Ukrajinci v Podněsterské republice

Viacheslav Katkhanov

V této práci se zkoumá ukrajinská menšina v Podněsterské republice, a to z pohledů jak její kultury, tradicí a zvyků, tak i vnímání podněsterské Ukrajince jinými obyvateli. Pro objektivnější zkoumání v práci jsou představeny tři pohledy dané menšiny: jak vnímají podněsterští Ukrajinci Moldávii, jak Rusové a Moldavané vnímají podněsterské Ukrajince a jak je vnímá Ukrajinci žijící na Ukrajině.
V první části práce je charakterizována vybraná minorita a Podněsterská republika obecně. Jsou popsány informace o historickém povědomí menšiny, statistické údaje týkající se počtu ukrajinských obyvatelů v Podněstří, odlišnosti v jazyku, náboženská příslušnost, národní oblékání a stravování, životní způsob a bydlení i hospodářská a ekonomická odlišnost.
Ve druhé části práce jsou shrnuty informace poskytnuté respondenty, v nichž jsou obsaženy odpovědi na stanovené výzkumné otázky týkající se vztahu sledované menšiny s majoritní skupinou Podněstří, a to jak z externího, tak i interního pohledu.

Cílem této práce je najít odpovědi na několik výzkumných otázek, které jsou uvědené níže

• Jakou zemí jsou kultura, zvyky a tradice podněsterských Ukrajinců ovlivněny nejvíce?
• Čím se Ukrajinci v Podněsterské republice liší od Ukrajinců na Ukrajině?
• Jak samotní Ukrajinci vnímají Ukrajince v Podněstří?
• Jak nahlíží Ukrajinci v Podněsterské republice na samotné Ukrajince?
• Se kterou zemí se nejvíce spojují podněsterští Ukrajinci?
• Jsou podněsterští Ukrajinci ovlivněni Ruskem na území Podněstří?
• Jak Rusové a Moldavané v Podněstří vnímají podněsterské Ukrajince?

Mezi odborná vydavatelství, které se zabývají vybranou tematikou, patří londýnské vydavatelství OpenDemocracy. V publikaci s názvem Pridněstrov'je ostajetsja predostavlennym samomu sebe („Приднестровье остается предоставленным самому себе“), jejímž autorem je korespondent RBC a autor knihy „Rozpadla se“ a „Život bez státu: revoluce v Kurdistánu“ Dmitrij Okrest, se věnuje legislativní stránce obyvatelů Podněstří, kteří se potýkají s problémem nespravedlivého soudu a neochotou moldavských aktivistů za lidská práva podílet se na řešeních občanských konfliktů. Tak v této práci jeden ze zkoumaných respondentů uvádí, že Moldávie odmítá převzatí odpovědnosti a podniknutí kroků v oblasti podněsterských sporů, tvrdí, že nemůže chránit žijící na tomto území lidi, ale de jure stále považuje tuto oblast za svou. Podle zkoumaných respondentů podněsterský konflikt se nikomu nechce řešit, protože zde se prolínají zároveň ruské, ukrajinské a moldavské zájmy. Článek pojednává o ekonomické situaci v zemi z hlediska ruských a ukrajinských obyvatelů žijících v Podněstří. Uvádí se informace o neoficiální spolupráci mezi podněsterskými a moldavskými ozbrojenci a fakty, potvrzující, že někteří vedoucí postavy PMR dříve pracovali v Doněckých mocenských strukturách. Na konci práce je diskuze o vztazích mezi Moldavskem a Podněstřím, které fakticky existuje a funguje samo o sobě¹⁾

Druhý z těchto článků s názvem Obrazovanije v Pridněstrov'je: optimizacija bez optimizma („Образование в Приднестровье: оптимизация без оптимизма“) vydaný v lednu 2018 pod autorstvím Viktorie Pašencevové – filoložky a zástupkyně nezávislého týdeníku „Dobrý den“ – pojednává o systému vzdělávání v Podněstří. Ve svém článku Pašencevová analyzuje současný systém vzdělání v zemi a hodnotí ho na základě osobních rozhovorů s učiteli a s čerstvými maturanty, kteří sní o vysokoškolském vzdělání v Rusku nebo na Ukrajině. Respondenti pojednávají o malém množství vzdělávacích institucí a o personálních problémech, protože každý rok stále méně mladých odborníků zůstává pracovat v obcích, bez ohledu na poskytované tam výhody. Podle autorky se situace v oblasti vzdělání zhoršuje nejen kvůli nedostatku financování vzdělávací sféry, ale i kvůli tomu, že školáci a studenti se nacházejí ve státě, který již skoro 29 let zůstává neuznaným. Vzhledem k tomu, že země de iure není na politické mapě světa, Podněsterci jakéhokoli původu jsou nuceni přijímat oficiální občanství jiných zemí, tedy Ukrajiny, Moldavska či Ruska, aby mohli získat zaměstnání v jiných zemích, protože možnosti PMR jsou v tomto ohledu omezené. Autorka se zabývá statistickými údaji o studentech a absolventech i rozhovory s pedagogy, kteří hovoří o rozsáhlé optimalizaci vzdělávacích institucí, nízkém početním stavu tříd, personálním hladu a nízkých příjmech. Podle ní celkem v Podněstří podle dat příslušného ministerstva PMR je 160 vzdělávacích institucí včetně internátů, kde se učí 44 547 lidí. Průměrná obsazenost tříd je pouze 19 lidí. K dispozici jsou ruské, ukrajinské a moldavské školy, gymnázia a lycea, přičemž je možné vzdělávat se na dálku, mít externí studium a rodinné školení. Otázkou ale je kvalita tohoto vzdělávání, protože během postsovětského období v zemi vzniklo pouze 14 velkých sociálních objektů, kam patří pět mateřských škol, moldavská škola v obci Taslic a ruská škola v Rybnici, která se dosud staví. Autorka také zmiňuje, že všechna sociální zařízení v republice jsou postavena a vybavena za peníze poskytnuté Ruskem.²⁾

Pojednává o moldavsko-podněsterském konfliktu článek Iděal'nyj konflikt. Kak živut Moldova i Pridněstrov'je spustja 25 let posle vojny („Идеальный конфликт. Как живут Молдова и Приднестровье спустя 25 лет после войны„) vydaný v červenci 2017.V něm zakladatel a šéfredaktor online vydání „Newsmaker“ a korespondent novin „Kommersant“ v Moldávii Vladimir Solovjov píše o „zmrazeném“ vypořádání konfliktu mezi Podněstřím a Moldavskem i o vztahu mezi zeměmi po více než 25 letech bok po boku. Podle jeho názoru se Kišiněv a Tiraspol plně přizpůsobily koexistenci v podmínkách statusu quo. Dokonce i elity na obou březích se naučily těžit z toho vzájemný prospěch. Solovjov hovoří o určitých podobnostech mezi Moldavany a obyvateli Podněstří, kteří efektivně a bez větších problémů vzájemně spolupracují v mnoha oblastech. Podle něj mnozí podněsterští sportovci vystupují na mezinárodních soutěžích pod moldavskou vlajkou a jsou členy moldavské reprezentace v různých sportovních disciplínách.³⁾

Práce Moldova between West and East: which comes first, Euro-integration or conflict settlement?od autorky Corneliu Ciureaové se zabývá problémem evropské integrace Moldovy v kontextu napjaté situace ohledně řešení podněsterského konfliktu a plánů Ruska na vybudování vojenské základny na levém břehu. Podle ní je evidentní, že Podněstří hraje důležitou roli v určitých scénářích destabilizace země, neboť její mezinárodní uznání může stabilizovat region a zlepšit vztahy mezi dvěma konfrontujícími stranami. Autorka popisuje situaci ze strany Podněstří, které odmítá nabídku vstoupit do zóny volného obchodu a implementovat technické a hygienické normy, a ze strany Moldovy, která usiluje o liberalizaci vízového režimu a buduje kontrolní stanoviště jež připadají Podněstercům skutečnými hranicemi.⁴⁾

Tato práce je zpracována prostřednictvím kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Kvantitativní výzkumy zahrnovaly především analýzu získaných statistických údajů o počtu Ukrajinců v Podněstří a jejich geografické rozloze na území země. Dále byly výzkumy udělány prostřednictvím rozboru a hodnocení některých finančních informací ohledně nákladů na bydlení a stravování i hospodářské a ekonomické odlišnosti ukrajinských obyvatel Podněsterské republiky na základě osobních informací od respondentů.

Kvalitativní průzkum spočíval v komunikaci s respondenty pomocí polostrukturovaného a nestrukturovaného rozhovoru jak osobně, tak i prostřednictvím sociálních sítí. Polostrukturovaný rozhovor byl proveden za pomoci předem připraveného návodu, který ale ne vždy tazatel dodržoval. Nestrukturovaný rozhovor proběhl tak, že nejprve zkoumaní respondenti uvedli vlastní vyprávění o sledovaném tématu, a poté tazatel položil ještě několik dotazů v rámci sledované oblasti.

Za výhodu těchto metod lze považovat získání důvěryhodných informací přímo od představitelů sledované menšiny, jež dokážou odhalit ty rozdíly a charakteristické vlastnosti podněsterských Ukrajinců, které nejsou na první pohled viditelné. Zároveň s tím některé z informací o podněsterských Ukrajincích nejsou vůbec k dispozici jak v odborných databázích, tak i na internetu obecně. Za příležitost při provedení výzkumu lze také označit absenci jazykové bariéry s respondenty, protože všichni z nich rozumí ruštině a ukrajinštině. K nevýhodám zvolené metody patří hlavně časová náročnost při komunikaci s dotázanými, kteří ne vždy mohli odpověď na položenou otázku ihned poskytnout. Rozhovory s vybranými respondenty probíhaly přes internet: buď prostřednictvím sociálních sítí Vkontakte, Facebook či Odnoklassniki, nebo prostřednictvím telefonování přes Skype. Pár respondentů, které se podařilo vyslechnout osobně, bylo dotázáno během jejich návštěvy Prahy na výletě do ČR.

Respondentem, který zastupuje externí pohled na podněsterské Ukrajince, je Andrij Merkulov, jenž bydlí v Oděse a byl dotázán osobně prostřednictvím nestrukturovaného rozhovoru. Jiným respondentem žijícím v Kyjevě je 27letý Ukrajinec Oleksij Synčuk.

Poté byla mezi respondentky z Ukrajiny také zařazena Halyna Rybko z Poltavy, která několik let bydlela v Podněstří, protože byla ve vztahu s přítelem, který pocházel z Rașcova (Raškova).

Další respondentkou je důchodkyně Ljudmila Grossman z Tiraspolu, která vlastní fotoateliér na ulici Karla Liebknechta a bydlí v Podněsterské republice celý život. Průzkumu se zúčastnil i známý Ljudmily, důchodce Vitalij Čerňak žijící v Tiraspolu, dříve ve vesnici Novovladimirovka. Viktoria K. a Oleg M. jsou také obyvateli Tiraspolu. Viktoria pracuje v soukromé lékárně a její manžel opravuje domácí spotřebiče. Oběma je 24 let a narodili se těsně po rozpadu Sovětského svazu a vyhlášení Podněsterské republiky. Rodiče Viktorie a Olega etnicky jsou Ukrajinci. Dalším z respondentů je Nikolaj, kterému je 40 let a pracuje jako učitel ve škole. Nikolaj žije ve dvou domech: na Ukrajině v Nikolajevské oblasti a v Tiraspolu. Všichni tito respondenti zastupují pohled minority na majoritu.

Ana U. je Moldavanka, která pochází z Kamenky a má manžela Ukrajince. Elena Sirbu je Moldavanka, která bydlí v Benderech a pochází z rusko-moldavské rodiny. Ruslan I. je Rusem pocházejícím z města Krasnoje. Tito respondenti zastupují pohled majority na minoritu.

Během komunikování potenciálních respondentů pro provedení kvalitativního výzkumu se jednalo o několik komplikací spojených s nízkou zpětnou vazbou kontaktovaných uživatelů. Nejvíce informací se podařilo získat během osobního nestrukturovaného rozhovoru provedeného s Ukrajincem Andrijem Merkulovem, který zastupoval externí pohled na menšinu. Rozhovor s ním proběhl na nádraží v pozdních hodinách, kde Andrij čekal na autobus do Německa a měl chuť popovídat si o Ukrajině a Ukrajincích, kteří bydlí v jiných zemích. Příliš užitečných informací o samotné zemi ale neposkytl, protože jak sám přiznal, o Podněstří ví pouze málo a „moc neřeší“ sporné otázky týkající se vnímání podněsterských obyvatelů Ukrajinci.
Kontaktován byl i Svaz Ukrajinců Podněstří.

Všichni ostatní respondenti byli kontaktováni přes sociální sítě. Na portálu Vkontakte ve skupinách věnovaných Ukrajincům v Podněstří a Podněstří jako takovému jsem našel 38 uživatelů různého pohlaví a věkové kategorie, kteří mají v profilu označeno jako místo bydliště Ukrajinu. Těmto uživatelům jsem poslal osobní zprávu zahrnující informaci o našem výzkumu a o tom, že hledáme respondenty, kteří by pro mě mohli odpovědět na otázky týkající se vnímání Podněstří očima Ukrajinců. Ve výsledku na moje zprávy odpovědělo 6 osob, které ale po pár vstupních zprávách komunikaci přerušily či další zprávy od nás ignorovaly.

V konverzaci pokračovali výše zmínění Ljudmila Grossman, Viktoria K. a její manžel Oleg M. Respondent Nikolaj, kterého jsem také našel na síti Vkontakte, se po začátku konverzace zeptal, jestli by nebylo možné mu raději zavolat, protože píše velmi pomalu a je pro něj pohodlnější promluvit přes Skype, a tak jsem informace od něj poté získal přes videohovor.

Oslovil jsem i několik uživatelů přes sociální síť Odnoklassniki, kde je nejvíc uživatelů starší věkové kategorie, kteří technicky trochu hůř ovládají uživatelské rozhraní. Někteří uživatelé mi třeba odpověděli, ale pouze pozdravem, někdo moji zprávu dokonce i nahlásil jako spam. Vzhledem právě k věkovým faktorům hodně lidí moje pokusy o konverzaci také nechalo zcela bez odpovědi. Nicméně i přes to se mi podařilo uskutečnit konverzaci s Halynou Rybkovou a se známým Ljudmily Grossmanové Vitalijem Čerňakem.

Pouze na Facebooku jsem získal odpovědi od těch respondentů, kteří ve výzkumu zastupují pohled majority na minoritu. S Anou, Elenou a Ruslanem jsem chatoval v průběhu 3-4 dnů, protože ne každý z těchto respondentů hned odpovídal na stanovené otázky

Jako součást Ukrajinské sovětské socialistické republiky od roku 1924 až po rok 1940 existovala Moldavská autonomní sovětská socialistická republika, která zahrnovala především oblasti Podněstří a některé oblasti současné Oděské oblasti. Téměř polovinu obyvatel tohoto státního území tvořili Ukrajinci a třetinu Moldavané.
V roce 1940 Sovětský svaz anektoval Besarábii. Samotná Besarábie je historicko-geografická oblast, která leží mezi severozápadním pobřežím Černého moře a řekami Dunaj, Prut a Dněstr. Po rozpadu SSSR území Besarábie je součástí Ukrajiny (část Oděské a Černovické oblasti) a Moldavska (město Bendery a část jeho předměstí, které se nachází pod kontrolou PMR). Nicméně až do počátku 19. století byla jako Besarábie nazývána pouze její jižní část, a to jako Budžak.
Některé zdroje poukazují na to, že do 15. století se Besarábií nazývala podunajská oblast mezi Maďarskem a řekou Siret, tj. součást Valašska. Postupně, pravděpodobně od 15.-16. století, pod pojmem Besarábie začala být používána stepní zóna mezi dolním proudem Dunaje, Prutu a Dněstru. Právě tato Besarábie byla vybojována moldavským knížectvím kolem roku 1385. Moldavské panství trvalo téměř sto let. Pak v roce 1484 Osmanská říše převzala klíčová města v regionu Belgorod-Dněstrovskij (dříve Akerman), Kiliji a jiná města. Besarábie se tehdy dostala do rukou Krymského chanátu a nacházela se pod nadvládou Osmanů a jejich spojenců až do roku 1812. Pak ale přešla pod území Ruska v důsledku neúspěšné války. Jako součást Ruské říše byly Besarábie a východní Moldávie sloučeny nejprve do besarabské oblasti a poté do besarabské provincie. Od té doby se Východní Moldávie začala nazývat Besarábií. Po revoluci v Rusku z roku 1917 v Besarábii byla vyhlášena Moldavská demokratická (lidová) republika (MDR) v rámci Ruské demokratické republiky. Později v srpnu 1991 byla vyhlášena nezávislost Moldavské republiky (MR). Nicméně v Rumunsku ve vztahu k MR se často používá zastaralý název Besarábie. ⁵⁾

Hlavní populaci Besarábie činili Moldavané a Rumuni, ale také Ukrajinci, Rusové, Romové, Bulhaři a Gagauzové. V 17. až 20. století značnou část obyvatelstva tohoto území tvořili také Židé, Němci, Budžaci, Turci a Nogaici. ⁶⁾

Rozpad Sovětského svazu vedl k oživení v Moldávii – stejně jako v jiných sovětských republikách – hnutí národního charakteru. Etnicky Moldávie nebyla homogenní. Existovaly a stále tam existují oblasti, kde žili Ukrajinci, kteří se většinou soustřeďovali v Podněstří. Nicméně podle názoru respondentů z Ukrajiny Olekseje a Halyny ukrajinská menšina ani v sovětské, ani v současné době nemá možnost uspokojit své národní potřeby. V důsledku toho Ukrajinci z Moldavska podstoupili rusifikaci, a to stejně jako ostatní národní skupiny jako například Gagauzové. Kromě toho za prací do Moldavska jezdil velký počet Rusů.
Jedním z nejvíce sovětských a rusifikovaných regionů Moldavska bylo právě Podněstří, které se vyznačovalo jako průmyslová a urbanizovaná oblast republiky s větší částí rusky mluvících obyvatel. V současné době etnické složení Podněsterské republiky je definováno třemi hlavními národními skupinami – Rusy, Moldavany a Ukrajinci – z nichž každý představuje asi 30 % obyvatelstva.
Již v roce 1990 se místní vláda v Podněstří začala vzdalovat od Kišiněva. Přispěly k tomu i sovětské tajné služby, které v té době přispívaly k tomu, aby se v republikách vytvořila výhodná pro SSSR společenská hnutí. O rok později 25. srpna 1991 Podněstří vyhlásilo svou nezávislost, a to dva dny před Moldavskem.V roce 1992 došlo k ozbrojené konfrontaci mezi moldavskou stranou a Podněstřím. Obyvatele Podněstří podpořila čtrnáctá gardová armáda, která se nacházela na území republiky. Samotná armáda byla gardovým provozně-strategickým útvarem či sjednocením Ozbrojených sil SSSR a Ozbrojených sil Ruské federace existujícím od roku 1956 do roku 1995. Některé části 14. gardové armády, které se nacházely v blízkosti Dněstru, po Podněsterském konfliktu dodržovaly přísnou ozbrojenou neutralitu v konfrontaci Moldávie a Podněstří. ⁷⁾ V červenci roku 1992 Moldávie a Rusko podepsaly dohodu o vyřešení podněsterského konfliktu.

Podle respondentky Ljudmily i přesto, že Podněsterská republika je považována za nadnárodní a dokonce má tři oficiální jazyky – moldavštinu, ruštinu a ukrajinštinu – ve skutečnosti se zde provádí politika rusifikace, zčásti se udržuje kult Ruska. Události na Ukrajině také měly vliv na to, co se stalo v Podněstří. Po oranžové revoluci v roce 2006 se konalo referendum o vstupu Podněsteří do Ruska, ve kterém 90 % lidí hlasovalo „Pro“. ⁸⁾

Jak uvádí respondentka Elena, i když Podněsterská republika nebyla uznána Ruskem, její existence byla a je do značné míry zajištěna ruskými dotacemi. Hospodářský život současného Podněstří je definován činností holdingu „Sheriff“, který ovládá asi třetinu ekonomiky republiky. Pod jeho kontrolou se také nacházejí politické strany. Většinu poslanců podněsterského Nejvyššího Sovětu představují členové strany „Obnovlenije“ (česky Obnovení), což není nic jiného než zástupce holdingu Sheriff. Tato strana používá proruskou rétoriku a je politicky zaměřena na Rusko. Nicméně obchodní zájmy Sheriff jsou přítomny nejen v Rusku, ale i na Ukrajině, a dokonce i v zemích Evropské unie.

V Podněsterské republice také existuje největší Svaz Ukrajinců Podněstří, který vznikl v roce 1991. Organizace byla vytvořena třemi národními společnostmi z Kamenky, Tiraspolu a Bender. Svaz má nyní více než 30 000 členů a jeho předsedou je Leonid Tkačuk.

V říjnu 2015 podle sčítání lidu bylo evidováno 475 665 osob trvale žijících na území republiky, přičemž z nich asi 14 % je vyhlášeno jako “dočasně chybějící”. Z toho počtu městské obyvatelstvo činí 69,9 %, zbytek připadá na venkovské obyvatele, tedy 30,1 %. Během staletí společného bydlení populace Podněstří je do značné míry smíšená, na domácí úrovni se mluví několika jazyky⁹⁾

Na obrázku je patrně vidět obyvatelstvo Podněstří podle národnosti z posledního sčítaní lidu z roku 2015. Ukrajinci se nachází na třetím místě(22,9%),na prvních dvou místech jsou Rusové,které sestavují 29,1 % z celkového obyvatelstva Podněstří a Moldavané, kterých je 28,5 %. K bulharské národnosti se hlásilo 2,4 %, ke gagauzské 1,1 %. Takže se poprvé objevuje národnost „Podněsterci“, ke které hlásilo 0,2 % populace Podněsterské republiky.
1,4 % obyvatelstva uvedlo druhou národnost, 14 % neposkytlo svoje údaje.

Nejvíce Ukrajinců bydlí v Rybnickém rajonu, který se nachází na severu republiky a funguje jako součást Podněstří, nikoli jako samostatná správní jednotka. V tomto regionu bylo v roce 2004 evidováno 45,4 % Ukrajinců, což je skoro polovina celkového počtu obyvatelů regionu. O něco menší podíl představuje nejsevernější Camenscký rajon, kde bydlí 42,6 % Ukrajinců. Dále následuje Tiraspol, Dubossarský rajon, Slobodzejský rajon apod. Podobné rozdělení může být geograficky odůvodněno bližší polohou těchto regionů k Ukrajině. ¹⁰⁾ Podobné rozdělení může být geograficky odůvodněno bližší rozlohou těchto rajonů k Ukrajině.

V Podněstří status oficiálního jazyka na stejném základě má ruština, moldavština, která je založená na cyrilici, a ukrajinština. Administrativní dokumenty v 99 % případů jsou v ruštině, ale zákony a dekrety jsou nutně přeloženy do moldavštiny (cyrilice) a ukrajinštiny. Přitom v případě rozboru vládními úřady a všemi bez výjimky státními instancemi buď občanskými organizacemi jakýchkoli dokumentů, vydaných v Moldávii, je nutné provést jejich úředně ověřený překlad do všech tří státních jazyků PMR (tedy překlad z rumunštiny nebo z moldavské latinky do cyrilice).¹¹⁾

Většina obyvatel se hlásí k pravoslaví; jsou to převážně farníci Moldavské metropole. Kanonické struktury Moldavské metropole na území Podněsterské republiky sjednocuje Tiraspolská a Dubossarská eparchie. Vládnoucím arcibiskupem od 5. března 2010 je Savva (Volkov), arcibiskup Tiraspolský a Dubossarský. Teritoriálně-administrativně se eparchie skládá ze sedmi blahočiní: Centrálního (Tiraspol), Benderského, Slobodzejského, Grigoriopolského, Dubossarského, Rybnického a Camencského.¹²⁾.Mezi několika skupinami protestantských křesťanů jsou v PMR oficiálně registrováni: letniční, baptisté, Armáda spásy, adventisté sedmého dne, charismatové. V Podněstří jsou i jednotlivé náboženské komunity Židů, starověrci, stoupenci Arménské apoštolské církve, vaišnavové, katolíci atd .¹³⁾

Respondenti Ljudmila a Vitalij během rozhovorů uvedli, že od dětství jsou pravoslavní stejně jako většina jejich známých Ukrajinců žijících v Podněstří. Tyto osoby také zmiňují, že ostatní náboženské skupiny jsou v republice zastoupeny velmi málo. Respondent Nikolaj při rozhovoru sdělil, že nevyznává žádné náboženství, protože jeho rodiče byli ateisté, což pochází ještě z období sovětské propagace

V souvislosti s tím, že Podněsterská republika v sobě spojuje zároveň několik kultur a tradicí, její národní oblečení také obsahuje elementy jak ukrajinských, tak i ruských a moldavských národních krojů.¹⁴⁾

V článku Pašencevové o vzdělávacím systému v Podněstří se uvádí, že maturanti středních škol během oslavy ukončení středoškolského vzdělání v zemi nosí tradiční oblečení, které se v určité míře podobá jak ruskému, tak i moldavskému a ukrajinskému národnímu oděvu. Jak uvedly respondentky Ana a Elena, hlavním ženským oblekem je košile, která je delší než pánská a je šitá ze dvou částí, přičemž spodní část pokrývající tělo pod pásem je šitá z hrubšího materiálu. Střih pánské košile je velmi podobný ženskému a v podstatě se liší od dámské košile pouze délkou. Oba kostýmy se oblékají přímo na tělo a mohou sloužit jako svrchní oděvy současně. Všechny zonální a místní kostýmy jsou bohaté na ornamenty a výšivky různých stylů. V barevné struktuře převládají červené, modré a zelené odstíny.

Z mého vlastního pozorování vyplývá, že pokrývkou hlavy u žen stejně jako u Ukrajinek je zpravidla věnec, který se vyrábí z živých nebo umělých květin a na nějž se obvykle přivazují vícebarevné pásky. Dále jako dívčí čelenka se používá stuha, šátek složený jako stuha, kus brokátu či tkanina s výšivkou.

Od ruského národního oblečení obyvatelé Podněstří převzali červenou barvu, od ukrajinského ozdoby a věnce, od moldavského černou barvu a charakteristické klikaté páskové ornamenty na ženských sukních. Tato kompilace ve výsledku přidává podněsterskému tradičnímu oblečení charakteristický styl shrnující nejsymboličtější prvky oděvu každého z výše uvedených slovanských národů.

Stravování v Podněstří je také podrobeno několika odlišnostem. Podle dotazovaných respondentů a informací z odborných článků podněsterská kuchyně je hodně podobná moldavské národní kuchyni, protože se používají stejné produkty a technologie vaření.

Pro tradiční podněsterskou kuchyni je typické velké množství přísad a koření, ale také ovoce a zeleniny: papriky, lilku, fazolí, ředkviček, rajčat, cibule a česneku. Zde je široce konzumováno maso různých druhů (drůbež, vepřové maso, hovězí maso) a ryby. Pokrmy jsou nejčastěji připravovány prostřednictvím smažení, pečení nebo grilování. Povinným atributem oběda nebo večeře je moldavské víno. Navzdory své podobě moldavské kuchyně se národní kuchyně Podněstří také vyznačuje množstvím ruských a ukrajinských pokrmů. Podle respondentek Ljudmily a Viktorie mezi ukrajinskými jídly jsou tu populární boršč, zrazy, varenyky a mamalyha. Celkově národní jídla obyvatel Podněstří jsou velmi podobná tradiční slovanské kuchyni, která se vyznačuje tučnými pokrmy, velkým množstvím zeleniny a masa.

Respondentka Viktoria poznamenala, že v každodenním životě vaří jídlo podle receptů moldavské kuchyně. Ljudmila a Vitalij naproti tomu zmínili, že většina jejich jídel patří do ruské a ukrajinské kuchyně jako třeba pelmeně, deruny (placky jako české bramboráky), boršč apod

Bydlení v Podněstří v mnoha ohledech stále připomíná život v SSSR: od vzhledu hlavních budov až po design interiéru v bytech. O zkušenosti s náklady na bydlení a stravování se podělilo zároveň několik respondentů. Podle jejich slov nemovitost v Kišiněvě je mnohem dražší než v Tiraspolu. V Benderech byty a domy jsou ještě více výrazně levnější než v hlavním městě Podněstří. Výsledkem je, že na pravém břehu Dněstru žijí moldavští důchodci. ¹⁵⁾

Respondentka Ljudmila poznamenala, že na místní poměry její průměrný dům o velikosti 200 m2 ji vychází měsíčně cca na 500-600 PRB (€ 26,1−31,4). V zimě, kdy se zapíná topení, komunální služby tvoří přibližně 1100 PRB (€ 59,6). Při tom důchod ženy je 1700 PRB (€ 89). Podle ní mnozí z podněsterských občanů proto přecházejí na ruský důchod při získávání ruského občanství. Tím pádem podněsterští občané, kteří dostávají v průměru důchod ve výši 1400 podněsterských rublů (€ 71,3), budou dostávat 10 tisíc ruských rublů (€ 138). Respondentka také uvedla, že ten samý den, kdy obyvatelé Podněstří s ruským občanstvím dostávají důchod, směnný kurz klesá o tři kopejky(ruská analogie českých haléřů)

Vitalij a Ljudmila také uvedli, že třikrát ročně holding „Sheriff“ rozdává všem důchodcům balíčky s potravinami. Právě pro realizaci podobné služby holding má zvláštní sociální útvar s příslušnými manažery a aktuálními seznamy všech důchodců bez ohledu na jurisdikci a penze. Respondent Vitalij také konstatuje, že holdingová společnost má relevantnější informace o důchodcích než stát kvůli poskytnutí této pomoci. Podle jeho slov v supermarketech „Sheriff“ slevové karty se vydávají také všem bez pohledu na jurisdikci, tj. jak ruským, tak i ukrajinským a běloruským důchodcům.

Podle Viktorie a Olega medicína v Podněstří je bezplatná, ale léky je nutné si kupovat za vlastní peníze. Ceny za každý lék jsou vždy dvě pro výrobce dvou různých zemí, ale prodejní cena je vždy pevně stanovena na léky z Ukrajiny, Ruska, Maďarska a Německa. K dispozici je také soukromá medicína a lékařský komplex „Sheriff“, kde například konzultace odborného lékaře bude stát 50-70 PRB (€ 2,6−3,7).

Zábavy i v hlavním městě jako takové nejsou, ale jediná věc, která je v republice velmi známá, je oslava státních akcí. Téměř každý den se ve městě konají oslavy, veletrhy a přehlídky. Také dvakrát týdně se centrální aparát ministerstva povinně zabývá sportovními aktivitami. Podle respondentů místní obyvatelé jsou zvykli cítit se jako neformální část velkého Ruska, které jim po desetiletí poskytovalo svou pomoc více než sousední Moldávie. To platí pro všechny menšiny, ať už pro Ukrajince, Moldavany nebo Rusy. ¹⁶⁾

Relativně specifickými charakteristiky se ukazuje i hospodářství a ekonomika v Podněstří. Jak uvedli respondenti Viktoria a Oleg, největším holdingem „Sheriff“ v neuznané Podněsterské republice vlastní bývalý policista Victor Gušan, který je zároveň nejbohatším mužem Podněstří. V PMR „Sheriff“ je jediným velkým řetězcem supermarketů. Mobilní komunikace je také monopolně řízena holdingem. Kromě toho do holdingu patří koňakový závod „Kvint“, pekárny, síť čerpacích stanic, televizní stanice, nakladatelství, výroba textilů, výroba kaviáru, kasina, banky, sportovní kluby, internetové připojení a další podniky, tj. skutečně všechna velká a střední zařízení jsou pod kontrolou holdingu. O monopolu „Sheriffu“ ve svém článku zmiňuje taktéž Dmitrij Okrest.

„Sheriff“ odpočítává polovinu všech daňových příjmů do rozpočtu PMR a poskytuje pracovní místa pro třináct tisíc lidí. Jeho činnost začala v roce 1993 s obchodováním s alkoholem a cigaretami. Podle respondentů tímto se „Sheriff“ zabývá i v současné době, ale nelegálně. Výrobky lihovarů a tabákových továren se pašují na Ukrajinu a tam se prodávají místními obchodníky. Nicméně „Sheriff“ se prezentuje jako sociálně zodpovědná společnost, a dokonce i jako živitel podněsterského lidu, což potvrzují oslovení respondenti Vitalii, Ljudmila i Ruslan.¹⁷⁾

Z historického hlediska je vidět, že ukrajinská minorita v Podněstří se v některých aspektech těsně asociuje s Ruskem. Viktoria a Oleg hovoří o tom, že základní problémy, s nimiž se potýkají lidé v Podněstří, jsou nevyplácení mezd a příspěvků na dovolenou, ilegální propouštění, a to jak ze soukromých, tak i z rozpočtových společností.

Respondent Nikolaj zmínil, že s počátkem války na Donbasu a nelegální anexe Krymu Ruskem je téma Ukrajiny v Podněstří a na státní úrovni interpretováno jednoznačně: Ukrajina je zde vnímána jako agresor. Respondent uvedl, že klidně ve městě mluví ukrajinsky, může dokonce i nosit ukrajinskou symboliku, ale stydí se za to, že je Ukrajinec. Na svou obhajobu ale tvrdí, že ne všichni Ukrajinci jsou „náckové“, banderovci nebo „zapadenci“ a při tom poukazuje na negativní vnímání těchto výrazů. Podle jeho slov se situace se zvláštním statusem Podněstří zkomplikovala ještě více, když Ukrajina a Moldávie souhlasily zavést celní kontroly na hranicích s Podněstřím, protože region je známý pašováním cigaret a alkoholu.

Nikolaj stejně jako Ljudmila a Vitalij poukázali na to, že podněsterská armáda a politici jsou aktivně zapojeni do konfliktu na Krymu a na Donbasu. Oleksij Synčuk zmíňuje, že Podněstří je vlastně poslední území SSSR v naší době a pro něj Podněsterská republika je potenciálně nebezpečným regionem, který Rusko bude používat a již používá pro své vojenské účely na Ukrajině. Podle něj zatímco dříve ruští, moldavští a ukrajinští obyvatelé Podněstří se snažili poslat své děti studovat do Ruska, pak nyní se situace radikálně změnila a všichni se snaží udělat si rumunské nebo moldavské pasy, aby se dostali do Evropy.

Andrij Merkulov z Oděsy hovoří o Podněstří a o podněsterských Ukrajincích jako o banditech, kteří se stále podřizují zákonům 90. let. Podle jeho zkušenosti všichni Ukrajinci, kteří se do Oděsy přestěhovali z PMR, usiluji o proniknutí do těch nejvyšších pracovních pozic v administrativních a policejních úřadech pro to, aby tam mohli pokračovat ve své nelegální činnosti na nové úrovni. Podle názoru Halyny Rybkové Ukrajinci v Podněstří mají proruské názory a jsou hrdí na svou nezávislost. Pokud by podněsterští Ukrajinci chtěli bydlet jako skuteční Ukrajinci, měli by se tam již dávno přestěhovat. Z tohoto důvodu Halyna etnicky podněsterské Ukrajince nepovažuje za „ty skutečné“ a nemá k nim jednoznačný vztah.

Etničtí Moldavané a Rusové Ukrajince v Podněstří vnímají za „své“, i když ti se identifikují s Ukrajinou. V době, kdy byl založen Svaz Ukrajinců Podněstří, bylo rozhodnuto o tom, že pokud se v republice budou přijímat rozhodnutí bez ohledu na názory Ukrajinců, menšina má právo uspořádat si referendum o tom, aby rozhodla o svém statusu a vrátila se na Ukrajinu. Podle respondentů Any a Eleny tato programová teze se nikdy neměnila a stále existuje hlavně proto, že vláda PMR bere v úvahu tyto požadavky. Respondent Ruslan také poukázal na to, že podněsterští Ukrajinci, kteří nepodporují radikální proukrajinské nálady a prostě chtějí pokračovat ve svých národních tradicích a podporovat ukrajinskou kulturu, mají k tomu hodně možností. V republice se otevřelo několik ukrajinských škol, ukrajinské lyceum v Tiraspolu, ukrajinské gymnázium Ivana Kotljarevského v Benderech, střední škola Lesji Ukrajinky v Rybnici apod. Dokonce i hlavní univerzita v republice je pojmenována podle významného ukrajinského básníka Tarase Ševčenka. To, co se děje na státní úrovni, je vždy s ohledem na názory podněsterských Ukrajinců a Rusové i Moldavané to také vnímají bez problémů, protože jejich názory přijímá vláda PMR.

Z informací z literárních zdrojů také vyplývá, že většina Ukrajinců žijících v Podněstří by raději viděla republiku jako nezávislý podněsterský stát, kde nezáleží na občanství. Ale vzhledem k tomu, že je toho velmi těžké dosáhnout, lidé stále více usilují o podporu lehčí federace s Moldavskem než s Ruskem, a dokonce i se samotnou Ukrajinou.

Z vlastního pohledu lze také uvést, že i když Ukrajinci v Podněstří neustále hovoří o své nezávislosti na současné Ukrajině, celkově ani Moldávie, ani Podněstří nejsou skutečně nezávislé. Moldávie tak hodně závisí na pomoci a na podpoře Evropské unie, Podněstří závisí na Rusku. To se přitom týká jak přijetí finanční pomoci, tak i zaměstnání ukrajinských pracovníků z Podněstří na svém území.

Rusko těsně vstoupilo do života lidí v Podněstří. Zákony v PMR jsou přizpůsobeny ruským, na administrativních budovách na stejné úrovni s podněsterskou vlajkou je vlajka ruská. Ale podle respondentů Eleny a Nikolaje mnohem více lidí zde hovoří o ruské pomoci a konkrétně o plynu, který mnozí nazývají bezplatným, i když tomu tak není. Podněsterští spotřebitelé platí za plyn každý měsíc, ale Rusko tyto peníze nechává v rozpočtu Podněstří. Přitom Rusko je nepovažuje za dotaci, ale za dluh, který nyní činí částku cca 6 miliard rublů¹⁸⁾

Co se týče jiné finanční podpory, od roku 2008 Rusko poskytuje příspěvek na důchody (asi 10 dolarů) a také již několik let financuje výstavbu několika nových sociálních zařízení: škol, školek, nemocnic apod. V roce 2014 se v Den vítězství v ulicích Tiraspolu objevily čtyři nové trolejbusy předané Podněstří od Ruska. Tématem jejich výzdoby bylo podněstersko-ruské přátelství.¹⁹⁾

Literární zdroje a konkrétně článek Dmitrije Okresta Pridněstrov'je ostajetsja predostavlennym samomu sebe o vztazích mezi Ruskem a Podněstřím uvádí, že obě země se ukázaly být uměle rozdělené v důsledku rozpadu Sovětského svazu. Nicméně Rusko i přes četné výzvy ze strany zahraničních států o přijetí koncepce „odříznutého území“ v podobě Podněstří, do toho jít nechce. Potvrzením je otevření oficiálního zastoupení Podněstří v Moskvě v lednu letošního roku. Jak uvedl první místopředseda Výboru Státní dumy Ruské federace pro SNS, euroasijskou integraci a vztahy s krajany Konstantin Zatulin „Rusko musí podporovat své krajany všude a zejména tam, kde pro svobodu, nezávislost a zachování svého historického předurčení lidé byli nuceni pozvednouti zbraně, aby se zabránilo asimilaci a ponížení vlastní důstojnosti“.²⁰⁾²¹⁾

Je možné poznamenat, že aby se něco rozšiřovalo a rozvíjelo, je nutné, aby to „něco“ alespoň existovalo. Výjimkou není i Podněsterská republika. Jakkoli paradoxně a jak by zřejmě to nevypadalo, je vidět, že samotný fakt bezpodmínečného spojení Ruska a Podněstří skutečně existuje. Přitom je jasné, že posílení účasti Ruska v politice Podněstří může být vyžádaným i při realizaci dalších regionálních ruských zájmů včetně monitorování a analýzy situace v regionu, získání dalších funkcí při zajištění loajality nejen podněsterské politické elity, ale i politických elit jiných států apod.

Kultura, zvyky a tradice podněsterských Ukrajinců jsou ve velké míře ovlivněny historickou složkou republiky a její národním složením, neboť každá ze tří menšin – ruská, ukrajinská a moldavská – tvoří skoro stejný podíl všech podněsterských obyvatelů. Smíšení těchto kultur se projevuje v národních podněsterských krojích, v národní kuchyni Podněstří a v tom, že všichni obyvatelé mezinárodně neuznané republiky rozumí všem třem jazykům, tedy moldavštině, ukrajinštině i ruštině.

Mírové soužití mnoha národností se stalo základem formování zvláštní kultury Podněsterské republiky. Zvyky a tradice Rusů, Moldavanů, Ukrajinců, Bulharů a Gagauzů se organicky vzájemně doplňují. Jako výsledek Podněstří má svou vlastní, jedinečnou kulturu, která přirozeným způsobem ovlivňuje mentalitu svých obyvatel. Ukrajinci v Podněstří se liší od Ukrajinců na Ukrajině. Podněsterští Ukrajinci ale převzali to nejlepší z národních kultur svého a dalších národů, které obývaly tuto zemi.

Nicméně podle podněsterských Ukrajinců samotná Ukrajina nejenže je příčinou konfliktu na Krymu a na Donbasu, ale zčásti i „agresorem“, který se snaží zničit Podněstří ekonomickými omezeními. Ti zástupci menšiny, kteří jsou méně radikální vůči Ukrajině, žijí hlavně materiální perspektivou, nikoli ukrajinskou filozofií nebo patriotismem. Jak konstatuje bývalý předseda Svazu Ukrajinců Podněstří Vladimir Bodnar, Ukrajina měla mnoho způsobů a možností, jak pomáhat podněsterským Ukrajincům cítit se blíže k rodné zemi. Například přidat 5 dolarů na odchod do důchodu, uznávat diplomy podněsterských vysokých škol, jak to učinilo Rusko, poslat do Tiraspolu několik autobusů s ukrajinskou symbolikou ze svých továren nebo financovat několik ukrajinských škol. Ve skutečnosti ale Moldávie plně živí rumunské školy v Podněstří, Rusko pomáhá ruským školám, a ukrajinské školy zůstávají bez povšimnutí. ²²⁾

Podněsterští Ukrajinci se ale všemožně snaží podporovat ukrajinské kulturní tradice a zvyklosti, aby zvýšili a udržovali nejen vlastenecký duch Ukrajinců Podněstří, ale i všech Ukrajinců, kteří žijí mimo Ukrajinu. Příkladem může být akce „Jsem Ukrajinec“, v jejímž rámci v předvánočním období děti z celého Podněstří dostaly sladké dárky. Při tom Svaz Ukrajinců Podněstří, který uspořádal tuto akci, poukazuje na to, že událost je věnována nejen dětem ukrajinského původu, ale všem dětem, které se učí ukrajinský jazyk, ať už to jsou Rusové, Moldavané, Bělorusové či jiné národnosti.²³⁾

Tato situace umožňuje konstatovat, že zájmy ukrajinské menšiny v Podněstří jsou skutečně podporovány, a to vládou PMR, nikoli však samotnou Ukrajinou. Rusko se zde účastní jako vnější zástupce, který však „neprotlačuje“ žádnou z menšinových skupin. Co se týče externího pohledu, Ukrajinci z Ukrajiny vnímají Ukrajince z Podněstří nejednoznačně a staví se k nim dost skepticky.

Výstupy práce dovolují poskytnout odpovědi na stanovené výzkumné otázky. Odpověď na první otázku, která zněla „Jakou zemí jsou kultura, zvyky a tradice podněsterských Ukrajinců ovlivněny nejvíce?“, je následující. Z kulturního hlediska podněsterští Ukrajinci jsou nejvíce ovlivněni samotnou Ukrajinou. I přes to, že v posledních letech dochází k jednoznačnému ovlivnění Ruskem, ukrajinské tradice a zvyky Ukrajinců v Podněstří jsou zachovány bez ohledu na situaci mimo zemi.

Odpověď na druhou výzkumnou otázku, která zněla „Čím se Ukrajinci v Podněsterské republice liší od Ukrajinců na Ukrajině?“, může vycházet z rozhovorů s respondenty, z nichž vyplynulo, že Ukrajinci v Podněsterské republice již nevnímají Ukrajinu jako rodnou zemi na rozdíl od Ukrajinců na Ukrajině, kteří o ni projevují vlastenecký zájem.

Třetí výzkumná otázka, která zněla „Jak samotní Ukrajinci vnímají Ukrajince v Podněstří?“, má další odpověď. Provedený výzkum ukázal, že pro ukrajinské Ukrajince jejich menšina v Podněstří již nezdá být tou pravou, a tedy podněsterští Ukrajinci jsou podle nich úplně jiným národem, který pouze má ukrajinské občanství.

Odpověď na čtvrtou výzkumnou otázku, která zněla „Jak nahlížejí Ukrajinci v Podněsterské republice na samotné Ukrajince?“ je následující. Ukrajinci v Podněsterské republice považují Ukrajince na Ukrajině za příliš radikální a vlastenecký lid, který neustále ekonomicky omezuje Podněstří. Podle nich se původní Ukrajinci ani nesnaží pomáhat svým menšinám a bojují pouze za vlastní teritorium.

Na pátou výzkumnou otázku, která zněla „Se kterou zemí se nejvíce spojují podněsterští Ukrajinci?“ lze poskytnout jednoznačnou odpověď - Rusko, protože podle názorů respondentů právě ruské dotace nejvíce podporují život obyvatelů Podněstří.

Další otázka, která zněla „Jsou podněsterští Ukrajinci ovlivněni Ruskem na území Podněstří?“, může mít následující odpověď. Jedná se o obecný vliv Ruska na obyvatele Podněstří bez ohledu na původ, ať už to jsou Rusové, Moldavané nebo Ukrajinci, který ale nemá příznaky jakéhokoli omezování podněsterských Ukrajinců.

Poslední výzkumná otázka, která zněla „Jak Rusové a Moldavané v Podněstří vnímají podněsterské Ukrajince?“ má následující odpověď. Menšiny v Podněstří vzhledem k jejich skoro stejnému podílu na území země nemají problém s tím, aby našly společnou řeč, a právě proto se navzájem vnímají jako rovnoprávní obyvatelé Podněstří.

Besarábie a severní Bukovina v SSSR, 2015. Fronta.cz [online]. 21-12-2015 [cit. 2019-07-17]. Dostupné z: https://www.fronta.cz/besarabie-a-severni-bukovina-v-sssr

V gorodah i selah Pridnestrov'ya vpervye prohodit akciya «YA – ukrainec», 2019. Informacionnoe agentstvo: Novosti Pridnestrov'ya [online]. 28-12-18 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://novostipmr.com/ru/news/18-12-28/v-gorodah-i-selah-pridnestrovya-vpervye-prohodit-akciya-ya

KOZAK, Tat'yana, 2019. Broshennoe Pridnestrov'e. Ukrainskaya pravda [online]. 08-08-17 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://www.pravda.com.ua/rus/articles/2017/08/8/7151693/

KRALYUK, Petr, 2019. Pridnestrov'e kak anklav «russkogo mira». CHem Ukraina i Moldova mogut pomoch' drug drugu? Krym. Realii [online]. 18-07-2017 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://ru.krymr.com/a/28624444.html

Kratkie predvaritel'nye itogi perepisi naseleniya Pridnestrov'ya 2015 goda, 2019. Pridnestrovskaya moldavskaya respublika: Oficial'nyj sajt pravitel'stva [online]. 13-05-2016 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://gov-pmr.org/item/6831

MIHAL'COV, Valentin, 2019. Besplatnyj gaz i obnishchanie naroda. Kak zhivet nepriznannoe Pridnestrov'e. Tut.by: Novosti [online]. 17-10-16 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://news.tut.by/society/508054.html?crnd=64923

Pochemu Respubliku Moldova nazyvayut Bessarabiej. Sputnik.md [online]. 2018, 09-04-2018 [cit. 2019-09-03]. Dostupné z: https://ru.sputnik.md/radio_peredacha_moldova_serdte_narodov/20180409/18417883/Moldova-eto-ne-Bessarabia.html

Pod svodami semi cerkvej raskinulsya poslednij garnizon , 2019. Informacionnoe Agentstvo: Novosti Pridnestrov'ya [online]. 14-06-18 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://novostipmr.com/ru/news/18-06-14/pod-svodami-semi-cerkvey-raskinulsya-posledniy-garnizon

Prezident Pridnestrovskoj Moldavskoj Respubliki [online], [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://president.gospmr.org

Pridnestrovskij konflikt i problema nepriznannyh gosudarstv na postsovetskom prostranstve v konce XX - nachale XXI vv., 2008. DisserCat: Elektronnaya biblioteka dissertacij [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://www.dissercat.com/content/pridnestrovskii-konflikt-i-problema-nepriznannykh-gosudarstv-na-postsovetskom-prostranstve-v

«Pridnestrov'e — malaya Rossiya»: v Moskve poyavilas' tochka sbora druzej PMR. Regnum [online]. 2019, 23-01-2019 [cit. 2019-09-03]. Dostupné z: https://www.ukrinform.ua/rubric-polytics/2409094-asociacia-z-es-ukraina-torik-vikonala-41-zavdan-ugodi.html

Religiya, 2019. Informacionnoe Agentstvo: Novosti Pridnestrov'ya [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://novostipmr.com/ru/hash/religiya

Russkaya Pravoslavnaya cerkov': Moskovskij Patriarhat Moldavskaya Mitropoliya [online], 2019. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://www.diocese-tiras.org/page.php?id=13

SINYAK, Dmitrij, 2019.Bessarabskij Donbass. Kak i chem zhivet Pridnestrov'e. Focus.ua [online]. 18-09-14 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://focus.ua/ukraine/315856/

TRIBOJ, Mihail, 2019. Pridnestrov'e: kuda dvizhetsya nepriznannaya respublika. BBC: News. Russkaya sluzhba [online]. 01-11-2017 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://www.bbc.com/russian/blog-photo-41804843

U Moldovy bol'shie gazovye plany. Ostalos' reshit' vopros s tranzitom rossijskogo gaza cherez Ukrainu, 2019. Neftegaz.ru [online]. 08-02-19 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://neftegaz.ru/news/partnership/194777-u-moldovy-bolshie-gazovye-plany-ostalos-reshit-vopros-s-tranzitom-rossiyskogo-gaza-cherez-ukrainu/

Ethnic composition of Transinistria 2004, 2005. Pop-stat.mashke.org [online]. [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http://pop-stat.mashke.org/pmr-ethnic-loc2004.html

Zapojení 14. armády v Podněstří - 14th Army involvement in Transnistria, 2019. Qwerty.wiki [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné z: https://www.fronta.cz/besarabie-a-severni-bukovina-v-sssr

CIUREA, Corneliu. Moldova between West and East: which comes first, Euro-integration or conflict settlement?. International Issues & Slovak Foreign Policy Affairs [online]. 2013, vol. 22, no. 4, s. 71-83, 86. ISSN 13375482.

OKREST, Dmitriy. Pridněstrov'je ostajetsja predostavlennym samomu sebe. OpenDemocracy [online]. Jan 09, 2018. ProQuest Central. Dostupné z: https://search.proquest.com/docview/1985961273

PAŠENCEVOVÁ ,Viktorie .Obrazovanije v Pridněstrov'je: optimizacija bez optimizma. OpenDemocracy [online]. Jan 08, 2018 ProQuest Central. Dostupné z: https://search.proquest.com/docview/1985646276

SOLOVYEV, Vladimir. Iděal'nyj konflikt. Kak živut Moldova i Pridněstrov'je spustja 25 let posle vojny. OpenDemocracy [online]. Jul 21, 2017. ProQuest Central. Dostupné z: https://search.proquest.com/docview/1921216304



Počet shlédnutí: 80