Mnoho lidí dnes Křesťanství považuje za jakýsi přežitek z dob dávno minulých. Jen těžko však lze odhadovat, jak fatální vliv křesťanství mělo na celkový řád věcí kolem nás, jeho prvky se objevují všude, v tom jak mluvíme, myslíme i jednáme. Jedná se bezesporu o nejsilnější světovou hybnou sílu ovlivňující lidské smýšlení. Stejně tak, jako svět, i toto náboženství prošlo dlouhým vývojem k tomu, aby bylo takové, jaké ho známe dnes. V průběhu staletí se proměňovalo, čelilo mnoha těžkým rozhodnutím, krizím i válkám.
Zamyslíme-li se nad náboženstvím z čistě funkcionalistického hlediska, můžeme jej definovat jako určitý sjednocující manuál, jež by měl člověku pomoci k porozumění a uchopení světa kolem nás, v jeho výkladech nacházíme jednotlivé aspekty každodenního lidského života (etický, metafyzický atd.). A právě tyto aspekty bychom v naší práci (především v teoretické části) rádi rozebrali. Tato práce nabízí svým čtenářům pojednání o vlivu víry (v našem případě křesťanství) na život věřících. Nejdůležitější částí celé práce budou rozhovory s mladými věřícími, kteří budou dotazování na otázky týkající se souvztažnosti jejich života a vidění světa s jejich vyznáním. Zajímat nás bude nejen to, jak se ke své víře dostali a co pro ně jejich víra znamená, jak je jejich víra odlišuje od nevěřících vrstevníků či jaký dopad má jejich vyznání na každodenní život. Dozvíme se i o názorech věřících na boha, Bibli, církvi či na jiná náboženství. Zajímavým prvkem práce bude dozajista také fakt, že k rozhovorům jsou vybráni mladí manželé (zosobnění konzervativních křesťanských hodnot) a homosexuálně orientovaný Křesťan (zosobnění křesťanského vyděděnce). Od takového výběru dotazovaných si slibujeme také možnost komparace dvou protipólů v rámci jednoho, stejného náboženství.
Tato práce si neklade za cíl nic menšího, nežli pojednání o vlivu náboženství na jedince u nejvíce zastoupeného světového náboženství, tedy u křesťanství. Teoretická část práce se opírá o poznatky nejrůznějších autorů odborné literatury a nabízí mnoho zajímavých poznatků týkajících se hned několika zkoumaných aspektů křesťanství. Nabídne pohled na křesťanství hned z několika perspektiv. Tou první je vztah křesťanství jak s jinými náboženstvími (jako například s judaismem či islámem), tak i mezi samotnými odnožemi křesťanství (protestantismus, ortodoxní církev). Práce samozřejmě musí svým čtenářům také nastínit alespoň základní milníky v historii křesťanství. Od tohoto nástinu se poté již konkrétněji zaměřuje na etická poselství, které křesťanská věrouka předává svým jednotlivým stoupencům. Za jeden z hlavních cílů teoretické části práce lze, mimo poučení o problematice, také považovat to, že v těsné návaznosti na teoreticky zkoumané aspekty pomůže vygenerovat otázky pro rozhovory v části praktické.
Pomyslnou páteří praktické části jsou rozhovory s mladými křesťany. Rozhovory mají za cíl zodpovědět otázky týkající se vztahu dotazovaného jak k náboženství a jeho jednotlivým svátostem, tak i poodhalit vliv křesťanství na tvorbu jeho hodnotových orientací a každodenní život. K rozhovorům byla vybrána skupina mladých, dospělých Křesťanů, což by mělo nabídnout co možná nejaktuálnější pohled na toto náboženství, skrze oči hotového člověka schopného kriticky myslet a sebereflektovat dění kolem sebe. Syntézou teoretické a praktické části by poté mělo vzniknout pojednání o křesťanství, které nejen, že v širším kontextu popisuje náboženství samotné, ale především odpovídá na hlavní výzkumnou otázku týkající se vlivu křesťanství na život dnešního mladého člověka.
Teoretická část práce se zabývá teoretickým pojednáním o křesťanství obecně. O jeho historii, vlivu na lidi a podobách. Vymezuje základní pojmy, které souvisejí s křesťanstvím a společností. Čerpá z odborné literatury, tedy z knih a skript, což je technika studia dokumentů. Studium dokumentů je neinvazivní technika a znamená zkoumání a hodnocení lidských stop a artefaktů. Studium je nenápadné a neovlivnitelné výzkumem. Mezi jeho přednosti patří možnost studia výpovědí nedostupných osob, vysoká kvalita dokumentů vytvořených profesionálem a finanční nenáročnost (Majerová, Majer, 1999, s. 121). Dále čerpá z internetových zdrojů vytvořených profesionály.
Empirický výzkum bude prováděn pomocí kvalitativního přístupu, který Disman popisuje jako „nenumerické šetření a interpretace sociální reality“ (2007, s. 285). Data získaná kvalitativním přístupem není možno zobecnit jako u kvantitativního výzkumu, kterým nelze zkoumat jádro problému.
Odpovědi na otázky budou zjišťovány pomocí semistandardizovaného rozhovoru. „V takovém interview jsou otázky jasně a přesně (předem) formulovány a jsou kladeny obvykle stejným způsobem a v tomtéž pořadí. Tazatel podle odpovědi na základní otázku klade ještě další doplňující otázky, nechá respondenta odpověď rozvíjet a ptá se na detaily dalšími otázkami - sondami“ (Majerová, Majer, 1999, s. 69).
Podle Hendla (2008, s. 5) je právě možnost pokládat další otázky největší výhodou semistandardizovaného rozhovoru. Pro tento výzkum bude použití semistandardizovaného rozhovoru výhodnější než dotazníková metoda, která dodatečné otázky neumožňuje. Zvolil jsem si metodu moderovaného rozhovoru a to konkrétně polostrukturovaný rozhovor. Tento typ rozhovoru je nejrozšířenější podobou metody interview.
Nejprve si vytvoříme určité schéma, které představují okruhy otázek pokládaných při rozhovoru. U tohoto typu rozhovoru je obvyklé změnit otázku nebo její pořadí podle situace. Je zde definované tzv. jádro interview, což je minimum otázek, které musí při rozhovoru tazatel probrat, a poté se nabalují různé doplňující otázky vhodné k upřesnění původního zadání (Miovský, 2006).
Vzhledem k rozsáhlé historii a obsáhlosti křesťanství, se tímto tématem zabývá mnoho autorů. Velmi obsáhlou publikací teologa Alistira McGratha jsou Dějiny křesťanství, které byly přeloženy do 20 světových jazyků. Pojednává nejen o západním vývoji křesťanství, ale i o vývoji v ostatních částech světa. Popisuje zvlášť křesťanství pravoslavné, katolické a protestantské a určuje jejich vztah k judaismu. Také poukazuje na vliv křesťanství na různé aspekty života – kulturu, umění, vědu i politiku. (McGrath, 2014)
Zajímavým způsobem popisuje historii křesťanství také Paul Johnson v Dějinách křesťanství. V této rozsáhlé publikaci se autor staví k důležitým událostem a osobnostem bez svazujícího respektu a tím se objevují nové a nečekané souvislosti. (Johnson, 1999)
Zdroj:dailymail.co.uk
Základní principy křesťanství shrnula i česká autorka Helena Pavlincová ve svém díle Judaismus Křesťanství Islám. Pojednává o těchto třech monoteistických náboženstvích, protože se společně vyvinula na Předním Východě a mají společné kořeny. Dalším společným znakem je, že nás ovlivňují už od svého vzniku až dodnes a stejně tomu bude i v budoucnu. (Pavlicová, 2003)
Z jiného úhlu pohledu se na křesťanství dívá Dinesh O´Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak. Objektivním pohledem přistupuje k argumentům ateistů na současnou křesťanskou víru a Boha. Podle jejich postoje jim následně dokazuje, že víra se dá spojit s rozumem a vědou. (O´Souza, 2009) Za druhé světové války bylo nutné utěšit lidi a dát jim nový smysl života. To se povedlo C. S. Lewisovi, který uvedl v té době několik přednášek, a poté z toho vznikla kniha K jádru křesťanství. Kniha poukazuje na to, co je v životě opravdu důležité a pomáhá najít cestu k radosti a spokojenosti prostřednictvím křesťanství. Jeho slova mají i dnes stejnou platnost jako v průběhu války. (Lewis, 2008) Katolickou větví křesťanství se zabývá Alan Schreck ve své knize Katolíci – čemu opravdu věří? Schreck vysvětluje základní principy katolictví a snaží se odbourat bariéry mezi katolictvím a ostatními odnožemi křesťanství.Autor nás zasvěcuje do Bible a přináší poznání sama sebe i druhých. (Schreck, 2013)
Křesťanství je náboženství jednoho Boha – monoteistické náboženství. Vzniklo v 1. století v Palestině poté, co vystoupil Ježíš Nazaretský a následně byl ukřižován. Jeho následovníci spolu s apoštoly šířili učení a zvěst o tom, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. (Kolektiv autorů, 1995, s. 137)
Křesťanství se tedy šíří misijně a soustředí se na život a učení Ježíše, který je chápán jako mesiáš a spasitel světa. Ježíš Kristus – Boží syn, ve kterém samém se Bůh zjevil. (Kropáček, 1999, s. 14 – 52) Postupně vznikaly obce věřících, nejdříve v Jeruzalémě a v židovských oblastech a především díky Pavlu z Tarasu i pohanském prostředí a celé Římské říši. Pro věřící v Ježíše Krista se postupně ujal název křesťané. Posvátnou knihou je pro křesťany Bible. Skládá se ze Starého zákona, který byl přejat z judaismu a z Nového zákona, který byl doplněn ve 2. Století. (Kolektiv autorů, 1995, s. 137)
Jako Starý zákon se označuje první část Bible, kterou tvoří 24 nebo 39, dle toho kterého způsobu počítání, větších a menších knih psaných hebrejsky, aramejsky nebo směsí obou jazyků. Jeho základem je Pentateuch, jiným názvem pět knih Mojžíšových. Vyvětlují smlouvy mezi Bohem a lidem Izraele. Dále obsahuje knihy prorocké, knihy letopisů, knihy proroků Ezdráše a Nehemiáše a knihu Ester, knihu Job a žalmy, jež představují 150 chvalozpěvů (Küng, 2006, s. 223 – 225).
Působení Ježíše a počátky křesťanství jsou zachyceny v Novém zákoně, který je mladší částí Bible. Ta je pro křesťany svatým písmem (Kropáček, 1999, s. 14 – 52). Byla vytvořena v časovém rozmezí 1600 let, což znamená životy přibližně šedesáti generací z Evropy, Afriky a Asie. (Küng, 2006, s. 223 – 225). Je tvořena 51-66 jednotlivými spisy podle způsobu jejich počítání a dělena na Starý a Nový zákon. Počtem následovatelů jakékoliv křesťanské církve je toto náboženství jako celek nejrozšířenějším světovým náboženstvím. Má více než 2 miliardy příslušníků. Bible je prvním zdrojem a poslední normou učení křesťanů (Johnstone, Slomp,1998, s. 355 – 363).
Křesťanská víra je spojována se všemi církvemi, komunitami, denominacemi a pojmy, které vyvolal nebo vyslovil Ježíš Kristus. Společným prvkem christianismu je vyznávání Ježíše jako Syna Božího, který byl vtělen, zemřel a vstal z mrtvých. Ve svých počátcích navazuje na židovství a to především v té části, kdy je očekáván příchod Mesiáše (Küng, 2006, s. 223 – 225).
Nový zákon tvoří pro křesťany společně se Starým zákonem zjevení Boží v Písmu. Pojednává především o vlastní interpretaci Ježíše z Nazaretu (Foullioux, 1997, s. 95 – 97) jeho životě a působení. První čtyři novozákonní knihy, tvořící jádro celého Nového zákona, se nazývají evangelia dle Matouše, Marka, Lukáše a Jana.
Hlavní vývoj křesťanství ovlivnil edikt milánský, který byl vydán Konstantinem I. V roce 313 a prohlásil křesťanství za nábožensky tolerované v Římské říši. Dalším významným bodem v dějinách tohoto náboženství byl pád Západořímské říše, kdy se křesťanství se svou církevní organizací stalo oporou vznikajících států a výrazně se podílelo na utváření politického, hospodářského a kulturního života západní a střední Evropy. Formy církevního života a myšlení, které se přitom vyvinuly, se označují jako západní křesťanství. Východním křesťanstvím se označují církve, které se vyvíjely v historickém a duchovním klimatu Východořímské říše. Tam se prosadil především cařihradský patriarchát. V 5. a 6. století se osamostatnily starobylé východní církve a postupně se začala formovat pravoslavná církev, která se formálně oddělila od západního křesťanství roku 1054. Jednotná organizace západního křesťanství v čele s Papežem v Římě končila nástupem reformace v roce 1517. Od Římskokatolické církve se postupně oddělovaly protestantské církve. Díky rozsáhlému misijnímu úsilí se křesťanství šířilo do nově objevovaných zemí a stalo se jedním ze světových náboženství. Od 18. Století se jeho vliv na politické a kulturní dění zeslabily. Jednou z příčin bylo osvícenství. (Kolektiv autorů, 1995, s. 137)
1 Rozšíření náboženství ve světě
//Zdroj:ostrava-educanet.cz//
2 Rozšíření křesťanství ve světě
Podle agentury Pew Forum, která sleduje fakta o náboženství, je na světě 2,18 miliardy křesťanů. Jde téměř o jednu třetinu světové populace. Téměř polovina křesťanů (48%) žije v 10 zemích světa, kde mají většinový podíl. Obecně většinu tvoří ve 158 zemích. Od roku 1910 se počet křesťanů navýšil čtyřikrát. Za tuto dobu se zvýšila i celková populace. Z procentuelního hlediska tedy počet křesťanů klesl ze 35% na 32%. I tak ale zůstává křesťanství nejpočetnější náboženskou skupinou na světě.
Také v geografickém rozložení křesťanů došlo k obrovskému posunu. V roce 1910 žily dvě třetiny v Evropě. Nyní žije více než jedna třetina v Americe a necelá čtvrtina v subsaharské Africe. Konkrétně to vypadá tak, že v Evropě a v Americe počty křesťanů klesly, ale v subsaharské Africe se zvýšil počet z 9% na 63%. Ke katolické církvi se hlásí 1,1 miliardy křesťanů. Nejvíce jich je početně v Brazílii tj. 136 milionů. Protestantskou církev zastupuje 801 milionů vyznavačů křesťanské víry. Pravoslavných křesťanů je nejméně, 260 milionů. Nejvíce jich je v Rusku a v Etiopii. (Zenit, 2011)
Výzkumným vzorkem pro tuto práci byli tři čeští římští katolíci. V teoretické části byla nastíněna základní teoretická východiska křesťanství, se kterými pracuje výzkumná část práce.
Jméno Věk Povolání Bydliště Tereza 24 Studentka/učitelka AJ Čelákovice Petr 26 IT Čelákovice Marek 23 Obchodní zástupce Praha
Respondenti jsou ve věku 20 – 30 let, čili jsou to zástupci současné mladé generace a jsou v produktivním věku. Všichni pracují v Praze, nicméně ani jeden z nich se v hlavním městě nenarodil ani nevyrůstal.
1) Kdo Vás vedl k víře?
Všichni tři byli k víře někým vychovávání. Marek babičkou, se kterou chodil do kostela, jeho otec byl biřmovaný a hodně jeho známých se nechalo biřmovat. Petr a Tereza byli k víře vychováváni, nicméně až v 17ti letech si Petr uvědomil, že vážně věří. Všichni respondenti byli pokřtěni brzy po narození. Marek: „Mě přijde, že na jižní Moravě (odkud pochází) je to tak pro sichr“. V jejich rodinách je náboženstvím propleten každodenní život.
2) Jak byste definovala sama sebe v komparaci s ateistickými českými mladými lidmi?
V porovnání s nevěřícími vrstevníky se Petr cítí zodpovědnější. Je dva roky ženatý s Terezou, což dle jeho slov není výjimečné, nicméně ani běžné. Petr i Marek se považují za lidi se silnějšími morálními hodnotami, než mají nevěřící lidé. Tereza se častokrát cítí jako exot, když řekne, že je vdaná a věřící. Petr a Tereza tráví svůj volný čas klidně, preferují výlety, návštěvy u kamarádů a v tom vidí hlavní rozdíl mezi vrstevníky, kteří „mají oblíbenou kratochvíli každý pátek a sobotu v nějakém klubu – zpít se nejlépe do němoty“ – Petr. Marek se nerad vymezuje nebo porovnává, jelikož nemá rád „škatulkování“. Marek: „Neříkám, že nevěřící nemaj zásady, ale já se celý život řídím tím, co je dobré a co zlé. Jak se ten člověk cítí, jsem hodně emočně založený a to ze mě dělá toho … dobrého člověka… No, dej tam super velké uvozovky!“
3) Co pro Vás znamená bůh?
Petr: „Osobnost, které jsem vděčný za věci, co ostatní berou jako samozřejmost“. Považuje ho za původce života na zemi a za autoritu, která má právo říkat co smíme a nesmíme dělat. Tereza ho vidí jako stvořitele života, jako zodpovědného za krásy přírody, lidské smysly. Oba manželé ho chápou jako naději do budoucna. Petr: „Když vidím, co se děje kolem, asi by mě děsilo výrazně víc, kdybych nevěřil slibu, který Bůh dává do budoucna“. Marek nejprve řekl, že pro něho bůh znamená jednu jedinou věc a tou je jistota. Následně však rozvinul svou myšlenku. Denně se před spaním modlí a rekapituluje si svůj den, v čem mu Bůh pomohl, co by si měl přát. Především, když má těžkosti, v modlitbě se obrací k bohu pro pomoc, stejně tak pokud někdo jemu blízký má těžkosti, Marek se modlí i za ně a věří, že jim to pomůže v nelehkých dnech. 4) Jak se náboženství projevuje ve Vašem denním životě?
Petr a Tereza navštěvují křesťanský spolek, minimálně jednou týdně a tam si povídají o bibli, snaží se zlepšovat sami sebe, projevovat druhým lásku, být pokorní, všímaví a snaží se vyvarovat se chamtivosti. Petr: „Pro někoho to mohou být projevy slabosti, ale za mě můžu říct, že to neuvěřitelně zlepšuje mezilidské vztahy“ Marek chodí do kostela, nicméně nechodí jen do římskokatolických. Chodí ke svátému Ignáci, což je jezuitský kostel, k Františkánům do kostela Panny Marie Sněžné a nejčastěji do kostela svaté Ludmily, který nemá konkrétní zaměření. Občas také chodí ke zpovědi a na mše ke svým oblíbeným kněžím. Častokrát se mu však stalo, že kněz neschvaloval jeho orientaci. 5) Jaké máte názory na to, co hlásá církev?
Petr i Tereza s nimi souhlasí, nicméně říkají, že je třeba si vše prostudovat a ne tupě přijímat názory. Marek vzhledem k tomu, že je gay, je římskokatolickou církví vyškrtnut. Neztotožňuje se s názory církve, nicméně našel spolek LOGOS, do kterého má v plánu vstoupit.
6) Jaký máte názor na ostatní náboženství?
Petrovi se nelíbí tolerance klesající morálky a podporování válečných konfliktů. Nelíbí se mu, že za špatné chování není nikdo vyloučen. Tereza si myslí, že se často ztrácí lidskost. Marek si myslí, že by se žádné náboženství nemělo odsuzovat, jelikož Bůh je jen jeden a lidé si jen vytvořili jeho formy, aby si ho mohli představit – „pro mě je to fuk“. 7) Co Vám vaše víra dala a vzala?
Petr: „Vzala – nejde říct, že by mi asi něco vzala… někdy se můžou zdát biblická pravidla dost přísná a omezující. Například sex je povolen jen v rámci manželství. Nebo nesmíme lhát a krást, což někdy zdánlivě může vést k tomu, že se o něco ochudíme. Ve výsledku ale, když se člověk zamyslí u každého omezení, má svůj důvod a před něčím nás chrání. Bůh nám ty pravidla nenastavil jako šikanu, ale jako ochranu. A co mi dala? Toho je dost. Mám spousty přátel, kamkoliv na světě přijedu, vím, že tam budou lidi, kteří věří tomu co já a můžu za nimi bez zábran jít. Mám díky tomu skvělou manželku, mám naději do budoucnosti. Navíc mi ta víra dává smysl života – bez ní bych nechápal, jaký to má smyl tady pobýt nějakých 80 – 90let a mezi tím zažít spoustu trápení kolem smrti příbuzných“. Tereza souhlasí se svým manželem, nemůže však říct, že je spokojená vždy a se vším: „Lidé se často ohání citáty z Bible, nicméně podle toho absolutně nejednají. Nezřídka jsou zapojeni do různých skandálů – například pedofilní kněží – nikde není řečeno, že by se muži nesměli ženit, takže nucený celibát kněží často vede k takovýmhle šílenostem..)“. Marek jako klady své víry chápe nabyté morální zásady a psychickou neviditelnou oporu, která je pro něho vždy přítomna. Ví, že má naději a kdykoliv může požádat o pomoc. „Nevzala mi nic, ale kdybych nebyl gay, asi bych víc prožíval manželství, zamýšlel se nad vztahem muže a ženy ale tím, že jsem vlastně odsouzen, tak je mi církev a toto přemýšlení víceméně zbytečné“.
8) Jaký máte názor na bibli?
Petr a Tereza věřím že to je kniha od Boha. Její pisatelé sice byli lidé, ale byli vedeni Bohem. Díky tomu může tak rozsáhlé dílo napsané v tak dlouhém období být kompaktní, dávat smysl jako celek a můžeme z toho mít užitek i my v dnešní době. Pro Marka bible naprosto není podstatná a nikdy ji ani nepřečetl celou. Přijde mu těžkopádná a nesrozumitelná.
Zdroj:patheos.com
Ačkoliv by se mohlo zdát, že o křesťanství, tedy o jasně dominantním náboženství v našich končinách víme vše. Tato práce přináší hned několik zajímavých poznatků ze života mladých křesťanů. V závěru práce se proto čtenář může níže dočíst jakési zhodnocení hlavních otázek, které se snaží přiblížit vliv křesťanské víry na životy jejích stoupenců.
Za logicky první otázku lze považovat to, jak se vůbec ke křesťanství dostali? Všichni dotazovaní byli ke své víře vedeni již od útlého věku, někdo se v zasvěcení do tajů křesťanské věrouky odvolává na zbožné rodinné příslušníky (babička), někdo se dokonce odvolává na svůj geografický původ – uvádí, že život na jižní Moravě je zcela protkán náboženskou tradicí a každý je zde tak k budování vztahu ke křesťanství veden.
Mladí křesťané se v porovnání se svými ateistickými vrstevníky považují za mnohem zásaditější s lépe vyvinutým smyslem pro dodržování morálních hodnot. Poukazují také na rozdíly v trávení svého volného času, kde na rozdíl od svých vrstevníků upřednostňují poklidné posezení s přáteli před nezřízeným bujarým veselím spojeným s konzumací alkoholu. Dotazovaný manželský pár se také odvolává na skutečnost, že v dnešní době je jejich manželský svazek v tak mladém věku okolím vnímán jako rarita. Rozhovory se také zabývaly otázkou vztahu dotazovaných k bohu. Všichni považují boha za bytost zodpovědnou za veškeré dobro nejen v globálním měřítku, ale i v jejich životech. Jeden dotazovaný si dokonce denně rekapituluje, v čem všem mu dnes bůh pomohl. Dotazovaní se také svěřují se svými obavami ohledně budoucnosti. Bojí se, že v budoucnu budou boží pomoc potřebovat více než nyní, věří však, že jim bůh pomůže.
Co se týče vztahu mladých Křesťanů k Bibli, názory se diametrálně liší. Zatímco manželský pár považuje Bibli za knihu od Boha, nadčasové dílo, které i během tisíciletí neztratilo nic ze své aktuálnosti a stále k nám může promlouvat, třetí dotazovaný je názoru přesně opačného. Bibli nepovažuje v rámci svého vyznání za důležitou, ba sám dokonce přiznává, že jí nikdy ani nečetl.
Dalším navazujícím tématem je vztah dotazovaných k tomu, co hlásá Katolická církev. Zatímco manželský pár s názory církve víceméně souhlasí (nabádá jen ke kritickému zhodnocení všech informací namísto tupého přijímání), třetí dotazovaný se s názory Katolické církve neztotožňuje. Vadí mu její odmítavý přístup vůči osobám s odlišnou sexuální orientací. Proti takto odmítavému přístupu by rád aktivně participoval skrze členství ve spolku Logos, které mimo jiné usiluje o lepší integraci homosexuálů do církví.
Co se týče vztahu dotazovaných k jiným náboženstvím, jejich názory se poměrně lišily. Zatímco manželský pár považuje některá náboženství za tolerantní vůči násilí a chybí jím u nich jakýsi rodičovský přístup trestající neposlušné členy. Třetí dotazovaný odmítá jakkoliv porovnávat a hodnotit náboženství mezi sebou. Dle jeho názoru ostatní náboženství jen podtrhují fakt, že existuje jeden bůh, k němuž však vede tisíce cest, které nám pomáhají představit si nejen tuto nadpřirozenou bytost, ale i její učení.
Za zajímavou otázku lze také považovat sebereflexivní zhodnocení dopadu křesťanství na každodenní život dotazovaných. Respondenti se rozpovídávají především o aktivitách, jež v souladu se svým vyznáním vykonávají. Všichni aktivně vyhledávají příležitosti, kde se setkat s podobně smýšlejícími lidmi. Manželský pár si pochvaluje setkávání s ostatními Křesťany a považuje je za skvělého budovatele mezilidských vztahů. Třetí dotazovaný navštěvuje různé kostely po Praze, chodí i ke zpovědi. Za zajímavý paradox lze ovšem považovat zkušenost dotazovaného, který se kvůli své homosexuální orientaci setkal s odsuzujícím přístupem od několika katolických kněží. A to přes skutečnost, že za jeden z hlavních pilířů moderního křesťanství lze považovat nabádání k toleranci a lásce vůči všem lidem (bližním) bez ohledu na jejich vyznání orientaci či rasu.
Posledním zkoumaným tématem bylo kritické zhodnocení pozitiv a negativ, jež dotazovaným jejich vyznání přineslo. Všichni se shodují na tom, že kladné věci převažují nad zápornými. Manželský pár oceňuje například to, že se díky této víře měli možnost seznámit se svým životním partnerem a s mnoha dalšími lidmi. Věří, že víra ve stejného boha jim také otevírá brány kamkoliv, kde žijí podobně smýšlející lidé. Manželka upozorňuje na možné problémy plynoucí ze špatného výkladu a záměrné dezinterpretace Bible. Manžel zase poukazuje na to, že křesťanská pravidla se nesmí brát jako nějaká šikana, jež nás má co nejvíce omezovat, ale spíše jako něco, co nás má ochránit. Náboženství mu také dalo odpověď na smysl života a pomáhá mu čelit v životních strastech. Třetí dotazovaný na křesťanství oceňuje to, že se díky němu cítí být silnějším člověkem.
Tato práce přiblížila svým čtenářům to, jak velký vliv má křesťanské vyznání na život jeho vyznavačů. Zajímavé také bylo sledovat nejen to, co mají všichni dotazovaní Křesťané společného, ale i vnímat jejich odlišnosti. Největší rozdíly bylo možno zaznamenat u názorů na Bibli a církev. Naopak všichni dotazovaní se shodují na tom, že jejich víra činí jejich životy šťastnějšími a smysluplnějšími.
Počet shlédnutí: 91