Židovské svátky

Lukáš Pojer, Roman Bulgakov, Igor Yatsko. Židovské svátky: Šabat a chanuka. Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2015. http://www.hks.re/wiki/2015:judaismus_-_svatky

Náboženství bylo a je nedílnou součástí lidské společnosti a lidských dějin. Od nepaměti ovlivňovalo jejich chod a určovalo jejich podobu. V dnešní době se k nějakému náboženství hlásí miliardy lidí a věřící tvoří většinu naší populace. Různé náboženství zahrnují tradice a svátky a právě jimi se tato práce zabývá.

Tato práce se zaměřuje na judaismus, židovské náboženství, které se označuje jako nejstarší monoteistické náboženství, z jehož podstaty vychází křesťanství i islám. Jedná se o nemisijní náboženství, takže jeho hlavní úlohou není rozšiřování víry. Součástí židovského náboženství jsou mnohé svátky a tradice, které by se měly přísně dodržovat, ale vždy tomu tak není například v závislosti na prostředí nebo jiných faktorech. Židovská kultura svým dílem ovlivnila českou i evropskou společnost, přesto o ni lidé nemají velké povědomí a i proto bylo toto téma vybráno.

Nejprve se práce zaměřuje na historii judaismu, některé důležité židovské zvyky a tradice a také na život Židů na českém území ať už v dobách středověku nebo v moderním období.

Práce dále popisuje židovské svátky šabat a chanuka a zvyky s nimi spojené. Tyto svátky byly vybrány, protože patří k těm nejvýznamnějším a můžeme u nich jistou podobnost se svátky, které se běžně slaví v ČR. Chanuka, známá jako svátek světel, který se slaví jednou ročně. Šabat je nejdůležitější svátek v judaismu, který se slaví každý týden. Začíná v pátek západem Slunce a končí v sobotu večer.

Cílem této práce je přiblížit židovské svátky šabat a chanuka a porovnat jak se liší jejich slavení v ČR a Izraeli a zodpovědět výzkumnou otázku a zvolené podotázky. Výzkumná otázka: Jak probíhají židovské svátky šabat a chanuka v ČR a Izraeli?

Výzkumné podotázky:

• Jak probíhají přípravy na šabat?
• Jaké obřady jsou součástí šabatu?
• Jak vypadá zákaz práce o šabatu?
• Jak se slaví chanuka?

Průběhem šabatu se zabývá Simon Philip de Vries ve své knize Židovské obřady a symboly¹⁾. Popisuje přípravu Židů na šabat a věci, které takový šabat obnáší. Zaobírá se obřady během pátečního i sobotního dne, které jsou nejčastěji spojené s rodinou a modlitbami. Zmiňuje se i o zákazu práce a šabat popsuje jako den, kdy mají Židé oprostit své myšlenky i ruce od práce a tvorby. Zmiňuje se i o konci a rozloučení se se šabatem, kdy se život Židů vrací do uspěchaného světa. Dále se zaobírá havdalou, která je součástí třetí hostiny a důležitostí třetí hostiny pro různá židovská hnutí. Nakonec popisuje své osobní zkušenosti se šabatem, který slavil v Hamburku a Lvově.

Se svátkem šabat se můžeme setkat v knize Svátky v životě Židů²⁾ od Marca Sterna. Popisuje ho jako posvátný den a jedinečný den. Ve své knize se věnuje přípravám na šabat od nakupování, uklízení a vlastní koupelí. Zmiňuje také 39 zakázaných prací během šabatu. Vysvětluje kiduš jako požehnání nad vínem. Zaobírá se také koncem šabatu a havdalou.

Ten se ve své knize zaobírá také chanukou, podrobně líčí historii tohoto svátku o povstání Makabejských. Dále se zabývá slavením chanuky a tradicemi, které jsou s ní spojené, ať už se jedná o zapalování svícnu, hraní drejdlu nebo o přípravu jídla.

Židovské svátky³⁾, kniha od Jana Diveckého popisuje jednotlivé židovské svátky, které ve své knize dělí na svátky biblické, které se dále dělí na svátky poutní a tzv. vysoké, poté na svátky historické, moderní, postní dny a ostatní významné dny. Zabývá se historií židovských svátků, jejich průběhem i měnícím se významu některých svátků v průběhu dějin. Ten popisuje na svátku chanuka, která byla nejprve pouze připomínkou vítězství Makabejských nad Řeky, poté rabi Löw viděl význam chanuky ve vyvolenosti židovského národa, která neztrácí svůj význam ani v exilu a nakonec v dnešní době je chanuka a chanukové dárky odpovědí na křesťanské Vánoce.

Marie Třešnáková se průběhem šabatu zaobírá ve svém článku Vzpomínky na Izrael⁴⁾. Pohlíží na něj jako na úžasný svátek, při kterém by lidé měli být hodní, klidní, vstřícní a ohleduplní. Ve svém článku popisuje přípravy na šabat, které popisuje na příkladu své sestřenice. Dále líčí své zkušenosti se zákazem prací o šabatu a nakonec popisuje průběh šabatové hostiny.

Šabatem se zabývá také Jana Šustová ve své publikaci nazvané Šabat je nejdůležitější židovský svátek⁵⁾. Píše o průběhu dne v pátek i v sobotu a obřadech, které jsou toho součástí. Ve svém článku tak debatuje s Terezou Gafny Foltýnovou o zákazu práce během šabatu, ta uvádí některé příklady prací, co se vykonávat nesmí, ale přesto je někteří vykonávají, protože to například za práci nepovažují.

Článek Chanuka⁶⁾ na stránkách federace židovských obcí pojednává o svátku chanuka, přibližuje historii tohoto svátku a popisuje různé obřady a tradice, jako je například zapalování svícnu, hraní drejdlu nebo zpívání písní. Popisuje také rozdíly v zapalování svícnu podle Hilelovy a Šamajovy školy.

Existuje velké množství metod, které pomáhají dělat práci kvalitnější a výsledky některých z nich se objevují v této práci. V té jsou použity kvantitativní i kvalitativní metody. Kvantitativní metody používají standardizované techniky a lze je použít na větší počet dat. Z kvantitativních metod byly v této práci využity metody studia dokumentů a dotazník. Kvalitativní metody využívají nestandardizované techniky a na rozdíl od kvantitativních se snaží jít problému více do hloubky. Z kvalitativních metod byly v této práci použity metody rozhovoru.

U studia dokumentů bylo čerpáno především z odborných časopisů, knih a statistických údajů. Zejména u odborných publikací se jedná o spolehlivý a oproti terénním výzkumům také levný zdroj informací. Nedochází zde ke zkreslení údajů z pohledu výzkumníků. Nevýhodou této metody může být nedostupnost dokumentů, takový problém se ovšem u této práce neobjevil. Studium dokumentů pomohlo k prohloubení znalostí o vybraném tématu a k přípravě otázek k rozhovoru a dotazníku.

Dotazníková metoda byla použita pouze u komunikace s respondenty z Izraele. Jednalo se o dotazník s otevřenými otázkami, což znamená, že v dotazníku nejsou pevně stanoveny odpovědi a dotazovaný může odpovídat dle vlastní vůle. Výhodou dotazníků je možnost získání dat od většího množství lidí.

Poslední použitou metodou byl polostrukturovaný rozhovor. V takovém rozhovoru jsou pevně stanovené otázky, ale jejich pořadí a podoba se může měnit s ohledem na průběh rozhovoru. Výhodou této metody je větší flexibilnost než u strukturovaného rozhovoru, tazatel může reagovat na odpovědi respondenta a například podávat doplňující otázky. Naopak nevýhodou může být malá otevřenost respondentů, zejména pokud tazatele neznají. Rozhovor s respondenty z Izraele probíhal přes sociální síť, zde je nevýhodou absence neverbální komunikace, která může často napovědět, zdali nejsou otázky pro respondenta nepříjemné.

Respondenti

Zezačátku byl problém najít nějaké zástupce Židů, kteří by nám byli ochotni poskytnout nějaké osobní informace, především na internetu se nám nejprve nikoho nepodařilo přesvědčit ke spolupráci. Proto jsme se obrátili na mého kamaráda Kryštofa, který nám poskytl kontakt na své přátele z Izraele.

Spolupráce nakonec proběhla s těmito respondenty:

Česko

Paní Anna – střední generace

Tuto ženu jsme potkali při návštěvě židovské obce v Praze. Sama zařadila do skupiny konzervativních Židů. Pracuje jako bankovní úřednice v Praze, kde také žije. S manželem, který není židovské národnosti, má dvě děti a společně dodržují pouze některé tradice.

„Konzervativní judaismus je střední cestou mezi židovstvím ortodoxním a reformním. Zachovává věrnost židovské tradici a halaše (židovskému právu), ale zároveň se snaží (tam, kde to halacha dovoluje) pružně reagovat na výzvy moderního světa, ve kterém židé žijí.“ ⁷⁾ Konzervativní Židé více lpí na hebrejském jazyce a dodržování šabatu než reformní Židé.

Kryštof – 20 let

Kryštof je studentem religionistiky a hebrejštiny v Praze. Řadí se mezi ateistické Židy, jeho rodiče jsou také ateisty, a tudíž ho k víře nevedli. Poskytl nám mnoho užitečných informací a kontaktů.

Izrael

Moše – 19 let

Je to rozený Izraelec, který žije a studuje v Haifě, momentálně slouží ve vojenské službě. Označuje se za sekulárního Žida. Takoví Židé oddělují víru od státu a například ne vždy chodí do synagogy, jako je tomu u Mošeho.

Guy – 20 let

Guy se rovněž jako Moše narodil v Izraeli, studuje v Haifě a také je ve vojenské službě. Patří k reformnímu směru v judaismu. Reformní směr je typický bohoslužbami v národním jazyce, na rozdíl od ostatních směrů. Při bohoslužbách se také používají hudební názory a rabínem může být i žena.

Historie

Základem judaismu je víra v jednoho boha, jehož jméno nesmí být bráno nadarmo. Pro jméno boží mají v judaismu několik označení, například „JHVH“ (Hospodin), „El“ (Bůh) nebo například „El Šadaj“ (Bůh všemohoucí). Dalším důležitým prvkem je hebrejská bible, Tanach, jejíž součástí je Tóra, Proroci a Spisy. Podstatné místo zaujímají také synagogy. Synagogy bývají rozmanité, neexistují pro ně žádná přesná pravidla, co se týče velikosti a tvaru, avšak často jsou orientovány směrem k Jeruzalému. Konají se v nich různé obřady, společenské akce a bohoslužby. „Jádrem bohoslužby určujícím vnitřní uspořádání modlitebny je předčítání z Tóry. Svitky Tóry jsou přechovávány ve schráně vložené do stěny situované směrem k Jeruzalému a předčítá se z nich z vyvýšeného pultu,“ píše Nicholas de Lange ve své knize Svět Židů⁸⁾. Nejčastější čísla pro celkový počet Židů na světě jsou 14 - 15 milionů. Zeměmi s největším počtem Židů jsou Izrael a USA. Izrael je také jediným židovským státem na světě a nachází se zde i nejposvátnější místo judaismu, město Jeruzalém.

Dějiny judaismu jsou spjaty s historií Izraele a izraelského národa. Podle hebrejské bible pochází izraelský národ ze tří patriarchů a to Abraháma, Izáka a Jákoba. Přibližně ve 3. tisíciletí př. n. l., měl Abrahám táhnout do Kanáanu, který byl podle Bible zaslíben Abrahámovi a jeho potomkům, ale neusadil se tam. Kanáan se nacházel na území dnešní Palestiny, Izraele, Libanonu a Sýrie. Ve 2. tisíciletí př. n. l. začaly na území dnešní Palestiny pronikat nomádské kmeny, jejichž součástí byly i kmeny izraelské. Po získání politické soudržnosti vzniklo izraelské království, jehož králem se podle hebrejské bible stal Saul. Tyto kmeny se jmenovali podle dvanácti Jákobových synů. Jákob byl synem Izáka a vnukem Abraháma a jeho druhé jméno znělo Izrael.

Podle vědeckých teorií kolem 14. až 15. století př. n. l., začaly na území dnešního Izraele pronikat hebrejské kmeny, které později ovládli toto území a vytvořili kmenové společenství Izrael.

O moderním státu Izrael, jak ho známe dnes, se začalo mluvit už v 19. století, avšak až v roce 1948 byl stát Izrael vyhlášen. Stalo se tak po tom, co se Spojené národy v roce 1947 rozhodly o rozdělení britského mandátu Palestiny na židovský a arabský stát. V následné šestidenní válce Izrael rozšířil své území i o značnou část Palestiny.

Židovské zvyky a tradice

Obřízka je, hebrejsky brit mila, je obřad, při kterém jsou židovští chlapci obřezání. Tento obřad vykonává mohel a obvykle se provádí osmý den po narození a dítě je tímto přijato do Abrahamova svazku. Den obřízky může být posunut, například pokud je dítě slabé a nemocné nebo pokud jsou na vině jiné závažné důvody. Obřízce může židovská matka zamezit, ale ani to nic nezmění na tom, že je dítě Židem, jak píše Simon Philip de Vries ve své knize Židovské obřady a symboly⁹⁾ „Židovská žena, která na svět přivede chlapce – v manželství nebo mimo něj a bez ohledu na to, kdo je otcem – může, chce-li, jeho obřízce zabránit. Tím ovšem nezmění nic na skutečnosti, že se narodil jako Žid.“

Dalšími důležitými obřady jsou bar micva, určený pro chlapce, a bat micva, který je určen pro dívky. Jedná se o obřady při nich se z chlapce nebo dívky stává nábožensky dospělý muž, respektive žena. Chlapec se bar micva účastní po tom, co dovrší třinácti let, dívky se obřadu účastní rovněž po třináctých narozeninách nebo po dovršení dvanácti let, v závislosti na směru židovství a komunitě. Obřad obvykle probíhá při nejbližším šabatu a chlapci či dívky jsou při něm předvoláni k Tóře, ze které přečtou určenou pasáž. Pouze v některých ortodoxních náboženských obcích nejsou dívky předvoláváni k Tóře.

Zásadní místo v judaismu má židovská kuchyně. Kašrut je soubor pravidel, který je popsán v Tóře a používá se především ve spojitosti s jídlem. Slovo košer označuje vše, co je povoleno. Ze savců patří mezi povolená, čistá, zvířata přežvýkavci, jejichž kopyto je úplně rozpolcené. Z vodních živočichů jsou povoleny ty, jenž mají ploutve a šupiny. Až na výjimky je zakázaná konzumace hmyzu a červů. Tóra také zakazuje požívání krve, proto se maso zpracovává tak, aby v něm žádná krev nebyla. Judaismus také zapovídá míchání masa a mléka, takže Židé většinou používají více druhů příborů, některé na masné pokrmy a některé na mléčné.

Židé v ČR

Židé v ČR patří k Aškenázům, předci těchto Židů pochází ze střední a východní Evropy.

První zmínky o Židech v Praze a tedy i o Židech na území dnešního ČR pochází z 10. století od židovského kupce Ibrahíma ibn Jákúba, který cestoval střední Evropou. Židovské obce měly určitou autonomii a byly uzavřené v ghettech. Během 1. křížové výpravy došlo k pogromům na Židy a mnoho z nich uteklo do Polska nebo Uher. Ve 13. století vydal Přemysl Otakar II. zvláštní privilegium pro Židy, kdy se dostali pod ochranu koruny a mohli se svobodně pohybovat. Za to museli Židé platit daně a poskytovat úvěry králi. Ve 14. století se v Praze odehrál největší pogrom na židovské ghetto. Změna pro Židy nastala v 18. století za vlády Josefa II., který vydal toleranční patent, který zrušil označování Židů a umožnil jim nastoupit na univerzity.

V moderních dějinách, v roce 1921, žilo na území dnešního ČR přibližně 125 000 tisíc Židů, na území Československo pak dohromady žilo 350 000 Židů. Během 2. světové války se populace Židů výrazně zmenšila, především kvůli masovému vyhlazování, jenž dnes známe pod pojmem holocaust. Po skončení války žilo na území ČR 18 000 Židů, v celém Československu pak 42 000 Židů.

Při sčítání lidu v roce 2011 ¹⁰⁾ se k židovskému vyznání přihlásilo 1 132 obyvatel, ve federaci židovských obcí a ostatních židovských spolcích v ČR je registrováno přibližně 5000 lidí. Odhadem na území ČR žije 15 – 20 000 Židů.¹¹⁾

^{12) 13)}

Pražská židovská obec

V ČR momentálně existuje deset židovských obcí, ta pražská se nachází ve čtvrti Josefov a vrchním pražským rabínem je David Peter. Nalézá se zde pět synagog, Staronová, která je nejstarší synagogou ve střední Evropě, dále tu je synagoga Maiselova, Pinkasova, Klausová a Španělská.

Šabat (hebrejsky „שבת‎‎ “) nebo chcete-li šábes, je podle židovského práva nejdůležitějším svátkem v judaismu. Začíná v pátek večer po západu Slunce a končí v sobotu v noci po tom, co se na nebi objeví první tři hvězdy. Poskytuje den volna pro studium Tóry, modlitby a bohoslužby. Je dnem odpočinku, což lze pocítit především v Izraeli, kde šabat dodržuje většina lidí. Sobota je také sedmým dnem v týdnu, v neděli začíná nový týden. Slavení šabatu je nařízeno desaterem a jeho součástí je řada obřadů a omezení. „V Izraeli je šabat svátkem a dnem dovolené, takže pro mě je to opravdu o odpočinku a získávání síly na příští týden, být s mými přáteli a rodinou a v podstatě dělat vše, co jsem nemohl dělat během rušného týdne. Také mi to umožňuje hodně přemýšlet o mnoha věcech, spojit si a porozumět této tradici mých otců a předků.“ ¹⁴⁾ nám Guy odpověděl na otázku, co pro něho znamená šabat.

Příprava na šabat

Židé by se měli na šabat připravovat celý týden, ale hlavní přípravy probíhají v pátek. Během dne Židé provádí všechny domácí práce, uklízí, aby vše bylo čisté a vše bylo připraveno před setměním. Tento den také patří k nakupování a přípravě jídel. Břetislav Tureček ve svém článku „Začíná šábes a rušné jeruzalémské tržiště rázem utichá“ ¹⁵⁾ píše, o rušném prostřední na tržišti v Izraeli, kdy lidé nakupují jídlo, než budou muset trhovci zavřít. Toto v ČR nehrozí, protože české obchody se samozřejmě tímto svátkem neřídí a Židé si tedy mohou nakoupit i později. Na šabat by měla být připravena tři hlavní jídla, která se podávají při páteční večeři, sobotní snídani a většinou pozdním sobotním obědu. Důležitými prvky k uvítání šabatu patří chléb zvaný chala, který dříve pekly samy hospodyně, ale dnes se většinou nakupuje u pekaře, jak nám, na naší otázku, zda chleba chala peče sama, řekla paní Anna: „Chleba doma nepeču, protože na to nemám čas a nakupuju ho zde, v židovské čtvrti.“ Důležité je také červené víno, které nesmí chybět u páteční večeře. Před šabatem se koná bohoslužba, která šabat uvítá.

Jak již bylo napsáno k šabatu patří také čistota, což se netýká pouze věcí, ale i lidí. Ti by se měli před šabatovou večeří umýt. V Izraeli je především u ortodoxních Židů zvykem chodit do mikve, což je židovská rituální lázeň. V ČR existuje několik starých mikví, které většinou slouží jako atrakce pro turisty, pro veřejnost slouží dvě očistné lázně, které se nachází v Praze a v Brně.

Obřady o šabatu

Před příchodem šabatu se v synagoze konají bohoslužby, které mají uvítat Královnu šabat. Na konci bohoslužby kantor, který vede bohoslužbu, provede kiduš, kdy uchopí pohár s vínem, zvedne ho do výše a pronese požehnání nad nápojem a šabatem. Kiduš se provádí i doma, jak nám řekl Guy: „Moje máma zapaluje svíčky před večeří a můj otec provádí kiduš před naší rodinou večeří.“ ¹⁶⁾ Zapalování svíček, o kterém se Guy zmiňuje, patří také k tradicím během šabatu. Za zapalování svíček obvykle odpovídá žena, paní domu. Muži nejčastěji zapalují svíčky, když v domě žádná žena není. Během šabatu se také často nosí jarmulky, ale ne vždy jak nám na otázku zda při šabatu nosí jarmulku (kipu) odpověděl Moše: „Nosím jarmulku pouze během zapalování svící“. ¹⁷⁾ Jak již bylo zmíněno k šabatové páteční večeři patří chala a víno. Z chaly je vždy před večeří ukrojen malý kousek, který je věnován Hospodinovi.

Sobotní den je klidnější než páteční, platí zákaz práce a rodina tráví svůj čas spolu. Ráno a odpoledne probíhají bohoslužby a den je věnován studiu, ať už v synagogách nebo doma. Během dne se koná ranní hostina, jejíž součástí je opět víno.

Šabat končí sobotní nocí po tom, co se na nebi objeví první tři hvězdy. Čas konce šabatu určuje místní rabín a liší se ve městech i různých zemích. S koncem šabatu je spjata třetí hostina – se´uda slišít -, při které se zpívají z´miroty, což jsou chvalozpěvy k Tóře. Třetí hostina má zvláštní postavení u chasidů - chasidismus vznikl na území dnešního Polska a Ukrajiny – pro které se jedná o nejdůležitější událost šabatu. Součástí je také obřad zvaný havdala, který by se měl provádět nad vínem, ale není to povinností. Součástí havdaly je i vonné koření a bílá nebo barevná propletená svíčka.

Zákaz práce

Pro šabat je typický zákaz práce, existuje 39 zakázaných prací, tyto zákazy ovšem neplatí vždy, například pokud je v nebezpečí lidské zdraví nebo život. Mezi příklady zakázaných prací patří například zemědělské práce, vaření, porážka zvířat nebo zapalování ohně. Zapalování ohně v moderní době znamená například zákaz rozsvícení světel, televize nebo například mikrovlnky. Oba respondenti z Izraele nám na otázku jestli o šabatu pracují, odpověděli, že vzhledem k tomu, že jsou v armádě, tak pracují, pokud musí. Zákazem prací se věnuje také článek „Push for Buses on Sabbath Sets Off Debate in Israel“ ¹⁸⁾, který napsal Jodi Rudoren, zabývá se v něm problémy s dopravou v Izraeli během šabatu a jiných svátků. Hromadná doprava je podstatně omezena, s čímž jsou někteří lidé nespokojeni. Na zákaz práce jsme se ptali i paní Anny, ta nám odpověděla: „Zákaz práce o šabatu většinou dodržuju, je to pro mě den odpočinku po tom, co jsem týden v práci.“ V článku Vzpomínky na Izrael¹⁹⁾ Marie Třešňáková popisuje své osobní zkušenosti se šabatem během návštěvy své sestřenice v Izraeli. Židé se mohou rozhodnout nedodržovat tyto zákazy, ale vždycky je bude šabat ovlivňovat, protože Izrael je šabatu přizpůsoben a jak je psáno výše, je například omezena doprava.

Chanuka (hebrejsky „חֲנֻכָּה‎‎,“) je židovský svátek, známý jako svátek světel, který trvá osm dní. Začíná 25. kislevu, který připadá na konec listopadu nebo začátek prosince, a končí 2. nebo 3. tevetu. Pro zajímavost v roce 2015 bude chanuka podle gregoriánského kalendáře začínat 7. prosince.

Původ názvu tohoto svátku má několik možností. Jednou z nich je rozložení názvu chanuka na chanú (utábořili se k boji) a ká (což znamená hebrejskou číslovku 25). Další možností odvození od slovesa zasvětit (hebrejsky „חנך“)

Chanuka je často spojována s Vánoci, především kvůli společné symbolice světla a podobné době slavení těchto svátků. Mimo to jsou však tyto svátky poměrně odlišné, mají jinou tradici a chanuku nelze považovat za „židovské Vánoce“ jak ve svém článku Festival of Lights ²⁰⁾ píše A. James Rudin. V něm se také zmiňuje o poselství chanuky, o kterém píše: „Každá věřící komunita musí mít možnost dodržovat své posvátné svátky, rituály a liturgie v dokonalé svobodě.“

Svátek připomíná zázrak při vysvěcení druhého Chrámu, který nechali postavit Židé po tom, co se vrátili do Izraele z babylónského zajetí. Stále však zůstali pod nadvládou perské říše, kterou ve 4. století př. n. l. dobyl Alexandr Veliký. Po jeho smrti nejprve říši ovládali egyptští Ptolemajci, kteří nechali národ žit ve svobodě. Změna nastala po nástupu syrských Seleukovců, ti prosazovali helenizaci (pořečťování) židovského národa a zabraňoval jim v dodržování přikázání obřízky a šabatu. Obyvatelé se dali na odpor, když znesvětili druhý Chrám, tím, že tam postavili sochu Dia a na oltáři obětovali vepře. Odpor nejprve vedl židovský kněz Matiáš, po jeho smrti vedl povstání Juda Makabejský. Po dlouholetých bojích Židé zvítězili a Juda nařídil znesvěcený Chrám znovu zasvětit a postavit nový oltář. K tomu byl potřeba olej pro menóru. V Chrámu, ale nalezli pouze malé množství oleje, které by normálně na znovuvysvěcení nestačilo, ale stal se zázrak a menora hořela osm dní.

Slavení chanuky

Paní Anny jsme se zeptali, jestli doma slaví chanuku nebo Vánoce, ta nám odpověděla, že slaví oba svátky.

Jednou z hlavních tradic o chanuce je zapalování svíček na chanukovém svícnu, při němž by měla být přítomna celá rodina. Chanukový svícen má osm svíček a jednu navíc, tkz. šamaš. Svícen by se měl postavit na místo, kde bude dobře vidět. Se zapalováním svíček souvisí jména Hilel a Šamaj. Ti se přeli, jakým způsobem se mají svíčky na svícnu zapalovat. Šamaj tvrdil, že první den je nejdůležitější a šamašem by se měly zapálit všechny svíčky a každý další den by se měla jedna ubrat. Dnes se používá Hilelův způsob, při kterém se každý den zapálí jedna svíčka.

Pro chanuku jsou také typická smažená jídla na oleji, které připomínají zázrak v Chrámu. Na památku Judity, která měla být dcerou Matiáše, se jí mléčná jídla a sladkosti připravené z mléka. Judita měla obětovat svou čest, kdy vyrazila za syrským guvernérem, kterého svedla. Když se syrský generál opil, vzala Judita meč a usekla mu hlavu. Na to, co během Chanuky jí jsme se ptali respondentů z Izraele, Moše nám napsal: „Sofganyuty, mnoho mnoho věcí s olejem, nejsem si jistý jejich jmény, ale určitě mě dělají tlustým!“ ²¹⁾, sofganyut je podobný českým koblihám.

Při chanuce se často hrává drejdl, čtyřstranná káča, na které jsou hebrejská písmena, které v překladu připomínají větu „Stal se tam velký zázrak“, v Izraeli je na drejdlu místo „tam“ „tu“. Odměnou za vítězství jsou malé finanční obnosy, s cílem, aby se zvýšil zájem o židovské dějiny. Nikdo z našich dotázaných respondentů drejdl nehraje, ale hráli ho, když byli malí.

Na chanuku se také místo dárků rozdávají peníze, většinou se jedná o malé obnosy a peníze mohou být také čokoládové. Čokoládové peníze dostává i Moše, která nám napsal: „Dostáváme je od naší babičky, ale je to vždycky trochu ironické (dostávat čokoládové peníze jako dárek).“ ²²⁾

Judaismus je velice zajímavé a významné náboženství s řadou méně i více důležitých svátků. Cílem této práce bylo přiblížit svátky šabat a chanuka a jejich rozdíly v Izraeli, jako hlavním centru judaismu, a ČR.

Na úvod se práce zabývala bohatou historií judaismu a některými důležitými tradicemi a zvyky v životě Židů, jako je obřízka, bar micva či židovská kuchyně. Dále práce popisovala minulost Židů na území ČR, která byla mnohokrát poskvrněna různými pohromami, i jejich život nyní.

V otázce ohledně přípravy na šabat tato práce popsala, co musí Židé každý pátek absolvovat, aby se pečlivě připravili na svůj nejdůležitější svátek. Příprava spočívá především v přípravě jídel na celý šabat a úklidu celého domu. Rozdíl v přípravě na šabat mezi Izraelem a Českem je především v možnostech, které Židé mají v těchto zemích. Izrael je, jakožto židovský stát, přizpůsoben Židům a jejich životu. V ČR na rozdíl od Izraele nehrozí, že by kvůli šabatu zavírali obchody nebo trhy.

Další otázka se zabývá obřady během šabatu, ty mohou svobodně dodržovat jak Židé v Izraeli, tak Židé v ČR. Mezi obřady patří především hostiny, kde by měla být pohromadě celá rodina. Součástí hostin je řada zvyků jako je kiduš, zapalování svící nebo zpívání písní. Způsob slavení šabatu se v obou zemích významněji neliší a záleží především na samotných lidech, jak se rozhodnou tento svátek slavit. V ČR se na rozdíl od Izraele kvůli šabat život nezastaví.

Co týče zákazu práce během šabatu, je na každém Židovi, zda ho bude dodržovat. V ČR nehrozí žádné omezení spojené se šabatem, naopak v Izraeli mohou být šabatem ovlivněni ti, kteří zákazy nedodržují, což mohou být například turisti, kteří musí být připraveni, že o šabatu nemusí jezdit hromadná doprava nebo bude zavřena většina obchodů.

Otázka zabývající se chanukou popisuje historii tohoto svátku a popisuje způsob jeho slavení. Jak v Izraeli, tak v ČR mohou Židé slavit chanuku a dodržovat zvyky s ní spojené. Mezi ty tradiční zvyky patří především zapalování chanukového svícnu, příprava smažených jídel nebo hraní drejdlu. Největší rozdíl mezi oběma zeměmi spočívá v tom, že Židé v ČR někdy slaví místo chanuky Vánoce nebo slaví oba svátky, zejména pokud se jedná o smíšené manželství.

Největší rozdíl mezi slavením obou svátků na území Izraele a ČR spočívá v počtu lidí, kteří tyto svátky dodržují. V ČR žije velice malá komunita Židů oproti Izraeli. V Izraeli je systém na rozdíl od ČR přizpůsoben židovskému náboženství. Na druhou stranu i Židé v ČR mají řadu synagog, kam se mohou jít pomodlit a několik košer obchodů nebo restaurací, což každý praktikující Žid rád uvítá.

Knižní zdroje

• DE LANGE, N. Svět Židů: kulturní atlas. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 1996, 240 s. Kulturní atlasy. ISBN 80-7176-325-x.
• DE VRIES, S. Židovské obřady a symboly. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2009, 299 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 978-80-7021-963-8.
• DIVECKÝ, Jan. Židovské svátky: [kalendářem od Pesachu do Purimu]. 1. vyd. Praha: P3K, 2005, 75 s. ISBN 80-903584-3-8.
• STERN, Marc. Svátky v životě Židů: vzpomínání, slavení, vyprávění. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2002, 247 s. Světová náboženství (Vyšehrad). ISBN 80-7021-551-8.

Internetové zdroje

• BROD, Petr; ČAPKOVÁ, Kateřina; FRANKL, Michal, Czechoslovakia [online], [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/Czechoslovakia
• ČSÚ, Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online], [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=podle-tematu&tu=30562&th=&vseuzemi=null&v=&vo=null&void
• FZO, Chanuka [online], 6. 11. 2010 [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: https://www.fzo.cz/judaismus/svatky/chanuka/
• FZO, Statistika [online], 6. 11. 2010 [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: http://www.fzo.cz/o-nas/statistika/
• Nejčastější otázky [online], [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: http://www.masortiprague.cz/index.php?page=faq&lng=cz
• ŠUSTOVÁ, Jana, Šabat je nejdůležitější židovský svátek [online], [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/judaismus/_zprava/370057
• TOLTS, Mark, Population and Migration [online], [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/Population_and_Migration/Population_since_World_War_I
• TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie, Vzpomínky na Izrael [online], 19.8.2011 [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/133148-vzpominky-na-izrael/
• TUREČEK, Břetislav, Začíná šábes a jeruzalémské tržiště rázem utichá [online], 1.5.2010 [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/zacina-sabes-a-rusne-jeruzalemske-trziste-razem-uticha--726570

Odborné zdroje

• RUDIN, A. James, Festival of Lights. [online] 2006, [cit. 2015-07-26]. ISSN 0002-7049, Dostupné z databáze odborných časopisů EBSCO: http://infozdroje.czu.cz/login?url=http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=23364273&lang=cs&site=eds-live
• RUDOREN, Jodi, Push for Buses on Sabbath Sets Off Debate in Israel [online], 25.4.2015 [cit. 30. 6. 2015] Dostupné z databáze odborných časopisů ProQuest :http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/1675843990/78F42ACF3C7B48C5PQ/1?accountid=26997

Seznam obrázků

1. Davidova hvězda [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Judaismus#/media/File:Star_of_David.svg
2. Mapa Izraele a Haify [online]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cc/Haifa_Israel_Map.png
3. Chlapec při bar micva [online]. Dostupné z: http://1url.cz/Cb2y
4. Staronová synagoga [online]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4b/Praha_Staronova_Synagoga.jpg
5. Šabatové svíčky [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Shabbat#/media/File:Shabbat_Candles.jpg
6. Chanuková menora [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Hanukkah#/media/File:Hanukia.jpg

—-

Počet shlédnutí: 106