Fyzika (Aristotelés)

OTÁZKY:

Co je subjektem přírodní filosofie?

Co to znamená, že „obecnější“ je nám známější a že je třeba postupovat od obecnějšího k méně obecnému?

META-OTÁZKY:

Co je na Aristotelově Fyzice přitažlivé?

Co je na Aristotelově Fyzice odpudivé?

OTÁZKY:

Jaké základní odpovědi indentifikoval Aristotelés u svých předchůdců na otázku po principech proměnlivého jsoucna?

Jsou pozice Parmenida a Herakleita natolik nepravděpodobné, že proti nim přírodní filosofie nemusí argumentovat?

ANOTACE SKUPINY 1 (11.10.2012)

ZDE PIŠTE

Název Fyzika je zde chápán přísně v kontextu přírodní filosofie, a je tedy jasné, že toto dílo pojednává o přírodě. Filosofické otázky, které plynou například z pohybu v přírodě - principy, smysl, původ pohybu i přírody. Už od úplného začátku výkladu ve Fyzice dává Aristoteles jasně najevo teoretický základ spjatý s poznáním (tím je myšleno veškeré poznání, nejenom poznání ve filosofii a přírodní vědě). Už samotné poznání je marné, či přímo nemožné bez pochopení základů, principů a souvislostí věcí (v tomto případě věcí v přírodě, hlavně pohybujících se jsoucen). Bez poznání původních principů nemůže být poznání dokonalé. Lidem je dáno, že nejčastěji poznávají od složeného k jednoduchému (například když vidíme předmět, který je složený a tedy tvořen mnoha částmi, máme tendenci tento předmět pojmout jako jednotlivinu, která prostě patří dohromady a ani nemůže vypadat jinak než složená, a proto nám unikají základy tvořící tuto věc). Lidem jsou známy především věci složité a složené, u kterých až zpětným rozborem získávají znalosti o základních příčinách. V návaznosti na toto konstatování je podle Aristotela nutné úplně přehodnotit metodu poznání, ve které je nutno poznávat od úplných základů. Cestou od obecností k zvláštnostem poznáváme celek jakožto zvláštnost, jež obecno rozkládá na části, které můžeme podrobit další analýze a vymezení. Například u slova kruh teprve vymezením pojmu ho specifikujeme a tím dostává neurčitá představa kruhu jasný tvar a obrys (pouze zmíněním kruhu, jsme nijak neurčili například jeho velikost, kruh jako pojem není nijak zobrazitelný). Aristoteles dále pokračuje navázáním na předchozí filosofickou tradici, kterou ale rozhodně bezezbytku nepřejímá. Tradici spíše podrobuje kritice a hledá cestu, kterou by se mělo jeho poznání a učení vydat. Je zde položena základní a velice důležitá otázka: Jak to vlastně je? Kolik je základních principů, a tedy zda jsou v pohybu či nehybná a zda jsou omezená či neomezená?

Aristoteles používá argumentaci a příklady. Aristoteles předkládá teorii a učení, které je uplatnitelné nejen na přírodní nauky a filosofii, ale i na mnohé stránky každodenního života. Fyzika - o pohybu bytí - princip reality - původ všeho. Nutnost určit předmět Fyziky - předměty jsou rozumem abstrahovány z hmoty či reality. (existují předměty a pojmy, které existují pouze v rovině rozumu, ale odkazují na reálný, hmotný svět - např. čísla) Nutnost brát principy v potaz Nutnost začít s co nejuniverzálnějšími principy. Aristoteles vychází z pozorování světa - alespoň něco je v pohybu (Aristotelova metoda Indukce - z konkrétních případů určíme obecně platné pravidlo)

Jan Böhm HUMP1

ANOTACE SKUPINY 2 (25.10.2012)

Úplným základem a počátkem všeho je jsoucno (otázkou je, zda kvalitativní, neb kvantitativní), ale pojem, „všechno´´ je kvalitativní → pouze jedna kvalita 1) vše je od sebe odlišné 2) Vše může být základní podstatou, kvalitou, kvantitou /dohromady/ mnohé a ne jedno. 3) Nesmyslem je, pokud vše je jen kvalitou, nebo kvantitou, a nemůže se to odloučit od ostatních kategorií. 4) Jsoucno je kvantitě neomezené, nemůže být neomezená podstata ani kvalita 5) Není jedno, když je jsoucno podstatou i kvalitou, ale obojí - pokud jsoucno je jenom podstata, není neomezená. Nemá velikost, ale je to druh kvantity.

                                                                        Martin MALOUŠEK (HUMP1)

Podle Aristotela je jsoucno tím nejvlastnějším počátkem všeho.Základem. Záleží na tom, jestli pojem všechno je pojmem kvantitativním, nebo kvalitativním. Pokud je ,,všechno´´ kvantitativní pojem ( př. duše, člověk ) existuje potom pouze jedna kvalita. Pak můžeme od sebe rozlišovat jaké to vlastně je, jestli např. bílé, nebo teplé. Protože vše se od sebe liší. Všechno může být podstatou, kvalitou i kvantitou zároveň. Z toho vyplývá, že vše je mnohé a ne jedno. Pokud je všechno jen kvalitou či kvantitou nedává to smysl, protože nemůže být odloučeno od ostatních kategorií s tím souvisejících. I když je jsoucno neomezené ve své kvantitě, kvalita, ani podstata nemůže být neomezená. Nemůže být jedno, pokud je jsoucno podstatou i kvalitou dohromady, ale dvojí. Když je jsoucno jen podstatou, nenní neomezená, protože nemá žádnou velikost, ale má pouze druh kvantity.

Veronika Holá HUMP1

Jsoucno je nejvlastnější počátkem všeho. Může být buď kvalitativní či kvantitativní. Pokud je „všechno“ kvantitavní (př. duše, člověk) poté je pouze jedna kvalita. To od sebe věci odlišuje, jaké má daný předmět např. barvu. Vše může být podstatou, kvalitou i kvantitou.Potom ale vše je mnohé. Nemůže být vše pouze kvantitou, či kvalitou, protože dané související kategorie se od sebe nesmí odloučit. Pokud je jsoucno ve své kvalitě i kvantitě neomezené, nemůže být ani podstata neomezená. Jestli je jsoucno podstatou a kvalitou dohromady, nemůže být jedno, ale musí být dvojí. Pokud je jsoucno pouze podstatou, potom nemá žádnou velikost a tudíž není neomezené. Má pouze druh kvantity.

Kateřina Šáchová HUMP1

ANOTACE SKUPINY 3 (08.11.2012)

ZDE PIŠTE

ANOTACE SKUPINY 4 (22.11.2012)

ZDE PIŠTE

Příčiny Jádrem Aristetolova výkladu explanace je jeho učení o čtyřech příčinách. Příčinou se nazývá to, z čeho něco vzniká a co v něm přetrvává. Z čeho vychazí první počátek změny nebo klidu. Působící činitel příčinou působeného a měnící činitel příčinou měněného. Cíl to je účel. Tázat se po nějaké příčině znamená podle Aristetolova názoru hledat kvůli čemu? Otázka proč, odpověď protože. X protože Y. Spíše se tážeme proč něco náleží jinému. Kdykoliv hledáme příčinu, tážeme se proč to a to je takové a takové, proč toto je ono. S je P. proč S je P, protože X. Podstaty rozebere na jejich rozklad na látku a tvar. Příčinou je střední termin, hledáme pojítko, které spojuje S a P. S je P, protože S je M a M je P. Všechna vysvětlení mohou být vyjadřena v tomto tvaru a tento tvar odhaluje povahu kauzalních vazeb nejsrozumitelněji. aristetolovo pojetí explanace integrováno s jeho logikou a jak příčiny, jež jsou primárním předmětem vědeckého výzkumu. Učení o čtyřech příčinách: 1.Složku z níž něco vzniká nazývá příčinou látkovou. Střední termín vyjadřuje příčinu jsoucna. 2.O tvaru nebo formě se obyčejně mluví jako o formální příčině. Co to je a proč to je, je totéž? 3.Sklon spojovat pojem kauzality nejobvikleji s působenim jedné věci na jinou se obvykle říká hydná nebo účinná příčina.Hybné příčiny se odlišují od objektů na něž působí, příčiny předcházejí své účinky. Nepojímá hybné příčiny, tak radikálně odlišně od příčin látkových a formálních. Hybné příčiny nepředcházejí vždy své účinky. 4.Kvůli čemu nebo o účelu se nazývá příčina účelová neboli finální příčina.Nelze je snadno vyjadřovat pomocí výrazů kvůli čemu nebo aby a nedají se snadno odpovědět výrazem protože. Účelové příčiny se zdají být přiměřené jenom pro malý počet případů, totiž pro vědomé lidské činy (neboť aby vyjadřuje záměr a jenom lidské jednání je zaměrné).Uznává, že účelové příčiny následují po svých účincich. Aristotelés si nemyslí, že účelové příčiny jsou přiměřené jenom pro záměrné chování. Naopak primární oblast, v níž se účelově příčiny projevují, je příroda. ˇUčelové příčiny se opravdu příliž nehodí do pevné struktury, kterou používáme, a meli bychom ji snad poněkud uvolnit. Způsob jakým Aristotelés nakládá s vysvětlením, zahrnuje mnohem více než diferenci čtyř druhů příčin. tatáž věc má více příčin. Slovo o náhodě. připustil však nějaké místopro náhodu v přírodě? věřil tomu, že se v přírodě nějaké věci dějí nikoli stále , ale většinou nahodile s výjimkou, s tím co se stává zpravidla. Lidé zpravidla zešedíví. Je však zřejmé, že není vědění o tom, co je nahodilé. Neboť každá věc je buť věděním toho , co je vždy stálé, nebo zpravidla. v přírodě nahodilé jevy nemohou tvořit součást žádné rozvinuté vědy. Připouští však, že ne všechny události jsou přístupné vědeckému chápání, neboť ne všechno vykazuje onen druh zákonitosti, kterou věda vyžaduje.

Petra Saláková HUMP1

Kniha druhá 1. Definice přírody a rozlišení přírodních věd

- Aristoteles říká, že vše, co má počátek pohybu a klidu v sobě je od přírody (př.: živočichové, jejich části, rostliny, země, oheň, vzduch, voda). Musíme rozlišovat od výtvorů umění a řemesel!

- Tvrdí, že žádné z věcí nemá počátek tvoření sama v sobě, ale jedny věci je mají ve věcech jiných, mimo sebe a naopak.

- Zdůrazňuje, že příroda je vždy jistý základ. Na příkladu ohně vysvětluje, že jeho pohyb vzhůru ale není příroda, nýbrž přirozenost - něco, co je podle přírody.

- Ve čtvrtém odstavci nás seznamuje s pojmy PŘÍRODA (fysis), PŘIROZENĚ (fysei) a PODLE PŘÍRODY (kata fysin).

- Aristoteles varuje, že některým lidem se může chybně zdát, že přirozeností (podstatou) věcí je to, co je první v základě každé věci. Př.: Kdyby někdo zahrabal lehátko, hniloba by nabyla síly a vydala výhonek –> nevzniklo by lehátko, nýbrž dřevo –> podstata stále trvá a vzhled, který je zhotovený podle zvyků a umění je věc nahodilá.

Pavla Kožantová (HUMP1)

ANOTACE SKUPINY 5 (06.12.2012)

Na začátku druhé kapitoly se Aristoteles zabývá odlišností matematika od fyzika a dále se ptá a zároveň odpovídá, zda se astronomie liší od fyziky nebo je její částí. Fyzik zkoumá věci nejen přírodně, ale i z jiných pohledů. Bylo by zvláštní, aby věděl, co je slunce, ale nic o tom, jak se zdá. Matematik se zabývá spíše tvary, přírodu odlučuje, neboť je myšlením odlučitelná od pohybu a tím nevzniká nic nepravdivého. Takto činí i ti, kteří mluví o ideách, aniž to pozorují - odlučují přírodní tvary.

Kateřina Lapajová HUMP1

Rozdíl si můžeme ukázat u matematických nauk. Například u optiky a astronomie. Můžeme je chápat jako jistý opak geometrie. Geometrie uvažuje o fyzická čáře (z hledisky formy). Ne z hlediska Fyziky (jako vědy). Jelikož je příroda dvojí, nestačí znát jeden druh. Například nestačí znát jen látku, ale musíme znát i formu. Jestli je příroda dvojí, vzniká otázka: Náleží jedné vědě znát formu i látku nebo je to již úděl jiné vědy? Starší myslitelé nebrali v potaz tvar, ale jen látku. Empedokles a Demokrytos mysleli o tvaru a bytnosti. Aristoteles to vše ukazuje na příkladu. Stavitel musí znát jak tvar domu, ale i to z čeho dům bude stavět. Cihly a dřevo představují právě látku. To je i v ostatních uměních i právě ve Fyzice.

Aneta Christelbauerová HUMP1

V závěru druhé kapitoly s názvem: Předmět fyziky a hledisko, z něhož fyzika zkoumá přírodní věci. Zde Aristoteles říká, že bychom neměli poznávat pouze onu vědu, ale také všechny okolnosti, které se jí týkají. Příroda je zde zároveň účel i cíl a to kvůli čemu něco je. Zároveň poslední mezí pohybu, jel-i spojitý, je účel i cíl. Účelem není, ale každá krajní mez jak by se mohlo zdát, ale jen ta nejlepší, protože také jedna z umění připravují pouze látku, druhá ji však účelně upravuje pro své dílo, my užíváme všech věcí. Účelová příčina má dvojí význam a jsou také dva druhy umění, jež látku poznávají a ovládají. Jednak je to umění, které věci užívá a jednak umění architektonické. Architektonické umění má znalost tvaru, kdežto umění vytvářející má znalost látky. (Příklad: kormidelník zná a nařizuje, jaký má být tvar kormidla, kdežto řemeslník ví, z jakého dřeva by mělo být.). Dále Aristoteles popisuje, že z určité látky, se někdy dá vytvořit jen určitá forma (Příklad: z látky skla se dá vytvořit třeba okno, ale už z něj nemůžeme nikdy vytvořit třeba deku.) Táže se zde na otázku, do jaké míry by měl fyzik znát tvar, či podstatu určité věci. Dochází k závěru, že by měl znát obojí jak tvar, tak jeho podstatu, jelikož by měl znát souvislosti a to by nešlo, kdyby neznal obojí. (dokládá to na příkladě: lékař také musí znát svaly i žíly)

Lenka Verešová Hump1

Definice pohybu- Musíme pochopit pohyb, abychom pochopili přírodu neboli určitou přirozenost. Něco je buď ve skutečnosti nebo v možnosti. Skutečnost je něco, co je aktuální. Možnost je například to, že mám položený mobil na pravé straně, ale v možnosti může být na levé straně nebo nahoře. Když mobil zvednu tak je pohybovaný a moje ruka je pohybující. Máme 4 kategorie kvalitu, kvantitu, podstatu a místo. Například ten mobil je podstata je nahoře(místo), váží několik gramů(kvantita), je barevný(kvalita). Věc se může měnit jen v kategoriích.

Špičáková Hana HUMP 1

O pohybu : Přirozenost je principem pohybu a změny - musíme chápat , co vlastně pohyb je . Neznáme-li pohyb neznáme ani přirozenost . Pohyb je naprosto nemožný bez času , místa , prázdna . V pohybu je jsoucno které vyvolá změnu a jsoucno , které přijímá pohyb . Změnou se rozumí - přechod z možnosti do uskutečnění , neboli bytí možnosti a skutečnosti . Sám o sobě však pohyb neexistuje - vzniká působením něčeho na hnutí .. Druhy pohybu závisí na počtu jsoucen ( druhů jsoucen) . Platí tedy tolik kolik je druhů pohybu a změny , tolik je druhů jsoucna. Pak se se všechno dělí podle možnosti či skutečnosti a z toho vyplývá že pohyb je jakési uskutečňování. Uskutečňováním rozumíme něco , co je v schopno přeměny ( např. zvětšování , zmenšování - nemají společné jméno pro obojí) . Podstatou všeho je vznik a zánik jako jakéhosi bytí .

Nikola Šedlová HUMP1

Pohyb:je třeba pochopit co vlastně pohyb je.Jeho principem je přirozenost ,není li znán pohyb,není ani přirozenost.Pohyb by nebyl možný bez místa,času a jsoucna,které změnu vyvolá.Kolik je druhů jsoucna,tolik druhů pohybu.Pohyb jako takový je uskotečnování přeměny toho co je přeměny schopné.(zvětšení-zmenšení)

Eva Pflegerová, HUMP1

ANOTACE SKUPINY 6 (03.01.2013)

Formulace řešení metafyzických otázek.Důležitost pochybování.Druhy aporií.

Aristoteles říká,že kdo chce dojít k dobrému výsledku,musí dovést správně pochybovat.Výsledný názor(euporiá) je řešením(lysis) předcházející pochybnosti.Tato pochybnost(aporiá) nás ale učí znát neznámé.Přemýšlení se někdy může zdát obtížné,něčím spoutané.Někdy se může zdát,že lidé,kteří pochybují,zdají se býti hlupáky,protože nevědí kam mají jíti a také nevědí,zda hledané opravdu našli či nikoliv.Cíl(telos) jim není zřejmý,ale už je zřejmý těm,kdo dříve pochybovali.

Výpočet aporií(sporných otázek):1,První nesnází je ta,zda zkoumání náleží jedné vědě či vícero.2,Zda zkoumat jenom první počátky podstaty nebo i všeobecně užívané počátky dokazování.3,Zda tyto podstaty má zkoumat jedna věda či více.4,Zda se mají zkoumat podstaty smysly vnímatelné.5,Zda se zkoumání týkají pouze podstaty nebo i případků(které náležejí podstatám) a hlavně kdo má uvažovat o těchto věcech.Ale nejdůležitější je nutné zkoumat a vědecky vyšetřit otázku,zda 6,je mimo látku nějaká samostatná příčina a jestli ano,tak zjistit jestli je odloučená či není,přesný počet.7,Dále je tu otázka,zda jsou tyto počátky děleny do počtu nebo druhu(týká se látkových a pojmových počátků),zda jsou pomíjivé či nejsou pomíjivé.8,Další otázka je zda je toto jedno(jsoucno) podstatou věci nebo jen předmětem něčeho jiného tř.(láska,oheň,vzduch).9,Další otázka je zda je toto jsoucno(počátek) v možnosti nebo ve skutečnosti a jsou tyto počátky jen hybnými silami nebo mají i jiné příčiny?A poslední 10,co se zkoumá,jsou délky,body a obrazce,které jsou a nebo nejsou podstatami

JANA LASTOMIRSKÁ HUMP1 

Počet shlédnutí: 49