Ladíni v Itálii

Markéta Sovová, Hana Housková, Ingeborg Mézlová, Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2016.

Tato práce se zabývá etnickou minoritou Ladínů v Jižním Tyrolsku, její kulturou a projevy s ní spojenými. Také obsahuje informace o historickém vývoji ladínské minority, věnuje se blíže specifickému jazyku ladínština a rozebírá problematiku autonomie a veřejné správy Jižního Tyrolska a italských provincií Bolzano, Trento a Belluno. Ladínové je pojem označující obyvatele italských Dolomit rétorománského původu, kteří žijí v provinciích Bolzano, Trento a Belluno. Již od pradávna osidlují pět údolí na severu Itálie a mluví i svým vlastním jazykem ladínštinou, která spadá do skupiny románských jazyků, konkrétně do podskupiny rétorománských jazyků. Předpokládá se, že ladínsky dnes mluví kolem 45 000 lidí. Tato etnická minorita si svou kulturu velmi chrání a snaží se ji udržovat a rozvíjet, aby mohla být předávána po další generace. Ladínové se vyznačují svým originálním talentem k dřevořezbářství, které je velmi typické pro danou oblast. Hlavním zdrojem ekonomických příjmů je především turistický ruch, v zimní sezóně jsou Dolomity vyhledávaným lyžařským střediskem a v letních obdobích jsou zase cílem mnoha horských turistů, kteří přijíždějí za dechberoucími scenériemi horských úpatí v nadmořské výšce až 2 500 m. n. m. V oblasti se také vyskytují italské a německé menšiny, se kterými v dnešní době Ladínové dobře vycházejí, přes těžkosti, které ovlivnily všechny obyvatele severní Itálie během období druhé světové války.

Obrázek č. 1.: Národní park - Val Badia ¹⁾

Hlavní výzkumná otázka této práce zní - Jaké jsou hlavní znaky Ladínské kultury a jakým způsobem se vymezují vůči ostatním obyvatelům v Severní Itálii?

Poté byly definovány tři další otázky rozvíjející a upřesňující otázku hlavní. Tyto výzkumné podotázky jsou následující:

- Jakým způsobem se vyvíjelo Tyrolsko a které vlivy můžeme pozorovat v této souvislosti s komunitou Ladínů? Jaký je koncept správního systému v dané oblasti?

- Jakými hlavními prvky je utvořena etnická identita Ladínů?

- Je jazyk hlavním prvkem, kterým rozvíjejí svou národnostní identitu?

Rozdělením údolí v oblasti Aplských Dolomit (Val Gardena, Val di Fasa, Val Badia, Cortina di Ampezzo a Livinallongo) a definicemi jednotlivých dialektů se zabývá Carmen Rubatscher v díle The fate of minority languages²⁾ Definuje zde rozdíly mezi jednotlivými dialekty ladínštiny a popisuje vývoj v jejich rozmanité historii. Autorka díla má k ladínské kultuře velmi blízko, neboť s rodinou vyrůstala v Jižním Tyrolsku a navštěvovala ladínskou školu.

Jedna z věcí, o které píše E.Gellner ve své knize Nacionalismus³⁾ je právě zmíněný fenomén nacionalismu, který hraje velkou roli v dějinách lidstva. Provázel také boje v Jižním Tyrolsku za autonomii, které pak vedly ke sjednocení s Itálií. E. Gellner ve své knize také píše, jak je důležitá přítomnost menšin při vytváření říší.

Miroslav Hroch v díle „Národy nejsou dílem náhody“ ⁴⁾ napsal : „Konfliktní situace se vyhrotila tam a tehdy, kdy se vyšší formou politického programu stal požadavek, aby příslušníci, přesně řečeno předáci formujícího se národa, mohli rozhodovat o svých záležitostech ve větší či menší míře nezávisle na ústředních orgánech státu. Zrodil se tedy program autonomie, který vycházel z toho, že na teritoriu, které národní předáci vymezili jako území „vlastního„ národa, má být politická moc centra minimalizována.“ M. Hroch považuje „národní hnutí“ za základ prvek pro definici národa společně s pojmem „státní národ.“ Kniha se převážně zabývá vznikem národa, který připisuje sjednocování vztahů v daných oblastech a naopak trochu odmítá nacionalismus na rozdíl od již zmíněného E. Gellnera.

Abel, Vettori a Forer zpracovaly ve své publikaci European Yearbook of Minority ⁵⁾ problematiku vícejazyčného obyvatelstva. Podle nich nemá být prostředkem ve sbližování několika jazykových skupin jen škola, ale také politika, kultura, média a volný čas. Významnou roli ve vytváření pozitivního náhledu k jiné jazykové skupině by měla hrát i rodina. Omlouvám se, ale nikde jsem ten článek nenašla..to máte z nějaké databáze?

Ladínský autor Marco Rorni napsal naučnou/turistickou publikaci An encounter with the Dolomite Ladins, ⁶⁾ která představuje ladínský život spojený s kulturou ze všech stran. Publikace se zaměřuje nejen na jednotlivá odvětví kultury jako jsou například: dřevořezba, místní svátky, umění, pokrmy ale i vývoj celé menšiny v dané oblasti. Obsahuje též malý slovník s běžně používanými výrazy v angličtině a jejich překlad do ladínštiny pro údolí Val Badia a Val Gardena. Odkaz odkazuje na stránku z x knihami, ale tu Vaši konkrétně jsem nenašla..? Máte to z této stránky?

Čistě statistické údaje zaměřené na geografické, společenské a ekonomické aspekty, veřejnou správu a justici jsou publikovány Provinčním statistickým institutem ⁷⁾. Lze z nich citovat zastoupení jednotlivých etnických minorit a jejich rozložení po území Jižního Tyrolska.

Neobvyklou ochranou ladínské kultury, její současnou problematikou a jejím krátkým popisem se zabývá článek na serveru Minority Rights Group Intenational World Directory of Minorities and Indigenous Peoples, kde jsou pro srovnání mimo ladíny popisovány i ijné minority v Itálii. ⁸⁾

Autonomii Jižního Tyrolska důsledně probírá Antony Alcock, který vidi probíraný model jako vhodný i pro další mnohojazyčné regiony v Evropě. Z této práce, nazvané The South Tyrol autonomy - A Short Introduction, vyplývají následující hlavní myšlenky: kolektivní snaha svědčí culture, rigidní zákon nezajistí vývoj, a že multikulturní společnost se musí snažit o spolupráci, nikoliv o konfrontaci. ⁹⁾ Je to správný odkaz? Stránka je nefunkční..

Tato práce se zabývá výzkumem ladínské menšiny v Jižním Tyrolsku. Je rozdělena do tří částí – 1) historický přehled, 2) autonomie Jižního Tyrolska, 3) kultura. Všechny části jsou úzce spjaty s projektem Pestrá Evropa, díky kterému byly získány cenné kontakty. Pro získání základních informací, před samotným terénním výzkumem, byla využita data ze sekundárních zdrojů. Většina odborných dokumentů zabývajících se ladínskou problematikou je převážně napsána v německém, italském nebo anglickém jazyce. České překlady těchto odborných článků nemusí být vždy 100% spolehlivé. Výhodou výzkumu kvantitativního je možnost pojmout více respondentů a možnost rychlého dopracování k určitému statistickému výsledku. Tyto metody zkoumají dané problémy povrchově a nejdou tolik do hloubky problematiky jako metody kvalitativní.

Všechna kvantitativní data byla doplněna vlastním výzkumem v dané oblasti, kde byla využívána kvalitativní metoda pro získání informací. Zde je užita technika terénního výzkumu a technika dotazování s příslušníky ladínské menšiny. Mezi výhody dotazování patří možnost zeptat se na historii – jak tomu bylo dříve, přítomnost – jak je tomu teď a vlastní názor respondenta na danou problematiku. S respondenty i s osobně dotazovanými, zde je snaha o co možná nejefektivnější výzkum pomocí polostandardizovaného rozhovoru (osobně, Skype, Facebook). Otázky týkající se tématu, byly připraveny dopředu s časovým předstihem. Průběh rozhovoru byl dále směřován k výzkumným podotázkám, aby tento výzkum měl co nejvíce široký záběr na danou tématiku. V rozhovoru tak lze najít i další důležité informace, na které nebyly přímo kladeny otázky. Celá práce tedy vychází z terénního výzkumu a osobně shromážděných dat z rozhovorů s dotazovanými a z již nashromážděných materiálů z odborných publikací.Výhodou těchto metod je prověřování a zjišťování informací více do hloubky problematiky, kterou se daný výzkum zabývá. Nevýhodou těchto kvalitativních metod je zaměření na menší okruh respondentů a možnost subjektivního zkreslení nashromážděných informací z výzkumu.

Pro výzkum byly použity informace získané pomocí polostandardizovaných rozhovorů s následujícími respondenty:

Respondenti:

Christina, 39 let, ředitelka uzemní samosprávy pro okres Val Gardena, Ladínka

David, 57 let, šéfredaktor ladínských novin La USC di Ladins, Val Gardena, Ladín

Denis,27 let, travel blogger, Bolzano, Ital

Maria, 53 let, kuchařka ladínské kuchyně, Val Gardena, Ladínka

Anna, 36 let, učitelka v ladínské školce, Val Gardena, Ladínka

Sara, 20 let, studentka, Val Gardena, Ladínka

Magdalena, 18 let, studentka, Val Gardena, Němka

Kamila, 45 let, administrativní pracovnice, Val Gardena, Italka

Florian 27 let, student, průvodce v ladínské muzeu, Val Badia, Ladín

Andreas, 42 let, umělec, Ladín, Val Gardena, Ladín

Tomas, 67 let, majitel muzea v Ortisei, Val Gardena, Ladín

Veronika 26 let, knihovnice, Val Badia, Ladínka

Kevin, 31 let, právník, Bolzano, Němec

Historický přehled i správní autonomii máte z 99% z jednoho zdroje: 1995 - 2005 From the „Union Ladina“ to the „Union Generela di Ladins dles Dolomites“ 100 years of idealism. UGLD, 2007. Má autora? ISBN? To je elektronický zdroj nebo jste si přivezly knihu? Ta citace bude asi poloviční..Bylo by vhodné, abyste tak rozsáhlé části textu nečerpaly pouze z jednoho zdroje, ale minimálně ještě z jednoho či dvou. Přidejte je tam prosím a Vámi použitý upravte dle normy. Stejně tam veškeré internetové odkazy, podívejte se např. na práci Albánci v Černé hoře, jak se citují odkazy z netu. V případě některých zdrojů jste se inspirovaly u práce Vašich kolegů z roku 2014, ale asi jste se nepodívaly na to, jestli jsou zdroje ještě vůbec funkční. Týká se to například populace (takže bude potřeba nahradit jiným) nebo článku od Alcocka Anthonyho. Článek se dá určitě najít na internetu i na jiné stránce. Kontrolujte si, co opisujete.

Prvními nejznámějšími obyvateli na tom to území byli „Őtzi“ („ledoví muži“), již v době pravěku. Původně zde žili Rétové, a v 5. století př. n. l. přišli Keltové. Později se zde rozmohla Říše římská, pro kterou bylo Jižní Tyrolsko jakýmsi štítem proti barbarským nájezdníkům, který ovšem nedokázal útoky odrážet věčně, a přes tuto oblast pronikli do Římské říše Gótové, následovali Lambardi a Frankové. V druhé polovině 14. století n. l. převzal nad Jižním Tyrolskem správu rod Habsburků, čímž připadlo Rakousku – Uhersku, a v roce 1918 se stalo součástí Italského království.

Ladíni jsou potomci rétorománských kmenů, které, jak možno vidět z názvu, žily v Jižním Tyrolsku již před Římany (rétorománský = předrománský) a to již v 6. – 7. století př. n. l. Oblast Jižního Tyrolska byla velmi významným strategickým bodem, vedly tudy tři cesty spojující Itálii s evropskými státy na severu. Ladíni byli zdatnými farmáři, pěstovali například vinnou révu, a tak se po příchodu Římanů stali součástí provincie Rhaetia, kterou proslavilo právě víno. Dvě nejdůležitější města té doby byla Trento a Coire.

19. století

Dne 9. března 1801 bylo k Tyrolsku připojeno do té doby nezávislé biskupství Brixen a 4. února 1803 i území Tridentska. V této době je Jižní Tyrolsko součástí Tyrolska a v následujících letech propuká konflikt vedený o území dnešního Jižního Tyrolska (Eisacktaal, Adige, Trident, Brixen).

V napoleonských dobách (1805–1814) patřilo Jižní Tyrolsko k Bavorskému království. Tridentsko však bylo po místním protibavorském povstání, v jehož čele stál Andreas Hofer, připojeno 28. února 1810 k Italskému království. Od vídeňského kongresu 1815 bylo Tyrolsko opět spojeno s Tridentskem v jeden celek a znovuzačleněno do Rakouska a také k němu byly připojeny některé okrajové části bývalého Salcburského arcibiskupství (Brixenské údolí, obec Matrei, údolí Zillertal).

Mapa č.1.: Rakousko-Uhersko v roce 1911 s vyznačenými národnostmi ¹⁰⁾

Začátek 20. století

Na počátku 20. století se utvořilo první hnutí pro podporu a rozvoj ladínské kultury. Jmenovalo se Union Ladina a kladlo si za cíl v prvé řadě uznání ladinů, jako nezávislé etnické skupiny, jelikož byli vždy považováni za Italy. Dalšími cíli byly například: lokalizování všech tyrolských Ladínů a jejich sjednocení, standardizace psané formy jazyka, rozšíření kulturních center v jednotlivých údolích a v neposlední řadě pořádání kulturních akcí, vydávání publikací a literatury psané ladínsky. Po první světové válce byly hnutím Union Ladina tisknuty kupóny, které měly nahrazovat peníze. Jednalo se svým způsobem o ladínskou měnu.

Obrázek č. 2. : Kupony v hodnotě 5, 10, 20, 40 a 60 haléřů ¹¹⁾

Období 2. světové války a volba občanství

Během druhé světové války se fronta dostala i na ladínské území a oblast byla válkou poznamenána. Nejen oblast, ale i obyvatelstvo pocítilo tlak války. ¹²⁾ Roku 1939 na základě dohody mezi Hitlerem a Mussolinim, se občané přihlašovali k italskému občanství. Měli možnost zvolit si občanství italské a domov v severní Itálii, nebo německé, a následné přesídlení do Třetí říše. Z prostého občanského pohledu se jednalo o volbu mezi německými „nacisty“, nebo italskými „fašisty“ a rozhodnutí být pro-německý znamenalo odejít z vlasti. Nenabízela se alternativa prohlásit se Ladínem. Ladínové - nebyli možností při volení národní identity. Úředně zatím vůbec neexistovali. Rody byly rozdělovány a vztahy v sepjaté komunitě se zkomplikovaly. Zde je vidět, jakou nevraživost může vyvolat vyjadřování politického přesvědčení. Výsledky ladínské volby občanství byly více než jasné. Pro německou státní příslušnost se rozhodlo více než 7 000 obyvatel. Přesto jen okolo 2 000 z nich bylo doopravdy přesunuto do Třetí říše, protože vývoj druhé světové války změnil i tuto myšlenku, od které bylo nakonec upuštěno. Poměr volby občanství v roce 1939 v jednotlivých údolích byl následující: německé občanství zvolilo v údolí Val Gardena 81% Ladínů, ve Val Badie 31,7%, v Livinallongu 18% a v údolí Ampezzo 4%. Mnoho ladinských obyvatel Tyrolska doposud vnímá tyto historické souvislosti a je zřejmé, že celkový vývoj místní společnosti byl velmi ovlivněn. ¹³⁾

Ladinská vlajka

„I colours dla bandiera ladina: l brum dl ciel, l blanch dla neif sun i creps, l vert di pres y dl bosch.“

Překlad: Barvy ladínské vlajky: modrá znázorňuje oblohu, bílá znázorňujě sníh a zelená louky a lesy.

Obrázek č. 3. a 4. : Ladínská vlajka ¹⁴⁾, ¹⁵⁾

Na konci 1. světové války celý region, Trentino, Jižní Tyrolsko a všechna ladínská údolí na základě podepsání mírové smlouvy v St. Germain spadly pod nadvládu Itálie. V mírové smlouvě etnická minorita ladinů nebyla zmíněna, což rozhořčilo představitele všech 5 údolí, kteří následně 5. května 1920 svolali shromáždění v Jouf de Frea (v Gardénském průsmyku). Na tomto shromáždění byla poprvé viděna ladínská vlajka. ¹⁶⁾

Fašistická éra

Roku 1921 italská vláda Ladínům povolila, aby se prohlásili za mluvčí ladínštiny, ale toto privilegium bylo prakticky v zápětí roku 1923 zrušeno italskou fašistickou vládou. Fašistický režim označil ladiny za šedou skvrnu, kterou je potřeba odstranit. Během této éry byla ladínská vlajka zakázána, stejně jako kulturní uskupení.

Historický ladinský protest

V červenci 1946 demonstrovalo více než 3 000 obyvatel ladínských údolí za svá práva a vyhlásilo několik důležitých práv a hodnot, které se dodnes udržují. Do té doby bylo složité sjednotit ladíny a vzbudit u nich například touhu po ochraně a směřování vývoje jazyka, který i mnoho významných ladínských autorit považovalo za ne tak důležitý v porovnání s němčinou a italštinou. To vše z důvodu nevraživosti a rivalství po tzv. Hitlerových možnostech, jak se mezi lidmi říká výše zmíněné volbě občanství a plánovaného odsunu mnoha obyvatel do Německé Říše.

Práva a hodnoty v bodech, které byly vyhlášeny v červenci 1946:

• Ladínové jsou etnická skupina
• Sjednocení všech ladinů v provincii Bolzano a jejich spolupráce (později se bod změnil na sjednocení a podpora spolupráce Ladínů v Dolomitech)
• Ladínský volební obvod
• Oficiální uznání Ladinského jazyka
• Ladínské školy, knihy a publikace
• Dodržování ladinských tradic
• Ladínští úředníci na úřadech
• Vznik obchodní komora a turistické agentury
• Ochrana ladínských emigrantů
• Radiové vysílání v ladinštině
• Uchování ladínských místních názvů pro města atp.

Po tomto protestu byl tehdejšímu italskému premiérovi Alcidu Degasperimu poslán telegram, ve kterém se nastiňovaly výše uvedené body a důrazně se vyžadovalo referendum o připojení údolí Ampezzo, Livinallongo a Val di Fassa k provincii Bolzano. Na Tento telegram ovšem nikdy nikdo neodpověděl.

Současnost

V těchto dnech je ladínská komunita zvyklá používat svůj jazyk, číst místní noviny v ladínštině a využívat kulturní centra. Většina ze zmíněného je výsledkem aktivity ladínské komunity v posledních 30 – 40 letech. Většina etnických minorit ve světě by ráda dosáhla podobných podobných cílů, kterými jsou především správní a politická jednota, používání etnického jazyka ve vzdělávacím systému a veřejné správě. Dosáhnutí správní a politické jednoty je aktuální problematika, které se ladínské etnikum věnuje. Je to ovšem složitá problematika, jelikož jsou ladinové rozděleni provinciemi i regiony. ¹⁷⁾

Obyvatele podle jazykových skupin

Tabulka č. 1. : Obyvatele podle jazykových skupin¹⁸⁾

Tabulka zobrazuje vývoj obyvatel podle menšin v Jižním Tyrolsku v jednotlivých obdobích. Můžeme zde pozorovat konstantní nárůst u všech menšin mezi obdobím konce 19. století a začátkem 20. století. Pokles u německé menšiny během následujících deseti let (1910 - 1921) je zaznamenán v období také 1. světové války, kde se účastnilo mnoho zdejších obyvatel s německou národností. Je zde viditelný úbytek 30 000 obyvatel.

Pro období mezi roky 1921 a 1961 tabulka ukazuje velký nárůst naopak u italské menšiny a to o necelých 70 000 obyvatel což je více než o polovinu z původních 51 317 obyvatel. Dle rozhovoru s místními obyvateli to bylo způsobeno masivní migrací Italů do hor během 2.světová války a jejich následným osídlením této oblasti.

Druhá polovina 20. století a začátek 21. století ukazuje ve vývoji obyvatel kolísavou tendenci. U německé menšiny jde o rostoucí trend a to o 5 000- 15 000 obyvatel za 10 let. Naopak Italové do začátku 21. století svůj počet snížili o 10 000 obyvatel a mezi lety 2001 a 2011 naopak zvýšili o necelých 5 000.

Pro Ladínskou minoritu tabulka ukazuje stále vzrůstající tendence a každý rok zde přibývalo okolo 1 000 - 2 000 obyvatel každých 10 let. Toto je velmi dobrá statistika pro Ladíny, neboť jde o převážně narozené Ladíny a nikoliv přistěhovalé. Během 2. světové války měli Ladínové velké problémy s uznáním své národnosti a museli se přihlásit k německé nebo italské národnosti a to také zapříčinilo větší migraci Ladínů z této oblasti. Po konci války se mnoho těchto obyvatel vracelo a tak není patrný markantní úbytek obyvatel v těchto letech.

Celkem se v této oblasti zvýšil počet obyvatel o 300 000 za 130 let. Pod Vámi uvedeným zdrojem jsem uvedenou tabulku nenašla. Bylo by vhodné, pokud byste používaly (stejně jako ostatní) data z oficiálních statistik, ne z wikipedie (na které lze často tento zdroj najít). Pokud je to problém, dobře, ale uveďte opravdu zdroj, ze kterého máte.

Vztahy Ladínů a ostatních menšin v oblasti Jižního Tyrolska

V rámci terénního výzkumu, jsme položili 4 respondentům následující otázku: Jaké jsou vztahy ladínské menšiny s ostatními minoritami v Jižním Tyrolsku? Pokusili jsme se na tuto otázku zeptat respondentů s rozdílnými národnostmi napříč věkovými kategoriemi.

Tomas, (67 let, majitel muzea v Ortisei, Val Gardena, Ladín)

„V dnešních dnech je vztah Ladínů s ostatními minoritami dobrý, ale většinu ladínských rodin tíží situace z 2. sv. války, kdy Benito Mussolini nařídil Ladínům, aby se rozhodli, zda jsou Němci nebo Italové čili nacisti nebo fašisti. Ti, kteří se rozhodli pro Německou národnost, ať už třeba protože jejich dědeček byl Němec, se museli odstěhovat do Německa a bojovat za německou říši. Po skončení války se někteří lidé navrátili do Jižního Tyrolska, ale jejich bývalí přátelé z údolí jim jejich volbu nedokázali odpustit a tak zde panovali velké sousedské spory. Mezi staršími obyvateli je stále zřetelné silné napětí.“

Sara, (20 let, studentka, Val Gardena, Ladínka)

„Jsem Ladínka a navštěvuji Ladínskou školu v Ortisei. Mam mnoho přátel a jsou mezi nimi i Němci a Italové a žádný problém v našich vztazích nevnímám. Možná je to i tím, že jsem z mladší generace a už neřešíme problematiku národnosti jako naši předci. Jsem velice hrdá na to, že jsem Ladínka.“

Kevin, (31 let, právník, Bolzano, Němec)

„Přistěhoval jsem se do Bolzana před dvěma lety po sňatku s mou nynější manželkou, která je Ladínka. Pochází z oblasti Val Badia, kde s rodinou vyrůstala. Z počátku to pro její rodinu byl velký problém mě přijmout, když nejsem Ladín a ani jsem nevyrůstal v údolí. Manželka mi vysvětlila, že jejich rodiny nerady mezi sebe berou někoho nového a nejradši by byli, kdyby si jejich dcera vzala souseda a tudíž zalíbit se jim je ,, až nad lidský úkon.´´ Přestěhovali jsem se společně do Bolzana, kde jsem dostal dobrou práci v jedné nadnárodní právnické firmě a z Bolzana to má žena nemá daleko na návštěvu svých rodičů. Já se s její rodinou stýkám jen velmi zřídka, ale mám dojem, že se vzájemné vztahy lepší.“

Kamila, (45 let, administrativní pracovnice, Val Gardena, Italka)

„V údolí žiji už od malička a vztahy mezi menšinami mi nepřijdou nijak problematické. Když jsem si zde po škole hledala práci, tak to bylo složité, neboť zde všichni mohou pracovat pouze v turismu nebo hoteliérství a administrativních prací zde není mnoho. Ačkoliv jsem zde vyrostla tak ladínsky umím pár základních slovíček a moji spolupracovníci a přátelé si mě za to občas žertovně dobírají a často říkají vtipy v ladínštině, kterým nerozumím. Když vidí můj zoufalý výraz, že nevím, o co jde, tak mi vtip vysvětlí v jiném jazyce a pak se smějeme všichni. Ladínové jsou velmi přátelští a zábavní, mají svůj specifický smysl pro humor.“

Můžete to tedy nějak shrnout pár větami? Jaké jsou vztahy mezi Ladiny a majoritou, případně další minoritou - Němci? Stačí stručně.

Vztahy mezi jednotlivými etnickými skupinami v oblasti severní Itálie prošly v historii bouřlivými obdobími. Nyní jsou však poklidné a koexistence Němců, Italů i Ladínů se nese ve flegmaitcky poklidném duchu. Je samozřejmé, že historie nadále ovlivňuje přístupy etnik k sobě navzájem, mladší generace ale vykazuje trend lhostejnosti k původu a menších předsudků k sobě navzájem. Tento trend pramení především z promíchání etnik již od raného věku jedinců a globalizace, jako takové. Přes mírumilovné vztahy, jak již bylo zmíněno, se dá pozorovat jisté upřednostňování Němců, oproti Italům pokud se zaměřujeme na obyvatele severní Itálie. Pro Ladíny to tak samozřejmě neplatí, ale dalo by se říci, že je i pro ně němčina používanější, než italština. Samozřejmě zde hraje roli geografická blízkost, ekonomické rozvinutí země a také blízkost kulturní.

Vývoj Jižního Tyrolska ¹⁹⁾

Tato kapitola se bude věnovat konceptu správní autonomie Jižního Tyrolska, jelikož má, mimo jiné faktory (například geografické podmínky, politické a historické souvislosti), značný vliv na ladínskou minoritu. V 11. století obdrželi biskupové do správy (konkrétně brixenský a tridenský biskup) rozsáhlé území okolo Brennerského průsmyku, kudy vedla důležitá obchodní cesta. Šlechtický rod Vintschgauerů sehrál ve 12. století významnou roli ve sjednocování oblasti Tyrolska, kdy se rod tituloval (1130) „Hrabata z Tirolu (podle hradu Tirol u Meranu). ²⁰⁾

Obrázek č. 5.: Hrad Tirol u Meranu, sídlo tyrolských hrabat ²¹⁾

Správní historie tohoto konkrétního území se začíná psát důraznějším způsobem o deset let později, kdy je již politické území známo pod názvem Tyrolské hrabství. Začátkem 13 století si hrabata vymohou od brixenského a tridenského biskupa rozsáhlé pozemky i s fojtskými a hraběcími právy.

Mapa č. 2.: Tyrolsko a jeho části ²²⁾

Dnešní rozdělení původního Tyrolského hrabství zahrnuje Tyrolsko (rakouskou spolkovou zemi) a takzvané Tridentsko (italská autonomní oblast Trentino - Alto Adige).

Tato oblast ovládala přístupy z německých oblastí Říše do Itálie, proto se jej také snažili ovládnout Habsburkové, jejichž linie tu pak počínaje polovinou 14. století vládla.Tyrolsko Habsburkové zdědili roku 1364. Zajímavostí je, že se oblast těšila jistým výsadám a privilegiím, mezi které například patřila výsada obyvatelů nosit zbraň za účelem ochrany své země, udělena přímo císařem Maxmiliánem. Území bylo z historického hlediska velmi zajímavé pro nespočet zemí, panovníků či dobyvatelů, především díky své taktické poloze a také horským průsmykům jež chrání oblast. Do konce 18. století Tyrolsko tvořila většina území dnešní spolkové země Tyrolsko, Vorarlbersko (připojeno roku 1782 Josefem II.) a téměř celé Jižní Tyrolsko a některé části italské autonomní provincie Trento. Roku 1801 bylo k takto vypadajícímu Tyrolsku připojeno (tehdy nezávislé) území biskupství Brixen a o dva roky později (1802) bylo připojeno i území biskupství Trident. Během Napoleonských válek Tyrolsko patřilo k Bavorskému království (na základě prešpurského míru bylo Rakousko nuceno Bavorskému království z vůle Napoleona Tyrolsko podstoupit). Tridentsko se ale po povstání připojilo roku 1810 k italskému království. Povstání bylo iniciováno především Andreasem Hoferem (národní hrdina vedoucí povstání) a bránilo se proti drancování země a nadvládě Bavorů. Vídeňským kongresem v roce 1815 bylo Tyrolsko znovu spojeno s Tridentskem a připadlo opět do Rakouského císařství, přičemž k němu byly připojeny okrajové části bývalého Salcburského arcibiskupství . V únoru 1861 bylo od Tyrolska odděleno Vorarlbersko, stalo se samostatnou korunní zemí (rakouskou).

Obrázek č. 6.: Památník vítězství nacházející se v Bolzanu (foto z vlastního výzkumu)

Jedná se především o podpis smlouvy Saint-Germain, která zajistila oddělení území jižně od Brenneru od stávajícího rakouského Tyrolska. Území se následně připojilo k Itálii (jako k vítězné zemi z první světové války). Po 500 let Tyrolsko spadalo pod rakouské hranice, nyní se však rozdělilo, aby byla část italská a část rakouská. Nejprve bylo odpojeno k Itálii Tridentsko (3. listopadu 1918) a poté i oblast Jižního Tyrolska (10. září 1919), která je dodnes převážně německo - jazyčná. Zbytek Tyrolského území se stal spolkovou zemí dnešní Rakouské republiky.

Roku 1922 v Itálii dochází k převzetí moci fašisty v čele s Benitem Mussolinim. Začíná tak promyšlené „poitalštění“ Jižního Tyrolska. Významnou osobou známou všem místním je v souvislosti se snahou vymýtit německou kulturu jako takovou extrémní nacionalista Ettore Tolomei. Jeho zásluhou je zde například zakázána němčina jako vyučovací jazyk a názvy místních obcí (a i ostatní názvy všech všedních věcí, či popisky cedulí) jsou nahrazeny italskými jmény, jež postrádala jakoukoliv historickou odvozenost, tak, jak tomu bylo u pojmenování německých. Dokonce i název Tyrolsko je zakázán. Od roku 1925 se objevují tajné podzemní školy, tzv. „školy v katakombách“, kde jsou děti vyučovány, zčásti laiky, v německém jazyce. Německy mluvící úředníci jsou nahrazeni italskými, jež byli do oblasti přeložení právě za tímto účelem. Další změnou je (téměř by se dalo říci) menší průmyslová revoluce - výstavba průmyslové zóny v Bolzanu. Do oblasti přicházejí tisíce dělníků ze Severní Itálie. Díky tomu proběhla početná migrace obyvatel ze severní Itálie - pracovní faktor přilákal mnoho migrantů a potom je zde také uměle vyvolaný přiliv Italů, jež nahrazovali německé úředníky na jejich pozicích. Cílem tohoto procesu je vybudovat nové „italské“ Bolzano. Během této éry vzniklo nespočet monumentálních budov a objektů. Vrcholem industrializace a přeměny oblasti byl Památník vítězství, který připomíná dobytí území. Ladínové jsou těmito změnami dotčeni jen málo, právě díky svému taktickému usídlení v Dolomitských údolích.

V průběhu 2. světové války Jižní Tyrolsko obsazují německá vojska a vzniká „Operační zóna Alpenvorland“. Příchod německé armády vzbudil u mnoha obyvatel Jižního Tyrolska naději na zlepšení, v otázce potlačování německého etnika. Toto období ovšem opět ovlivňuje vývoj demografie oblasti, jelikož přes 8 000 mladých mužů odchází s wehrmachtem sloužit pro Německo, ale nikdy už se nevrátí.

Roku 1945 je Jižní Tyrolsko obsazeno spojeneckými vojsky. V témže roce je založena Lidová strana Jižního Tyrolska (SVP- Südtiroler Volkspartei). Hlavním bodem jejího programu je právo na sebeurčení země a během několika následujících let se jí skutečně podaří přimět italskou vládu k důležitým ústupkům. Dodnes má tato strana většinu v Jihotyrolském zemském sněmu.

Obrázek č. 7.: Vesnice Ortisei - hlavní centrum údolí Val Gardena, ležící v nadmořské výšce 1236 m. n. m. ²³⁾

Na konci 2. světové války bylo jednáno o navrácení Jižního Tyrolska Rakousku, tento návrh ovšem nebyl přijat. Pařížská dohoda z roku 1946 poprvé vnáší na politickou scénu mezi Itálii a Rakouskem konkrétní a vážně míněný návrh autonomie. První status autonomie pro celý region včetně sousedního Trentina je schválen v roce 1946 (v Římě). O dva roky později – 1948 se znovu otevírá otázka volby státní příslušnosti, v souvislosti s návratem vystěhovalců. V případě jejich návratu do domovské krajiny se jim nabízí možnost přijmout italské občanství. Opět se jedná o početnou migraci.

V roce 1957 proběhla velká demonstrace na zámku Sigmundskron (nachází se u Bolzana) v čele s osobností Silvia Magnana. Požadovalo se oddělení Jižního Tyrolska od zbytku Tridentska (tedy od Trentina) a potvrzení autonomie.

Roku 1959 Rakousko opět předkládá „otázku Jižního Tyrolska“ na schůzi OSN. V této souvislosti je vydána rezoluce, která má přivést k předmětnému jednání ministry zahraničí Rakouska a Itálie.

V roce 1956 „výbor pro osvobození Jižního Tyrolska“ (BAS, Befreiungsausschuss Südtirol) začal praktikovat bojkot namířený proti sloupům vedení elektrického proudu, kasárnám, pomníkům a železničním tratím. Situace se vyostřila v červnu 1961 v průběhu tzv. noci ohně. Tehdy bylo vyhozeno do povětří 37 sloupů vysokého napětí s cílem zablokovat přísun elektřiny pro severoitalský průmysl. Nebylo výjimkou, že některé nálože explodovaly se zpožděním a vzali život nevinným občanům. Toto je viditelná známka vášnivého boje za autonomii a prosazování práva na vyjadřování své etnicity.

Doteď je v živé paměti starší generace, jak probíhal bojkot italského průmyslu. Respondent Tomas, (67 let, majitel muzea v Ortisei, Val Gardena, Ladín) nám o této události jako jeden z mála vyprávěl. ,,Vypráví se, že tady bouchalo vedení vysokého napětí. Lidé měli starch chodit ven, nic nebylo jisté. Žít v oblasti, o kterou je takový zájem během války … a navíc k tomu boje o ukázání síly… “

Tímto vším se Jižní Tyrolsko dostává do středu pozornosti nejen Itálie a Rakouska, ale i široké veřejnosti. Chování aktivistů strany BAS není ponecháno bez povšimnutí a v následujících letech je s 94 z nich veden soudní proces. V roce 1961 se problematika Jižního Tyrolska opět dostala před schůzi OSN. 19 členná komise je návazně pověřena vypracováním návrhu autonomie. O osm let později je ratifikován Rakouskem a Itálií první návrh autonomie. Jihotyrolská zemská vláda získává četné kompetence, například v oblasti dopravy, veřejných staveb, sociálního systému atd.

V následujících desetiletích italská vláda oblasti přiděluje řadu rozšíření stávající autonomie. Německé a ladinské menšině je poskytnuta rozsáhlá ochrana. Jejím příslušníkům je zaručena možnost vzdělání v rodném jazyce, jeho ochrana a propagace je povolena a podporována. Veřejná správa je dvoj, případně trojjazyčná, upouští se od prosazování italské etnicity i do správního systému, jak tomu bylo ve fašistické éře.

V roce 1972 počíná platit druhý autonomní status a do pravomoci jihotyrolské vlády se dostává stále více oblastí, jako jsou například zdravotnictví, veřejná bezpečnost, obchod, řemesla nebo výstavba infrastruktury. Nepříjemnosti ovšem přetrvávají v otázce zeměpisných označení zdob nacizmu. Sporný je dodnes také Památník vítězství v Bolzanu, který byl vystavěn fašistickým režimem a má oslavovat Benita Mussoliniho a jeho politiku, což zvedá vlnu nevole u mnoha obyvatel (především těch starších, kteří ještě mají alespoň druhotnou zkušenost s nenávistným režimem prosazujícím italský fašismus).

Správní Autonomie

Ze správního hlediska vždy chtělo a chce Jižní Tyrolsko naprosté oddělení od Itálie, nejen určitou míru autonomie. I místní obyvatelé to tak vidí. Není to jen politicky orientovaný tah, obyvatelé Jižního Tyrolska jsou nespokojeni. Pociťují, že doplácejí na chyby zbytku Itálie, ve smyslu, že jako oblast ekonomicky na výši nevyužívají plně svůj potenciál a tratí na nejvyšší správě Itálie (které přece jen podléhat musí). SVP – Jihotyrolská Lidová strana navrhuje, aby na ně Itálie převedla většinu kompetencí, které doposud vykonává Italský stát. Jižní Tyroly se tak mohou efektivněji spravovat sami a na oplátku nabízejí otevřenost k dohodě o finančních prostředcích, jež by byly pravidelně Římu odváděny (úplatě za poskytnutí kompetencí).

Mapa č. 3.: Jižní Tyrolsko ²⁴⁾

Cílem nyní není posouvat hranice, či vytvořit samostatně fungující stát. Thomas Widmann (předseda SVP) tento proces nazývá „autonomie v evropském duchu“ a vysvětluje tento pojem jako výše zmíněné spravování svých záležitostí nezávisle na (zdůrazňuje) předluženém a těžkopádném státě.

Plná autonomie znamená, že by Jižní Tyrolsko mimo jiné samo rozhodovalo o výši přímých daní a poplatků a samo je také vybíralo. Zároveň by země plně převzala odpovědnost za svou vnitřní bezpečnost zřízením vlastní zemské policie. Rozsah kompetencí by ale potenciálně závisel na vůli Italské vlády. Dále by se jednalo také o tom, že by Řím převedl na tuto svou severní provincii i některé pravomoci v zákonodárství. Opět by pro Itálii bylo finančně výhodné takto učinit, jelikož by Jižní Tyrolsko následně posílalo příspěvky na oblasti státní správy, které by nadále podléhaly italskému státu. Mimo jiné by se také jednalo o prostředky na obranu, zahraniční politiku nebo soudnictví. Jihotyrolská lidová strana, zastoupena nejen v zemském zastupitelstvu, ale také v italském parlamentu, prohlašuje, že Římu navrhuje řešení výhodné pro celou Itálii. Jsou totiž přesvědčeni, že díky své vysoké ekonomické výkonnosti jsou stále finančním přínosem pro celou Itálii, která si z oblasti vybírá prostředky pro úhradu svých dluhů. S takovým postupem ovšem italská vláda brzdí a znesnadňuje rozvoj, ale nejen rozvoj, ale i ekonomickou udržitelnost oblasti a experti tvrdí, že by mohlo být otázkou času, kdy by tato schopná italská provincie byla stáhnuta Itálií do stejných problémů, v jakých se nachází celý stát. Itálie poskytnutím plné autonomie jižnímu Tyrolsku rozhodně neztratí ekonomický příjem z oblasti, jak již bylo výše zmíněno v otázce dohody o odvádění finančních příspěvků. ²⁵⁾

Tento boj o autonomii, má na Ladíny jednoznačně vliv v tom, že jako oblast spadající pod správu Jižního Tyrolska, využívá možnosti čerpat finanční prostředky a zařizovat si správu (například kulturní centra, knihovny, kulturní akce většího formátu…) naprosto volně. S přibývající měrou autonomie by Ladíni mohli efektivněji využít i místní zákonodárství ve svůj prospěch, pro ochranu etnika i dědičnosti kultury. ²⁶⁾

V Jižním Tyrolsku tvoří Ladíni minoritní skupinu která čítá 20 548 obyvatel tedy 4,1 % z celé této oblasti. Žijí v menších vesničkách roztoušených vysoko v horských údolích a to převážně ve Val Gardeně, Val Badie a Val di Fase. Naopak k německému jazyku/národnosti se hlásí 314 604 (62,3 %) a je tedy majoritnou. Italové jsou zastoupeni v počtu 118 120 (23,4 %) a žijí převážně ve velkých městech jako Bolzano (74%) nebo Marano (35%). Zbytek 10,3% obyvatel buď neuvedlo svou národnost, nebo uvedl, ale byl jiné národnosti, než jak je vede italská ústava. Ze zjištěných dat lze tedy usoudit, že pokud by se počet obyvatel v Jižním Tyrolsku zvyšoval nebo snižoval, bude se tak dít úměrně u všech menšin stejně. ²⁷⁾

Mapa č. 4.: rozdělení Jižního Tyrolska podle jazyka ²⁸⁾

Ladíni jsou velmi pyšní na svou kulturu, a hlavním prvkem udržování identity vůči italskému a německému obyvatelstvu je jejich jazyk.

Ladínština je původem rétorománský jazyk, a zde znatelný vliv Francouzského a Německého jazyka. Asi 45 000 lidí mluví ladínsky jak v Itálii, tak i ve Švýcarsku, i když to není stejná forma jazyka. Liší se údolí od údolí, mají mnoho dialektů. Nejblíže k ladínštině má švýcarská rétorománština.

Ladínština je v Jižním Tyrolsku na stejné úrovní jako italština a němčina. Pokud se někdo chce přistěhovat do oblasti nebo třeba přiženit do ladínské rodiny, musí se naučit jazyk, jinak bude ostatními považován za „vyvrhele“. A stejně tak důležité je umět italsky a německy, i když sever je více německý a italština se používá jen zřídka. Například jedna z našich respondentek uvádí, že doma mluví výlučně ladínsky a se svými kamarády buď ladínsky nebo německy, italsky prý mluví jen s jednou svou kamarádkou.

Všechna dopravní značení, úřední desky nebo i úřední hodiny v jsou vedeny v těchto třech jazycích. Dokonce i bohoslužby ve větších městech mají rozpis, kdy se koná bohoslužba v ladínštině, kdy v italštině a kdy v němčině. V menších městech je pravidlem, že se kněz na začátku zeptá přítomných, v jakém jazyce si přejí, aby dnes bohoslužbu sloužil.

Školský systém

Díky autonomii Jižního Tyrolska je ladínština vyučována v mateřských, základních i středních školách. V mateřských školách podobou střídání italských, německých a ladínských týdnů, což znamená, že jeden týden mluví na děti paní učitelka italsky, další týden německy a další týden ladínsky, a tak se to střídá stále dokola.

Na základních školách stále pokračuje střídání týdnů výuky v italštině a němčině, ale ladínštinu se vyučuje už jen 2 hodiny týdně. Stejně tomu je i na středních školách. Všichni učitelé musí složit zkoušku ze všech tří jazyků, jinak nebudou přijati. V údolích Val Gardeny a Val Badii se jazyk udržuje i dalšími způsoby například v rozhlasovém vysílání, televizních pořadech, v ladínských kulturních centrech nebo třeba vydáváním knih a novin v ladínském jazyce. ²⁹⁾

Obrázek č. 8.: Základní ladínská škola (foto z vlastního výzkumu)

Rádio a TV

První pokus s radiovým vysíláním proběhl již v roce 1955, ale až v roce 1958 vznikla organizace zvaná Comité Radio Ladins, která začala s pravidelným vysíláním od pondělí do soboty.

Ladínské televizní vysílání proběhlo v roce 1979. Tehdy ovšem ještě nebylo nijak pravidelné. Na pravidelné úrovni se začalo vysílat až v roce 1988. V dnešní době nabízí RAI (Italian state TV and radio) kolem 352 hodin radiového 39 hodin televizního vysílání za rok, v provinciích Trento a Bozen. V ostatních provinciích zatím nejsou ladínské programy nabízeny, ale Ladinská unie se je snaží prosadit i tam. ³⁰⁾ Kde je zdroj?

Ladínské noviny

Noviny LA USC DI LADINS byly vydávány již za první světové války, ale jen v malém meřítku. Původní název novin byl Nos Ladins a v roce 1972 byly přejmenovány na La Usc Di Landins. Za druhé světové války se z nich stal měsíčník a v současnosti jsou vydávány jednou týdně. Vycházejí ve všech 5 údolích a každé z nich má část, která se jich týká, ve svém vlastním dialektu. Od Května roku 2007 jsou i zveřejňovány online. ³¹⁾

Obrázek č. 9.: jedno z prvních vydání ladínských novin (foto z vlastního výzkumu)

Instituce

Jedna z největších institucí, která se snaží o rozvoj a podporu jazyka a kultury jako takové je Istitut Ladin Micurà de Rü. Je financován z dotací na rozvoj Ladínské kultury Jižního Tyrolska. Istitut Ladin Micurà de Rü můžeme najít téměř v každém městě v údolích Val Gardena, Val Badia a slouží jako kulturní centra, knihovny a galerie. V těchto centrech se snaží nejen o představení kultury cizincům, ale také převážně pomáhají místním a to například s pracovními příležitostmi nebo s podporou ladínských dětí. Institut vydává naučné brožury o Ladínech, knihy, učebnice a časopisy v ladínstině vždy přizpůsobené dialektu daného údolí.

Ve větších městech najdeme nejedno muzeum, které se snaží přiblížit Ladínskou kulturu a život předků v dané oblasti. Většinou v muzeu najdeme ladínské kroje, dřevořezbářské nástroje a jejich výrobky. Majitel ladínského muzea ve městě Ortisei ³²⁾ nám sdělil, že muzeum zdědil po svém dědovi a že je na něj velmi pyšný. Osobně nás provedl a upozornil nás na nejvzácnější předměty jako například dřevěné hračky z 18. století, které přivezl z Ameriky a které byly vyrobeny zdejšími obyvateli.

K podpoře Ladínského jazyka také přispívá již zmíněná televizní a rádiová vysílání a vydávání ladínských novin.

Náboženské festivaly, světské slavnosti a veletrhy země byly kdysi jediné příležitosti k oživení jednotvárnosti každodenního života. Tradice napomáhaly oživení a byly rozptýlením pro všechny venkovské komunity. Mnoho tradic a zvyků doprovázely nejrůznější události ve venkovských oblastech: narození, křest, svatba a smrti, roční období, různé aktivity spojené se senosečí (sklizně sena a obilí) a namlouvací rituály. ³³⁾

Svatební tradice

Jedna z velkých svatebních tradic je, že na cestě do kostela se svatební průvod zastaví, zvedne transparent vytvořený přáteli ženicha a nevěsty a zahraje se vtipná historka ze života svatebního páru. Pak se do čela průvodu postaví svědek ženicha a od celého průvodu vybere mýtné, které je pak věnováno novomanželům jako jeden ze svatebních darů a svatební průvod pak dále pokračuje do kostela na obřad.

Obrázek č. 10.: Ladínský svatební tanec ³⁴⁾

Karneval

Ladínský karneval je součástí tradic jednotlivých údolí již od jejího vzniku. Koná se každoročně v jarním období, kdy horalé vítají novou zemědělskou éru a přejí si ji úrodnější než v loňském roce. Ve všech údolích se konají karnevaly současně a mají podobné masky. Jsou vyrobena ze dřeva a rozlišují se do dvou hlavních skupin: Hezké masky se usmívají, mají milý výraz ve tváři a mimo jiné vtipkují a veselí se, ty ošklivé mají ostré rysy ve tváři, mají otrhané oblečení a vydávají strašidelné zvuky. Celý průvod karnevalu má přísný řád a je to jaký si svatební průvod. Nejprve jdou ,,matochi´´ pak harlekýni, kteří tancují a zpívají, poté krásné i ošklivé masky, ženich s nevěstou a nakonec vtipálci. Podle masek a výrazu ve tváři jejich vlastníci mění hlasy. Nesmí ani chybět tzv. ,, laká´´, který vede celý průvod a pak postavy, kterým se říká ,,maraskoň´´ a ti poskakují a zvoní zvonci. Jedním z typických věcí, které každá maska musí mít a to nejen na Ladínském karnevalu, ale v celé severní Itálii, je zrcátko na klobouku. To má odrážet vše negativní a chránit toho, kdo ho nosí.

Obrázek je Váš?

Obrázek č. 11. a 12.: Karevalové masky ³⁵⁾ , ³⁶⁾

Sv. Štěpán

Na den svatého Štěpána (26. prosince) mladí muži ve Val Badii, kteří chtěli udělat dojem na dívky, vyřezali dřevěné srdce, které pak obmotali červenou stuhou a darovali je dívkám jako důkaz lásky. Tato tradice se pak rozvinula do opačné podoby, že dívka vytvořila kytici, kterou nalezne chlapec ve svém klobouku. Tím mu dala najevo svůj zájem o něj. ³⁷⁾

Velikonoce

Dva dny před Velikonočním pondělím si dívky objednávaly speciálně zdobené vajíčka, která měla svůj specifický účel. Nejvíce krásně zdobené vajíčko se mělo věnovat mladému muži, který se dámě nejvíce zalíbil. Ten pak dostal tři až šest vajíček a podle počtu vajíček se poznal budoucí vážnost vztahu. Pro mladíky, kteří se dámě nelíbili nebo neuchvátili její pozornost, pro tyto případy měla připravené vajíčka s písemným odmítnutím. Byly zde přísná pravidla chování mladých párů a dlouhé rozhovory bylo vnímáno jako nepříznivé rodiči i církví. V Jižním Tyrolsku je velká většina obyvatel věřících, kteří vyznávají zejména katolickou víru.

Sv. Mikuláš

Pro Ladíny je také velmi důležitý svátek sv. Mikuláše připadající na 5. Prosince. Předtím, než jdou děti do postele, úzkostlivě čekají světcovu návštěvu. Mikuláše obvykle doprovázejí dva andělé a skupina ďáblů. „San Micurà“ (Mikuláš) jde od domu k domu, hubuje zlobivé děti a ty hodné chválí. Zlobivé děti dostávají uhlí a hodné sáček se sladkostmi, ořechy a mandlemi. Přidejte zdroje.

Orázek č. 13.: děti v maskách na svátek sv. Mikuláše ³⁸⁾

V 18. století zemědělci stále hledali možnosti, jak zlepšit jejich životní úroveň, zejména v zimních měsících. Jejich inovace a nápady otevřely několik nových příležitostí a to především v oblasti dřevořezby. Místní umělec V. Fascil cestoval do sousedních údolí, a dokonce i do jiných zemí nabízet své služby. V Cortina d'Ampezzo se vyučil kovářské řemeslo a v Gherdëina založil velkou fabriku na výrobu dřevěných panenek („chiena“ ). Rodiny fabrika produkovala tyto dřevěné hračky v sérii: panenky, houpací koně, zvířata, vojáci. Stali se největšími výrobci hraček v celé severní Itálii.

Obrázek č. 14 a 15.: Dřevořezba ³⁹⁾

Ekonomické a sociální podmínky donutily mnoho mužů, otců rodin, hledat práci daleko od domova v zimních měsících. Protože ženy a děti zůstaly doma samy musely dělat každodenní domácí práce a staraly se o dobytek. Řezbáři z fabriky v Gherdëina cestovali po celé Evropě a prodávali své zboží. V polovině 19. století bylo téměř 300 poboček Gherdëina firem, které prodávaly sochy a dřevěné hračky. V té době bylo obvyklé poskytnout nocleh cestujícím řemeslníkům i na několik dní. Tento zvyk cestovat od domu k domu a nabízet své práce se nazývá „Ji slunce la stieres“ (pracující na cestě).

Dokonce i dnes je řemeslo základní součástí ladínské ekonomiky. Některé profese zanikly, zatímco jiné se vyvíjely v souladu s nárůstem cestovního ruchu. Vzájemná spolupráce mezi řemeslnou výrobou a cestovním ruchem může být vidět v hotelovém sektoru. Tesaři, malíři, tkalci a řezbáři byli schopni přizpůsobit se novému pracovnímu prostředí a dohromady spolupracovat. ⁴⁰⁾

Jedním z hlavních řemesel ve všech pěti údolích je již zmíněná dřevořezba, kterou se v současnosti živí mnoho umělců. Ladínské instituty se snaží rozvíjet kreativitu těchto umělců a podporují je například dobročinnými výstavami nebo vystavováním exponátů přímo na ulici v centru města.

Obrázek č. 16., 17., 18. a 19.: vystavené exponáty místních umělců (foto z vlastního výzkumu)

Ladínský kroj je pro všechny Ladíny velmi podobný a jeho odlišnosti v pěti údolích jsou minimální. Nosí se na slavnostní příležitosti, jako jsou svatby, křtiny a sobotní návštěva kostela. Každý Ladín má ve své skříni alespoň jeden kroj a nosí ho tedy alespoň jednou týdně. V každé obci je místní folklorní spolek s několikaletou tradicí. Tyto spolky vystupují minimálně jednou do měsíce v obci, kde mají základnu a zbytek měsíce objíždějí ostatní města a údolí zde jsou pořádané jakési soutěže. Zde skupiny mezi sebou soutěží, jak nám sdělila respondentka Sára, která je flétnistka ve sboru v Selvě. Ukázala nám také svůj kroj na který je velmi pyšná. ,,Pro dívky je základem velká bílá sukně s obručí a šněrovací svrškem, který bývá převážně v modré či zelené barvě a muže být i doplněn červenými ornamenty. Přes bílou sukni se ještě dává vrchní sukně, též studené barvy (modrá, zelená). Pánové nosí kožené tříčtvrteční kalhoty nebo bermudy s velmi výrazným vyšívaným opaskem, červenou vestu a červené nebo zelené sako. Součástí kroje klobouk u žen i mužů v doplňkové barvě.‘‘

Obrázek č. 20., 21., 22. a 23.: ladínský kroj (foto z vlastního výzkumu)

„ 'An cunta che…' je nadpis školních učebnic pro děti na základních školách, který si všichni z nás pamatují, protože vypráví historky a příběhy lidí, kteří žili před mnoha lety; je to právě tento aspekt, který podněcuje fantazii čtenáře všech věkových kategorií. “ (Igor Tavella)

Četné příběhy a legendy, které vyprávějí příběh o dalekém království Fanes a oddanosti princů a princezen k sviští populaci, které jsou zasazeny do oblasti Dolomit. Luianta, Dolasìla Ey de Net a Spina de Mul jsou jen některé z mnoha postav dolomitských legend, které vyčnívají nad více známými Salvàns a Ganes - to jsou muži, kteří žili v divokých lesích, někdy byli srovnáváni s trpaslíky, a ženská vodní božstva, také zvána aguane, která žila mimo městské hranice, ale plaše se smísila s obyvateli ladinských údolí. Salvàns i Ganes jsou kladní hrdinové ladínských lidových pohádek a jsou jistým protikladem k zlobrům a čarodějnicím, kteří jsou příhodnými obětními beránky všeho zla.

Některé tyto lidové příběhy se předávaly z generace na generaci a měli zastánce, kteří byli skutečnými historickými postavami jako byl Gran Bracun (Veliký Bracun), což byla přezdívka šlechtice Viléma Bracha, který se proslavil díky svým pozoruhodným a mimořádným činům. Ladínské mýty, legendy a lidové příběhy přežily v Dolomitských údolích z důvodu silné ústní tradice podání. Odrážejí tak nepsanou kapitolu v historii obyvatel Dolomit a otevírají dveře k objevování sociálně – kulturního charakteru minulosti, také pobízejí k pátrání po místech, která jsou klíčovými v legendách.

Jedna z nejznámějších legend vypráví o starobylém království, kde hory byly tmavé a ponuré jako Alpy. Mladý princ se oženil s Moon, královskou dcerou, dobrosrdečnou pannou rafinované krásy, které se obávali široko daleko. Báli se, že by mohli zemřít touhou po briliantově stříbrné záři jejího domova na Měsíci. Princ byl zoufalý a rozhodl se zachránit svou milovanou ženu za každou cenu, a tak uzavřel dohodu se Salvàns – moudrými pravěkými trpaslíky, kteří znají všechna tajemství přírody. Princ by poskytl jejich nespočetnými řadám útočiště v lesích a horách jeho království, výměnou za kouzlo, kterým by pokryli vrcholky hor bledým lunárním světlem, které by poskytlo postačující krajinu pro jeho princeznu. A tak se stalo. Salvàns spředli měsíční paprsky, utkali hustou síť světla a stříbrných nití, a pokryli celou oblast měkkým měsíčním světlem za jedinou noc. Starobylé království již neexistuje. Nicméně tajemná přítomnost Salvàns může být pociťována ještě dnes v lesích, na horských pastvinách a horských vrcholcích zářících stříbřitě bílým měsíčním světlem: lidé jim říkají Dolomity.

Příběhy podobné této legendě v sousedních oblastech neexistují. Zdá se, že princeznin smutek byl vyryt do hor a kouzlo stále přetrvává na třpytivých vrcholcích hor.

Další známou postavou je princezna Dolasìla, tajemná ženská bojovnice oblečená ve stříbře a sněhobílé kožešině, třímala smrtící stříbrný luk, který střílel šípy vyrobené ze stříbra jezerního rákosí v okouzlujícím jezeře, se kterými se vždy neomylně strefí.

Jen těchto pár řádků odhalí fascinující povahu mýtů a legend Dolomit a zavedou nás k pomyslným tradicím Ladínského lidu. ⁴¹⁾

Pro kulturu, která žije v oblasti Jižního Tyrolska, je typické vynikající jídlo připravované z autentických místních surovin jako jsou křupavá jablka, jemně kořeněný špek a vynikající sýry. Ačkoliv jde o italskou provincii, není zde stejná struktura pokrmů jako v jižnějších částech Itálie, kde je mnohem teplejší podnebí a tedy i jídlo se zde vaří lehčí a jednodušší (těstoviny, saláty). V horských oblastech se vaří jídlo tučnější a výživnější jako jsou např. knedlíky nebo vepřové maso. Jídelníček Ladínů je tedy podobný tomu českému a je to způsobeno podnebím - při zimě je potřeba vytvářet více tukových zásob, aby se tělo mohlo bránit zimě.

Obrázek č. 24.: špenátový knedlík ⁴²⁾

Nejtypičtější jídlo pro Ladíny je jakýsi ,,schuttel brot´´ který jak nám odbornice na ladínskou kuchyni Maria vysvětlila, jde o pšeničnou placku a její název je odvozen od vytváření tohoto chleba. Placka se položí na velký talíř a krouživými a třepavými pohyby se placka roztáhne a ztenčí. Chléb se nepeče, ale naopak se nechává 3-5 týdnů odpočinout (ztvrdnout) a chutná podobně jako suchar. Tento chléb se nejčastěji podává s jihotyrolským špekem, který je nejsladší z uzených šunek severní oblasti, zároveň je ale nejaromatičtější ze všech středomořských syrových šunek. Vyrábí se výhradně z libové vepřové kýty, je lehce zauzený a každá jeho výrobní fáze podléhá přísné kontrole. Jihotyrolský špek je důležitou surovinou pro jednoduchá a chutná jídla, stejně jako pro rafinované kulinářské úpravy.

Obrázek č. 25., 26. a 27.: ,,Schuttel Brot´´ ⁴³⁾ a špek ⁴⁴⁾

Většina z našich respondentů na položenou otázku: Jaké je nejtypičtější jídlo pro ladínskou kulturu? odpověděla - pokrm zvaný ,,žufa´´. Žufa je osmažené těsto (mouka, vajíčko, voda) podávané ve sladké formě s marmeládou. Tento pokrm se nejčastěji jedl v dopoledních hodinách jako svačina při těžké práci v horách a na poli. Respondentka Anna na otázku odpověděla takto: ,,Je tedy pravda, že v dnešních dnech už žufu vůbec nevaříme, ale všichni ji moc dobře známe, také je to jedno z našich tradičních jídel. Já ani mý příbuzní ji už vůbec nevaříme, ale opravdu jsem moc ráda, že jste se mě na žufu zeptala, určitě hned zítra zavolám své babičce a požádám ji o recept.´´

¨

Obrázek č. 28.: ,,Žufa´´ ⁴⁵⁾

Bez sýrů by to nebyla Itálie a tak se každé údolí pyšní svým typickým sýrem, který tak definuje tamější oblast. Nejpoužívanější mléka jsou: ovčí, kravské a kozí a vyrábí se z nich mnoho typů sýrů, které se dělí dále podle způsobu srážení mléka (tvarohový, tavený), tvrdosti (čerstvé, měkké, plísňové, polotvrdé, tavené) a také podle obsahu tuku a sušiny (smetanové – 50–60 %, nízkotučné – do 10 %).

,,Nejlepší předpoklady pro kvalitní mléčné výrobky vytvářejí v Jižním Tyrolsku slunečné dny, kterých je ročně 300, plodná půda, čerstvý horských vzduch, šťavnatá tráva a výrazné byliny.´´

Obrázek č. 29.: Sýr Stelvio ⁴⁶⁾

Sýr Stelvio je polotvrdý, vyzrálý a vyrábí se výhradně z mléka krav pasoucích se v Jižním Tyrolsku. To musí být zpracováno do 48 hodin od nadojení a podle přísných výrobních postupů. Má světle žlutou barvu. Svou výtečnou bylinkovou chutí se hodí k přípravě chutných pokrmů. ⁴⁷⁾

Ty obrázky jsou opravdu Vaše? U obrázků, které máte z internetu, uveďte prosím zdroj, u Vašich obrázků uveďte do závorky (z vlastního výzkumu).

Jaké jsou hlavní znaky Ladínské kultury a jakým způsobem se vymezují vůči ostatním obyvatelům v Severní Itálii?

Poté byly definovány tři další otázky rozvíjející a upřesňující otázku hlavní. Tyto výzkumné podotázky jsou následující:

- Jakým způsobem se vyvíjelo Tyrolsko a které vlivy můžeme pozorovat v této souvislosti s komunitou Ladínů? Jaký je koncept správního systému v dané oblasti?

- Jakými hlavními prvky je utvořena etnická identita Ladínů?

- Je jazyk hlavním prvkem, kterým rozvíjejí svou národnostní identitu?

Oblast Jižního Tyrolska je mnohými vnímána jako názorný příklad úspěšného soužití odlišných etnických skupin žijících na jednom území již řadu století. Žijí zde Italové, Němci a Ladínové, z nichž právě ladínská menšina v Jižním Tyrolsku zaujímá pozici minority. Práce vymezuje Ladínskou menšinu v Jižním Tyrolsku, zaměřuje se na jednotlivé prvky kultury, které rozvíjí ladínskou společnost a osvětluje historický vývoj dané minority i v kontextu správní autonomie. Celá práce se tedy snaží dát odpověď na výzkumnou otázku: ,,Jaké jsou hlavní znaky ladínské kultury a jak se vymezují vůči ostatním obyvatelům v Severní Itálii?´´

Jedním z hlavních rysů ladínské identity je jazyk, který se řadí do skupiny rétorománských. Ladínština je nezbytná pro běžný život v Jižním Tyrolsku. Na většinu pracovních pozic je nutná zkouška z Ladínštiny, a i když každý Ladín v Jižním Tyrolsku mluví plynule německy, italsky a mnohdy i anglicky či francouzsky, Ladínština je pro ně nejdůležitější, hovoří jí doma, mezi přáteli i na úřadech.

K hlavním kulturním rysům patří řemesla, tradice a zvyky. Zejména řezbářství a vyšívání z pavího peří patří k typickým dovednostem místních umělců. V Jižním Tyrolsku je velká většina obyvatel věřících, kteří vyznávají zejména katolicismus. Důležitou roli tedy hrají náboženské tradice, především období Vánoc a Velikonoc je doprovázeno velkým množstvím zvyků. Jejich etnická soudržnost je dobře vidět na účasti ve folklórních spolcích a pravidelná účast na nedělních mších ve svátečních krojích.

Další důležitý prvek ovlivňující život Jihotyrolanů je historie a s ní spojené snahy o získání autonomie. Právě snahy o vytvoření autonomní oblasti v rámci Itálie byly vždy důležitým faktorem při udržování vzájemné soudržnosti, ať už se jednalo o faktory negativní, či pozitivní. Autonomie Jižního Tyrolska je pro Ladíny velmi důležitou složkou života. Díky ní mohou čerpat prostředky na financování rozvoje své kultury, například zakládání ladínských institutů, knihoven, vydáváním novin a v hlavní řadě povinnou výuku Ladínského jazyka. Ostatní ladínské regiony bez podpory Jižního Tyrolska takové možnosti nemají, a jediný způsob, jak si udržet svou ladínskou identitu, je uvnitř rodiny.

Práce vede k nadále se rozvíjejícímu hlubšímu výzkumu, jež vyžaduje další terénní výjezdy, komunikaci s respondenty a v neposlední řadě prohloubení historických a kulturních znalostí z literárních zdrojů. Výzkum bude realizován v horizontu několika let, s vizí postihnout hlubší kontext nyní stanovených výzkumných otázek.

Knižní:

RUBATSCHER, Carmen. The fate of minority languages: The case of Ladins in North Italy in Humanising Language Training Year 7 Issue 5 September 2005. [online] South Tyrol/Alto Adige, Italy: Pilgrims Ltd., 2005. Dostupný z WWW: www.hltmag.co.uk/sep05/mart02.rtf‎.

GELLNER, Ernest André. Nacionalismus. 1. vyd. Překlad Hana Novotná, Petr Skalník. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, c2003, 133 s. ISBN 80-732- 5023-3.

HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody: příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009, 315 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), 45. sv. ISBN 978-80- 7419-010-0

IRSARA, Siegfried. DE GRANDI, Cristina. 1995 - 2005 From the „Union Ladina“ to the „Union Generela di Ladins dles Dolomites“ 100 years of idealism. UGLD, 2007. ISBN 88-901703-1-X

ABEL, Andrea. VETTORI, Chiara. FORER, Doris. European Yearbook of Minority Issues, Volume 9. Leiden, Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2010. ISBN 978-90-04-22934-1 Dostupný z: http://www.eurac.edu

RORNI, Marco. An encounter with the Dolomite Ladins, Istitut Ladin Micurà de Rü, 2008, ISBN: 978-88-8171-083-6

AUTONOMUS PROVINCE OF SOUTH TYROL. South Tyrol in figures. [online] Bozen/Bolzano: Provincial Statistics Institute - ASTAT, 2013. Dostupný z WWW: http://www.provinz.bz.it

ALCOCK, Antony. The South Tyrol autonomy, A Short Introduction. [online] County Londonderry, Bozen/Bolzano: University of Ulster Northern Ireland, 2001. [citováno 7. 7. 2016] Dostupný z: http://www.buergernetz.bz.it/en/downloads/South-Tyrol-Autonomy.pdf

KŘÍŽEK, Ondřej. Identita Němců v Jižním Tyrolsku, 2015 ČZU v Praze - Bakalářská práce

Internetové odkazy:

https://www.euroskop.cz/9240/sekce/alcide-de-gasperi/

http://www.suedtirol.info/cs/Prakticke-informace/Zeme-a-lide/Historie.html

http://www.micura.it/en/

http://www.holimites.com/en/

http://www.museumgroeden.it

http://minorityrights.org/minorities/ladins/

http://www.britannica.com/event/Treaty-of-Saint-Germain

http://www.uniongenerela.it/en/history

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/doku.php?id=nemci_v_italii_2014

www.lauscdilandins.com

Zdoje obrázků:

Vlastní tvorba, snímky pořízené při terénním výzkumu

http://www.altabadia.org/de/urlaub-suedtirol/alta-badia/naturpark-fanes-sennes-prags.html

http://www.delcampe.net/items?language=E&catLists%5B0%5D=6706&page=5&sortByForm%5Bsort%5D=titre_ASC&useAsDefault=&submitted=Y&searchString=

http://www.suedtirol-tirol.com/karte/

http://cestovani.lidovky.cz/hrad-tirol-symbol-jizniho-tyrolska-ktery-stoji-za-navstevu-pli-/aktuality.aspx?c=A100805_135550_ln-cestovani_glu

http://www.lidovky.cz/jizni-tyrolsko-chce-svobodu-nejsme-italie-tvrdi-fu3-/zpravy-svet.aspx?c=A111017_102304_ln_zahranici_jv

https://lattimermassacre.files.wordpress.com/2010/07/austria_hungary_1911.jpg

http://www.canazei.com/en/The-Ladin-Flag

http://images.google.de/imgres?imgurl=https%3A%2F%2Fupload.wikimedia.org%2Fwikipedia%2Fcommons%2Fe%2Fe8%2FTirolo-S%2525C3%2525BCdtirol-Trentino.png&imgrefurl=https%3A%2F%2Fit.wikipedia.org%2Fwiki%2FTirolo&h=1565&w=1502&tbnid=bLEMQV18psyaQM%3A&docid=ft2TDCo-

http://www.lidovky.cz/jizni-tyrolsko-chce-svobodu-nejsme-italie-tvrdi-fu3-/zpravy-svet.aspx?c=A111017_102304_ln_zahranici_jv

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/05/Language_distribution_in_South_Tyrol%2C_Italy_2011%2C_en.png

http://cucina.corriere.it/ricette/trentino-alto-adige/26/canederli-formaggio-spinaci_bedc033c-1af7-11df-af4a-00144f02aabe.shtml



Počet shlédnutí: 170