Uživatelské nástroje
Řečtí filosofové
Úvod: Filozofie je nejstarší ze všech věd, a i dnes je schopna vyvolávat otázky, které vedou k sporům mezi nejrůznějšími skupinami lidí. Starověká filozofie byla historicky první formou teoretického poznání, vytvořila základy pro rozvoj následující západoevropské racionální tradice. Mezi klíčové oblasti zájmu řeckých filozofů patří významná role antropologie. Tato esej stručně popisuje starořecké filozofy (Sokrata, Platóna a Aristotela).
Sokratés:
Jeho učení rozdělilo starořeckou filozofii na „před-sokratovský“ a „sokratovský“ období. Sokratés zkoumal vnitřní svět. Postoj k Sokratovi v athénské společnosti byl ambivalentní. Pro některé byl výrazem velkého mudrce, pro jiné - nečistým šarlatánem, který svádí mládež a nemá úctu k bohům. V roce 399 př. n. l. byl filozof předveden k soudu. Obvinění znělo: „Sokratés je vinen tím, že neuctívá bohy, které ctí město, a zavádí nová božstva, a je vinen tím, že kazí mládež.“ Filozofie Sokrata, která předpokládala snahu o sebeposílení, nadřazenost hodného člověka nad nehodným, omezení moci davu a dodržování zákonů, se nelíbila politikům. Podle Platóna Sokratés svůj poslední den strávil v kruhu svých žáků. Uklidňoval je rozhovory o nesmrtelnosti a osudu duše po smrti. Zvláštnost Sokratovy filozofie spočívala v tvrzení, že filozofie by měla být dostupná všem lidem, nejen vybraným elitám, a každý člověk má právo a možnost hledat pravdu a rozvíjet svůj rozum. Věřil, že moudrost a ctnost jsou úzce spjaty a že pouze moudrý člověk může být dobrý. Dialektika podle Sokrata - metoda zkoumání pojmů, způsob stanovení definic. Pro něj byla definice nějakého pojmu odhalením obsahu tohoto pojmu, nalezením toho, co je v něm obsaženo. K dosažení přesných definic Sokrat rozděloval pojmy na rody a druhy, přičemž sledoval nejen teoretické, ale i praktické cíle. Sokrat byl přesvědčen, že rozumný člověk, „rozlišující v teorii i v praxi předměty podle rodů“, tímto způsobem může rozlišit dobro od zla, vybrat si dobro a být morálně vysoký, šťastný.
Platón:
Zakladatel platónské školy myšlení a Akademie, první vysokoškolské instituce na západním světě. Je považován za jednoho z nejdůležitějších a nejvlivnějších lidí v dějinách lidstva a klíčovou postavu v dějinách starořecké a západní filozofie - spolu se svým učitelem Sókratem a nejznámějším ze svých žáků Aristotelem. Často je Platón také nazýván jedním z zakladatelů západní náboženství a duchovnosti. Platón byl inovátorem písemného dialogu a dialektických forem ve filozofii. Jeho nejznámější přínos je teorie idejí: Podle Platónovy filozofie musíme hledat pravdivý obraz předmětu ve světě idejí. Existuje svět idejí nezávislý a oddělený od světa věcí, nacházejí se v samostatném nadsmyslovém prostoru. Ideje jsou věčné a nezměnitelné. Ideje působí jako cíl, ke kterému směřuje všechno existující jako k nejvyššímu dobru. Platónova nauka o idejích představuje objektivní idealismus; nedílnou součástí jeho idealistické filozofie je učení o duši. Duše působí jako princip prostřednictvím mezi světem idejí a smyslovými věcmi. Teorie spravedlnosti: Platón tvrdil, že ideální stát je postaven na základě spravedlnosti. Spravedlností filozof rozuměl takovou strukturu, kde každý zaujímá své určené místo.
“Podobenství o jeskyni”:
V této části jsem popsala své úplně první (možná neodpovídající realitě) myšlenky po přečtení mýtu: “kdo nebo co jsou podle mě “lidé v kápích”/strážníci z podobenství o jeskyni” Lidé z podobenství, kteří vězňům ukazují stíny předmětů, jsme my sami. Lidská psychologie a podvědomí pracují takovým způsobem, aby nás chránily před traumatickými událostmi, které se v životě stávají. Nejčastěji kvůli vnitřnímu strachu, sami tomu nerozumíme, nedovolíme si některé věci dělat, myslíme si, že nejsme dost chytří, dost krásní nebo úspěšní, a proto „neopouštíme jeskyni“. Abyste se dosáhli “slunce”, potřebujete odvahu, kterou ne každý má (např.: pracuju každý den 10 hodin bez dnů volna a dostanu za to minimální mzdu, už mě nebaví tak žít, ale stále se bojím poslat svůj životopis jiným společnostem, které by mi mohly dát více příležitostí pro kariérní růst, vyšší plat a morálně by mě nezabily, je mi z toho špatně, ale pokud si sáma myslím, že nejsem dost chytrá nebo kvalifikovaná, nic se nezmění(příklad je vymyšlený). Chráníme se před zničením tím, že neděláme věci, které by nám mohly ublížit, ale nebudeme to vědět, dokud to nezkusíme (například: ublížilo by mi, kdybych byla odmítnuta z potenciálně lepší práce? Naprosto ano ,a potřebovala bych skvělé sílu vůle a podporu, abych se i nadále snažila usilovat o lepší život, protože stale si myslím, že „nejsem dost…“). Máme názor jen ten, který osobně považujeme za správný, ale na tomto světě není nic správného (kromě zákonů země, ve které žijete, ale všude je na čem pracovat), každý hodnotí konkrétní situaci pouze na základě jejich osobní životní zkušenosti. Někdy bereme názor někoho jiného za svůj, takže nadále vidíme jen stíny věcí, aniž bychom si všimli samotné podstaty. Každý z nás je svým způsobem egoista a každý se stará především o své pohodlí a o sebe, to je naprosto normální A já sáma se musím stát tím, kdo mě vytáhne z jeskyně, nejspíš já se nebudu chtít vrátit, protože pochopím, čeho jsem si opravdu hodná, ale odvážila bych se?
Aristoteles:
Řecký filosof a vzdělanec klasického období v starověkém Řecku, výrazný příklad „univerzálního člověka“. Vzdělán u Platóna, byl zakladatelem filosofické školy. Aristoteles byl první, kdo rozdělil oblasti lidského poznání na samostatné disciplíny a vytvořil formální systém logického myšlení. Tvrdil, že všechno existující se skládá z hmoty a formy. Vypracoval teorii státu a společnosti, navrhl různé formy vlády, včetně monarchie, aristokracie a demokracie. Teorie poznání. Aristoteles říkal: „Poznání sebe sama je počátek veškeré moudrosti.“ Filosof tvrdil, že poznání začíná zkušeností, a poté člověk generalizuje zkušenost a vytváří univerzální pojmy, které umožňují chápat svět jako celek.
Závěr:
Na závěr bych chtěla říci, že všichni výše uvedení filozofové (a filozofie jako celek, od VII. do IV. století př. n. l.) zanechali ohromný stopu ve vývoji myšlení a kultury jak antického, tak moderního společenství. Přispěli k formování antropologie jako vědy. A i dnes, v době technologického pokroku, zůstávají otázky, které položili řečtí filozofové, stále aktuální.
Počet shlédnutí: 41