Dlouhá Kateřina, Flídrová Tereza, Hudečková Michala, Hrdličková Tereza,Skoumalová Radka, Huml Richard. Komunikace mezi kulturami, 2011.

Stěhování a prolínání kultur a národů je v dnešní době stále častějším jevem. Velká většina mladých lidí vycestuje ze své rodné země i na několik měsíců až let. Důvodem cestování je zdokonalení se v cizím jazyce, studium či poznávání jiných kultur a národů, způsobu jejich života a zvyklostí. Mnoho lidí také opouští své rodné země a stěhují se do jiného státu, ať už za prací nebo z politických důvodů. Častým důvodem také bývá zamilování se do cizince a následné stěhování do jeho země. V dnešní době tak mnoho rodin tvoří spojení dvou i více kultur a národů.

Cílem práce je na základě kvalitativního výzkumu zjistit odpovědi na následující otázky:

• Jaké jsou zásadní odlišnosti obou kultur z pohledu Američanů?
• Jak vypadá soužití těchto dvou kultur?
• Jak slaví svátky?

Kvalitativní výzkum bude zaměřen na odlišnosti těchto dvou kultur v životním stylu, chování, výchově dětí, dodržování tradic a svátků. Zjištění otázek a odlišností mezi kulturami bude provedeno na základě osobních rozhovorů a zúčastněného pozorování ve smíšených rodinách.

Projekt byl rozdělen do dvou částí. Teoretická část byla zpracována na základě informací vycházejících z odborné literatury a internetových zdrojů. Prostudování literatury vedlo k popisu kultury Američanů, jejich chování a charakteristice svátků českých i amerických.

Praktická část se zabývala samotným kvalitativním výzkumem umožňujícím poznat motivy chování respondentů a pozorovaných osob. Primární data byla získána prostřednictvím tří technik výzkumu, kterými byl řízený rozhovor, neřízený rozhovor a zúčastněné pozorování. Hledaným reprezentativním vzorkem byl soubor respondentů s americkým občanstvím, kteří se přestěhovali do České republiky na dobu delší než jeden rok. Osloveno bylo celkem 13 respondentů. Otázky byly zaměřeny především na odlišnosti české a americké kultury, dále na názor Američanů na České občany a tím také na způsob jejich soužití a v rámci řízeného rozhovoru se dotazy týkaly dodržování tradic a oslav svátků amerických přistěhovalců. Řízeného rozhovoru se účastnili vždy dva členové týmu a respondent. Nejdříve jsme provedli neřízený rozhovor, díky kterému došlo k uvolnění atmosféry, a respondenti nám dodali informace, které nám chyběly k doplnění odpovědí na naše výzkumné otázky. Při rozhovoru jsme plynule přešli z neřízeného na řízený rozhovor. Pro řízený rozhovor jsme pro respondenty měli připraveny otázky, které se týkaly převážně slavení svátků. Otázky byly následující:

1) Které americké, případně i české svátky, slavíte?

2) Jak slavíte zmíněné svátky?

3) Líbí se vám některé z českých tradic?

Následovalo zúčastněné pozorování, kterého se zúčastnila členka týmu. Zúčastněné pozorování bylo provedeno ve Štědrý den v rodině, kde se prolínaly české i americké vlivy. Vylíčen je zde průběh celého dne.

Adekvace (přiměřenost ) použitých metod

Pro náš projekt byly použity tři techniky výzkumu a to řízený, neřízený rozhovor a zúčastněné pozorování. Prostřednictvím řízeného rozhovoru jsme se dozvěděli odpovědi na naše otázky, které byly předem jasně formulované a pokládané v námi určeném pořadí. Pomocí předem připraveného souboru otázek jsme zjistili pouze odpovědi na kladené otázky, které jsme zjistit chtěli. Proto velkou nevýhodou při použití řízeného rozhovoru je nemožnost přirozené komunikace respondenta v průběhu dotazování a naopak zásadní výhodou řízeného rozhovoru je jeho jednoduché vyhodnocování, kdy jsou často použity stručné odpovědi.

Další použitou technikou byl neřízený rozhovor, kde není stanovena přesná formulace otázek ani pořadí. Respondent má tedy možnost se přirozeně vyjádřit k daným otázkám a neřízeně reagovat na vzniklé situace v průběhu dotazování. Tato metoda může být časově náročná při vyhodnocování odpovědí. Velice zajímavé bylo sledovat rozdíly v odpovědích při použití řízeného a neřízeného rozhovoru.

Poslední techniku výzkumu - zúčastněné pozorování, jsme zvolili z důvodu, že se jedná o techniku bezprostředního a systematického pozorování sociálních jevů a činností podle stanoveného plánu, bez dotazování a jakéhokoliv ovlivňování pozorovaného objektu. Bylo využito pozorování přímé, kdy pozorování provádí sám výzkumník. Výhody použití této techniky byly zcela jasné a to získání specifických informací ze života zkoumané kultury. Naopak mezi nevýhody můžeme zařadit větší časovou náročnost na pozorování a také tato metoda vyžaduje specifické schopnosti a dovednosti začlenění se do skupiny, zvládat náročnější situace a zachovat objektivní postoj.

Otevřený a nenucený přístup k cizincům i k sobě samým je možná nejnápadnější vlastností, které si na Američanech všimneme. Obvyklým „how are you – jak se máte“ zdraví přátele, kolegy v práci, hosty v restauracích, zákazníky v obchodech i náhodné cestující v metru. Evropané snadno podlehnou téhle okaté srdečnosti a myslí si, kolik si v USA nadělají přátel. Později zjistí, že mezi přátelstvím a pouhým přátelským postojem je ve Spojených státech propastný rozdíl. Tohle procitnutí leckdy zabolí a někdy vede i k ukvapeným závěrům, že Američané jsou vlastně povrchní lidé. To ale není pravda. Oni tuhle hru s velkými úsměvy a hlasitými pozdravy dobře chápou a nepovažují ji za přetvářku, neboť jim usnadňuje život, navozuje pocit pohody a zanechá v druhých lidech otisk dobré nálady. Říci „hello“ přitom nestojí ani cent. Když tedy někdo chválí, jak báječně vypadáme a přidá ještě pozvání na oběd bez bližší domluvy, pak jde zpravidla o frázi a projev slušnosti, nikoli o počátek trvalejšího vztahu. K pravému přátelství nevede v USA snadná cesta. Navenek vstřícní Američané si totiž úzkostlivě hájí soukromí a pod pokličku pustí jen ty, kterým opravdu důvěřují. Jiným povahovým rysem Američanů je shovívavost. Jak kdo vypadá či jak se obléká, s výjimkou pracovní doby, je v USA většinou lhostejné. Nikdo se na ulici s údivem neotáčí za ženou v luxusním kostýmku a v pohodlných teniskách. Známkování zevnějšku je Američanům zkrátka cizí.¹⁾

Ať si o Američanech myslíme cokoliv, nelze jim upřít přátelskou povahu a ochotu. To se projeví třeba i tak, že když stojíte na rohu dvou ulic třeba na Manhattanu s mapou v ruce a bezradným výrazem ve tváři, může k vám přistoupit domorodec s dotazem jestli vám může nějak pomoci.

Američané také na rozdíl od Čechů nezírají. Kolemjdoucí Čech je schopen se zastavit a koukat, Američan si jen situaci změří pohledem a jde dál. Na druhou stranu je fakt, že po 9/11 trochu zírat začali, protože se snaží zjistit, zda neděláte něco nekalého. Dále, když si třeba prohlížíte v obchodě zboží, může vám kolemjdoucí Američan říci, že si totéž koupil včera a je to super.

Při styku s Američany se ale neubráníte střetu s jeho morální nadřazeností, že právě on patří k tomu nejlepšímu a nejdokonalejšímu národu Američanů. Z tohoto důvodu nemá moc smysl se rozplývat o naší vlasti, neboť mnoho lidí těžko chápe, jak v nějakém takovém státě vůbec můžete žít. Na druhou stranu lze potkat řadu Američanů, kteří nejen že o ČR slyšeli, ale dokonce v ČR byli a nebo někoho z té oblasti znají. A protože většina z nich chodila do školy před rokem 1989, znají ČR spíše jako Czechoslovakia.

Jelikož angličtina nerozeznává tykání a vykání, tato stránka jazyka se v anglicky mluvících oblastech neřeší. Američané dodávají pocitu tykání i tím, že cizí lidé si mnohokrát automaticky začnou říkat křestními jmény. Na ta se buď přímo zeptají, nebo je mnohdy lze vyčíst ze zaměstnaneckých visaček upevněných na hrudi (obvykle ve fastfoodech, obchodech, za přepážkou apod.). Pro Čecha to vyvolává pocit přátelství, nicméně stačí nějaký prohřešek a i přes oslovování křestními jmény tento pocit rychle vymizí.

Důležitým krokem k předejití veřejnému faux pas je správná volba oblečení. To se týká i pláží a bazénů, kde je nutné brát na paměť, že dámy nahoře bez jsou naprosto nepřijatelné a mohou být předmětem (profesního) zájmu hlídkujícíh policistů. Pánové zase budou nuceni být při koupání navlečeni v mohutných kraťasových plavkách, pokud nechtějí dát okolí najevo příslušnost k odlišně sexuálně orientované menšině. Obecně se dává přednost značkovému oblečení, protože toto je v USA relativně levné a tak již mírně obnošené končí v koši (odpadkovém či sběrném) a nahrazuje se zbožím novým.

Další rozdíly lze sledovat například v pohledu na tetování. V našich končinách má i přes značný pokrok v myšlení u mnohých lidí punc vězeňské kérky. V USA je tetování naprosto běžou součástí života, stejnou ozdobou jako náušnice či řetízky. Permanentní tetování má kde kdo a nikdo se nad tím příliš nepozastavuje. Je to součást osobnosti, což je v USA dost podstatná záležitost. A do osobnosti druhých se prostě nemluví.²⁾

Opět se jedná o subjektivní názor. Američané jsou pro Čechy odlišní, mají jinou kulturu, jiné hodnoty a postoje. Amerika vždy byla zemí svobody, kde lidé příliš nedbali na názor druhých. Typické je, že Američané příliš nehledí na lidi kolem sebe. Například, když půjde po ulici člověk ve výstředním oblečení, Američané si ho nebudou příliš prohlížet a povídat si o tom. Navzdory tomu se tento pohled na Američany bude člověk od člověka lišit. Ne všichni si budou myslet, že Američané dávají najevo svou nadřazenost. V dnešní době (především ve velkých městech) dochází k prolínání mnoha kultur. To co nám v minulosti mohlo připadat divné a odlišné již dnes neplatí a především mladá generace je v mnoha ohledech velmi benevolentní.

Čtvrtý čtvrtek v listopadu se ve Spojených státech slaví Den díkůvzdání. Pro mnoho Američanů je to jeden z nejdůležitějších svátků v roce. Historie tohoto svátku je velmi zajímavá. Svátek je spojován s prvními puritány v Americe, kdy jich polovina zemřela během kruté zimy v roce 1620. Další rok jim Indiáni dopomohli k lepší úrodě a oni tak přežili. Uspořádali slavnost a děkovali Bohu, že přežili. Od té doby se tento svátek nazývá dnem Díkůvzdání. V současné době je nejdůležitější částí svátku tradiční večeře, kde se podávají potraviny pocházející ze Severní Ameriky (brambory, brusinky, dýňový koláč) a krocan s tradiční nádivkou. Den díkuvzdání se považuje za počátek vánočního období. Následující den je známý jako tzv. černý pátek, kdy začíná období vánočních nákupů a velkých předvánočních slev.³⁾

Vánoční sezóna začíná po Dni díkůvzdání, který se slaví vždy čtvrtý listopadový čtvrtek. V dnešní době můžeme říci, že Den díkůvzdání je pro americkou rodinu větším svátkem než Vánoce. Tato skutečnost je dána náboženskou a národnostní různorodostí. Amerika jako země je velice národnostně pestrá a v prosinci nenabízí jen Vánoce. Židé slaví chanuku (svátek světel), afroameričané slaví tzv. slavnost kwanzaa( slavnost prvních plodů, svátek afrických tradic rodiny). Pokud tedy americká rodina slaví křesťanské Vánoce, mají s těmi našimi několik společných rysů. Již dva nebo tři týdny před Štedrým dnem Američané zdobí vánoční stromeček i svá obydlí. Na Štedrý den většina američanů chodí normálně do práce alespoň na půl dne. Oblíbeným štědrovečerním pokrmem po celých Spojených státech je pečený krocan a šunka. V některých regionech může být tradičním pokrmem tameles, pečená husa s červeným zelím nebo vepřová pečeně či salát z mořských plodů. Po večeři většina Američanů sleduje vánoční televizní pořady a navštěvují půlnoční mše. Děti ještě předtím než jdou spát připraví pro Santa Clause mléko, sušenky a dopis, ve kterém Santu prosí o různé dárky. Věří, že Santa Claus přes noc rozváží dárky do všech rodin na saních taženými 9 soby a také, že dárky vyrábějí Santa Clausovi pomocníci skřítci ze Severního pólu. Během noci na 25. prosince pak Santa Claus přistane na střeše domu a sestoupí s dárky komínem. Vánoce se slaví až 25.prosince, kdy je státní svátek, ráno se rozbalují dárky a během dne se odpočívá popíjí punč a navštěvují příbuzní. Vánoční období má však i velký význam pro ekonomiku. Vánoční nakupování je pro některé maloobchody životně důležité a Vánoce se tak staly samostatnou sezónou. Pro mnoho Američanů neznamená období Vánoc jen nakupování, ale toto období vnímají jako dobu dobré vůle a příležitost pro charitativní a dobrovolnou práci.⁴⁾

Asi nejoblíbenější svátek v anglicky mluvících zemích je Halloween. Tento svátek je plný nadpřirozených bytostí, duchů, skřítků a čarodějnic. Dříve lidé věřili, že tyto bytosti mohou spatřit. V dnešní době lidé pořádají večírky, kde se převlékají za tyto bytosti. Další oblíbenou tradicí je výroba lampiónů z dýní. Dýně se vydlabou a dovnitř se umístí svíčka. S takto vyrobeným lampiónem obcházejí děti domy. S výkřikem „žert nebo výslužku“ chodí děti v převlecích od domu k domu a vybírají výslužku. Málokdo si vybere žert, protože se většinou jedná o nějakou lumpárnu.

Překlad do češtiny z jednoho amerického turistického průvodce.

Čechy jsou nepatrná země ležící na kontinentu Evropa. Nachází se v prostoru mezi Německem a Ruskem. Kdysi byl tento stát zhruba dvakrát větší, ale v minulém století z něho začaly od východu jednotlivé kusy odpadávat.

Je to významný člen světového společenství, i když ne tak významný, jak si myslí. Hraničí s Německem, Rakouskem a pak ještě s jinými státy, které nejsou důležité a kde se špatně nakupuje.

Čechy jsou velmi stará země s mnoha poklady jako je Karlův most, Karlovo náměstí, Karlovy Vary a Karlštejn.

Na západní civilizaci se podílí pivem a hokejem. I když si o sobě Češi myslí, že jsou moderní národ, téměř nepoužívají klimatizaci a Američan tam těžko narazí na slušnou mexickou kuchyni.

K neustálému roztrpčení amerických návštěvníků mluví místní obyvatelé česky, i když je tam mnoho lidí, kteří promluví anglicky, jestliže z toho budou něco mít. Nikdy si tam nesmíte přestat dávat pozor na své peníze.

Lidé

Čechy mají jen tolik obyvatel jako 3 obvody New Yorku: City, Harlem a Brooklyn. Přesto je strašlivě přelidněné, minimálně každých 7 mil tam potkáte vesnici. Z deseti miliónů lidí jich 9,5 miliónu pije nebo kouří. Zbytek jsou malé děti.

Všichni Češi řídí auta jako šílenci, jsou posedlí sexem a nemají ponětí o disciplíně.

Většina věřících Čechů jsou křesťané, i když byste to podle jejich chování neřekli.

V ČR je mnoho komunistů. Mnoho mužů i žen v ČR má jména jejichž koncovka naznačuje, že neustále cosi slaví.

Bezpečnost

Všeobecně se Čechy považují za bezpečnou zemi. Návštěvníci si ale musí být vědomi toho, že čas od času Čechy někdo přepadne a obsadí (buď Němci nebo Rusové). Češi tradičně kapitulují bez průtahů.⁵⁾

Přeložený text pojednávající o Češích se dá považovat spíše za nadsázku. Samozřejmě se u každého jedince bude názor lišit. Američané žijící v České republice budou pohlížet na Čechy a českou kulturu trochu jinak a bude se jim zamlouvat (jinak by zde nežili trvale). Američtí turisté budou na Českou republiku a Čechy nahlížet opět jiným způsobem. Česká republika je pro ně malou zemí a místní lidé jsou pro ně odlišní, což je normální vhledem k tomu, že máme odlišnou kulturu. Česká republika je pro Američani odlišná, má dlouholetou historii a především velké množství památek, které jsou pro turisty ze všech zemí již mnoho let velkým lákadlem.

Z časopisového článku se nám podařilo získat výpověď Američanky ohledně českých Vánoc, která v České republice strávila jeden školní rok u české rodiny. Na české Vánoce vzpomíná takto: „Moje prázdniny začaly 24. prosince procházkou na hřbitov, kde jsme odstranili čerstvě napadaný sníh, zapálili svíčky a položili věnec. Když jsme se vrátili, rodina přinesla ozdoby a začali jsme zdobit stromeček. Moje hostitelská rodina nabízí mnoho zajímavých tradic, které na Štědrý den dodržuje. První z nich je lití olova. Výsledkem jsou podivné tvary, které symbolizují to, co nás čeká v příštím roce. Další tradice byla jen pro mě. Vzala jsem si papuče a hodila je přes hlavu. Pokud ukazují ke dveřím, znamená to, že v příštím roce opustíte domov pro cestování, nebo manželství. Poslední tradicí bylo pouštění skořápek a svíček ve vodě v dřezu. Pak jsme měli štědrovečerní večeři – smaženého kapra a bramborový salát. Po večeři jsme zpívali koledy. Asi po 5 minutách někdo zazvonil na zvonek a všichni jsme šli k vánočnímu stromku. Zatímco jsme zpívali, Ježíšek, český Santa Claus, přinesl naše dárky z balkonu. Všichni jsme otevřeli dárky ve stejnou dobu a seděli jsme tam až do 11 hodin večer. Poté jsme šli na půlnoční mši. Na Štědrý den jsme zůstali doma trávením klidného dne jako rodina.“⁶⁾

Mezi nejznámější české svátky patří bezesporu Vánoce, Velikonoce, Mikuláš. Dále můžeme zmínit 1. Máj, Silvestr, či stále oblíbenější přejímaný anglosaský lidový svátek Halloween.

Vánoce mají po celém světě mnoho společného. Český národ si vytvořil tak osobitou podobu těchto svátků, že pojem „české vánoce“ má specifický kulturní význam. Zahrnuje bohatou a mnohověkou tradici lidových obyčejů a stále se udržují některé ze starých zvyků. K Vánocům nepatří pouze Štědrý den, ale vztahuje se k nim i Advent. Ten začíná čtvrtou neděli před Štědrým dnem. Symbolem pro adventní období je tzv. adventní věnec, který má čtyři svíčky a každou neděli se jedna z nich zapálí. Štědrý den se v České republice slaví 24.12. Štědrému večeru předchází celodenní půst - „Kdo se postí, uvidí večer zlaté prasátko nosící štěstí“. Typickou štědrovečerní večeří je rybí polévka, bramborový salát a smažený kapr/řízek. Po večeři se rodina přesouvá k hojně nazdobenému stromečku, pod kterým jsou přichystané dárky, které v ČR nosí Ježíšek. Před rozdáním dárků u stromečku nejen děti zpívají koledy. Během či těsně po večeři se stále dodržují tradice, jako jsou krájení jablka, loupání ořechů, pouštění skořápek z ořechů, házení pantoflí (zda se dívka odstěhuje z domova), lití olova a další štědrovečerní zvyky. K českým Vánocům bezpochyby patří vánoční cukroví, vánočka, betlém či půlnoční vánoční mše. Po Štědrém dnu následují dva svátky vánoční - Boží hod vánoční a Sv. Štěpán. Tyto dny se nesou v duchu rodinných návštěv, odpočinku, sledování pohádek.⁷⁾

Mikuláš se v ČR slaví 5.12., den před sv. Mikulášem. Jedná se o starou, ale stále aktuální českou tradici pro malé děti. Po setmění vychází do ulic lidé v přestrojení za Mikuláše, čerta a anděla. Na požádání rodičů chodí navštívit děti až do domovů. Děti musí zazpívat koledy a poté dostanou čokoládu, ovoce a cukroví. Zlobivým dětem z žertu nadělí brambory a uhlí, nebo jim čert pohrozí, že si je příští rok odnese do pekla.

Další významné svátky Velikonoce jsou oslavou jara. Nejoblíbenějšímu Velikonočnímu pondělí předchází Zelený čtvrtek, Velký Pátek, Bílá sobota a Boží hod velikonoční, který přichází vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Poté následuje Velikonoční pondělí plné tradic a zvyků. Tato tradice se hlavně dodržuje na vesnicích a v menších městech. Jedním z hlavních symbolů Velikonoc je pomlázka pletená z vrbových prutů, která je dodnes živou tradicí. Jedná se o nástroj ke šlehání žen a děvčat. Dalšími neméně důležitými symboly Velikonoc jsou barvená vajíčka, beránek, pentle a mašle, koledy, čokoládoví zajíčci a bonbony, řehtačky. Na Velikonoční pondělí brzy ráno chodí muži a chlapci koledovat dům od domu. Při odříkávání koled šlehají dívky pomlázkou. Tradice praví, že čím více je dívka vyšlehaná, tím více bude zdravá a krásná. Dívky poté chlapce odmění malovanými vajíčky a čokoládou, starší muži pak nepohrdnou „panákem“ něčeho ostřejšího.⁸⁾

Mezi jednodenní svátek a tradici lásky patří 1. Máj (lásky čas). Krásný jarní zvyk slavený 1. května, kdy muž musí políbit svou dívku pod rozkvetlou třešní, aby dívka „neuschla“. Tato tradice praví, že dívka bude po celý rok zdravá a láska milencům vydrží. Mimo jiné se v tento den slaví svátek práce.

K 31. 5. 2010 Ředitelství služby cizinecké policie MV ČR v České republice evidovalo 426 749 cizinců, z toho 184 724 cizinců s trvalým pobytem, 242 025 cizinců s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů (tj. přechodné pobyty občanů EU a jejich rodinných příslušníků, dále víza nad 90 dnů a povolení k dlouhodobému pobytu občanů zemí mimo-EU).⁹⁾ K 31.12.2010 bylo evidováno 6074 Američanů, z toho 2766 Američanů s trvalým pobytem a 3308 Američanů s dlouhodobým pobytem.¹⁰⁾

Američané dnes tvoří velkou část cizinecké komunity žijící v České republice. Přicházejí k nám po revoluci v roce 1989 v několika vlnách a důvody pro jejich přicestování jsou různé. Jedná se například o touhu poznat doznívající socialismus a být tak u přeměny společnosti. Cílem cesty jiných přijíždějících je také objevení díry na trhu v oblasti podnikání, či jen neodolatelnost poznat naši jedinečnou atmosféru a historii našeho hlavního města. Velká část Američanů tu pak zůstává a živí se jako učitelé angličtiny, obchodníci investující do různých oblastí, manažeři, nebo jako velvyslanci.¹¹⁾

Většina námi dotázaných Američanů přišla do České republiky již v průběhu 90. let a žijí zde většinou již více než deset let. Nejčastějším důvodem příchodu do naší země byla pracovní příležitost, nebo láska. Velká část našich respondentů jsou muži ve věku 25-40 let, kteří se živí převážně jako učitelé angličtiny, podnikatelé, nebo jsou manažery v různých sférách mezinárodních firem. Oceňují především vyšší standard, který zde mají oproti tomu, jakého by dosáhli se svými schopnostmi a znalostmi v USA. Respondenti nám potvrdili, že velká část Američanů má vůči českým občanům předsudky, které jsou obecně známé, jako je například zaostalost. Podle některých dotázaných žijí Češi v minulosti, kterou oni doma už dávno prožili. Pokud zde ale již Američané žijí, jejich názor na Českou republiku a její občany je vesměs pozitivní. Život u nás je stojí méně peněz, oceňují naši bohatou kulturu a historii a také vzdělanost českého národa, především v jazykové vybavenosti. Většinou zde nemají problém se kdekoliv domluvit, i když nemluví českým jazykem. Pokud nepracují v české společnosti, nevidí důvod se český jazyk učit. Povětšinou se totiž scházejí převážně se svými krajany a to téměř každý den u piva. Dotázaným Američanům se na nás nakonec líbí i náš patriotismus, díky kterému často odmítáme soužití s jinými národy. Největší obdiv pak námi dotázaní vyjádřili k našemu hlavnímu městu a také k prvnímu českému prezidentovi – Václavu Havlovi, bez kterého by v naší vlasti nejspíše dnes nebyli. Většina dotázaných také vyjádřila svou spokojenost s velikostí naší země, kde je vše dobře dostupné v poměrně krátkých vzdálenostech. Nespokojenost dotázaní nejčastěji vyjádřili s xenofobií a rasismem, který stále mezi mnohými, především staršími Čechy panuje. Dále jsme se setkali s názorem, že jsme považováni za hamižné a v některých směrech také závistivé. Několik našich respondentů pak souhlasí také s tvrzením, že jsou Češi dobří hospodáři, ale neumí si vládnout. Obecně jsou dle námi dotázaných Američanů Češi při kontaktu s cizinci velmi opatrní, někdy až lhostejní. Negativně se také většina námi dotázaných vyjádřila k úrovni poskytovaných služeb, především pak k ne příliš ochotnému personálu. Nejčastěji se s touto neochotou setkávají v restauracích, obchodech s oblečením či na úřadech.

Velká většina našich amerických respondentů má partnerský vztah s českým protějškem. Někteří z nich jsou dokonce ve vztahu manželském, nebo již mají děti vyrůstající v česko-americkém vztahu. I přesto by se ale většina našich respondentů ráda vrátila v budoucnu do USA. Českou republiku tedy považují za tzv. „přechodnou stanici“. V těchto smíšených partnerských a rodinných vztazích většinou dochází ke kompromisům a tedy ke kombinování dodržování tradic a svátků.

Většina dotázaných se shodla, že nejdůležitějšími svátky jsou pro ně Den nezávislosti (4.července) a Den díkůvzdání (čtvrtý čtvrtek v listopadu). Jedná se o velmi významné dny, které dodržuje i většina námi dotázaných Američanů žijících v České republice. Den nezávislosti je pro ně oslavou vzpomínky na podepsání deklarace nezávislosti, lidé se tedy v tento den radují, oslavují a připíjejí si. V den díkuvzdání Američané pečou nadívaného krocana, dodržování tohoto zvyku nám potvrdili všichni dotázání. Další významnou tradicí, kterou Američané žijící u nás oslavují, je Haloween - svátek všech svatých. Oslavy této tradice můžeme již pár let vidět s jistými obměnami i v České republice. Jisté rozdíly jsou u Amerických občanů i v oslavě Vánoc a Velikonoc. Hlavní náplní velikonočního dne je schovávání čokoládových figurek v bytě, či po zahradě a následné hledání dětmi. Většina námi dotázaných Velikonoce oslavuje, ale českým tradicím, jako je vyšupání žen, pletení pomlázky, či barvení vajec moc nerozumí a ani je většinou nedodržují. Vánoce, se v podle americké tradice neobejde bez ranního otevírání dárků pětadvacátého prosince ráno.

Způsob trávení svátků Američanů žijících v České republice se ukázal být přímo závislý na jejich rodinném stavu. Většina našich respondentů je v partnerském vztahu. Někteří z nich jsou dokonce ve vztahu manželském, nebo již mají děti vyrůstající v česko-americké rodině. Většina svobodných respondentů učí angličtinu na jazykových školách, či jinde, ale většinou se mezi sebou znají. Tito pánové se scházejí téměř každý večer po práci v oblíbené hospůdce V Jámě, kde se česky prakticky nemluví. Nemají tak potřebu učit se česky, protože se téměř všude domluví anglicky. Něco o české kultuře se mají možnost dozvědět z knih, televize, či od Čechů mluvících anglicky. Pro tyto svobodné Američany je každý důležitější den, svátky nevyjímaje, důvodem pro uspořádání večírku.

Mezi jejich oblíbené svátky patří Halloween, kdy se pravidelně koná velká party ve strašidelných kostýmech. Pokud neodjedou na Vánoce do USA, snaží se o uchování vánočního ducha. Tráví večer čtyřiadvacátého prosince doma s přáteli, k večeři si upečou krůtu a popíjejí šampaňské. Druhý den se kolem jedenácté sejdou ve městě a zajdou do restaurace na brunch (anglicky breakfast + lunch), což je větší pozdní snídaně, případně si mezi sebou dají dárky. Dále slaví čtvrtého července Den nezávislosti, opět většinou v kruhu přátel někde na party. Českým svátkům nevěnují téměř žádnou pozornost. Vnímají je spíše jako dny volna, kdy mohou odpočívat. V České republice se jim ale líbí a chtěli by tu ještě pár let zůstat, nikdo však ne na pořád.

Pokud mají vážnější vztah, tráví svátky v Čechách se svým partnerem, či partnerkou a nebrání se ani českým rodinným oslavám. Ve většině případů jsou však rádi sami a užívají si pohodu se svým protějškem a v případě Američanů, volna. Ukázalo se, že jsou v jistém smyslu bohémové. Rádi si dopřávají dobrého jídla a kvalitního alkoholu. Je jim jedno, kolik zaplatí za potraviny, které znají z domova a dokonce si rádi i uvaří. Oblíbeným dnem je pro ně Den svatého Valentýna, kdy navštěvují drahé restaurace a kupují dámám šperky a květiny.

Američané, kteří si vzali za ženu Češku (v našem případě tomu nebylo ani v jednom případě naopak), a případně spolu mají i děti, tráví Vánoce ve většině případů podle českých tradic s drobnými rozdíly. Tyto rozdíly mají v každé rodině různé podoby. Většina zadaných respondentů se přiznala, že jim nechutná kapr, a proto upřednostňují k štědrovečerní večeři krůtu s nádivkou. Další, pro ně neodmyslitelná americká tradice je alespoň malé ranní obdarovávání, přičemž ve většině případů si dávají drobné dárky již čtyřiadvacátého ráno. Místo Halloweenu, dodržují s rodinou české dušičky prvního listopadu, kdy navštěvují hřbitovy. Vydlabávají však s dětmi dýně jako tematickou dekoraci, vyřezávají do ní obličej, a pak v ní zapálí svíčku. Velikonoce nutně slavit nemusí, ale český způsob se jim většinou zamlouvá, dokonce rádi navštěvují s rodinou venkov, kde si užívají tradičního jídla a koledování.

Vánoce roku 2011 jsem se svou rodinou strávila u tety, která si vzala za muže Američana z Kalifornie. Žijí spolu již osmnáct let, patnáct let jsou manželé a mají spolu dvanáctiletého syna. Dlouho jsme slýchávali od bratrance, jak jsou ty naše Vánoce oproti těm jejich nudné a o to více jsem byla zvědavá, jak budou probíhat. Vánoce s námi trávili i babička s dědečkem, kteří trvali na tom, aby se letos na Vánoce sešla celá rodina pohromadě. V naší rodině jsou Vánoce, řekla bych klasicky české. Ke snídani vánočka, koledy, purpura na plotně, kuba k obědu, rozkrajování jablka, házení bačkorou, návštěva babičky s dědečkem, k večeři rybí polévka a kapr s bramborovým salátem, dárky pod stromečkem, vánoční pohádka, půlnoční procházka.

Vánoce u tety a strýce začínají ráno, kdy se celá rodina sejde u snídaně. Bratranec je netrpělivý, a tak všechny vyžene z postele v osm hodin. U krásně naaranžovaného jídelního stolu má každý své místo a před sebou nachystanou pletenou punčochu a obrovský hrnek s vánočním motivem. Jak jsem se později dozvěděla, bratranec do svých šesti let věřil, že vánoční stůl i punčochu přes noc nachystal Santa Claus. Do té doby mu třiadvacátého večer na stole nechával sklenici mléka a sušenky, aby se mohl při návštěvě občerstvit. Punčocha, kterou speciálně pro nás nechal strýc poslat z Ameriky, byla plná typicky amerických čokoládových bonbónů plněných burákovým máslem, peprmintových lízátek ve tvaru zahnuté červeno bílé berličky, gumových medvídků, Oreo sušenek a drobných dárků. O punčoše jsme věděli a v noci jsme do ní každý každému dali nějakou drobnost. Každý ve své punčoše našel také ornament, který následně pověsil na stromeček. Stromeček byl ověšen pouze těmito a dalšími rodinnými ornamenty. Na stole je také přichystaná vánočka a pět druhů cukroví, vánoční růže, adventní věnec a spousta dalších vánočních dekorací. Tímto, pro Čechy nezvyklým ranním obdarováváním, chtěl strýc kompenzovat americké Vánoce, které v Americe probíhají ve většině případech pětadvacátého prosince ráno. Zvyku se za žádnou cenu nechtěl vzdát, a tak pro komplexnost čtyřiadvacátého prosince přistoupil na to, aby se slavily Vánoce po jeho, o den dřív. Musím uznat, že tak příjemné vstávání jsem ještě nezažila a bylo to i lepší, jak snídaně do postele.

Po snídani jsem se odebrala do obývacího pokoje, který byl centrem dění, abych ohodnotila vánoční výzdobu. Převažovala česká tradiční výzdoba, která se skládala z vánoční hvězdy, jmelí, papírového Betlému, obrovského blikajícího smrku ozdobeného zmíněnými ornamenty, vonícího františka a spousty dalších dekorací. Z amerického vlivu jsem objevila pouze keramický svítící domeček, z kterého se slaňoval Santa Claus a pár Santa Clausů visících na stromečku, které patrně dostal několik let po sobě někdo v punčoše od strýce, jako ornament. V televizi se bratranec dívá na Grinče (americká vánoční pohádka o skřetovi, co ukradl Vánoce) a další nečeské vánoční pohádky na DVD, jak jinak než v angličtině. Před polednem se k nám přidají babička s dědečkem a v kuchyni, která je spojená s jídelnou, se usadili ke zbytku rodiny. Atmosféru tvořili americké koledy střídající se s babiččiným zpěvem českých koled, vonící rybí polévka, šampaňské s pomerančovým džusem, či norský svařák (svařené víno s portským a brendy). K obědu připravila teta chlebíčky.

Kuchyni po poledni obsadil strýc a pustil se do vaření. Velmi rád vaří a štědrovečerní menu vymýšlel sám. Nikdo se s ním nepřel, až na babičku, která chtěla za každou cenu k večeři kapra, a tak si přinesla pro sebe a dědu dvě filátka a bramborový salát. Strýc se tomu jenom zasmál. Večeře byla naplánovaná na čtvrtou hodinu a vskutku to byl obřad. Začínalo se přípitkem, který pronesla babička. Jako první chod nám byla předložena rybí polévka s mušlemi, následoval krevetový salát a domácí ravioly s humrem. Nemám problém s mořskými plody, ovšem měla jsem obavy o zbytek rodiny. Večeře se však obešla bez sebemenší kritiky, protože jídlo bylo vskutku dobré.

Poté, co jsme všichni dojedli a sklidili ze stolu, jsme se odebrali do obývacího pokoje ke stromečku. Bratranec se pustil do organizace celého dárkového šílenství a každého usadil dle jeho zasedacího pořádku. Strýc pustil české koledy a ztlumil světlo. Od té chvíle už žádný americký vliv nebyl patrný.

Na základě osobního dotazování a zúčastněného pozorování bylo zjištěno, jak tráví trvale, či dlouhodobě žijící Američané české(americké) svátky, či tradice. Velký rozdíl ve slavení Vánoc, je mezi svobodnými jedinci a smíšenými páry (jeden z páru Američan/ka). Svobodní jedinci neslaví tradiční české, ale ani Americké Vánoce. Scházejí se se svými známými a tráví s nimi štědrovečerní večer v restauraci, kde se scházejí cizinci. Druhý den, tedy den, kdy Američané slaví Vánoce (tzv. boxing day), tráví jako normální den, popřípadě se opět sejdou se známými a dají si symbolické dárky. Jinak slaví Vánoce smíšené páry, které žijí trvale v České republice (jeden z páru je Američan/ka). Vzhledem k tomu, že Češi slaví Vánoce o den dříve večer a Američané o den později a ráno, shodla se rodina na kompromisu. Vánoce, slaví podobně jako ty České (kapr či mořské plody, rozbalování dárků po večeři ještě tentýž večer), avšak s tím rozdílem, že ráno 24.12. si rozbalují dárky v zavěšených punčochách. Během dne se sledují pohádky, zpívají se koledy a připravuje se večeře. Po večeři následuje typicky české rozbalování dárků. Jsou však smíšené rodiny, kde se slaví Vánoce stejně jako v Americe. Další české svátky Američané žijící v ČR nijak zvlášť neslaví.

Vztah Američanů k České republice (případně Československu), se formoval ještě před příchodem k nám. Představy, se kterými přicházeli, byly však značně rozporné a ne vždy korespondovaly s jejich pozdější zkušeností poté, co se v České republice usadili.

Představy o České republice získávali z různých podnětů. Jednalo se zejména o ústně zprostředkované informace, v rámci kterých Američané získali určitý stereotypní pohled na Českou republiku – vesměs pozitivní. Samozřejmě se vyskytly i předsudky a obrazy České republiky jako země zaostalé, země kulturně i jazykově spjaté s Ruskem, země, která připomíná „džungli“ a kde je dovoleno téměř cokoli. Přijeli sem však také Američané, jejichž představy se opíraly i o znalost českých reálií (literatura, hudba, film, výtvarné umění), o znalost typicky českých výrobků a výrobních značek (např. Škoda-auto, české sklo, dřevěné hračky), nebo o znalost „národních“ nápojů a pokrmů (např. pivo, becherovka, syrečky, smažený sýr).

Českou republiku, nazývají svou „druhou zemí“ a vnímají jí nyní vcelku pozitivně, jako zemi, kde se dá žít klidně a spokojeně, jako zemi civilizovanou a kulturně vyspělou. Pochvalují si, že tu pro Američany nebývá problém najít práci. Prohlašují, že se v Praze a větších městech s Čechy na ulici již domluví. Mají zde svá knihkupectví, literární kavárny, často se pořádají a scházejí se na různých kulturních, společenských a sportovních akcích (festivaly, akce ambasády, na tenise či při fotbale). Českou republiku vnímají v zásadě jako proamericky orientovanou. V České republice a hlavním městě se Američané cítí bezpečně. Uvedli, že se v Praze nebojí chodit večer po ulicích, že je tu klid a že nemají pocit ohrožení. S útoky, třeba jen verbálními, se zatím nesetkali, oceňují absenci gangů v noční Praze. Na české společnosti je Američanům sympatická jistá mírumilovnost, tradicionalismus a patriotismus.

Američané si uvědomují, že Češi na ně mají stereotypní názor. Český stereotyp, vidí Američana jako nevzdělaného, povrchního, reklamou zmanipulovatelného jedince, což se jim jeví jako smutné a nepravdivé. Také představa o Američanech, jako o národu tlustých lidí stravujících se ve fast foodech, pijících Coca-Colu a trávící volný čas před televizní obrazovkou, jim připadá zkreslený. Uráží je stereotypní soud, že Američané jsou hloupí a falešní v emocích. Odmítají generalizaci, pokud se mluví o Americe. Ameriku považují za zemi velkých protikladů a rozdílů. Uvádějí například, že na jedné straně je tam vysoká úroveň vzdělání, na druhé straně nejsou výjimkou lidé negramotní. Zdůrazňují, že se jedná o zemi neuvěřitelných možností, ale současně přiznávají, že život v Americe není lehký. V tomto směru si prý mnozí Češi stále Ameriku a Američany idealizují.

Někteří Američané ale připouštějí, že z Ameriky odešli do Evropy právě kvůli konzumnosti tamní společnosti a proto, že nesouhlasí s politikou USA.

Nezapomínejte na kurzívu!

1)Americký turistický průvodce. [online]. USA, c2011 [citováno 15. 12. 2011]. Dostupný z WWW:http://usa.qex.cz/Americk%C3%BD+turistick%C3%BD+pr%C5%AFvodce+o+%C4%8CR

2)Američané a jejich způsob života. [online]. Amerika, c2011 [citováno 12. 12. 2011]. Dostupný z WWW: http://www.amerika.cz/americane/

3)Američané. [online]. USA, c2011 [citováno 12. 12. 2011]. Dostupný z WWW:http://usa.qex.cz/Ameri%C4%8Dan%C3%A9

4)Hrdličková, J. Pohled Američanů na českou společnost. [online]. Ermat, c2011 [citováno 15. 12. 2011]. Dostupný z WWW:http://www.ermat.cz/pdf/etnicke_komunity2_ukazka.pdf

5)CHRISTENSEN, C. OC HIGH: STUDENT NEWS AND VIEWS exchanges Different Traditions, Same Holiday Spirit: [Orange County Edition] [online]. Los Angeles Timesm, c2012 [citováno 16. 01. 2012]. Dostupný z WWW:http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/293044989/abstract?accountid=26997

6)Počet cizinců v ČR. [online]. Český statistický úřad, c2011 [citováno 2. 12. 2011]. Dostupný z WWW:http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_pocet_cizincu

7)Počty cizinců s povoleným pobytem v ČR. [online]. Policie České republiky-Služba cizinecké policie, c2011 [citováno 2. 12. 2011]. Dostupný z WWW:http://www.policie.cz/clanek/statistiky-885151.aspx

8)Pourová, M. Nová maturita z angličtiny. Praha: Grada publishing, 2011. 320 s.

9)Svátky v České republice. [online]. CzechTourism, c2011 [citováno 15. 12. 2011]. Dostupný z WWW:http://www.czechtourism.com/holiday/Holidays-in-the-Czech-Republic.aspx?lang=cs-CZ

10)Vánoční svátky v USA. [online]. American center, c2011 [citováno 15. 12. 2011]. Dostupný z WWW:http://www.americkecentrum.cz/program/vanocni-svatky-v-usa

11)Velikonoce-svátky jara. [online]. České tradice, c2011 [citováno 15. 12. 2011]. Dostupný z WWW:http://www.ceske-tradice.cz/tradice/jaro/velikonoce 

Počet shlédnutí: 174