Cílem této naší seminární práce není popis života Ukrajinců v České republice do nejmenšího detailu, ale naším úkolem a cílem je podrobit vybrané jednotlivce z řad Ukrajinců řízenému rozhovoru a zjistit tak informace týkající se vybraných aspektů života ukrajinské komunity žijící zde v České republice. Především bychom chtěli získat informace týkající se jejich zaměstnání, údaje o jejich pobytu u nás a jejich spokojenosti, v neposlední řadě také o jejich plánech a úvahách do budoucna. Naším dalším, dílčím cílem je zmapování příchodu Ukrajinců do České republiky.

Co je tou „hybnou silou“, která doslova přitahuje Ukrajince do České republiky? Je to vidina větších finančních výdělků?

Nebo snad vidina lepších podmínek pro život, práci a celkové uplatnění se? Nebo je onou silou pouze prostá touha po lepším bytí?

Seminární práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Pro teoretickou část práce jsme využili především sekundární zdroje informací (odbornou literaturu a články z internetu).

Pro zpracování praktické části jsme pak zvolili metodu dotazování, respektive metodu řízeného rozhovoru.

Výhodou dotazování prostřednictvím dotazníku je především jeho standardnost. Další výhodou je jeho zpětná vazba, protože tazatel má možnost vysvětlit respondentovi případné nejasnosti a také větší možnost získat důvěru dotazovaného. Nevýhodou dotazování (v případě početného souboru dotazovaných) je pak jeho časová, organizační a finanční náročnost.

Výhodou metody řízeného rozhovoru je možnost získat většinu požadovaných informací. Otázky můžeme během rozhovoru dále rozvíjet a získávat tak další informace. Nevýhodou této metody může být neochota dotazovaných odpovídat na určité otázky a její časová náročnost.

V praktické části se ukázalo, že výhodnější je pro náš výzkum metoda přímého rozhovoru, jelikož respondenti odpovídali na předem připravené otázky. Případné nejasnosti jim byly ihned vysvětleny a oni mohli své odpovědi dále rozvést a upřesnit.

Ukrajinská migrační skupina je spolu se slovenskou komunitou v České republice nepočetnější. Ukrajinci nemají své postavení jednoduché ve své rodné zemi, ale ani v zemi, kde pracují.

Oficiální statistiky ukazují, že počet Ukrajinců oprávněných k přechodnému a trvalému pobytu v ČR každým rokem výrazně stoupá. Výjimkou z této rostoucí tendence byl pouze rok 2000, kdy vstoupil v platnost zákon o zavedení víz pro překročení českých hranic pro příslušníky tohoto státu. Současná ukrajinská migrace do ČR má převážně ekonomický charakter, proto není divu, že drtivá většina ukrajinských migrantů jsou ekonomický aktivní. Podobně jako i ostatní cizinci, Ukrajinci jsou v ČR nejvíce koncentrováni v Praze a dalších velkých městech ČR. Ovšem, tato koncentrace nesvědčí o tendenci Ukrajinců uzavírat se do ghett nebo vytvářet geografické enklávy. V hlavním městě sice existují čtvrti, kde žije více Ukrajinců pohromadě, ale výzkumy ukazují, že tato skutečnost je spíše podmíněna umístěním levnějších ubytoven nebo blízkostí místa zaměstnání Ukrajinců, nežli jejich snahou bydlet společně. Jedním z rysů manuálně pracujících Ukrajinců v ČR může být nepříliš vysoká úroveň znalosti cizích jazyků, která je částečně spojena se vzdělanostní strukturou migrační komunity. Nicméně, Ukrajinci žijící v ČR samozřejmě pociťují mnohem menší jazykovou bariéru, než kupříkladu Vietnamci. Nově přicházející Ukrajinci nežijí příliš bohatým kulturním životem. Respondenti sdělili, že volný čas většinou nemají, protože hodně pracují přesčas a také o víkendech.¹⁾

Co se týče vzdělanostní a kvalifikační struktury nové vlny ukrajinských migrantů, názory odborné veřejnosti se liší. Drbohlav, který uskutečnil řadu „snow-bowlingových“ průzkumů, tvrdí, že důležitými atributy ukrajinských pracovních migrantů v ČR jsou jejich vyšší vzdělanost a kvalifikace v zemi původu a nepřiměřeně nižší postavení na trhu práce v Čechách, kdy až 27% vysokoškoláků pracovalo v dělnických profesích (Drbohlav, Janská, Šelepová 2001).²⁾ Horáková (2001)³⁾ však v reprezentativním výzkumu zaměstnaných cizinců v roce 2001 zjistila, že vzdělanostní struktura Ukrajinců v ČR není tak příznivá a podíl vysokoškolsky vzdělaných migrantů je nižší (12%). V tomto vzorku většinu tvořili vyučení (44%), maturitu mělo 27%. Tato zjištění nesvědčí o nadprůměrné vzdělanosti a je málo pravděpodobné, že v ilegálním sektoru je situace výrazně odlišná. K podobným závěrům vedl i v nedávné době provedený výzkum Sociologického ústavu AV ČR (Leontieva 2008). Nepřesnosti ohledně vzdělanostně-kvalifikačních charakteristik mohou být způsobeny subjektivním zkreslením, a to jak přeceněním dosaženého vzdělání, tak naopak jeho záměrným podhodnocením z obavy tzv. „překvalifikovanosti“ pro výkon nekvalifikované práce. Vliv může mít i odlišná struktura školství na Ukrajině a v ČR.

Ukrajinští pracovní migranti považují za jednu hlavních výhod výkonu práce na našem území vyšší mzdy a flexibilitu pracovního trhu, samozřejmě vztažené k jejich domácím podmínkám na Ukrajině. Jako nevýhodu vidí problémy spojené s nelegální prací, které se někdy s jejich tíživou sociální situací nelze vyhnout a problémy spojené se střetem s příslušnými českými orgány (především s cizineckou policií), a samozřejmě s činnostmi ruskojazyčných mafií.

Ukrajinci, kteří přicházejí za prací do ČR, předpokládají, že budou vykonávat práci, o kterou nemají Češi zájem (Uherek 2001).⁴⁾ Většina ukrajinských migrantů jsou mladí muži v produktivním věku. Ženy tvořily v roce 2006 pouze 39 % ze všech legálně hlášených Ukrajinců v ČR (ČSÚ 2007). Ukrajinská migrace má charakter kyvadlového pohybu za prací do ČR a zpět domů na Ukrajinu. Tento typ migrace bývá označován jako cirkulační pracovní migrace. Ukrajinci přicházejí většinou si vydělat prostředky k uživení své rodiny, která zůstává doma na Ukrajině. Tendence k trvalému usazení a integraci je poměrně malá. Pouze 20 - 25 % o usazení v ČR uvažuje (Uherek 2001, Dobiášová 2004).

Fyzicky náročná práce a nezřídka nevyhovující bytové poměry u nich vyvolávají pocity odcizení, spojené s touhou, co nejrychleji získat potřebné peníze a vrátit se domů, kde na ně čekají rodiny, příbuzní a přátelé. Brzy po návratu však většinou znovu nastanou ekonomické problémy a místní nezaměstnanost, které vedou k opakování pracovní migrace.

Na těchto nelegálních migrantech parazitují různé zprostředkovatelny práce (agentury práce) či různí „podnikavci“, kteří nelegální migranty zneužívají a okrádají o část tak již malého výdělku. Tito „zprostředkovatelé“ jsou jak Ukrajinci, tak Češi. Skutečný počet nelegálních migrantů lze jen těžko zjišťovat, jedná se o pouhé odhady a ty se dost liší, např. českou stranou je odhadován počet nelegálních imigrantů z Ukrajiny zhruba okolo 120 000 osob, podle Ukrajinského velvyslanectví v Praze je odhad, že na území ČR nelegálně pobývá až 200 000 státních příslušníků Ukrajiny.⁵⁾⁶⁾ Oproti polovině 90. let minulého století se jejich počet výrazně snížil z důvodu „otevření“ pracovních trhů v Portugalsku, Španělsku, Itálii a Řecku, kde se nabízejí zejména z finančního hlediska výhodnější podmínky zaměstnání.

Pracovní migrace je a bude součástí pracovního trhu v České republice. Nejen z důvodu geopolitických, ale i z důvodu historických vazeb, budou její podstatnou část tvořit Ukrajinci.

A přestože většina Ukrajinců neuvažuje o trvalém začlenění do většinové společnosti, měly by se jim vytvořit podmínky pro jejich kulturní a sociální rozvoj v ČR, dále by měli být seznamováni s vnitřním chodem příslušných úřadů a zejména se zákonnými podmínkami výkonu práce tak, aby nemohli být zneužíváni k nelegálním činnostem. I proto byla založena řada organizací, které hájí zájmy Ukrajinců v ČR. Tyto organizace též spolupracuji se státními úřady. Jsou jimi: Sdružení Ukrajinců a příznivců Ukrajiny v ČR, Ukrajinská iniciativa v ČR, Fórum Ukrajinců v ČR.⁷⁾ Přítomnost ukrajinských migrantů je pozitivně reflektovaná v aktivitách církevních organizací - Česká řecko-katolická církev, Československá pravoslavná církev.

Prvním slovanským státem na území dnešní Ukrajiny byla Kyjevská Rus, která vznikla v druhé polovině 9. stol.

Jedním z historických mezníků byla v 17. století dohoda o sjednocení Ukrajiny s Ruskem. Původní autonomie Ukrajiny byla carským Ruskem posléze zcela eliminována. Tento stav trval až do první světové války, kdy po Velké říjnové socialistické revoluci a následné občanské válce získala Ukrajina na krátkou dobu samostatnost.

Po vítězství „rudých“ (bolševiků) se stává jednou z republik Sovětského svazu. Ve třicátých letech dvacátého století zemi postihl hladomor, který vzal život nejméně 11 milionům obyvatel.

Po druhé světové válce byla k Ukrajině připojena Podkarpatská Rus - část bývalého Československa.

V r. 1986 došlo k jaderné katastrofě v atomové elektrárně v Černobylu, jejíž následky jsou pociťovány dodnes. V jejím důsledku zůstalo 10 % celkové rozlohy země silně radioaktivní. Počet obětí nebyl nikdy oficiálně zveřejněn, představuje ale řádově desítky tisíc v důsledku ozáření. Rozvoj jaderné energetiky byl po havárii zastaven.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 vyhlásila Ukrajina samostatnost. Země odolala následné snaze Ruska o zpětné připojení k Ruské federaci (hlavím sporem byl a je Krymský poloostrov, ten je dnes autonomním územím, protože převážná část obyvatel je ruské národnosti), avšak energetická závislost a četné příbuzenské vztahy jsou příčinou tendencí k obnovení těsnějších vazeb s Ruskem.

Vysvětlení lze spatřovat v tom, že Ukrajinci díky samostatnosti nezaznamenali ve svém životě výraznější pozitivní změny. Naopak, došlo ke zhoršení ekonomické situace a sociální ochrany obyvatelstva, k úpadku kultury a veřejné morálky a k růstu zločinnosti a korupce. ⁸⁾

Po Rusku byla Ukrajina nejdůležitějším ekonomickým komponentem bývalého SSSR. Zdědila ekonomiku založenou na těžkém průmyslu, přestože byla nazývána „obilnicí Evropy“ díky pověstné černozemi, kvalitní půdě vhodné pro pěstování zejména obilí.

Novodobé ekonomické reformy přinesly jenom částečný efekt. Na vině je řada faktorů, z nichž k nejvýznamnějším patří existence rozsáhlých sítí organizovaného zločinu, neschopnost státu zaručit dodržování zákonů, korupce (99. místo ze 163 zemí podle Transparency International ) a vysoké daně při nízkých příjmech většiny obyvatelstva.

HDP na hlavu teprve v posledních letech dosahuje úrovně roku 1989. Ekonomický vývoj je v současnosti relativně pozitivní (7,5% růst HDP v roce 2007). Nezaměstnanost je sice dlouhodobě nízká (2,2% v roce 2006), avšak sociální situace většiny zaměstnaných se od nezaměstnaných příliš neliší. Pracovní trh není schopen nabídnout dostatek vhodných pracovních míst pro práceschopné obyvatelstvo. Pod hranicí bídy žije dlouhodobě téměř třetina obyvatelstva (v r. 2003 - 29%). ^{9) 10)}

Podle odborníků je demografická situace na Ukrajině velice vážná. Během posledních 10 let reforem se ukrajinská populace zmenšila o několik miliónů. Pokud bude tato tendence pokračovat, pak v roce 2050 zbude pouze 32 milionů obyvatel (oproti 42 milionům v roce 1992). Experti Fondu Svoboda varují, že nedostatek adekvátních opatření může mít za následek oslabení politické, ekonomické a obranné bezpečnosti země a způsobí reálné nebezpečí ztráty nezávislosti. ¹¹⁾

Experti Programu rozvoje OSN uvádějí, že ukrajinské ženy žijí ve společnosti, která je zbavuje jejich práv. Jsou také znepokojeni tím, že v ukrajinské společnosti je výrazná disproporce mezi počtem mužů a žen. Zdůrazňují, že společnost důsledně dodržuje patriarchální uspořádání. Zároveň se potvrzuje, že muži nesou hlavní břemeno sociálně-ekonomické. Následkem je potom strmé snížení délky života mužů. Většina nejvyšších funkcí na Ukrajině náleží mužům. V parlamentě připadá na každou ženu 19 mužů. Názory mnoha občanů jsou takové, že se cítí bezmocní vůči představitelům státních orgánů - stejně jako za éry Sovětského svazu, a vlastně odjakživa. Proto se doposud občan a stát trvale vzájemně podvádějí. Odsud pramení korupce a úplatky, masové drobné okrádání státu. Přetrvává spoléhání nikoliv na stát, ale na přímé osobní vztahy, tzv. „malý sociální kruh“.

Osobní dotazníkové šetření nám přináší informace o postojích či názorech, na které jsme se v našem dotazníku zaměřili. Námi zvolení Ukrajinci jsou ve věku od 24 do 53 let. Bohužel jsme neměli možnost najít tři generace, které by tu žily. Většinou zde pracují samotní muži, kteří živí rodiny žijící v domovině a jsou produktivního věku (cca 22 – 55 let). Tito muži zde nezůstávají na stálo a později se vracejí zpět. Obdobně je tomu i u žen, které k nám přišly pouze za prací.

Výjimku mohou tvořit studenti, kteří v České republice po studiu zůstávají anebo mladé rodiny s dětmi, které zde žijí poměrně krátce. Jejich děti navštěvují školky a školy v českém jazyce a s českými dětmi, a tak je větší pravděpodobnost, že tu tyto rodiny zakotví a zažádají o trvalý pobyt na našem území.

Kromě zjištění, zda u nás chtějí zůstat, jsme se také snažili zjistit, jestli se jim žije podle jejich představ, jak často se vídají s ukrajinskou diasporou, která je zde velice početná a na případné problémy a spory s Čechy.

Dotázaní nám odpověděli vesměs kladně na všechny výše uvedené dotazy.

Například Roman (27let), který tady žije se setrou a matkou uvedl, že se stýká se svými přáteli hlavně po práci a o víkendu v hospůdkách a jediné problémy, které tu měl, byly pouze s lidmi, kteří jsou zde taktéž v rámci pracovního povolení a nejsou tudíž rodilými Čechy.

Na rozdíl od Romana, Vasil (53let) a Petr (27let), kteří zde mají oba své potomky, problémy neměli ani s jinými národnostmi a s ostatními spoluobčany se vídají hlavně v kostele.

Dotazníkové šetření jsme zaměřili také na studenty. Konkrétně studentka Oxana (24 let) studující na VŠ ekonomické v Praze, zde již má pár svých přátel z domoviny, jinak ve škole a i mimo ni se vídá převážně s českými kamarády.

Nejvíce nás pak zajímalo, jaké povolání dotazovaní vykonávali na Ukrajině a jaké dělají zde. Ukázalo se, že námi dotázaní dělají vesměs manuální práci. Poměrně zajímavým zjištěním bylo, že je spousta mužů i žen, kteří mají vystudovanou vysokou školu. Muži u nás pracují převážně na stavbách a ženy např. jako uklizečky či pomocnice v kuchyni, protože pro jejich obor není na Ukrajině místo, nebo je zde výdělek vyšší a tudíž se jim vyplatí dělat poměrně podřadnou práci vzhledem k jejich znalostem a možnostem uplatnění se, které by mohli mít se svým dosaženým vzděláním, kdyby pro ně v jejich oboru byla na Ukrajině nabídka volných pracovních pozic či adekvátní ohodnocení.

Z dotázaných respondentů si jedině studující Oxana vydělává pouze příležitostnými brigádami a tak tomu bylo i doma, jelikož po studiu střední školy přešla rovnou do České republiky na VŠE.

Jak z našeho dotazníku, tak i z osobních kontaktů, které máme s Ukrajinci, nám vyplynulo, že každý z nich žije v zásadě podobný, ale přesto odlišný život.

V převážné většině případů záleží na tom, jestli pracují sami nebo žijí s rodinnými příslušníky. Protože pokud v České republice žije celá rodina, táhne je zpět mnohem méně „věcí“, než samotné muže a ženy, kteří zde vydělávají na zbytek jejich rodiny, která je na Ukrajině. Převážně pak rodiny, které u nás žijí kompletně, mají větší tendence uvažovat o zažádání povolení k trvalému pobytu, nežli jednotlivci, kteří se spíše chtějí vrátit zpět za svou rodinou.

Studenti se rozhodují především podle nabízené práce po dokončení studií a také dle toho, zdali si zde najdou stálého partnera.

Vesměs všichni dotazovaní respondenti uvedli, že s Čechy žádný větší či závažnější problém neměli a mají se zde „v rámci možností“ dobře.

• A. Evans: Ukrajina [turistický průvodce]. Přel. R. Beneš. Brno: Jota, 2007. 368 s. ISBN 978-80-7217-509-3.
• Breuerová, R. (2006): Ekonomická migrace obyvatel Ukrajiny do ČR. In. Dopady globalizace na trhy práce, VŠE Praha
• Dobiášová, K. et al. (2004): Zdravotní stav a péče o zdraví občanů bývalého SSSR pobývajících dlouhodobě v ČR a občanů ČR . Závěrečná Zpráva z výzkumu IZPE Kostelec nad Černými Lesy
• Drbohlav, D., Jánská,E.,Šelepová, Š.(2001): Ukrajinská komunita v České republice, In: Šišková.,T.: Menšiny a migranty v ČR, Praha, Portál
• Drbohlav, D., Jánská , E., Šelepová, P.: Ukrajinská komunita v ČR Výsledky dotazníkového šetření
• Horáková, M. (2001): Zaměstnávání cizinců v ČR,. Část 1. Integrace na trhu práce, VÚPS
• Horáková M., Čerňanská,D. (2001): Zaměstnávání cizinců v České republice. Část II. Závěrečná zpráva z empirického šetření. Praha: VÚPSV
• Leontieva, Y., Vojtková,M (2008): Výzkum záměrů cizinců ze třetích zemí, kteří přijíždějí do ČR pracovat na základě povolení k zaměstnání, usadit se dlouhodoběji nebo trvale v ČR. Výstupy z výzkumu Sociologického ústavu AV ČR (MPSV -01-144/06). Prezentace výsledků na semináři Cizinci v ČR, Česká demografická společnost, 20.2.2008
• Uherek, Z. (2001): Rekonstrukce vybraných podmínek života pracovní migrace z Ukrajiny do ČR na základě šetření na Zakarpatské Ukrajině - případová studie. In Háva et al.: Analýza zdravotní péče o cizince v ČR, IZPE Kostelec nad Černými Lesy
• Valášková, N. (2004): Migrace ze Zakarpatské Ukrajiny do ČR, Antropologické sympósium 3. Plzeň
• V. Goněc – O. Bojko: Nejnovější dějiny Ukrajiny Brno: Jota, 1997. 268 s. ISBN 80-7217-031-7.
• Zilynskij Bohdan, Ukrajinci v českých zemích po roce 1989

—-

Počet shlédnutí: 83