority na území Chorvatska, ale také její jazyk a kultura. V práci jsou obsaženy tři pohledy na danou menšinu, tedy pohled Italů žijících v Itálii, Italů žijících na území jiného státu, v tomto případě tedy členů italské menšiny v Chorvatsku, a pohled Chorvatů žijících v jejich vlasti.

Jednotlivé kapitoly práce jsou seřazeny tak, aby dávaly čtenáři smysl a témata na sebe plynule navazovala. Nejdříve jsou popsány statistické údaje Chorvatska, které zastupuje složení a vývoj počtu obyvatel státu a náboženství. Údaje o státu slouží jako seznámení čtenáře s výskytem etnických menšin v Chorvatsku a jednotlivých náboženství, které jsou zde zastoupeny. Následují stanovené výzkumné otázky a literární rešerše, která vysvětluje, doplňuje a prohlubuje daná témata. Následně je popsána metodologie práce společně s informacemi o získaných respondentech. Samostatná kapitola je také o projektu Pestrá Evropa, v rámci kterého jsme navštívily Chorvatsko v září 2017. Následuje praktická část rozdělená do tří větších částí podle výzkumných otázek: historie italské menšiny v Chorvatsku, jazykové rozdíly a kultura dané menšiny na území Chorvatska. Části obsahují výpovědi od respondentů a získané informace při projektu Pestrá Evropa. Pro upřesnění obsahuje práce také fotografie, tabulky a mapy, které tvoří podklad pro dané téma, ilustrují ho a doplňují.

1. Jak je vnímána historie italské menšiny z pohledu Italů žijících v Chorvatsku?

2. Pociťují Italové v Itálii rozdíly v jazyce, který používá italská minorita v Chorvatsku?

3. Všímají si Chorvati rozdílů mezi italskou a chorvatskou kulturou?

Chorvatská republika neboli také Chorvatsko je stát ležící na pomezí střední a jižní Evropy, který je součástí Balkánského poloostrova. Sousedí se Slovinskem, Maďarskem, Srbskem, Bosnou a Hercegovinou a Černou Horou. Žije zde přes 4 miliony obyvatel, z čehož Chorvati tvoří 78 %. ¹⁾ Jak si lze všimnout z následující tabulky, vyskytují se zde především menšiny ze sousedních států nebo ostatních států Balkánského poloostrova. Významné zastoupení mají Srbové, Italové, Albánci, Bosňáci, Češi, Romové, Maďaři a další.

Chorvatsko je tedy heterogenním státem, co se národnostních, ale i náboženských menšin týče. Výskyt menšin je především kvůli historickým událostem a souvislostem spojených s územím, které dlouhou dobu neexistovalo jako samostatný stát. Ať už se Chorvatsko spojilo s personální unií s uherským královstvím, patřilo do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců nebo bylo součástí pozdější Jugoslávie.

Poslední sčítání obyvatelstva proběhlo v roce 2011 a postupný vývoj nebo úpadek od roku 1948 je zaznamenán v následující tabulce.

Zdroj²⁾,³⁾

Nejpočetnější etnickou menšinou v Chorvatsku jsou Srbové. Hned za nimi je výrazný počet Bosňáků a bosenských muslimů, kteří byli do roku 1991 označováni jedním názvem. To je způsobeno především tím, že téměř všichni Bosňáci vyskytující se v Chorvatsku jsou muslimského vyznání. Poté je další významnou menšinou italská, kde si lze podle tabulky všimnout, že počet Italů od roku 1948 výrazně poklesl ze 76 093 na 17 807. Tento pokles způsobila především druhá světová válka a režim, který následně v Chorvatsku panoval.

Další menšiny v Chorvatsku jsou Albánci, Romové, Maďaři, Slovinci nebo Češi. V tabulce pod označením „ostatní“ lze uvést etnika jako například Slováky, Němce, Rusy nebo Poláky. Menšiny ze sousedních států jako například Slovinci, Maďaři, Bosňáci nebo Srbové se vyskytují především v blízkosti vlastního státu nebo ve větších městech. Italské menšiny se nacházejí zejména na pobřeží Středozemního moře, na Istrii, kam zasahovalo dříve území Itálie, a také mají menší zastoupení ve vnitrozemí Chorvatské republiky.

Výskyt některých menšin a jejich jazyků v Chorvatsku

Náboženství v Chorvatsku je také vcelku heterogenní. Podle sčítání z roku 2011 tvoří největší část křesťané, celkem 86 %, 4 % pak zastupují pravoslavní a dále muslimové s 1,5 %. Náboženství také souvisí s konkrétní národnostní menšinou, což lze vidět v tabulce uvedené níže.

Zdroj⁴⁾

Téměř všichni Chorvati jsou křesťanského vyznání, především katolického a druhou nejpočetnější skupinou Chorvatů jsou ateisté. Chorvati také zaujímají největší podíl osob židovského vyznání, hned po Židech, kteří nejsou uvedeni v tabulce, ale jejich počet v roce 2011 byl 266. Srbská menšina je především ortodoxního vyznání s počtem 159 530, což zastupují téměř všichni Srbové v Chorvatsku. Bosňáci jsou muslimského vyznání s výraznou převahou nad ostatními náboženskými vyznáními. Italové v Chorvatsku jsou z větší části katolíci, stejný počet se podle sčítání hlásí jak k ortodoxnímu vyznání, tak k protestantskému, někteří jsou ateisté a minimum je židovského a muslimského vyznání. Mezi katolíky se také řadí Romové, Maďaři, Slovinci a Češi. Albánci jsou především muslimského vyznání a Černohorci s Makedonci se nejčastěji hlásí k ortodoxnímu vyznání.

Vztahy mezi Italy a Chorvaty v průběhu historie se zabývá článek How is the relationship of Italy and Croatia? I see few Croatians live in Italy, který uvádí, že jsou v současnosti přátelské a srdečné, ale v minulosti tomu tak nebylo. Všechno to začalo s Benátčany, kteří zahájili sérii nájezdů a postupně si zabírali chorvatská města. Je zde zmíněné obléhaní a zničení Zadaru v roce 1202, které měli na svědomí právě Benátčané. Kvůli benátskému vlivu se zejména v Dalmácii a Istrii usídlilo velké množství Italů, ačkoli tyto oblasti byly obývány Chorvaty. V roce 1920 byla podepsána Rapallská smlouva, která rozdělovala území Rakouska-Uherska mezi Itálii a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jednalo se o spor mezi těmito zeměmi z důvodů zabrání území Rakouska-Uherska Itálií po první světové válce, s čímž Království Srbů, Chorvatů a Slovinců nesouhlasilo. Tato území byla především přímořská a etnicky smíšená, Slovinci a Chorvati však zaujímali většinu. Po podepsání této smlouvy zahájila fašistická italská vláda systematickou, nucenou italizaci chorvatského obyvatelstva. Byla zakázána chorvatština, chorvatské školy, univerzity i akademie byly uzavřeny a nahrazeny italskými, chorvatské názvy měst, jména a příjmení byla změněna tak, aby zněla více italsky. Chorvatská a zejména dalmatinsko-chorvatská populace vehementně bojovala proti italské okupaci jako součást partyzánského hnutí. Chorvatské vesnice byly ničeny, spalovány a Chorvati byly deportováni do koncentračních táborů. Je zde také zmíněn útok na vesnici Podhum v roce 1942, kde došlo k vyvraždění obyvatel a následnému vypálení domů. Byla to odveta za chorvatský partyzánský útok. Nicméně vztahy se od té doby naštěstí zlepšily. Itálie byla mezi prvními zeměmi, které oficiálně uznaly nezávislost Chorvatska v roce 1991. Itálie je také největším vývozním partnerem Chorvatska a italští turisté jsou dokonce mezi top-5 národnostmi, které navštěvují Chorvatsko během letní turistické sezóny. Stejně tak chorvatští občané tvoří v Itálii menšinu (většinou v Terstu, Udine a Benátkách). ⁵⁾

Další pohled na historický, ale i kulturní vývoj italské menšiny v Chorvatsku poukazuje článek z Acta Geographica Slovenica-geografski zborniku, který uvádí, že po rozpadu Jugoslávie a následném vyhlášení slovinské nezávislosti byly prodlouženy hranice mezi Chorvatskem a Slovinskem na 670 kilometrů. Hranice mezi těmito dvěma sousedními zeměmi jsou jedny z nejstarších hranic v Evropě. Část hranic byla založena již v 10. a 12. století a byla v minulosti především vnitrostátní hranicí v rámci větších zemí, Rakouska-Uherska a Jugoslávie. Po dlouhou dobu byly pohraniční oblasti propojovány, a to z ekonomického i sociálního hlediska. Hranice dnes prochází územím Istrie, což je poloostrov, kde se střetávají tři státy, tedy Chorvatsko, Slovinsko, ale také i Itálie. Dříve území Itálie bylo větší a sahalo až k městu Rijeka, proto nyní na Istrii žije velké zastoupení italské menšiny. Italská menšina se vyvíjí jako samostatný subjekt na území těchto států. Italská menšina má také vlastní instituce a infrastrukturu. Ve městě Rijeka se nachází italské národní divadlo nazývané il Dramma Italiano, a také hlavní vydavatelství italské menšiny, Edit. Toto vydavatelství má širokou škálu tvorby od školních učebnic až po časopisy La Voce del popolo, Panorama, La Battana a dětský časopis Arcobaleno. Další důležité město pro italskou menšinu je Rovinj, kde se nachází historické centrum, které zkoumá italskou menšinu. Také ve Slovinsku má italská menšina vlastní aktivity, a to například rozhlas od roku 1949 a televizní program od roku 1971. ⁶⁾

Historii oblasti, kde se nachází italské menšiny v Chorvatsku, popisuje také Jan Šesták, absolvent Západočeské univerzity v Plzni, ve své práci Istrie jako transhraniční region, historie a současnost a uvádí, že po první světové válce bylo Itálii na základě Londýnského paktu, který byl tajně podepsán roku 1915, přislíbeno celé rakouské území Istrie, až na město Rijeku. O pár let později se v italském parlamentu začala formovat skupina zajímající se o spolupráci s jugoslávským výborem, kde následně roku 1918 byly v Londýně dohodou uzavřeny budoucí vztahy mezi Italy a Jugoslávci. Na římském kongresu, kterého se mimo Jugoslávii a Itálii účastnilo také například tehdejší Československo, byla dohodnuta dohoda Torre-Trumbić, nazývána jinak také Římský pakt, která etnickým menšinám v jiných státech zajišťovala právo na vlastní jazyk nebo například vlastní kulturu. V roce 1919, kdy se novým premiérem Itálie stává Sidney Sonnino, si na konferenci v Paříži Itálie činí vzhledem k početnému italskému obyvatelstvu na tomto území nárok také na město Rijeku. Tímto krokem si Italové ztížili pozici, jelikož Woodrow Wilson, odpůrce všech tajných dohod, tedy i té Londýnské z roku 1915, začal dohodu prozkoumávat a dospěl k závěru, že je sice podepsána určitými osobnostmi politického života, nicméně není podepsána samotnou vládou Itálie. Následně tedy byla Istrie rozdělena podle Wilsonovy linie mezi Itálii a formující se království Srbů, Chorvatů a Slovinců. ⁷⁾

Rozdíly a problémy s jazyky řeší v článek Croatia: Italian minority MP says minister violates minority language law. Předseda italské unie Furio Radin kritizuje ministra dopravy, který opakovaně ignoruje žádosti italské menšiny týkající se dvojjazyčných dopravních značek kolem dálnic. Radin dále informuje o tom, že provozovatel dálnic tyto značky rozmístil, ale ministerstvo dopravy opět nahradilo italské věty chorvatskými. ⁸⁾

Pestrostí tvorby médií se zabývá Internetový portál Jednota.hr a uvádí, že média minorit na území Chorvatska vydávají až 56 listů psaných vlastními jazyky ročně. Tyto deníky, týdeníky a podobně z velké většiny hradí díky Radě pro národnostní menšiny RCH, která pak scénu menšinových vydavatelství důkladně sleduje. Konkrétně italské menšinové vydavatelství Edit z Rijeky obdrželo v roce 2015 z rozpočtu RCH 5 200 000 kun, a to i na různé jiné programy, kterými mohou být například i elektronická média, jako rozhlas nebo televizní stanice. ⁹⁾

V této práci je použito několik způsobů sběru dat a díky tomu jsou informace pestřejší a přesnější. Jsou zde využity metody kvantitativní, ale i kvalitativní. Rozdíly mezi těmito metodami je důležité vymezit.

Kvantitativní metoda, také nazývána jako empiricko-analytický výzkum, se zaměřuje na hledání vztahů mezi dvěma nebo i více proměnnými a je také založena na deduktivním přístupu, což znamená, že jsou v teoretické části vytvořeny hypotézy, které jsou následně porovnávány se získanými daty pro výzkum či práci. Kvantitativní metoda se užívá například na porovnání počtu nebo různých jiných statistických údajů. Ve všech případech jsou ovšem získávána jen ta data, která jsou potřebná ke srovnání vytvořených hypotéz. Mezi výhody této metody patří především rychlý sběr a jejich analýza, ale má také svá negativa, a to například, že výsledky mohou být příliš abstraktní.

Oproti tomu kvalitativní metoda prozkoumává a získává data hlouběji a je založena na detailnějším pozorování daného jevu. Na rozdíl od kvantitativní metody obsahuje induktivní přístup, což znamená, že se snaží o vytvoření komplexního obrazu o dané problematice či jevu na základě sebraných dat a snaží se prokázat pravdivost počátečních hypotéz. Výzkumník se zde snaží shromáždit co nejvíce dat na dané téma a vyvodit z nich patřičné závěry a poskytnout tak přesnější pohled na věc. Mezi kvalitativní metody se řadí například zúčastněné pozorování a rozhovory, které jsou v této práci také zastoupeny. Tato metoda má také svá pozitiva a negativa. Mezi pozitiva patří především sběr dat v přirozeném prostředí a možnost pozorování reakcí a okolností, které u daného jevu vznikají. Negativem na této metodě je především větší časová náročnost anebo možnost subjektivizace výzkumníkem, což znamená, že výzkumník vnímá jev podle sebe a na základě svých pocitů, kdy může vzniknout zkreslený pohled na věc.¹⁰⁾

Pro hlubší a konkrétnější informace ohledně dané problematiky byl celý výzkum obohacen i výzkumem terénním, který se uskutečnil v září roku 2017 ve dvou chorvatských městech, Rijeka a Rovinj. V těchto dvou destinacích se po několika dnech podařilo nalézt několik respondentů, mezi které spadá dokonce i Marin C., prezident italské minority v Chorvatsku, se kterým byl proveden polostandardizovaný rozhovor v jedné z rijeckých kaváren. Dalším respondentem je pak Dorian, který nejen že dokázal odpovědět na dotazy, ale také byl tak velice ochotný, že nás provedl celou centrální budovou italské komunity.

Respondenti

Marin C.: Prezident italské komunity v Chorvatsku

Dorian M.: italský zaměstnanec v centrální budově pro italskou menšinu

Lea L.: chorvatská studentka v Rijece

S respondenty byly všechny rozhovory vedeny v angličtině a žádný problém v komunikaci nenastal.

Pro získání více informací byly následně vytvořeny 3 online dotazníky, konkrétně pomocí webové stránky survio.com, kdy se každý týkal jednoho pohledu na stanovenou věc. První dotazník byl určen pro Italy žijící v Itálii, s jehož rozesláním pomohla Italka Marta P. studující v italském Terstu, se kterou jsme se spojily přes sociální síť Couchsurfing. Druhý pro Chorvaty žijící v Chorvatsku a třetí pro Italy žijící v Chorvatsku. Tyto dotazníky byly následně sdíleny do veřejných skupin na facebooku, a tím se podařilo z každé kategorie alespoň několik dotazujících získat. Konkrétně 3 Chorvaty žijící v Chorvatsku, 12 členů italské minority v Chorvatsku a 19 Italů žijících v jejich rodné vlasti. V této práci byly využity dotazníky, které měly zjistit zejména kvalitativní údaje. Otázky byly kladeny tak, aby respondenti mohli podat co nejpodrobnější odpovědi. Některé otázky byly uzavřené, kde respondenti pouze označili odpověď z vybrané nabídky, ovšem vyskytovaly se zde také otázky otevřené, kde bylo nechané pro respondentovu odpověď celé volné pole, ve kterém se mohl k dané otázce vyjádřit podle své libosti.

Dotazník, který byl rozeslán mezi Italy žijící v Itálii, se týkal především italského jazyka a jeho rozdílů. Dále obsahoval také otázky o rozdílech italského jazyka v Chorvatsku, o pohledu na rozdíly mezi italskými obyvateli v Itálii a obyvateli Chorvatska řadící se k italské menšině. Dotazník určený pro italskou minoritu žijící v Chorvatsku byl zaměřen na pohled členů komunity na historii, její vnímání a osobní zážitky. Dále se zde ale objevovaly i otázky týkající se vnímání kultury a užívání jazyka. Poslední z dotazníků, určený pro Chorvaty žijící v Chorvatsku, obsahoval otázky týkající se vztahů mezi Italy a Chorvaty, dále také otázky na kulturu a svátky a celkově na to, co mají Italové a Chorvati společného.

Po sdílení dotazníků mezi již získané respondenty a na webové stránky je bylo možné vyplňovat po dobu zhruba dvou týdnu, po kterých byly následně uzavřeny. Jelikož byly dotazníky v anglickém jazyce, byla odpověď od každého respondenta zvlášť sepsána a přeložena do wordovského dokumentu. Z jednotlivých odpovědí se následně zesumarizoval závěr a veškeré získané odpovědi a poznatky jsou použity v této práci.

Při terénním výzkumu byly, jak již bylo uvedeno, zkoumány dvě města, Rijeka a Rovinj, které se nacházejí v severozápadní části Chorvatska, odkud, mimo jiné, bylo také získáno největší množství respondentů. V této oblasti se nachází největší počet italsky mluvících obyvatel, kteří jsou členy italské komunity, což je dáno především historickými souvislostmi, jak již bylo uvedeno.

Rijeku, jakožto třetí největší město Chorvatska, obývá zhruba 170 tisíc obyvatel. Je známa především díky svému přístavu, a také jako průmyslové město, které je ovšem jedním z ústředních míst italské menšiny v Chorvatsku. Rijeka je dokonce řekou rozdělena na dvě části, poněvadž byla v minulosti součástí Itálie. Jedna z částí je italská, nazývaná Fiume, a druhá chorvatská, pojmenovaná Sušak. V roce 2011 obývalo podle sčítání lidu Rijeku zhruba 128 tisíc obyvatel, z čehož 1,9 % byli Italové. Na území Rijeky se pro italskou komunitu nachází například italský konzulát nebo centrální budova italské unie v Rijece.

Historická mapa Rijeky - rozdělení na Fiume a Sušak

Druhým městem, ve kterém byly informace zjišťovány, je Rovinj neboli italsky Rovigno. Tohle městečko je lokalizováno na západě Chorvatska na Istrii a obklopuje ho moře s celkem 22 ostrovy v okolí. Na území celého města žije kolem 14 tisíc obyvatel a italská menšina je zde zastoupena z 15 %, tím se stává městem, které má jedno z největších zastoupení italské menšiny v poměru na počet obyvatel. Díky takovému počtu Italů jsou téměř všude používány dvojjazyčné cedule, tedy v chorvatštině a italštině. Nejvýznamnější budovou pro Italy je zde sídlo italské unie spojené s knihovnou. ¹¹⁾

Nejstarší dochované pozůstatky osídlení území dnešního Chorvatska jsou staré více jak 100 000 let a byly nalezeny na počátku 20.století v jeskyni nedaleko města Krapina. Ještě před naším letopočtem osídlil oblast dnešního Chorvatska kmen Ilyrů, který zde dominoval až do 6. století př.n.l., kdy začal být pomalu vytlačován kolonizátory z antického Řecka. Na ty následně navázali obyvatelé starověkého Říma. Jelikož se kmen Ilyrů snažil tyto kolonizátory zastavit a přemoci, vyslal Řím do Chorvatska vojska a rozhodl se získat toto území násilně bojem. V roce 77 př.n.l. již Římanům patřilo celé Dalmatské pobřeží. Vláda Římanů nad Chorvatskem trvala po dalších 500 let, během kterých zde nechali vybudovat síť silnic, rozvinuli zemědělství a důlní činnost. Dále si zde také vybudovali několik antických měst po římském vzoru, které jsou dnes známá pod názvy jako Zadar, Poreč, Pula a Split. Právě ve Splitu stojí jedna z nejzachovalejších antických památek na chorvatském území, a to Diokleciánův palác, který si zde nechal postavit císař Dioklecián jako místo, kde strávil své stáří.

Po rozpadu Římské říše v roce 395 n.l. připadlo území dnešního Chorvatska Byzanci a začali jej pomalu osídlovat slovanské kmeny, které sem dorazili kolem 7. století a usadili se v okolí měst Split a Dubrovník. V 8. století již oblasti dominoval kmen Hrvatů, který dal později jméno celému státu (Republika Hrvatska). Prvním králem tohoto území se stal Tomislav, korunovaný v roce 925 samotným papežem. Jeho země tenkrát zahrnovala území dnešního Chorvatska, Bosny a Černé Hory.

Následovalo období, kdy o zemi sváděli boje vládci Byzantské říše a Uherského království. K těm se později přidala i silná Benátská republika, která v roce 1202 zničila město Zadar. Ve 13. století tak Benátská republika ovládla většinu Dalmatského pobřeží a ovládala ji a Istrii až do 18. století. Právě tento benátský vliv měl za důsledek to, že se zejména v Dalmácii a Istrii usídlilo velké množství Italů.¹²⁾

Po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 vytvořili Chorvati, Slovinci a Srbové jednotný státní útvar nazývaný Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, který byl později v roce 1929 přejmenován na Království Jugoslávie. V tomto útvaru Chorvatsko nemělo příliš dobré postavení, jelikož o vládě rozhodovali především Srbové, kteří část chorvatského území přenechali Itálii a bohatší část využívali jako zdroj příjmů pro chudé srbské oblasti.

V roce 1919 si na mírových jednáních v Paříži nový premiér Itálie Sidney Sonnino činil nárok na území, která byla Itálii přislíbena v Londýnském paktu. Jugoslávské zastoupení ale nesouhlasilo a snažilo se navrhnout jiná řešení, s kterými ale nesouhlasili Italové. Výsledkem těchto neshod se stala Rapallská mírová smlouva, podepsána 12. 11. 1920, která ponechala Itálii Julskou krajinu, která zahrnuje Přímoří a jihozápadní pruh Kraňska, dále pak Zadar a některé ostrovy v Jadranu. Jugoslávie tedy oproti Londýnskému paktu uhájila hlavně své nároky na Dalmácii a získala ji. ^{13) 14)}

V roce 1920 byla podepsána Rapallská smlouva, která rozdělovala území Rakouska-Uherska mezi Itálii a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jednalo se o spor mezi těmito zeměmi z důvodů zabrání území Rakouska-Uherska Itálií po první světové válce, s čímž Království Srbů, Chorvatů a Slovinců nesouhlasilo. Tato území byla především přímořská a etnicky smíšená, Slovinci a Chorvati však zaujímali většinu. Po podepsání této smlouvy zahájila fašistická italská vláda systematickou, a také nucenou italizaci chorvatského obyvatelstva na územích, které byly k Itálii přiděleny. V období italizace byla zakázána chorvatština, chorvatské školy, univerzity a akademie byly uzavřeny a nahrazeny italskými. Dále nesměly být používány chorvatské názvy měst, a také jména a příjmení byla změněna tak, aby zněla více italsky. ¹⁵⁾

V těchto letech, tedy období kolem roku 1920, vznikl také nakrátko Svobodný stát Rijeka, který byl nazýván také jako Fiume. Začalo to příchodem básníka D’Annunzia, který přišel do města společně s italskými dobrovolníky a založil zde vlastní správu města, která měla dokonce i vlastní měnu. Tento stát fungoval normálně pouze jeden rok a oficiálně zaniknul v roce 1924.) ¹⁶⁾

Poštovní známka Fiume (1920)

Portrét Gabriela D'Annunzia

Poštovní známka Fiume se státní a válečnou vlajkou Italského království v přístavu (1919)

Fašistická Itálie si podmanila téměř celé chorvatské pobřeží a území Dalmácie v roce 1941 a udržovala tak takzvanou „Operační okupační zónu“. Chorvatské obyvatelstvo se v těchto místech snažilo vehementně bránit proti italské okupaci v rámci partyzánských hnutí. Italové na ně reagovali takzvanými represemi. Neslavným příkladem je útok na vesnici Podhum v roce 1942, která se nachází poblíž slovinské hranice. Teto útok byl pomstou za partyzánský útok na skupiny italských vojáků o velikosti zhruba deseti osob. Při tomto útoky byly vypalovány domy a vyvražděni nejdříve všichni muži, následně dalších 100 civilistů. Zbytek obyvatelstva vesnice bylo deportováno do italských koncentračních táborů. Vesnice byla poté srovnána se zemí.¹⁷⁾ Během druhé světové války byla země obsazena fašisty a jejich největším nepřítelem se stal partyzán Josip Broz, známý jako Tito. Tito se stal ke konci druhé světové války osvobodil chorvatská území a poté se stal prvním předsedou vlády nově vzniklého sdružení socialistických republik Jugoslávie.¹⁸⁾

Největší krizí procházeli Italové po druhé světové válce, což také potvrdili a zmiňovali respondenti, kdy se téměř všichni odstěhovali zpět do Itálie, jelikož Chorvatsko v té době bylo pod vlivem komunistického režimu. Při útěku po sobě zanechali velké množství cenností a vybavení ve svých domácnostech. Po válce se tyto opuštěné domy rozdělovaly mezi chudé obyvatelstvo a obyvatelstvo bez domova, a tak většina lidí bydlela v plně vybavených domech.

I v současné době je historie italské menšiny v Chorvatsku z pohledu minority chápána velice tragicky. Respondenti také uvádí, že je nějaká nemilá historická událost zasáhla osobně. Nejvíce je zmiňována situace po druhé světové válce, kdy kvůli nepříznivému komunistickému režimu drtivá většina Italů z Chorvatska utekla. „Mnoho mých příbuzných opustilo po druhé světové válce Chorvatsko skrze nastolený režim.“ Další z respondentů k tomu přidal, že italština v tuto dobu byla potlačována: „Po druhé světové válce jsme jako italská menšina měli v Dalmácii zakázáno mluvit italsky.“ Další respondent uvádí, že právě odpor k režimu byl v této době důvodem vyhazovu jeho otce ze zaměstnání. „Za Jugoslávie přišel můj otec o práci, protože odmítal komunisty, kteří byli v tu dobu u moci.“ Respondent Dorian potvrzuje informaci o tom, že plně vybavené domy opravdu v této době vlastnili i velice chudí lidé, kteří do Rijeky přicházeli: „Jako příklad toho, že chudí lidé opravdu vlastnili plně vybavené a drahé domy, bych uvedl příběh chudé paní žijící na venkově, která se do Rijeky stěhovala v době, kdy většina nás Italů byla na útěku. Tato žena si ve městě zakoupila dům, který dříve vlastnila italská rodina a tím získala domov s kvalitním a drahým vybavením.“ Dorian dále také zmiňuje příběh své babičky: „Moje babička mi mnohokrát vyprávěla, že v době, kdy byl v Chorvatsku komunistický režim, chtěla utéct do Itálie. Bohužel v této době ještě nebyla plnoletá, a tak se musela podřídit svým rodičům a zůstat tady, v Chorvatsku.“

Vztahy mezi Italy a Chorvaty se od té doby výrazně zlepšily a dalo by se říci, že jsou v současné době až přátelské, což potvrdil i prezident italské komunity v Rijece, Marin. C, který dále uvedl, že Itálie byla mezi prvními zeměmi, které oficiálně uznaly nezávislost Chorvatska v roce 1991. Itálie je také největším vývozním partnerem Chorvatska a italští a chorvatští turisté často navštěvují navzájem tyto země. Stejně tak chorvatští občané tvoří v Itálii menšinu, většinou v Terstu, Udine a Benátkách.

Podle italských respondentů žijících v Chorvatsku jsou vztahy majority s minoritou vnímány převážně uspokojivě, ovšem je možné se setkat s názory, že Chorvati jsou nepřátelští, a také velcí nacionalisté, kteří často italskou menšinu společně i s těmi ostatními ignorují. Jeden z respondentů také uvádí, že se Chorvatsko často vyzdvihuje svými zemědělskými produkty, jako jsou olivový olej, víno nebo maso. Tyto produkty jsou ovšem zejména z oblasti Istrie a mnohem více se na jejich pěstování a chování podílí právě Italové.

Na otázku, jak se Italům jakožto členům minority v Chorvatsku žije, byly převážně velice kladné odpovědi. Spousta respondentů si pochvaluje italské školy i kostely nacházející se převážně v oblasti Istrie. Ovšem několik dotazujících odpovědělo na otázku negativně, a to tak, že Chorvati a Italové jsou dvě zcela odlišná etnika, která jsou si velice vzdálená. Další respondent žijící v Istrii opět poukazuje na rozdíl etnik, který je údajně zrovna v oblasti Istrie značně menší než ve zbývajících částech Chorvatska.

Při dotazu, zda se členové minority cítí v současné době více jako Italové nebo Chorvati, odpověděla drtivá většina respondentů, že jako Italové. Zmiňovány jsou důvody jako vychování v italské kultuře, studium italské školy, italští předkové nebo zkrátka, že italština je jejich mateřským jazykem. Jídla, která je rodiče učili, a která si vaří, jsou převážně italská, sledují italské programy v televizi a podobně. Nutno také zmínit, že Italové si svého původu váží a jsou na něj pyšní. Pouze jeden respondent jednoznačně odpověděl, že se cítí jako Chorvat, jelikož na území Chorvatska žije celý svůj život.

Italský jazyk neboli italština je románským jazykem, který patří do indoevropské skupiny jazyků a v dnešní době se odhaduje počet italsky mluvících na zhruba 120 milionů osob. Jazyk se vyvinul z hovorové latiny podobně jako ostatní románské jazyky, kterými jsou španělština, francouzština nebo portugalština. Italština je oficiálně úředním jazykem v Itálii, ve Švýcarsku v kantonu Ticino, v San Marinu a Vatikánu, a také se tímto jazykem hovoří ve Slovinsku, USA, Jižní Americe a Chorvatsku, zejména v Istrii, kde se vyskytuje velké množství již zmiňovaných italských menšin.¹⁹⁾

Respondenti, kteří vyplnili jim určený dotazník, nejčastěji odpovídali, že se italské menšiny nacházejí v Brazílii, Turecku, Německu, Portugalsku, Argentině, Kanadě, Bosně a Hercegovině, Slovinsku, Chorvatsku, Francii, Švýcarsku a dalších zemích.

Po rozpadu západořímské říše v roce 476 dobyly území dnešní Itálie barbarské kmeny, kteří byly zastoupeny především germánskými kmeny. Dobytí území způsobilo, že země byla ve špatném stavu a cestování nebo komunikace mezi městy a vesnicemi byla složitá a nebezpečná. Vesnice a města se tak staly izolovanými a docházelo k obecnému poklesu vzdělání, záznamů, kultury, literatury a latinského jazyka. Za nejstarší italsky psanou památku je považována Veronská hádanka z 8. století, která byla sepsána mezi řádky ve španělském rukopisu, avšak za první oficiální dokument psaný italsky je považovaný notářský zápis z roku 960 pocházející z provincie Benevento.

Ve 13. století se vytvořil základ pro moderní italský jazyk, především díky literatuře a umění. Toskánský dialekt, který používali spisovatelé jako Dante Alighieri, Francesco Petrarca a Giovanni Boccaccio ve svých dílech, se stal populárním. Další z děl, které ovlivnily vývoj italského jazyka, je dílo právě od Dante Alighieriho, které se týká řečnické výuky a zkoumá různé jazyky středověké Evropy. Dante se v tomto díle zabývá množstvím italských dialektů a snaží se zjistit, který je pro literární účel nejvhodnější. V závěru stanovuje vlastní toskánský dialekt jakožto standardní formu italštiny. Toto dílo vyvolalo bouřlivou diskuzi především mezi umělci, spisovateli a učenci známou jako otázka della lingua, která pojednávala o založení moderního, univerzálního, literárního i mluveného jazyka.

V renesanci byla italština lingua franca, tedy jazyk, kterým se domluví všichni obyvatelé státu, ve většině evropských zemí, jelikož bohatí a vzdělaní lidé se tento jazyk učili, aby mohli navzájem komunikovat společným jazykem na úrovni. V této době byla italština považována za jazyk nejvzdělanějších osob a očekávalo se, že každý navštíví Itálii alespoň jednou za život.

Až do roku 1861 nebyla Itálie nikdy sjednocená. Kvůli tomu se v celé zemi vyskytuje mnoho dialektů, které jsou rozdělené především podle regionů, kterých je v Itálii 20 a některé jsou velmi odlišné od ostatních. Mezi uznávané dialekty patří toskánský, piemontský, abruzzský, apulský, moliský a další. Dále existují také dialekty, které jsou většinou považovány za samostatný jazyk, mezi které se řadí sardština, sicilština a benátština. Na severu se nachází oblasti, kde se hovoří dalšími románskými jazyky, těmi jsou ladinština a friulština. Zajímavou části je Jižní Tyrolsko, kde se užívají tři oficiální jazyky: němčina, italština a ladinština a také údolí Aosty, kde se hovoří jak italsky, tak francouzsky.

Dialekty jsou rozděleny do dvou skupin – severní a jižní, které jsou odděleny linkou Spezia-Rimini, což jsou dvě města nacházející se na opačných pobřežích Itálie. Dialekty jsou obecně vzájemně nesrozumitelné, což znamená, že dva lidé, kteří mluví různými dialekty, si nemusí navzájem rozumět. Dialekty se používají především pro neformální komunikaci, nikoliv však pro komunikaci veřejnou nebo v médiích. Historicky bylo použití dialektu považováno za znamení nižší sociální třídy a omezeného vzdělání. V dnešní době jsou dialekty stále používané, ale standardizovaná italština se stává čím dál tím více populární a je užívána mezi všemi obyvateli Itálie. ²⁰⁾

Dialekty v Itálii Rozdílů v jazyce je mnoho a respondenti uváděli nejčastěji výslovnost, již uvedené rozdíly v dialektech, pravopis nebo přízvuk. Velká část na otázku: „Jaké jsou rozdíly v italském jazyce?“ v dotazníku odpověděla také gramatiku a slovní zásobu, kdy jeden z respondentů uvedl, že jedním z hlavních rozdílů jsou slovní rozdíly jako například u slov „anguria“ vs. „cocomero“, což je v českém jazyce označení pro vodní meloun a zde lze vidět, že v italštině existuje více slovních označení. Další z respondentů napsal: „Různé dialekty, regionální slovní zásoba: taccuino (zápisník) / portafogli (notes, sešit), tovaglia (utěrka) / asciugamano (ručník), akcenty. Gramatika: některé oblasti stále používají Voi místo Lei, mají také slovesa jako scendere, salire, ritornare (jdi dolů, jdi nahoru, vrať se), používané s přímými objekty ritornare i soldi (vrátit peníze).“

Jelikož v samotné Itálii je mnoho dialektů a jazykových rozdílů, je patrné, že určitými dialekty jazyka se hovoří také na území jiných států, kde se nachází italská menšina. Potvrzují to také výpovědi dvou respondentů, kteří některé rozdíly mezi italštinou v Itálii a italštinou v Chorvatsku uvedli. Ostatní respondenti včetně respondentky Marty P. rozdíly v jazyce nevěděli, i když někteří napsali, že by se o tom rádi něco dozvěděli, někteří naopak neměli zájem.

První z respondentů uvedl: „Italové, kteří mají jako svůj první jazyk italštinu, jsou v Chorvatsku vzácní. Mnoho lidí však mluví oběma jazyky a chorvatština je především jazyk, kterým mluví každý den, italštinu používají především doma s rodinou nebo ve škole, s přáteli. Výsledkem toho, že mluví oběma jazyky je, že míchají chorvatštinu a italštinu dohromady, a také fonémy, které používají, jsou více podobné těm v chorvatštině a některé idiomy jsou překládány doslovně př. jedva čekam – appena aspetto = nemůžu čekat / jen počkejte.“

Druhý respondent odpověděl: „Spousta slov a gramatických rysů používaných v dialektu (podobně jako v Terstu), velmi málo převzatých slov z chorvatštiny, někteří řečníci vyslovují L jako v chorvatštině, použití standardního italského slova „sodalizio“= sdružení (použití je v jiných částech italsky mluvící oblasti velmi vzácné).“

Výskyt italského jazyka v Chorvatsku Na otázku, jestli respondenti dokážou uvést nějaké rozdíly mezi Italy žijícími v Itálii a žijícími v Chorvatsku často odpovídali, že hlavní rozdíly jsou zřejmě v kultuře a jazyce, kdy jeden z respondentů napsal: „Ano, rozdíly jsou především v jazyce podle toho, jak daleko jste od Chorvatska. Např. v Terstu jazykové rozdíly mezi italštinou používající v Chorvatsku téměř nejsou, ale když srovnáte Toskánsko a Chorvatsko a jejich italštinu, tak jsou rozdíly větší.“ Dále uváděli, že rozdíly jsou v historii, kde zmiňovali druhou světovou válku, a také, že členové italské menšiny jsou často bilingvní. Ovšem více jak polovina respondentů žádné rozdíly neuvedla. Většina Italů v Chorvatsku je nucena používat více chorvatštinu než svůj rodný jazyk, italštinu. Respondenti ovšem uvádí, že když je jakákoliv možnost užívat italštinu, ať už doma či jinde, nikdy se tomu nebrání.

Během výzkumu nebylo nalezeno příliš mnoho odlišností mezi italskou a chorvatskou kulturou, a tím pádem se téměř vůbec neliší tradice a zvyky Italů v Itálii a v Chorvatsku. Rozdíly jsou dané především tím, že se obyvatelé nachází na území jiného státu. Jak již bylo zmíněno, ovlivňuje to jak jazyk, tak přejímání různých zvyků od chorvatského obyvatelstva, a také odlišnosti v přípravě různých pokrmů. Italové žijící v Chorvatsku jsou poznamenáni historií a vývojem italských menšin na území Chorvatské republiky.

I když se v kulturách rozdíly příliš nevyskytují, italské komunity v Chorvatsku se snaží slavit veškeré italské svátky a tradice, užívat italštinu a vzdělávat se v ní. Dále také rozvíjet se v italském umění a dodržovat italskou kuchyni. Přesto respektují chorvatskou kulturu, inspirují se jí a často jsou s ní velice spjati, protože mají například některé členy rodiny chorvatského původu. Italskou kulturu se snaží udržet jak v rodinách, tak například v centrální budově v Rijece, která slouží pro italskou komunitu jako místo, kde se mohou scházet a věnovat se společně různým uměleckým činnostem.

Na otázku týkající se italské kuchyně odpověděli všichni respondenti jednoznačně a to tak, že převažuje zejména středomořská. Nejčastěji jí pokrmy z ryb či mořských plodů, jako jsou slávky, chobotničky nebo krevety a dále samozřejmě vaří těstoviny na mnoho způsobů. Nejčastější zmínky jsou o špagetách, lasagních a tagliatellích, které jsou typické pro italskou kuchyni.

Respondentka Lea L. popsala detailně recepty některých tradičních pokrmů pro oblasti na pobřeží Chorvatska, kde se vyskytují i italské menšiny. Jedním z nich je bakalar, což je sušená treska připravovaná s bramborami uvařenými do měkka. Dalšími ingrediencemi jsou například cibule, rajčata, bílé víno a česnek, ale existuje mnoho způsobů, jak tento pokrm připravit. Místo brambor se někdy podává chléb. Na rozdíl od České republiky, kde je tradičním vánočním jídlem kapr, Italové v Chorvatsku mají velice oblíbený právě bakalar. Dříve to bylo jídlo chudých, ale postupem času se vyvinulo až do fáze, kdy se řadí mezi jeden z nejdražších pokrmů.

Pokrm bakalar

Dalším velmi oblíbeným jídlem je černé rizoto, také nazývané crni rižot. Lea L. uvedla, že je to klasické rizoto, které má černou barvu díky inkoustovým váčkům sépií. Velmi často si do rizota přidávají různé mořské plody.

Tradiční crni rižot

Neméně lahodným pokrmem je pro Italy také istrijská maneštra. Je to domácí zeleninová polévka, ve které jsou hlavní ingrediencí fazole, ale dále také brambory, česnek, cibule, rajčata a uzené žebro. Existuje mnoho variant, jak maneštru uvařit. Je to jednoduché jídlo, které si každý může přizpůsobit podle toho, co má rád. Jde ji připravovat jak s masem, tak i bez něj. Respondentka Lea L. také zmínila, že má mnoho rodin svůj specifický recept na to, jak maneštru uvařit nebo jaké ingredience použít.

Istrijská maneštra

V poslední řadě je nutné uvést také pokrm nazývaný sarma. Jsou to závitky plněné masem nebo rýží, obalené zelím a následně servírované s bramborovou kaší. Tento chod je ovšem spíše rumunský nebo turecký, jelikož původ tohoto jídla je složitý a není jasné, odkud přesně pochází. Každopádně se řadí mezi jeden z nejoblíbenějších.

Sarma

Na otázku, jaké svátky a tradice Italové dodržují, všichni odpověděli, že slaví stejné svátky jako například v České republice. Nejdůležitějšími jsou pro ně Vánoce, které probíhají stejně jako v Chorvatsku nebo České republice. Trochu odlišné jsou ovšem neméně důležité Velikonoce, které jsou slaveny v období masopustu, kdy čtyřicet dní před jejich začátkem probíhá důležitý karneval, který je rozdělený do dvou týdnů. První týden probíhá karneval dětí a druhý týden dospělých. Charakteristickým znakem pro tuto akci jsou většinou ručně vyráběné masky, které mají nejčastěji podobu všelijakých zvířat. Celá událost je doprovázena vystoupeními různých hudebních skupin.

Typickým pokrmem pro tento svátek je pinca, což lze popsat jako sladký chléb s rozinkami. V průběhu let se tento karneval vyvinul v nejvýznamnější karnevalové oslavy Chorvatska a je známý také daleko za hranicemi státu. Rijeka Carnival je také na seznamu 500 nejvýznamnějších akcí v celé Evropě a v roce 2018 se tohoto průvodu účastnilo 10 000 osob z různých částí světa. Mezi maskami je možné spatřit tradiční zvončaře, kteří mají kolem pasu ovázané zvony, které se chůzí rozeznívají. Jsou bráni jako ochránci, kteří bránili zemi před invazí Turků.²¹⁾

Při otázce, zda slaví členové italské minority svátky jako Chorvaté nebo Italové, několik respondentů uvedlo Chorvaty a několik Italy. Důvody toho, proč někteří Italové slaví svátky jako Chorvaté byly především takové, že v době, kdy svátky slaví Chorvaté jsou ve školách prázdniny a v práci volno. Dalším důvodem byl také fakt, že se zde jedna členka minority vdala za Chorvata. Naopak respondenti, kteří slaví svátky jako Italové zmiňují, že chtějí dodržovat italskou kulturu, zvyky a tradice.

Průvod karnevalu v Rijece

Italové žijící v Rijece tvoří komunitu, která má ve městě i své sídlo, nazývané v originále Comunitá degli Italiani, což v překladu znamená Společenství Italů nebo též Italská unie. Tato budova je centrem pro všechny sešlosti a aktivity týkající se italské menšiny. Prostory slouží Italům k mnoha různým účelům a skládají se ze společenského sálu, dílen a nebo například místností, která je vyhrazena pro hraní karet. Ve společenském sálu probíhají různé kulturní akce, jako například hodiny zpěvu či hudby nebo promítání italských filmů a oper. Tyto akce probíhají celoročně, ale značně více pak v období Velikonoc a Vánoc. Již zmíněné dílny jsou centrem pro ruční práce, jako je malování nebo keramika. Italové vytvářejí výrobky inspirované kulturou Rijeky, například městskou věží, nazývanou Gradski torajn nebo maskami, které jsou typické pro karneval. Malby členů menšiny jsou pak většinou v duchu italských umělců. Celkově tato budova slouží k udržení a rozvoji italské kultury, zvyků a tradic. ²²⁾

„Tato budova se také Italům snaží vytvořit zázemí, při kterém se mohou cítit jako doma„, uvedl prezident italské komunity, Marin C. S tímto tématem se nabízí otázka, zda členové italské minority za těchto podmínek někdy přemýšleli nad tím, že by raději žili v Itálii. Při dotazování uvedlo celkem 8 z 12 respondentů, že ano. Důvodem byl především jazyk, který by Italové jakožto svůj rodný jazyk chtěli užívat více, například na ulicích, v obchodech, restauracích a podobně. Dalším důvodem byla například myšlenka, zda by se pak člověk v Itálii cítil více jako doma či nikoliv. Jeden z respondentů dokonce uvedl, že v současné době v Itálii žije.

Centrální budova italské komunity v Rijece z pohledu hlavní třídy Korzo

Společenský sál pro členy italské komunity

Keramické napodobeniny centrální budovy komunity

Ve městě Rovinj se sídlo italské unie nachází v centru města a pyšní se především svojí knihovnou, ve které se nachází přes 110 000 svazků italských knih, které pojednávají o historii města a italské menšiny. V knihách se čtenář dozví zejména informace o regionální historii z oblasti Istrie a Rijeky. Součástí je i sbírka tvořena geografickými, topografickými a vojenskými mapami, které jsou rozvěšené po celé budově. V této knihovně pracuje celkem 20 zaměstnanců, výzkumníci, pomocníci a 70 externích spolupracovníků. Tohle místo je každým rokem navštěvováno téměř 1000 výzkumníky z Itálie, Chorvatska a Slovinska. ²³⁾

Italská knihovna v Rovinji

Cílem této práce bylo seznámit čtenáře s italskou menšinou na území Chorvatska a odpovědět na námi stanovené výzkumné otázky.

První z nich se týkala především historie a vývoje menšiny v dané zemi a její pohled na danou problematiku. Velká část respondentů uvedla, že se jich nějaká historická událost zasáhla osobně, kde byla nejvíce zmiňována situace za komunistického režimu po druhé světové válce, kdy značná část Italů Chorvatsko opustila nebo ji režim postihl jinak. Příkladem je například výpověď otce jednoho z respondentů ze zaměstnání právě z důvodu toho, že nepodporoval komunistickou stranu. Za této situace ovšem měli výhodu nižší vrstvy přistěhovaleckého obyvatelstva, které se do movitých, plně vybavených domů mohly nastěhovat. I přes nepříznivé zkušenosti z historie ovšem většina dotazovaných tvrdí, že vztahy s majoritou jsou v současné době až na nějaké výjimky velice uspokojivé a obě národnosti spolu žijí ve vzájemném soužití bez větších komplikací. Dále také drtivá většina členů minority uvedla, že se i na chorvatské půdě cítí být plnohodnotnými Italy a snaží se o dodržování a rozvíjení vlastní kultury, zvyků a tradic.

Druhá otázka se týkala jazyka, konkrétně zdali Italové žijící v Itálii vnímají nějaké rozdíly v italštině užívané v Itálii a v italštině, kterou mluví italská minorita v Chorvatsku. V dotazníku byla mezi prvními uvedena otázka, jestli dotazovaní mají povědomí o tom, kde se italské menšiny ve světě nachází. Většina odpověděla, že ano a uvedla nějaké příklady, které jsou zapsány v této práci. Na otázku o rozdílech v italštině většina odpověděla, že rozdíly spočívají především v dialektech, kterých je v zemi mnoho a navzájem mohou být velice odlišné. Považovali to také za jakýsi negativní rys jazyka, jelikož brání dorozumívání se mezi všemi obyvateli. Dále uváděli nejčastěji výslovnost, rozdíly v gramatice, akcent a slovní zásobu, která obsahuje rozdíly například v pojmenovávání věcí. Následující otázka se týkala rozdílů v italštině v Itálii a v Chorvatsku, kdy podle respondentů vyšlo najevo, že rozdíly zajisté jsou, a to stejně jako v Itálii především v dialektu. Mnozí tvrdili, že jazyk je také ovlivněn druhým jazykem, chorvatštinou, a územím, kde se jazyk užívá. Respondenti tedy popisovali členy italské minority jako bilingvní. I přesto někteří respondenti uvedli, že o rozdílech v jazyce v těchto dvou zemích nemají žádné informace ani tušení. Jako rozdíly v kultuře a celkově v životním stylu uváděli nejčastěji vliv majoritní kultury a jejich tradic a zvyků. Poslední otázka, která byla určena jako doplňující, byla o sdělení zajímavostí o Itálii, italštině nebo jejich kultuře. Byly sdělovány především informace, které považují dotazovaní za nutné zmínit a nějakým způsobem podle nich představují a vystihují jejich zemi. Mnozí uváděli výbornou kuchyni, známou dnes téměř po celém světě, významné památky a zajímavosti o italštině jako například, že není tak obtížná ke studiu, ale vyskytuje se v ní velké množství sloves. Někteří také uváděli umění a slavné umělce, na které by se podle nich nemělo zapomínat.

Třetí otázka se týkala kultury a hlavně toho, jestli si Chorvati všímají rozdílů mezi jejich a italskou kulturou. V odpovědích se shodli, že se italská a chorvatská kultura příliš neliší. Největší odlišností je u těchto dvou etnik hlavně jazyk, kterým se někteří ani za celý život nenaučí mluvit. Na otázku, jaký jazyk používají častěji, odpověděli respondenti, že jejich rodnou chorvatštinu. Také ale zmínili, že italsky umí alespoň zčásti, jelikož každý z nich zná nějakého Itala. Dalším rozdílem jsou také specifická jídla jako je například istrijská Maneštra nebo Bakalar. Většina Chorvatů a Italů slaví stejné svátky, které se odvíjí od jejich katolického vyznání. Nejvýznamnějšími jsou pro ně Vánoce a Velikonoce, které jsou pro Italy důležité hlavně z důvodu, že se v Rijece koná tradiční karneval. Charakteristickým znakem pro tento karneval jsou především ručně vyráběné masky. Většinu aktivit italská minorita uskutečňuje v centrální budově v Rijece. Sídlo italské unie v Rovinji slouží hlavně jako knihovna s informacemi, kde každý najde to, co potřebuje vědět o regionální historii z oblasti Istrie a Rijeky.

Zjištěné informace od respondentů a dotazujících prokázaly odlišnosti jak mezi minoritou a majoritou v Chorvatsku, tak mezi Italy a Chorvaty, jakožto dvěma národy. Podařilo se nám načerpat množství informací, díky kterým jsme byly schopny alespoň zčásti objasnit a vysvětlit dané témata. Rozdíly, kterými se práce zabývá, jsou jasné, ale o to více je důležitější, že se tyto dvě skupiny navzájem respektují a inspirují sebou navzájem, a to i navzdory nepříjemným historickým událostem, které se s nimi pojí. Společné rysy kultur se nacházejí především v místech zemí, které jsou si blíže, například Istrie v Chorvatsku a region Veneto v Itálii příliš mnoho odlišností nemají a lidé v těchto oblastech jsou vzájemně často velice propojeni. Důležitým je také fakt, že některým Italům v jejich vlasti nejsou minority lhostejné a zajímají se o ně. Jeden z italských respondentu žijící na severu Itálie dokonce řekl: „Italové žijící v Itálii by si měli uvědomit, že italština je oficiálním úředním jazykem také ve Švýcarsku a více se celkově zajímat o to, že v Chorvatsku a Slovinsku žije poměrně velká část obyvatel italsky mluvících.“

V této práci bylo poukázáno na rozdíly, které se u Italů žijících v Chorvatsku vyskytují a závěrem nutno říci, že italská menšina v Chorvatsku je na svůj původ pyšná a i přesto, že nežije ve své vlasti, se snaží o dodržování své kultury a tradic. Většina z menšin žijících na území jiného státu je z části ovlivněna kulturou majoritní společnosti, ovšem důležité je, že i tak minorita dokáže zastávat své zvyky a charakter, díky kterým si udržuje svoji identitu.

Výskyt některých menšin a jejich jazyků v Chorvatsku. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Minority_languages_of_Croatia

Historická mapa Rijeky - rozdělení na Fiume a Sušak. Dostupné z: https://www.discusmedia.com/maps/croatian_city_maps/4652/

Poštovní známka Fiume (1920). Dostupné z: https://cz.pinterest.com/pin/484348134907208123/

Portrét Gabriela D'Annunzia. Dostupné z:https://cz.pinterest.com/pin/484348134902823163/

Poštovní známka Fiume se státní a válečnou vlajkou Italského království v přístavu (1919). Dostupné z: https://cz.pinterest.com/pin/484348134902780964/

Dialekty v Itálii. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ital%C5%A1tina#/media/File:Dialetti_parlati_in_Italia.png

Výskyt italského jazyka v Chorvatsku. Dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Croatia-italian-language-2011_pop.PNG

Pokrm bakalar. Dostupné z: https://www.croatiaweek.com/croatian-recipes-bakalar/

Tradiční crni rižor. Dostupné z: https://www.soscuisine.com//recipe/black-risotto-cuttlefish?&gpr=23656

Istrijská maneštra. Dostupné z: http://heneedsfood.com/recipe/istarska-manestra-istrian-minestrone/

Sarma. Dostupné z: https://www.mastercook.com/app/recipe/WebRecipeDetails?recipeId=8638811

Centrální budova italské komunity v Rijece z pohledu hlavní třídy Korzo. Soukromý archiv

Společenský sál pro členy italské komunity. Soukromý archiv

Keramické napodobeniny centrální budovy komunity. Soukromý archiv

Průvod karnevalu v Rijece. https://croatia.hr/cs-CZ/Aktivity-a-atrakce/Akce/NewEvents/karneval-v-rijece

Italská knihovna v Rovinji. Soukromý archiv

ANONYMOUS. BBC Monitoring European, London.: Croatia: Italian minority MP says minister violates minority language law. [online]. Copyright © 2010. [cit. 2018-03-10]. Dostupné v databázi ProQuest.

Croatian Bureau of Statistics, Copyright © 2006-2015 [cit. 21.5.2018]. Dostupné z: https://www.dzs.hr/default_e.htm.

Cross-border cooperation between Slovenia and Croatia in Istria after 1991. ACTA GEOGRAPHICA SLOVENICA-GEOGRAFSKI ZBORNIK 2007, 47(2), 223-235 . ISSN 15816613. Dostupné v databázi EBSCO.

Dějiny a historie Chorvatska. [online]. Copyright © Minutex.cz, 2009-2018. [cit 20.5.2018]. Dostupné z: http://zeme.minutex.cz/chorvatsko/dejiny-historie/.

How is the relationship of Italy and Croatia? I see few Croatians live in Italy. [online]. Copyright © Quora [cit. 10.03.2018]. Dostupné z: https://www.quora.com/How-is-the-relationship-of-Italy-and-Croatia-I-see-few-Croatians-live-in-Italy

Karneval Rijeka. [online]. Copyright © Novalja [cit. 28.5.2018]. Dostupné z: https://www.novalja.cz/chorvatsko/vylety-priroda/kultura-a-zabava/karneval-rijeka/

Kocsis, Károly; Hodosi, Eszter (1998). Ethnic Geography of the Hungarian Minorities in the Carpathian Basin. Budapest: Geographical Research Institute, Research Centre For Earth Sciences, Hungarian Academy of Sciences. ISBN 9637395849.

KOKAISL,P. a kol. Pestrá Evropa: Italové v Chorvatsku, Poláci v Rumunsku, Rusíni na Ukrajině, Rusíni (Lemkové) v Polsku, Rusíni v Srbsku, Ukrajinci v Rumunsku, Turci v Makedonii, Turci v Rumunsku, Krymští Tataři. Praha, 2017, ISBN 978-80-906207-6-6.

Lingua nostra. Něco málo o italštině. [online]. Copyright © Lingua nostra - jazyková škola, 2012-2018. [cit 20.5.2018]. Dostupné z: https://www.linguanostra.cz/neco-malo-o-italstine/.

Národnostní menšiny v Chorvatsku a jejich tištěné informační prostředky. [online]. Copyright © Jednota - Novinově vydavatelská instituce [cit 10.3.2018]. Dostupné z: http://www.jednota.hr/index.php/cz/jednota-clanci/item/3833-narodnostni-mensiny-v-chorvatsku-a-jejich-tistene-informacni-prostredky

RYDGREN, Erin. Italian Language. Salem Press Encyclopedia [online]. Copyright © 2015 [cit. 2018-05-28]. Dostupné z databáze EBSCO.

Stát Chorvatsko. [online]. Chorvatsko.cz, Copyright © 2001-2016 [cit.21.5.2018]. Dostupné z: https://www.chorvatsko.cz/obec/stat.html

ŠESTÁK, Jan. Istrie jako transhraniční region, historie a současnost. Bakalářská práce. 2011. [cit. 10. 3. 2018]. Západočeská univerzita v Plzni. Dostupné z: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/3314/1/Istrie%20jako%20transhranicni%20region,%20historie%20a%20soucasnost.pdf

VÍŠKOVÁ, Veronika. Kvantitativní a kvalitativní výzkum (srovnání) [online]. Copyright © 2012. [cit. 25.3.2017]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Kvantitativn%C3%AD_a_kvalitativn%C3%AD_v%C3%BDzkum_



---

Počet shlédnutí: 118