Profil římskokatolického věřícího

¹⁾

Křesťanství je v České republice nejrozšířenější náboženství. Svátky a tradice zasahují do života většiny lidí, nejenom z křesťanské obce. Římskokatolická církev na území ČR působí ve dvou církevních provinciích, které sdružují dohromady 8 diecézí. V Čechách je to pražská arcidiecéze, pod kterou spadá českobudějovická, královéhradecká, litoměřická a plzeňská diecéze. Moravská církevní provincie zahrnuje Moravu, Slezsko a spadá pod olomouckou arcidiecézi, která sdružuje brněnskou a ostravsko-opavskou diecézi. Dle posledního sčítání lidu v roce 2011 je v ČR 1 082 463 věřících, tedy k římskokatolickému vyznání se hlásí 10,37 % obyvatelstva.

Cílem práce je zjistit jaký vliv má víra na život katolíka a odpovědět na výzkumnou otázku: „Jaké prvky ovlivňují každodenní život katolíka.“, tedy kromě svátků, tradic, symbolů a dalších vnějších projevů víry se práce zaměří i na vnitřní projevy, tedy například jak probíhá, mše, kde se obětuje tělo Kristovo, jaké povinnosti přicházejí na věřícího, když se účastní svátostí římskokatolické církve a význam modlitby a i chápání náboženství jako takového.

Výzkumná otázka: Jaké prvky ovlivňují každodenní život katolíka?

Výzkumné podotázky:

Jaké jsou vnější projevy víry?

Jaké jsou vnitřní projevy víry?

Jaký má průběh liturgická mše?

Jaké má víra přínosy pro katolíka?

Jedním z postupů pro zpracování práce byl kvantitativní metolodogický přístup - studium a rozbor dokumentů s příslušnou tématikou, z čehož byla vytvořena kompilace dostupných informací. Takto zvolená metoda je popisována jako zkoumání fenoménů rozsáhlých taktéž minulých časových úseků jejich vzniku a existence, kdy na příčinách či tvůrcích již nejsou závislé.²⁾ Byla použita také metoda, která sbírá a následně zpracovává data kvalitativním způsobem - metoda zúčastněného pozorování, která byla uskutečněna opakovaně na mších v různých římskokatolických kostelech. Dále byly použita forma kvalitativního výzkumu v podobě rozhovorů; uskutečněny byly polostandardizované rozhovory s paní Marií Kolářovou, která je praktikujícím katolíkem již 70 let. Narodila se v roce 1945, prošla svátostí křtu, biřmování, eucharistie, manželství i zpovědi. Další velmi cenné informace byly zpracovány prostřednictvím sociální (historické) pamětí na paní Eleonoru Novákovou (24. 5. 1924, Kropáčova Vrutice - 18. 10. 2014, Praha), která celý svůj život vedla ve víře v Boha, vždy se snažila být vzornou katoličkou a touto cestou se snažila vést své děti, vnoučata i pravnoučata. Při zpracování dat bylo velkou výhodou, že mezi respondenty a jedním z autorů práce je rodinná vazba, což vedlo k získání širokého spektra informací. Díky nestrannosti druhého autora byla dodržena objektivita a nedošlo ke zkreslení informací.

Průřez literárními díly, která jsou psána na tématiku katolictví - náboženství jako takového, katolického života, je velice bohatý. Díla se zabývají historickým diskurzem, vývojem, aktuální situací, střety s jinými náboženstvími a mnoho dalších sobě blízkých témat. Vybrány byly zdroje takové, které se nejblíže dotýkají zvolenému tématu práce, které poskytují takové informace, které pomohou probírané problematice lépe porozumět.

Dílo, které se setkalo s velikou popularitou, díky stylu tvorby, je Úvod do katolictví Lawrence Cunninghama, které byla vydáno v roce 2013. Tato kniha je průřezem všech faktických informací, jako jsou základy víry, její tradice, zbožnosti, ale i tabu - zabývá se otázkou inkvizice, antikoncepce, celibátu, zázraky, zjevení a aktuální situací a přístupu k víře v dnešním světě. Napsána je profesorem teologie, který působí na indianské univerzitě Notre Dame a dlouhodobě se věnuje otázce křeštanské víry a její spiritualitě. Velikou kvalitou díla je nestranný střízlivý pohled na problematiku od jejích kořenů až do součastnosti, který tvoří přehled o katolictví v nenásilné formě s prostorem na subjektivní názor každého jedince. ³⁾

Dalším dílem, které je zařazeno ve výčtu lliteratury, které se v otázce katolictví a života katolíka dotýká těch nejdůležitějších informací, je kniha Malé dějiny katolické círke. Autorem je Hans Küng, původem švýcarský teolog, který je jedním z účastníků II. vatikánského koncilu.⁴⁾ Zmiňovaná kniha je kompilací netradičně podaných historických milníků a faktů římskokatolické církve. Popisuje i budoucnost církve v kontextu současnosti. Věnuje se významným osobnostem, který více či méně zasáhly do otázky víry, tak jak ji známe v dnešní podobě. V neposlední řadě je nutné zmínit, že kniha je především kompilací idejí víry.⁵⁾

Důležitým zdrojem, který byl využit ke zpracování práce, aby bylo lépe vystiženo téma profilu věřícího katolíka, byl Katechismus katolické církve. Tato kompilace výkladů překládá úspořádaný přehled podstatných a základních prvků křesťanského (katolického) učení. Katechismus se zaměřuje na víru, etiku, tradice a jeho hlavní prameny jsou zejména Písmo svaté, liturgie a učitelský úřad církve a Otcové.⁶⁾ Zmiňovaný literární zdroj je důležitý především proto, že je jednou ze stežejních knih respondentů v otázce víry. Bohu sloužíme tím, že 1. věříme v pravdy Boží, 2. žijeme v milosti posvěcující a 3. plníme zákon Boží. Zamysli se! – není nikoho, kdo by vždy a upřímně mohl prohlašovat: „Jsem tak šťasten, že mi už nic nechybí.“ Bůh to již tak zařídil, abychom zde na světě neulpěli jen na životě pozemském, nýbrž abychom myslili také na věčný život po smrti, na svůj věčný cíl. Svatý Augustin o tom napsal: „Stvořil jsi nás, Bože, pro sebe a nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v Tobě.“ ⁷⁾

Neméně používanou knihou, která obsahuje informace statistického charakteru a zabývá se situací v ČR od historických časů až po současnost je dílo: Náboženství a moderní česká společnost. Kniha je kompilací názorů, stuidíí, které se v otázce náboženství často objevují.⁸⁾

Základní charakteristikou náboženství můžeme považovat následující informace: Křesťanství je jedním z monoteistických náboženství a znamená to, že Bůh je samojediný a žádný další neexistuje. Ježíš Kristus, nazýván také jako jeho syn, sestoupil na zem, kde žil jako člověk, a smrtí, kdy ho ukřižovali, spasil svět. Základní pravdila pro život křesťana jsou v Desatru přikázání a taktéž v motlitbě Otčenáš, jež je zmíněna v další části práce.

Římskokatolická církev jako taková (někdy také pojmenovávána jako církev „obecná“) vzniká ve 4. století n. l. (Zajímavost: Pojem náš letopočet byl zaveden křesťanským mnichem až na počátku 6. století a odvíjí se od roku narození Ježíše Krista - zakladatele křesťanství.) Ovšem proces a počátky církve mají kořeny hlouběji do minulosti. Prvním centrem křesťanství byl Jeruzalém, odkud se náboženství šířilo všemi směry do celého světa. Nejrychleji probíhal proces v římské říši, kde se vyrovnávalo s překážkami v podobě řecké filozofie a celkovým nepřátelstvím lidu. Vyznání bylo legalizováno v roce 313 n. l., kdy bylo stvrzeno Edliktem milánským císaře Konstantina I. O 67 let později se křesťanská víra stává státáním náboženstvím římské říše. O dalších 15 let později dochází k rozdělení na dvě říše, a to na: Západořímskou a Východořímskou. Rozdíl se projevil zejména ve vůdčím postavení obou církví a v dalším vývoji. Na západě u moci a rozhodování zůstává papež, oproti tomu na východě se stává hlavou církve patriarcha - císař. Dalším důležitým rokem v přehledu o historii křesťanství je rok 1054, označován také jako velké (východo-západní) schizma. V tomto roce se oficiálně oddělila řecká a latinská církev, což mělo za následek vznik východní ortodoxní řecko - katolické církve a současně církve latinské. Do výčtu vzniku církve byly zařazeny základní informace, které lze bezprostředně použít k lepšímu pochopení problematiky, jež je jinak velice obsáhlá.⁹⁾ + ¹⁰⁾

Křesťanství se také někdy nazývá náboženstvím jedné knihy - Bible, jež je ústředním křesťanským textem. Vznikala v průběhu několika staletí. Skládá se ze 73 knih, které jsou rozděleny do dvou základních částí - Starý zákon a Nový zákon. Starý zákon má 46 knih a většina z nich byla napsána hebrejsky. Je to současně základ - kniha dalšího monoteistického náboženství - židovství. Nový zákon má 27 knih, kdy původním jazykem byla řečtina a některé části byly sepsány i aramejsky (semitský jazyk, jímž mluvil pravděpodobně Ježíš Kristus). Začátek tvoří evangelia, které popisují události Ježíšova života. Jsou pojmenovány podle autorů těchto knih, z nichž 4 oficiální jsou: Marek, Matouš, Lukáš, Jan. Bible je shromáždění zkušeností lidí tak, jak do nich zasáhl Bůh a jaké jsou jeho úmysly s člověkem. Není chronologicky uspořádána časově ani podle autorů.

Přehled částí bible

Starý zákon 1. část: 5 knih Mojžíšových = Tóra (Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri, Deuteronomium) 2. část: Knihy proroků 3. část: Spisy (žalmy)

Nový zákon Základ: Evangelia, 4 oficiální = Marek, Matouš, Lukáš, Jan Skutky apoštolů Epištoly(Vlastní zpracování))+¹¹⁾

• V jednoho Boha věřit budeš.
• Nevezmeš jméno Božího nadarmo.
• Pomni, abys den sváteční světil.
• Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
• Nezabiješ.
• Nesesmilníš.
• Nepokradeš.
• Nepromluvíš křivého svědectví.
• Nepožádáš manželky bližního svého.
• Nepožádáš statku bližního svého.

• pýcha
• hněv
• závist
• nečistota
• obžérství
• lenost
• lakomství

Bůh otec, syn a duch svatý

Jinak také označován jako Svatá Trojice, Boží Trojice - je označení Boha v křesťanském dogmatu, kdy ztělesnění Boha existuje ve 3 osobách, kdy sdílejí tutéž božskou podstatu. Tento fakt je jedním z nejvzláštjších prvků křesťanství a žádné jiné náboženství nepředkládá Svatou Trojici k víře. Její existence je hlavním dogmatem křesťanství. Lze dohledat mnoho pokusů o vysvětlení či příblížení k chápání pojmu Svaté Trojice, jelikož se traduje, že není v silách lidského rozumu tuto posvátnost racionálně vysvětlit, protože ji lidstvu ukázal Ježíš Kristus. Nejčastějším způsobem, jak lze pochopit propojení Boží Trojice: Bůh otec je stvořitelem, tím nejvyšším, všemohoucím, stvořitelem světa, je svatý a jeho slovo je tvůrčí mocí. Bůh syn je spasitelem, zachráncem, synem člověka, byl člověkem a zároveň Božím synem. „Já a Otec jedno jsme“ Klíčové je jeho vzkříšení z mrtvých. Bůh duch svatý má podobu přímluvce a toho, který posiluje. ¹²⁾

„Bůh není samota, nýbrž dokonalé společenství“ (Benedikt XVI.). Křesťané se nemodlí ke třem různým bohům, nýbrž k jedinému Bohu – Otci, Synu Ježíši Kristu a Duchu svatému. Proto jsou křesťané křtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. Bůh tedy není osamělá bytost. Bůh v Trojici je společenství, věčné sdílení lásky. Podle Božího modelu je také člověk orientován na vztahy, sdílení, účast a lásku. (srov. Youcat čl. 35, 122) ¹³⁾

Morový sloup Svaté Trojice na Malostranském náměstí v Praze

¹⁴⁾

Panna Marie

Panna Marie je ukazatelem, příkladem, symbolem pro křesťanský život. Je matkou Ježíše Krista a manželkou Josefa. Velice typické je zjevení Archanděla Gabriela Panně Marii, který jí zvěstuje velký příchod Spasitele - Božího syna. Jako vybrané zajímavosti do práce bylo vyobrazení Panny Marie, které je prováděno různými způsoby, podle kterých dostala/dostává také svá přízviska. ¹⁵⁾

Zobrazení Panny Marie:

1. Narození a dětství Kristovo (Neposkvrněná, Loretánská, Mater Amabilis, Maria lactans) = nejčastěji vyobrazena s Ježíšem Kristem poté co se narodil.

Mater Amabilis

¹⁶⁾

2. Smrt Krista a Nanebevzetí (Panna Marie Bolestná, Sedmibolestná, Assumpta - Nanebevzatá) = Panna Marie vyobrazena plačící nad smrtí Kristovou, truchlící pod křížem, s mečem v srdci a další.

Panna Marie Bolestná

¹⁷⁾

3. Ostatní (Královna nebes, Matka moudrosti, Panna Marie Vyšehradská) = nejčastěji je Panna Marie zobrazena s korunou na hlavě a se žezlem v ruce, sedící na trůnu se lvy, nebo sedící na trávníku v zahradě.

Matka moudrosti

¹⁸⁾

4. Netradiční (Brněnská, Montserratská v Katalánsku) = velice zajímavým způsobem je zobrazení Panny Marie tmavé pleti.

Panna Maria Montserratská

¹⁹⁾

„Vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které si vyvolil; i přišli k němu. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat.“ (Mk 3,13.14)

Kristovi učedníci nebyli jen jeho pomocníci a následovatelé, ale stali se základními kameny římskokatolické církve.

Šimon Petr (skála): „Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“ Tak dle Matouše pravil Ježíš Petrovi a nepřímo i ostatním učedníkům. Jeho slova znamenala, že zvěstování evangelia a šíření písma svatého bude prostředkem k tomu, aby byla „nebeská brána“ otevřena všem věřícím a zavřena nevěřícím, právě proto je svatý Petr často znázorňován s klíčem od „království nebeského“. Římskokatolická církev jej považuje za vůbec prvního papeže. „Ty jsi Petr a na této skále postavím svou Církev, a brány pekla ji nepřemohou.“ Petr byl stanoven jako vůdce apoštolů, ale ani on sám nebyl bez chyby. Například poté co byl Ježíš zajat, svého mistra třikrát zapřel, aby nepadl do zajetí. Dle Bible Ježíš tuto událost předvídal a svému učedníku pravil: „Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ Další zaváhání přišlo za vlády císaře Nerona, který pronásledoval křesťany. Petr uprchl z Říma, kde by jej čekala smrt, protože se domníval, že pro mladou církev bude užitečnější jako živý. Na cestě potkává Ježíše a táže se ho: „Quo vadis, Domine?“, ten mu odvětil, že když opustil jeho lid, tak kráčí do Říma, aby byl podruhé ukřižován. Petr se následně vrací zpět do Říma, kde umírá mučednickou smrtí na kříži, z úcty ke svému mistru si však vyprosí, aby byl ukřižován hlavou dolů.²⁰⁾

Tomáš (Didymos): Šířil písmo svaté v Persii a Indii, kde zemřel mučednickou smrtí, byl probodnut kopím. Často bývá označován jako nevěřící Tomáš, protože nechtěl věřit ostatním učedníkům, že Ježíš vstal z mrtvých. „Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.“ Poté se setkal s Ježíšem a na jeho pokyn vložil ruku do jeho boku a uvěřil. Právě z tohoto počinu dle písma svatého Ježíš pravil: „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili“ Mezi symboly svatého Tomáše patří kopí, kameny a šípy. ²¹⁾

Matouš: Psal evangelia a šířil víru v Etiopii, kde také zemřel násilnou smrtí. Jako jeden z prvních vnesl Ježíšovo učení na papír. Jeho symbolem jsou tři pytlíky s penězi, které mají připomínat, že kdysi byl výběrčí daní. ²²⁾

Juda (Tadeáš, Lebbeus): Jeho apoštolským symbolem je loď, jelikož byl misionářem, tedy rybářem lidí. Kázal v Asýrii a Persii, kde zemřel mučednickou smrtí, byl zabit šípy. ²³⁾

Jan: Evangelista, který kázal v Malé Asii. Dle pověsti mu byl podán otrávený kalich, ale Bůh ho ušetřil a zemřel přirozenou smrtí. Díky tomu je jeho symbolem kalich s hadem uvnitř. Byl znám jako „milovaný učedník“ ²⁴⁾

Ondřej: Je svatým patronem v Řecku, Skotsku a Rusku. Jeho hlavním posláním kromě šíření učení jeho mistra bylo přivést ostatní učedníky ke Kristu. Zemřel mučednickou smrtí na kříži, ale stejně jako Petr (Šimon) se necítil hoden být ukřižován jako Ježíš, a tak si vyprosil kříž ve tvaru písmene „x“, který je nazýván křížem svatého Ondřeje a je i jeho symbolem. Dalším zobrazením jsou dvě překřížené ryby, na památku, že kdysi býval rybář. ²⁵⁾

Bartoloměj (Natanael): Je zakladatelem církve v Arménii a kázal i v Indii, kde zemřel mučednickou smrtí. Jeho symbolem jsou tři souběžné nože na památku, že byl zaživa noži stažen z kůže. ²⁶⁾

Jakub (starší, Boanerges): Má za apoštolský symbol tři mušle, které mají znázorňovat jeho putování po moři. Byl rybář a bratr Jana. ²⁷⁾

Jakub (mladší, bratr Judy): Kázal v Palestině a Egyptě, kde byl ukřižován. Jeho symbolem je pila, na památku, že jeho tělo bylo rozřezáno na kusy. ²⁸⁾

Filip: Dle legendy zemřel oběšením, na jeho žádost bylo zabaleno jeho tělo do papyru a nikoliv do plátna, aby uctil památku svého mistra. Jeho symbolem je koš, jako upomínka nasycení pěti tisíců. ²⁹⁾

Šimon (Zélóta): Má za symbol rybu, která leží na bibli jako upomínku, že byl dřív prostým rybářem, který poté přes svaté písmo se stal rybářem lidí. ³⁰⁾

Jidáš Iškariotský: Zradil svého mistra pro třicet stříbrných, a proto je jeho symbolem váček na peníze, ze kterého seč sypou stříbrňáky. Dalším znakem je oprátka na upomínku jeho skonu. ³¹⁾

Pavel – apoštol národů (Pavel z Tarsu, Šavel): Svatý Pavel se osobně s Ježíšem nikdy nesetkal, ale i tak patří mezi apoštoly a ústřední postavy Nového zákona. Také se mu říká apoštol pohanů, protože je právě jeho zásluhou, že se křesťanství začalo rozšiřovat až na úroveň světového náboženství. Pavel byl původně pronásledovatel křesťanů, až na jednom ze svých tažení uslyšel boží hlas, který se ho ptal, proč ho pronásleduje. Tato událost změnila navždy jeho vnímání křesťanství a obrátila jeho životní cestu o 180 stupňů. Byl popraven v Římě. ³²⁾

„I na výběru a chování apoštolů je vidět Boží milosrdenství. Například svatý Petr, chyboval a ne jednou a Ježíš mu vždy odpustil a nikdy ho neopustil. Jinými slovy chybovat je lidské. Pokud svých hříchů upřímně litujeme a kajeme se, tak nám Pán Bůh odpustí.“ ³³⁾

„Když jsem chodila na katechizmus ve školním roce 1956/1957 tak jsme také probírali podobenství. Jsou to takové vlastně mravní příběhy, které nenásilnou cestou ukazují, jak by se k sobě měli lidé chovat. Že by si neměli závidět, ale chovat se k sobě slušně a mít pro sebe pochopení a hlavně odpouštět. Samozřejmě, každé to povídání má návaznost na Ježíšovo učení, ale zároveň je v příběhu i ponaučení, které může využít i člověk, který není věřící a nechodí do kostela.“ ³⁴⁾

Křesťanství jako takové je určeno všem lidem, nehledě na postavení, pohlaví či vzdělanost. Dle Nového zákona Ježíš používal podobenství, aby sdělil své poselství i negramotným chudým lidem. Jak již bylo řečeno, příběhy v podobenství nejsou jen čistě náboženského charakteru, ale skrývají v sobě mravní ponaučení, jak by se lidé měli chovat. Jako příklad je uvedeno podobenství „O 10 pannách“.

Ježíš toto podobenství vyprávěl o království nebeském. Příchod království je připodobněn k čekání na ženicha. Bylo deset družiček, které se chystaly, aby mohly ženichovi posvítit v jeho průvodu. Ale jenom pět z nich si sebou vzaly i náhradní olej do lampy, kdyby jim došel. Čekání na ženicha bylo velmi dlouhé a panny nakonec usnuly. Probudilo je až zvolání, že ženich je tu, a tak se mu chtěly jít naproti. Nyní se ukázal rozdíl mezi čekajícími pannami. Pěti pošetilým, které nedbaly na přípravu a nevzaly si olej navíc, lampy zhasly. Připravené družičky jim nemohly olej půjčit, protože pak by lampy zhasly i jim. Zatím co pět pošetilých panen běželo ke kupcům, aby si olej dokoupily, tak prošel ženich i s průvodem do domu ženichova otce. Pět nepřipravených panen marně tlouklo na zavřenou bránu. ³⁵⁾

Ženich je zde jako ekvivalent Ježíše Krista, čekání na něho může být dlouhé, ale křesťané musí být na jeho příchod připraveni. Zároveň z příběhu se dá vyčíst i lidová moudrost: „Štěstí přeje připraveným.“

Dle respondentů mnoho lidí dnes používá výrazy, které pocházejí ze Starého a Nového zákona a nemá o tom ani potuchy. Jako příklady jsou uvedeny následující.

Šalamounské rozhodnutí

Biblický král Šalamoun je symbolem moudrosti, který přetrvává dodnes. Dle pověsti měl rozsoudit dvě ženy, které se hádaly o malé dítě. Každá tvrdila, že dítě je její. Moudrý panovník tedy navrhl, ať dítě rozpůlí mečem s tím, že každé ženě připadne jeho polovina. Jedna z žen souhlasila, zatímco druhá žena začala plakat a žadonit, ať dítě dostane ta druhá, jen ať mu není ublíženo, a tak král poznal, která z žen je pravá matka.

Ty jsi ale Herodes.

Dle evangelia je král Herodes zastrašen příchodem nového krále (Ježíše Krista), a tak se snaží léčkou dítěte dopátrat. Lest mu ale nevyjde, tak nechá vyvraždit všechny chlapce (neviňátka) ve věku mesiáše. Jméno Herodes se tak stalo symbolem krutosti a násilí.

Jobova zvěst

Jobovka je špatná zpráva, předzvěst tragické události. Spojení pochází ze Starého zákona, kdy ďábel pokouší zbožného Joba a sesílal na něho jedno neštěstí za druhým. Job veškerá příkoří a špatné zprávy přijímal s pokorou a Bohu se nerouhal, načež ho Hospodin odměnil.

Sodoma, Gomora, stát jako solný sloup

Biblická města Sodoma a Gomora jsou symbolem hříchu, neřesti a zkaženosti. Jako trest za nemorální chování byla města zničena (vyhlazena). Zachránit se měli pouze čtyři lidé ze Sodomy, Lot, jeho žena a děti. Podmínkou záchrany bylo ale to, že se při odchodu nesmějí ohlednout. Lotova žena porušila nařízení a změnila se v solný sloup.

Mezi další známá spojení patří: „starý jako Metuzalém, Kristova léta, houby s octem, zarostlý jako Ezau“ a mnoho dalších.

V průběhu celého roku, jež se řídí kalendářem, který má církevní základ - liturgický rok,se setkáváme s hojným počtem svátků. Nejdůležitějším křesťanským okruhem svátků jsou Velikonoce, kdy si věřící připomínají Zmrtvýchvstání Páně. Dalším nejznámějším svátkem jsou Vánoce, připomínající narození Ježíše Krista. Mezi těmito nejpopulárnějšími svátky se během roku nachází takové, jež se nazývají svátky křesťanských světců. Výčet několika z mnoha křesťanských svátků:

• Advent
• Vánoce
• Sv. Štěpán
• Tři Králové
• Hromnice
• Velikonoce
• Letnice
• Cyril a Metoděj
• Svátek nanebevzetí Panny Marie

Hromnice Hromnice je tradiční lidové označení katolického svátku Uvedení Páně do chrámu, dříve též Očišťování Panny Marie, který se slaví 2. února. Svátek připomíná událost z evangelií (Lk 2,22-38), kdy Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval „světlem k osvícení národů“.³⁶⁾

Hromnice ³⁷⁾

V křesťanství, tak jako i v ostatních náboženství, existují tradiční poutní místa, kam věřící podnikají své cesty. Počet takových míst je nespočet a pro práci byly vybraná pouze některá z následujích: Svatá hora u Příbrami, Kostel svatého Jana Nepomuckého, Santiago de Compostela (Galicie), Lurdy (Pyreneje, Francie), Fátima (Portugalsko). Rodné domy papežů, Svatý Jan pod Skalou.

Santiago de Compostela - Tradiční Svatojakubská pouť vede na španělské pobřeží Galicie. Cestu lze podniknout z mnoha míst, ale tu tradiční lze začít ve Francii v městečku St. Jean Pied de Port pod Pyrenejemi.

Mapa poutní cesty do Santiaga de Compostela

³⁸⁾

Svatá hora u Příbrami - Jedno z nejznámějších mariánaských poutních míst ve střední Evropě, které se nachází nad městem Příbram více než 300 let. Je to architektonicky velice cenná barokní památka.³⁹⁾

Svatá hora u Příbrami

⁴⁰⁾

Fátima - Fátima, jež se nachází v Portugalsku, je již přes devadesát let považována za nejvýznamnější katolické poutní místo na světě, kam přicházejí ročně milióny lidí prosit o zázrak.⁴¹⁾

Fatima

⁴²⁾

Většina symbolů se nachází v podvědomí každého člověka a setkvává se s nimi v každodenním životě v průběhu celého roku.

• Kříž
• Růženec (bolestný, radostný, světla, slavný)
• Fénix
• Ryba
• Svíce
• Vejce
• Beránek
• Kadidlo
• Myrha

Fénix = méně známý symbol křesťanství, zobrazovaný jako orlice vyrůstající z plamenů. Je to bájný pták ohnivák, který má podle mytologie a legend symbolizovat Krista, který vlastní mocí vstal z hrobu.⁴³⁾

Pták Fénix

⁴⁴⁾

V jako každé církvi existuje určitý řád - hierarchie, podle rozsahu „moci“, kterou zastávají jednotliví vykonavatelé, najdeme ho také v křesťanství. Základní jednotkou v církvi je farnost, kterou představuje farní kostel, farní úřad, farář a pomocníci faráře - tzv. kaplani. Další jednotkou je Děkanát a Vikariát, kde sídlí děkan a pomocník biskupa diecéze. Historické Diecéze jsou v České republice 2, a to v Praze a Olomouci - Arcidiecéze. V jejich čele stojí biskup. Vůdčí biskup pro danou zemi se označuje jako „Primas“.⁴⁵⁾

• Papež = hlava církve
• Kardinálové
• Arcibiskupové
• Biskupové
• Faráři
• Kaplani
• Jáhnové

Římskokatolická církev má sedm svátostí.

Křest

Svátost křtu je základem křesťanského života. Křtí se již malé děti, ale ke svátosti přistupují i dospělí. Podmínkou je souhlas rodičů (katolíků) a přítomnost kmotra či kmotry, kteří se řadí mezi praktikující katolíky. Věk, kdy se má malé dítě pokřtít, není přesně stanoven. Respondentka Eleanora podstoupila svátost křtu ve dvaadvacátém dnu svého života. U křtu měla dva kmotry, kmotru Annu Krupkovou a kmotra Josefa Krupku, svátost vykonával farář Alfons Zelenka. Respondentka Marie byla pokřtěna, když jí byl jeden měsíc na farním úřadě u svatého Apolináře na Praze 2. Za kmotry jí byla Běla Haberlová a Julius Haberle. Kmotrové na sebe berou břímě, že se o svého chráněnce budou starat a povedou ho ve víře v Boha.

Biřmování

Další svátostí je biřmování, kde se biřmovaný sám za sebe zavazuje, že bude žít řádný křesťanský život. Během křtu se za malé dítě zaručují rodiče a kmotrové. K biřmování se přistupuje již ve věku (minimálně 14 let), kdy je daný jedinec seznámen s katechizmem a řádně si uvědomuje všechny povinnosti, které biřmování přináší. „Svátost biřmování tvoří se křtem a eucharistií souhrn svátostí uvedení do křesťanského života“ Respondentka Marie na své biřmování vzpomíná následovně. „Biřmovaná jsem byla pravděpodobně někdy ve svých šestnácti letech. Skrze svátost biřmování se přijímá pokřtění Ducha svatého, který křesťana hlouběji připodobňuje Ježíši Kristu, spasiteli. Tím ho pověřuje, aby působil v kristově duchu, aby žil k oslavě Otce a usiloval o spásu druhých. Při biřmování je opět přítomen kmotr nebo kmotra. Mají obdobný význam jako kmotři křestní. Podmínkou pro možnost přijetí svátosti biřmování je, aby život biřmovaného dával rozumný předpoklad, že chce svým životním postojem vyznávat víru v Krista. Biřmování uděluje biskup, mimořádně může i kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého biskup položí ruku na hlavu biřmovaného a posvěceným olejem s balzámem mu udělá na čele kříž s tím, že biřmovaného osloví jménem a pronese: „Přijmi pečeť daru Ducha Svatého.“ Má to souvislost se svátkem letnic.„ ⁴⁶⁾

Eucharistie

Svátost eucharistie nebo také svaté přijímání. Při této svátosti přijímají věřící tělo Kristovo a podílejí se na oběti svého spasitele. Průběh eucharistie a mše samotné je popsán v kapitole „Liturgické mešní modlitby.“ Podmínky pro přijetí svátosti je křest a absence hříchu, za menší hříchy a prohřešky se katolík před mší upřímně kaje, pokud má větší, tak musí jít ke svaté zpovědi. Malé děti, které ještě nebyly u svaté zpovědi a nedokončily lekce katechizmu, kněz požehná křížkem na čelo. Respondentka Eleanora začala chodit ke Stolu Páně již v pěti letech. Hlas malého Petříka, časopis pro službu Svaté Apoštolské Stolici - časopis „Dětského Apoštolátu Krista Krále“ o ní napsal dne 20. června 1932 následující. „Přijala sv. Hostii poprvé na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie dne 8. prosince 1929, rok předtím, než počala vůbec chodit do školy, tedy ve věku 5 let! A od té doby chodí ke Stolu Páně denně! Tak mladé děvčátko, teprve osmileté a již bylo 900 krát u sv. Příjímání! Brzo bude slavit svoje tisící sv. Přijímání! Učitelkou jí je příkladná, nenáročná, ctih. mater Ludmila, řádu sv. Voršily.“ ⁴⁷⁾ Respondentka Marie přijala první eucharistii v necelých deseti letech, v kostele svatého Mikuláše od pátera Heřmana v roce 1954. Od té doby chodila pravidelně každou neděli do kostela a o svátcích na všechny mše. „Po rozvodu nemohu přistupovat k svátosti eucharistie, nejsem církevně rozvedená. Momentálně chodím do kostela jen sporadicky. O nedělích či svátcích se snažím účastnit mší prostřednictvím rozhlasu, televize nebo internetu.“ ⁴⁸⁾ Pokud je nemocný věřící, tak může přijmout tělo Kristovo i v nemocnici nebo vlastním domově.

Svátost smíření

Svatá zpověď je de facto zpytování svědomí a vyznání se ze svých hříchů. Ke svátosti by měl správný katolík přistoupit minimálně jednou ročně, nejlépe během velikonoc. Je to ale opravdu minimum, správně by se člen katolické obce měl jít vyzpovídat pokaždé, když hřešil.

Poslední pomazání

Svátost nemocných se uděluje těžce nemocným pacientům, před náročným chirurgickým zákrokem či starým lidem. Je to svátost smíření, kdy je kajícímu člověku vše odpuštěno, aby se ulevilo jeho duši než nadejde jejich hodina.

Kněžství

Svátost kněžství se člení na tři skupiny. Kněžství, biskupství a jáhenství.

Manželství

Svátost manželství je de facto církevní svazek uzavřený před Bohem. Je potřeba být svobodný, pokřtěný a plnoletý. V případě, že jeden z dvojice není katolického vyznání, tak musí přislíbit, že druhému partnerovi nebude bránit žít křesťanským životem a ani vychovávat potomky ve víře v Boha. Církevní svazek je samozřejmě určen jen pro heterosexuální páry. Homosexualita je v římskokatolické církvi stále tabu a je považována za nemoc.

V životě každého věřícího hraje návštěva kostela a účast na mši a oběti Kristově zásadní roli. Správný křesťan se snaží dodržovat třetí Boží přikázání „Pomni, abys den sváteční světil.“ Mše mohou být specifické dle období, ve kterém probíhají, např. Velikonoce, Vánoce atd. V následující části práce je představen průběh nedělní mše během roku. ⁴⁹⁾

Při příchodu do kostela věřící vyhledá svěcenou vodu, aby se mohl pokřižovat a pronést modlitbu: „Pochválena a pozdravena budiž nejsvětější svátost oltářní.“ Tuto větu si zopakuje 3 krát a následně dodá: „Od tohoto času až na věky věků, amen.“ Při příchodu kněze se stojí a zpívá se vstupní zpěv, který je označen v kancionále. Pak se všichni žehnají znamením kříže. Následuje pozdrav kněze: „Milost našeho Pána Ježíše Krista i láska Otcova i společenství svatého Ducha, ať je s Vámi se všemi. Pán s Vámi.“ Lid následně odpovídá i s Tebou, tato fráze se během mše opakuje několikrát. Po pozdravu následuje úkon kajícnosti, kde se věřící vyznávají ze svých hříchů, aby mohli přistoupit ke svátosti eucharistie. Jedná se o hromadnou následující modlitbu. ⁵⁰⁾

„Vyznávám se všemohoucímu Bohua vám všem,že často hřeším myšlením, slovy i skutky a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina. Proto prosím blahoslavenou matku Boží, Pannu Marii,všechny anděly a svaté, i vás, bratři a sestry,abyste se za mě u Boha přimlouvali.“ ⁵¹⁾

Následně prosí kněz za všechny o odpuštění hříchů a opakuje se křesťanská mantra: „Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se.“ Velmi často se během mše využívá latina, tedy v tomto případě: „Kyrie, eleison, Christe, eleison.“ Dále pokračují chvalozpěvy „Gloria“, kde se chválí a oslavuje Bůh Otec, Bůh Syn a Duch Svatý. Poté kněz pronese mešní modlitbu, během všech těchto úkonů by věřící měli stát. Na řadu přichází bohoslužba slova, neboli čtení z písma svatého, u kterého se již sedí stejně jako u následujícího evangelia je čtení zakončenou frází: „Slyšeli jste slovo Boží, Bohu díky nebo chvála tobě, Kriste.“ Další částí mše je vyznání víry, kde si de facto věřící opakují stvoření světa, narození, úmrtí a vzkříšení Krista. A celkově věrouku. ⁵²⁾

„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky. Bůh z Boha, světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otce a znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznáván jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.“ ⁵³⁾

Poté následují přímluvy za zemřelé, nemocné nebo lidi na světě, kteří trpí. Dále se přistupuje k eucharistické bohoslužbě, kde kněz připravuje obětní dary „tělo a krev Kristova“ během modlitby, kde prosí, aby se oběť zalíbila Bohu. Po modlitbě nad dary následuje jedna ze čtyř eucharistických modliteb, kde se za vše děkuje a prosí se o ochranu, nezapomíná se ani na zemřelé. Preface končí společným voláním: „Svatý, svatý, svatý, Pán, Bůh zástupu. Nebe i země jsou plny tvé slávy. Hosana na výsostech. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. Hosana na výsostech.“ ⁵⁴⁾

Před aktem samotného přijímání je ještě modlitba páně: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.“ Po něm kněz vyzve k pozdravení pokoje, během kterého si věřící podávají navzájem ruce a říkají: „Pokoj s tebou.“ Tento akt je prvkem sounáležitosti a pospolitosti. Následuje další z křesťanských manter. „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,smiluj se nad námi.Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,smiluj se nad námi.Beránku Boží, který snímáš hříchy světa,daruj nám pokoj.“ Po samotném aktu přijímání, kdy věřící přímou „Tělo Páně“, kněz všem požehná a rozloučí se. ⁵⁵⁾

Obě respondentky si vytvořily velmi blízký vztah k víře již od útlého mládí. Právě víra v Boha jim pomohla překonávat životní úskalí. Když byla Eleanora malá, tak ona i celá její rodina chodila do kostela téměř denně, i když nebyla mše, tak se aspoň chodila pomodlit nebo poklonit svátosti oltářní. Jako dítě podnikala s rodiči poutě, například na Svatou Horu, do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Modlila se několikrát denně k Panně Marii, andělu strážnému i k Pánu Bohu a ostatním svatým. Modlitba byla spojena i s každým jídlem, před kterým bylo požehnání. „Pane Bože požehnej nám tyto dary, které budeme požívati, ať nám slouží ke zdraví, skrze Ježíše Krista, Pána našeho. Amen.“ Právě víra a přesvědčení, že všechno má svůj důvod a je součástí nějakého vyššího plánu, jí pomohl překonat smrt její sestry Viky během Pražského povstání v roce 1945 a následnou smrt její maminky, která dostala infarkt na pohřbu sestry. V této době jí kromě manžela pomáhaly i řádové sestry a ostatní lidé z farnosti. Také její víra v posmrtný život a v to, že se jednou se svými blízkými opět setká jí byla útěchou. Zároveň vždy věřila, že na ní její mamička dohlíží z nebe. Spolu s manželem se své 4 děti snažila vychovat ve víře v Boha a dát jim základy křesťanského života. Velmi důsledně se snažila dodržovat i svátky, veškeré půsty, odříkání i tradice. Také v pátek se nejedlo maso a ve tři hodiny odpoledne její myšlenky vždy směřovaly ke Kristu. (Dle Nového zákona měl Ježíš zemřít v pátek, ve tři hodiny odpoledne.) Co se náboženských textů týká, tak samozřejmě Bibli měla načtenou, více ale četla v misálu, který měla vždy u postele. Vkládala si do něj různé modlitby jak tištěné, tak i její rukou psané. Mezi další katolickou literaturu patřil Katolický týdeník, Nedělní liturgie a různé životopisy svatých či duchovních. Prošla si všemi svátostmi, kromě kněžství, včetně posledního pomazání, které se jí dostalo v den smrti. ⁵⁶⁾

„Na otázku, co mi víra dala a dává, bych se asi jednou větou nedokázala vyjádřit. Věřím, že člověk musí v něco věřit a myslím, že nejdůležitější je, aby byl spokojen se svým jednáním a životem a nemusel se sám před sebou stydět. Chybování je lidské, ale nemělo by přerůst jisté meze. V zásadě neuznávám, můžeš bezmezně hřešit, protože se pak můžeš vyzpovídat. Myslím, že svědomí nemůže ošálit ani sto zpovědí. V mládí mě učili, že hříchů a hříšků se má upřímně litovat, jedině tak mi může být odpuštěno. Život mě naučil, že jen zpověď vše neřeší. Možná, že se teď rouhám, ale tak to cítím já.“ ⁵⁷⁾

„Co se vztahu k církvi týká, tak si myslím, že jsem s ní za dobře. Ano, mám jisté výhrady, ale kdo je bez chyby? Mamka vždy říkala: „Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.“ Pro mě bylo nejdůležitější poznání, že nějaký člověk, Ježíš Kristus, za veškeré lidstvo zemře na kříži, aby vykoupil svou smrtí každého jednoho z nás, kdo o to jen trochu stojí. Pak samozřejmě je tu víra v to, že smrtí nic nekončí, naopak teprve začíná s tím, že se člověk zase setká se svými milovanými.“ ⁵⁸⁾

Z pohledu věřícího člověka je největší přínos víry ten, že ví, že nikdy není sám. Má v sobě přesvědčení, že ho někdo bezmezně miluje do takové míry, že pro něj umřel na kříži. Již tohle je z psychologického hlediska obrovská opora, která lidem pomáhá překonávat strasti, které jim život naskýtá. Dále je zde silný prvek posmrtného života a aspekty, které s tím souvisí. Ať se již jedná o předpoklad, že smrtí život nekončí, naopak, že je to začátek nového života, kde již utrpení a strasti nebude, anebo z prosté touhy spatřit znovu své milované, kteří už nejsou mezi námi. Součástí liturgické mše jsou i přímluvy, kde věřící prosí za sebe a své blízké, aby jim Bůh pomohl a vyslyšel jejich prosby. To je jen další z mnoha věcí, která věřícímu člověku dává naději, stejně jako svátost smíření, během které se praktikující katolík zpovídá knězi, který mu následně dá rozhřešení. Co se týká prvků, které ovlivňují každodenní život římského katolíka, tak je to bezesporu Boží všudypřítomnost. Katolíci věří, že je Bůh stále s nimi i v myšlenkách po celý jejich den i noc. Vykonávají také patřičné náboženské úkony, například modlitby. Praktikující katolík v ranní modlitbě Bohu za vše poděkuje, prosí o požehnání a přimlouvá se k Duchu Svatému, aby osvětlil všechny jeho činy. Dále následují modlitby u hlavních jídel, kde věřící prosí o požehnání jídla, které bude požívat a následné poděkování. Ve večerní modlitbě si věřící promítá svůj den, prosí za odpuštění, pokud nekonal, jak měl konat a následují opět přímluvy. Dle 3. přikázání by se měl praktikující katolík v neděli podílet na oběti Kristově, tedy účastnit se liturgické mše. V dnešní době je také možné účastnit se mše pomocí televize, rozhlasu či internetu. Pokud je věřící nemocný, tak mu blízká osoba může i z kostela donést posvěcenou hostii, a tedy se může účastnit i svátosti eucharistie. Takto prožitá mše se samozřejmě nemůže z pohledu církve vyrovnat bohoslužbě v kostele, ale jsou situace, kdy není jiného zbytí. Dále tuto možnost využívají „vlažnější“ věřící, kteří sice do kostela nechodí pravidelně, ale i tak se chtějí mší účastnit aspoň tímto způsobem. Co se týká mezilidských vztahů, tak i v této oblasti má víra v Boha svůj lví podíl. Ježíš říká: „Odpusť a bude ti odpuštěno!“, ale právě tady se dle respondentů projevuje svobodná vůle a slabosti, které s ní souvisí. Informátorce Eleonoře během 2. světové války Němci zastřelili sestru, což spustilo řetězec nešťastných událostí. I ve stáří na dobu okupace vzpomínala a pro tehdejší režim neměla rozhodně lichotivé pojmenování, často se z toho také zpovídala. Z lidského hlediska je to naprosto pochopitelné, ale z křesťanského by mělo být odpuštěno. Přeci Ježíš odpustil „lotru“, který byl ukřižován vedle něj, a i na kříži se modlil za farizeje a všechny lidi, kteří mu ublížili. Další částí života, kterou si musí každý věřící projít je konfrontace s „nevěřícím“. Ať už jde o prosté bagatelizování víry nebo i o násilnou konfrontaci, s kterou se například obě informátorky setkaly během komunistického režimu, kdy byli věřící perzekuováni. Z osobní zkušenosti respondentky Marie, je však nejhorší, když dojde k rozepři s blízkou osobou. V jejím případě tomu tak bylo s manželem, který jí podrážel nohy, když chtěla děti vychovávat ve své víře. Dle jejich vlastních slov děti vychovala podle svého nejlepšího vědomí. Počátek života křesťana začíná při křtu, kde za dítě odpovídají kmotři a v neposlední řadě i rodiče. Je zde možnost se nechat pokřtít i v dalších fázích života. Jakmile dítě dosáhne 14 let, tak už je na jeho zvážení a odpovědnosti, jestli chce pokračovat plnohodnotně v životě praktikujícího katolíka, zda podstoupí svátost biřmování. Dle náboženství dal Bůh lidem svobodnou vůli a je tady na jejich zvážení, jak se svým životem budou nakládat. V České republice se přes 10% populace hlásí k římskokatolickému vyznání, ale i ti ostatní se na tomto náboženství podílejí pasivně během svátků, prostřednictvím lidové slovesnosti a pranostik, či díky frazeologickému vyjádření. Křesťanství má bohatou historii i tradici a pokračovatelé Petrova stolce jsou připraveni do své svaté církve přijmout každého, kdo o to bude stát.

CUNNINGHAM, Lawrence. Úvod do katolictví. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2013. 358 s. Diagramma; 4. ISBN 978-80-7207-885-1.

KÜNG, Hans. Malé dějiny katolické církve. Překlad Anna Mikulová. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2010. 148 s. ISBN 978-80-87029-92-3.

MED, Oldřich a kol. Katolický katechismus. Díl. 1., První učení o Bohu. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1985. 100 s. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. 184 s. Sociologie. ISBN 978-80-247-3006-6.

VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 243 s. ISBN 978-80-247-2468-3.

Colourlovers.om [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z:http://www.colourlovers.com/lover/macah.

Fatima & Camino 2015 Pilgrimage. Armagharchdiocese.org [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: http://www.armagharchdiocese.org/camino-2015/.

Fatima, město zázraků.Portugalsko.svetadily.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: http://infocentrum.pribram.eu/cz/kulturni-pamatky/svata-hora/http://portugalsko.svetadily.cz/clanky/Fatima-mesto-zazraku.

Hans Küng: Dobrá smrt? Zdeněk A. Eminger. Christnet [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] http://www.christnet.cz/clanky/5512/hans_kung_dobra_smrt.url.

Katechismu katolické církve. Katechismus.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] http://www.katechismus.cz/.

Křesťanské svátky a svátky svatých. rkfrakovnik.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: Dostupné z:http://rkfrakovnik.webnode.cz/rimskokatolicka-cirkev/krestanske-svatky-/hromnice/.

Křesťanské symboly. Cíkevníhistorie.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z:http://www.cirkevnihistorie.estranky.cz/clanky/cirkevni-dejiny--bible-a-liturgie/krestanske-symboly.html.

Litanie Lauretane. CarmelitaniPalestrina.org [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: www.carmelitanipalestrina.org/.

Morový sloup na Malostranském náměstí. Maxitrip.cz [online]. 2011. [cit. 2015-12-22] http://www.maxitrip.cz/destinace/evropa/cesko/praha/malostranske-namesti/morovy-sloup-s-kasnou-na-malostranskem-namesti.

Nejsvětější Trojice. Pastorace.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] http://www.pastorace.cz/Vecny-rejstrik/Trojice-nejsvetejsi.html.

Nejsvětější Trojice. Theofil.cz [online]. 2007. [cit. 2015-12-22] http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=63.

Památka Panny Marie Bolestné. Stjoseph.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: http://www.stjoseph.cz/pamatka-panny-marie-bolestne/.

Panna Maria. Osobnosti.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] http://www.osobnosti.cz/panna-maria.phphttp://www.osobnosti.cz/panna-maria.php.

Panna Marie, prostřednice. Theofil.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1229/.

Pavel apoštol národů. Pastorace.cz: Podklady pro pastoraci a duchovní život [online]. Arcibiskupství pražské: Pastorace.cz, 2012, 2015 [cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://www.pastorace.cz/Vecny-rejstrik/Pavel-apostol-narodu.html.

Podobenství o deseti pannách - důležitost přípravy na příchod Ženicha. Grano Salis: Christian web portal [online]. Praha: granosalis, 2010, 24.5.2010 [cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=10573.

St Mary of Perpetual Help Catholic Church. Nagelphotography.com [online]. 2013. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: http://www.nagelphotography.com/p254539017/h2ECA3B72#h2eca3b72.

Svatá hora. Zámky - Hrady [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: http://www.zamky-hrady.cz/5/svata_hora.htm.

Svatá hora. Infocentrum.pribram.eu [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: http://infocentrum.pribram.eu/cz/kulturni-pamatky/svata-hora/.

Svátek Uvedení Páně do Chrámu. Arcs.cuni.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z: Dostupné z:http://www.arcs.cuni.cz/index.php?id=1&id2=8&Idg=127.

Světem Bible. Petr Chalupa. Popup.upol.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] http://www.popup.upol.cz/files/childrensUniversity/2013120310563273_06-bible.pdf.

Učedníci: Kdo patřil mezi těch dvanáct? Bibleinfo.com [online]. Praha: Bibleinfo.com, 2004, 2004 [cit. 2015-12-22]. Dostupné z: http://www.bibleinfo.cz/questions/747.html.

Velká světová náboženství, Křesťanství. Christnet [online]. 2007. [cit. 2015-12-22] http://www.nabozenstvi.apu.cz/.

Znaky, hodnosti a titulatura duchovních hodnostářů v katolické (západní) církvi. Církevní historie.cz [online]. 2015. [cit. 2015-12-22] Dostupné z:http://www.cirkevnihistorie.estranky.cz/clanky/znaky-a-tituly-katolickych-duchovnich.html.

Pražské děti: Eleonora Krupková. Hlas malého Petříka. Boskovice, 1932, VII(6): 8

prepis-rozhovoru.docx

Počet shlédnutí: 87