Na území Chorvatska žije mnoho národnostních menšin. Důležitou součást národnostní pestrosti Chorvatska představují i Slováci. V této práci se zaměříme na to, jak se vůbec do Chorvatska dostali, jaké mají legislativní podmínky, jaká je jazyková situace, ale především jestli a do jaké míry udržují své kulturní dědictví, jak vychází s Chorvaty a jak vůbec vnímají svou etnicitu. Považují se spíše za Slováky nebo za Chorvaty? Jak je to s náboženstvím? Na tyto otázky se pokusíme najít odpověď.

V práci jsou použity jak kvantitativní, tak kvalitativní metody. V teoretické části se jedná o zkoumání dostupných literárních zdrojů, ať už tištěných publikací nebo internetových článků. Z tištěných publikací jde především o knihy získané přímo v Iloku od předsedkyně Svazu Slováků, ať už o divadelních spolcích nebo o slovenské škole v Iloku. V části praktické byly informace získávány osobním výzkumem v oblasti Iloku, který proběhl v srpnu 2012. Informace byly získávány pozorováním a polostrukturovanými rozhovory s několika členy slovenského společenství, mimo jiné i s předsedkyní Svazu Slováků v Iloku. Tento typ rozhovorů je výhodný v tom, že jsou dané určité otázky, které je možné dalšími podotázkami doplňovat a rozvíjet. To umožňuje získání velkého množství informací.

Více se zaměřte na průběh Vašeho terénního výzkumu, popište ho podrobněji, s jakými problémy jste se během výzkumu setkávali. To může být součástí metodiky nebo jedna z prvních kapitol vlastní práce.

O Slovácích v Chorvatsku bylo napsáno několik publikací většinou ve slovenském jazyce, například kniha Slováci v Chorvatsku od Kvetoslavy Kučerové Název knihy musí být kurzívou a hned za ní odkaz, ale v České Republice republice je problém je získat. Proto pro literární rešerši využiju převážně internetové zdroje.

Od prvních vystěhovaleckých vln na začátku 18. Století století po současnost odešlo ze Slovenska několik milionů lidí. Mnozí z nich se nikdy nevrátili, usadili se a žijí ve více než padesáti státech světa a potomci mnohých tvoří už několik rodových generací. Celková čísla neznáme, statisticky se uvádějí jen přibližné odhady a místo věcné argumentace se nejednou využívají lidová zdůvodnění. Situace se mění v posledních desetiletích, kdy mnohé státy při oficiálním sčítání obyvatelstva statisticky sledují i menšiny. [1]

Celkový počet Slováků žijících v zahraničí v roce 2008 dosahoval téměř dvou a čtvrt milionu osob. [1] Z toho, podle sčítání lidu v roce 2001 žije 4712 Slováků v Chorvatsku, kde představují 0,11% obyvatelstva. [2]

Slovenská komunita má v Chorvatsku postavení národnostní menšiny. Obce, ve kterých žijí Slováci v Chorvatsku, patři do čtyřech žup. Vukovarsko-srejmské (ve městech Ilok a Vukovar), v Osijecko-baranjské župě (v obcích Jelisavec, Josipovec, Osijek, Jurjevec, Markovec, Našice), v Požešsko-slavónské župě (Pakrac a Požega) a v Sisačsko-moslavacké župě (v obcích Lipovljany, Meďurič), ale i v dalších župách a městech, ve kterých však Slováci žijí v důsledku přirozené vnitrostátní migrace obyvatelstva (Záhřeb, Rijeka, Osijek). [3]

Slováky vystihuje v převážné míře venkovský způsob života, dominuje zemědělská prvovýroba, výkon různých řemesel a služeb, přičemž je třeba zdůraznit i stoupající vzdělanostní úroveň a existenci inteligence, která se kromě výkonu náročných povolání, ve stále větší míře angažuje i ve prospěch rozvíjení kulturního života slovenského národního společenství. [3]

Literární rešerše není zcela literární rešerší, to, co zde píšete, by se spíše dalo použít do teoretické části práce, která se týká historického exkurzu zkoumané minority - čili dějiny původu Slováků v Chorvatsku. V literární rešerši musíte kriticky zhodnotit dosavadní zdroje o dané problematice, kdo se jakým způsobem k dané problematice vyjádřil a jaké výzkumy byly provedeny.

Slováci přicházejí do oblasti bývalé Jugoslávie v 18. století, kdy byli ze země vyhnáni Turci. Odliv tureckých obyvatel zapříčinil, že tehdejší vládce Chorvatska ve snaze zalidnit opuštěné území, povolal lidi z Rakouska-Uherska. Ti se stěhovali za příslibem práce a levné půdy. Mnoho Slováků žijících v současnosti v Iloku a okolí, jsou potomky Slováků, kteří se tehdy usadili v Srbsku a později přesídlili do Chorvatska.

V lesnatém kraji Iloku bylo potřeba najít lidi pro práci se dřevem. Starousedlíci o tyto činnosti zájem neměli, a proto hrabě Ladislav Pejačevic koncem 18. století povolal do ilocké oblasti osadníky ze Slovenska, což také přispělo k jejich migraci na jih.

Ilok je nejvýchodnější město v Chorvatsku. Ze třech světových stran ho obklopují srbské hranice. Ve městě žije asi 1200 Slováků. Jsou to potomci Slováků, kteří sem přicházeli v 18. století, převážně ze sousední Vojvodiny. Většinou šlo o evangelíky, kteří ze Slovenska utíkali před protireformací. Díky císařskému tolerančnímu patentu se přistěhovali do oblastí Uherska, ze kterých byli vyhnáni Turci. Půda zde byla úrodná a pracovní síly málo. [4]

Ilok leží na pravém břehu Dunaje, na úpatí Frušké hory ve Vukovarsko-sriemské župě, v nejvýchodnější části Chorvatska. Jeho území je přebohaté na kulturní dědictví. O tom svědčí vykopávky z prehistorického období, z časů Říma, ze středověku až po nedávnou minulost. Ve středověku byla v Iloku vybudovaná velká pevnost a v písemných pramenech se zmiňuje vícero kostelů a klášterů. [4]

Ve středověku byl Ilok znám pod jmény Vylok, Wloch nebo Wylack. V roce 1236 daroval král Bela ilocké panství Dominikovi z rodu Csákovců a začátkem 15. století se pány Mačvy stávají bratři Emerik a Ladislav Kontovi. V roce 1459 byl Mikuláš Kont Ilocký jmenovám pánem Slavónska, čímž se Ilok stal sídlem panstva. A když se v roce 1471 stal králem Bosny, v ilocké mincovně se razily jeho peníze. Status svobodného královského města udělil Iloku v roce 1453 král Ladislav V. [4]

Turecká vojska obsadila Ilok 8. srpna 1526 a Turci tu zůstali nepřetřitě 152 let. V protiturecké válce císaře Leopolda I. finančně podpořil papež Inocent XI. V 18. století a první polovině 19. století zde sídlil podžupan Sremské župy. Bylo to krajské město s obchodním a tržním střediskem, se spravujícími úřady i krajským soudem. V novém státě po roce 1945 Ilok ztratil své přirozené zázení a stal se okresem, ale o několik let později Ilok a jeho okolí připojili k okresu Vukovar a Ilok se stává městečkem s několika místními společenstvími. [4]

Mnoho lidí na území Iloku i v jeho okolí se zabývá vinohradnictvím. Okolní krajinu pokrývají kilometry vinic a ilocké víno je známé po celém světě. Většina tamních vinařů však víno jako takové nevyrábí, jedná se často o maličké vinice o pár stech stromcích, a jejich majitelé révu sklidí a poté prodají zpracovatelské firmě. Podobně hospodaří i pan Michal, u kterého jsme v Iloku bydleli, a mnoho jeho známých.

Zdroj: Kateřina Šedivá

O Ilockém kraji zazněla báseň Domovina ve sbírce Hĺadanie domova od Andreje Kurice. [5]

Domovina

Vraciam sa znovu k tebe,

milý môj kraj.

Strom o strom do rozkvetu.

Dunaj a šíre pole,

korene lásky až po samu hruď.

Opäť čítam pieseň trávy,

dotyky úst, čo ladia lásku do piesne,

Dunaj, voda, hukot,

v ňom kúpem svoje zaiskrené spomienky.

Vraciam sa k tebe láskou opitý.

Strieborný vetrík z Radošskej planiny plní mi pľúca.

Kladiem si hlavu k oltáru sv. Jána Kapistrána.

Počúvam tichú pieseň ranených lúk a polí.

Tu sa túžba do nádeje spína.

Dunaj, Ilok,

večitý príchyl dobrým i zlým.

Ty zázračná, moja domovina.

U všech obrázků, fotografií je nutné uvést zdroj, pokud jste fotografovali Vy, stačí napsat jméno autora fotografie, pokud je fotografie z internetu, nesmí chybět internetový zdroj.

V souladu s Ústavou Chorvatské republiky mají národnostní menšiny rovnoprávné postavení jako všichni občané. Ústavou, ale i zákonem o volbách mají zaručené právo proporcionálního zastoupení v parlamentu, ve kterém mají vyhrazeno sedm křesel, z toho srbská menšina tři křesla, slovenská dohromady s českou jedno, Italové jedno, Maďaři jedno a ostatní národnosti také jedno. Od začátku doby platnosti tohoto zákona však v každém volebním období až do současnosti zastupuje slováky příslušník české národní menšiny. Podobně proporcionálním způsobem, ale ne identicky, mají národnostní menšiny upravené i právo na participitu v orgánech samosprávy na úrovni měst a regionů. V roce 2000 byl v Chorvatské republice schválený zákon o používání jazyka národnostních menšin na veřejnosti, dále zákon o výchově a vzdělávání v jazyku etnických a národnostních menšin. [3]

Všichni Slováci, kteří byli během průzkumu v Iloku tázáni, se považují za Slováky a také slovensky hovoří. Nejedná se jen o to, že by jazyk ovládali a příležitostně používali. V Iloku je část města téměř výlučně slovenská a téměř všechny rodiny v této části města slovenštinu považují za svůj rodný jazyk a doma slovensky hovoří. Výjimku samozřejmě tvoří manželství, kde jeden z manželů je Slovák a druhý Chorvat, nebo příslušník některé jiné menšiny. Tam bývají, především ve vztahu k dětem, používány většinou jazyky oba. Ve slovenských rodinách se děti učí slovensky a často se s chorvatštinou setkají až ve škole. Jen některé rodiny mluví na děti v útlém věku i Chorvatsky, aby se pak ve škole snáze orientovaly.

Co se týče literární tvorby ve slovenském jazyce a použití slovenštiny v médiích, Svaz Slováků vydává časopis Pramen, který vychází jednou za měsíc, a jedná se o kulturně společenský časopis, mapující činnosti Matic a dalších spolků. Tento časopis všeobecně spojuje Slováky z celého Chorvatska a pomáhá jim udržet, zachovat a rozvíjet jejich kulturní dědictví. V Chorvatsku také funguje slovenské rozhlasové vysílání a to vždy jednou týdně šedesát minut.

Když hovoříme o škole v Iloku, musíme si připomenout, že v minulosti byly školy rozdělené podle náboženského vyznání. V Iloku byly čtyři školy: chorvatská katulická, srbská pravoslavná, slovenská evangelická a židovská izraelitská. [6]

Po roce 1860 do Iloku přišli větší skupiny Slováků evangelíků z Báčky, kteří si už v roce 1864 za pomoci Báčsko-sriemenského seniorátu zakoupili starý dům, který jim sloužil jako modlitebna, škola i učitelský byt. V tom samém roce slovenské děti začaly chodit do slovenské evangelické školy. Není známé, kolik žáků v tom roce školu navštěvovalo. Víme, že prvním církevním učitelem byl Ján Babylon, který jako učitel působil rok. Po něm přišel Jan Boťáni, který v Iloku působil asi deset let. [6]

V roce 1903 Jozef Maliak založil v Iloku Dívčí ústav. Byla to soukromá škola pro slovenská děvčata. Z Iloku bohužel do tohoto ústavu dceru nedala ani jediná z rodin. V ústavu bylo pět slovenských děvčat, tři Jihoslovanky a jeden mladík, Chorvat. V dívčí škole se vyučovali: německý jazyk, chorvatský jazyk, slovenský jazyk, pravopis, dějepis, počty, zeměpis, krasopis, kreslení, přírodopis a náboženství. Po třech letech tato škola přestala působit. [6]

V současnosti v Iloku slovenská základní škola působí stále, ale funguje tím způsobem, že některé předměty jsou vyučované chorvatsky a některé slovensky. Takto fungují i další slovenské školy v různých městech v Chorvatsku. Co se týče škol středních, v Chorvatsku v provozu nejsou, ale v Srbsku funguje slovenské gymnázium v Petrovci, městě s největší koncentrací v Srbsku. Pan Michal, u kterého jsme během našeho pobytu v Iloku bydleli, se v tomto městě narodil a slovenské gymnázium navštěvoval. Do Iloku se přestěhoval až později.

Když tady píšete o panu Michalovi a sdělujete čtenáři nějaké informace o tomto respondentovi, je lepší celkovou strukturu respondentů dát do metodologie nebo na začátek vlastní práce do přehledné tabulky. V takovéto tabulce čtenáře seznámíte se základními informacemi o respondentech, které poté v průběhu psaní práce nebudete muset opakovat, protože budou shrnuty na jenom místě a bude to jistě i přehlednější.

Nezastupitelné funkce při udržování a rozvoji sociální a kulturní identity slovenského společenství v Chorvatsku plní sdružení a spolky, které navázaly na úspěšnou činnost svých předchůdců. Obnova jejich působení začala až po vzniku Chorvatské republiky. V roce 1992 byla založená Matica slovenská v Chorvatské republice. Od roku 1998 se stal ústřední organizací Svaz Slováků v Chorvatsku se sídlem v Našicích. [3]

V Chorvatsku funguje celkem 16 slovenských Matic. Tato sdružení mají široké pole působnosti a zasahují do všemožných složek a vrstev kulturního života. V Iloku byl v roce 1955 postaven Slovenský dům, tento dům si Slováci postavili svépomocí a po válce s pomocí Slovenského praporu opravili a scházejí se v něm ať už k činnosti různých hudebních či tanečních kroužků, tak i k prostému posezení s přáteli či partii šachů. Na dvoře Slovenského domu je postaveno pódium, kde se pořádají koncerty a v podkroví je překrásná společenská místnost, jejíž zdi jsou doslova pokryty fotografiemi divadelních a tanečních souborů a diplomi, oceněními a čestnými listy za účast na všemožných soutěžích, festivalech a slavnostech. Členové ilocké Matice jezdí navštěvovat krajany do dalších zemí a sami přijímají podobné návštěvy, jsou ve spojení dokonce i se Slováky z Austrálie. Mimo kulturní akce se klade důraz i na akce sportovní. V Iloku funguje i dětský fotbalový tým, který pravidelně jezdí na zápasy na Slovensko. Náš hostitel Michal, který se v tomoto týmu angažuje, nám vyprávěl, jak s dětmi navšívili například Píšťany. Michal mimo jiné vede i hudební sekci a jeho žena zpívá.

Zdroj: Kateřina Šedivá

Zdroj: Kateřina Šedivá

Zdroj: Kateřina Šedivá

Zdroj: Kateřina Šedivá

Nejoblíbenější formou kulturně-osvětového a zábavního života ilockých Slováků bylo divadlo, hudba, tanec a zpěv. Kvůli těžkým ekonomickým podmínkám a neschopnosti se zorganizovat museli Slováci dlouho čekat na první slovenské divadelní představení. Národní vůdci se chtěli divadelním představením v živé řeči přiblížit i tomu nejposlednějšímu Slovákovi, který neuměl číst a psát, a tak mu vštípit lásku k jeho mateřské řeči. První divadelní představení pro Slováky se hrálo 12. dubna 1914. Bylo to Strašidlo od Ferka Urbánka. Od roku 1914 se divadelní představení staly součástí společenského života ilockých Slováků. [6]

V přízemí Slovenského domu v Iloku se nachází mimo jiné i sál s divadelní scénou, na které ilocký ochotnický spolek nacvičuje a vystupuje. Od premiéry prvního slovensky hraného divadelního představení v Iloku bylo dodnes odehráno 156 premiér a přes prkna, jež znamenají svět, prošlo 553 amatérských herců všech věkových skupin s různými povoláními a zájmy. Mezi nimi byly i tragédie, ale především veselohry slovenských, českých, ruských, bulharských, maďarských a chorvatských autorů. Ilocké divadelní představení očekávají lidé netrpělivě a s nadšením, jako kdysi, tak i dnes. Pokaždé jde o událost, kterou žijí všichni. Je to příležitost jíst do společnosti, mezi lidi, setkat se s přáteli, příbuznými… Představení v Iloku nikdy nekončí pádem divadelní opony. Po představeních se pokračuje v družném tanci a zpěvu. [7]

Zdroj: Kateřina Šedivá

Slováci, kteří přišli do Chorvatska, byli vyznání evangelického. V Iloku stojí malý evangelický kostel a kromě jiného je zde i slovenský evangelický hřbitov. V Iloku jsou hřbitovy čtyři, evangelický, katolický, pravoslavný a židovský. Byli jsme se podívat na evangelickém, který je téměř výlučně slovenský a nachází se ve slovenské části města. Dají se tam nalézt typicky slovenská jména, jejichž úmrtí se datují na přelom 18. a 19. století. Nejstarší hrob s čitelným datem jsme objevili z roku 1897.

Zdroj: Kateřina Šedivá

Slováci v Chorvatsku si velmi uvědomují své kulturní kořeny a zachovávají si své kulturní dědictví. Z mých výzkumů vyplynulo, že se všeobecně rozhodně považují za Slováky a slovenštinu používají jako rodný jazyk. Také co se týká kulturního života, zpěvu, tance, ochotnického divadla, sportovních a zájmových spolků a podobných útvarů, jsou Slováci velmi aktivními a nadšenými udržovateli tradic. V rámci Chorvatska mají určitou autonomii a jsou uznávanou a respektovanou menšinou, která nemá problém dobře vycházet se starousedklíky. Své děti vychovávají v duchu slovenských tradic a hodnot a v lásce ke slovenskému původu, posílají je do slovenských škol a celkově se snaží o zachování slovenské kultury.

[1] Crative line, Slovenskézahraničie.sk [online], Bratislava, 30. října 2012, dostupné z http://www.slovenskezahranicie.sk/sk//stranka/7/statistiky-a-odhady

[2] SAS Output [online], 19. května 2006, dostupné z http://www.dzs.hr/Eng/censuses/Census2001/Popis/E01_02_02/E01_02_02.html

[3] Sdružení nezávislých expertů pro otázky dějin a života zahraničních slováků, Diaspora – slováci v zahraničí [online], Bratislava 31. října 2012, dostupné z http://www.diaspora.sk/?page_id=1440#chorvatsko

[4] Ratko Sudecký, Exil.sk – slováci v exile[online], 6. března 2005, aktualizace 30. října 2012, dostupné z http://www.exil.sk/?id=512&tree_id=99800

[5] Kuric, Andrej Hl´adanie domova. 1. Vydání. Martin: Zväz Slovákov Chorvátsku Našice, 2010. (59 s.) ISBN: 978-953-7277-24-0.

[6] Kuric, Andrej 140 rokov slovenskej školy v Iloku/90 rokov slovenského divadelníctva v Iloku. 1. Vydání. Osijek: Grafika, 2004. (87 s.) ISBN: 935-98927-7-5.

[7] Sudecký, Černi a Miksad Slovenské divalo v Iloku 1914 – 2008. 1. Vydání. Bratislava: Matica slovenská Ilok, 2008. (376 s.) ISBN: 978-953-283-015-6.



Počet shlédnutí: 46