Pohlaví a gender byly a stále jsou klíčovými principy organizace společnosti. To, zda se narodíme jak muž či žena, nás hluboce ovlivňuje v našem rozhodování, v tom, jaké budeme mít v životě možnosti a jaký světový názor budeme po celý život mít. V každé společnosti je gender rozhodující v různé míře, Fiona Bowie uvádí tyto příklady:

1. Bali – muži a ženy se příliš neliší, muži a ženy se podobně oblékají, mají podobné úkoly
2. Společnosti lovců a sběračů – specializace rolí podle pohlaví v mnohem větší míře
3. Fulbské etnikum v západním Sahelu v Africe – muži a ženy od sebe odděleni velice přísně, ženy na veřejnosti zcela zahalené, striktně oddělené ženské a mužské role, atd.

Ženy jako antropoložky se téměř do 70. let 20. století neobjevovaly. Existoval také naprostý nedostatek ženských výpovědí v etnografických materiálech. Vše se změnilo až díky nástupu feministického hnutí právě v 70. letech. Životy žen byly do té doby interpretovány muži. Bylo hlavně z toho důvodu, že ženy byly jako informátorky považovány za méně důležité než muži. Fiona Bowie toto tvrzení ukazuje na příkladu Sira Edwarda Evans-Pritcharda. Ten se ve svém terénním výzkumu zabýval především Nuery a Azandy v jižním Súdánu. V předmluvě v knize Man and woman among the Azande přiznává, že o ženách zde mluví muži, kteří byli samozřejmě předpojati ve svůj prospěch, také záznamy textů prováděli muži a také on jako badatel - muž se o ženách vyjadřuje.

Díky vzestupu ženské hnutí v 60. a 70. letech se začalo s přehodnocováním postoje k ženám. Důležitou roli zde hraje Edwin Ardener, který v roce 1968 přišel s tvrzením, že ženám se v antropologii věnovala doposud nedostatečná pozornost. Na úrovni pozorování byl život žen zmapován vyčerpávájícím způsobem. Jedněmi z příčin, proč tomu tak je Ardener uvádí:

1. Druhy otázek jsou konstruovány tak, aby je mohli zodpovídat mužští informátoři a vytvořili obraz mužského světa.
2. Je jednodušší získat ve společnosti spíše tlumočníky a informátory – muže, a to proto že se vyznačují větší mobilitou, větším přistupem ke vzdělání, mají větší politický vliv a moc, a také více volného času.

Podle Ardenera je to spíše problém symbolický než technický. Ženy prý neposkytnou model společnosti, který by zahrnoval jak svět žen, tak i svět mužů. Tento svůj argument se znažil osvětlit při výzkumu Bakwirského etnika v jihozápadní Kamerunu. Například při svém výzkumu kultu mořských panen přišel na to, že prováděné obřady jsou polysémické, což znamená, že mají různé významové roviny. Pro muže zanemná buš doménu nespoutané přírod, za to pro ženy je buš součástí domácího světa, protože zde ženy obstarávají obživu.

Ardener přišel také s pojmem umlčovaná skupina, který byl užitečný především v tom, že zaměřil pozornost antropologů na nejazykové podoby vyjadřování. Umlčovanou skupinou myslel především ženy, národnostní menšiny, chudé, ostatní na periferii společnosti, děti. Oproti nim stojí podle západního vzoru muži, příslušníci střední třídy, běloši a formálně křesťané. Tato skupina je schopna používat a utvářet jazyk, jazyk šíří a stanovuje, co je „normální“ a přijatelné. Pro umlčovanou skupinu je pak komunikace omezena a těmito vlastnostmi neoplývá.

Na to, jak vidí stejnou společnost muži a jak ženy, se Fiona Bowie opírá o článek, který obsahuje srovnání výsledků výzkumu mužských a ženských antropologů, kteří se zabývali domorodými ženami v Austrálii. Antropologové muži uvedli, že ve společnosti vládnou muži a ženy jsou v „podřízeném, poníženém postavení“. Považovali mužskost za rituální čistotu, posvátný princip a oproti tomu ženskost za nečistotu a princip profánní. Oproti tomu ženy antropoložky připisují ženám ústřední ekonomickou roli ve společnosti.

Z těchto názorů vyplývají závěry, že antropologové muži nejsou ochotni nebo dokonce schopni zbavit se svojí etnocentričnosti, což vede k nesprávným interpretacím a ke zkreslení postavení a rolí žen v nezápadních kulturách, tím pádem ke zkreslování celého sociální systému a k defomovanému pohledu na něj. Antropologové muži měli sklon k aplikování pouze etického vnímání modelů lidí. Na druhé straně etnografky spojovaly perspektivy emické i etické.

Reflexivitou v antropologii je myšleno, jak vlastní zkušenost ze zkoumání (z antropologického výzkumu) ovlivňuje vztahy (komunikaci) mezi jednotlivci kultur a jak nás tento vztah ovlivňuje a omezuje. Jedním uváděným příkladem Fiony Bowie je Pat Caplanová, která zkoumala, jaký vliv má uvědomování si genderu na interpretaci materiálu získaného při terénním výzkumu. Výzkum prováděla na ostrově Mafia v Tanzánii. Výzkum rozložila do tří návštěv, kdy si pokaždé uvědomovala zcela jiné skutečnosti v životech tamějších žen.

1. návštěva: Na výzkum jela jako svobodná, bezdětná. Ženy považovala za „ty druhé“, zaměřila se na mužské informátory. Chtěla u nich dosáhnout tzv. „čestného“ postavení muže.
2. návštěva: Už během procházení materiálu z první návštěvy si uvědomila, že ženy měly v mnoha ohledech lepší úděl než teny na Západě - svou sexualitu a majetek měly pod kontrolou a v práci byly výkonné. Při druhé návštěvě vyzrála, vdala se a stala se matkou. Touto změnou ve svém životě dokázala chápat význam ženských vazeb, zejména mezi matkou a dcerami. Také si všimla velká pracovní zátěže žen a nedostatek volného času.
3. návštěva: Caplanová se při této návštěvě ostrovu Mafia zaměřila na pracovní zátěž žen vs. míra porodnosti na ostrově. Ženy vykonávaly většinu ruční práce , často byly těhotné a měly přitom nedostatečnou stravu, objevovala se u nich vyšší úmrtnost než u mužů.

Vždy po své návštěvě na ostrově si uvědomovala a dávala do vztahu svou schopnost „vidět“ život na ostrově Mafia a svou vlastní intelektuální a osobní situaci doma. Být etnografem/etnografkou znamená zkoumat jak sebe, tak ty druhé. Tím jak poznáváme okolí, poznáváme také sebe.

V této oblasti se nejvíce předvedli průkopníci terénního výzkumu Margaret Meadová a Bronislaw Kaspar Malinowski. Zabývali se tématy jako jsou sexualita, morálka, etika, čistota, tabu.

Bronislaw Kaspar Malinowski se narodil v Polsku, ale většinu svého života strávil v Londýně na London School of Economics. Prováděl výzkum na Trobriandských ostrovech nedaleko Papuy Nové Guineje. První z jeho několika etnografických prací byli Argonauti západního Pacifiku: pojednání o cestě za domorodci a o dobrodružství na souostroví Melanéské Nové Guineje (1922). Jeho sociologický přístup byl značně ovlivněn Durkeheimem a Maussem.

Margaret Meadová byla žačkou zakladatele americké antropologie Franze Boase. Prováděla terénní výzkum v mnoha oblastech Tichého oceánu, nejvíce ji zajímala srovnávací metoda. Snažila se ukázat podobnosti mezi kulturami jižních moří a soudobou Amerikou. Už od počátku se zaměřovala na ženy a děti. Její první výzkumná cesta na souostroví Samoa byla popsána v knize Dospívání na souostroví Samoa (1928). Autorka se v ní snažila srovnávat uvolněné postoje k sexualitě u obyvatel Samoy a srovnávala je s restriktivnějšími zásadami, které panují v USA. Obhajovala zde kulturní determinismus. Derek Freeman se pustil do přehodnocování jejího materiálu ze Samoy a tvrdil, že Meadová tehdy zjistila, co potřebovala zjistit a sama sebe obelhávala. Nicméně jeho dílo, které kritizovalo výzkum Meadové na Samoy vyšlo až po její smrti.

Kristen Hastrupová se zabývá významem panenství, které má pro muže i ženy jiný význam. Existuje protiklad mezi matrilineárním a patrilineárním systémem – matrilineární méně zdůrazňuje otcovství a má liberálnější vztah k ženské sexualitě. Tzn., že panenství se bude méně cenit v matrilineární než v patrilineární společnosti, v níž se vědomí otcovství pokládá za klíčové.

Průběh ženského života se často dělí na 3 stádia: nespecifikovaná panna, pohlavně specifikovaná matka rodící děti a nespecifikovaná žena po přechodu. Toto dělení na tři stádia se odráží v obrazu trojí bohyně jako panny či dívky, matky a stařeny. Rozdíly mezi pannou a matkou se vyznačuje pohlavním stykem, manželstvím a narozením dětí. Rozdíl mezi matkou a stařenou signalizuje ženský přechod. V každém ženském stádiu se může vyskytovat jistá anomálie, např. žena panna, která porodí dítě. Tento příběh se vyskytuje u Panny Marie a Ježíše v křesťanské tradici, neboť Marie neporodila vaginálně, nýbrž bokem, což potvrzuje zázračný ráz Ježíšova narození. Marie je tímto činem považována za zbožštěnou.

Jako další anomálii můžeme brát porod ženy po přechodu, což se bere jako pozitivní úkaz. Ta už ovešem zbožštěna být nemůže, protože ve svém životě již byla sexuálně činná, což ji ve zbožštění diskvalifikuje.

Boddyová ve svém článku srovnává situaci muslimských zemí (Súdán) a Kanady. V Súdánu je mateřská úmrtnost vysoká. Naopak v Kanadě mohou těhotné ženy očekávat, že porod přežijí a porodí zdravé dítě. Úmrtnost matky a dítěte v Kanadě je tedy celkově nízká a ještě klesla, když přibylo lékařských zákroků. Je prokázáno, že tento trend je způsobem lepší výživou a odstraněním bídy a lékařskou péčí. V muslimských zemích se často praktikuje ženská obřízka, jež může komplikovat porod a způsobovat chornické zdravotní problémy.

Za britské koloniální nadvlády se porodní asistentky, které se vystěhovaly do kolonií, snažily zlepšit zdraví a bezpečnost žen a zároveň dodat novou pracovní sílu. Porodní asistentky byly přesvědčovány, aby prováděly takové obřízky, které by byl postupně méně drastické v naději, že tato praxe pozvolna vymizí. Ukázalo se však, že souhran mnoha kulturních, náboženských a politických činitelů, jež tento zvyk uchovávaly, zabránila jeho rychlému vymizení.

Ideologie genderu mohou být uspořádány hierarchicky a mohou být spojeny s různých prospěchem. Např. diskurz mužskosti mohou utvářet houževnatého, dravého, kariéristického úspěšného byznysmena nebo starostlivého, citlivého člověka, která umí vyměnit plenky a je oddaný manželce a rodině. Jedná se pochopitelně o stereotypy. S možností výběru u žen je to problematičtější, neboť většina diskurzů utváří ženskost negativně: žena, která dělá kariéru, je svobodná a bezdětná nebo si platí pečovatelku k dětem, se může pokládat za sobeckou, protože náležitě neplní povinnosti matky a manželky. Žena a matka na plný úvazek, zbavená ekonomické nezávislosti, je vymezována také negativně, jelikož nemá zaměstnání, nedělá kariéru a nemá žádnou veřejnou identitu a je na muži zcela závislá.

Vzhledem k ideovým trendům v posledních letech je stále obtížnější opomíjet gender jako praktický problém. V antropologickém materiálu se stále pociťuje relativní nedostatek informací o ženách a od žen. Ani feministický hlas nebyl dosud natolik silný, aby se nutnost kritizovat mužskou předpojatost pokládala za něco nadbytečného. Antopologové obou pohlaví ve stále větší míře studují spíše gender než ženy, i když dříve byly tyto dva problémy pokládány za synonyma. Gender se již dnes automaticky nezototžňuje s ženskostí ani sex s ženským tělem. Stále však hrozí, že gender bude mít ráz ghetta jakožto podkategorie ženské antropologie.



Počet shlédnutí: 37