Tématem této práce je judaismus, především pak studium významných židovských svátků. Toto téma bylo zvoleno na základě zájmu o židovskou kulturu, neboť nemalou měrou ovlivnila vývoj a kulturu Českých zemí a celé Evropy.

Cílem výzkumu bylo nalézt odpověď na námi zvolenou výzkumnou otázku, týkající se oslav židovských svátků, jak v životě ortodoxních židů, tak i židů, kteří jsou více ovlivněni křesťanskou tradicí a za ortodoxní se nepovažují.

„Jaké židovské svátky slavíte, na kolik je dodržujete a jak tyto oslavy ovlivňuje prostředí, ve kterém žijete, tedy Česká republika?“

• Studium dokumentů

Studium dokumentů je nedílnou součástí výzkumu. Studovanými dokumenty se staly především knihy, které se zabývají zejména židovskými svátky. Získaly jsme informace obecnějšího charakteru, které jsme použily jako základ při dotazování respondentů.

• ŽIDOVSKÉ SVÁTKY, Jan Divecký
• CO BY MĚL KAŽDÝ VĚDĚT O ŽIDOVSTVÍ, Arnulf H. Baumann
• LEXIKON SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍ, Ch. Partridge a kol.

• Polostandardizovaný a nestandardizovaný rozhovor

Dotazovat se je možné třemi způsoby: pomocí standardizovaného, polostandardizovaného a nestandardizovaného rozhovoru. Standardizovaný rozhovor používáme v případě, že chceme získat velké množství informací (získaných od velkého množství respondentů), které je snadné později zpracovat. Nevýhodou je nízká validita a „košatost“ informací. V našem výzkumu tento typ použit nebyl. Polostandardizovaný typ dotazování je velmi vhodný pro případ, kdy máme osnovu s důležitými otázkami, které se chceme držet, ale jsme otevřeni širšímu rozsahu vyprávění. Směr nestandardizovaného rozhovoru určuje dotazovaný, což je výhodné, protože se dozvíme věci, o kterých jsme ani nevěděli a tedy bychom se nezeptali. Je ale možné, že některá důležitá témata se respondentovi nejeví jako důležitá, a proto mohou ustoupit do pozadí. V tomto případě je lépe respondenta směrovat. Díky rozmanitosti skupiny dotazovaných, kde se vyskytovali jak ortodoxní, tak neortodoxní židé, byl pro nás vhodnější polostandardizovaný a nestandardizovaný rozhovor. S neortodoxními židy se ukázal nestandardizovaný rozhovor jako vhodnější způsob zjištění odpovědi, neboť jsou více sdílní. Nebylo proto nutné použít předem připravené otázky. Striktnější forma polostandardizovaného rozhovoru se naopak ukázala vhodnější u židů ortodoxních, kteří jsou méně ochotni poskytovat informace o svém náboženství, jelikož není misijním.

Stejným tématem, čili židovskými svátky, se zabývalo nemálo autorů. Jedním z nich je i Jan Divecký se svou knihou Židovské svátky¹⁾. Tato kniha stručně popisuje jednotlivé svátky, dle posloupnosti v židovském kalendáři, což jsme použily i do naší práce. Nevýhodou této knihy je předpoklad autora, že se čtenář již s judaismem seznámil, a proto zde není brán přílišný ohled na vysvětlení některých arabských pojmů, které se zde vyskytují.

Dalším autorem je Arnulf H. Baumann. Jeho kniha Co by měl každý vědět o židovství²⁾ pojednává o židovství jako takovém. Jak už sám název napovídá, najdeme v této knize jakýsi souhrnný základ k celému náboženství, k svátkům nevyjímaje. Tato kniha je určena zejména pro laiky, kteří si chtějí rozšířit základní znalosti. Kniha také obsahuje mnoho ilustrací, jež zobrazují tradice či symboly judaismu.

Jinou knihou, ze které je možno čerpat informace, je: Lexikon světových náboženství³⁾ od Christophera Partridge a kol. Kromě judaismu se zde nachází velká řada dalších světových náboženství. Zaměřily jsme se zde především na židovské svátky, o kterých stručně hovořila Liz Ramsey. Oproti předcházejícím zmiňovaným knihám je obsah svátků velmi strohý, což lze považovat jak za výhodu, tak i za nevýhodu. Za hlavní přínos se dá pokládat fakt, že popis jednotlivých svátků je přehledný a výstižný. Z hlediska získání základních informací o židovských svátcích považujeme tuto knihu za dostatečnou. Na druhou stranu pro zjištění podrobnějších a rozsáhlejších informací je potřeba čerpat i z jiných pramenů (další literatura, popřípadě internet).

Svátky dělíme na:

• biblické (zmíněné v Tóře), které se ještě dále dělí na svátky poutní, tedy na svátky, při kterých byla v dobách existence Chrámu povinnost putovat do Jeruzaléma a přinést sváteční oběť, a na tzv. vysoké svátky
• historické, spojené s konkrétními dějinnými událostmi
• moderní, související se vznikem a existencí státu Izrael
• postní dny
• ostatní významné dny

CHANUKA

Chanuka („zasvěcení“) známá také jako Svátek světel, je osmidenní židovský svátek. Slaví se po osm nocí, počínaje podle židovského kalendáře 25. dnem měsíce kislev, což připadá na období od konce listopadu do konce prosince.

Hlavní chanukovou tradicí a obřadem je rozsvěcování světel na zvláštním osmiramenném svícnu nazývaném chanukija, kdy je každý večer postupně zapálena jedna svíce, až poslední večer svátku hoří všech osm. Na svícnu se však nachází ještě devátá svíce zvaná šamaš‎ (hebrejsky: „strážce“ nebo „sluha“), která slouží k zapalování ostatních svící. Chanuková světla se zapalují po západu slunce, nanejvýš však hodinu po setmění. Chanukie se umísťují na dobře viditelné místo, zpravidla k hlavnímu oknu nebo poblíž dveří vedoucích do ulice.

O Chanuce se také hrají různé hry. Jednou z Chanukových her je drejdl. Drejdl je čtyřstranná káča. Na každé straně má natištěné hebrejské písmeno. Tyto písmena jsou počátečními písmeny slov hebrejské věty Nes Gadol Haja Šam a v překladu znamená „stal se tam velký zázrak,“ což odkazuje k zázraku s olejem. Vítězové hry dostávají chanuka gelt, neboli chanukové peníze. Ty dostávají ale také děti, aby měly ze svátku větší radost.

JOM KIPUR

Jom kipur je jedním z vysokých židovských svátků, jenž se podle Bible nazývá Den smíření. Připadá na 10. den měsíce tišri a je pro mnoho lidí jedním z nejvýznamnějších dnů v židovském kalendáři. Tento den se připomíná dlouhým, více než dvacet čtyři hodin trvajícím půstem a intenzivními modlitbami. Jom kipur se nazývá šabat šabaton (šabat šabatů).

Jom kipur je dnem, ve kterém je zakázáno jídlo a pití, koupání, péče o tělo, sexuální styk. Místo kožených bot se nosí látkové či gumové. Během tohoto svátku, stejně jako na Šábes, je zakázána veškerá práce.

V Izraeli je v tento den vyhlášen zákaz jízdy automobilem. Nevysílá televize ani rozhlas. Jsou zavřeny všechny obchody a úřady. Výjimku tvoří policie, zdravotnictví a armáda.

ROŠ HAŠANA

(doslova hlava roku, Nový rok) 1. – 2. tišri (září – říjen) Podle staré tradice tento den odpovídá stvoření Adama.

Charakteristickým symbolem svátku Nového roku je roh. Nový rok je v kultovním kalendáři označen jako den troubení, je v něm přikázáno pamětní vytrubování. Zvuk rohu připomíná stvoření, zjevení na Sinaji (Mojžíš přijal Tóru a předal ji…), napomínání proroků, zboření chrámu, (vyvolává vzpomínku na obětování Izáka, připomíná den soudu, potřebu obrácení, ale také vykoupení Izraele.

Talmud (rozsáhlá sbírka spisů obsahujících rabínskou nauku) říká, že na Nový rok jsou otevřeny 3 knihy: kniha zachráněných, kniha zavržených a kniha těch, kteří stojí mezi těmito skupinami. O těch zůstává nerozhodnuto až do desátého dne – Dne smíření (Jom kipur). Budou-li shledáni hodnými, budou zapsáni k životu, jinak jsou zapsáni mezi zavržené. Toto přesvědčení je vyjádřeno také pozdravem, kterým se židé zdraví v tento den po večerní bohoslužbě: „Kéž jste zapsáni k dobrému roku!“

PURIM

Tento svátek se slaví 14. den měsíce adaru (únor – březen). Svátek připomíná záchranu židů v perské diaspoře před genocidou, kdy jejich nepřítel Haman chtěl pomocí losu určit datum jejich vyhlazení, jak o tom vypráví kniha Ester.

Svátku předchází postní den (13. adar) na památku královny Ester. Povinností tohoto svátku je: 1. čtení megila (svitek) Ester (megila – myslí se kterýkoliv z Pěti svitků předčítaných v synagóze o určitých svátcích – Píseň písní, Rut, Pláč, Kazatel, Ester – užije-li se výraz megila bez dalšího označení, znamená vždy knihu Ester) 2. posílání dárků přátelům 3. dárky pro chudé 4. čtení Tóry 5. recitace 6. radostné hodování 7. zákaz smutku a postu

V Talmudu čteme příkaz: „Člověk je povinen se na svátek Purim tak rozveselit, že už nedovede rozlišit mezi proklet buď Haman a požehnán buď Mordokaj“

ŠÁBES

Šábes (odpočinout) je v judaismu sedmý den v týdnu, věnovaný odpočinku a upuštění od pracovní a všední činnosti. Šábes je nejdůležitější svátek judaismu, jehož dodržování je nařízeno přímo Desaterem.

Na jedné straně má šábes sloužit jako připomenutí stvoření světa, na druhé straně připomíná i období Izraele v egyptském otroctví. Tento svátek začíná každý pátek se západem slunce.

Třicet devět zakázaných prací je soubor činností, které je zakázáno provádět o šábesu a většině židovských svátků. Mezi zakázané práce patří např. zapalování ohně. Zákaz se netýká užívání ohně, pouze jeho zapálení nebo uhašení. Tento zákaz se týká i elektřiny, která je považována za druh ohně. Elektřinu je rovněž možné o šábesu používat, pouze spotřebiče nesmí být zapínány nebo vypínány. Tento zákaz se týká i používání automobilů, dále pak například vaření (pečení), přenášení věcí z prostoru do prostoru atd. Mimo práce je zmíněn výslovný zákaz cestování. Ohledně cestování je výraz „ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa“ vykládán tak, že je možné cestovat v rámci svého města nebo své obce.

Jelikož je židovství nemisijním náboženství, jehož příslušníci neradi hovoří o své víře, nebylo pro nás tedy snadné výzkum provést. Při hledání odpovědi na výzkumnou otázku jsme měly možnost hovořit se třemi židy, z nichž pouze jeden se považoval za ortodoxního.

Prvním dotazovaným byl Honza Fisher, který je naším vrstevníkem, díky čemuž byla konverzace snadnější a příjemnější. Honza studuje sociologii na Karlově univerzitě v Praze. O judaismus se začal zajímat kolem svého dospívání. Jelikož rodiče nejsou ortodoxními židy, nebyl od útlého věku veden k povinnostem, které by měl správný žid znát a dodržovat. Rozhovor se stal o to zajímavějším, když jsme zjistili, že jako jediný z rodiny plánuje konvertovat k této víře. Jeho rodina ho plně podporuje a při dodržování židovských tradic se mu snaží vyhovět. Po položení výzkumné otázky nám bylo sděleno, že převážně slaví svátek Purim (při tomto svátku se pořádají večírky, rozdávají dárky a hlavním smyslem je opít se tak, aby se zapomenulo jméno Haman), který patří mezi jeho nejoblíbenější. Dalším zmíněným svátkem byla Chanuka (oslava pořádaná k opětovnému vysvěcení chrámu, která trvá 8 dní a každý den jsou děti obdarovány dary). Kromě Chanuky slaví i křesťanské Vánoce s rodinou. Posledním větším svátkem byl Šábes (den radosti a klidu, kdy se připomíná vysvobození izraelského lidu z Egypta). Sdělil nám, že tento svátek dodržuje velmi zanedbatelně. Více než prostředí, ve kterém žije, ho ovlivňuje rodina, i když se ho snaží v jeho rozhodování a počínání podpořit.

Dalším respondentem se stal pan Günsberger, který je spolumajitelem rodinného obchodu a restaurace v Široké ulici v Praze. Obchod je zaměřen na prodej košer a bio potravin a navštěvují ho převážně cizinci nebo lidé žijící v okolí. Restaurace funguje v průběhu celého roku, ale největší návštěvnost mívá v době Šábesu. Pan Günsberger se považuje za zastánce ortodoxního směru judaismu, což je patrné na první pohled. I přesto, že se považuje za ortodoxního žida, nedodržuje sváteční povinnosti tak, jak je určeno v Tóře. Je to zapříčiněno především prostředím. Během některých významnějších svátků (např. Roš Hašana – oslava Nového roku, který je slaven v měsících září-říjen) jsou na izraelském velvyslanectví pořádány oslavy, kterých se občas účastní. Zde se tančí, popíjí, zkrátka oslavuje příslušná událost. Narozdíl od 1. respondenta dodržuje pravidla a zákazy Šábesu. Jinak se ve zbytku výpovědi s ním shoduje.

Třetím respondentem je osmnáctiletý student gymnázia Šimon. Šimon je poloviční Žid z matčiny strany, ale ani jeden z jeho rodičů k víře nekonvertoval. Pochází tedy z rodinného prostředí, kde židovství a dodržování určitých tradic je bráno spíše jako úcta k předkům a k židovské historii. Rozhovor se odehrál po internetu a respondentovi byla položena pouze výzkumná otázka, byla mu tedy ponechána úplná svoboda k vyjádření. Na výzkumnou otázku odpověděl, že slaví Chanuku, svátek světel. Členové rodiny se každý večer z osmi dnů tohoto svátku sejdou, zapálí svíčku a společně si zazpívají píseň. Jak Šimon řekl, pro trochu ortodoxnější židy, kteří neslaví Vánoce, je Chanuka jakýmsi vynahrazením. Děti (a nejen ony) totiž dostávají při zapalování svíčky dárky či peníze. Dalším svátkem, který Šimonova rodina slaví, je Pesah. Toto je jediný svátek, který tato rodina slaví v židovské obci, protože je to pro celou rodinu jednodušší (řeč přednese rabín, nikoli člen rodiny). Posledním svátkem je Roš Hašana, tedy židovský Nový rok. Tento svátek však rodina nijak neslaví, spíš si členové jen připomenou, že Nový rok právě je. Jak se tento svátek slaví doopravdy, Šimon ani neví.

Otázka: „Jaké židovské svátky slavíte, na kolik je dodržujete a jak tyto oslavy ovlivňuje prostředí, ve kterém žijete, tedy Česká republika?“

Kvalitativní metodologie nám pomohla dojít k cíli našeho výzkumu čili nalézt odpověď na tuto výzkumnou otázku. Na první část otázky, tedy jaké svátky respondenti slaví, respondenti odpověděli, že slaví především hlavní židovské svátky jako Jom Kipur, Purim, Chanuka, Šábes, Pesah. Ostatní svátky si připomínají jen slovně.

Poměrně jednoznačných odpovědí se nám dostalo na zbylé dvě části výzkumné otázky, tedy na kolik tyto svátky dodržují a jak tyto oslavy ovlivňuje prostředí, ve kterém žijí. Dodržování svátků, stejně jako celý život židů, prostředí ovlivňuje velkou měrou, a to i u židů, kteří se považují za ortodoxní. Od respondentů jsme se dozvěděly, že striktní dodržování svátků není snadné. Hlavním důvodem je, že se nenacházejí v místě jádra židovství (Izrael). Není tedy překvapující, že jsou židé v České republice, jejichž počet je relativně malý, ovlivněni prostředím s křesťanskými kořeny.

Děti z židovských rodin nechodí do „speciálních“ škol, ale jsou odmala v kontaktu s dětmi z ateistických rodin, popř. s křesťanskými dětmi. Je proto těžké mimo domov přísně dodržovat ortopraxi židovského života. Navíc je na území České Republiky málo rodin, kde má židovský původ otec i matka. Jako jinde po celém světě, dochází i zde již běžně k exogamním sňatkům. Česká Republika, jeden z nejateističtějších států světa, je obecně nábožensky vlažný a nemůžeme proto očekávat, že v případě židovství tomu bude jinak, zvláště k nízkému celkovému počtu židů na jejím území. Od významných židovských center světa jsme daleko a jejich vliv proto není silný. 

Počet shlédnutí: 48