Král, Kaipr, Dillinger, Kricnerová, Ekl. Poláci na Těšínsku. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/kral_kaipr_dillinger_kricnerova_ekl_-_polaci_na_tesinsku

Polsko je jednou ze 4 sousedících zemí České republiky, zároveň jde o jednu ze dvou slovanských zemí, s kterými ČR sdílí společné hranice. Vzájemné česko-polské vztahy se tak mohly vyvíjet po dlouhou dobu. Mnohdy byly velmi napjaté a často ústily ve vojenské konflikty v průběhu dějin. S tím zároveň souvisel i posun hranice mezi oběma státy. Mohlo tak často docházet k míšení obyvatelstva a zároveň tak vznikal prostor pro výskyt minorit na daném území.

Pohraničí bývá často místem střetávání kultur, jelikož se zde zpravidla potkávají alespoň dva národy. Jinak tomu pochopitelně není ani na území Těšínska, neboli Těšínského Slezska, jehož situace je v této práci rozebírána. Toto území vzniklo na místě bývalého Těšínského knížectví ve Slezsku. Na západě je Těšínsko ohraničeno toky řek Ostravice a Odry a z východu řekou Bělou. Historickou metropolí je město Těšín. Dnes je území rozděleno mezi Česko (přibližně 56 % bývalého území) a Polsko (přibližně 44 % bývalého území).

Po druhé světové válce, kdy došlo k odsunu sudetských Němců z českého pohraničí, neproběhly v regionu Těšínska obdobné akce. To pochopitelně vyplývá z průběhu druhé světové války, kdy byly obě země okupovány Německem a nebyly zde tak vyhraněné vzájemné vztahy. Z tohoto důvodu zde zůstala početná polská menšina, která zde tvoří výraznou část obyvatelstva. Česko-polské vztahy jsou dlouhodobě na dobré úrovni, může tudíž být zajímavé, do jaké míry se Poláci a Češi vzájemně ovlivňují.

Výzkum je tudíž primárně zaměřen na polskou národnostní menšinu v oblasti Těšínského Slezska. V České republice má právě tato oblast největší zastoupení polské národnostní menšiny. V české oblasti Těšínska žije necelých půl milionu obyvatel a z toho asi 10 % tvoří Poláci. Mnohé obce tak mají přibližně deset procent obyvatelstva polské národnosti a jsou tedy dvojjazyčné.

Rozdělení Těšínska se zakreslením státní hranice Československé republiky s Polskou republikou, stanovené dne 28.7.1920

Mapa byla zveřejněna v publikaci: Nástin Dějin Těšínska r.v. 1992

Mohou existovat nějaké změny v polštině polské menšiny žijící v ČR oproti užívanému jazyku v Polsku?

Podotázky:

1. Jaký je názor Poláků na dané téma?
2. Jak se k problematice staví polská menšina v Praze?

Jak a do jaké míry se může změnit jeden jazyk v rámci menšiny oproti většině? Je možné, že se za pár desítek let změnila polština užívaná na Těšínsku v jiný jazyk či dialekt? Nebo tento proces momentálně probíhá? Mimo tyto existuje mnoho dalších otázek pro to, jakým způsobem se zkusit dobrat cíle. A co je vlastně cílem této práce? Jejím určením je hledání možné jazykové bariéry mezi polskou menšinou žijící v ČR a běžnými Poláky z jejich rodné země. Chceme zjistit, jestli nějaká bariéra vůbec existuje. A pokud ano, jaká jsou její specifika. Může to být pár odlišných slov, může to být odlišné používání stejných slov, jejich změněné významy, či snad možná v extrému vytvoření odlišného dialektu jako v případě provensálštiny a francouzštiny? Věříme, že odpovědi na tyto a další otázky budeme schopni na konci našeho výzkumu určitým způsobem definovat a prezentovat.

Na téma česko-polské vztahy bylo napsáno již mnoho publikací a některé z nich nám dobře posloužily pro uvedení do tématu. Tato práce se zaměřuje na Poláky na Těšínsku, ale na toto téma už tolik dostupných publikací není.

Kniha Těšínsko historické a jazykové¹⁾ konkrétně kapitola - jazykové českopolské pohraničí na Těšínském Slezsku, popisuje zejména historický vývoj jazyka na Těšínsku, a to od husitských dob až po rok 1880. Autor se věnuje hlavně zeměpisným rozdělením Těšínska, náboženství (konkrétně českobratrské církví), poměry v jednotlivých českých i polských obcích z hlediska jazykového rozhraní, jako jsou například Dětmarovice, Orlová nebo Dolní a Prostřední Suchá. A najdeme zde i přehled dějin knížectví Těšínského.

Další publikace, která se dotýká jazykové problematiky na Těšínsku, je práce Jazyková komunikace mládeže na dvojjazyčném území českého Těšínska²⁾. Tento sociolingvistický výzkum, který byl prováděn pomocí dotazníkové metody, se zaměřuje na studenty středních a vysokých škol polské i české národnosti. Pojednává o srozumitelnosti polského a českého jazyka pro dotazované (jaký jazyk považují respondenti za mateřský, který jazyk je pro ně obtížnější, atd. Z výsledku vyplývá, že polštinu jako mateřský jazyk uvedli 2 respondenti, 5 respondentů považuje za svůj mateřský jazyk češtinu a jeden má jen nářečí jako mateřštinu. Z 10 odpovědí 2 osoby zvolily variantu polštiny a místního nářečí, nikdo ale nevybral češtinu a místní nářečí zároveň

Poláci na Těšínsku ³⁾ je publikace několika českých i polských autorů, kteří sami o své knize píší, že je průkopnickým činem. Pojednává o historii Poláků v Těšínském Slezsku, zda jsou vnímáni jako přistěhovalci, atp. Pokud se budeme soustředit pouze na kapitolu o jazykové problematice, najdeme zde řadu podobností jako v již zmíněné knize Těšínsko historické a jazykové, a to zejména o jazykové historii Těšínska.

V knize Těšínsko (1. díl) ⁴⁾ se zabývá jedna kapitola nářečím. Jejím autorem je Ladislav Pallas. Vysvětluje zde, že všechna nářečí na Těšínsku, jsou nářečí slezská. Mají ale dva základní typy: slezská nářečí českého typu a polsko-český smíšený pruh. Autor dále poukazuje na fakt, že celé Těšínsko je, jak víme, dvojjazyčné (čeština a polština). A tak jsou těšínští Poláci ovlivňováni spisovnou češtinou, resp. nářečími českého typu.

Ze zprávy Report about the National and Language Situation in the Area around Czeski Cieszyn in the Czech Republic ⁵⁾, kterou uveřejnila The European Academy of Bolzano, můžeme získat značné statistické informace o mladé populaci Poláků na Těšínsku. Mezi tyto údaje například patří, že 20% Poláků, žijících na Těšínsku, uvádí tamní dialekt jakožto jejich mateřský jazyk. Mezi další zajímavosti zde uvedené můžeme zmínit tvrzení, dle kterého 40% Poláků nepovažuje polštinu za jazyk, který ovládají nejlépe. Velký důraz je kladen na těšínský dialekt, který používají převážně bilingvní studenti středních škol. Ten je pro mnohé jakousi směsicí polštiny a češtiny. Text zároveň uvádí do problematiky Ťěšínska i z historického hlediska a poukazuje na střetávání kultur (viz další kapitola).

Těšínsko bylo územím častých konfliktů již od počátku historie. Příchod Slovanů na toto území je datován na 8. století, kdy toto území správně spadalo pod vliv Velkomoravské říše. Vzhledem k neúplné archeologické probádanosti daného území není úplně jasné historické pozadí z dřívějších dob. Po rozpadu Velkomoravského knížectví přešel mocenský vliv pod českou šlechtu z rodu Přemyslovců. Vpád Poláků v 11. století znamenal odtržení celé oblasti od Českého království a připojení k Polsku. V pozdním 13. a začátkem 14. století se ovšem tehdejší knížata, pod jejichž pravomoc Těšínsko spadalo, začali přiklánět opět k české koruně. Vyvrcholení tohoto odklonu od polské nadvlády bylo v roce 1327, kdy se těšínský kníže stal leníkem českého krále.

V následujících stoletích byla celá oblast často sužována přechody vojsk, které s sebou zpravidla nesou značné poškození území a decimaci majetku i populace. Zároveň regionu neprospěly ani spory mezi katolickou a protestantskou šlechtou, které zde dlouhodobě probíhaly. V polovině 17. století došlo k vymření šlechtického rodu Piastovců, kteří Těšínsko spravovali, a tak přešlo vlastnictví celé oblasti pod habsburskou korunu. 18. století bylo ve znamení nepokojů a odbojů. Ty byly vyvolány převážně ekonomicky špatnou situací.

V 19. století, společně s příchodem průmyslové revoluce a zvýšené poptávce po uhlí a dalších nerostných surovinách, vzrůstala strategická i ekonomická důležitost tohoto území. V této době se zde začíná projevovat také nacionalistické cítění jak ze strany Čechů, tak Poláků.

Po první světové válce začaly spory o celou oblast mezi Polskem a Československem. Nejzávažnějším konfliktem byla tzv. Sedmidenní válka, což byl ozbrojený konflikt mezi ČSR a Polskem, který ovšem byl na nátlak zemí Dohody rychle ukončen. Nicméně tato válka vyústila v rozšíření území spadajícího pod vliv ČSR. Po mnichovské dohodě bylo celé Těšínsko připojeno k polskému území, nicméně po konci druhé světové války a znovuutvoření hranic bylo území prakticky totožné se stavem před rokem 1938. Toto rozdělení území přetrvává až do dnešních dnů.

Vzhledem k omezeným možnostem této semestrální práce bohužel není možné provádět kvalitní kvalitativní výzkum, tudíž jsme byli nuceni přistoupit ke kompromisu a to hlavně v praktické části. V první fázi jsme se zaměřili na získání povědomí o polské menšině, jejich rozšíření a historii v ČR atd. Při zpracování této části bylo našim hlavním záměrem studium dostupných dokumentů, tedy knih či dostupných internetových a psaných článků, abychom byli schopni verifikovat pravdivost informací, ze kterých prvotně vycházíme, tedy práce našich kolegů z vyššího ročníku.

Nejlepší možností s našimi omezenými možnostmi (viz výše) se v praktické části jevilo použití dotazníkové metody, kterou jsme schopni dotazník dostat pomocí internetu k více lidem, tudíž získat více dat a možnost dobrat se přesnějších výsledků. Samotný dotazník je semistrukturovaný, respondenti měli možnost se k tématu vyjádřit pomocí vlastních slov. Jelikož byl šířen hlavně mezi mladší generaci (na kterou jsme se prioritně zaměřili), je kompletně v anglickém jazyce, čímž sice může docházet k určitým odchylkám, ale v daných podmínkách jsme neměli možnost zajistit překlady do/z polštiny. Tento dotazník je doplněn o určitou formu polořízeného rozhovoru, který jsme měli možnost dělat osobně s respondenty z dané oblasti.

Samotný výzkum probíhal téměř po šest týdnů, od definice cílů této práce až po konečnou analýzu nasbíraných dat a jejich vzájemné spojitosti. Dle metodologie je založen primárně na výsledcích z dotazníků, vhodně doplněn o dva polořízené rozhovory, které jsme měli možnost udělat. Bohužel celým výzkumem se proplétal jako červená niť jeden z hlavních problémů: časová náročnost výzkumu podobného ražení. Při omezené časové lhůtě a omezených možnostech jsou výsledky práce zcela jistě ne tak dostačující, jak by mohly být. Jde o soubor názorů lidí z různých oblastí na dané téma a samotný výsledek je nutné brát s určitou rezervou oproti klasickému hloubkovému výzkumu.

Naši snahu lze prakticky rozdělit do dvou, respektive tří částí: zjištění názorů na dané téma u vedlejších skupin (tzn. Poláků a polské menšiny zde v Praze) a na získání informací přímo od lidí žijících v dané oblasti. Dle našeho názoru je opět nutné zmínit, že se celá práce zaměřila na získání podstatných informací na dané téma od mladé generace, tzn. vysokoškolských studentů a výsledek může být tímto pohledem omezen. Každopádně, vedlejšího cíle jsme dosáhli s použitím dotazníků rozesílaných pomocí internetu, kde nám, možná ani ne tak překvapivě, docházely protichůdné výsledky. Nejedná se ovšem o opačné výsledky z obou táborů, ale o konfrontaci názorů mezi Poláky v Polsku a Poláky žijících v ČR, respektive v Praze.

Zaměříme se nejprve na Poláky z Polska. Na otázku: „Do you think, that Poles living in Czech Republic could be different in some way above nature Poles?“ („Myslíte, že Poláci žijící v České republice mohou být nějakým způsobem odlišní od Poláků žijících v Polsku?“) byla odpověď ano obsažena ve více než devadesáti procentech vrácených dotazníků, podobný výsledek můžeme nalézt na následující otázku: „Could be that difference in common use language?“ („Může tato změna být v běžně úžívaném jazyce?“) Z těchto odpovědí (mimo jiné) je možné vyvodit poměrně jasný závěr, že podle mladé polské generace již česká polská menšina na Těšínsku nepoužívá tutéž polštinu jako oni.

Zajímavé ovšem je, jaké reakce docházely z tábora Poláků v Praze. Jak už bylo řečeno výše, jejich názor je zcela opačný. Prakticky ve všech případech byla odpověď na možnou změnu jazyka záporná, dle jejich posouzení ani k žádné změně nemohlo dojít. Poláci jsou prostě Poláci a o nějaké jazykové degradaci nemůže být řeč. Následující věta už je pouhým dohadem, proč je jejich názor takový, jaký je. Poláci samotní jsou velice hrdí na svůj původ, jazyk atd., to samotné by mohlo zapříčinit rozdílné odpovědi z různých míst (pro Poláky v Polsku už to nejsou ti „praví“ Poláci, zatímco pražská polská menšina „hlasovala ve svůj prospěch“, jelikož v opačném případě by sama sebe degradovala na „poloviční a neúplné“ Poláky, kteří mluví počeštělou polštinou, což by bylo v rozporu s jejich polským nacionalismem.

Samozřejmě, nejpodstatnější je názor skupiny lidí, kterých se dané téma přímo dotýká, kteří jsou seznámeni se situací a mohou podávat pravdivé a úplné odpovědi na pokládané otázky. Nejlepší cesta, jak tyto odpovědi získat, je promluvit si s takovými lidmi, což jsme také udělali. Bohužel ne v rozsahu, který byl původně plánován, ale v dostatečném alespoň pro malé střípky porozumění jazykové situace na Těšínsku. Z těchto rozhovorů vyplývá, že obdobně jako Poláci žijící v Praze ani Poláci na Těšínsku se necítí nijak jazykově odlišní od jejich krajanů v Polsku. Zároveň byli respondenti tázáni, zda se setkali s nějakým výrazem, či formulací, při komunikaci s rodilými Poláky, které by jasně nerozuměli, nebo nepochopili její význam. I v tomto případě byla reakce negativní, tudíž by se dalo vyvozovat, že polština na obou stranách hranice je totožná. Může zde ovšem vyvstat otázka, na kolik je rozvinutá komunikace mezi těšínskými a polskými Poláky. Je pochopitelné, že pokud by se vzájemná komunikace omezovala pouze na úzce ohraničená témata, kde není velká jazyková variabilita a jen malý prostor k nějakým zásadním odlišnostem, může člověk jen těžko zaznamenat nějakou odchylku v používaném jazyce. Nicméně rozsah vzájemné komunikace se dá jen velmi těžko zjistit za použití dotazníků. Ačkoliv jsme zjistili, že někteří z těšínských respondentů mají příbuzné v Polsku, můžeme jen těžko posoudit, nakolik spolu vzájemně komunikují.

Opět se dostáváme k pohledu rodilých Poláků na jejich těšínské krajany. I zde se můžeme v několika případech setkat s názorem, že se již nejedná o „pravé Poláky“, ale tento názor není tak výrazný, jako u dotazů na Poláky žijící v Praze. Blízkost hranice obou států zde pravděpodobně představuje mnohem menší problém. Poláci v Praze tak představují „ty, kteří odešli daleko“, zatímco ti, kteří žijí na Těšínsku, jsou zcela evidentně bráni jako Poláci, kteří ovšem žijí na území historicky a politicky utvořeném do současné podoby. Proto je i pohled polských Poláků na těšínskou polštinu velmi pozitivní a nevnímají ji jako nijak deformovanou. Jeden z respondentů uvedl, že těšínskou polštinu vnímá jako trochu odlišnou, ale spíše jako další regionální nářečí, kterému bez problémů rozumí v plném rozsahu.

• pl. anioł, ť. ańoł, č. anděl
• pl. beczka, ť. bečka, č. sud
• pl. jabłko, ť. jabko, č. jablko
• pl. diabel, ť. djobol, č. ďábel

V rámci tohoto výzkumu byli dotazováni Poláci žijící v Polsku, Praze a na Těšínku primárně ohledně jazykových odlišností mezi těmi žijícím v Polsku a v České republice, s rozdělením na dvě zmíněné lokality. Podle získaných informací v Polsku žijící Poláci nevnímají své krajany v Praze jakožto plnohodnotné Poláky, nicméně těšínští krajané pro ně (ve většině případů) představují Poláky se vším všudy, jen s tím rozdílem, že jsou odděleni od Polska státní hranicí.

Z jazykového hlediska je situace velmi obdobná. Polští Poláci poukazují na polštinu používanou v Praze žijícími Poláky jakožto na „špatnou“, tedy ne ryzí polštinu. V tomto tvrzení ovšem Pražští Poláci oponují a tvrdí, že jejich jazyk je stejný jako v Polsku, bez nějakých zásadních rozdílů a nesetkávají se ve vzájemné komunikaci s nějakými barierami. Vnímání těšínských Poláků těmi polskými, z jazykového hlediska, je opět odlišné od těch pražských. Těšínská polština je sice možná v některých věcech lehce odlišná, ale maximálně vnímána jakožto regionální nářečí, ale je stavěna na úroveň polské polštiny. Je vnímána maximálně jakožto regionální nářečí, tudíž můžeme tuto odchylku přirovnat asi k rozdílům mezi češtinou používanou v Praze a v Brně. Zároveň z výzkumu vyplývá, že žádný z dotazovaných těšínských Poláků se nesetkal s výrazem, kterému by v polštině nerozuměl a tudíž i tito respondenti vnímají těšínskou polštinu jakožto rovnocennou té polské.

• BECHNÝ, J. A KOL. Slezsko, Opava : Matice slezská, 1992
• BOGOCZOVÁ, I. Jazyková komunikace mládeže na dvojjazyčném území českého Těšínska, Ostrava : Ostravská univerzita, 1993.
• GELNER, J. A KOL. Těšínsko, 1. díl, muzeum Těšínska, Valašské muzeum v přírodě, Šenov u Ostravy : Tilia, 2002.
• MIKOLÁŠ J. L. Těšínsko historické a jazykové, uspořádal Jar. Ludvík Mikoláš, Raškovice : Nákladem Bezkydských besed v Raškovicích, 1917.
• PETRÁŠ, R. Menšiny v komunistickém Československu. Právní a faktické postavení národnostních menšin v českých zemích v letech 1948-1970, Praha : VIP Books, s. r. o., 2007.
• SZYMECZEK, J. Poláci na Těšínsku 1920-2000 - Polacy Zaolziu, Český Těšín : Sborník příspěvků z vědecké konference, 2002.

• BOGOCZOVÁ, Irena. Report about the National and Language Situation in the Area around Czeski Cieszyn / Český Těšín in the Czech Republic [online]. Bolzano : European Academy of Bolzano, 2006. 7 s. Zpráva. European Academy of Bozen. Dostupné z WWW: <http://www.eurac.edu/en/research/areas/LanguageLaw/Documents/CzeskiCieszynpaper7_2_Bog_eng.pdf>.



Počet shlédnutí: 80