obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


islam-2009

Citace:

Linda Kolářová, Jana Brejchová, Magdalena Čapková. ISLÁM. [online] Hospodářská a kulturní studia, Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze, 2009. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/islam-2009

ISLÁM


muslimka v plavkách

ÚVOD

a) Výzkumná otázka: Do jaké míry mladí muslimové žijící v České republice dodržují zásady a tradice v běžném životě?

b) Cíl práce: Zjistit do jaké míry muslimové dodržují tradice v práci, v rodinách a ve škole.



Cílem našho výzkumu bylo nahlédnout do životů dotazovaných muslimů tak, abychom byly schopné říci, jak tyto tradice ve skutečnosti opravdu dodržují. Zabývaly jsme se oblastí školy, práce, rodiny a přátel. Zaměřily jsme se na respondenty jak českého původu, kteří konvertovali, tak i přistěhovalce. Celkem jsme získaly informace od pěti muslimů (od jedné ženy a čtyř mužů). Co se týče původu dotazovaly jsme se třech konvertujících Čechů a dvou muslimů z Bosny. Pokládané otázky se z tohoto důvodu v něčem lišily např. o původu, důvodu příchodu do ČR, přizpůsobování se apod.

Také jsme se snažily zjistit, zda jsou spíše ortodoxní/konzervativní (tzn. zda trvají na určitých tradičních naukách, názorech, ideologii) či liberální. To vyplynulo v průběhu dotazování, kdy v určitých oblastech např. sexuální zdrženlivost, ženy, modlení, četba Koránu atd. se jednotliví dotazovaní buď přikláněli k přísnému dodržování toho, co je řečeno a napsáno v Koránu (ortodoxní muslimové), nebo se spíše řídili svým rozumem a přirozenou lidskostí a odvolávali se na to, že jsou přece jenom lidé, kteří čas od času zhřeší (liberální muslimové).


METODOLOGIE

Primárním zdrojem informací byly především přímé rozhovory s muslimy. Ty byly z větší části řízené, ale částečně jsme se odchýlily k neřízeným. Dalším zdrojem byla návštěva Infocentra na Václavském náměstí, kde jsme získaly další kontakty a obdržely brožurky o islámu. Zároveň jsme měly možnost provést nezúčastněné pozorování. Také jsme se pokusily získat kontakty prostřednictvím inzerátu v menze školy, ale nikdo se neozval. Převratným nápadem bylo požádat o pomoc přes internetové stránky 1), kde jsme skrze známou dostaly kontakt na jednoho muslima, díky kterému jsme získaly další dva! Takže tento způsob, jak získat respondenta, měl kupodivu úspěch. Dále jsme využily formu dotazníku přes e-mail.

Sekundárním zdrojem byly hlavně informace získané z internetu a z knížek. Tímto způsobem jsme se mohly dozvědět bližší informace o islámu a nahlédnout pod povrch. Například Náboženství v dialogu (Odilo Ivan Štampach)2) apod. Takovou zajímavostí pro nás byla návštěva přednášky pana prof. Luboše Kropáčka, který přednáší na Univerzitě Karlově v Praze, ve které se zaměřil na islámskou mystiku.

Nejvíce informací jsme získaly přes rozhovory. Velkou výhodu vidíme v tom, že jsme se mohly na cokoliv zeptat. Všichni byli otevření, vstřícní a neměli sebemenší problém nám odpovídat.
Nevýhodu vidíme v získávání informací přes internet, kde jsou často informace mylné a z druhé ruky.


LITERÁRNÍ REŠERŠE

Knihy Islám v srdci Evropy od M. Mendela, B. Ostřanského a T. Rataje 3) a Islám a české země od J. Bečky a M. Mendela 4) se nejuceleněji věnují přítomnosti islámu na českém území. Naše země byla ovlivněna Islámem jen velice slabě. V tomto ohledu jsme v Evropě raritou. Pro náš výzkum je nejdůležitější poslední kapitola Islám a srdce Evropy v současnosti z knihy Islám v srdci Evropy. Tady autoři přibližují nynější muslimy u nás: Česká muslimská scéna, Islám a jeho český mediální obraz, „Český islám“ na internetu atd.

Výzkum INTEGRAČNÍ PROCES MUSLIMŮ V ČESKÉ REPUBLICE – PILOTNÍ PROJEKT (2006/2007) 5), který si objednalo Ministerstvo vnitra, Odbor bezpečnostní politiky, u výzkumné agentury VeryVision, obsahuje některé výzkumné otázky podobné té naší. Například: Jak se muslimům v České republice žije? Jakým způsobem se muslimové do společnosti začleňují? Začleňují se vůbec? Jak muslimové hodnotí své interakce s českým prostředím? Tento výzkum se však týká jen muslimů, kteří mají jinou národnost než českou. Narozdíl od našeho výzkumu, kde jsme braly v potaz i české konvertity.

Výzkum se zabývá hlavně integritou muslimů v České republice. Migrující muslimové se v České republice trvale usazují, a proto se dá očekávat, že se islám stane nedílnou součástí života české společnosti. Výzkum si klade za cíl odpovědět na otázku, jak žijí muslimové v ČR a zda se stanou součástí české společnosti nebo si vytvoří vlastní paralelní svět. Dále se výzkum zajímá, zda muslimové mají vůbec zájem stát se integrální částí české společnosti.

Ve srovnání s naším výzkumem je tento o mnoho rozsáhlejší a podrobnější. Je znát, že výzkumníci měli k dispozici více času.


O ISLÁMU

Islám čili odevzdání se do vůle Boží patří do rodiny 3 velkých monoteistických náboženství, která jsou spjata i geneticky. Islám vzniká nejpozději z nich a muslimové ho považují za vyvrcholení a závěr duchovní cesty, která vedla od Adama přes Abrahama, Mojžíše, Ježíše až k Muhamedovi. Islám se opírá o poslední a již definitivní Boží zjevení. Za prameny Božího zjevení považujeme Korán a sunnu. Islám je misijně mimořádně úspěšný, hlavně v Africe a expanduje díky přistěhovalcům i do Evropy, kde je po křesťanství druhé nejpočetnější náboženství. Máme dva hlavní směry islámu – sunnity a ší´ity. Za ší'ity jsou považováni ti muslimové, kteří za legitimní vůdce islámské obce považují jen potomky Muhammadovy rodiny v linii počínající Alím ibn Abú Tálibem, Muhammadovým bratrancem. Sunnité jsou muslimové, kteří po Mohamedově smrti uznali za nástupce Abú Bakra a oddělili se tak od šíitů. Sunnité tvoří asi 90 % všech muslimů. Většinu mají ve všech muslimských státech s výjimkou Iráku, Íránu a Bahrajnu. Morálka islámu se opírá o pět pilířů islámu – vyznání víry, modlitba, půst, almužna a pouť do Mekky. Kromě toho zavazují muslima četná opatření a pravidla. Muslimská mravnost má silný sociálně etický důraz. Náboženská obec není oddělena v muslim. zemích od světské společnosti. Svoboda jiných náboženství je téměř omezena. Muž smí mít až čtyři manželky za předpokladu, že je schopen je uživit, a že předchozí manželky souhlasí. Islám je podobný křesťanství a judaismu. Křesťany označuje korán na jednom místě jako nejlepší přátele muslimů. Jsou to lidé Knihy, ale vyčítá se jim, že zkreslili to, co je naučil prorok Isa tedy Ježíš, tím že se prohlásil za Božího syna. Křesťané, židé a příslušníci ostatních náboženství museli platit na územích ovládaných islámem daň z hlavy, tedy daň za to, že mohou nosit hlavu na krku, přestože nepřijali islám. Avšak některé osobnosti liberálního ražení jsou nakloněny k dialogu, především s židy a křesťany. 6)

Pět pilířů Islámu (povinnosti vůči Bohu):

Vyznání víry (Šaháda)

Muslim shrnuje své vyznání větou: „Není boha kromě Alláha: Muhammad je Alláhův posel.“ První část vyznání vyjadřuje přísný islámský monoteismus, druhá část vysvětluje, že právě Muhammad je zprostředkovatelem správného vztahu k jedinému Bohu. Povinnost vyznávat víru plní muslimové při každodenních modlitbách, které šahádu vždy obsahují jako výraznou část. V širším smyslu vyznává svou víru též tím, že za ni bojuje a je připraven položit za ni i život. V takovém případě je s úctou připomínán. Chce-li se nevěřící stát muslimem, musí pronést Šahádu zpravidla před významným islámským činitelem, např. muslimský státník nebo místní hodnostář. Stačí ji pronést před dvěma svědky a pořídit úřední zápis. 7)

Modlitba (Salát)

Nezávisle na volných osobních modlitbách je muslim povinován k pěti každodenním modlitbám, a to v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu. Modlitba je platná jenom tehdy, jsou-li splněny stanovené podmínky: čistota těla (bez obuvi), čistota místa (je-li suché a neposkvrněné) a šatu, náležité odění (zakrytí stydkých míst – u mužů vše mezi pupkem a koleny a u žen – celé tělo kromě obličeje a rukou od zápěstí), zaujetí správného modlitebního směru, znalost modlitebních časů a zbožné předsevzetí. Muslim vykonává tyto modlitby vždy v arabštině a směrem k Mekce. Ve městech s převažujícím muslimským obyvatelstvem zpravidla vyzývá k modlitbám muezzin (služebník mešity, který svolává k modlitbě). Modlitbu je možno konat kdekoli, avšak modlitba v mešitě je považována za prospěšnější. Zvláštní místo mezi modlitbami zaujímá páteční polední modlitba, k níž se místní muslimská obec shromažďuje v mešitě jako k hlavní bohoslužbě. Tahára (není sice pilířem, ale tvoří důležitý předpoklad platnosti modlitby a pouti) Islám přikládá velkou závažnost čistotě. Jde o čistotu tělesnou, morální a rituální v jediném celku. Lehké znečištění je dotyk nečisté věci např. víno, lihoviny, psi, vepři, zdechliny, krev, hnis, zvratky a výkaly, ale nikoliv slzy, pot nebo hlen. Šíité přidávají mrtvá lidská těla a nevěřící. Obecně platí, že člověk se znečišťuje také konáním potřeby, spánkem, omdlením, dotykem osoby opačného pohlaví a dotykem pohlavních orgánů. K těžkému znečištění dochází jakýmkoliv pohlavním stykem a vůbec vyměšováním spermatu, u ženy je působí také menstruace a šestinedělí. Ve stavu lehkého znečištění není věřícímu dovoleno se modlit a dotýkat se Koránu. Při těžkém znečištění není přípustné ani se zdržovat v mešitě nebo přednášet Korán. Znečištění se odstraňuje očistným omytím. 8)

Náboženské daně (Zakát)

Muslim je povinen platit určitý podíl z některých komodit, které vlastní nebo získává (podle druhu se jedná o desátek, dvacátek nebo čtyřicátek), na dobročinné účely. Důraz na záslužnost dobročinnosti provázel islámské učení od samého počátku. Podle klasického práva se zakát odvádí každoročně z určených druhů majetku, pokud překračují stanovenou hranici nisáb. Zdaňovaný majetek zahrnuje vypěstované plodiny, které se rychle nekazí, zvláště obilí, hrozny a datle, dále velbloudy, skot, ovce a kozy, zlato stříbro a zboží uskladněné k obchodování. Ze zemědělských plodin se zakát platí hned po sklizni, z ostatních druhů po roce nepřetržité držby. Zakát lze odevzdávat přímo těm, komu má připadnout, správnější je však svěřit ho k rozdělení úřadům. Zakát tak záhy splynul se státními daněmi a pozbýval bezprostřední charitativní smysl. 9)

Půst (Sawm, Saum)

Třicetidenní půst zavedl Muhammad v Medíně na jaře r. 624 namísto jednodenního půstu, připomínajícího starší, židovský vzor. V měsíci ramadánu má muslim dodržovat půst od vší stravy, nápojů, pochutin a vůbec polknutí čehokoliv, pohlavního styku a kouření a záměrného zvracení vždy od svítání do soumraku. Má se také vyvarovat svárů, pomluv a neslušných řečí a pokud možno by měl konat dobré skutky. Povinnost půstu platí pro každého dospělého, duševně a tělesně zdravého muslima. Děti jsou vedeny k půstu zhruba od deseti let. Povinnosti jsou zproštěni lidé staří, nemocní, těhotné a kojící ženy, ti, kdo konají těžkou fyzickou práci, a lidé na cestách. Staří a nevyléčitelně nemocní nemohou půst nahradit později, dávají tedy náhradou potravu chudým. Ostatní zanedbané postní dny nahradí později. Pracovní doba a všechen veřejný život se v postním měsíci přizpůsobuje zvláštnímu rytmu, aby se unavení postící se věřící mohli ve dne prospat, zatímco v noci městská centra hýří světly, hudbou a rušným životem a obchody restaurace a kavárny zůstávají velkou část noci v provozu. K přerušení půstu má věřící přistoupit hned po západu slunce. Většinou se začíná datlemi s vodou, po nichž pak následuje další, zpravidla bohatá strava. 10)

Pouť (hadždž)

Povinnost vykonat alespoň jednou za život pouť do Mekky ukládá všem dospělým muslimům, mužům i ženám, koránský příkaz. Povinnost platí pro každého, kdo je tělesně i duševně zdráv a má potřebné prostředky k cestě. Neplatí pro otroky a ženy bez manžela nebo mužského příbuzného, který by je doprovodil, a neplatí také tehdy, není-li cesta bezpečná. Průběh poutě má svou tradiční formu, složenou z řady úkonů. Muslim, který pouť nastupuje, si obléká prosté poutnické roucho, které vyjadřuje rovnost všech muslimů před Bohem. Základními prvky poutě je sedmeré obejití Ka'by (chrám) – přitom se snaží políbit černý kámen nebo se jej alespoň dotknout, třeba i hůlkou, následuje sedminásobný běh mezi pahorky Safá a Marwa, odpolední prodlévání na planině Arafa (pahorek) východně od Mekky a závěrečná slavnost Íd al-adhá, která se skládá z modliteb a výměny darů mezi muslimy. Mekka spolu s Medínou představují posvátné okrsky, do nichž je zakázán přístup nemuslimům. Kdo vykonal pouť do Mekky, se těší ve svém okolí úctě. 11)

Korán

Korán byl Muhammadovi zjeven tajuplným procesem verbálního vnuknutí, které podle muslimů zprostředkoval archanděl Gabriel. Muslimové tvrdí, že Korán obsahuje pouze slova Boží a žádné příměsi lidského původu, ať od Muhammada nebo z jiných zdrojů (např. z Bible). Muhammad přijal a šířil koránské recitace v té podobě, v níž mu byly předány. „Vedení“ je jedno z několika synonym Koránu. Jiným je „rozlišení“ – mezi dobrem a zlem, pravdou a bludem. Po Muhammadově smrti jeho druhové všechny recitace shromáždili a nakonec se jim podařilo je uspořádat do psané, knižní podoby, s níž souhlasili tehdejší znalci recitací. Celý Korán je asi stejně dlouhý jako křesťanský Nový zákon. Skládá se ze 114 kapitol zvaných súry, které jsou uspořádané víceméně od nejdelší po nejkratší. První súra se pronáší při každém salátu a mnoha jiných příležitostech. Náboženští vůdci dávných dob, proroci, jako byl Abraham, Mojžíš a Ježíš, jsou připomínáni jako předchůdci Koránu a Muhammadova prorockého působení mezi Araby. Své Písmo muslimové střeží, studují a používají v praxi, jelikož v něm nacházejí poučení o Bohu a jeho příkazy muslimům, jednotlivcům i celé obci. Toto používání Koránu lze označit za informativní, jelikož klade důraz na poznání. Muslimové věří, že pokud je Korán recitován řádně, na přednašeče a posluchače sestupuje Boží přítomnost v podobě jeho sakíny. Tato sakína znamená doslova klid a zahrnuje pocit, že člověka chrání a vede Boží přítomnost. Koránu se muslimové dotýkají jen v rituálně čistém stavu (tento příkaz je z Koránu). Úctu projevují i tím, že jej vždy ukládají na čisté místo a navrch, nikdy pod nic jiného. Do textu nic nevpisují, psát poznámky do komentáře ke Koránu je však dovoleno. Naučit se celý Korán nazpaměť se považuje za zvláště záslužný čin a lidé, kteří to dokázali, jsou uctíváni jako strážci zjevení. Korán byl ústně zjeven nejprve Muhammadovi, ten se text naučil a recitoval jej svým druhům. Od té doby se Korán předává ústně i v písemné podobě z generace na generaci. 12)


VLASTNÍ VÝZKUM

Úvod


Naše výzkumná otázka zní: Do jaké míry mladí muslimové žijící v České republice dodržují zásady a tradice islámu v běžném životě?


Do tohoto výzkumu jsme šly s určitými představami o islámu a muslimech, které byly z větší části vyvráceny. Pro příklad můžeme uvést představu o ženách, kdy jsme předpokládaly, že kdyby měli muži možnost mít více žen, určitě by ji využili. Ale jak se ukázalo, tato představa byla ve většině případech mylná.
Chtěly jsme se také dozvědět, jakým způsobem šíří svou víru a jak svou víru přizpůsobují práci, návštěvám restaurací, když jsou s přáteli.
Pro všechny tyto aspekty jsme vytvořili okruhy otázek, které jsme jednotlivým respondentům kladly.


Obsah výzkumu

Abychom mohly skutečně zjistit míru dodržování tradic, navrhly jsme oblasti a vytvořily odpovídající otázky.

Nejprve se budeme zabývat přistěhovalými muslimy. Formou rozhovoru jsme mluvily s Adélou, formou otázek přes e-mail se Srdanem.

Původ

Kladly jsme otázky typu: jak dlouho žijí v ČR, jaký je původ rodičů, zda jsou oba muslimové nebo vyznavači jiného náboženství, kvůli čemu odešla jejich rodina (válka x politické důvody x práce x svoboda x náboženství), zda udržují kontakty např. vzájemnými návštěvami o svátcích.

Srdan
Pochází z Bosny a Hercegoviny. Jeho muslimský otec tam žije stále. Matka je pravoslavná křesťanka a žije se Srdanem v Praze. Přišli sem před 16 lety. Odešli kvůli válce(1992 – 1995, příčinou vzniku války byly spory o jednotlivá území národnostně promíchaného obyvatelstva).

Adéla
Dvacetiletá slečna, která pochází z Bosny a Hercegoviny. Do ČR přišla se svojí rodinou, když jí byly 4 roky. Přišli k nám kvůli válce a také proto, že Adely otec zde měl práci na stavbě.


Přizpůsobování se nové kultuře po přestěhování a v průběhu dětství


Ptaly jsme se hlavně na přizpůsobování ve škole, předpokládaly jsme jazykovou a etnickou bariéru. Oba muslimové se shodli, že na základní škole měli s dětmi trochu problémy. „Byla jsem prostě jiná, “ postěžovala si nám Adéla. Češtinu se naučili ve školce a v první třídě. V současné době už jazykové problémy nemají.

Další otázkou jsme zjišťovaly, zda tvoří většinu jejich přátel muslimove či nikoliv. Adéla vypověděla, že mezi muslimy nemá žádné přátelé. I většina Srdanových kamarádů jsou nevěřící.


Dodržování tradic a příkazů


Otázky k této oblasti jsme kladly jak přistěhovalým muslimům, tak i konvertujícím. U přistěhovalých muslimů jsme předpokládaly, že byly k islámu vedeni od dětství, a že způsob jejich výchovy byl pod vlivem islámu. Tuto hypotézu nám oba potvrdili. Adély rodiče si přáli, aby četla Korán, ale nebavilo jí to. Srdan ho prý četl namátkově a jednou ho babička vytáhla na bohoslužbu, tam byl poprvé a naposledy.

Dodržování zásad islámu - 5 pilířů.
U Adély a Srdana nás překvapilo, že pilíře nedodržuje ani jeden z nich.
Pravým opakem jsou konvertité. Ísa (v českém překladu Ježíš), Rašíd a Hamza. Všichni tři jsou českého původu.
Důležitá otázka, co je přivedlo k islámu a proč konvertovali.
Odpověď je jednoduchá ⇒ hledání smyslu života - kdo jsem a proč tu jsem. Ísa nejprve hledal v křesťanství, ale nezdála se mu trojjedinost Boha. V islámu je Bůh jeden jediný. Rašíd se zajímal o židovství, taoismus, buddhismus a křesťanství a měl stejný problém s trojjediností jako Ísa. A Hamza nějakým způsobem věřil ve vyšší princip. Zajímal se o historii a politiku Blízkého východu. Chtěl zjistit jaký je islám ve skutečnosti. Ne jak je prezentován v médiích. Tak si prostudoval 5 pilířů a Korán, přečetl nějaké knihy o islámu a ztotožnil se s tím.
Pilíře se snaží dodržovat všichni tři, ale je dost těžké modlit se pět modliteb denně v práci. Takže jak říkal Hamza, přesouvá to na večer. Pouť do Mekky zatím uskutečnil jenom Ísa, ale Rašíd a Hamza se chystají. Hamza prý až se ožení, aby tam nemusel dvakrát (počítá s muslimskou ženou).
Pravidelná návštěva bohoslužby je taky velice náročná, poněvadž jsou všichni zaměstnaní a bohoslužba probíhá každý pátek od 14 hodin. Není prý však problém sehnat z bohoslužby nahrávku.

Omezení v jídle a pití
Všichni tři konvertiti se vyhýbají vepřovému masu, nepijí alkohol a nekouří. Ale shodli se na tom, že ze začátku to bylo těžké a občas si zapálili nebo si dali pivo.

Přistěhovalí muslimové to moc neřeší, naprosto se přizpůsobili dnešní době. Pijí, kouří a vepřové maso více méňě konzumují. Adéla jí paštiky a párky, ale ne přímo vepřové jako takové.


Jaký způsob života je pro tebe přirozenější – muslimské mnohoženství nebo monogamie, co by jsi upřednostňoval, kdyby si žil v muslimské zemi?

Tak tuto otázku jsme kladli konvertititům, kteří jsou jednohlasně pro jednu ženu. Například Rašíd neuznává mnohoženství, protože by nemohl všechny ženy zabezpečit a milovat stejně. To si podle Hamzy mohou dovolit jen ti bohatí. Zároveň jsme se dozvěděly, že si mohou vzít jakoukoliv svobodnou ženu, která vyznává monoteistické náboženství. Takže muslimku, křesťanku i židovku. Všechny mají pro ně stejnou hodnotu. Ale například Hamza preferuje muslimku.


Přátelé a šíření víry

Chtěli jsme se dozvědět, zda mezi jejich přáteli převažují muslimové. U Ísy převažují muslimští přátelé, Hamza a Rašid to vidí tak půl na půl. A to proto, že mají hodně přátel v práci a nebo mezi bývalými spolužáky.

Také nás velmi zajímalo jakým způsobem šíří víru a zda skrývají svou identitu muslima nebo zda s tím nemají problém.
Hamza na prvním místě považuje za důležité ukazovat víru svým způsobem života. Na druhém místě považuje za důležité vyvracet předsudky a seznamovat lidi s islámem. Rašíd se také ztotožňuje s touto myšlenkou. Na šíření islámu se podílí aktivně. Pořádá přednášky, bojuje proti islamofobii, seznamuje lidi pozitivním způsobem, ne jak islám popisují média.


Zleva: Ísa, Rašíd, Hamza


ZÁVĚR

Vyhodnocení našeho výzkumu jsme musely rozdělit na dvě části. První část se týká konvertujících Čechů, druhá přistěhovalců. Pojítkem obou skupin je fakt, že všichni měli svobodnou volbu se rozhodnout, zda budou žít dle tradic islámu či nikoliv. Oba naši dotazování muslimové z Bosny se rozhodli odklonit od tradic islámu a přizpůsobit se evropské kultuře. Do ČR se přistěhovali z důvodu války a také pracovní příležitosti. Ve škole se rychle přizpůsobili a naučili se náš jazyk. K islámu nikdy nuceni nebyli, ale měli šanci se s ním seznámit skrze své rodiče a prarodiče. Tradice spojené s islámem více méně nedodržují vůbec – tzn. nemají problém s pitím alkoholu, kouřením, nemodlí se, nechodí na bohoslužby apod. Muslimové jsou pouze svým původem.

Co se týče konvertujících Čechů, tak hlavním důvodem proč se stali muslimy, byla důvěra ve vyšší princip, který spatřují právě v Bohu. Ale proč si nevybrali křesťanství? Problém byl v pochopení trojjedinosti Boha. Ale v islámu je Bůh jednoznačný. V podstatě každý z těchto tří muslimů se snaží dodržovat principy 5 pilířů islámu a další tradice vyplývající z Koránu a šaríji.

Kromě sexuální zdrženlivosti dodržují všechny tradice všichni tři. Je pro všechny tři těžké dodržovat 5 modliteb denně, protože jsou omezeni prací, i z tohoto důvodu nemají možnost navštěvovat pravidelně páteční bohoslužby. V podstatě za největší překážku v plnění tradic vidíme práci, kde místo toho, aby práce byla přizpůsobena principům víry jako je to v muslimských zemí, tak musejí svou víru omezovat a přizpůsobovat práci a svému okolí. Všichni tři se shodli na tom, že chtějí žít v ČR a mít pouze jednu ženu, kterou nebudou nutit, aby chodila zahalená od hlavy až k patě. Rozvádět se v plánu nemají, je sice povoleno, ale není Bohulibé.

Na svoji víru poukazují hlavně způsobem svého života a jeden z nich se i aktivně podílí formou organizování přednášek. Všichni tři mají touhu poznávat islám do hloubky a stále se v této oblasti vzdělávat.


ODKAZY A ZAJÍMAVOSTI

1)
Facebook [online]. 2008 [cit. 2009-02-20]. Dostupný z WWW:http://www.facebook.com/home.php
2)
ŠTAMPACH, O. I. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998.
3)
MENDEL, M., OSTŘANSKÝ, B., RATAJ, T. Islám v srdci Evropy. Praha: Academia, 2007.
4)
BEČKA, J., MENDEL, M. Islám a české země. Praha: Votobia, 1998.
5)
TOPINKA, D. Integrační proces muslimů v České republice: Pilotní projekt [online] Daniel Topinka. Ostrava: [s.n.], 2007. 101 s. Dostupný z WWW:http://web.mvcr.cz/archiv2008/dokument/2007/integrace_muslimu.pdf
6)
ŠTAMPACH, O. I. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998, s. 90.
7)
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 92.
8)
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 93-103.
9)
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 104-107.
10)
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 107-110.
11)
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 110-114.
12)
DENNY, Frederick M. Islám a muslimská obec. Praha: Prostor, 1998, s. 85-87.
islam-2009.txt · Poslední úprava: 29/05/2024 19:36 autor: 127.0.0.1