V tomto mladém, malém státečku se ke slovenské národnosti hlásí méně než stovka lidí. Přesto mají svůj spolek, a to díky aktivnímu vlastenci panu Mirovi (pseudonym), který se svou činností stal slovenským buditelem v Černé Hoře. Tato chvályhodná snaha ovšem nenese vždy kýžené ovoce, jak jsme se dozvěděli přímo na místě. Tato práce se tedy zabývá situací Slováků v Černé Hoře.

Cílem této práce je zmapovat život slovenské menšiny v Černé Hoře. Vzhledem k tomu, že tato minorita čítá velice málo členů (okolo 100) a začala se formovat teprve nedávno, hlavním účelem bylo zjistit, zda zdejší Slováci mají potenciál ke vzniku aktivní menšiny s vlastními tradicemi, výukou slovenštiny atd., podobně jako to je v ostatních zemích Balkánského poloostrova (Srbsko, Chorvatsko). Cílem je také zhodnotit, jak velkému tlaku asimilace jsou Slováci v Černé Hoře vystaveni, a zda se mu brání či nikoliv.

Černohorsko slovenské priateľstvo vydalo čtyři publikace: Slováci v Čiernej Hore-kto sme, čo sme a kam ideme (2008), Spievajme spolu (2008), Poď so mnou farbiť (2010), Prvé tri kroky (2010).

Nejnovější publikace Prvé tri (k)roky, která byla vydána v roce 2010 v Podgorici je výsledkem činnosti předsedy správní rady pro Černohorsko slovenské priateľstvo pana Mira. Tato publikace je bilingvní, tzn. jedna část je napsaná v černohorčině a druhá ve slovenštině. V první části knížky se čtenáři dozví mnoho základních informací o vzniku Černohorsko slovenského priateľstva a o snaze více oslovit Slovenské obyvatelstvo, které přišlo do Černé Hory z různých důvodů. Jsou zde uvedeny inzeráty, které byly vydávány v místních černohorských novinách nejen v černohorštině, ale i ve slovenštině. Pomocí těchto inzerátů se pan Spevák snažil oslovit ostatní Slováky, kteří se pomocí této inzerce mohli zaregistrovat do Černohorsko slovenského priateľstva a navázat nové kontakty mezi sebou. Dále v této části se nachází informace o různých kulturních akcích, které byly uskutečněny od roku svého založení do roku 2010. ¹⁾

V druhé části publikace jsou zachyceny životní příběhy o tom, jak se jednotlivý slovenští migranti dostaly do Černé Hory a z jakého důvodu sem přišli a u jednotlivců je přidán i stručný životopis s fotkou daného Slováka. ²⁾

V tomto kvalitativním výzkumu byly zvoleny metody; polostrukturovaného rozhovoru. Připravili jsme si předem seznam otevřených otázek, které jsme pak respondentům pokládali s tím, že se respondent mohl rozpovídat jak moc sám uznal za vhodné. Když nás v průběhu napadl nějaký doplňující dotaz, položili jsme i ten. Hlavní výhodou těchto rozhovorů je získání velkého množství informací a možnost klást doplňující otázky dle situace. Je to šikovný kompromis mezi strukturovaným dotazníkem s uzavřenými odpověďmi, kde se respondent snaží napasovat do předem stanovených odpovědí a nestrukturovaným rozhovorem, který je zase velmi náročný na čas a zpracování. Rozhovory byly zaznamenávány všemi výzkumníky formou poznámek, aby mohlo dojít k triangulaci, tedy porovnání zapsaného a potvrzení či vyvrácení správnosti. Nejdříve jsme prozkoumali informace dostupné na internetu, které se týkaly Slováků v Černé Hoře. Hlavní zdroj se tak stal web Čiernohorsko slovenského priateľstva, kde jsme získali náš hlavní kontakt - pana Mira, který tento spolek založil. Poté co jsme s panem Spevakem udělali polostrukturované interview, věnoval nám knihu Prvé tri (k)roky ³⁾ z které jsme pak získali další kontakt i užitečné informace. Sešli jsme se ještě s jednou Slovenkou - paní Violou (pseudonym) se kterou jsme také provedli polostrukturovaný rozhovor s předem připravenými otevřenými otázkami. Terénní výzkum navazoval na výzkum v Chorvatsku a uskutečnil se v druhé polovině září 2012. Z Chorvatska jsme ve čtyřech cestovali vlakem přes Srbsko přímo do hlavního města Černé Hory, do Podgorici, kde se uskutečnil první rozhovor. Pro druhý jsme se přesunuli do přístavního městečka Herceg Novi a nakonec kvůli nemoci urychleně do Baru, protože tudy vedla železniční trať.

Dle oficiálního sčítání lidu v roce 2011 v Černé Hoře žije 73 Slováků. To znamená, že se počet Slováků snížil. V roce 2003 jich v Černé Hoře žilo 88. Největší počet Slováků se nachází v hlavním městě Podgorici. ⁴⁾

Tabulka ukazuje počty Slováků v jednotlivých obcích:

Rozdělení dle počtu osob, které uvedly slovenský jazyk jako mateřský jazyk při sčítání lidu v roce 2011 (celkem 53 osob).

Zdroj: Spevák, M., Slováci v Čiernej Hore, s. 3.

Slovenská menšina v Černé Hoře se začala oficiálně formovat v roce 2007. Dne 28. července 2007 byla založena organizace Černohorsko slovenské priateľstvo (ČSP), u jejího zrodu stálo 18 iniciátorů. Migrace Slováků se skládala z několika vln. První zástupci menšiny byli rakousko-uherští vojáci. Záznam v církevní knize praví, že v roce 1860 příišel do Boky Kotorskej Andrej Skladaný z Ružomberku. Dodnes žijí jeho potomci ve městě Kotor. Pozdější migrační vlny přicházely ze dvou směrů – ze Slovenska a z Vojvodiny (Srbsko). Migrace ze Slovenska se účastnily zejména ženy, důvodem bylo spojení rodiny. To probíhalo ještě v době bývalého Československa, kdy se stěhovaly do bývalé Jugoslávie. Důvod pro migraci z Vojvodiny byla vidina získání zaměstnání, ale dalším důvodem bylo rovněž spojení rodiny. V současnosti se většina Slováků v Černé Hoře zabývá cestovním ruchem ⁵⁾

Etnická komunita Slováků v Černé Hoře se rozhodla 28. července roku 2007 založit si svojí organizaci pod jménem „Čiernohorsko slovenské priateľstvo“ (ČSP). Mezi hlavní iniciátory pro vznik sdružení byl Michal Spevák (nyní předseda správní rady) a součastní členové správní rady Ondrej Vízi, Veselin Pavicevic, Predrag Babović, Božena Karaman, Katka Milikić, Vlasta Ljumović, Andrijanov Vujosević a předsedkyně shromáždění Vesna Nikolić.

V roce 2007 byl Michal Spevák, žijící v Černé Hoře jmenován Milanem Vetrákem na nového člena a na základě toho byl zakladatelem Čiernohorsko slovenské priateľstva. Pro něho je velice důležité, aby svojí činností uchovával slovanský jazyk, kulturu i slovenskou identitu Slováků, kteří žijí v Černé Hoře. Jeho hlavní aktivita je soustředění se na problematiku státního občanství Slováků žijící v zahraničí. Je i nezávislý politický expert na země západního Balkánu a na podnikání.

Michal Spevák vystudoval základní škulu a gymnázium v Báčském Petrovci v Srbsku a poté vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě s oborem žurnalistika. V roce 2011 získal titul Master of Science na Fakultě politických věd Univerzity v Černé Hoře.

Jako žurnalista přispíval do různých časopisů a publikací nejen v Černé Hoře (Pobjeda, CG Ekonomist), ale i v Srbsku (Hlas lidu, Danas,…) a na Slovensku (Pravda, Domino efekt). Mezi jeho publikace, které se soustřeďují na problematiku slovenskou etnickou minoritu v Černé Hoře jsou především: Slováci v Čiernej Hore- kto sme, čo sme a kam ideme (2008), Spievajme spolu (2008), Poď so mnou farbiť (2010), Prvé tri kroky (2010).

Čiernohorsko slovenské priateľstvo, které spolupracuje s Úřadem pro Slováky žijící v zahraničí a s podporou ze Slovenska, realizovalo již okolo třiceti projektů. Čiernohorsko slovenské priateľstvo není v Černé Hoře zařazováno do pozice menšin, ale Slováci jsou označovány jako etnická skupina, protože jejich počet není větší než tisíc osob pro uznání za menšinu.

V následujících letech se plánují celé řady aktiv na prezentaci slovenské kultury: Slovenská koncerty, divadla, folklórní nástupy, výstavy fotografií atd.

DIVADLO

V roce 2007 v Černé Hoře bylo poprvé uvedeno divadelní představení od jednoho z nejlepších evropských dramatiků Slawomíra Mrozka, který představil své dílo Emigranti. Dílo bylo uvedeno v Kulturním centrum Dodest v hlavním městě Podgorici a bylo obsazeno herci Jan Kolárik a Pavel Březník spolu s režizérem Fedor Popov. ⁶⁾

SLOVENSKÉ KONCERTY

Ve stejný rok 2007 jako bylo uvedeno divadelní představení v Podgorici, zde dva roky vystupovala zpěvácká skupina Pavla Matúcha a přátel, tj. v roce 2007 a 2008. ⁷⁾

MEZINÁRODNÍ VELETRH KNIH

V květnu roku 2009 se Čiernohorsko slovenské priateľstvo zúčastnilo 4. Mezinárodního knižního veletrhu v Podgarici, na kterém se poprvé prezentovala bilingvní publikace Slováci v Čiernej Hore - Kto sme čo sme a kam ideme (2008) a knížka pro děti Poď so mnou farbiť (2009). Při křtění těchto publikací vystoupila dětská taneční skupina Fenix z Herceg Novi vedenou choreografkou Oliverou Pustinjak. Mezi hlavním aktérem při křtění a prezentování knihy byl sám autor Michal Spevák ⁸⁾

FOLKLÓR

Od roku 2008 Čiernohorsko slovenské priateľstvo zorganizovalo zájezd Slovenského kulturního centra (SKC) Pavla Jozefa Šafaříka z Nového Sadu, což je taneční, zpěvácká a taneční skupina. Dále v roce 2010 zájezd folklorního souboru Krajan Vojvodina a v roce 2012 opět zájezd SKC Šafaříka z Nového Sadu. ⁹⁾

MEZINÁRODNÍ MISTROVSTVÍ VE VAŘENÍ

Čiernohorsko slovenské priateľstvo se zúčastnilo již dvakrát Mezinárodního mistrovství ve vaření a pojídání brynzových halušek, které jsou typické pro slovenskou kuchyni. Dne 28. června 2008 se konal 10. Mezinárodní mistrovství Slovenska ve vaření a pojídání brynzových halušek, který se konal v Košicích, kde bylo 14 zúčastněních družstvem a byly zde i zástupci Slováků žijící v zahraničí jako např. Matice slovenské v Jugoslávii, z Báčského Petrovce, z Chorvatska, Rumunska atd. V roce 2009 se 11. Mezinárodní mistrovství ve vaření brynzových halušek uskutečnil v Krompachách. „Komisia pre kvalitu vysoko pozitivne ocenila halušky Ciernohorsko-slovenskeho priatelstva a ak by bol záujem odporúcame ich pre reštaurácie v Ciernej Hore.“ (majster František Turek, šéfkuchár v hoteli vo FIS Štrbské Pleso)¹⁰⁾¹¹⁾

„VŠICHNI JSME NA JEDNÉ LODI“

Tato akce Slováků žijící v Černé Hoře je plavba Skadarským jezerem. Byla poprvé organizovaná v srpnu roku 2009. Hlavní důvodem vzniku akce bylo, že Čiernohorsko slovenské priateľstvo se neustále snaží prohlubovat spolupráci mezi národy a mezi Slovenskem a Černou Horou. Dalším důvodem byla snaha navázat mezi sebou nové přátelské vztahy a i se sdružit s jinými Slováky žijící mimo hlavní město Podgarica, ale také zde byl prostor pro ochutnání tradičních pochutin vzdáleného Slovenska, jako jsou např. brynzové halušky, ale také i tradiční borovička. Mezi dva hlavní organizátory plavby byl Ondrej Vízi (ředitel přírodovědeckého muzea Černé Hory) a výše již zmíněný Michal Spevák, kteří patří mezi emigranty z Petrovce. Další plavba Skadarským jezerem se konala v roce 2011, kde se zúčastnilo okolo 50 lidí a to zejména šlo o Slováky žijící v Černé Hoře se svými rodinami. Během plavby byla představena publikace Prvé tri (k)roky (2010), která vyšla díky podpoře Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí. ¹²⁾

Na základě plavbě Skadarským jezerem v prosinci 2011 vznikl dokumentární film o této plavbě pod stejnojmenným názvem plavby „Jsme na jedné lodi“ od autora Ondreje Vízi. ¹³⁾

MIKULÁŠ V PODGORICI

Poprvé v prosinci roku 2011 v Podgorici byla zorganizovaná akce pro nejmenší děti Slovenských potomků ve formě novoročních dárků. Během této akce bylo rozdáno okolo 45 dárků i dětem jiných národností, ale i tak měla tento projekt velmi kladnou odezvu. Na základě ohlasů o projekt, bude uskutečněn i v následujících letech. ¹⁴⁾

VÝSTAVY FOTOGRAFIÍ A PORTRÉTŮ

V červnu a v červenci roku 2011 byla organizována výstava fotografií v Bratislavě v prostorách galerie Univerzitní knihovně na Ventúrskej ulici. Zde na Slovensku proběhla výstavba fotografií od autora Ivana Petroviča pod názvem „Čierna Hora päť rokov nezávislosti (2006-2011).“¹⁵⁾

V prosinci stejného roku fotograf Balsam Rakočevića a autor portrétů zvěčnil 25 členů Čiernohorsko slovenského priateľstva v Černé Hoře pod názvem „Slováci a přátelé.“ ¹⁶⁾

V Černé Hoře je největší zastoupení pravoslavných křesťanů 58 %, k římskokatolické církvi se hlásí 18 % občanů, Muslimové se řadí na třetí místo se 16 %, bez vyznání a ostatních je 8 % (Černá Hora, 2008). Naši dva informátoři Olivera Pustinjaková a Michal Spevák se hlásí k evangelické víře. Oba pocházejí z Vojvodiny (Srbsko), kde se nachází velmi početná slovenská menšina a tato víra tam má největší zastoupení ¹⁷⁾.

Dle předsedy Černohorsko slovenského priateľstva pana Mira je pro Slováky důležité novelizovat Zákon 474/2005 Z.z. o Slovácích žijících v zahraničí. Dle předpovědí expertů Slovákům žijícím v cizině hrozí rapidní pokles počtu členů do roku 2050, proto Slováci musí být jednotní. Hrozí tu nebezpečí rychlé asimilace 18). Při rozhovoru s panem Mirem byli i jeho dva synci. Bylo to spíše smutné povídání, protože nám vyprávěl, jak jeho projekty černohorská vláda skoro vždy smete ze stolu, a že jeho snaha nenese tolik ovoce, kolik by si přál. Měli jsme dobrý pocit alespoň z toho, že jsme předali zprávu od chorvatského souboru z Markovce, že by s černohorskými rádi spolupracovali a uspořádali dohromady folklórní akci. Pan Miro nám posléze poslal email, že jsou v kontaktu a už to celé domlouvají. Proto si myslíme, že pokud si Slováci budou navzájem pomáhat, tak se jen tak neztratí.

Cílem této práce bylo zmapovat život slovenské menšiny v Černé Hoře. Hlavním záměrem bylo zjistit, zda zdejší Slováci mají potenciál ke vzniku aktivní menšiny s vlastními tradicemi, výukou slovenštiny atd. Cílem bylo také zhodnotit, jak velkému tlaku asimilace jsou Slováci v Černé Hoře vystaveni, a zda se mu brání či nikoliv. Na základně našeho výzkumu jsme zjistili, že vzhledem k tomu, že tato minorita má tak málo členů, je velice těžké prosadit její zájmy. Nejsou uznáváni černohorskou vládou jako menšina, a tak trpí nedostatkem financí na rozvíjení svých aktivit. I přes tyto potíže se je pan Miro snaží stmelovat a nalézt další Slováky žijící v Černé Hoře. Pokud si zahraniční Slováci budou pomáhat a podporovat se, pomůže to i Slovákům v Černé Hoře.

SPEVÁK, M., Prvé tri (k)roky. Podgorica, 2010.

SPEVÁK, M., Slováci v Čiernej Hore. 2012, s. 4

Internetové zdroje

Černá Hora [online]. 2008 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://cerna-hora.balkan.cz/obyvatelstvo.ph.

Úrad pre Slovákov žijúcich v zahraničí [online].2013.[cit. 2013-01-20]. Dostupné z: http://uszz.sk

Počet shlédnutí: 88