Sociální kontakty cizinců žijících v ČR a jejich názor na přístup českých občanů k nim

Již od devadesátých let, po sametové revoluci, se lidé v ČR setkávají s růstem imigrace a jejími projevy. Vzhledem k demografickým tendencím české společnosti je migrace významným určujícím faktorem tvořícím celkový přírůstek obyvatelstva. Migrace, ať již dlouhodobá či krátkodobá, významně působí i na náš trh práce. Za předpokladu v budoucnu pokračující demokratické společnosti, otevřené ekonomiky a hlubší integrace v rámci EU nelze cizince vnímat jako dočasný jev.

Začleňování cizinců do společnosti, nebo jisté soužití je rozhodně potřeba sledovat. Cizince pracující v ČR lze dělit do více skupin dle jejich ekonomického přínosu. V rámci konkurenceschopnosti a ekonomiky jsou důležití odborní pracovníci a pracovníci s vyšší kvalifikací. Na rozdíl od méně kvalifikovaných pracovních sil nejsou tolik ovlivněni sezónností prací a stavem ekonomiky. Jak zde tito pracovníci žijí se může lišit. Zda pro ně není jejich práce jen ostrovem uprostřed naší země, rozhoduje jejich začlenění do různých sociálních skupin. Tato práce se zabývá právě zmíněnou skupinou migrantů. Zda si tito lidé vytvářejí sociální kontakty mezi českými obyvateli a jaký na ně mají názor, může rozhodovat o jejich dalším pobytu v ČR.

Práce se zaměřuje na cizince žijící na území ČR, kteří se řadí ke kvalifikované pracovní síle. Tito lidé pracují v Praze pro jednu nadnárodní společnost. Cílem práce je formou částečně neřízených rozhovorů zjistit, zda si zkoumaná skupina cizinců vytváří sociální kontakty (přátele a známé, se kterými se setkávají ve volném čase) mezi českým obyvatelstvem, nebo zda jsou spíše v kontaktu s jinými migranty. Druhým cílem je zjistit, jak respondenti vnímají postoj českých obyvatel k nim a jaké mají v této souvislosti zkušenosti. Tyto cíle definují a rozvíjejí základní výzkumnou otázku: „Jak tito kvalifikovaní pracovníci, vnímají postoj českého obyvatelstva k migrantům a do jaké míry navazují sociální kontakty s českým obyvatelstvem.“

Základem této práce je zpracování literární rešerše na základě kompletace odborné literatury a informací dostupných v elektronické formě. Literární rešerše shrnuje problematiku migrace, integrace migrantů a údaje o cizincích žijících v ČR.

Vlastní výzkum byl založen na dotazování několika respondentů (cizinců žijících a pracujících v České republice), kteří jsou zaměstnanci pražské pobočky nejmenované nadnárodní společnosti. Zjišťování bylo provedeno formou částečně neřízeného rozhovoru, který byl strukturovaný do 3 částí.

V první části rozhovoru byly respondentům položeny úvodní identifikační otázky ke zjištění následujících údajů: země původu, věk, subjektivní zhodnocení úrovně českého jazyka, délka pobytu v ČR, důvod příjezdu do ČR, rodina v ČR a vyhlídky na další pobyt v ČR.

Druhou a třetí částí byl neřízený rozhovor pro zjištění kvalitativních dat. Neřízený rozhovor můžeme charakterizovat jako volně plynoucí, bez pevně stanovených otázek a vymezených rolí – tazatel, dotazovaný. Výhody tohoto typu rozhovoru jsou především možnost volného vyjádření dotazovaného, získání podstatných informací, které by při řízeném rozhovoru mohly zaniknout strukturou otázek danou tazatelem (autorem otázek), kterého nenapadlo se takto dotázat. Nevýhody této metody mohou být velká časová náročnost, odklon od sledovaného tématu a pro některé dotazované může být tato forma rozhovoru stresující. Příliš velká časová náročnost nebo odklon od tématu se během dotazování nevyskytly. Podle tazatele rozhovor probíhal uvolněně v přátelské formě a je tedy nepravděpodobné, že by dotazovaní byli vystaveni přílišnému stresu. Lze tedy říci, že dotazování nebylo příliš zatíženo výše zmíněnými nedostatky neřízeného rozhovoru.

V druhé části respondenti hovořili na téma jejich sociálních kontaktů v ČR. Téma druhé části bylo uvedeno takto: S jakými lidmi se při vašem pobytu zde nejvíce setkáváte ve volném čase? Charakterizujte je podle toho, odkud se s nimi znáte např. práce, studium atd. Jedná se spíše o Čechy nebo o jiné cizince?

V poslední (třetí) části rozhovoru dotazovaní hovořili o svých pozitivních i negativních zkušenostech a názorech na přístup českých obyvatel k cizincům. Téma třetí části bylo uvedeno takto: Jak vnímáte postoj českých obyvatel k cizincům? Máte nějaké pozitivní nebo negativní zkušenosti s chováním lidí v ČR nebo jejich předsudky vůči cizincům?

Rozhovory probíhaly přímo v pracovním prostředí společnosti. Během rozhovoru si tazatel dělal drobné poznámky na papír, které bezprostředně po skončení rozhovoru doplnil. Respondentů bylo celkem 7 z nichž 2 byli dotazováni v češtině a ostatní v angličtině.

V závěru jsou shrnuty a zhodnoceny poznatky, které byly zjištěny během výzkumu, a skýtají odpověď na výzkumnou otázku.

Stěhování osob z daného území, nebo naopak stěhováním na ono území z jiné oblasti se nazývá migrace. Migrace se skládá ze dvou menších jevů - přistěhovalectví (imigrace) a vystěhovalectví (emigrace). Ve skutečnosti se však jedná o jediný jev, který působí na dvě území protikladně. Z důvodu častých velkých přesunů z chudších zemí bývá snahou migraci regulovat. Souvisejícím problémem se stala ilegální imigrace, a to jak krátkodobá, tak dlouhodobá. Tu ale nelze evidovat a její odhady nejsou příliš přesné.¹⁾

Proces migrace je sledován v mnoha oborech, především v ekonomii, demografii, sociologii, geografii aj. Migraci popisuje více teorií, které se liší podle doby svého vzniku, úrovně analýzy a dalších faktorů, podle kterých na migraci nahlížejí. Jejich přístup se liší především v tom, jakou příčinu považují za dominantní v ovlivňování migrace.²⁾

V následujících teoriích je možné spatřovat různé pohledy na příčiny a důsledky migrace. Zaměstnavatelé v ČR ovšem potřebují a také využívají levnou pracovní sílu na jedné straně a kvalifikované pracovníky, kterých je nedostatek, na straně druhé. U skupiny levnější pracovní síly s nízkou kvalifikací, která u nás tvoří většinu migrantů, se projevují výkyvy u sezónnosti prací a ekonomické situace země mnohem zřetelněji než u potřebné kvalifikované pracovní síly ze zahraničí. Míra integrace souvisí také se stabilitou příjmů a pracovního místa. Zároveň i skupina přistěhovalců s vyšším vzděláním má částečně větší potenciál obohatit české obyvatele o znalosti a kulturní prvky.

Tyto teorie se také nazývají „push-pull“ přístupy. Příčiny migrace jsou dle těchto teorií dvojího druhu: faktory motivující migranty k odchodu ze země původu (tzv. push factory), mezi které patří např. nízká úroveň životních podmínek, málo pracovních příležitostí, politické a jiné represe atd., a faktory motivující migranty k příchodu do dané země (tzv. pull faktory), kterými jsou např. lepší ekonomické a pracovní podmínky, politické svobody aj. Vlivem působení obou skupin těchto faktorů dochází k rozhodnutí migranta o přesunu. Migrant se rozhoduje racionálně na základě maximalizace užitku především na základě finančního ohodnocení. Tyto teorie se dělí podle způsobu analýzy migrace. Makro teorie zkoumá migraci z hlediska makroekonomických ukazatelů, především rozdílu v příjmech a nákladech mezi zeměmi. Mikro teorie potom zkoumá rozhodování jedince na základě maximalizace jeho užitku.³⁾

Autorem této teorie je Michael J. Piore a tento přístup vychází z rozdělení pracovního trhu vyspělé země, která je potencionálně cílem migrantů, na dva segmenty dle kvalifikace pracovníků. První (primární) sektor vyžaduje vysoce kvalifikované pracovní síly. Ty by se měly rekrutovat především z domácích vzdělaných a kvalifikovaných pracovníků. Druhý (sekundární) sektor je tvořen nekvalifikovanými pracovníky a tyto pozice jsou charakteristické svou malou atraktivitou, malým pracovním ohodnocením a někdy i nebezpečnou povahou. Pracovní migrace je způsobena poptávkou v těchto vyspělých zemích, tedy pull faktorem a nikoliv push faktorem. V souvislosti s tuto teorií lze vnímat, že se pracovní místa nediferencují pouze podle platového ohodnocení, ale stávají se spíše ukazatelem sociálního statutu. Ve druhém nekvalifikovaném pracovním segmentu se potom rozmáhá trend vzniku tzv. „dead-end jobs“, tj. pracovních míst bez možnosti rozvoje. To je do jisté míry determinováno přístupem migrantů, kterým nejde o integraci a sociální statut, ale o finanční ohodnocení jejich práce jako takové. Dalo by se tento vztah chápat jako vzájemně prospěšný. Domácí pracovníci se řadí spíše k vyššímu sociálnímu stupni a mají jistotu, že z hlediska původu nemohou klesnout. Přistěhovalci mají zase jistá pracovní místa s výdělkem výrazně vyšším, než by získali v zemi původu. Tento vztah končí procesem integrace, při němž si migrant stanovuje vyšší nároky.⁴⁾⁵⁾

Teorie tohoto typu zohledňují kromě klasických faktorů ekonomického rozhodovaní (náklady, výnosy/užitek) také další aspekty rozhodování migrantů. Dle tohoto přístupu totiž nelze problematiku migrace přisuzovat pouze výši příjmů v daných zemích. Důležitými aspekty jsou také možnosti stálého zaměstnání, podmínky pro rozvoj podnikání a byrokratické bariéry. Dále je také rozhodování o migraci přisuzováno rodinám oproti rozhodování jednotlivce. Rozhodnutí může ovlivnit nejen maximalizace užitku, ale také minimalizace rizik spojených s takto zásadní změnou. Význam rizik může mít často větší váhu než samotné ekonomické příležitosti. Řešení tohoto rizika může být soustředěno pouze na jednoho jedince, který migruje za prací a podporuje zbytek rodiny finančně.⁶⁾

Tato teorie, která zohledňuje nerovnosti mezi zeměmi a mezi chudými a bohatými národy, vychází z Marxistické politické ekonomie. Dle tohoto názoru migrace udržuje a dále prohlubuje nerovnosti mezi zeměmi. Bohatší země využívají zdrojů a pracovní síly z chudších zemí. Tato teorie popírá volbu svobodného rozhodování jednotlivce na rozdíl od neoklasických teorií. Vliv na rozhodování o migraci spatřuje právě v nerovnostech mezi zeměmi.⁷⁾

Tato teorie také opomíjí rozhodování na úrovni jednotlivce. Vychází z konceptu prohlubování rozdílu mezi centry a periferiemi (Wallersteinův koncept) v důsledku globalizace a působení kapitalismu. Pronikání ekonomických vlivů z kapitalistických center do periferií narušuje jejich dosavadní systém uspořádání a vytváří prostředí pro migraci. Vzájemné působení centra a periferie vyvolává tok migrantů, kdy do center putuje nekvalifikovaná pracovní síla a do periferií, kam se stěhuje výroba, míří odborníci a kvalifikovaní pracovníci. V důsledku hledání levnějších výrobních faktorů je migrace brána jako nevyhnutelný důsledek rozvoje kapitalismu. Globalizace podporuje tento rozvoj, což je způsobeno nižšími náklady na mobilitu a menšími bariérami migrace.⁸⁾⁹⁾

Přístup teorie sítí (vazeb) klade důraz na mezilidské vztahy a vazby, které ovlivňují migraci prostřednictvím snižování rizika. Tyto vazby (rodinné, přátelské aj.) fungují jako informační sítě a poskytují migrantům důležité informace odbourávající bariéry různé povahy. Tyto sítě pomáhají při vytváření komunit a usazování v cílových zemích, ale také fungují mezi migrantem a jeho rodinou. která zůstala v zemi původu. SRpování a vytváření zázemí v okruhu těchto skupin potom podněcuje další migraci a snižuje její riziko. Tato zvýšená migrace se ale může projevit jako negativní, protože se noví migranti stěhují na základě tohoto zázemí a ne na základě poptávky po práci, což zapříčiňuje lokální sociální problémy a rostoucí nezaměstnanost v těchto skupinách. Takto vytvořené komunity a území se mohou rozvíjet a ovlivňovat své okolí různým způsobem. Mohou také zanikat, nebo se naopak podílet na rozvoji regionu. Jsou potom jakýmsi prostorem mezi národnostmi. Jejich obyvatelé se neintegrují do takové míry a udržují kontakty se svou vlastí, ale zároveň se stále nacházejí na území jiného státu a vzájemně na sebe působí s místními obyvateli.¹⁰⁾¹¹⁾

Institucionální teorie sleduje migraci z pohledu důležitosti institucí, které zabezpečují migranty a bez nichž by nebyla migrace možná. Sledují se zde především dva druhy organizací (institucí): první funguje na bázi černého trhu a nelegálního převádění a poskytování možností pro migranty. Druhou skupinou jsou potom oficiální neziskové a jiné organizace, které cizince podporují finančně i nefinančně a pomáhají jim se integrovat do společnosti. Podstatou této teorie je tedy fakt, že migrace stojí na podpoře těchto různých skupin institucí, které poskytují migrantům informace potřebné k úspěšné migraci. ¹²⁾¹³⁾

Dalším důležitým faktorem, co se týče imigrantů je integrace do společnosti v České republice. Aby se cizinec úspěšně integroval v ČR do společnosti, měl by mít základní znalost českého jazyka, ekonomickou soběstačnost, znalost české společnosti a mít vzájemné vztahy mezi cizincem a většinovou společností. V České republice je integrace cizinců prováděna nekonzistentně a neefektivně. O integraci cizinců se stará více orgánů. ¹⁴⁾

Na začátku roku 2009 byla v 6 regionech ČR vytvořena integrační centra. Tato centra byla financována z evropského integračního fondu. Centra pomáhají místním cizincům, nabízejí jim poradenství či lekce českého jazyka. ¹⁵⁾

Úkolem těchto center je začlenit přistěhovalce dlouhodobě žijící v České republice mezi místní obyvatelstvo a udržet tak sociální soudržnost společnosti. Centra nabízejí zdarma různé služby pro cizince k jejich začlenění do společnosti. V souvislosti s těmito centry vznikají také poradní místa na řešení aktuálních problémů cizinců. Centra společně s poradními místy nabízejí cizincům různé aktivity - jedná se poradenskou a informační činnost, tlumočnické služby, kurzy českého jazyka, právní poradenství, sociální poradenství, sociokulturní kurzy, kurzy základní počítačové gramotnosti či možnost připojení k internetu a přístupu k elektronické knihovně. Poradenská a informační činnost center pomáhá cizincům s poskytováním informací o sociální pomoci a dávkách, zdravotním pojištění, bydlením, vzděláním a školstvím. Kurzy českého jazyka se vyučují od úplného začátku, až na přibližnou úroveň Evropského rámce A1 (to odpovídá záčátečníkům). Zájemci o základní kurzy mohou přijít pouze na jednu hodinu, jelikož není závazné na tyto hodiny chodit pravidelně. V intenzivních kurzech na sebe lekce navazují a počet účastníků je omezen na 15. Sociální a právní poradenství je prováděno prostřednictvím smluvně sjednaných partnerů. Každé z center má 3 počítače, kde si v elektronické knihovně cizinci mohou přečíst různé časopisy či novinové články v jejich rodné řeči. ¹⁶⁾

Integrace cizinců je v ČR charakterizována velmi nízkými finančními podporami. Na jednoho cizince průměrně připadají 2 eura, což je velmi málo. Integrace je financována ze dvou zdrojů, jedním jsou příspěvky ze státního rozpočtu a druhým jsou prostředky čerpané z Evropských fondů. ¹⁷⁾

Na podporu integrace začleňování cizinců do společnosti a s ní spojené projekty lze čerpat prostředky ze dvou fondů. Prvním je Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí, který je spravován ministerstvem vnitra a je součástí evropského programu Solidarita. Tento fond podporuje především oblast komunikace cizinců a státní správy, pracovní a sociální poradenství, informovanost, vzdělávání a výuku češtiny. ¹⁸⁾ Druhým fondem je Evropský sociální fond, který spadá pod operační program Lidské zdroje a zaměstnanost. Prostředky čerpané z tohoto fondu podporují především zaměstnanost obecně. Některé jeho součásti se zaměřují přímo na podporu integrace cizinců a také na integraci sociálně vyloučených skupin. ¹⁹⁾

Multikulturalismus je chápan jako soužití odlišných kultur na daném teritoriu, kdy by toto soužití mělo být bezkonfliktní a případně vzájemně prospěšné. V přeneseném smyslu se jedná o respektování etnických menšin žijících na daném území. V dnešní době často spatřujeme, že v některých západoevropských zemích je toto soužití nestabilní a narušované konflikty. O multikulturalismu lze mluvit v souvislosti se soužitím odlišných národností. Je také možné mluvit o nenárodnostním multikulturalismu, kdy je diferenciace minorit postavená na jiných hlediscích (např. tolerance homosexuality, nebo různých hnutí apod.). Ve fungující multikulturní společnosti by měla existovat sociální soudržnost a sociální spravedlnost. Opakem těchto pojmů jsou pojmy sociální vyloučení a sociální nespravedlnost. ²⁰⁾

Česká republika má historicky značné zkušenosti s multikulturní společností na našem území. Je to dáno především geografickou polohou a pozdějším německým a rakouským vlivem. I za první republiky bylo v naší zemi mnoho dalších národností. Tuto historii lze doložit na základě zkoumáni DNA českého obyvatelstva. V současné době stále ještě přetrvává pozitivní názor k relativně homogennímu obyvatelstvu. To plyne z toho, že se Česká republika stala po 2. světové válce velmi homogenní, do značné míry ale umělými zásahy. Tento jev se stal nežádoucí, protože došlo k jistému odtržení od jiných národů a jako důsledek se stala česká společnost méně tolerantní k cizincům a přistěhovalcům. Po roce 1989 se této fakt projevoval až jistou xenofobií. Postupem času se tento jev zlepšuje, jak dospívají mladší generace, které mají s cizinci více zkušeností, a jejich přítomnost zde jim přijde o něco přirozenější. ²¹⁾

Multikulturní soužití představuje určitý model fungování společnosti složené z více národností. Druhý model představuje asimilace cizinců danou kulturou. V multikulturní společnosti je chování jiných kultur tolerováno a příslušníci národnostních menšin mohou existovat ve svých komunitách, kde se zachovávají prvky jejich kultury. Oproti tomu u asimilace jedinců danou společností se předpokládá integrace cizinců a převzetí kulturních prvků dané dominantní společnosti. V České republice byl proveden výzkum CVVM postoje českých obyvatel k multikulturalismu (v letech 2008 a 2009), kde bylo zjišťováno, co podle Čechů nejvíce ovlivňuje příslušnost k českému národu tak, aby se danému jedinci cizího původu neříkalo cizinec. Z tohoto výzkumu vyplývá, že nejdůležitějším faktorem je znalost českého jazyka a mít zde zaměstnání. Další faktory, které považovalo za důležité přes 50 % respondentů, jsou státní občanství, znalost české historie a kultury a účast na společenském životě v bydlišti. Další částí byl postoj k fungování multikulturalismu, kdy v obou letech převažoval mezi respondenty názor, že cizinci by se měli obecně přizpůsobit našim zvyklostem (2008 – 68 %, 2009 – 61 %). Podpora názoru, že by cizinci v ČR mohli žít zcela podle svých zvyklostí představuje jen přibližně 4 % respondentů. Zbytek respondentů cca 30 % se domnívá, že cizinci by se měli přizpůsobit alespoň částečně. Z tohoto provedeného výzkumu tedy vyplývá, že postoj k multikulturní společnosti je mezi Čechy negativní. Přestože byl mezi těmito lety zaznamenán pokles respondentů s takovými názory, nelze z toho vyvodit, že by se situace zlepšovala. ²²⁾

Pojem xenofobie vyjadřuje strach z cizinců a z jejich kulturních zvyků. Strach k něčemu cizímu (neznámému) je přirozený, je to v podstatě součást naší výchovy a je tu přítomný od počátku lidstva. Je to logické, člověk neví, co může čekat, nebo zda mu nehrozí nějaké nebezpečí. Xenofobie tedy není nic špatného, záleží ovšem na tom, co s ní člověk udělá. Xenofobie může být také negativní. Prvním z chyb, kterých se lidé dopouštějí je vymezení na „my“ a „oni“. Druhou je generalizace všech jedinců jedné národnosti, tudíž že všichni cizinci jsou stejní. Poslední chybou je již zmíněné rozdělení na „my“ a „oni“ a označením celé příslušné skupiny lidí za špatné či zlé.²³⁾

Xenofobii projevují někteří lidé k lidem jiné barvy pleti, jiné národnosti, jazyka, náboženského přesvědčení, kultury, vůči imigrantům, cizincům s trvalým pobytem, uprchlíkům atd. Předcházet projevům xenofobie můžeme pomocí lepší informovanosti o odlišných kulturách nebo podporou aktivní komunikace mezi příslušníky odlišných kultur. Pokud lidé budou mít povědomí o jiných kulturách, mohou překonat stereotypy a odstranit předsudky, které mají základ právě v nedostatku informací či nepodložených iracionálních pocitech.²⁴⁾

Mezi projevy fobie patří silné nevědomé procesy, kterým jednotlivec nemůže odolat ani je dobrovolně ovládat. Reakci nemohou zastavit ani psychosociální faktory, mezi které řadíme například vysokoškolské vzdělání, inteligenci, socioekonomické třídy, náboženství, životní styl, statečnost či sílu vůle. Někteří lidé vzhledem k tomuto faktu zastávají názor, že by osoby, které jsou obětí fobie, neměly být za takové své reakce viněny.²⁵⁾

Monitorováním situace dodržování základních lidských práv a pomocí při potírání nežádoucích projevů xenofobie v členských zemích EU se zabývá také Agentura Evropské unie pro základní lidská práva. Mezi její hlavní úkoly patří sběr údajů z daných oblastí a jejich analýza, poradenská činnost institucím EU a členským státům, spolupráce s představiteli občanské společnosti a zvyšování povědomí mezi evropskou veřejností. Při jejich plnění spolupracuje jak s mezinárodními organizacemi, zejména Radou Evropy, tak s nevládními neziskovými organizacemi z členských států EU.²⁶⁾

Vývoj počtu cizinců v ČR v minulých letech ukazuje následující graf. Vzhledem k otevření naší ekonomiky začal počet cizinců v devadesátých letech růst. Další významný nárůst je vidět od roku 2004, kdy ČR vstoupila do EU a do Schengenského prostoru. Nyní už je v ČR téměř 450 tisíc migrantů, avšak v roce 2009 ubylo migrantů s dlouhodobým pobytem nad 90 dnů a jiným typem pobytu. Migrantů s trvalým pobytem v ČR stále přibývá, tudíž můžeme usoudit, že na ně nepůsobí krize natolik, aby se stěhovali z ČR pryč. S počátkem krize, začali ovšem být propouštěni migranti hlavně z automobilového průmyslu. Tito migranti zůstali na území ČR nelegálně nebo se přesunuli do jiné členské země EU. Předpokládá se, že jen velmi malé procento se vrací zpátky do své vlasti.²⁷⁾

Důvody pro zaměstnávání cizinců jsou podle zaměstnavatelů různé dle rozdělení těchto pracovníků do skupin: manuální pracovníci, administrativní pracovníci, technicko-hospodářští pracovníci a odborníci a specialisté. Největší skupinou jsou manuální pracovníci, kteří tvoří u cizinců v ČR až 70 %. Zbylých 30 % jsou potom ostatní tři skupiny. U skupiny manuálních pracovníků a specialistů je nejčastějším důvodem fakt, že je těchto pracovníků na našem trhu nedostatek. U odborníků je to dáno jejich odborností a kvalifikací a u manuálních pracovníků především poklesem zájmu o tyto pozice hlavně díky platovým podmínkám v důsledku změny české společnosti a její vyšší vzdělanosti. Závislost podniků na těchto pracovnících je různá dle odvětví. Nejvíce se projevuje právě v primárním sektoru a nejméně v terciárním. Souvisejícím problémem migrace se stává především sociální integrace cizinců v ČR. Protože se jedná z valné většiny právě o méně kvalifikované pracovníky potřebné hlavně v průmyslu a stavebnictví s obecně menší vzdělaností, je jejich sociální integrace obtížnější než u specializovaných odborníků a manažerů. Do jisté míry je i závislá na přístupu zaměstnavatele a jeho ochotě rozvíjet jazykové a kvalifikační předpoklady u zaměstnance. ²⁸⁾

Na následujícím grafu je vidět, jaké národnosti migrantů jsou nejvíce zastoupeny v České republice. Před hospodářskou krizí byl největší nárůst imigrantů z Vietnamu. V poslední době roste také počet imigrantů z Ruska, Ukrajiny a Slovenska. Nejvíce imigrantů je z Ukrajiny - v roce 2009 to bylo 131977 Ukrajinců, což je 30 % ze všech migrantů.

Na konci roku 2009 bylo v ČR evidováno 162 077 výdělečně činných cizinců. Z toho 91 394 pracujících cizinců (v důsledku krize o 22,3 % méně než v roce 2008). Z nichž většina z nich (62,7 %) představuje pracovníky s minimální kvalifikací. Na pozicích s vysokou kvalifikací bylo zaměstnáno 12,6 % z pracujících cizinců. Velmi významný je i podíl samostatně výdělečně činných cizinců 43,6 % (70 683), kterých každoročně mnoho přibývá. V této skupině dominují přistěhovalci z Vietnamu (35 590).²⁹⁾

Z následujícího grafu je vidět, že u cizinců v ČR jasně dominuje počet lidí v produktivním věku 19-55 let. Oproti struktuře českého obyvatelstva, kde je vyšší podíl dětí a starších lidí. ³⁰⁾

Dotazování složené ze 3 částí se zúčastnilo celkem 7 respondentů, každý z jiné země původu. Všichni byly dotazování stejným způsobem v angličtině nebo češtině.

Skrze sport, díky kterému Dieter hodně cestuje, získal mnoho známých ve více zemích, včetně ČR. Poté, co zde našel práci a bydlení, se začal přátelit a vídat hlavně s lidmi z pracovního kolektivu a dále udržoval kontakty spojené se svými sportovními aktivitami. Zprostředkovaně poté získal další české přátele. Momentálně udržuje ve volném čase kontakty jak s lidmi z práce, tak i s jeho novými přáteli, zhruba ve stejném poměru. Známé tedy získal spíše díky práci a svým zálibám.

Po příjezdu do ČR začala Kamilya studovat na VŠE v Praze. V té době neuměla příliš česky a chodila na kurzy češtiny. Dle ní to byl poměrně značný handicap a sama se spíše bála vyhledávat české přátele. Díky většímu počtu studentů z Kazachstánu se převážně zdržovala v kolektivu svých krajanů a případně jiných rusky mluvících studentů. České známé si postupem času také získala, nicméně většinu z nich našla až po ukončení studia v současné práci.

Aliaksandr přišel do ČR studovat. Měl výhodu v tom, že se Česky velmi dobře naučil již doma v Bělorusku. V ČR nikoho neznal. Začal bydlet s dalšími studenty z Běloruska a s touto skupinou trávil také nejvíce času. České přátele získal postupem času především přes školní týmové práce, party a Běloruské známé. V současnosti se ale nejvíce setkává s kamarády z Běloruska a se známými z práce. Přikládá také určitou důležitost internetu, díky kterému se mu také podařilo si v ČR získat přátele.

Constantine přijel z Velké Británie kvůli práci. Momentálně pracuje na poměrně vysoké pozici manažera. Sám sebe považuje spíše za člověka, který nepotřebuje domov a je velmi nakloněn cestování. Dle něj není v ČR příliš integrován a tvrdí, že integrace je dána nejvíce úrovní češtiny, kterou příliš neovládá. Jeho přátelé a známí, se kterými se vídá v ČR jsou především jiní cizinci, velmi často z anglicky mluvících zemí. Tito lidé jsou částečně přátelé z práce. Čechy jako své známé zná spíše zprostředkovaně díky své přítelkyni.

Walid je v ČR pravděpodobně ze všech respondentů integrován nejvíce. Je zde již 15 let. Vystudoval zde a má tady i manželku a děti. Všechny ostatní příbuzné má v Libanonu. Jeho názory na ČR jsou velmi pozitivní a dle jeho reakcí je zde velmi spokojený. Mluví také velmi dobře česky. Jeho známí a přátelé jsou především bývalí spolužáci z ČVUT a kolegové z práce. Nicméně zastoupení Čechů mezi jeho sociálními kontakty převažuje.

Umar přišel do ČR díky nabídce současné práce. Ze všech respondentů je zde nejkratší dobu. Vystudoval IT v Německu. Jeho známí v ČR oproti ostatním respondentům jsou jen minimálně lidé z práce. Spíše se jedná o ty, kteří s ním sdílejí jeho záliby (esoterika, spirituální setkání s přáteli a etnická kapela kde vystupuje). Většinu jeho známých skrze tyto zájmy tvoří Češi.

Rodrigo, který chtěl žít v Evropě a ne v Brazílii si ČR vybral, protože zde měl již velmi mnoho přátel přes svou rodinu a také známé z Brazílie. Poté, co zde získal práci se sem přistěhoval. Momentálně se vídá přibližně stejně s českými přáteli, které znal již před příchodem do ČR, jako s přáteli (také cizinci) z práce.

Dieter obecně považuje Českou republiku materiálně, ekonomicky a z hlediska pracovních příležitostí za nejlepší zemi z bývalého východního bloku. Tvrdí to na základě toho, že měl možnost všechny tyto země navštívit. Nicméně ČR nepokládá za nejlepší v přátelském přístupu místních obyvatel. Uvádí, že ve srovnání s otevřeností Holanďanů, jsou Češi (větší procento Čechů) spíše uzavření a individualističtí. Dle Dietra je zde vidět vliv minulého režimu projevující se v předsudcích především starší generace. Zdůrazňuje, že rozdíl mezi starší generací, která vyrostla během totality, a mladší generací je znatelný, a že v ohledu otevřenosti a zbavení se předsudků je potřeba ještě nějakou chvíli počkat než se obyvatelstvo obmění. Dále uvádí svou negativní zkušenost s dopravní policií, kdy poté co jej hlídka zastavila a policisté zjistili, že nemluví dobře česky, na něj chvíli křičeli. Podle něj je obecně přístup všech úředních osob velmi špatný. Jako nejpozoruhodnější negativní zkušenost s chováním lidí v ČR považuje přístup zaměstnanců k zákazníkovi v obchodech a restauracích (neochota, nepříjemné a neslušné vystupování), tzv. „customer service“. Tento fakt zdůrazňuje ve srovnání se všemi zeměmi, které navštívil. Tvrdí také, že lidé na venkově v ČR jsou vesměs vstřícnější k cizincům než lidé ve městech. Rozdíl mezi městem a venkovem je v tomto ohledu patrný i v Holandsku, nicméně v ČR je mnohem větší.

Kamilya spatřuje nepříjemnosti přístupu Čechů v souvislosti s ruštinou. Nesetkala se s hrubějšími projevy nesympatií, ale myslí si, že pokud Češi slyší někoho mluvit rusky, tak mají obecně tendenci generalizovat. Často si tak v metru vyslechla narážky na typu „zas nějací rusové“. Její úroveň češtiny je středně pokročilá, nicméně jí nerozvíjí v důsledku špatných zážitků s narážkami na ruský přízvuk. Podle ní lidé v ostatních zemích spíše podporují cizince v jejich snaze se naučit jazyk. Negativní postoj k rusky mluvícím cizincům spatřuje především u úředníků cizinecké policie. Nemyslí si, že by to byla jen záležitost byrokracie, ale spíše přístupu lidí. Na základě své zkušenosti během studijního pobytu ve Velké Británii tvrdí, že Češi nejsou tolik zvyklí na multikulturní společnost jako Britové, což se projevuje právě zobecňováním. Díky svým asijským rysům si také v dopravních prostředcích vyslechla i narážky na Číňany a Vietnamce, přestože pochází z Kazachstánu. Nicméně za dobu, co zde žije, se prý česká společnost v tomto ohledu zlepšuje a více si zvyká na rostoucí počet cizinců. Dále si také si myslí, že jsou Češi poctiví a má i pozitivní zkušenosti např. s navrácením ztracené peněženky. Kamilya zmínila názor, že jsou lidé na venkově mnohem vstřícnější k cizincům a více se zajímají o jejich původ a zemi. Přikládá velký význam trvalému pobytu, který jí usnadnil vyřizování úředních záležitostí a hypotéky.

Aliaksandr, jako další rusky mluvící cizinec, vyjádřil stejný názor na chování Čechů ve vztahu k ruštině a ruskému přízvuku. S narážkami na ruský jazyk se setkal především v dopravních prostředcích, ve škole a na party. Jeho kamaráda na jedné party slovně napadl jeden muž a uklidnil se, až potom co uslyšel plynnou češtinu. Zmiňuje jednoho známého, který měl vůči němu předsudky, jenž opadly po společné školní teambuildingové akci. Češi prý potřebují čas, aby byly jejich předsudky prolomeny. Obecně je mladší generace více otevřená, ale existují i výjimky. U mladých lidí je dle Aliaksandra jejich chování dáno především výchovou a názorem rodičů a známých. Rozporuplným případem může být přístup učitelů na VŠ. Během rozhovoru uvedl příklad staršího učitele, který choval velkou nevraživost ke všem rusky mluvícím studentům a studentům s ruským přízvukem, a dále také příklad staršího učitele, který se velmi zajímal o Bělorusko a byl velmi přátelský. Těmito příklady chtěl dát najevo, že nelze zobecňovat naprosto ve všem v otázce přístupu starší a mladší generace, nicméně platnost tohoto rozdílu potvrdil. Aliaksandra se dotýká především to, že ho Češi pokládají za Rusa i když jím není. Nicméně má zde mnoho přátel a oproti Bělorusku zde oceňuje především větší možnosti ať již pracovních příležitostí, tak i dostupnosti informací. Neplánuje se vrátit do Běloruska, ale neví, jestli zůstane v ČR.

Constantine má vesměs pozitivní pocit z toho, jak se k němu lidé v České republice chovají. Celkově se tu cítí být vítán, i když připouští, že lidé z jiných zemí zde tolik vítaní být nemusí. Oproti Británii je podle něj česká společnost více homogenní z hlediska národnostních skupin a možná není tolik zvyklá na migranty. Během rozhovoru spíše popisoval své názory na českou společnost, než projevy konkrétního chování. Rychlost změn, které se odehrávají v české společnosti a ekonomice podle něj od roku 2004, kdy sem poprvé dorazil, výrazně vzrostla. Vyjádřil také obavu o to, aby se tyto změny ubíraly správným směrem. Zároveň si myslí, že Češi k těmto změnám mají spíše negativní přístup a hůře se s nimi vyrovnávají. Ohledně chování Čechů nemá přímo žádné osobní negativní zkušenosti, ale zmínil také úroveň zákaznických služeb (customer services), která je podle něj na velmi špatné úrovni ve srovnání s Evropskými zeměmi a také styl řízení českých řidičů, jejichž přístup například v předjíždění za každou cenu mu přijde nepochopitelný a vidí v něm možná jisté napětí a větší individualismus v negativní formě. Ohledně často zmiňované korupce se domnívá, že je stejná jako kdekoliv jinde, nicméně Češi již rezignovali na potírání korupce a je tedy v důsledku toho více zřejmá a méně skrytá. Je ale přesvědčen, že tyto negativní vlastnosti vycházejí z chování lidí za socialismu a během několika generací vymizí. Problematiku postoje k migrantům posuzuje z hlediska vnímání přistěhovalců ve Velké Británii. Například sociální nepokoje, které bývají často spojovány s chudšími přistěhovalci, považuje spíše za důsledek celosvětového poklesu důležitosti hodnot. Nicméně obviňování přistěhovalců slouží dle něho jako zjednodušené vysvětlení, které se možná hodí pro odvedení pozornosti od jiných příčin tohoto problému. Celé toto klima, které podle něj charakterizuje naší společnost, dává do souvislosti s možnými negativními projevy vůči cizincům.

Podle Walida mají Češi k přistěhovalcům skryté předsudky, které dávají najevo velmi málo formou narážek, nebo postoji při komunikaci s cizinci. Přímo ale nemá žádné negativní zkušenosti. Podle jeho názoru nebyl vystaven projevům předsudků, protože pochází z Libanonu a neodlišuje se příliš svým zjevem od Evropanů. Navíc podle něj příliš mnoho Čechů není schopno identifikovat arabštinu a nejsou si tedy jisti, jaký postoj by měli zaujmout. Ti, kteří se více odlišují, jako například rusky mluvící cizinci nebo asiaté, mají v ČR větší problémy a mohou vyvolávat silnější reakce ze strany Čechů. Zdůrazňuje také svůj názor, že česká averze k rusky mluvícím vychází z nedávné historie a hlavně z událostí po roce 1968.

Umar má velmi pozitivní názor na chování Čechů k cizincům. Vesměs má pozitivní zkušenosti, ale zdůrazňuje, že velkým limitem je znalost angličtiny. Pro cizince, kteří zde nežijí příliš dlouho a musí se dorozumět převážně anglicky existuje mnoho překážek, především v úředních záležitostech a na cizinecké policii. Nicméně i v dopravních prostředcích a obchodech jsou podle Umara lidé, kteří angličtinu neovládají a pokud jsou osloveni cizincem, jsou hodně často nevraživí. To platí i naopak, pokud Umar není schopen odpovědět česky, v případě, že je osloven. Z jeho pohledu je tedy problém v částečné neochotě se dorozumět i přes tyto bariéry, kdy se Češi, kteří neumí anglicky, chovají víc uzavřeně a neochotně.

Rodrigo se setkal s velmi vřelým přijetím ze strany Čechů. Jak říká, je tomu možná díky přátelům, které zde již měl, ale také tvrdí, že se Češi více zajímají o cizince z Brazílie. Možná je to tím, že jim tato země přijde více exotická a často se ptají proč odtamtud odešel, protože mají obecně názor, že se jedná o skvělou zemi se skvělými lidmi. Nicméně je prý v Brazílii mnohem větší kriminalita a projevy násilí než v ČR, kterou v tomto ohledu Rodrigo považuje za bezpečnou. Oproti Brazílii je zde i lepší dopravní síť. Podle Rodriga lidé v ČR mají určité skryté předsudky. Je na nich poznat nejistota spíš než otevřenost při setkání s cizincem. V Brazílii jsou lidé otevřenější a cizince by přivítali lépe. Stejně jako ostatní respondenti, zmínil také nezávisle na nich špatnou úroveň zákaznických služeb, která je prý s Brazílií nesrovnatelná.

Z kvalitativního výzkumu je patrné, že vztah cizinců k socializaci s českými obyvateli není jednoznačně determinován. Lze říct, že ve sledované skupině respondentů, tj. mezi kvalifikovanou pracovní silou ze zahraničí, se spíše nevyskytuje tendence k preferování soudržnosti s jinými cizinci stejného nebo jiného původu. Tuto tendenci v průzkumu zmínili Aliaksandr a Kamilya a uvádějí, že se projevila po jejich příchodu během studia. Oproti tomu Walid, který zde vystudoval, tuto skutečnost neuvádí, což může být dáno tím, že zde studoval v době, kdy zde tolik cizinců ještě nebylo. Ani v současné době zde oproti rusky mluvící komunitě přistěhovalců (ti tvoří největší podíl z cizinců žijících v ČR) není tak výrazné zastoupení arabsky mluvících lidí. Počet rusky mluvících obyvatel může mít tedy také vliv na preferenci sociálních kontaktů. Starší respondenti (než Aliaksand a Kamilya) řekli, že zde mají poměrně hodně známých mezi Čechy. Výjimkou je Constantine, který sám sebe řadí k více mobilním lidem, kteří jsou zvyklí cestovat a změnit prostředí. Přestože je zde již poměrně dlouhou dobu, neprojevují se u něj tendence více se v ČR integrovat.

Mezi hlavní poznatky z kvalitativního výzkumu týkající se názorů cizinců na postoj českých obyvatel k nim lze zařadit jistou povrchní averzi k rusky mluvícím cizincům, jak pociťují Aliaksandr s Kamilyí. Ostatní částečně naznačují, že Češi, i když nemají silnější negativní projevy, spíše nepodporují multikulturalismus a mají předsudky vůči cizincům. Ty jsou ale částečně skryté a velmi ovlivněné tím, o jakého cizince se jedná. Podle respondentů se u českých obyvatel také projevuje tendence zobecňovat, např. právě u rusky mluvících cizinců a asiatů. Podle Kamilye se projevuje spíše averze než snaha pomoct cizincům, kteří se učí česky, ale mají nějaký přízvuk. Podle Walida naopak Češi nedokážou tolik rozpoznat některé (arabské) národnosti ani podle jazyka. Rodrigo naopak naznačuje spíše pozitivní přístup českých obyvatel k Brazílii, díky jejich zájmu o tuto zemi. Dle Dietra se výše zmíněné předsudky projevují spíše u starší generace a mladší lidé jsou cizincům více otevření. Nicméně projevy těchto předsudků nejsou nijak radikální a respondenti uvádějí také pozitivní zkušenosti ohledně poctivosti Čechů, které dle nich samozřejmě převažují. Podle Umara je největší bariérou malá znalost angličtiny mezi lidmi a také neochota se dorozumět s cizincem.

Další věcí, která byla zmiňována, je rozdíl v chování k cizincům u lidí na venkově a ve městech. Podle Kamilye a Dietra, jsou Češi žijící na venkově vstřícnější a více se zajímají o cizince, než je tomu ve městech. Dieter dále pak zmínil, že je tento rozdíl ve vstřícnosti znát i v Holandsku, nicméně není tak hluboký jako v ČR, kde se také projevuje větší míra individualismu. Dle Constantina se lidé v ČR nedokázali příliš vypořádat se spoustou změn, které přišly během posledních 20 let.

Několikrát zmíněný je i fakt, který nesouvisí jen bezprostředně s cizinci, nicméně ho nezávisle na sobě zmínili Constantine, Rodrigo i Dieter. Jedná se o chování pracovníků v obchodech a restauracích („customer service“). Respondenti spatřují přístup těchto lidí jako nesrovnatelný s chováním v zemích jejich původu. Spatřují zde jistý odtažitý přístup, který vidí jako důsledek minulého režimu.

• Aktualizovaná Koncepce integrace cizinců Společné soužití. Usnesení vlády ČR ze dne 9.2.2011 č.99. k Aktualizované Koncepci integrace cizinců na území ČR [online]. 2011, , [cit. 2011-12-11]. Dostupný z WWW: <http://www.mvcr.cz/clanek/integrace.aspx>.
• Encyklopedie 2045: Xenofobie a rasismus [online],[cit. 2012-01-26] . Dostupné z WWW: <http://www.evropa2045.cz/hra/napoveda.php?kategorie=8&tema=154>.
• FRANC, Aleš. Soudobé poznatky a teoretické přístupy k migraci. Metodický portál RVP : Inspirace a zkušenosti učitelů [online]. 24.11.2010, , [cit. 2011-12-11]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/o/g/9445/SOUDOBE-POZNATKY-A-TEORETICKE-PRISTUPY-K-MIGRACI.html/>.
• Informace o projektech. Centra na podporu integrace cizinců [online]. [cit. 2012-01-08]. Dostupné z WWW: <http://www.integracnicentra.cz/Onas/InformaceOProjektech.aspx>.
• KLOSOVÁ, M. Srovnání postojů obyvatel České republiky vůči cizincům s postoji občanů vybraných evropských států. Brno, 2006. 36 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, fakulta sociálních studií. Dostupné z WWW: <is.muni.cz/th/13206/fss_b/Klosova_Martina_BP.doc>.
• Kolektiv autorů, Demografie (nejen) pro demografy. Sociologické pojmosloví. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 128 s. ISBN 80-85850-30-3
• LEONTIYEVA, Yana a Martin VÁVRA. Postoje k multikulturnímu soužití a kulturnímu přizpůsobení cizinců. SOCIOweb: Sociologický webzine [online]. 2009, 2009-12-30 [cit. 2012-01-29]. Dostupné z WWW: <http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=331&lst=113>.
• MPSV. Obecný přehled financování integrace cizinců. Cizinci v České republice: Stránky Ministerstva práce a sociálních věcí o integraci cizinců [online]. 24.6.2011 [cit. 2012-01-08]. Dostupné z WWW: <http://www.cizinci.cz/clanek.php?lg=1&id=650>.
• MVČR. Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí. MVČR - eGovernment [online]. [cit. 2012-01-08]. Dostupné z: <http://www.mvcr.cz/clanek/evropsky-fond-pro-integraci-statnich-prislusniku-tretich-zemi.aspx>.
• Národní informační centrum pro mládež: Xenofobie a rasismus.[online],[cit. 2012-01-26] . Dostupné z WWW: <http://www.nicm.cz/xenofobie-a-rasismus-charakteristika>.
• OMOLUABI, P. F. Psychological Foundation Of Xenophobia. IFE Psychologia. 2011, s. 55-73. Dostupné z WWW: <http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=5&hid=25&sid=0248b5fa-f2f7-4e60-baec-142f4725393b%40sessionmgr13>.
• ŘÍZEK, Zdeněk. Multikulturalismus v ČR – věc známá či neznámá?. In: Aktuální otázky sociální politiky 2010 – teorie a praxe (sborník z konference). Pardubice: Digitální knihovna Univerzity Pardubice, 2010, s. 70-77. Dostupné z WWW: <http://hdl.handle.net/10195/38038>.
• TOŠNEROVÁ, B. Podoba integrace cizinců v českých krajích – Krajská integrační centra. Migraceonline.cz [online]. 2009, [cit. 2011-11-26]. Dostupné z WWW: <http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2210832>.
• VOJTKOVÁ, Michaela. Teorie mezinárodní migrace. SOCIOweb : Sociologický webzin [online]. 20.4.2005, , [cit. 2011-12-11]. Dostupné z WWW: <http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=253&lst=113>.
• VYHLÍDAL, J. Výsledky z výzkumu: Zaměstnavatelé a zahraniční pracovní síla. In RÁKOCZYOVÁ, Miroslava, et al. Zaměstnavatelé zahraničních pracovníků : Analýza poptávky po zahraniční pracovní síle [online]. Praha : VÚPSV, v.v.i., 2007 [cit. 2011-11-29]. Dostupné z WWW: <http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2210082>.



Počet shlédnutí: 73