Češi v Německu

Aneta Maňasová

Češi se v současné době vyskytují v německu počtu cca 50 000 jedinců⁶⁾, přičemž jejich přistěhování mělo historické důvody, ale i důvody dneška. V minulém století se tak jednalo spíše o politickou emigraci, jelikož zdejší lidé byli nespokojeni s režimem a emigrovali do různých zemí, včetně třeba Spojených států amerických či Kanady. Mnoho z těchto lidí se ale usídlilo i v západním Německu. Dnes jsou důvody pro emigraci spíše ekonomické. Lidé hledají lepší životní podmínky, nebo například lepší pracovní a studijní příležitosti. Jiní mají i velmi prostý důvod, a tím je, že se jim daná oblast líbí a nemají problém vystoupit ze své komfortní zóny, přizpůsobit se jiné kultuře, případně se i naučit jejich jazyk. V této práci se na důvody přistěhování podíváme blíže a stanovíme si pokud možno co nejvíce ovlivňujících faktorů. Podíváme se na rozdíly mezi českou a německou kulturou, jakým způsobem Němci přijímají Čechy mezi sebe a v neposlední řadě se podíváme i na obtížnosti, které mohly během změny bydliště do jiné země nastat. Nahlédneme i na počet pracujících Čechů v každé spolkové zemi a jejich počet si pokusíme zdůvodnit, mimo jiné i určíme, kde se Češi soustředí nejvíce. Práce využívá odpovědí jak od respondentů, kteří se do Německa přistěhovali nedávno, tak i těch, co jsou již druhou generací a objevují se u nich typické znaky, jako je například postupná ztráta ovládání českého jazyka.

Práce si klade za cíl zmonitorovat současný stav Čechů v Německu, stanovit jejich hlavní ohniska, zjistit možné příčiny výběru těchto konkrétních lokalit a také zjistit, v čem se život v Německu liší. Může tak jít především o životní podmínky, nutnost znalosti jazyka v běžném životě, rozdíly mezi českou a německou kulturou a zvyky a různé jiné každodennosti. Podíváme se i na asimilaci Čechů a zkusíme najít různé pohledy Němců na Čechy, resp. jakým způsobem je přijímají mezi sebe a zda mají nějakou ucelenou představu, ne-li dokonce předsudky.

Hlavní výzkumná otázka

• Jak současně žije česká menšina v Německu?

Vedlejší výzkumné otázky

• Co bylo hlavním faktorem při rozhodnutí se přestěhovat do Německa?
• Dá se v Německu obejít bez znalosti němčiny?
• Jakým způsobem Němci přijali Čechy mezi sebe, jak se Češi asimilovali?
• Jsou zde nějaké kulturní či zvyklostní rozdíly oproti ČR?
• Pro druhé a další generace: Jak se projevuje vyrůstat v české rodině, ale na území Německa?
• V jakých oblastech je nejvíce Čechů a čím je to ovlivněno?

Vhled do historie českých krajanů poskytuje ve své diplomové práce Alena Charamzová⁷⁾, která popisuje, jak krajané v letech 1947-1967 udržovali kontakt se svou vlastí, popisuje však i historii před tímto obdobím, a to hlavní migrační vlny již od 16. století. Tato práce pomohla nahlédnout na historické aspekty přistěhování Čechů do Německa, přičemž největší důraz je zde na nejpozdější období v této publikaci, a to 60. léta 20. století. Pro obecnou informovanost bylo využito i informací o dřívějších migračních vlnách, ale pro účely tohoto výzkumu nebyly až tak podstatné, jelikož se tato práce soutředí spíše na současnost a historii relativně nedávnou. Jelikož práce zkoumá důvody odstěhování Čechů do Německa, bylo užitečné si přečíst, jak se tyto důvody lišily v průběhu let. V období 2. světové války se počet Čechů výrazně zmenšil a ubyl i počet českých spolků. Do 60. let se ale situace uklidnila a někteří Češi emigrovali do západního Německa z politických důvodů, přičemž nejvíce se jich usídlilo v Bavorsku, což se i dnes odráží na statistikách, počtu spolků, aj.

Další historický vhled přináší i Stanislav Brouček ve své publikaci Migrace z České republiky po roce 1989 v základních tematických okruzích⁸⁾, kde taktéž mimo jiné popisuje hlavní přistěhovalecké vlny Čechů do Německa, přičemž se svými pohledy ztotožňuje s předchozí publikací. Ukazuje, že v roce 1925 byl počet Čechů a Slováků na území Německa kolem 222 000 osob, což je rozhodně mnohem větší číslo než dnes. Situace se zhoršila během 2. světové války, kdy počet krajanů klesl odhadem na 12 000. Zanikla taktéž řada spolků a ani po dvou migračních vlnách v roce 1948 a 1968 se situace se spolky příliš nezlepšila. Jistou výjimkou byl Mnichov a tamní Češi. Jak sám autor píše: Mezi výjimky patřili hlavně mnichovští Češi, mezinimiž katoličtí aktivisté rozvíjeli činnost České katolické mise Velehrad a dobrovolní gymnasté udrželi tradici tělocvičné jednoty Sokol v Mnichově.
V současné době se Čechů v Německu vyskytuje cca 50 000, přičemž nejvíce z nich stále v Bavorsku, ale i v dalších oblastech, jako Porýní-Vestfálsko, Berlín, Hamburk. Počet českých spolků je cca 25, přičemž funguje i 8 českých škol (Berlín, Drážďany, Düsseldorf, Frankfurt, Hamburk, Karlsruhe, Mnichov, Řezno). Tyto údaje pomohly utvořit obrázek o tom, kde Češi v současné době nejčastěji žijí. I přes svou jistou historii jsou Češi vnímáni jako menšina „netradiční“, bez generační kontinuity. Trvzení je to ale lehce sporné vzhledem k tomu, že tato kontinuita byla silně narušena 2. světovou válkou. Autor vzhledem k současné době taktéž poukazuje, že teprve po roce 2000 vznikaly snahy například o začlenění výuky českého jazyka na školách, diký čemuž pak vznikly i některé spolky a české školy. Jako první vznikla taková škola v Drážďanech, poté se přidaly další v Berlíně, Mnichově, či ve Frankfurtu nad Mohanem. Brouček dále tvrdí, že je těžké určit, kde Češi v Německu pracují nejčastěji, ale již delší dobu hledají německé firmy kvalifikované dělníky a řemeslníky. Tyto podniky jsou z především z oblasti stavebnictví a zdravotnictví. Nejvíce Čechů však stále míří do práce hlavně v Bavorsku, kde je počet zaměstnaných Čechů největší ze všech spolkových zemí. Autor dále vyjmenovává některé skupiny na síti Facebook a webové stránky, co zabývají komunikací mezi krajany a předávání obecných informací o životě v Německu. Toto dílo pomohlo nahlédnout jak na historický aspekt, tak hlavně i na současnou situaci jak s jednotlivci, tak i se spolky.

Dalším dílem použitým v této rešerši je diplomová práce Davida Knapka ⁹⁾, ve kterém sleduje problematiku integrace českých krajanů v Německu. Tak jako i předchozí autoři se dívá na hlavní historické vlny, ale sleduje i situaci současnou. Počet Čechů v Německu v posledních 6 letech spíše stagnuje a drží se stabilně kolem 56 000 osob. Pro srovnání; v roce 2012 byl počet cca 37 000, od té doby pak šel více nahoru, od roku 2019 se pak růst téměř zastavil. Kde počty stále rostou, jsou Češi zaměstnaní v Německu (včetně pendlerů, které sice tato práce bere v úvahu, ale nepovažuje je za „českou menšinu v Německu“), jejich počet je 70 830 osob k roku 2022. Jediný propad tato statistika zaznamenala v roce 2020, což je ale kvůli pandemii COVIDU-19 celkem pochopitelné. Autor dále rozebírá další statistiky, jako je pohlaví, věk a vzdělání českých krajanů. Zmiňuje také, že výpočet českých krajanů může být lehce sporný, jelikož většinou se do této statistiky započítávají lidé, co stále mají české občanství (buďto pouze české, nebo české i německé). Zatímco jiný odhad, se kterým přišla stránka Čeští krajané, vyčíslila počet Čechů v Německu v rozmezí 60 000-200 000, do čehož započítává i lidi bez českého občanství, ale s českými kořeny. Že takový výpočet může být nepřesný, je asi předpokládané. Autor proložil tyto údaje i tabulkou, kde se vyskytuje nejvíce Čechů - jak již bylo řečeno, zdaleka nejvíce jich je v Bavorsku, nejméně pak v Brémách. Autor dále ve svém díle zodpovídá jednu z výzkumných otázek, a to jakým způsobem se Češi v Německu asimilují. Autor vyhodnotil integraci jako celkově dobrou, a to hlavně v oblasti ekonomické integrace a politické. Dále je zde i zajímavá tabulka, jak moc Češi využívají svůj rodný jazyk. Vyšlo najevo, že zatímco na venek se od češtiny distancují, a to až 70% lidí, tak doma jsou tato procenta značně jiná. Tam naopak s nějakým rodinným příslušníkem či s partnerem hovoří česky 80% lidí. I přes tuto skutečnost jsou v Německu děti českých rodičů, které češtinu již neovládají tak dobře. Autor zkoumal i národnostní identitu Čechů. Většina z nich má stále silné pouto k České republice, zatímco jen zlomek z nich se cítí neutrálně, či dokonce více jako Němci. Někteří se dokonce cítí nebýt ani Němci, ani Čechy. Autor taktéž poukázal na fakt, že Češi se tolik ve volném čase nesnaží být jakkoliv v kontaktu s ostatními českými krajany. Ne, že by zde kontakt nebyl vůbec, ale spíše účelově, než rekreačně.

Pendlerskou situace mapuje Holger Seibert v článku na stránce IAB-Forum¹⁰⁾, kde říká, že čím dál tím více lidí obecně v východní Evropy jezdí pracovat do Německa, a to především jako pendleři u hranic. Ačkoliv pro tuto práci nejsou pendleři tak důležití, ukazuje nám tento článek, jak se obecně vyvíjí motivace Čechů pracovat v Německu, z toho někteří z nich se eventuálně přestěhují. Mimo jiné se pendleří i odrážejí ve statistikách (počet Čechů pracujících v Německu aj.), a i proto bylo využito informací tohoto článku. Češi jsou v počtěch pendlerů hned na druhém místě za Poláky, přičemž se nejvíce soustřeďují do Bavorska. Autor článku i poznamenává fakt, že poslední dobou se kromě pendlerství u hranic rozšiřuje i práce daleko za hranicemi ČR nebo Polska, například do oblasti Severního Porýní-Vestfálska nebo Hesenska. Holger dále říká, že mezi nejčastějšími profesemi pendlerů jsou výrobní odvětví jako stroje či auta, nebo například logistika. Autor uvádí, že pendlerů je v průběhu let čím dál tím více a nevidí tento jev příliš negativně, jelikož se Německo potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků v některých odvětvích, a pendleři tak jsou vítanou výpomocí.

Výzkum se opírá v zásadě o dvě hlavní věci - pro již existující informace bylo využito především online zdrojů, jako jsou skupiny na sociálních sítí, jiné příspěvky na sítích, webových stránek a knižních publikací věnujících se této problematice. Tyto publikace dávají dohromady základní obrázek o situaci a bylo možno vidět, jaká témata jsou již lépe prozkoumaná a jaká naopak by zasloužila větší pozornost.
Na základě těchto nasbíraných informací pak dále navazoval i vlastní výzkum, který probíhal dvě hlavními způsoby - a to rozhovory a terénním výzkumem. Oba tyto způsoby spadají do kvalitativního výzkumu, který byl pro tuto práci vybrán. Vzhledem k počtu respondentů by kvantitativní výzkum, takový jistý protějšek výzkumu kvalitatiního, nedával tolik smysl, jelikož pro výzkum kvantitativní je nutno mít větší vzorek, aby se data dala snadno „kvantifikovat“, tedy převést například do grafu. Aby data o něčem reálně vypovídala, je nutno vzorek mít značně větší, než u výzkumu kvalitativního. Ten tolik nesází na rychlost a velký počet, nýbrž na hloubku a detailnost zkoumaných záležitostí. Otázky jsou otevřenější a nelze je snadno kvantifikovat, tedy z odpovědí by šel mnohem hůře vytvořit graf, jelikož otázky jsou vytvořeny tak, aby se na ně vyprávělo delší dobu, zatímco u kvantitativního výzkumu jsou uzavřené předem dané odpovědi, a pokud jsou otevřené, je i tak žádané, aby odpověď byla velmi stručná. Kvalitativní výzkum naopak jde do hloubky, a ačkoliv asi lze nějaké fragmenty vyjmout a porovnat se všemi ostatními respondenty, tak je i tak výsledkem nějaká další analýza těchto faktů, nikoliv pokus je formulovat do tabulky či grafu. Kvalitativní výzkum je rozhodně více časově náročný, resp. vyžaduje více aktivní účast. Zatímco dotazník lze rozeslat a čekat na výsledky, zde je nutné aktivně sbírat data, ať už vzdáleně, nebo i osobně.

Co se týče rozhovorů, byly pro výzkum vybrány dva typy: polostruktorovaný a nestruktorovaný. Polostruktorovaný rozhovor má výhodu jistého kompromisu, jelikož nesvazuje respondenta tolik, jako rozhovor plně strukturovaný, to znamená, že otázky jsou sice připraveny předem, ale není nutno se jich nutně držet, otázka tak slouží spíše jako vymezení jednoho tématu, od kterého je možné se dostat k dalším tématům a lze tak vytvářet nové otázky přímo během rozhovoru. Tím, že udáme směr, se od respondenta dozvíme to hlavní, co nás zajímá, ale zároveň nám může i sám respondent navrhnout další otázky, případně zmínit něco zajímavého navíc, vzhledem k tomu, že odbočení od tématu není nežádoucí. Respondent tak dokáže korigovat to, o čem chce mluvit a co považuje za důležité v daném tématu. Tím se dostáváme i k druhémmu typu rozhovoru, a tím je rozhovor nestrukturovaný, který je víceméně volný úplně. V případě této práce se jednalo především o narativní rozhovor, kdy respondent sám začne vyprávět svůj příběh. Konkrétní témata přitom volí sám a případný dialog je taktéž veden hlavně respondentem a jeho výběrem témat. Respondent tedy dostane pouze rámec, v tomto případě život české menšiny v Německu, a pak už vypráví sám dle svého uvážení a libosti. Výhodou takového rozhovoru je, že působí méně profesionálně a seriózně, tedy lidštěji a svým způsobem i přátelštěji. V respodentovi to tedy nevytváří takový tlak, jelikož celou diskusi má v rukou právě on. Pokud ale respondent považuje něco za nepříjemné, může se stát, že o tom nebude chtít mluvit. V tomto případě by mohl být více strukturovaný rozhovor výhodou, jelikož zde si buďto připravíme nepříjemný dotaz dopředu, nebo se v průběhu diskuse zeptáme. Respondent tak bude k tomuto tématu nasměrován námi, ačkoliv je zde stále možnost, že se nebude chtít podělit, což musíme respektovat a zachovat rozhovor v přátelské a uvolněné atmosféře a rozhodně musíme mít empatii k respondentovi.

Terénní výzkum zde probíhal na dvou rovinách - rozhovory a explorativní výzkum. Rozhovory jsme již popsali detailněji výše, z toho některé z nich probíhaly vzdáleně a některé z nich právě v Německu (Bavorsko a Sasko). Explorace zde měla za účel udělat vlastní pozorování některých jevů v Německu a šlo tak hlavně o hledání rozdílů mezi kulturami. Otázku rozdílnosti dostali i respondenti, bylo pak možno pohledy porovnat a případně navzájem tyto podchycené odlišnosti doplnit a popsat v práci. Terénní výzkum je jednou z nejefektivnějších metod, jak získat informace o zkoumané látce. Umožňuje přímý kontakt s respondenty a zároveň i s jejich prostředím, což nám umožňuje nahlédnout do problematiky do hloubky, přitom sami můžeme při pozorování narazit na další zajímavosti. Terénní výzkum má mnoho podob, přičemž hodná známé je zúčastněné pozorování, které nám nabízí asi nejlepší vhled do každodenních záležitostí. Explorativní výzkum oproti tomu není tolik zúčastněný, jelikož probíhá sice v daném prostředí, ale spíše tiše, zpovzdálí. Což samozřejmě nese nevýhodu toho, že se nezkusíme začlenit a tím pádem tyto každodennosti nebudou tolik patrné a obecně se budou hůře zkoumat. Explorativní výzkum má ale výhodu toho, že nepožaduje velkou přípravu dopředu a je možné ho provádět po částech, rozptýleně. Z tohoto důvodu je mnohem časově úspornější.

Identita respondentů je pro zachování soukromí zanonymizována.

Výstupem této práce bude webový portál, který bude obsahovat jednak obecné informace o etnické menšině v této zemi, tak ale i konkrétní problematiky dle výzkumných otázek uvedených výše.

https://aestheticdisaster.github.io/cesi-v-nemecku

Práce zkoumala obecnou historii české menšiny v Německu a především její současný stav. Zkoumala, jak se počet Čechů na území Německa v posledních letech vyvíjel a určila, o které oblasti se jedná, přičemž se tento počet snažila i zdůvodnit. Ke konkrétním statistikám vznikla interaktivní mapa se všemi spolkovými zeměmi, která obsahuje počet zaměstnaných Čechů na území daná spolkové země a komentář k tomuto počtu. Většinou se tak jedná o shrnutí faktorů, či jak se v průběhu let počet lišil. Tato mapa je zakomponovaná do webové stránky, která zároveň slouží jako zprostředkování výsledků vlastní práce dle výzkumných otázek. Výzkum nahlíží obecně na českou menšinu v Německu a představuje některá základní fakta, jako je počet Čechů, kde jich je nejvíce a v jakých profesích se zaměstnávají. Případně i zájmy studentů a zdejší lákadla pro ně. Tato část je pak rozdělena do jednotlivých kapitol, přičemž každá z nich zkoumá jedno ucelené téma, ačkoliv se témata i návzajem propojují. Projedeme si znovu výzkumné otázky a pokusíme se na ně odpovědět skrz získané informace:

• Co bylo hlavním faktorem při rozhodnutí se přestěhovat do Německa?
  

Vyšlo najevo, že důvody jsou sice různorodé, ale většina z nich je předvídatelná. Jsou tím hlavně životní podmínky a prostor pro seberozvoj. Hlavními lákadly jsou pracovní a studijní příležitosti, případně další ekonomické důvody, a to buďto pro zájmy jednotlivce, ale i pro zájem usazení se a založení rodiny. Některá tato rozhodnutí nejsou poháněna čistě ekonomickými důvody, ačkoliv stále mohou zůstat jako jeden z rozhodujících faktorů. Mnozí si v Německu našli partnera a není neobvyklé, že tyto páry vyhodnotili Německo jako lepší lokalitou pro vznik rodiny. Kromě komplexnějších důvodů zde ale máme i mnohem prostší důvody, jako například obecná atmosféra a nálada lidí. Většina Čechů žijicích v Německu se shodne na tom, že Němci jsou obecně méně zamračení a usměvavější. Dokonce i příroda v Německu dokázala někoho přesvědčit natolik, že se rozhodl odstěhovat do blízkosti Alp. Největší obtíží při odstěhování je pochopitelně odloučení od známých a rodiny, proto mnozí Češi stále pravidělně dojíždějí do ČR na návštěvu. Pokud ale někdo rozhodne takto odcestovat, většinou je s těmito následky srozumněn a ačkoliv může chvíli trvat si na tento nový stav zvyknout, většinou to není kritické pro psychiku čerstvě odstěhovalých krajanů.

• Dá se v Německu obejít bez znalosti němčiny?

Krátká odpověď? Ano, ale… Je jasné, že v současné době není existenční povinností umět němčinu v Německu, když vezmeme v potaz, že Němci anglicky většinou umí alespoň na nějaké úrovni, jak vyšlo najevo z výzkumu. Není tím myšleno, že byste oslovili každého na ulici a každý by vám byl schopen anglicky odpovědět, ale na základních místech jako obchody a restaurace je znalost angličtiny běžná a většinou na přijatelné úrovni. Není to však podmínkou a na některých místech je stále nutné trochu zapojit i gestikulace, aby druhý lépe pochopil, oč nám jde. Pro Čechy žijící v Německu tyto situace neustále vytváří jistou úroveň stresu a tak vám každý dá za pravdu, že je mnohem lepší variantou se jazyk naučit, alespoň na základní úrovni. Příliv stresu při každodenním nakupování či jiném kontaktu s lidmi tak bude mnohem menší. Bereme v potaz i stydlivost či strach z výslovnosti a špatné gramatiky. Narozdíl od ČR, kde nějaká úroveň posměchu a frustrace existuje, v Německu je těchto případů o něco méně, vzhledem k tomu, že je Německo plné cizinců. Není tedy třeba čekat nějaké velké předsudky vůči výslovnosti, protože si můžete být jisti, že někdo kolemjdoucí mluví německy mnohem hůře. A přece jen se nějak domluví. Problém němčiny je více patrný v menších firmách, kde vám Češi uznají, že je němčina o dost více třeba, jinak bude každý den pro vás obzvláště složitým. A to nejen z hlediska profesního, ale i sociálního, protože o dost hůře pak zapadnete do kolektivu. Což platí i v obecné rovině, že znalostí jazyka si rozhodně otevřete dveře pro lepší zapadnutí do kolektivu. Největším problémem pak činí dialekty, se kterými mají problém jednak Češi, tak ale i rodilí mluvčí v některých případech.

• Jakým způsobem Němci přijali Čechy mezi sebe, jak se Češi asimilovali?
• Jsou zde nějaké kulturní či zvyklostní rozdíly oproti ČR?

S asimilací většinou nebývají velké problémy. Němci nám jsou hodně podobní. Největší šoky pro Čechy jsou pak zvýšené regulace, jiné daně, zavřené obchody v neděli a někdy dost často i v pondělí či úterý. Většinou se tak jedná o malé neviditelné odlišnosti, které vyjdou najevo až posléze. Češi si také stěžují na velký příliv cizinců a zhoršení bezpečnosti. Co se pozitivních vlastností týče, je vyzdvihována hlavně atmosféra mezi lidmi, jak již bylo zmíněno výše. Češi Němce popisují jako milejší a usměvavější. Co se týče pohledu Němců, ani tam Češi většinou nezaznamenali větší problémy. Pokud vůbec, jedná se tak především o předsudky, že je ČR vnímána jako „zaostalejší země“. Ovšem ani tyto předsudky nejsou většinou hlasité. Rozhodně se ale lépe s Němci zžijete, když se naučíte jazyk. Němci mají trpělivost a ve většině případu se vám nebudou za špatná slovíčka smát.

• Pro druhé a další generace: Jak se projevuje vyrůstat v české rodině, ale na území Německa?

Zde se nepovedlo najít příliš mnoho respondentů a všichni jsou z oblasti Saska. Faktem je, že tito lidé mají v sobě znaky obou národností a většinou je silnější ta, kde dlouhodobě žijí. Nevylučuje to však, že by se k české národnosti nehlásili vůbec, dokonce se hlásí k oběma téměř stejným dílem. Zvyky znají na obou stranách a s těmi českými jsou stále provázáni. Co je ale zajímavé pozorovat, je ztráta schopnosti mluvit plynně česky. Jelikož rodiče trvale žijí na území Německa a do Česka se tak tito lidé dostanou pouze v případě nějaké návštěvy někoho vzdálenějšího z rodiny, je znalost češtiny limitovaná a ne tak často využívaná. Základní fráze nečiní problém, ovšem delší souvětí už jsou celkem oříšek. Mezi projevy patří nedostatečná slovní zásoba, špatné skloňování a časování. Mimo jazyk ale byla zjištěna další zajímavost a to ta, že se zde mohou lišit pohledy první generace Čechů a generací dalších. Bylo zjištěno, že jeden respondent vnímá naopak Čechy jako ty milejší a usměvavější, což naprosto odporuje přesvědčení většiny lidí z první generace přistěhovalých Čechů do Německa. Při malém počtu respondentů druhé generace ale nelze toto tvrzení univerzálně uplatnit a může se jednat o nepočetnou anomálii. Což by bylo předmětem dalšího zkoumání.

• V jakých oblastech je nejvíce Čechů a čím je to ovlivněno?

Z literatury i z vlastního výzkumu vyšlo najevo, že nejvíce Čechů se nachází v Bavorsku a Sasku. Bavorsko je tak dané i částečně historicky, jelikož se sem lidé stěhovali už před sledovaným obdobím této práce, ačkoliv první velká vlna přišla až po roce 1968. V Bavorsku pak vzniklo několik spolků a další Čechy tato oblast láká z důvodu pracovních a studijních příležitostí, ale i díky své vzdálenosti od hranic. Láká tak i pendlery. Sasko taktéž láká spoustu pendlerů. Mimo to je i Sasko početné na české spolky, hlavně v blízkosti Drážďan. Sasko má taktéž výhodu své malé vzdálenosti a vzniká zde už i historické zakořenění. Dalšími oblíbenými oblastmi jsou Severní Porýní-Vestfálsko a Hesensko, které lákají pro svou dobrou ekonomickou situaci. Naopak malé počty jsou v Dolním Sasku, v Brémách (nejméně ze všech spolkových zemí), nebo na severu s výjimkou Hamburgu, ačkoliv ani tam nejsou počty tak velké jako v jiných velkých městěch (Berlín, Mnichov…)

Závěrem lze říci, že Češi nemají v Německu žádnou historicky zakořeněnou oblast, nehledě na to, že po 2. světové válce nastal v tomto ohledu chaos. Pokud se ale v současné době zdá, že by někde mohlo vzniknout dlouholeté ohnisko Čechů v Německu, jsou těmito oblastmi hlavně Mnichov a jeho okolí a pak Drážďany. Většina současných Čechů jsou teprve první generací Čechů a byli i hlavním zdrojem informací pro tento výzkum. Druhé generace a dál jsou již více nenápadné, jelikož si většinou osvojí němčinu a dojde postupně ke ztrátě české identity, nebo přinejmenším k jejímu oslabení. Až v posledních letech jsou zde snahy o to českou identitu zachovat a vyučovat ve školách v češtině. Zdá se tak, že současný stav je spíše hnízdem pro vznik nové pevné alochtonní menšiny, která bude mít nespočet vlastních spolků a škol. Češi se integrují snadno a s asimilací nemají větší problémy. V současných podmínkách ale přibývá i hodně pendlerů, kteří pouze dojíždějí za prací, ale neodstěhují se na trvalo. Počet Čechů se přesto zvětšuje a vznikem česko-jazyčných škol se tvoří půda pro vznik čistě česky hovořících komunit.

Stránky jsou zpracovány pomocí frameworku Next.js a Tailwind CSS, který umožňuje vytvoření efektivního, moderního a funkcemi nabitého webu. Tailwind CSS pak usnadňuje práci s kaskadovými styly, kdy bez použití frameworku je nutné psát každý styl komplikovaně a zdlouhavě. Oproti tomu Tailwind používá předpřipravené „třídy“, které rovnou obsahují několik úprav již v sobě. Samotný web je pak za pomocí GitHub Pages a GitHub Actions možno vidět zde:
https://aestheticdisaster.github.io/cesi-v-nemecku/
Pro náhlednutí do zákulisí tvorby odkaz i na repozitář:
https://github.com/aestheticdisaster/cesi-v-nemecku
A momentálně řešené problémy:
https://github.com/aestheticdisaster/cesi-v-nemecku/issues

Stránka obsahuje statické běžné html tagy dohromady s Tailwind CSS třídami, které se starají o formátování a vzhled stránky. GitHub Pages pak hostují celou stránku, přičemž proces nasazování obstarávají GitHub Actions, které stránku znovu nasadí pokaždé, co se do GitHub repozitáře propíše nová změna (commit). Stránka taktéž obsahuje animace, které mohou způsobit pomalejší načítání stránky. Kromě klasických html tagů je na stránce taktéž interaktivní mapa, která je udělaná přes formát SVG. Jedná se tak o přesně dané a vykreslené vektory, které dávají dohromady celou mapu. Stránka je rovněž responzivní. Přes mnohé snahy ale není perfektně optimalizovaná pro každý typ obrazovky, jelikož používá built-in rozlišení u Tailwind CSS tříd. Podpora pro tablety chybí úplně, ale stránka by měla být čitelná. Pro mobily byla optimalizace provedena, jediným prvkem, který může dělat problémy, jsou SVG mapy. Rescalování má taktéž animaci.

Zde jsou některé vybrané snímky obrazovky pro náhled na stránku. V celé její šíři je samozřejmě možno ji vidět přes odkaz výše, ale pro rychlý přehled budou nejdůležitější fragmenty zde:

BROUČEK, Stanislav. Migrace z České republiky po roce 1989 v základních tematických okruzích. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2017. ISBN 978-80-88081-09-8.
Češi a Slováci v Německu. Online. Dostupné z: https://www.facebook.com/groups/237468730760/. [cit. 2025-09-07]. Češi v Německu [@Češi v Německu]. Online. Dostupné z: https://www.youtube.com/@CesivNemecku. [cit. 2025-09-07]. CHARAMZOVÁ, Alena. Kontakty krajanů ze SRN a Rakouska s Československem (1947 - 1967). Diplomová práce. Praha: UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2013.
Jak do Německa. Online. 2023. Dostupné z: https://jakdonemecka.cz/. [cit. 2025-09-07].
KNAPEK, David. The integration of Czech compatriots in Germany. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2024.
Migration und Arbeitsmarkt. Online. Bundesagentur für Arbeit. 2025. Dostupné z: https://statistik.arbeitsagentur.de/DE/Navigation/Statistiken/Interaktive-Statistiken/Migration-Zuwanderung-Flucht/Migration-Zuwanderung-Flucht-Nav.html. [cit. 2025-09-07].
Německo. Online. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2025. Dostupné z: https://mzv.gov.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/krajane/krajane_ve_svete/adresare/adresare-nemecko_adresar_krajanskych_spolku.html. [cit. 2025-09-07].
Old Town of Munich (Germany): on the left the Frauenkirche and on the right the New Town Hall. Online. Thomas Wolf Photography. 2013. Dostupné z: www.foto-tw.de. [cit. 2025-09-07].
SEIBERT, Holger. Immer mehr Menschen pendeln aus Osteuropa nach Deutschland. Online. IAB-Forum. 2024. Dostupné z: https://iab-forum.de/. [cit. 2025-09-07].



Počet shlédnutí: 332