obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie: • thuy_trang_vuova
zs2023:thuy_trang_vuova

Thuy Trang Vuová

Základy antropologie

Dne 31.12.2024, Sokolov

Evoluční teorie a evolucionismus aplikovaný na kulturu

Úvod

Evoluční teorie a evolucionismus, původně koncepty spojené s biologickým vývojem, pronikají i do oblasti kultury, odkrývajíce fascinující perspektivy na chápání evoluce lidské společnosti. Tato eseje se hlouběji ponoří do spojení evoluční teorie a evolucionismu s kulturní sférou.

Proč se stala evoluční teorie Charlese Darwina vědeckým a filozofickým milníkem?

Darwinovo dílo, „O původu druhů“ z roku 1859, představilo teorii evoluce prostřednictvím přirozeného výběru. Jeho teorie argumentovala, že organismy s výhodnými vlastnostmi mají větší šanci na přežití a reprodukci, což postupně formuje populaci. Nejenže poskytla nový pohled na evoluční procesy, nabídla totiž vědecké vysvětlení původu a vývoje života, který nebyli založeny na náboženských dogmatech. Darwin ji také pevně podpořil konkrétními důkazy, čímž otevřel novou kapitolu v biologii a vědeckém bádání.

Fosilní záznam byl jedním z klíčových prvků, kterými Darwin podložil svou teorii. Při pozorném studiu fosilií si všiml postupného vývoje života na Zemi. Starší druhy byly často nalezeny v hlubších vrstvách a novější druhy ve vrstvách blíže povrchu. Tento fakt naznačoval, že druhy nejsou neměnné, ale vyvíjejí se a mění se v průběhu času. Pozorování v přírodě během Darwinovy plavby na lodi HMS Beagle byla z další důležitých součástí podpory teorie. Jeho dlouhodobý pobyt na Galapágách, kde studoval rozmanitost druhů, mu umožnil vytvořit si představu o přizpůsobení druhů k různým prostředím. Různorodost na jednotlivých ostrovech naznačovala, že přírodní výběr hrál klíčovou roli ve vývoji a zachování života. Srovnávací anatomie byla třetím pilířem Darwinovy argumentace. Při studiu anatomie různých druhů si všiml podobností v jejich stavbě. Například kosti končetin, které se vyskytují u různých skupin živočichů, ukazovaly na společného předka. Tato podobnost byla interpretována jako výsledek evolučního dědictví.

I přes to, že Darwinova teorie evoluce přinesla revoluční pohled na vývoj života a stala se základem moderní biologie, stále probíhají diskuse a kontroverze ohledně některých jejích aspektů. Existují nedostatky a nejasnosti v samotné argumentaci Darwina.

Jeden z hlavních témat, jsou nedostatky přesvědčivých důkazů ve fosilních záznamech, který umožňuje kritikům poukazovat na to, že ve fosilním záznamu by mělo být více důkazů o přechodných formách mezi různými druhy. Argumentují, že absence těchto průchodů vyvolává otázky ohledně toho, jak mohly vznikat nové druhy. Některé organismy byly identifikovány jako možné přechodné formy, ale některé oblasti jsou stále nevyjasněné.

V článku Evoluce vs. Kreacionismus o tvůrcích dokumentárního seriálu „Putování s pravěkými lidmi“ a jejich tvrzení, že fosilní nálezy mezičlánků člověka by se vešly do kufru většího auta, což zdůrazňuje zdánlivý nedostatek přechodných forem v paleontologických nálezech. Tato kritika nalézá oporu v slovech renomovaného vědce, paleontologa a evolučního biologa Stephena Jaye Goulda. Gould ve své knize „Pandin palec“ tvrdí, že fosilní nálezy neposkytují dostatečnou podporu pro představu postupných změn. Podle něj nové druhy ve fosilních nálezech téměř vždy objevují náhle a předchozí články vedoucí k předkům chybějí. Dále argumentuje, že kdyby evoluce probíhala postupně, měly by geologické horniny obsahovat množství postupně se lišících organismů, což však v praxi nenacházíme. Jeho tvrzení, že paleontologové zaplatili přemrštěnou cenu přistoupivší na Darwinův argument, naznačuje, že se vědci možná příliš drží svých představ a brání své teorie až za každou cenu.

Můj pohled na věc je takový, že existují mnoho příkladů fosilních přechodných forem, které ukazují postupné změny v rámci evoluce. Například nejranější fosilní nález koní Hyracotheria a Eohippusa ukazující postupné změny v anatomii a velikosti. Také, že ne všechny organismy se dobře fosilizují, a mnoho fosilií může být ztraceno v důsledku geologických procesů. Fosilní záznam není úplný, ale i přesto poskytuje mnoho důkazů o evoluci.

Krom nedostatků fosilií, jsou zde námitky, který odmítaly evoluční teorii z ideologických nebo kulturních důvodů. Nejčastějším důvodem odmítání evoluční teorie jev rámci náboženských přesvědčení.

V historickém kontextu se společnosti ocitly v zajímavém napětí mezi touhou po poznání a potřebou vysvětlit neznámé. Společnost byla v této fázi odkázána na pozorování okolního světa, což vedlo k častému uchýlení se k náboženským vysvětlením, která byla jednodušší a přístupnější. Přírodní jevy, jako bouře, zemětřesení a další nepředvídatelné události, byly často vnímány jako projevy nadpřirozených sil. Lidé, konfrontováni s jevy, které nebyly okamžitě pochopitelné, hledali vysvětlení a náboženská vysvětlení poskytovala jednoduchý rámec pro porozumění těmto záhadám. Náboženská víra hrála klíčovou roli v udržování morálního rámce a stability ve společnosti. Víra v nadpřirozenou bytost, která stvořila život, poskytovala etické normy a morální hodnoty, které upevňovaly společnost.

Lze říct, že odmítání evoluční teorie z častého náboženského hlediska bylo částečně způsobeno neznalostí a omezeným přístupem k vědeckým poznatkům. V dobách, kdy moderní vědecké poznatky a technologie nebyly k dispozici, společnosti čelily výzvě vyrovnat se s neznámým pomocí prostředků dostupných v daném období.

V dnešní době, kdy lidstvo dosáhlo významného vědeckého pokroku v porovnání s minulými dobami, důvodem odmítání z pohledu víry hluboce věřících jednotlivců. Jejich víra vychází z přesvědčení o jedinečném postavení člověka vytvořeného Bohem. Že lidská morálka má božský původ a že existují absolutní normy správného a nesprávného, které jsou dané náboženstvím. Mnozí z nich otázku stvoření světa doslovně interpretují z biblického popisu v knize Genesis, kde Bůh stvořil svět za krátkých šesti dnů. Ti, kteří věří v doslovný výklad biblického popisu stvoření v knize Genesis, odmítají přijmout evoluční teorii, která hovoří o postupném procesu rozvoje života po miliardách let. Pro ně náhodné procesy evoluce nejsou akceptovatelným mechanismem pro vytváření složitých forem života, a přijetí evoluční teorie by mohlo otřást jejich náboženskými a morálními přesvědčeními.

Konflikty mezi vědeckým a náboženským pohledem na původ života neznamenají, z mého pohledu, že náboženství přesvědčení samo o sobě je jediným jediným důvodem pro odmítání evoluční teorie. Pozoruhodným ukazatelem toho je fakt, že zakladatel evoluční teorie, Charles Darwin, byl v raném období svého života věřícím. Vývoj jeho názorů ukazuje, jak vědecký výzkum může ovlivnit osobní přesvědčení a jak složité mohou být vztahy mezi vědou a náboženstvím. Mnoho náboženských tradic přijímají vědecký výklad evoluce jako mechanismu, který může být součástí Božího plánu. Existují lidé, kteří jsou věřící, a přesto akceptují evoluční teorii, a naopak existují lidé, kteří jsou ateisté nebo agnostici a odmítají evoluční teorii z jiných důvodů.

Postupním procesem byla však evoluční teorie přijímána vědeckou komunitou. Darwin prezentoval řadu důkazů, včetně geologických a biologických, které podporovaly jeho teorii. S nástupem vědecké revoluce, začal gradualistický posun od náboženských vysvětlení k vědeckým pohledům. Veřejnost měla v některých případech obtížnosti s přijetím myšlenky, zvláště v souvislosti s konceptem společného předka s opicemi a přirozenými mechanismy evoluce. V průběhu času evoluční teorie získala větší podporu a stala se klíčovým prvkem biologického výzkumu a výuky.

Sociálního darwinismu

Princip „Přežití nejpřizpůsobivějšího“ z evoluční teorie představuje základní myšlenku sociálního darwinismu. Podle této koncepce mají ve společnosti přežívat a prosperovat ti jedinci, kteří jsou nejlépe přizpůsobeni svému sociálnímu prostředí. Z hlediska evoluce byli úspěšní ti jedinci, kteří byli schopni nejlépe využít své dovednosti k přežití a reprodukci. Tento koncept byl aplikován na společenské struktury s argumentem, že ti, kdo jsou nejsilnější a nejlépe přizpůsobeni, by měli dosahovat výhod ve formě bohatství, moci a sociálního postavení.

Nerovnosti a hierarchie, viděné jako přirozené výsledky přirozeného výběru, tvoří další klíčový prvek sociálního darwinismu. Zastánci této filozofie tvrdí, že společnost by měla reflektovat přirozené hierarchie existující v přírodě, a že bohatství a moc by měly být přisuzovány těm, kteří jsou schopni dosáhnout vysokého sociálního postavení.

Mezi zastánce patřil Herbert Spencer, britský sociolog a filozof, který rozvíjel myšlenky týkající se evoluce, společenského vývoje prosazoval tvrdý individualismus. Jeho názory zahrnovaly přesvědčení, že společnost by se měla vyvíjet přirozeným způsobem a že intervence ve prospěch chudých nebo slabých by mohla narušit přirozený vývoj společnosti. Dalo by se argumentovat, že Spencerův individualismus zdůrazňoval osobní svobodu a odpovědnost, důraz na individuální iniciativu a možnost rozhodování o vlastním osudu může být považován za podporu morální autonomy.

Avšak, mé přesvědčení vychází z názoru, že tento pohled nemá dostatečný ohled na strukturální a systémové faktory, které mohou ovlivnit postavení jednotlivců ve společnost. Mnozí jedinci v slabších sociálních vrstvách nejsou za svou situaci zcela odpovědní. Existují strukturální systémové překážky, které mohou znemožňovat některým lidem postoupit na vyšší sociální úroveň. Nerovnost ve společnosti může být důsledkem faktorů, jako jsou socioekonomické podmínky, diskriminace a nedostatek příležitostí. Přístup k vzdělání, zaměstnání a zdravotní péči může být omezen a těžce dostupný pro některé skupiny lidí. Spencerovo zdůrazňování tvrdé soutěže a přežití nejschopnějších může vypadat, jako by ignoroval tuto nedostatečnou rovnost příležitostí. Jeho odmítání sociálních reforem a sociální spravedlností ho vedli ke kritikám za nedostatek empatie a ignorování lidské utrpení a obtíže, kterým čelí méně privilegované vrstvy společnosti.

Jsem toho názoru, že pohled na individuální svobodu a odpovědnost, jak ho prosazoval Spencer, by měl být vyvážen ohledem na kolektivní odpovědnost společnosti za podporu svých slabších členů. Nedostatek empatie vůči těm, kteří čelí obtížím, a odmítání sociálních reforem vedoucích ke zlepšení podmínek pro všechny, mohou způsobit trvalou nerovnost a nespravedlnost. Zastávám názor, že udržitelnější a etičtější společnost by měla klást důraz na spravedlnost, rovnost příležitostí a solidaritu, aby každý jednotlivec mohl dosáhnout svého plného potenciálu bez ohledu na sociální pozici.

Sociální darwinismus se také zapojuje do diskuse o eugenice, což je snaha o ovlivňování genetického materiálu populace. Tato myšlenka vychází z přesvědčení, že společnost by měla podporovat reprodukci jedinců s považovanými genetickými výhodami. Tento přístup spojuje evoluční teorii s myšlenkou aktivní manipulace genetickým materiálem s cílem zlepšit kvalitu populace.

Některé nápady spojené s eugenikou byly v minulosti zneužity k rasové diskriminaci a násilným praktikám, jako sterilizace v USA v první polovině 20. století. V některých částech USA byly prováděny programy nucené sterilizace, které měly za cíl omezit reprodukci jedinců považovaných za „nemorální“, „nemocné“ nebo „sociálně nedostatečné“. Tito jedinci byli často označováni za geneticky nežádoucí.

Jeden z nejznámějších příkladů pochází z případu Carrie Buck v roce 1927. Carrie Buck byla mladá žena, která byla umístěna v ústavu pro mentálně postižené, ačkoliv nebyla postižená mentálně. Byla podrobena nucené sterilizaci na základě argumentu, že byla „imbecilní“ a její rodinná historie byla považována za problematickou. Rozhodnutí Vrchního soudu USA v případu Buck vytvořilo právní precedens pro provádění nucených sterilizací v rámci eugenických programů.

Není bezpodmínečně jednoznačné, že sociální darwinismus správně interpretuje evoluční teorii. Většina vědecké komunity zdůrazňuje, že přirozený výběr je mechanismus ovlivňující biologický svět a není vhodné ho přímo přenášet na složitější sociální struktury. Přestože evoluční teorie může poskytnout cenný pohled na biologický svět, její přímá aplikace na společnost vyvolává etické otázky a vyžaduje citlivý a kritický přístup.

Jak se evolucionismus aplikovala na kulturu podle Lewise Henryho Morgana ?

Evoluční teorie aplikovaná na kulturu reprezentuje fascinující přístup k porozumění vývoji lidských společností a jejich kulturních projevů. Tato teorie spojuje evoluční principy s kulturním chováním a hledá paralely mezi biologickým vývojem a formováním lidských kultur. Jeden z mnoha klíčových evolucionistů Lewis Henry Morgan formoval evoluční teorii aplikovanou na kulturu přinesl jedinečné příspěvky k formování této teoretické perspektivy prostřednictvím svých výzkumů a konceptů.

Lewis Henry Morgan, významný americký antropolog 19. století, přinesl do evoluční teorie zajímavé perspektivy týkající se vývoje lidské kultury. Morganovy nejvýraznější příspěvky k evoluční teorii se nacházejí v jeho díle „Ancient Society“ z roku 1877. Zde formuloval tři stadia vývoje lidské společnosti: divoké (lovci a sběrači), barbar (pastevci) a civilizovaný (zemědělci). Morganova teorie reflektovala jeho víru v postupný vývoj od jednoduchých forem společnosti k těm složitějším. Své teorie opíral o studium různých společností a kultur, přičemž zaměřil svou pozornost zejména na indiánské kmeny Severní Ameriky. Mezi některé zkoumané kmeny patřily Irokézové, Siouxové, Choctawové a další. Morgan se věnoval terénnímu výzkumu, snažil se porozumět jejich sociálním strukturám, rodinným organizacím, ekonomickým praktikám a náboženským systémům. Jeho etnografické studie měly za cíl identifikovat společné rysy a vzory mezi těmito kmeny, které posloužily jako základ pro formulaci jeho teorií o vývoji společnosti. Morganova práce byla zakotvena v osobním setkávání s těmito společnostmi a získávání první ruky informací o jejich kultuře a organizaci. Studium indiánských kmenů Severní Ameriky poskytlo Morganovi konkrétní příklady a data, které podpořily jeho koncept tří stadií vývoje společnosti.

V prvním stadiu, označovaném jako „divošštví,“ Morgan představoval lovce a sběrače. Tato fáze vývoje byla spojena s jednoduchými formami společnosti, kde lidé žili zejména z lovu zvěře a sběru potravin z přírody jako jsou plody. Jejich životní styl byl výrazně spojen s přírodními cykly a dostupností potravin v daném prostředí. Sociální struktury byly pravděpodobně jednoduché a méně diferencované. Společnosti byly často malé a nomádské, což odpovídalo potřebám lovce a sběrače přizpůsobujícího se různým oblastem pro získávání potravy. Organizace společenství byla pravděpodobně založena na jednoduchých rodinných nebo kmenových strukturách. Kultura ovlivňována především přírodními podmínkami. Způsob života, rituály a pověry byly těsně spojeny s přírodou a jejími cykly. Lidé se museli přizpůsobovat proměnlivosti prostředí, což mělo vliv na jejich zvyky a tradice. V této fázi byla technologická diverzita pravděpodobně omezená. Nástroje a technologie byly jednoduché a vytvářely se podle potřeb lovu a sběru. Lidé v divokém stadiu se spoléhali na přírodní materiály a své vlastní dovednosti k vytváření nástrojů nezbytných pro jejich přežití.

Druhé stadium, označované jako „barbarství,“ reprezentovalo fázi pastevectví. Morgan předpokládal, že společnosti v této fázi se specializují na chov dobytka a začínají vyvíjet první formy pastevectví. Lidé v této fázi začali aktivně domestikovat a chovat zvířata pro různé účely, jako je potrava, oděvy a další materiály. Morgan předpokládal, že v tomto období dochází k rozvoji technologických dovedností. Společnosti vytvářejí složitější nástroje a zařízení pro efektivnější zpracování a využívání zdrojů, což vede k pokroku ve výrobě a technologickém postupu a s nárůstem sociální komplexity se společnosti začaly organizovat do větších skupin, mohly to být kmeny nebo kmene, které spolupracovaly a organizovaly se do větších celků. S hierarchií a rozdělením práce se jednotlivé role a povinnosti stávají specializovanějšími. Technologický pokrok a specializace pracovních rolí pravděpodobně vedly k hospodářskému rozvoji. Společnosti mohly efektivněji využívat zdroje a obchodovat s ostatními skupinami.

Posledním stadiem bylo „civilizované“ období spojené s rozvojem zemědělství. Morgan věřil, že v této fázi společnosti přecházejí od pastevectví k zemědělství, což přináší hluboké proměny ve společenské struktuře, způsobu získávání potravy a vede k vytvoření stabilních komunit. S tímto přechodem společnosti dosahují vyšší hustoty obyvatelstva, přičemž lidé začínají usazovat do sídel a měst, což otevírá nové organizační výzvy a příležitosti. Nastává vývoj komplexnějších kulturních prvků, jako jsou psané jazyky, umění a organizovaná náboženství. Společnosti se postupně specializují v různých oblastech, což přináší rozmanitost a komplexitu v oblasti kultury. Formuje se stabilní komunita, kde zemědělství hraje klíčovou roli v ekonomice. Lidé budují pevnější sociální vazby a organizují se do sofistikovanějších sociálních struktur. Dochází k pokroku ve společenské organizaci, s rozvojem specializovaných povolání a hierarchie. Ekonomický růst je podněcován rozvojem zemědělství a využitím nových technologií pro zpracování potravin a zlepšení pracovních procesů.

Morganovo rozdělení vývoje společnosti poskytlo strukturovaný rámec pro pochopení změn v lidské kultuře. Jeho teorie nabídla systematický pohled na historický vývoj společností a umožnila antropologům a sociologům klasifikovat a analyzovat různé formy společenské organizace. Hierarchie tří stadií poskytla strukturovaný rámec, který umožnil porovnávat a kategorizovat různé etnické a historické skupiny. Jeho zdůrazňování role technologických inovací v evoluci společnosti bylo v jeho době inovativní. Považoval technologii za hnací sílu změn ve společnosti a spojil ji s ekonomickými faktory, zejména s přechodem od lovu a sběru k pastevectví a zemědělství. Tímto způsobem posunul pozornost na význam produktivních prostředků a způsobů výroby jako klíčových prvků vývoje společnosti. Morganova práce podporovala evoluční teorii v antropologii, která hledala vzory a vývojové trendy v lidské kultuře na základě pozorování a systematické klasifikace. Jeho teorie poskytovaly teoretický rámec pro porozumění procesu přechodu mezi jednotlivými stadii.

Nicméně, existují zde kritické pohledy na Morganovu teorii. Morganova víra v předem daný a nevyhnutelný postup kulturního vývoje od jednodušších k složitějším forem společnosti vyjadřovala jeho deterministický pohled na evoluci lidské kultury. Podle jeho teorie byl kulturní vývoj vnímán jako daný a předurčený, což naznačuje omezenou flexibilitu společností v tomto procesu. Tato perspektiva však vyvolala kritiku od některých odborníků. Kritici poukazují na to, že Morganův model, který hierarchizoval vývoj společností do tří stadií, nedostatečně zohledňuje komplexnost historických faktorů. Nedostatečně reflektuje různorodost událostí, změn a vlivů, které formovaly kulturní vývoj. Mezi tyto faktory patří jazyk, umění, náboženství, zvyky, hodnoty a instituce, které mohou mít podstatný vliv na formování každé společnosti. Dále kritika směřuje k omezenému množství empirických důkazů a pozorování, na nichž byly Morganovy teorie postaveny. Jeho etnografická práce, zejména studie sociální organizace indiánských kmenů Severní Ameriky, poskytla konkrétní příklady, ale mohla být ovlivněna omezeným vzorkem a specifickým kontextem. Morganova metoda vědeckého výzkumu byla také omezena tehdejšími znalostmi, technologiemi a metodologií, což může ovlivnit celkovou přesnost a univerzálnost jeho teorií.

Navzdory kritice zanechal Morgan důležité dědictví v oblasti antropologie. Jeho koncept stadií vývoje přispěl k formování pojetí o evoluci kultury, ačkoliv moderní antropologie upřednostňuje komplexnější a kontextuální přístup. Morganova práce vytvořila základ pro další zkoumání v oblasti sociokulturní evoluce a ovlivnila mnoho antropologů následujících generací.

Závěr

Celkově lze konstatovat, že evoluční teorie hraje klíčovou roli v našem chápání původu a vývoje života na Zemi. Biologický pohled na evoluci poskytuje vědecký rámec pro zkoumání genetických a morfologických změn u organismů a nabízí nám hlubší porozumění rozmanitosti života. Nicméně, stejně jako v případě většiny vědeckých teorií, i evoluční teorie se setkala s několika omyly a kontroverzemi. Existují odpůrci evoluční teorie, kteří prosazují kreacionismus. Konflikt mezi evolucí a kreacionismem přetrvává, ačkoliv vědecké důkazy výrazně podporují evoluční pohled na vývoj života.

V kulturním kontextu byl evolucionismus klíčovým prvkem vývoje antropologie a zkoumání lidské společnosti. Sociální darwinismus nám ukazuje, jak evoluční myšlenky zasahují i mimo biologii a antropologii, pronikajíce do oblasti sociologie a společenských vztahů. Jeden z představitelů evolucionismu, Lewis Henry Morgana, přinesl do popředí myšlenky o vývoji lidské kultury a společnosti.

Je patrné, že evoluční teorie přináší hluboké pochopení o složitosti a jednotlivých aspektech vývoje života, ať už se jedná o biologii nebo kulturu. Je neustále rozvíjenou teorií, která si získává stále nové aspekty a aplikace v různých vědních odvětvích, což ji činí jedním z klíčových pilířů vědeckého bádání o životě na naší planetě.

Zdroje

—-

Počet shlédnutí: 47

zs2023/thuy_trang_vuova.txt · Poslední úprava: 29/05/2024 19:41 autor: 127.0.0.1

Nástroje pro stránku