Buddhistické meditace a meditační pomůcky – buddhistické země vs. ČR

Klára Fittnerová, Michaela Fleková, Jana Kalendovská, Veronika Němcová, Kateřina Tomšů, Veronika Volfová. Buddhistické meditace a meditační pomůcky – buddhistické země vs. ČR. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/buddhismus2014kruh2

Způsobů a druhů meditací je mnoho, a to nejen buddhistických. Meditace umožňují praktikujícímu rozvíjet schopnost soustředění se, posilovat vlastní vůli a pozvednout se nad nečistoty mysli (tj. síly nevědomosti, žádostivosti a nenávisti) utvářející nekonečný cyklus utrpení, samsaru. Právě meditace jsou jednou z cest k probuzení (dosažení ztišeného a jasného stavu bytí).

Buddhistické meditace slouží ke zklidnění a vyrovnání mysli, rozvíjení žádoucích lidských vlastností a získání vhledu do podstaty bytí.

V rámci této práce jsou popsány následující meditační techniky – meditace všímavosti a vhledu a základní mudry (viz Teoretická část – Meditační techniky).

Tato práce zahrnuje a předkládá čtenáři rozdíly mezi teorií a praxí v buddhistické meditaci, věci k ní patřící, tj. meditační pomůcky, a zapojení těchto rituálů do každodenního života v České republice a buddhistických zemích. Jelikož je toto téma poměrně dost obsáhlé, zaměřuje se práce především na meditační techniky a pomůcky, s nimiž došlo ke kontaktu během provedeného výzkumu.

Hlavní výzkumná otázka byla stanovena následovně:

„Jak se liší meditace a meditační pomůcky v běžném životě vyznavačů buddhismu v buddhistických zemích a v České republice?“

Pro přesnější specifikaci práce jsou dále stanoveny tři podotázky:

• Jaké jsou meditační techniky v teorii a praxi?
• Jaké jsou meditační pomůcky v teorii a praxi?
• Jak lze propojit buddhismus s běžným životem v buddhistických zemích a v České republice?

Prostřednictvím daných otázek se práce přibližuje cíli výzkumu zaměřeného na diverzitu v meditativní praxi v odlišných geografických a kulturních podmínkách v buddhistických zemích a České republice.

Srovnáním meditačních teorií v teorii a praxi se zabývá kniha Meditace klidu a vhledu autora Romana Žižlavského. Jsou v ní předloženy základní a přehledné informace o nauce, která má za cíl plné pochopení naší mysli a celkově nás samých. Autor vychází jak z uznávaných textů, tak ze své vlastní meditační praxe. Čtenář má k dispozici podrobný popis základních meditačních přístupů i úvahu nad vlivem meditace na lidskou psychiku. Autor nesouhlasí s mnohými názory dnešní společnosti, že všechny meditační techniky vedou ke stejnému cíli a je tudíž jedno, kterou si vybereme. Dle jeho názoru na výběru druhu meditace záleží, protože většina jiných technik může mít na člověka neutrální až negativní dopad. V současné době je člověk zvyklý vyhledávat rychlá a snadná řešení, a proto od meditací očekává okamžité výsledky. Tento povrchní přístup vede k častému střídání meditačních technik a většinou končí rezignací. Je důležité si uvědomit, že meditace není vázaná pouze na klášterní život, ale mnoho zkušeností je možné nabýt i v běžném životě. Díky meditaci se otevírá pravdivější a realističtější pohled na život a na samotný princip existence. ¹⁾

Základní poznatky k meditaci všímavosti a vhledu je možné nalézt v knize Meditace všímavosti a vhledu autora Mirka Frýby. Kniha je složena ze tří částí, ve kterých autor popisuje stupně meditačního pokroku od nejnižší úrovně až po dosažení osvícení, čili Nibbány. První část je pouze překladem Buddhovy Velké promluvy o podkladech všímavosti a lze ji chápat jako úvod a představení tohoto typu meditace. V další části se již autor zabývá samotnou meditací a je v ní uveden i určitý návod a vysvětlení pro začátečníky. V části poslední se Frýba věnuje konkrétnímu nácviku meditace všímavosti. Dle autora je velmi důležité meditaci provádět v plné všímavosti. Podstatné je i odstranění nečistot (které zapříčiňují utrpení), a to znalostí vznikání a zanikání veškerých pocitů a jevů. Po trpělivém nacvičování meditace je člověk schopen dosáhnout významných pokroků a ve výsledku se plně oprostit od všech světských pocitů. ²⁾

Úvod do systému buddhistického pojímání člověka ve světě se základy buddhistické meditace přináší kniha Klidná mysl - uvedení do buddhismu a meditace od Roba Nairna. Autor v ní upozorňuje na to, že chceme-li změnit svůj život, musíme především změnit svou mysl. Toho lze nejlépe dosáhnout správným prováděním meditace. V první části knihy je čtenář seznámen se základními principy buddhismu, ve druhé části potom následuje srozumitelný návod, jak meditovat, a to včetně meditačních cvičení pro začátečníky. Podle autora se může naučit zacházet s vlastní myslí prakticky každý. Meditacím a buddhismu se mohou věnovat i ateisté či vyznavači jiného náboženství, jelikož buddhismus je spíš filosofií či životní cestou než náboženstvím. U meditace je dle Nairna nejdůležitější postoj, který k ní zaujmeme. Za její nejpodstatnější prvek autor označuje plnou bdělost založenou na prosté pozornosti a příznivý a otevřený pohled sama na sebe. ³⁾

S tématem práce souvisí i pojem mindfulness (všímavost), o kterém pojednává článek Všímavost: Buddhistická revoluce v psychologii? od Jana Bendy. Autor v článku poukazuje kromě jiných i na Čecha Mirka Frýbu, který koncem 60. let odjel do Indie studovat jógu a meditační postupy a po návratu do Evropy vytvořil originální psychoterapeutickou metodu využívající všímavost (mindfulness) a další principy odvozené z Buddhova učení. Ve světě se pak o růst zájmu o všímavost zasloužil především Jon Kabat-Zinn. Díky němu se v USA buddhistická meditace stala součástí hlavního proudu zdravotní péče. Kromě toho se využívá také ve školách, věznicích a dále např. v obchodních společnostech. Benda upozorňuje na to, že osmitýdenním programem „Mindfulness-Based Stress Reduction“ prošlo od roku 1979 více než 18 tisíc lidí na pěti kontinentech. Program byl nejprve zaměřen na pomoc pacientům s chronickou bolestí a v emočně obtížných situacích. Postupně byl rozšířen na širokou škálu nejrůznějších tělesných onemocnění i duševních poruch. Všímavost se tedy zdaleka nemusí týkat jen buddhistů, ale může pomáhat i široké veřejnosti. ⁴⁾

Tato práce je rozdělena na dvě části, první teoretickou a druhou praktickou, která byla zpracována pomocí kvalitativní metody - polostandardizovaných rozhovorů.

První část je zaměřena na teoretickou oblast, jejímž cílem bylo získání dostatečného přehledu ve zvolené problematice a porozumění tématu z teoretické stránky pro následnou realizaci osobního výzkumu v praktické části. Jak je již výše uvedeno – meditační techniky i pomůcky jsou v buddhismu poměrně dost rozmanité, jelikož buddhismus není jednotvárný, ale dělí se na několik směrů. V práci je tudíž využito vyhledávání převážně všeobecných informací z různých zdrojů (knihy a další dokumenty dostupné na internetu, viz seznam použitých zdrojů). Rozhodujícím prvkem vymezení se a zaměření se na konkrétní činnosti byl až následný kvalitativní výzkum. Na jeho základě byla posléze provedena revize a doplnění teoretických znalostí jednotlivých jevů o poznatky z praxe.

Druhá část je praktická a zabývá se provedeným výzkumem, pro nějž byla použita kvalitativní metoda, a to polostandardizované rozhovory s vybranými respondenty. Cílovou skupinou byli lidé aktivně se zabývající buddhistickými meditacemi ve svém každodenním životě. Dále uvedené kontakty byly získány díky iniciativě autorů výzkumu, která jim umožnila spojit se s pražským buddhistickým centrem Lotus. Jedná se o občanské sdružení (sídlem Dlouhá 2, Praha), které vzniklo v březnu roku 1997 jako politicky nezávislý subjekt založený na dobrovolnosti.

Kontaktován byl nejdříve pan Jan Burian. Po vystudování VŠE v Praze se věnoval modelování sociálních systémů a politologii. Časem zjistil, že ho teoretické bádání neuspokojuje a že potřebuje pracovat v oboru, kde bude mít kontakt s lidmi, kterým může pomáhat. Proto podstoupil tříletý sebezkušenostní výcvik psychoterapie zaměřený na všímavé prožívání klienta i terapeuta - satiterapie. Přes psychoterapii se dostal i k meditacím a buddhismu - hlavně theravádové škole. Je členem týmu psychoterapeutického centra Lávka. Dlouhodobě se věnuje meditačním technikám, které odstraňují stres díky všímavému a přijímajícímu prožívání přítomného okamžiku.

Dále byla oslovena sestra Adžán Kovida. Narodila se v Anglii, je více než 18 let buddhistickou mniškou a žila několik let v různých klášterech. K buddhismu ji přivedl dokument o tibetských mniších, díky němuž zjistila, že toto náboženství je jí myšlenkově velmi blízké. Po světě šíří své zkušenosti a zabývá se především meditací všímavosti.

Nakonec byli kontaktováni rodilí Thajci Suwichit Sakam (Jet) a Mali. Jet pochází z Kantharalak, Si Sa Ket, a Mali z Bangkoku. Oba jsou buddhisté.

Metoda polostandardizovaného rozhovoru byla vybrána na základě zvážení atribut jak standardizovaného, tak nestandardizovaného typu rozhovoru. Jelikož oba mají své výhody i nevýhody, byla zvolena nejvhodnější kombinace jejich předností – osobní kontakt umožňující položit připravené otázky týkající se tématu, ale s dostatečným prostorem pro sebevyjádření dotazovaných, případně další otázky dotazovatelů na konkrétní záležitosti, jež vyplynuly během rozhovoru, a dále ponechání určení míry důležitosti na respondentovi. Rozhovory byly provedeny v různém časovém horizontu a na závěr se část autorů výzkumu zúčastnila meditace. Metoda pozorování během ní nebyla výrazněji využita, jelikož pozorování chování skupiny lidí během meditace není předmětem této práce.

Buddhismus je řazen mezi celosvětově vyznávaná náboženství a vznikl v oblasti dnešního Nepálu kolem 6. století př. n. l. Na buddhismus je nahlíženo jak jako na ateistické (Buddha není uctíván jako např. Ježíš Kristus křesťany), tak jako na polyteistické náboženství (neboť se v textech objevují božstva a další mystické bytosti).

Zhruba za 2500 let buddhistické tradice se jeho věrouka, rituály a symbolika postupně rozšířily z místa vzniku na území Indie, Tibetu, Bhútánu, Mongolska, Číny, Japonska a dalších zemí jihovýchodní Asie. Buddhismus se dělí na několik směrů – theravádový (nauka starších), mahajánový (dosl. velký vůz), hínajánový (dosl. malý vůz), vadžrajánový (dosl. nezničitelný vůz), zenbuddhismus a další.

V buddhismu se nevyskytuje soudící božstvo, nýbrž každý je zodpovědný sám za sebe a své spasení. Tato náboženská věrouka, která je zároveň i filosofií, je dost otevřená a přizpůsobivá, ale symboliku má poměrně tajemnou. V podstatě je toto učení založené na absolutní prázdnotě, jež je všeobsahující.

„Jedině, když nahlédneme každý jev jako prázdný a tento vhled rozvíjíme v meditaci, sklidíme plod – nirvánu. Jiná cesta k dosažení míru nevede.“ – Buddha ⁵⁾

Dharma, Buddhovo učení, je založeno na Čtyřech ušlechtilých pravdách (což je existence utrpení, jeho příčiny, možnosti jeho ukončení a cesta vedoucí k jeho celkovému zániku, tzv. Ušlechtilá osmidílná stezka = cesta k poznání, osvobození a nirváně).

Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, byl synem regenta Šuddhódana z roku Šákjů (regent republiky a panovník dědičné monarchie jsou označováni totožně - rádža, proto je v legendě Buddha vyobrazen jako princ). Vyrůstal a žil v domě pod otcovou ochranou velmi pohodlně, až výsadně. V dospělosti vyšel za hranice domova, kde spatřil tzv. Tři znaky pomíjivosti – stáří, nemoc a smrt. Na základě toho si uvědomil, že problém člověka tkví ve způsobu jeho myšlení, a rozhodl se najít únik od lidského utrpení z koloběhu zrození a smrti. Opustil rodinu i snadný život a vydal se na cestu za osvícením. Osvícení dosáhl až po několika neúspěších skrze askezi - prostřednictvím čtyřiceti devítidenní transcendentální meditace pod starým fíkovníkem ve vesnici Bódhgaja. Když se Buddhy učedníci ptali, jak by sám sebe nazval, jestli dokonalým, moudrým či svatým, prohlásil, že je jen „probuzený“ a nechtěl být ostatními nijak uctíván.

Buddha je považován i za základní symbol meditace. Každá soška Buddhy sama o sobě vyobrazuje cíl „buddhismu“, tedy probuzení z iluze (programu mysli), dále jednotlivé meditační techniky (správné pozice, včetně detailů polohy nohou, rukou, očí atd.) a zároveň je vnímán jako prostředek vedoucí k osvícení.

Způsobů a druhů meditací je mnoho, a to nejen buddhistických. Jedná se především o techniky zaměřené na koncentraci, jejichž cílem je zklidnění mysli a vnitřní pocit uvolnění.

Meditace umožňují praktikujícímu rozvíjet schopnost soustředění se, posilovat vlastní vůli a pozvednout se nad nečistoty mysli (tj. síly nevědomosti, žádostivosti a nenávisti) utvářející nekonečný cyklus utrpení, samsaru. Právě meditace jsou jednou z cest k probuzení (dosažení ztišeného a jasného stavu bytí).

Buddhistické meditace slouží ke zklidnění a vyrovnání mysli, rozvíjení žádoucích lidských vlastností a získání vhledu do podstaty bytí.

V rámci této práce jsou popsány následující meditační techniky – meditace všímavosti a vhledu a základní mudry.

„Cíl meditace všímavosti a vhledu (satipatthána-vipassaná) definoval Siddhattha Gótama - Buddha. Je jím rozvíjení schopností mysli, osvobození se od veškerých strastí a dosažení toho nejjemnějšího štěstí – nibbány.“ – Jan Benda ⁶⁾

Z hlediska théravádové tradice je satipatthána-vipassaná, meditace všímavosti a vhledu, charakterizována jako vhled do tří základních charakteristik bytí – pomíjivosti, neuspokojivosti a bezpodstatnosti. Soustředěnou pozorností meditující poznává, jak rozlišovat každý fyzický i psychický jev tak, aby postupně pochopil, že pocit štěstí je závislý na stavu mysli každého z nás. Během hluboké meditace dochází k vnitřnímu vyrovnání, kdy člověk není ani strnulý, ale ani úplně uvolněný.

„Meditační zkušenost přináší (kromě jiného) vhledy do eticko-psychologické determinace prožívání a rozvíjí schopnosti empatického porozumění a bezpodmínečného přijetí.“ – Jan Benda ⁷⁾

Při dosažení vhledu do procesu proměn (vznikání a zanikání všeobsahující prázdnoty v nepřetržité posloupnosti) praktikující již nepřemýšlí, pouze si dění v okolí všímá (v tomto případě je všímavost definována jako schopnost nezaujatě zaznamenávat mentální a tělesné jevy prožívané v přítomném okamžiku). Tento meditativní stav je klíčovou schopností vedoucí od zmírnění utrpení až k nepodmíněnému štěstí, nirváně.

Mudra je symbolické či rituální gesto používané v buddhismu a hinduismu. Některé mudry jsou předváděny pomocí celého těla, avšak k zobrazení většiny z nich je třeba jen ruka a prsty.

Nejčastěji užívané Mudry:

• Dhyana Mudra znamená absolutní rovnováhu a meditaci; obě ruce leží volně v klíně s dlaněmi otočenými vzhůru v úrovni břicha. Pravá ruka leží na levé. Palce se mohou dotýkat.
• Bhumisparsa Mudra znamená dotek země a osvícení; levá ruka leží v klíně dlaní nahoru. Pravá ruka leží na stehně prsty dolů. (Země má být svědkem Buddhovi, že přemohl démona Máru během meditace nad pravdou.)
• Abhaya Mudra znamená odvahu a nebojácnost; pravá ruka je pokrčená v lokti s dlaní otočenou dopředu. Prsty jsou natažené. Levá ruka je položena v klíně s dlaní nahoru. (Na Buddhu zaútočil rozzuřený slon, on zvedl takto ruku a zvíře se uklidnilo.)
• Vitarka Mudra znamená diskuzi; na pravé ruce jsou 2 prsty (palec a ukazováček) spojeny. Levá ruka leží volně v klíně.
• Dharmachakra Mudra učení a otáčení kola Dharmy; obě ruce jsou ve výši hrudi. Levá ruka je otočena dovnitř a přikrývá pravou ruku otočenou ven. Ukazováček a palec na obou rukách tvoří kruh.
• Varada Mudra znamená dobro, požehnání a soucit; pravá ruka je položená na stehně dlaní vzhůru. Levá ruka leží volně v klíně.

Meditační pomůcky jsou používány praktikujícími během některých typů meditací v rámci buddhismu. V této práci je uvedeno pět nejčastějších pomůcek.

Mantra je zvuk, zvuková vibrace, jejímž účelem je omezení ulpívání negativních domněnek v mysli. Také poukazuje na dokonalé vlastnosti mysli a při jejím opakování během meditace se postupně této dokonalosti dosahuje. Mantry je možné říkat v duchu nebo nahlas, rychle či pomalu a měly by se opakovat až do dosažení osvícení.

Óm mani päme hung je nejznámější buddhistickou mantrou a nazývá se mantrou soucitu. Zaměřuje se totiž právě na něj, ale je užitečná proti všem rušivým emocím, tedy stavům mysli přinášejícím utrpení (nevědomost, ulpívání, nenávist, pýcha, chtivost, závist a žárlivost).

Jednotlivé slabiky mantry óm mani päme hung působí takto:

• óm – odstraňuje pýchu a tendenci znovuzrozovat se mezi bohy
• ma – působí na žárlivost a tendenci znovuzrozovat se mezi polobohy
• ni – připoutanost, zabraňuje znovuzrozování mezi lidmi
• pä – odstraňuje nevědomost a nebezpečí zrodit se jako zvíře
• me – odstraňuje chamtivost a nebezpečí zrodit se v příštím životě jako duch
• hung – odstraňuje hněv a odvádí nás ze světa paranoie

Karmapa čeno je mantra, která se odříkává, abychom odstranili utrpení a dosáhli osvícení pro dobro všech bytostí.

Tato pomůcka slouží k počítání manter a uvolnění mysli. Je podobná růženci a používá se převážně na východě. Mála obsahuje většinou 108 korálků. Může obsahovat i méně (záleží na účelu meditativní praxe). Počet jejích korálků však musí být dělitelný devíti. Oba konce Mály se spojují v tzv. počátečním korálku, jenž se nikdy nepřekračuje a před kterým se také končí. Poté se celá mála obrátí a začíná se znovu od začátku.

Mála se drží při džapě vždy v pravé ruce v úrovni srdce, levá ruka je v klíně obrácená dlaní vzhůru a přidržuje konec mály, který se nemá válet po zemi. Korálky volně leží na prsteníčku. Po zopakování mantry posuneme korálek pomocí prostředníčku a palce. Ukazováček by měl být vyrovnaný. Při posouvání korálků se ukazováček nepoužívá.

Jedná se o tibetský hudební nástroj vyráběný jako slitina sedmi různých kovů.Tyto mísy se používají např. k léčení neduhů těla a mysli, ale i při meditacích. Tibetská mísa se rozeznívá pomocí dřevěné paličky, kterou se na mísu buď poklepává, nebo se krouží po hraně mísy. Během hraní vydávají tibetské mísy zvláštní zvuk, který synchronizuje mozkové hemisféry a dodává pocit zklidnění a uvolnění. Každá mísa je originál, má jedinečný tvar, zdobení, tloušťku i specifický zvuk, protože jsou vyráběny ručně a původem jsou z Tibetu.

Ghanta je rituální buddhistický předmět zastupující ženský princip a zároveň představující moudrost a pomíjivost. Správně se má držet jen v levé ruce.

Dordže zobrazuje mužský princip a držet se má pouze v pravé ruce. V sanskrtu je nazýván Vadžra, tudíž je i symbolem Vadžrajány (jedné z hlavních cest buddhismu).

Ghanta a Dordže mají původ v hinduismu a používají se při rituálech v tantrickém buddhismu. Společná symbolika je vnímána jako zvěst pouti k osvícení – cesta a cíl jsou jedno.

Kartálky se řadí mezi tibetské hudební nástroje. Jsou určeny a používány k meditaci a léčení. Skvěle se doplňují s tibetskými mísami a zvonky. Činelky se vyrábí ze slitiny několika kovů a jsou spojeny tenkým proužkem kůže. Lze je rozeznít cinknutím o sebe nebo dřevěnou paličkou (ta, která se používá na výše uvedené mísy).

Jednotlivé činelky zdobí vyobrazení osmi symbolů štěstí:

• Deštník (nebo slunečník) - symbol pro ochranu, ale i pro spojení se s božskými silami
• Dvě zlaté ryby - symbolika štěstí, plodnosti a hojnosti
• Posvátná váza (nádoba s pokladem) - symbolizuje dlouhý život, zdraví a prosperitu
• Lotosový květ - je znakem čistoty těla, řeči i mysli (plně rozkvetlý květ znamená blažené vysvobození a osvícení mysli)
• Lastura - věří se, že dokáže zahnat zlé duchy, vyhání temnou energii a má i zastavovat přicházející přírodní katastrofy
• Nekonečný uzel - představuje symbol nekonečna; vyjadřuje, jak dalekosáhlá je Buddhova moudrost a soucit (tento symbol se objevuje i v jiných kulturách, např. ve staroegyptské či keltské tradici)
• Prapor vítězství - symbolizuje Buddhovo osvícení
• Kolo dharmy - znázorňuje osmidílnou stezku, jejíž jednotlivé díly představují: pravé pochopení, myšlení, řeč, jednání, život, usilování, záměry a meditace

Výše uvedené meditační pomůcky lze zakoupit například v řetězci obchodů společnosti Sanu Babu. Tyto předměty jsou do České republiky dováženy především z Nepálu, Tibetu a Indie. Jedná se o ruční práce (některé jsou dokonce starožitné), nejčastější výrobní surovinou je kov (především mosaz a měď) a zpracovává se tepáním.

V různých buddhistických tradicích je na meditace nejvíce kladen důraz v theravádovém buddhismu (buddhismus mnišského typu), což je směr z geografického hlediska rozšířený především v oblasti Jižní a jihovýchodní Asie – Barma, Kambodža, Laos, Srí Lanka a Thajsko. Jelikož je buddhismus obecně rozšířený takřka po celém světě, dá se teoreticky říct, že se medituje všude. Jak již bylo uvedeno výše, tak každý je zodpovědný sám za sebe a za své spasení, tudíž i za to, kolik času věnuje na začlenění meditační praxe, jakožto způsobu, jímž je možno nirvány dosáhnout, do svého každodenního života. Pro pochopení podstaty buddhismu je potřebná nejen meditace, ale i (aspoň částečná) znalost buddhistické věrouky a životní filosofie.

„Tak jako moudrost nelze vyčíst, tak ani osvícení a moudrosti nelze dosáhnout „pouze“ meditací. Říkám to s největším důrazem: nejde jen o meditaci, ale také o stav mysli po meditaci. Jde o to, aby vám vydržel co nejdéle.“ - Sogyal Rinpoče ⁸⁾

V rámci společnosti v typicky buddhistických zemích jižní a jihovýchodní Asie fungují sanghy, mnišské obce. Jejich účelem je snaha o uchování Buddhova učení v co nejčistší podobě. Sanghy slouží především jako výukové kláštery a až po dosažení určitého stupně vzdělání se mniši mohou odebrat k meditacím do hor, lesů apod. Mniši zde mohou pobývat buď dočasně, nebo celoživotně.

„Máme dva druhy klášterů: výchovné kláštery (jako ten, ve kterém se právě nacházíme) a meditační centra, která fungují trochu jinak … Nejdříve musíte strávit čas ve výukovém klášteře, abyste porozuměli textům, potom když ukončíte studia zde, odejdete meditovat. Já jsem například studoval deset let tady a také jsem zde šest let učil, pak jsem se odebral meditovat do lesních klášterů.“ ⁹⁾

„V buddhistických zemích, jako je Thajsko, Kambodža, Srí Lanka, Laos nebo Barma, existuje silná tradice obecné klášterní výchovy. Když má rodina syna, posílá ho do kláštera možná na pár týdnů, v Thajsku je to ještě déle, snad několik měsíců, ale v Barmě pobývají jen několik dnů, v Thajsku, jak už jsem říkal, to bývá minimálně měsíc.“ ¹⁰⁾

V mnišských obcích se dodržuje stanovený denní režim, který vypadá zhruba následovně. Ráno se musí velmi brzo vstávat. Jelikož jíst se smí pouze dopoledne, tak si musí žáci po ránu jít vyžebrat jídlo, poté následuje dopolední program v podobě učení se posvátným textům, odpoledne pokračuje opakováním naučeného, po zbytek dne dávají mistři a učitelé svým žákům individuální úkoly.

„Zejména pobyt dětí v klášteře má určitě také velký výchovný a sociální smysl, když si i chlapci z bohatých rodin musejí každý den vyžebrat jídlo, vidí život zas z trochu jiné perspektivy.“ ¹¹⁾

V České republice zatím nejsou ani sanghy, ani buddhistické kláštery, ale buddhisté žijící na našem území mohou chodit do buddhistických center. Nachází se zde několik center, která jsou většinou zřizována jako právnické osoby, a to převážně neziskové organizace nebo občanská sdružení. V nich se sdružují skupiny různých směrů buddhismu - např. theravádového, tradičního tibetského a zenového. Tato centra jsou otevřena i široké laické veřejnosti.

Pro přiblížení fungování takového centra čtenáři bylo vybráno pražské buddhistické centrum Lotus, kde byl následně z části proveden kvalitativní výzkum obsažený v této práci.

„Občanské sdružení Lotus, pražské buddhistické centrum - vzniklo v březnu roku 1997 jako politicky nezávislý subjekt. Sdružuje na principu dobrovolnosti lidi zaměřené především na prohlubování zájmu o duchovní stránku života s důrazem na buddhistickou filosofii a meditační praxi. Lotus podporuje a navazuje mezikulturní kontakty a porozumění mezi rozdílnými etnickými směry založenými na principu mírového soužití národů. Šíří porozumění východních, filozofických, náboženských a kulturních nauk. Pořádá semináře, provozuje knihovnu, organizuje přednášky, školení a meditační soustředění.“ ¹²⁾

V lednu roku 2008 byl příslušníky vietnamské menšiny žijící v České republice zřízen buddhistický chrám ve Varnsdorfu.

„Varnsdorfský Chrám nebeského milosrdenství je prvním chrámem, tedy jakýmsi katedrálním, v ČR a vyznává první ze dvou základních směrů buddhismu - Máhájána (Velká cesta).“ ¹³⁾

Pro získání odpovědi nejen na výzkumnou otázku, ale i na podotázky, bylo nutné provést praktický výzkum. Pro tento účel bylo vybráno pražské buddhistické centrum Lotus. Nejdříve byla sjednána schůzka s panem Janem Burianem, který v centru Lotus působí jako vedoucí některých meditačních skupinek, konkrétně theravádového směru. Pan Burian byl informován o účelu a tématu výzkumné práce a rozhovor ochotně poskytl. Další respondent - mniška Kovida, se věnuje buddhismu již delší dobu. Strávila několik let v buddhistických klášterech a jak sama říká, medituje se především na Západě. Ve východních zemích se klade důraz především na buddhistickou nauku. Posledními dvěma respondenty byli Jet a Mali z Thajska. Ti byli vybráni, aby výzkum zahrnoval i poznatky lidí narozených v prostředí, kde je buddhismus přirozenou součástí života.

Během schůzky s panem Burianem bylo např. zjištěno, že buddhistickým meditacím se vůbec nemusí věnovat pouze buddhisté.

„Já jsem začal asi před osmi lety meditovat a já se tedy nepovažuju za buddhistu, ale buddhismus je pro mě takový důležitý inspirační zdroj a mě zajímá využití meditace hlavně v psychoterapii, protože dělám psychoterapii. Je ideální dělat to (meditovat, pozn. autora) jaksi pořád. Vždycky, třeba i teď, když se s vámi bavím, tak si pořád vlastně uvědomovat, co se děje, jak mi je, co vám chci říct, opravdu vědět, co teď probíhá. Není to jakoby formální meditace, kdy lidi sedí v tichu, mají zkřížené nohy, ale je to jakoby nějaká praxe toho, být v té přítomnosti.„

Pro získání osobní zkušenosti s meditací byla v buddhistickém centru Lotus autory práce vyzkoušena meditace všímavosti pod vedením mnišky Kovidy. Jednalo se o několikafázový cyklus přednášek a meditací. Autoři se zúčastnili až poslední části, jež probíhala následujícím způsobem: před samotným začátkem se lidé scházeli u čaje a debatovali o svých poznatcích z oblasti buddhismu (jak na téma meditativní praxe, tak filosofické nauky). Poté se účastníci večera přesunuli do malé místnosti, kde na ně již čekala Kovida. Všichni si posedali na podložky a polštáře. Následně sestra Kovida předala účastníkům několik rad podložených vlastní zkušeností a poté všechny vyzvala k zahájení meditace. Během meditace všímavosti je nutné nechat všechny vjemy z okolního světa proudit tělem, vnímat, jak na člověka dění v okolí působí, a následně tyto vjemy zpracovávat. K tomu všemu se dodržují znaky klasické meditace, a to především zklidnění své vlastní mysli. To může být velmi náročné a zjevně je nutné se meditaci věnovat delší čas, aby byla pro člověka přínosem. Následující informace o životě rodilých buddhistů poskytli respondenti Jet a Mali z Thajska. Překvapením bylo, že Thajci meditační praxi skoro neprovozují. Jet ani jeho rodina ji nikdy neprovozovali a Mali meditovala pouze dva týdny během svého pobytu v klášteře, když jí bylo 30 let. Podle vyprávění respondentů meditují hlavně mniši a možná někteří ortodoxní buddhisté, ale ti se v jejich okolí nevyskytují.

Cílem výzkumu bylo zjistit také to, jak se liší meditace a meditační pomůcky v teorii a v praxi. Dle pana Buriana nejsou v ČR meditační pomůcky při buddhistických meditacích stěžejní, alespoň pokud jde o theravádovou školu. V ostatních směrech tomu může být jinak, ale on osobně používá v meditačních skupinkách pomůcky minimálně.

„Třeba ta naše skupinka, ta je taková, že nemáme nějaké velké rituály, že bychom jako dělali rituály nebo recitovali nějaké sútry nebo používali nějak moc pomůcek, třeba používáme občas jenom takové ty obyčejné činelky, ale jiné skupiny mohou používat těch pomůcek víc.“

Dále krátce povyprávěl i o meditačních pomůckách v jihovýchodní Asii.

„Tam jsou Buddhové všude. A když budu mluvit o tom theravádovém buddhismu, tak třeba na jídlo se tam svolává tak, že mlátí palicí do takového dřevěného zvonu, nebo on to není zvon, je to taková dřevěná kláda, která vydává zvuky. To bývá v různých meditačních centrech. Jsou tam oltáře, na které dávají květy a aranžují je do takových vzorů, jakoby trošku mandal. Nejsou to tibetské mandaly, ale prostě takový vzor. Dávají je na ten oltář k Buddhovi. Zapalují vonné tyčinky.“

Kovida slova pana Buriana potvrzuje a dodává, že tyto meditační pomůcky pomáhají lidem při meditaci uvědomovat si sama sebe a vnímat potřebné aspekty při praktikování meditace.

O meditačních pomůckách povyprávěla i Mali, která strávila dva týdny v thajském klášteře. Do kláštera ji poslala její matka. Důvodem byl Maliin alkoholismus a záliba v drogách. Potvrdila využívání pomůcek, které byly již dříve zmíněny: gong, jímž mniši oznamují např. dobu jídla, ale mohou si jej pro štěstí rozeznít i pocestní, vonné tyčinky, které se zapalují po třech (jedna pro Buddhu, jedna pro jeho učení a jedna pro mnicha), květy lotosu určené k výzdobě oltáře a sošky Buddhy.

Vzhledem k tomu, že pan Burian strávil čtyři měsíce meditováním na Srí Lance, mohl poskytnout srovnání meditačních praktik v běžném životě v ČR a v jihovýchodní Asii.

„Byla zajímavá ta zkušenost té intenzivní meditace, i když jsem byl na nějakých intenzivních meditacích tady v Evropě. Je to určitě jiné v tom, že je tam ta buddhistická kultura, takže je tam velká podpora pro ty lidi, co chtějí meditovat. Kdo chce meditovat, tak tam může zdarma pobývat v meditačních centrech nebo klášterech. Má vlastně plný servis a může se opravdu věnovat té meditaci, což tady je nepředstavitelné.“

V Thajsku je nejvíce rozšířený theravádový buddhismus, jenž je neodmyslitelnou součástí života tamních obyvatel. Thajští respondenti vyprávěli například o tzv. Dnech pro Buddhu, které se mají konat každý týden - jeden týden v pondělí, další týden v úterý atd. V tyto dny vesnicí prochází mnich z tamějšího kláštera, kolem hlavní cesty klečí ženy, nabízejí mnichovi misky s rýží a doufají, že si ji vezme právě od nich. V Thajsku se oproti České republice mnohem více věří na duchy. Thajci si velice přejí, aby duše zemřelých mohly odejít z tohoto světa, a právě z tohoto důvodu nesmějí např. plakat na pohřbech, jelikož věří, že když duše zemřelého uvidí jejich smutek nad jeho odchodem, tak nebude moci v klidu odejít. Pokud zapálí jednu vonnou tyčinku místo tří, je to tyčinka pro ducha. Thajci věří, že poté mohou s mrtvými rozmlouvat, zatímco mezi buddhisty v České republice se tyto zvyky a tradice nevyskytují.

V podmínkách ČR se potom buddhismem lidé spíše inspirují a věnují se činnostem, které vycházejí z buddhistických meditací. Z rozhovoru s panem Burianem vyplynulo, že se věnuje především meditaci všímavosti (mindfulness). Ačkoli původně vystudoval politologii, brzy zjistil, že teoretické bádání mu nedává to, co potřebuje, a že chce pracovat s lidmi, kterým může pomáhat. Proto podstoupil tříletý sebezkušenostní výcvik psychoterapie, který ho dovedl právě k „všímavosti“.

„Všímavost (mindfulness) bývá definována jako schopnost nezaujatě zaznamenávat psychické a tělesné fenomény prožívané v přítomném okamžiku. Je to – řečeno zjednodušeně – schopnost být duchem přítomný tady a teď. Tuto schopnost máme v jisté míře všichni. Podle Buddhova učení vede systematické rozvíjení všímavosti k mírnění utrpení a postupně až k dosažení nibbány.“ - Jan Benda ¹⁴⁾

Podle pana Buriana v dnešní době neustále roste zájem o kurzy využívající psychoterapii. Jsou vhodné pro všechny, nejen pro buddhisty nebo lidi, kteří meditují.

„Teď dělám kurzy na zvládání stresu, které právě využívají meditaci nebo jeden druh meditace, tj. meditace všímavosti, tj. vlastně schopnost zůstávat v přítomném okamžiku, vědět, co se se mnou děje. Kurzy trvají 8 týdnů a podle výzkumu, který je za tím, protože se to používá v Americe v nemocnicích, tato doba stačí k tomu, aby byly měřitelné změny, třeba ve funkci mozku. Posiluje se funkce těch center, které se podílejí na pozornosti, zvládání stresu, emocí, sebepojetí a zaujímaní postojů k situacím. Např. hrozně moc něco chci a stresuju se z toho, že toho nedosáhnu, místo toho je to – udělám pro to všechno, aby to dobře dopadlo, když to nedopadne, tak to přijmu, protože vím, že jsem pro to udělal všechno.“

Práce byla zaměřena na nalezení diverzity v meditativní praxi v geografických a kulturních podmínkách v buddhistických zemích a České republice.

Nejzásadnějším rozdílem zjištěným kvalitativním výzkumem je přístup k samotné meditaci. V České republice a celkově v zemích západního typu se klade důraz především na aktivní meditaci. Je zde dostupná spousta odborných i laických publikací a návodů „jak správně meditovat“, v buddhistických centrech takřka denně probíhají meditace různých směrů buddhismu a jsou otevřeny široké veřejnosti, tudíž v České republice může meditovat kdokoliv – ať už v buddhistickém centru či doma podle „návodu“.

Zato v buddhistických zemích, konkrétně na Srí Lance (kde pobyl pan Burian 4 měsíce) a v Thajsku (odkud pochází Jet a Mali), hraje hlavní roli buddhistické učení, náboženské obřady a tradice s nimi spojené (což v našich podmínkách je opomíjeno). Sestra Adžán Kovida žije již několik let mnišským životem, během kterého pobývala v několika klášterech. Medituje se zásadně jen v klášterech či mnišských obcích, a to především ortodoxní buddhisté. V sanghách se řád tak striktně nedodržuje. Hodně lidí v Thajsku se hlásí k theravádovému buddhismu, jenž je založený primárně na meditaci, ale někteří vyznavači ve svém životě nikdy nemeditovali.

A ačkoliv jsou buddhistické meditační pomůcky vyzdvihovány jak v publikacích, tak prodejci, tak se v praxi používají jen minimálně nebo vůbec.

Knižní zdroje:

ADKINSON, Robert. Posvátné symboly. Národy, náboženství, mystéria. Praha: Slovart, 2012. ISBN 978-80-7391-588-9

FONTÁNA, David. Kniha meditačních technik: psychologicko-duchovní uvedení do západních i východních meditačních technik. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-258-0

FRÝBA, Mirko. Buddhova meditace všímavosti a vhledu. Boskovice: Albert, 2008. ISBN 978-80-7326-143-6

HONZÍK, Jan. Jednota v rozmanitosti. Buddhismus v České republice. Praha: DharmaGaia, 2010. ISBN 978-80-7436-006-0

GUNARATANA, Henepola. Jednoduchá meditace pro každého - cesta buddhistických mnichů. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4191-8

JEHO SVATOST DALAJLAMA. Jak vidět sebe samé tak, jací doopravdy jsme. Praha: Argo, 2010. pp. 118 [cit. 14. 4. 2013]. ISBN 978-80-257-0224-6

NEŠPOR, Karel. Uvolněně a s přehledem. Relaxace a meditace pro moderního člověka. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-652-8. Dostupné z: http://www.drnespor.eu/rkniha4.doc

MAREK, Vlastimil. Návod na použití člověka. Brno: Alman, s. r. o., 2004. pp. 66 [cit. 29. 4. 2013]. ISBN 80-86766-12-8

Internetové zdroje:

Buddha Šákjamuni [online]. Buddhismus.cz, © Karma Dendrub Dordže. Dostupné z: http://www.buddhismus.cz/buddha-sakjamuni.html

Co je to meditace? (Veronika Nevolová) [online]. Bodhipraha.cz. Dostupné z: http://bodhipraha.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=80&Itemid=38

Meditace všímavosti (mindfulness meditation) [online]. Praveted.info. Dostupné z: http://praveted.info/meditace_vsimavosti_mindfulness

Meditační pomůcky [online]. Kairos.cz, © 2003 – 2012. Dostupné z: http://www.kairos.cz/meditace/meditacni-pomucky

Meditační pomůcky [online]. Udzoudyho.cz. Dostupné z: http://www.udzoudyho.cz/prodejna/meditacni-pomucky/meditacni-pomucky.html

Tomáš Halík provází světem velkých náboženství (2006). Režie M. Kratochvíl [online]. Ceskatelevize.cz, © Česká televize 1996–2014. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10084714986-prolinani-svetu/306298380050005-prolinani-svetu-buddhisticke-klastery/

Centrum Lotus [online]. Centrumlotus.cz, © 2009-11 Nejvyšší právo je právo Dhammy. Dostupné z: http://www.centrumlotus.cz

Buddhistický chrám ve Varnsdorfu - první svého druhu v Čechách [online]. Varnsdorf.cz, © 2011 WebActive s.r.o.. Dostupné z: http://www.varnsdorf.cz/cz/seznamy_zprav/aktualni_informace/buddhisticky-chram-ve-varnsdorfu-prvni-sveho-druhu-cechach.html

BENDA, Jan. Všímavost: Buddhistická revoluce v psychologii? [online] Psychologie DNES. 5/2010. Praha: Portál, s. r. o., 5. 5. 2010 [cit. 13. 4. 2013]. ISSN 1212-9607. Dostupné z: http://www.portal.cz/casopisy/pd/ukazky/vsimavost:-buddhisticka-revoluce-v-psychologii-/41521/

Fotografie

Fotografie použité v této práci pořídila Veronika Němcová ve spolupráci se Sanu Babu, s. r. o.

Počet shlédnutí: 116