Arberešové

Miroslav Prajer, Ekaterina Sycheva, Marie Svetlova, Arberešové. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018. http://www.hks.re/wiki/ls2018:albanci_v_italii

Za jeden z historicky a kulturně nejrozmanitějších územních celků v Evropě je možné považovat Itálii, která leží na Apeninském poloostrově. Tento poloostrov mezi 14. a 20. stoletím poskytl útočiště mnohým migrantům. Jedna z etnických minorit, které zde nalezli útočiště, jsou Arberešové.

Naše práce má za účel přiblížit čtenáři arberešskou kulturu a prohloubit znalosti o této minoritě vyskytující se v Itálii. Čtenáři se pokusíme odhalit kořeny a důvody, proč toto etnikum opustilo krajinu svých otců. Zaměříme se na tři nositele kultury, a to na jazyk, náboženství a kuchyni. Dále nastíníme pohled Italů a Albánců na Arbereše, jak spolu jednotlivá etnika žijí a jaký na sebe mají názor.

Práce je rozdělena na dvě části: popisnou, ve které seznamujeme čtenáře s historickým kontextem arberešské minority a praktickou, ve které se dotazujeme konkrétních respondentů na jejich vnímání skutečnosti z nichž konstruujeme konkrétní data.

Arberešská vlajka ¹⁾

Cílem práce je nalézt odpověď na námi položené výzkumné otázky týkající se arberešského etnika. Přiblížit čtenáři jejich kulturní specifika a v neposlední řadě objasnit fungování této minority a její vztahy s Italy a Albánci.

Čím se liší Arberešové od Italů a Albánců?

1. Jaké jsou typické arberešské zvyklosti a jakou o nich mají představu Italové a Albánci?

2. Jak se odlišuje arbereština od albánštiny a jak je na ni nahlíženo Italy a Albánci?

3. Jak vypadá náboženství Arberešů a jak na něj nahlíží Italové a Albánci?

4. Jak se liší arberešská kuchyně od italské a albánské a jak na ni tyto dvě etnika nahlíží?

O tom, jak se promíchávala arberešská a italská kultura, píší ve své práci Ethnicity and Evolution of the Biodemographic Structure of Arbëreshe and Italian Populations of the Pollino Area, southern Italy (1820-1984) autoři Fiorini Stefano, Tagerelli Giuseppe, Boattini, Alessio Luiselli a Piro Anna. Došli k závěru, že i když v 19. století se areberšské prvky mimo jejich etnikum neprojevovali, v 2. polovině 20. století tomu bylo naopak. V publikaci je pak možné se dozvědět, jaké tato změna měla dopady na danou kulturu. Tyto změny zkoumají jednak z hlediska sociologického, ale také z hlediska biologického. Výsledek jejich práce je následující - zjistili, že pokud se zkoumá nějaké etnikum, je nutné ho zkoumat jak z hlediska sociálního, tak genetiky, tedy biologie²⁾

V práci Old and new minorities: the case of Arbëreshë communities and Albanian immigrants in Southern Italy se autorka Liuzzi Antonella zaměřila na rozdílnosti Areberšů od Italů a to zejména v jazyce, etnicitě a náboženství. Cílem jejího výzkumu je pochopit změny v arberešské identitě, ke kterým došlo kvůli modernizaci a vystavení kultuře albánských migrantů. V práci dochází k závěru že i když Albánci a Arberešové mají stejné kořeny nevznikli mezi nimi skoro žádné vztahy, takže tam vznikla další minorita. Navíc arberešská kultura zaniká jelikož je vytlačována kulturou Italskou.³⁾

V praci Physical and symbolic landscapes of identity: The Arbëreshe of southern Italy in the European context se autor Fiorini Stefano zmiňuje o rozvoji Evropy, a tím i o rozšíření etnických minorit, a to konkrétně v Itálii. Zmirňuje odlišnosti ve vědomí politickém, kulturním a jejich identitě a co je vlastně činí odlišnými po tolika letech. Výzkumy v 2003-2004 ukázaly, že v souvislosti se změnami jak ekonomickými, tak i kulturními, jistá forma jejich etnické originality, historii a etnický původ. ⁴⁾

V knize Krátká historie Albánie. Od starých času do současnosti od autora G. L. Arša se popisuje celá historie Albánie. Pro nás zajímavá informace se nachází v kapitole 5: Italští Arberešové a jejich kultura. Zde autor líčí emigraci Arberešů do Itálie a postupný vliv Italské kultury na jejich život. V kapitole se dozvídáme o tom, že Arberešové zachovávali své tradice a zvyklosti až do 18. století. Žili na území Kalábrie a Sicílie neapolského krále, spojence Skanderbergů. A byly docela izolovaným národem. Zachovávali svůj jazyk a psali v něm, měli svoji vlastní literaturu, která byla velmi podobná staroalbanské. Po 18. století, kdy byly provozovány kněžské semináře v Kalábrií a Palermu, začala mít vliv italská kultura na Arbereše. Z těchto seminářů vycházeli vzdělaní Arberešové - kněží, doktoři a právníci, kteří už znali italský život, ale nadále udržovali kontakt s izolovanými Arberešskými vesnicemi. Tak se u Arberešů se objevila arberešská inteligence, která posloužila jako most mezi italskou a arberešskou kulturou. ⁵⁾

V článku Giovanni Armillotta The Arberesh: the Christian Albanian emigration to Italy můžeme vidět politický a náboženský rozvoj Arberešské etnika. Nejdůležitější je ta část, kde Giovanni píše, že první albánští vojáci připluli ještě pod velením Dhimitër Reresa, aby pomohli italskému králi Alfonsu I. il magnonimo proti vzpouře proti Iberijské monarchii. Itálie byla tedy vybraná Arbereší kvůli tomu, že tam měli spojence. Pak autor popisuje politické manželství a společenství, které mělo vliv na Arberešskou kulturu. V další kapitole se Giovanni zmiňuje o kněžských seminářích a o lidech, kteří chtěli vrátit ortodoxní náboženství do Albánie, a to zejména o Clementu XI (Gian Francesco Albani, b. 1649, 1700-21). ⁶⁾

Pro provedení kvalitativního výzkumu k naší seminární práci budeme využívat dotazovací metodu sběru dat. Bude se jednat o polo-strukturovaný rozhovor a vedení korespondence přes sociální síť, konkrétně Facebook. Polo-strukturovaný rozhovor je jeden z nejefektivnějších způsobů sbírání dat. V průběhu osobního setkání je respondent naveden na danou problematiku, odehrává se v přátelské atmosféře a je možnost regulovat průběh rozhovoru, kdyby se respondent odchyloval od tématu. V případě jakékoliv nejasnosti během rozhovoru je možné vše ihned vyjasnit. Jako nevýhodu lze zařadit výše zmíněné odbočení od tématu, možné neochoty odpovídat na naše otázky a samozřejmě časová obtížnost.

Další způsob dotazování jsme vybrali dotazování telefonické. K výhodám patřil fakt, že s dotyčnou osobou nesdílíme prostor, můžeme se ptát přímo, pokládat doplňující otázky a také pro respondenta to může znamenat příjemnější způsob a menší časovou náročnost, jako nevýhoda je nemožnost použití vizuálních pomůcek a také, že nemůžeme vypozorovat gestikulaci respondenta jako doplňující reakci na naše dotazy. Také jsme použili písemné dotazování přes sociální síť Facebook. K výhodám patřila jistá anonymita a možnost oslovit více osob najednou a k nevýhodám nemožnost vypozorování reakce respondentu na naše otázky.

Osobní rozhovor proběhl se dvěma italskými respondenty. Panu Alenu je 25 let a je zástupcem šéfkuchaře. Má ukončenou ekonomickou střední školu s maturitou.

Panu Federicu je 30 let a je kuchař. Vzdělání má ukončené v technické střední škole s maturitou.

Telefonický dotazována byla paní Manuela, které je 65 let, v současnosti je v důchodu. Má ukončenou střední školu s maturitou.

Toto svérázné etnikum má své kořeny v Albánii, a to konkrétně na jihu této země. Do Itálie se dostávají již v 15. století. To, čím se asi nejvíce odlišují jak od Italů, tak od Albánců, je jejich jazyk a víra.

Důležitým milníkem v arberešké historii je rok 1459, kdy získali právo usadit se v Itálii. Přelom 15. a 16. století kdy docházelo k migracím z Albánie a následně migracím z Řecka na začátku 16. století. V neposlední řadě je nutno zmínit začátek 20. století, kdy spousta Arberešů emigrovala do Spojených států. ⁷⁾

Počet Arberešů hovořící arbereštinou se pohybuje přibližně okolo 100 000, pokud vezmeme celkový počet Arberešů, dostáváme se k číslu 300 000. Arberešové osídlili převážně území jižní Itálie a zde zasahují do sedmi regionů, jmenovitě to je Basilicata, Kalábrie, Molísie, Sicílie, Abbruzie, Kampánie a Apulie, zde je Arberešů nejvíce viz. tabulka. ⁸⁾, ⁹⁾

zpracováno autory dle http://www.guzzardi.it/arberia/, data ze sčítání obyvatel z roku 1991

V následujícím grafu je vidět, jak se populace Arberešů vyvíjela, i když je přírůstek je nutné podotknout, že se počet arberešsky mluvících občanů stále snižuje, dochází tedy k asimilaci.

zpracováno autory dle Etnické minority v Evropě¹⁰⁾

Albánská emigrace do Itálie probíhala ve velkých migračních vlnách od 15. do 16. století. V roce 1448 neapolský král Alfonso V. Aragonský požadoval Gjergja Kastrioti Skanderberga o pomoc proti vzpouře v Neapoli. Skanderberg poslal svoje vojenské jednotky pod vedením Demetria Reresa a dvou jeho synů. Na žádost albánských vojáků, kteří se vyznamenali v bitvě, jim byla králem Alfonsem věnována půda. Armáda se usadila ve dvanácti malých venkovských oblastech v severní části v oblasti Catanzaro (Kalábrie) v roce 1448. Po dvou letech se synové Skanderberga Demetria, Gjerga a Basila spolu s dalšími Albánci usadili v dalších čtyřech vesnicích v oblasti Sicílie.

V roce 1459 syn Alfonsa, neapolský král Ferdinand I., znovu požádal o pomoc Skanderberga. Tentokrát připlul sám Skanderberg do Itálie se svojí armádou pod velením jeho generála Luca Baffa, aby ukončil povstání v Itálii, které bylo podporováno Francií. Skanderberg byl určen jako vůdce spojené neapolsko-albánské armády. Po vítězství v bitvách Albánští vojáci v podstatě ubránili Neapol. Za tuto pomoc byla armáda odměněna východním územím v Apulii, které se skládalo z 15 vesnic.

Po smrti vládce Skanderberga v roce 1468, se organizovaný odpor v Albánii proti Osmanům rozpadá a následná invaze Osmanské říše do Balkánu donutila mnoho Albánců emigrovat z Albánii do jiných zemí z důvodů probíhající násilné islamizace a nárůstu kriminality. Od úmrtí Skanderberga do roku 1480 Albánci neustálé emigrovali na Italské pobřeží. Během celého 16. století tyto migrace pokračovaly a nová albánská sídla byla postavena na italské půdě. ¹¹⁾

Oblasti osídlené Arbereši ¹²⁾

Albánci našli své útočiště na zpustlých neplodných územích v Kalábrii a Sicílii, které byly přivedeny na mizinu feudálními boji. Migranti se zabývali zemědělstvím, pěstovali vinnou révu a citrusy. Na začátku osidlování nového území, uprchlíci z Albánie žili v malých osadách a byli velmi silně izolováni, což jim pomáhalo zachovat své tradice, zvyky a jazyk. Doufali, že jejich pobyt v Itálii nebude trvalý a až Osmanská říše padne, budou mít možnost vrátit se do své domoviny. V sepsaných starých písních Arbereši vzpomínali na svou domovinu a byli hrdí na svou historii a dědictví. ¹³⁾

V 18. století kulturní proces u italských Albánců získává na intenzitě a různorodosti. Významnou roli v kulturním životě albánských kolonií sehrál Kněžský semináři, založený v roce 1732 v Kalábrií a posléze v roce 1734 v Palermo (Sicílie). Ačkoliv toto albánsko-italské kolegium bylo určené k přípravě katolických kněží mezi albánskými uprchlíky, kteří zachovali příslušnost k pravoslavné církvi, získávali zde vzdělání i obyčejní lidé. Někteří z nich pak pokračovali své vzdělaní na univerzitách v Neapoli a Palermu. Nakonec se u Arberešů utvořila elita – kněží, lékaři a právníci. Vzdělaní Arbereši udržovali kontakt s izolovanými vesnickými komunitami svých krajanů, které zachovávaly své tradice, zvyklosti a jazyk svých předků. Obvykle albánské nacionální prostředí sloužilo pro arberešskou inteligenci jakožto pramen inspirace. Jednou z forem jich umělecké činnosti byla tvorba duchovní poezie, která se recitovala na církevních svátcích. Vzdělaný nadšenci albánské kultury sepsali antologii folkloru a všechno bylo zapsáno rukou. Dalším významným dílem je kniha veršů „Život Svaté Panny Marie“, která byla publikovaná v Rime v roce 1752 kalábrijským knězem Julem Varibobou. Velkou výtvarnou silu tomu dílu dává chápani evangelního mýtu o historii prosté zemědělské rodiny na životním podkladu kalábrijsko– albánské vesnice. ¹⁴⁾

Mezi 18. a 19. stoletím dochází k bouřlivé politické a vojenské události, spojené s francouzskou revolucí a napoleonoskými válkami, ty ochromili Neapolské království. Tyto události, ve kterých se arbereši aktivně zúčastnili, prohloubili vztahy albánských uprchlíku s italským obyvatelstvem, s jeho životem a problematikou.

Arberešská elita převzala nové společenské a filozofické idee nové doby. Umělecká literatura arberešu ztratila náboženskou tématiku a zaměřila se spíše na literaturu romantickou. Největší představitelé arberešske inteligence postavili svým patriotickým a mravním dluhem udělat vše možné pro to, aby přitáhnut vnímaní evropského veřejného míněni k osudu domova arberešů, zotročenou, ale nepokořenou.

Nejznámějším představitelem nového duchu v arberešské kultuře se stal Girolamo de Rada (1814 – 1903). V roce 1837 se de Rada zúčastnil v Neapoli protimonarchistické řeči na což byl trestně stíhán. Zúčastnil se revoluce roku 1848 a publikoval časopis „L'albanese d'Italia“ („ Albánec Italii“). Mimo Itálii je de Rade znám díky svému dílu „Canti di Milosao“ („ Písně Milosao“), která byla publikovaná v Neapoli na dialektu kalábrijských Albánců s italským překladem. Tato lyrická tragédie popisuje život chlapce – aristokrata a rolnické slečny – je to první dílo romantické literatury v albánském jazyce. I když svět jeho hrdiny je podoben světu albánsko – italské reality 19. století, spisovatel zasazuje příběh do Albánie 15. století. Příběh druhého svého díla „Serafina Topia“ de Rada taky zasazuje do této doby. Pro de Radu, jako i u jiných albánských spisovatelů je specifický kult „Velké doby“ - popisují období, kdy albánský národ úspěšné bojoval pod vedením Skanderberga proti Osmanské říši. V albánských vesnicích Kalábrii existoval zvyk, kdy o svátcích (např. velikonoce nebo vánoce) se sešli na vyvýšeném místě a obrátit svůj zrak na východ, pak zpívali tradiční písní, věnovaný svémuk domovu – Albánií.

Arbereština je jazyk spadající do indoevropské skupiny. Vychází z toskánského dialektu, kterým se hovoří v jižní Albánii, ale zakomponovává i některá slova ze severního gegského dialektu a vlivem času se do tohoto jazyka stále více dostávají slova z Italštiny. I přes toto všechno si arbereština udržela svoji identitu, zejména díky náboženské izolaci. Od albánštiny jako takové se vyvíjela odděleně, takže se v ní dodnes zachovalo spoustu archaických pojmů, a navíc v ní nedošlo ke zjednodušení písma. Na druhou stranu je v tomto jazyce problém vyjádřit abstraktní pojmy. ¹⁵⁾

albánské dialekty převzato z https://albanianstudies.weebly.com/arvanitika.html

Od 80. let se objevuje snaha o zachování kulturního, a tedy i jazykového dědictví. I když v minulých letech počet lidí hovořící arbereštinou ubyl, v poslední době se znovu začíná šířit zejména na venkově. Od roku 1999 je ustanovena jako menšinový jazyk, který je chráněn státem. ¹⁶⁾

Italové původně tento jazyk nazývali albánštinou, ale to se změnilo, když velká vlna albánských imigrantů přišla do Itálie v 90. letech. V této době bylo poprvé možné porovnávat tyto dva jazyky jeden vedle druhého. V této době docházelo k celkem velkému rozčarování, a to z obou stran, 500 let separace a různé kulturní vlivy měly drastický dopad na vývin jazyka. Podle naší respondentky paní… je, co si vzpomíná, arbereštině rozumět, sice se musí pořádně soustředit, ale jde to. Uznává ale, že mladší generace s tím mohou mít problém. ¹⁷⁾

Důvodů, proč si Arberešové udrželi svou identitu, je hned několik, nejdůležitějším je však jednoznačně jejich náboženství. Jsou sice křesťané, ale oproti katolickým Italům si zachovali svůj původní byzantský ritus. Právě díky této odlišnosti nedošlo k asimilaci do italské kultury.

Aby jsme hlouběji pochopili arberešské duchovní dědictví, je nutné se seznámit s náboženskými vlivy na jihu Apeninského poloostrova. Jižní Itálie a Sicílie jsou silně spjati s Řeckem a po mnoho století zde žilo značné řecky hovořící obyvatelstvo. V dobách raného křesťanství byly tyto země pod římským patriarchátem, to se změnilo v 8. století, kdy byly přesunuty pod patriarchát Konstantinopole. V 11. století po dobytí Normany došlo opět k pomalému přechodu k latinskému ritu. Toto se změnilo v 15. století, kdy do Itálie před Turky utekli dvě velké albánské skupiny.

Ty ze severní části Albánie byli pohlceni, jelikož měli latinský ritus, ale skupina z jižní části si zachovala svoje zvyklosti, jelikož patřila do ortodoxní byzantské církve. V 16. století jim byl přidělen papežem biskup, v 18. století bylo papežem zlepšeno postavení Italských Albánců (identifikujících se jako Arberešové) a století nato byl byzantský ritus zrovnoprávněn s latinským.

V 90. letech, když první albánští emigranti přišli do Itálie, nastal jistý střet mezi náboženstvím. Stejně jako v případě jazyka a jiných kulturních faktorů, i náboženství se v obou etnikách vyvíjelo odlišně. Po dobytí albánského území Turky nahradil jejich původní víru Islám.

V dnešní době existují 2 diecéze pro Arbereše s rovnocenným postavením, a to: Lungro (spravuje celou Itálii) a Piana degli Albanesi (spravuje Sicílii). Kromě nich existuje ještě klášter Santa Maria di Grottaferrata, který se nachází kousek od Říma. ¹⁸⁾

klášter Santa Marie di Grottaferrata ¹⁹⁾

Albánie

Albánská kuchyň je velmi různorodá. Díky své geografické poloze má v blízkosti moře a sousedící státy, ze kterých přebrala pár jídel. Skládá se z prvku turecké, italské a balkánské kuchyně. Najdeme v ní jídla také z mořských plodů v různých provedeních. Nejpodstatnější složku této kuchyně ovšem tvoří maso se zeleninou. K hlavnímu chodu se jako příloha podává rýže se zeleninou. Albánskou kuchyni můžeme specifikovat do 3 skupin: severní, centrální a jižní část Albánie. Specifickou složkou severní části je mouka z kukuřice, ze které se dělá chléb a sladké pokrmy. V této oblasti je hodně jezer a řek, kde se loví kapři a úhoři, kteří se smaží, zapékají se nebo se z nich připravují polévky. V centrální části jsou vhodné podmínky pro chov ptactva a v Adriatickém moři plavou platýsi a okouni. Nejtypičtějšími pokrmy v této oblasti jsou: Tavë Elbasani, což je zapečené maso v troubě s jogurtem, rýže s mlékem, koláčky s vejcem, zelím, špenátem a brynzou a kopřivou. V jižní oblasti se ve vaření používá hodně mléka a mléčných výrobku, tato oblast se také vyznačuje různými odrůdami kvalitních sýru. Jako jeden z tradičních pokrmu, který se podává v celé Albánii, nalezneme právě zde, a tím je Fergese. Jedná se o dušené hovězí maso, které se připravuje v troubě, v předem naplněném hliněném hrnci směsí skládající se z ovčího sýra, vajec, skopových jater a zeleniny. Jako alternativa toho může být z červené papriky, tvaroh, rajčat a koření. K dalším tradičním pokrmům musíme zařadit: Sarmu, což jsou plněné zelné závitky ve vinném listu, Qofte, jsou to smažené masové kuličky s cibulí, paprikou a petrželem. Jako desert tu najdeme ovoce v různých podobách a burek. To je nadýchány koláč z listového těsta, jeho náplň může být z tykve, brambor, tvarohu, citronové šťávy apod..^{20)21) 22)23)}

Itálie

Italská kuchyně jíž dlouho a zcela oprávněně získala světové uznání. Pasta, pizza, ravioli, risotto tiramisu, pesto. K nejvíce známým a světově rozšířenějším patří nepochybně: Parmská šunka, známa jako Prosciutto, je zpravidla podávána před jídlem jako předkrm před obědem nebo večeří. Lasagna Lasagna je klasické jídlo italské kuchyně, které je vyrobeno z parmazánu, šunky, mozzarelly, ricotty a hovězího masa. Špagety Pasta Bez ohledu na zemi, kde se nacházíte, najdete všude špagety. Navzdory existenci četných typů těstovin, jsou špagety možná nejvhodnější. Je poměrně levné, snadno se připravují, jsou prezentovány ve mnoha variantách. Pizza Jaké jiné pokrmy italské kuchyně mají být na prvním místě, ne-li pizza? Jeden překvapivý fakt o tomto jídle: skutečná italská pizza neobsahuje mnoho sýru a rajčatové pasty. Pizza je tak pevně zakotvena v životě Italů, že ji často jedí jako občerstvení před jídlem. ²⁴⁾

²⁵⁾²⁶⁾

Arberešská kuchyně

Tavë kosi je národní pokrm z jehněčího masa a rýže. Nejčastěji se podává s bramborovou kaší, ale v restauraci se podává s rýží nebo hranolky a samozřejmě s čerstvým zeleninovým salátem. Velmi často se k tomuto pokrmu přidává jogurt jako omáčka. ²⁷⁾

1. Jaké jsou typické arberešské zvyklosti a jakou o nich mají představu Italové a Albánci?

Manuela: Italové jsou strašně hluční a tráví většinu dne popíjením kávy a rozhovory. Ženy tráví celý den na zahradě. Káva je jejich oblíbený nápoj a pijí ji 6 krát denně.

Alen: Arberešové jsou jako Albánci a Italové, dbají na tradice. Akorát arberešové mají víc albánských zvyků. Z dětství v Albánii si pamatuju, jak tam probíhá svatba, kde je asi největší rozdíl mezi italskými zvyky a albánskými. V Albánii máma hledá manžela své dceři, muslimové… A žádost o ruku probíhá tak, že před balkónem nevěsty hraje kapela a svatba trvá týden, když to v Itálii 1 den, od rána do večera, a pak jedou na líbánky.

Federico: Upřímně, za svůj život jsem jich moc nepoznal, jelikož jsem ze Severní Itálie, ale co vím, že arberešové jsou hodně tradičně založený… ty tradice jsou hodně spojený s jejich vírou.

Z odpovědí vyplývá, že respondent ze severní části Itálie, Federico moc o Arberešich neví, pouze o nich něco málo slyšel. Předpokládáme, že to je právě kvůli místu pobytu našeho respondenta, v severní části Itálie se moc Arberešů nenachází. Pan Alen, který žije více na jihu, tedy blízko Arberešú, dobře zná tradice Italo-Albánců. Tvrdí, že arberešské tradice zůstali velmi podobné těm albánským, který zažil u své babičky, když byl jako malý v Albánii. Paní Manuela představuje Italy jako hluční národ, který má rád takový marnivý život. Moc o jejich tradicích odpovídat nám nechtěla a to co nám řekla znělo spíše jako stereotypní popis Itala. Když nám vyprávěla o tradicích Arberešů, snažila se vytyčit odlišnosti ani ne tak od albánské kultury, ale spíše italské.

2. Jak se odlišuje arbereština od albánštiny a jak je na ni nahlíženo Italy a Albánci?

Manuela: Já hned rozeznám slušného a skromného kluka z arberešké rodiny od rozmazleného kluka z italské rodiny. Sama jsem vychovala 2 syny a oba dva pracují jako dělníci. Jeden dokonce pracuje na stavbě v Německu a ten druhý je truhlář v Polsku. A všechny jejich manželky mi pomáhají.

Alen: Arberešové a Albánci mají stejný jazyk! Mluví starou albánštinou, která se neměnila tak, jako latinský a italský jazyk. V Sicílii a v jižní Itálii jsou všude nadpisy v albánštině.

Federico: Arbereština je mix albánštiny a italštiny a všichni, co tam žijí delší dobu už mluví italsky, nevím o problému, proč bychom se nemohli domluvit… což považuji za samozřejmost, když už žijí v našem státu.

Z výpovědí našich respondentů je jasné, že „nearbereští“ dotazovaní vidí arbereštinu jako jazyk totožný s albánštinou, popřípadě ji chápou jako spojení italštiny a albánštiny. Jako příklad nám dali dvojjazyčné cedule, které jsou v italštině a albánštině. Na druhé straně naše arberešská respondentka Manuela tvrdí, že jde o zcela jiné jazyky a že podle používaného jazyka lze poznat zda je člověk slušně vychován. Podle Frederika se, ale v Itálii s arbereštinou člověk moc nesetká a ty „Arbereše“ co zná používají jako svůj hlavní jazyk Italštinu. To co je nutné zmínit je to, že námi dotázáni Italové odmítají, nebo nejsou schopni rozlišit albánštinu a arbereštinu. Je nutné se tedy zamyslet, zda ty, které označují za Arbereše nejsou spíše dobře asimilovaní Albánci.

3. Jak vypadá náboženství Arberešů a jak na něj nahlíží Italové a Albánci?

Manuela: Já chodím do kostela pravidelně spolu s mými sousedkami ve vesnici Italkami a máme radost všichni z každého svátku. My jsme tady všichni hluboce věřící.

Alen: Arberešové spadají do starého orientu, takže jsou katolíci. V 15. století za vlády Skanderbega se Albánci museli vystěhovat kvůli islámu právě do jižní Itálie.

Federico: Já nejsem správný katolík, nechodím do kostela pravidelně, pouze o Velikonocích a na Vánoce, ale tuším, že arberešové mají podobnou víru jako my a v podstatě to byl jejich důvod k přestěhování a na jihu Itálie mají jistě kostely.

Z výpovědí našich respondentů se dozvídáme hned několik věcí. Respondent ze severní části Itálie, i když o Arbereších slyšel nemá znalosti o jejich víře, jelikož se s tímto etnikem nesetkal. Zatímco z odpovědí pana Alena je jasné, že se Arbereši setkal a zná je si vědom jejich odlišné víry. Velmi zajímavý postoj k víře má paní Manuela, i když je se považuje za Arberešku, navštěvuje katolický kostel. V jejím případě není důležitý ritus, ale víra a místní komunita. Je nutné se tedy ptát, zde v tomto konkrétním případě lze použít víru jako nositele etnicity.

4. Jak se liší arberešská kuchyně od italské a albánské a jak na ni tyto dvě etnika nahlíží?

Manuela: Pamatuju si, že mi babička vysvětlovala, že tyto těstoviny s drcenými rajčaty, pálivými paprikami a omáčkou arrabiata-penne all arrabiata jsou typickým regionálním pokrmem této oblasti. Pokud je udělaná přesně tak, jak se dělá po Albánsku. Vaří se se slaninou, rajčatovou omáčkou, pepřem a ovčím sýrem a s pálivými místními paprikami - od malých, neuvěřitelně pálivých (diavoloků), až po dlouhé, jako vyřezávané z korálových „cigaret“ (sigaret).¨

Alen: Každé území v Itálii má svou trochu speciální kuchyň, ale pořád převládá že se dělají těstoviny mixuji s nějakou omáčkou. Albánskou kuchyň je středomořská a dělají hodně qoufte… na Sicílií je to hodně podobné. Arberešové vaří víc jako Turci, například: steak, ryby, chléb, hodně cibule a hovězího masa a bez omáčky.

Federico: Italská kuchyň je podle mě nejlepší, ne zbytečně si jí říká jako nejlepší kuchyň na světe a v každém státě, co jsem byl, tak jsem vždy viděl hodně italských restaurací. Arberešové mají středomořskou kuchyň s podílem italské, ale pořád více mi to připomíná albánskou kuchyň, skoro těžkou bych řekl.

Právě v otázkách týkající se kuchyně byli naši respondenti nejvíce výřeční. Buď kvůli tomu, že dva z našich respondentů jsou kuchaři, nebo kvůli vrozené italské lásce k jídlu. Manuela nám popsala pravý arberešský pokrm arrabiata-penne all arrabiata, který se naučila od svojí babičky. Za zmínku stojí použití slaniny, kterou by člověk v albánské kuchyni rozhodně nenašel, oproti tomu je v tomto pokrmu ovčí sýr, který je nedílnou součástí albánských pokrmů. Lze z toho vyvodit, že arberešská kuchyň je velmi unikátní, jelikož čerpá z obou dvou světů. Frederico, popsal arberešskou kuchyň jako velmi podobnou té středomořské a nechal se slyšet, že nejlepší kuchyň na světě je právě ta jeho, italská. Náš druhý Italský respondent Alen, řekl, že arberešská kuchyň je více podobná té albánské, popřípadě turecké. Oproti italským jsou arberešská jídla spíše těžká.

Významem této práce bylo přiblížit čtenáři arberešskou kulturu a pohled na ni z pozice italského, albánského a arberešského prostředí. V této části si naší práci můžeme shrnout, a to tak, že odpovíme na hlavní otázky naší práce. Po provedení tohoto výzkumu se dá vytyčit hlavní myšlenka. Když se podíváme na výpovědi našich respondentů, je znatelná jistá nevraživost mezi albánským a italským etnikem. Toto je způsobeno zejména v rozdílném praktikování každodenních činností etnik. Většina z našich italských respondentů hází Arbereše do „jednoho pytle“ s Albánci, vyjma náboženského přesvědčení, které obě skupiny významně odlišuje. Náboženská víra je také dle respondentů pojítkem, jež váže kulturu italskou a arberešskou. A to v podobném duchu jako převládající znaky italské kuchyně v osobní preferenci Arberešů. Z toho může vyplývat, že arberešská kultura, jež byla valnou část historie značně autonomní, je v dnešní době stavěna do pozice volby mezi udržováním svébytnosti a přijímáním italských kulturních praktik.

• FIORINI, Stefano, Giuseppe TAGERELLI, Alessio ALESSIO a Anna PIRO. Ethnicity and Evolution of the Biodemographic Structure of Arbëreshe and Italian Populations of the Pollino Area, southern Italy (1820-1984). 109. Oxford: American Anthropologist, 2007Mar;31. PMID 17598420.
• FIORINI, Stefano. Physical and symbolic landscapes of identity: The Arbëreshe of southern Italy in the European context. Oxford, 2006. PMID 35636928.
• KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2014. ISBN 978-80-213-2524-1.
• LIUZZI, Antonella. Old and new minorities: the case of Arbëreshë communities and Albanian immigrants in Southern Italy v Migration Letters. LONDON: TRANSNATIONAL PRESS, 2016. ISSN 1741-8984.
• NASSE, George Nicholas. The Italo-Albanian villages of southern Italy. Washington: National Academy of Sciences-National Research Council.1964. Publication (National Research Council (U.S.)), 1149.
• New Albanian immigrants in the old Albanian diaspora: Piana degli Albanesi. Journal of Ethnic and Migration Studies. 2003, 29(6), 1015-1032. DOI: 10.1080/1369183032000171348. ISSN 1369-183X. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/1369183032000171348

• Arbëreshë. Albanian studies [online]. [cit. 2018-07-29]. Dostupné z: https://albanianstudies.weebly.com/arberesh.html#
• ARSH, G. L. Kratkaja istorija Albanii. S drevnějšich vremen do našich dněj. [Krátká historie Albánie. Od starých času do současnosti.] ADMW [online]. 2013 [cit. 2018-03-19]. Dostupné z: http://admw.ru/books/Pod-redaktsiey-G-L--Arsha_Kratkaya-istoriya-Albanii--S-drevneyshikh-vremen-do-nashikh-dney/28
• ARMILLOTTA, GIOVANNI. The Arberesh: the Christian Albanian emigration to Italy. The Frosina Information Network [online]. Vatican City: L’OSSERVATORE ROMANO, 2001 [cit. 2018-03-19]. Dostupné z: http://frosina.org/the-arberesh-the-christian-albanian-emigration-to-italy
• GRANDINETTI, Claudio. Regioni in cui ricadono comuni a radice albanese. ARBERIA [online]. Italy: Studio Guzzardi, 2006 [cit. 2018-07-25]. Dostupné z: http://www.guzzardi.it/arberia
• GUIDA TURISTICA. Comune di Civita [online]. Civita [cit. 2018-07-28]. Dostupné z: http://www.comune.civita.cs.it/Home/Guida-al-paese?IDDettaglio=12132
• Italy4me [online]. c2015-2018 [cit. 2018-07-30]. Dostupné z: https://italy4.me/
• KRASNIQI, Rozë. Fërgesë verore me speca dhe domate. In: Kuzhina shqiptare [online]. [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: http://www.kuzhinashqiptare.com/receta/fergese-verore-me-speca-dhe-domate/
• LA CULTURA ARBERESHE. Terre del mediterraneo [online]. c2015-2018 [cit. 2018-07-28]. Dostupné z: http://www.terredelmediterraneo.org/itinerari/s_costantino.html
• LEPACIFIQUE. Grottaferrata. In: Localidautore [online]. ©2008-2016 [cit. 2018-07-30]. Dostupné z: https://www.localidautore.it/paesi/grottaferrata-148
• My Albanian Food [online]. ©2015-2018 [cit. 2018-07-30]. Dostupné z: https://www.myalbanianfood.com/
• MASOTTI, Francesca. 11 Delicious Food to Try in Albania. Culture trip [online]. 2018 [cit. 2018-07-30]. Dostupné z: https://theculturetrip.com/europe/albania/articles/11-delicious-food-to-try-in-albania/
• NSMN. Flag of the Italian Arberesh. In: Wikipedia [online]. 2018, 28 October 2010 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Arb%C3%ABresh%C3%AB_people#/media/File:Flag_of_the_Italian_Arberesh.svg
• OFF-SHELL. Sarma. In: Wikipedia [online]. 2016 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/75/Sarma.jpg/1200px-Sarma.jpg
• ROBERSON, Ronald G. The Italo-Albanian Catholic Church. Cnewa [online]. 2007 [cit. 2018-07-30]. Dostupné z: http://www.cnewa.org/default.aspx?ID=57&pagetypeID=9&sitecode=HQ&pageno=2
• STOREY, Alice. Tave kosi (baked lamb and rice with yoghurt). In: SBS [online]. 2014 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.sbs.com.au/food/recipes/tave-kosi-baked-lamb-and-rice-yoghurt
• Tradiční italské lasagne. In: Living [online]. 2012 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.living.cz/recepty-tradicni-italske-lasagne/
• WASIK, Vicky. Bucatini all'Amatriciana Recipe. In: Serious Eats [online]. ©2018 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.seriouseats.com/recipes/2016/03/bucatini-pasta-amatriciana-recipe.html
• WALDEN69. Arbitali map. In: Wikipedia [online]. 2006 [cit. 2018-07-30]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/File:Arbitali_map.png

—-

Počet shlédnutí: 68