Kateřina Skálová, Magda Miláčková, Helena Křížová

Různá světová náboženství jsou od pradávna diskutovaným tématem. Pro naší práci jsme si vybraly právě téma křesťanství v Čechách, jelikož v naší době je nejrozšířenější. Toto náboženství nebo-li vyznání se nám jeví, jako vhodné téma pro zvolený předmět. Dává nám možnost pro otevřený diskurs. Proč věřit v Boha a proč nevěřit? Proč v dnešní společnosti se setkáváme stále s odklonem od víry v Boha a s menší navštěvovanosti bohoslužeb? Jaké je vlastně postavení žen v církvi? Jaký pohled tedy naše společnost pro tuto danou problematiku zastává?

Cílem naší práce je zachytit dnešní postoj věřícího v Boha či ateistu, jak se by se zachoval v určité situaci, v různým životním událostem. Tímto tématem jsme chtěly zjistit, zda postoj církevní obce, věřících k citlivým tématům se za nějaký ten čas změnil, je více liberální nebo příliš ortodoxní? Cílem bylo také si zdůvodnit dnešní odklon lidí od církve a seznámit se s danou problematikou.

V této práci byly využity sekundární zdroje, které se projevily zejména v naší teoretické části práce. Byla zde využita studie dokumentů různé literatury a odborných článků publikovaných na odborných serverech. Jako další alternativní způsob získání dat jsme zvolily interview. Interview bylo provedeno s věřící respondektkou, která se řadí k římskokatolické církvi. V interview byly pokládány jak identifikační otázky, tak i základní spolu s doplňujícími otázkami.

Počátky křesťanství v ČR jsou spojovány s českým knížectvím. V roce 863 přichází na žádost knížete Rostislava na Velkou Moravu dva věrozvěstové ze Soluně, Konstantin a Metoděj. Jejich úkolem bylo šířit křesťanství. Přináší sebou i odlišnou formu náboženských obřadů ve Staroslovenštině. Zakládali školy, kde učili a vedli své následovníky, aby mohli pokračovat v jejich úkolu, šíření křesťanství. Přesto však největší boom křesťanství v Čechách se zaznamenalo v období vlády Karla IV. Na sklonku tohoto období se zde začala objevovat různá reformní hnutí. Do čela reformních kazatelů se postavil Jan Hus. Jan Hus byl obviněn z kacířství a upálen v roce 1415 v Kostnici spolu se svými stoupenci. Proti reformním stoupencům byly konány křížové výpravy avšak neúspěšně. Česká společnosti se tedy rozdělila na kališnickou (husitskou) většinu a katolickou menšinu. V 17. století došlo ke 30-ti leté válce a k bratrovraždě, kde mezi sebou bojovala protestantská strana s katolickou částí Evropy. Po této válce začalo období rekotalizace, kdy většina Čechů měla emigrovat nebo změnit svojí náboženskou příslušnost. To samozřejmě vedlo k oslabení křesťanství v Čechách. 1. světová válka (1918) v české společnosti silně působily antiklerikální nálady. Ovšem typicky prvorepublikový návrat k husitskému dědictví se týkal spíše národní emancipace než křesťanské víry. Také trauma 2. světové války a čtyřicet let komunistického „vědeckého ateismu“ těžce poznamenaly už tak zdecimovanou českou církev a přispěly k tomu, že Česká republika je dnes nejateističtějším státem Evropy a možná i na celém světě.

V současné době jsou Čeští obyvatelé vůči křesťanství skeptičtí. Současná doba vyžaduje modernější přístup, názory v otázkách homosexuality, registrovaného partnerství, interrupce apod. Křesťané jsou v české společnosti vnímáni diferencovaně. Česká společnost, v níž v důsledku spletitých dějinných okolností dosud místy přežívá antiklerikální sentiment a nedůvěra vůči církvi, je obzvlášť citlivá na některá choulostivá témata, např. majetkové a finanční poměry církve, postoje církve k sexualitě (celibát, antikoncepce, homosexualita atd.), případně finanční a privátní aféry a skandály církevních představitelů. Česká společnost vesměs také vítá a uznává angažovanost církví v charitativních aktivitách, v sociálních zařízeních atd. Dobrou pověst mají také církevní školy, řada nevěřících rodičů sem své děti posílá (těchto škol - od mateřských po vyšší odborné - je ovšem v celé republice jen zhruba 100). Povědomí české veřejnosti o křesťanské tradici, věrouce a bohoslužebné praxi je z pochopitelných důvodů na velmi nízké úrovni.

ČSÚ zkoumá 1 za 10 let náboženské vyznání obyvatelstva při sčítání lidu. Poslední sčítání proběhlo letos (tyto údaje jsou z roku 2001), nicméně to není ukazatel, který by podléhal prudkým výkyvům. K náboženství a víře se v ČR hlásí 30 % obyvatel (2001). Tento rok bude však číslo ještě menší. Osud vymírajícího náboženství čeká vedle ČR, kde k tomu dojde jako v 1. zemi světa, také Austrálii, Finsko, Irsko, Kanadu, Nizozemí, Nový Zéland, Rakousko a Švýcarsko.
V roce 2001 se k náboženskému vyznání přihlásilo celkem 3,3 milionu lidí, což je téměř 1/3 obyvatel. V roce 1991 to bylo 44 % občanů. Osob bez vyznání bylo více než 6 milionů. Z celkového počtu 3,3 milionu, hlásících se k církvi, se nejvíce přihlásilo k římskokatolické církvi (2 741 000). 2 další nejvýznamnější církve jsou českobratrská evangelická a československá husitská (pod úrovní 5%). Z nekřesťanských církví a společností jsou to především Svědkové Jehovovi (23 tisíc osob) a z ostatních světových náboženství je nejvíce zastoupen buddhismus (7 000) a islám (3 700).

Víra je u žen vyšší. Je to věkovým rozdílem, protože podíl věřících ve vyšších věkových skupinách stoupá a platí, že se ženy dožívají vyššího věku.

Nejvíce věřících žije v moravských krajích. Na prvním místě je Zlínský kraj, kde věřící jako v jediném kraji v republice tvoří více než 1/2 obyvatel. Dalšími kraji s vyšším podílem jsou Vysočina a Jihomoravský kraj (kolem 45 %). Naopak nejvyšší podíl osob bez vyznání, pohybující se nad hranicí 70%, je v kraji Ústeckém, Libereckém a Karlovarském.

Jednoznačně mají převahu nábožensky založené osoby na venkově, kde významným faktorem je věk. Nízké počty obyvatel hlásících se k náboženství a vysoké počty občanů bez vyznání, jsou především ve městech.

Mezi věřícími jsou častěji zastoupeni občané s nižším vzděláním. Rozdíly ve vzdělání podle věku je možné sledovat u samotných věřících. U 70letých a starších osoby se základním vzděláním tvoří celou polovinu věřících tohoto věku a vysokoškolsky vzdělání pouze 4%. Jedním z důvodů může být výrazná ateistická výchova v rámci studia na středních a vysokých školách. Z nejrozšířenějších církví u nás je vyšší vzdělanost u církve evangelické a husitské a nejnižší u církve římskokatolické.

• Lež = porušení jednoho ze základních přikázání z desatera. Špatný čin, bez ohledu na důvody. Milosrdná lež je též hřích.

• Eutanázie = není povolena. Symbol toho, že si lidé neváží života.

• Zabití = není porušením jednoho ze základních přikázání z desatera. V desateru se v originále píše o vraždě. Je rozdíl mezi sebeobranou, nedbalostí a úmyslným zabitím.

• Antikoncepce = jako antikoncepční metoda je kromě zdrženlivosti dovolena jen metoda přirozeně plánovaného rodičovství.

Řadí se k těžkým hříchům a proto, by se u věřící člověka neměl tento hřích vyskytovat. Jde tedy o to, vyrůst v lásce a dozrát do chvíle, kdy pohlavní styk bude opravdu darem celého já - minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
Katolík je vázán uzavřít manželství před katolickým knězem. Jinak je jeho manželství církevně neplatné. Církevní sňatek je nerozlučný. Katolík, který žije v manželství, které nebylo uzavřeno církevně, zůstává členem církve. Nemá však některá práva (např. nemůže být kmotrem). Zrušení svazku, může ve výjimečných případech udělit papež.

Odsuzuje se, protože život je Božím darem a v každé fázi stojí za zachování. Především v jeho počátku, kdy se sám nemůže bránit. Zatímco potrat je v církvi zavrhován, potrat jako prostředek k záchraně života matky je spornější. V případě, že není možné stát se rodičem přirozeně, existují náhradní či zástupné možnosti (adopce, osvojení).

Církevní názory nejsou jen negativní. V mnoha křesťanských církvích se homosexuální sklony už nepovažují samy o sobě za amorální. V trestním právu nového církevního zákoníku platného od roku 1983 se však homosexualita v rubrice trestných činů už neuvádí.

- interview s respondentkou hlásící se k římskokatolické církvi

1. Pohlaví - žena
2. Věk - 25
3. Rodinný stav - svobodná
4. Nejvyšší dosažené vzdělání - vysokoškolské
5. Zaměstnání – asistentka advokáta
6. Náboženská víra – Církev římskokatolická

1. T: Co Vás přivedlo k víře? Jste celá rodina věřící?
R: Celá rodina jsme věřící, rodiče mě k víře vedli od malinka.

2. T: Jak vnímáte dnešní postoj společnosti k věřím lidem? Bylo pro Vás těžké, když jste chodila do školy říci, že jste věřící? Pokud ano, čeho si se bála?
R: V dnešní době vnímám vztah ostatních lidí jako spíše neutrální – ať si každý dělá, co chce, pokud se jich to konkrétně netýká. Najdou se ale lidé, kteří ostře vystupují proti. Na základní škole mi říkali „kudlanka nábožná“ a vysmívali se mi, postupem času ale dostali rozum a přestali to řešit. Na střední a vysoké škole problémy nebyly. Nemám problém to přiznat, když se někdo zeptá, nevykládám to ale na potkání, taky proč, když to není důležité.

3. T: Jak bere Vaše okolí, že jste věřící?
R: Okolí, které mě zná od malička, to neřeší a respektuje, patří do něj i lidé s jiným vyznáním. Lidé, nově poznaní, bych rozdělila na 2 skupiny – jedni se ptají, zajímají, druzí se nevyjadřují. Vyloženě s negativní reakcí se dnes už nesetkávám.

4. T: Jaký postoj zastáváte u tématu - sex před svatbou?
R: Sex patří do manželství, ale ne každý pár se může z různých důvodů vzít (studium, nedostatek finančních prostředků, absence zázemí pro svou rodinu – obvykle vše najednou) a čím spolu partneři chodí déle, tím je těžší to vydržet. V okamžiku, kdy si jsou jisti, že spolu chtějí žít a svatba je jen otázka času, si nemyslím, že by to bylo něco špatného.

5. T: Jaký postoj zastáváte u tématu – zákaz antikoncepce, ochrany a umělého oplodnění?
R: Děti jsou dar, ale ne každý manželský pár si může v dnešní době dovolit mít hodně dětí, protože by je jednoduše neuživil. Těhotenství se dá bránit přirozenou metodou počítání plodných a neplodných dnů, ne každému to ale vyhovuje. Proto na antikoncepci nevidím nic špatného, pokud nejde o abortivní typ (potratový). Používání ze zdravotních důvodů, pokud nic jiného nezabírá, je podle mě v pořádku. Navíc používání kondomů v rozvojových zemích může být účinným nástrojem v boji proti AIDS. Umělé oplodnění je sporné, ale přijde mi na druhou stranu kruté odpírat vlastní dítě neplodných párům, když je medicína schopna tento problém vyřešit.

6. T: Jaký máte názor na registrované partnerství a celkový postoj k homosexualitě?
R: Homosexualita mi nevadí, nepovažuji ji za léčitelnou nemoc, jak se jí ještě snaží prezentovat, ale jako formu vrozené odlišnosti, takže je nutné ji brát jako fakt a tak k tomu přistupovat (bez diskriminace). Děti bych takovým párům nikdy nedala, vzhledem k tomu, že netvoří rodinu tradičního pojetí, na druhou stranu je registrované partnerství pro takové páry důležité, protože jim dává aspoň právní jistotu, že po sobě mohou dědit, zjišťovat informace o zdravotním stavu v nemocnici apod.

Evropská kultura vyrostla na křesťanských kořenech. Zvyklosti spojené s náboženstvím pak pronikly i do každodenního života těch z nás, kteří se k žádnému náboženství nehlásí. V poslední době se otázka zmínky evropské křesťanské tradice či křesťanské víry v Boha stala předmětem diskusí spojených s přípravou nové reformní ústavní smlouvy Unie. Česká společnost je obzvlášť citlivá na některá choulostivá témata např. majetkové a finanční poměry církve, postoje církve k celibátu, antikoncepci, homosexualitě, případně aféry a skandály církevních představitelů.

• SIMAJCHL, Ladislav, et al. Kancionál. Praha : Zvon, 1999. 584 s. ISBN 80-7113-198-9.

• Pohodaveskole.net [online]. 2009 [cit. 2011-04-18]. Kristus, vývoj církve, šíření. Dostupné z WWW: <http://pohodaveskole.net/referaty-dejepis/kristus-vyboj-cirkve-sireni-cirkve/>.

• Czechkid [online]. 2010 [cit. 2011-04-18]. Křesťanství v České republice. Dostupné z WWW: <http://www.czechkid.cz/si1100.html>.

• Český statistický úřad [online]. 2003 [cit. 2011-05-07]. Obyvatelstvo hlásící se k jednotlivým církvím a náboženským společnostem. Dostupné z WWW: <http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/4110-03 obyvatelstvo_hlasici_se_k_jednotlivym_cirkvim_a_nabozenskym_spolecnostem>.

• Islam Info [online]. 2010 [cit. 2011-05-07]. Ženy a jejich postavení v křesťanství . Dostupné z WWW:<http://www.islaminfo.estranky.cz/clanky/spolecnost/zeny-a-jejich-postaveni-v-krestanstvi.html>.

• Gender Sociologie [online]. 2005 [cit. 2011-05-07]. Rodina a rodičovství v křesťanství a islámu. Dostupné z WWW: <http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2005120101>.



Počet shlédnutí: 58