Co je to výměnný pobyt? Na tuhle otázku by měl vědět odpovědět každý plnohodnotný vysokoškolský student. Je to krátkodobé studium, kdy má student možnost jet na jeden nebo dva semestry studovat někam do zahraničí. Aby si osvojil jazyk, poznal místní kulturu, zkusil si, jaké je to starat se sám o sebe a bydlet mimo domov. Česká republika, hlavně Praha je známá tím, že sem každým rokem přichází na výměnný pobyt stále více a více cizinců. Proč je to tak, proč chtějí studovat právě v Praze, kde se anglicky domluví jenom na určitých místech? Odpovědi na tuto otázku se liší, studenti ze stejných krajin se mohou mnohdy v některých důvodech shodovat. Může to být lepší životní úroveň, lepší vzdělávací systém, nebo prostě jen výzva, postarat se o sebe někde, kde není angličtina až tak populární. Ať už se odpovědi liší nebo ne, jedna věci tyto studenty spojuje. Nikdo z nich nikdy nelituje, že se takového výměnného pobytu zúčastnil.

Cílem práce je zjistit, proč je Česká republika stále oblíbenější pro zahraniční studenty. Dílčím záměrem je prozkoumat, na základě jakých informací se respondenti rozhodli právě pro studium v Praze, konkrétně na ČZU. Dalším dílčím cílem je porovnání jednotlivých respondentů s Hofstedovými dimenzemi a zároveň porovnání názoru respondentů na české studenty a ty porovnat v rámci jednotlivých dimenzí.

Kulturní šok je způsoben celou řadou činitelů a nastává ve chvíli, kdy člověk přijde do kontaktu s jinou kulturou. Týká se hlavně turistů, imigrantů, zahraničních studentů a uprchlíků.

Okolnosti, které způsobují kulturní šok jsou velmi individuální záležitostí a záleží na velkém množství faktorů. Rozhodující je také předešlá zkušenost s jinými kulturami a schopnost adaptace jedince.

Jedná se o normální zkušenost při kontaktu s cizí kulturou, avšak nemusí být snadno rozpoznatelná a pro některé osoby může být těžké ji efektivně vyřešit. Kulturní šok působí zpravidla dvojím způsobem. Na jedné straně se člověk musí vyrovnat s novou kulturou a odlišnými zvyky a na straně druhé je vytržen z kultury své, od svých přátel a rodiny a s touto skutečností se musí vyrovnat. (Winkelman, 1994)

Nejčastěji jsou udávány 4 fáze kulturního šoku

V této fázi se nejčastěji ocitají turisté na dovolených, páry na líbánkách nebo lidé na pracovních cestách. Zpočátku je charakteristická zájmem, eufórií a nespavostí, kladným očekáváním a idealizací dané cizí kultury. Může se ale dostavit i stres a úzkost.

Tento stav se může dostavit jak ihned, jakmile dotyčný přijde do kontaktu s danou kulturou, tak s časovým odstupem, ale většinou to není déle než pár týdnů až měsíc. Krize může propuknout naplno najednou nebo se může jednat o postupně se projevující problémy, negativní zkušenosti a reakce.

Velice často se tato fáze projevuje tím, že danou osobu iritují maličkosti, stávají se hlavními problémy, kulturní odlišnosti se pro člověka stávají nesnesitelné a může mít pocit, že ztrácí kontrolu nad svým životem. Projevit se může také napětí, stres, paranoia, strach, netrpělivost a frustrace. To vše může vést k depresím, izolaci, agresi a dodání důvodů pro kritiku dané kultury a negativnímu postoji vůči ní.

Tato fáze je spjatá především s učením se jak se co nejefektivněji přizpůsobit novému kulturnímu prostředí.

Nemusí však být spojená pouze s integrací do dané kultury, jejím výsledkem může být také odchod z dané kultury jako následek krizové fáze nebo izolace, jejímž typickým výsledkem jsou skupiny lidí v cizí zemi, které vytvářejí vlastní uzavřené komunity a gheta. Velice často se to týká první generace přistěhovalců.

Během této fáze problémy nekončí, člověk by si měl pouze vybudovat pozitivní vztah k řešení problému spojeném s učením se žít v nové kultuře. Jedná se o dlouhodobý a složitý proces, během kterého se mohou opětně vyskytnou krizové stavy. (Winkelman, 1994)

Čtvrté fáze je dosaženo jakmile se osoba vybuduje schopnost úspěšně přijmout a akceptovat novou kulturu a řešit problémy s tím spojené. Avšak úplná asimilace do kultury je prakticky nemožná. Dochází spíše k vytvoření “multikulturní” identity.

Je také nutné uvědomit si fakt, že přijmutí odlišné kultury člověka změní. Dosažení této fáze vyžaduje efektivní řešení problémů spojených s kulturním šokem. (Winkelman, 1994)

Vystavení novému kulturnímu prostředí můžu způsobovat stres, pocity úzkosti, deprese a další příznaky. Mohou se projevit také častější stavy nemoci, psychický pocit nemoci a posedlost sledováním příznaků onemocnění. Stres také nepříznivě ovlivňuje imunitu jedince.

Dostavuje se především v důsledku “informačního přetížení”. Nová kultura a snaha přijmout ji a porozumět ji vyžaduje soustředění. Mnoho věcí a zvyklostí, které osoba bere jako samozřejmost a vykonává je podvědomě, se stává složitější a rozdílných. To vše může vyústit až k pocitu vyhoření.

Je výsledkem nejistoty ohledně pozice ve společnosti, nedostatku normálních společenských vztahů a rolí, na které byl člověk zvyklý. Musí se vyrovnat se změnou role a identity v novém prostředí.

Je způsoben ztrátou přímého kontaktu s blízkými osobami, zvyklostmi a standardy. Může zahrnovat také nedostatek intimity a sebedůvěry. Jak zvládat kulturní šok a adaptaci na novou kulturu Zvládání kulturního šoku vyžaduje určité zkušenosti s řešením krizových situací a schopnost akceptovat jiné zvyky, skutečnosti a standardy. Důležité je také chtít porozumět a být otevřený. to umožní efektivní adaptaci na novou kulturu.

Obecně lze říci, že zvládání kulturního šoku můžeme rozdělit do 3 fází - diagnóza problému, reakce a přijmutí. Velmi nápomocná může být také příprava předem, tzn. před setkáním s novou kulturou. Může pomoci minimalizovat problémy a usnadnit zvládání případných krizí a následků kulturního šoku.

Snazší vypořádat se s kulturním šokem bude také pro osoby, které se s odlišnými kulturami již setkali nebo setkávají častěji. Pro úspěšnou adaptaci na novou kulturu je také důležité vyvarovat se negativnímu přístupu, agresivnímu chování a úmyslného vyvolávání konfliktů. (Winkelman, 1994)

V 70. letech holandský vědec Heert Hofstede provedl výzkum u lidí z velkého počtu zemí, kteří všichni pracovali ve stejné nadnárodní společnosti IBM. Výzkum odhalil, že všichni lidé mají stejné problémy, ale v různých zemích je řeší různě. Řešení se lišila v těchto oblastech:

• Sociální nerovnost, vztah k autoritě • Vztahy mezi jednotlivci a skupinou • Pojetí mužskosti a ženskosti • Nakládání s nejistotou

Tyto oblasti byly určeny jako dimenze, které můžou být měřeny ve vztahu s jinými kulturami. Byly označeny jako:

• Vzdálenost moci • Kolektivismus vs. individualismus • Feminita vs. Maskulinita • Vyhýbání se nejistotě

K těmto 4 dimenzím později ještě přibyly další 2. První z nich je dlouhodobá vs. krátkodobá orientace a tou druhou je požitkářství vs. zdrženlivost.

Tato dimenze vyjadřuje míru nerovnosti mezi lidmi, která je v dané společnosti očekávána a přijímána.

V zemích s velkou vzdáleností moci se očekává, že bude mezi lidmi bude velký rozdíl v platech, ve vyšších funkcích budou větší privilegia. V těchto zemích bývá jasně daná hierarchie. K učitelům se chová úcta a nikdy se jim veřejně neodporuje. V kulturách s malou vzdáleností moci lidé nepovažují hierarchii za přirozenou a vnímají ji jako nespravedlnost. V těchto kulturách jdou výrazně menší rozdíly v platech a společenskému statutu není přisuzován příliš velký význam. Učitelé se studenty jednají jako se sobě rovnými. (Hofstede, 2007)

Pro individualismus platí, že vztahy mezi jednotlivci jsou volné a každý se stará jen o sebe a svou nejbližší rodinu. Pro kolektivismus je typické, že jedinec se rodí do silných a soudržných skupin. Tato skupina ho chrání výměnou za svou věrnost.

V kolektivistických kulturách je rodina na prvním místě a nelze se neúčastnit rodinných akcí, jakými jsou například oslavy nebo pohřby. Pokud se někdo vzepře pravidlům, celá skupina je zahanbena a jedinec může být i vyloučen ze skupiny. Ve třídě se nediskutuje a je potřeba se vyvarovat konfrontacím a konfliktům. Dochází často k porušování práv.

V individualistické společnosti nese za své jednání vždy vinu pouze jednotlivec. Ve škole se předpokládá, že se bude se studenty jednat nestranně a diskuze bývá považována za užitečnou. V obchodních vztazích platí, že je s každým potřeba jednat stejně. Zákony a práva se dodržují a platí pro všechny stejně. (Hofstede, 2007)

Tato dimenze ukazuje jak moc se lidé cítí ohroženi nejistotou. Vyhýbání se nejistotě vyjadřuje snahu předejít mnohoznačnosti např. vytvářením pravidel, které zaručují jistou předvídatelnost v dané situaci. Pro kultury s vysokým indexem představuje nejistota velkou hrozbu, mají velké sklony k úzkosti a působí na ně velký stres. Kultury s nízkým indexem stresu vnímají nejistotu jako běžnou součást života a nepodléhají snadno stresu.

V zemích s vysokým indexem vyhýbání nejistotě mají studenti rádi strukturovanou výuky s přesně stanoveným časovým rozvrhem. Ve společnosti existuje množství zákonů, které mají zabránit nejednoznačnosti. Občané musí nosit osobní průkaz, aby je bylo možné kontrolovat. V zemích s nízkým indexem studenti tolik nedbají na strukturovanost a mají radši volně zadané úkoly. V těchto zemích existují jen nejnutnější pravidla a neexistuje tu nutnost nosit u sebe průkaz. (Hofstede, 2007)

V maskulinních společnostech jsou jasně odděleny role. Od mužů se očekává průbojnost a zaměření na materiální úspěch, zatímco ženy budou mírné, jemné a budou se starat o kvalitu života.

Ve škole kladen důraz na skvělé výsledky a od učitelů se vyžaduje preciznost a výborná vědecká pověst. Konflikty se řeší přímým střetem. Výběr povolání je dám možností karierního růstu. Žije se, aby se mohlo pracovat. Ve femininní společnosti se mužské a ženské role prolínají. Ve škole se za normu považují průměrní studenti a od učitelů se vyžaduje přátelskost a sociální obratnost. Konflikty se řeší pomocí kompromisu a vyjednávání. Výběr povolání je ovlivněn zájmem o danou oblast. Pracuje se, aby se mohlo žít.

V kvalitativním výzkumu probíhá sběr dat a jejich analýza v delším časovém intervalu. Jsou pro něj typické metody jako pozorování nebo interview. Výsledky mohou být subjektivní. Problém je také se zobecňováním výsledků, vzhledem k omezenému počtu zkoumaných jedinců. Plusem je získání hlubšího popisu případů. Odpovídá na otázky typu „Proč?“ nebo „Jak?“ a měl by sloužit spíše jako doplněk kvantitativních poznatků.

Kvantitativní výzkum bývá prováděn např. pomocí dotazníků či anket a lze ho zobecňovat, např. na celou populaci. Je tedy vhodný na zkoumání velkých skupin. Zabývá se otázkami jako „Co?“ či „Kolik?“ Výsledek může být příliš abstraktní a obecný.

Praktická část seminární práce je založena na třech rozhovorech se zahraničními studenty z Polska, Nizozemska a Finska, kteří jsou na výměnném pobytu Erasmus na zdejší univerzitě.

První otázka, která byla respondentkám položena zní: „Jaká byla Vaše hlavní očekávání od výměnného pobytu a proč jste si konkrétně vybrali Prahu?“ Polská respondentka ve své odpovědi poukázala na typický znak České republiky, který je znám po celém světě, tedy české pivo. Její přesná odpověď na otázku, proč si vybrala zrovna Prahu zněla: „Vybrala jsem si Prahu, protože je to velmi, velmi krásné město, zamilovala jsem se do něj již před rokem, když jsem Prahu navštívila poprvé. A české pivo je ten nejlepší nápoj na celém světě.“ Pokud se jedná obecně o rozhodnutí pro výměnný pobyt, jejím hlavním důvodem bylo jako u mnohých dalších snaha zlepšit si úroveň angličtiny. Co se týče druhé otázky, dle jejích slov ji v Praze nejvíce překvapil multikulturalismus, zdá se jí, že se zde pohybuje spousta lidí ze všech koutů světa. Vzhledem k tomu, že je Polsko sousední zemí České republiky dopadla odpověď na třetí otázku dle předpokladů. Tedy na otázku: „Co Vás udivuje i po delším setrvání v ČR?“ respondentka odpověděla, že vzhledem k tomu, že je z Polska jí moc věcí neudivuje, protože kultury obou zemí jsou podobné. Obyvatele České republiky nechtěla studentka nijak zobecňovat, má dojem, že každá osobnost je individuální a záleží na konkrétní dané osobě. Rozdíl mezi polskými a českými občany spatřuje v denním režimu. Má dojem, že je pro Čechy typické brzo vstávat a chodit brzo spát a během dne mít časté přestávky, např. na oběd. Co se jí v České republice nelíbí je kuchyně, která nepatří mezi její oblíbené.

Podle respondentky z Nizozemska je v Praze spoustu věcí k vidění a spoustu aktivit pro volný čas, podle ní je v tomto ohledu Praha na mnohem lepší úrovni než Nizozemsko. Výměnný pobyt jí lákal z důvodu poznání nových kultur, a to nejen vybrané země, ale i ostatních výměnných studentů. Po příjezdu jí nejvíce šokovala úroveň angličtiny, která je podle ní velmi malá. Podivné se jí také zdá to, že studenti, kteří si zvolili program v angličtině musí platit zvláštní poplatky. Na otázku, co jí udivuje i po delším setrvání v ČR odpověděla: „Udivuje mě obsluha v barech a restauracích. Vůbec se nezajímají o své zákazníky a nestále se ptají na spropitné. Často se mi stává, že se číšníci chovají ve stylu: „tohle není moje práce, nebudu ti pomáhat.“ Jsem zvyklá spíše na heslo „náš zákazník, náš pán.“ Čeští studenti podle ní působí na první pohled ostýchavě, po lepším seznámení jsou ale milí a zajímaví. Lidé jsou zde prý obecně málo komunikativní a uzavření sociální interakci. Když srovnává sebe a české občany, má pocit, že je oproti nim více kritická v práci a studiu a je ochotná přinést více obětí, aby něčeho dosáhla.

Poslední respondentka se narodila v Rusku, kde žila až do svých 10 let, poté se přestěhovala do Finska. Odpověď na první otázku se příliš nelišila od ostatních. Pro výměnný pobyt se rozhodla proto, že chtěla poznat jinou zemi a kulturu tak, že zde bude nějakou dobu žít, než že zde bude jen jako běžná turistka. O Praze prý slyšela hodně pozitivních reakcí. Dalším důvodem pro výběr Prahy bylo to, že webové stránky univerzity byly pro ni nejsrozumitelnější ze všech, které prohlížela a měly nejlépe napsané informace pro zájemce o studium. Když jí byla položena otázka, co pro ni bylo po příjezdu největší šok, odpověděla: „Hmm… Obrovské množství piva, co tu lidé pijí. Abych pravdu řekla, průběh studia je naprosto opačný, než na jaký jsem zvyklá z Finska. To je zatím největší výzva tady.“ Co ji v ČR pořád překvapuje je to, že jsou lidé pořád čestní, co se týče placení jízdného. Zdá se jí zvláštní, že lidé můžou jezdit všemi typy hromadné dopravy, jak se jim líbí, a přitom jsou zřídkakdy kontrolováni, zda mají jízdenky. Na otázku o zhodnocení českých občanů se ji moc odpovídat nechtělo. Řekl, že nemá utvořený jednotný názor a ani nemá zájem si ho utvářet, myslí si, že je každý jiný. Odlišnost mezi Čechy a Finy spatřuje v pracovitosti. Má dojem, že čeští studenti si ke studiu přibírají i spoustu práce, na rozdíl od Finska, kde se podle ní lidé zrovna do práce nehrnou.

V seminární práci jsme si kladli za cíl zjistit, z jakého důvodu je Česká republika pro zahraniční studenty čím dál více atraktivnější destinací pro studium v rámci výměnného programu Erasmus. Dalším naším záměrem bylo prozkoumat, proč se zahraniční studenti rozhodli právě pro studium v Praze, co je nejvíce hned po příjezdu a po delším pobytu v České republice překvapilo a jak obecně vnímají české studenty v komparaci s jejich vlastní kulturou.

Práci jsme pro přehlednost rozdělili do teoretické a praktické části. V teoretické části jsme představili základní poznatky týkající se kulturního šoku. Uvedli jsme obecnou definici, vysvětlili jsme jednotlivé fáze a možné následky kulturního šoku. Dále jsme se zaměřili na definici některých dimenzí dle Hofsteda.

V praktické části jsme se konkrétně zaměřili na stanovený cíl seminární práce. Pro výzkum jsme si zvolili metodu strukturovaného rozhovoru. Respondentkami se pro naše účely staly studentky z Polska, Nizozemska a Finska, které v současné době na ČZU studují v rámci Erasmu. Zjistili jsme, že respondentky chtěly odcestovat do zahraničí za účelem poznání nové kultury a zlepšení se v komunikaci v cizím jazyku. Dvě respondentky se nám svěřily, že si přímo zvolily Českou republiku na základě její kultury a pozitivních ohlasů na internetu. Tímto děkujeme respondentkám za poskytnuté informace.

Z důvodu nevhodně zvolených otázek v úvodní části práce nebylo dosaženo plánovaných výsledků. Vzhledem k získaným odpovědím nešlo respondenty úplně porovnávat s Hofstedovými dimenzemi. Pouze v případě respondentky z Nizozemska byl patrný kulturní rozdíl v jedné z dimenzí. Nizozemci se projevují jako velcí individualisté, což bylo zřejmé z odpovědí v rozhovoru, např. v odpovědi ohledně obsluhy zákazníků v restauracích.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.

Kvalitativní výzkum trhu . Vladimír Matula - marketingový konzultant a specialista online marketingu [online]. Copyright © 2016 [cit. 31.10.2017]. Dostupné z: http://www.vladimirmatula.zjihlavy.cz/kvalitativni-vyzkum.php

Winkelman, Michael. Journal of Counseling & Development. Nov/Dec94, Vol. 73 Issue 2, p121-126. 6p. , Databáze: Academic Search Complete

HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007. ISBN 80-86131-70-x

Výzkumné otázky:

1. Jaká byla Vaše hlavní očekávání od výměnného pobytu a proč jste si konkrétně vybrali Prahu?

2. Co Vás nejvíce šokovalo po příjezdu?

3. Co Vás udivuje i po delším setrvání v ČR?

4. Jak vnímáte obyvatele ČR?

5. V čem si myslíte, že jste jiní než obyvatelé ČR? 

Počet shlédnutí: 39