Zita Kovandová, Karel Rouček, Klára Tačnerová. Albánci v Řecku. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018. http://www.hks.re/wiki/ls2018:albanci_v_recku

Práce má za úkol přiblížit čtenářům albánskou menšinu žijící na území Řecka. Albánie je považována za jeden z méně rozvinutých států v Evropě. Albánci se odtud stěhují za prací a vyhlídkou na lepší živobytí, jedním ze států, kam především putují je právě Řecko.

Albánci tvoří v Řecku nejpočetnější etnickou minoritu. Vztahy mezi Albánci a Řeky byly zpočátku napjaté. Zvýšená kriminalita v Řecku po příchodu albánských migrantů byla přisuzována právě jim. Albánci jsou však také popisováni jako pracovitý národ, který pomohl Řecku k ekonomickému postupu, zároveň však bývají nařčení z toho, že přebírají práci Řekům. Vztahy mezi Albánci a Řeky se v posledních letech velmi zlepšují, některé předsudky však stále přetrvávají. Přesto, že státy mají k sobě geograficky blízko, Albánci a Řekové mají odlišné náboženství i kulturu.

Práce odpovídá na předem stanovené výzkumné otázky. Jsou zkoumány tři rozdílné pohledy, a to ze strany Albánců žijících v Albánii, Albánců žijících v Řecku a Řeků žijících v Řecku.

1. Jaká jsou kulturní specifika Albánců v Řecku?
2. Zachovávají Albánci v Řecku albánštinu?
3. Jaké jsou vztahy mezi Albánci a Řeky?
4. Jak se Albánci v Řecku integrují do společnosti?

O kulturních specifikách Albánců v Řecku, konkrétně o náboženství a stravování, pojednávají následující články. Nikolitsa Grigoropolo a Xenia Chryssochoo a jejich článek Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions (Jsou náboženské menšiny v Řecku lépe přijatelné, pokud se asimilují? Účinky akulturace a členství ve skupině na náboženské vnímání menšiny) se zabývá otázkami v mono-náboženské společnosti v Řecku. Jako hlavní faktor je náboženství. Z důvodu blízkého vztahu mezi národní a náboženskou identitou v Řecku, je přijetí většinového řecko-ortodoxního náboženství nesmírně důležité. Albánci jsou nejpočetnější skupinou přistěhovalců v Řecku. Většina z nich upřednostňuje právě řecko-ortodoxní náboženství, a to zejména kvůli tomu, že jsou majoritou Řeků lépe přijímáni. Podle výzkumu zkoumajícího přijetí většinového náboženství minoritou vyšel závěr, že pokud se člen etnické menšiny rozhodne toto náboženství přijmout, je majoritou hodnocen kladně, jelikož se snaží více začlenit do dané většinové skupiny lidí a mírnit tak rozdíly mezi majoritou a minoritou. ¹⁾ Autoři Bucaj, Sourtzi, Galanis, Kalokerinou a Velokanis ve svém odborném článku Dietary habits of Albanian immigrants living in Greece in comparison to Albanians living in their country (Stravovací návyky albánských přistěhovalců žijících v Řecku ve srovnání s Albánci žijící ve své zemi) popisují, jak se vlivem řeckého prostředí mění stravovací návyky Albánců. Za pomocí týdenního pozorování spotřeby potravin u nově přistěhovaných albánských rodin v Řecku a spotřeby u Albánců s různě dlouhou dobou pobytu v Řecku, zjistili, že kvůli geografické blízkosti obou států se kupují převážně stejné suroviny. Nicméně v Řecku jsou potraviny kvalitnější a tím se jejich úroveň života zvýšila. Dalším postřehem od autorů je fakt, že pro mladší lidi je změna jídelníčku daleko snazší než pro ty starší. Plyne z toho závěr, že nové návyky na stravování mají pro Albánce pozitivní vliv. ²⁾

O zachovávání albánštiny pojednává článek Family Language Policies among Albanian Immigrants in Greece (Rodinné jazyky mezi albánskými přistěhovalci v Řecku). V článku je popisován výzkum 37 albánských rodin žijících v severním Řecku. Podle výzkumu malý počet rodin nepředává jazyk svým dětem a ani neprojevil žádný zájem o udržování spojení s vlastí. Ve větším počtu rodin byl zjištěn velký zájem o udržování jazyka spojený se specifickým úsilím o jeho předávání mladším generacím. Většina rodin měla k udržování jazyka kladný vztah, avšak s reálným úsilím o jeho zachování nezačala. ³⁾ V článku Heritage language maintenance and education in the Greek sociolinguistic context: Albanian immigrant parents’ views (Zachování jazyka a vzdělávání v Řecku v sociolingvistickém kontextu: pohledy albánských přistěhovaleckých rodičů) jehož autorkou je Anastasia Gkaintartzi se dozvídáme o názorech albánských rodičů na výuku albánštiny v řeckých státních školách. Z výzkumu vyplývá, že převážná většina rodičů má zájem o výuku albánštiny. Zároveň se domnívají, že by tím státní školy i samotné Řecko mělo plnit svou povinnost vůči Albáncům. Výzkum se zaměřil také na současný stav jazykové kompetence dětí. Většina rodičů uvedla, že jejich děti jazyk ovládají velmi dobře po stránce dorozumění, zatímco dovednosti ve čtení a psaní byly relativně nízké.⁴⁾

O vztazích mezi Albánci a Řeky pojednává článek Albanian immigrants in Greece: from unwanted to tolerated? (Albánští přistěhovalci v Řecku: od nechtěných po tolerované?). V článku autor popisuje postoje Řeků vůči albánské menšině. Po zhroucení komunistického bloku na počátku devadesátých let došlo k masové migraci přibližně 500 000 lidí. Řecko nebylo na tak velký příliv cizinců připraveno a nedokázalo zahájit účinnou migrační politiku. Počáteční reakce politiků, médií a společnosti vůči Albáncům byly negativní. Na začátku 21. století přestali být Albánci stigmatizováni jako hrozba a začali být vnímaní pozitivně díky jejich účinné snaze se asimilovat. Hospodářská a migrační krize však vedla k opětovnému nástupu xenofobní nálady Řeků. ⁵⁾

O integraci Albánců v Řecku pojednává odborný článek The effect of socio-demographic variables on acculturation of Albanian immigrants in Greece (Vliv socio-demografických proměnných na akulturaci albánských přistěhovalců v Řecku), jehož autory jsou Dimitrios K. Papadopoulos , Anastasios Karasavvoglou, Christos Geranis a Krystalia Violitzi. V článku je popisováno, jaký vliv mají socio-demografické proměnné na akulturaci albánských přistěhovalců do Řecka. Tyto skutečnosti byly zjišťovány na vzorku skládajícím se z 306 Albánců, kteří se přistěhovali do Řecka. Výsledky poukazují na to, že první generace přistěhovalců se částečně asimilovala, načež druhá generace se asimilovala ještě více.⁶⁾

Pro získání dat k práci může být využito kvantitativních či kvalitativních metod, které si navzájem neoponují, nýbrž se doplňují.

Kvantitativní metoda je metoda standardizovaného vědeckého výzkumu, jejímž cílem je testování předem vytyčených hypotéz, využívá k tomu dedukční logický postup. Popisuje zkoumanou skutečnost pomocí proměnných, které lze vyjádřit čísly. Výsledky jsou zpracovány obvykle pomocí statistických metod. Nevýhodou je, že oproti kvalitativnímu výzkumu vyžaduje větší soubory dat a respondentů, naopak výhodou je, že výsledky jsou lépe ověřitelné a srovnatelné.

Kvalitativní metoda je metoda, jejímž cílem je porozumění, rozpoznání významu získané informace, využívá k tomu indukční logický postup. Pomocí kvalitativní metody lze prozkoumat sice menší počet respondentů než s metodou kvantitativní, ale zato je výzkum více obsáhlý. Negativem je výsledné zpracování výstupu, které se nedá jen tak převést do grafů, tabulek či čísel, jelikož jej nelze tak snad kvantifikovat. Výstupem je souhrnný text.⁷⁾

Kvalitativní techniky rozhovorů se můžou obecně rozdělit na standardizované, polostandardizované a nestandardizované. U standardizovaných jsou předem dané otázky, které nemusí probíhat ani ve formě mluveného rozhovoru, ale postačí dotazník či anketa, kterou respondent vyplní. U nestandardizovaných nejsou otázky předem určené, ale respondent si sám vybírá, co považuje za důležité, aby o tom hovořil. Jde o jeho souvislý projev, který může být doplněn o nějakou otázku.⁸⁾

Respondenti byli kontaktováni pomocí webových sociálních sítí Reddit a Facebook. Komunikace pak probíhala zasláním dotazníku, který byl vytvořen předem na základě výzkumných otázek a následně po vyplnění byly respondentům položeny doplňující otázky, pokud jich bylo třeba.

Dotazník byl vytvořen na základě čtyř hlavních výzkumných otázek týkajících se kulturních specifik, jazyka, vztahů a integrace Albánců v Řecku. V dotazníku se nacházely především otevřené otázky, abychom zjistili širší informace a respondent nebyl omezen předurčenými odpověďmi. Dotazník byl poté upraven pro každou skupinu respondentů zvlášť.

Dotazník určený pro albánskou minoritu v Řecku obsahoval otázky na vlastní kulturu, na odlišnosti či spojitosti mezi kulturou řeckou a albánskou, na zvyky a tradice a na užívání jazyka. Dále pak na vnímání integrace do řecké společnosti, samotné vztahy s Řeky a osobní zkušenosti. Dotazník pro Řeky se týkal vnímání rozdílů či spojitostí mezi kulturními specifiky Řeků a Albánců, osobních zkušeností a pohledu na integraci Albánců do společnosti. Poslední dotazník byl určen Albáncům žijícím v Albánii a byl zaměřen podobně jako předcházející dotazníky na vnímání albánské minority v Řecku, na odlišnosti mezi Albánci v Albánii a Albánci v Řecku, na vztahy a integraci do řecké společnosti.

Albánci žijící v Řecku

• Migel, 20 let, Soluň
• Irini, 49 let, Korfu

Albánci žijící v Albánii

• Indrit, 21 let, Tirana
• Menduh, 30 let, Tirana

Řekové žijící v Řecku

• Jannis, 59 let, Korfu
• Iris, 32 let, Athény

Češka žijící v Řecku.

• Silvie, 36 let, Larisa, několik let se živila hlídáním albánských dětí v Řecku

Řecko je stát ležící v jižní Evropě na jihu Balkánského poloostrova. Rozkládá se jak na pevninském území, tak na mnohých ostrovech ve Středozemním, Egejském, Krétském, Jónském a Thráckém moři. Na severu sousedí s Albánií, Makedonií a Bulharskem, na východě s Tureckem. V současné době se v Řecku nachází téměř 11 miliónů obyvatel, z toho Řekové tvoří téměř 92 %. Zbylých 8 % tvoří migranti převážně ze sousedních zemí. Největší etnickou skupinu tvoří Albánci, jejichž počet stoupl na necelých 500 tisíc obyvatel a z celkového počtu populace tak tvoří 5 %, do této skupiny se však řadí i albánští migranti bez řeckého občanství, kteří se nezapočítávají do albánské minority. Další etnickou skupinou jsou Bulhaři, Rumuni, Ukrajinci, Pákistánci, Rusové, Gruzínci a ostatní. ⁹⁾

Obrázek 1: Etnické menšiny v Řecku ¹⁰⁾

Albánci v Řecku jsou rozděleni do odlišných komunit v důsledku několika různých vln migrací. První skupinou jsou Arvanité, kteří jsou potomci albánských osídlenců, kteří přišli z dnešní jižní Albánie mezi 13. a 16. stoletím. Tito Albánci se často plně integrovali do řecké komunity a sami se označují za Řeky, většinou se jedná o ortodoxní křesťany. Nachází se zejména v oblasti Attiky, ve středním Řecku a na jihu ostrova Euboia.

Druhou skupinou jsou Albánci v oblasti severozápadní části Řecka při hranicích s Albánií nazývané Epirus nebo také Čameria. Většina Albánců v této oblasti je muslimského vyznání. Část z nich byla ve 20. letech 20. století odsunuta do Turecka, část byla během 2. světové války vyhnána řeckou armádou zpět do Albánie a jejich majetek byl zkonfiskován. ¹¹⁾

Poslední skupinou jsou Albánci, kteří přišli do Řecka v 90. letech 20. století po rozpadu Sovětského svazu a zároveň tvoří největší skupinu Albánců v Řecku. Většina z těchto Albánců však nemá řecké občanství, proto se nepovažují za součást albánské menšiny.

Obrázek 2: Albánci ve světě ¹²⁾

Jedny z prvních zmínek o území dnešní Albánie pocházejí od ilyrských kmenů. Ti pak byli ve 3. století př. n. l. vytlačováni Řeky, tak se zde začíná uchytávat řecká kultura. Jejich tehdejší vztah byl udržován zejména kvůli obchodu. Území dnešní Albánie tenkrát oplývalo značným nerostným bohatstvím, o které se pak začali zajímat i Římané, kteří pak začali zemi okupovat, a tak se stává území součástí římské říše. Zhruba ve 2. století n. l. zde začíná převládat křesťanské náboženství a ve 4. století n. l. se území stává součástí Byzantské říše, což přispívá jen k utvrzení křesťanské víry.

První písemné zmínky pocházejí z 11. století, kde se o Albáncích píše jako o výborných bojovnících. Na přelomu 12. a 13. století vzniká první albánský státní útvar označovaný jako Arberešské knížectví. V tomto období křižáckých tažení a bojů na Balkánu proběhla také první historicky doložená migrace, kdy byli albánští horalové najímáni jako žoldnéři do bojů na území Épiru v Řecku. Později se bojovníci začínali v oblastech bojů usazovat. Potomci těchto přistěhovalců žijí dodnes v egejském Řecku, Attice, severním Peloponésu a přilehlých ostrovech.

Arberešské knížectví však nemělo moc dlouhé trvání. Ve 14. století se území stalo i součástí Srbska. Na začátku 15. století nastupuje Osmanská říše, která zapříčiňuje rozšíření islámu namísto křesťanství. Konvertování k islámu nebylo násilné, obyvatelé tím dosáhli jistých výhod a lepšího postavení. Proti nadvládě Osmanské říše vystupuje albánský hrdina Skanderbeg, ale po jeho smrti je ovládnuto celé území. Za této vlády odešli někteří křesťanští Albánci do dnešní jižní Itálie.

Roku 1912 byla vyhlášena Albánie nezávislým státem. Ve 2. světové válce byla okupována Itálií, v té době území Albánie zahrnovalo i část dnešní Černé Hory, Srbska a Makedonie. Po ukončení války převzala moc komunistická vláda. Země se postupně izolovala, přerušila spolupráci s tehdejší Jugoslávií, Sovětským svazem a Čínou. V dnešní době je Albánie jednou z nejzaostalejších zemí v Evropě. Je zde vysoká pracovní migrace. Počet Albánců žijících mimo Albánii je až dvakrát větší oproti Albáncům žijících v Albánii. ¹³⁾

Velké rozdíly mezi oběma státy hraje náboženství, jelikož v Albánii je většina obyvatel muslimů, naopak v Řecku je prakticky každý členem východní ortodoxní církve. Pro albánské přistěhovalce je snazší, když se stanou křesťany z důvodu lepší adaptace. ¹⁴⁾

Od poloviny 20. století začala albánská vláda usilovat o izolaci jednotlivých církví od vlivu zvenčí. Přesně v roce 1950 byla vytvořena národní katolická církev, která má zakázáno se jakkoli stýkat s Vatikánem. Na protest žáků ze střední školy v 60. letech byla uzavřena všechna místa náboženského kultu v zemi. Část z nich byla zničena nebo předělána na kina, tělocvičny apod. Albánie se prohlásila za “první ateistický stát světa“. Do zahraničí pronikly pouze dvě zprávy, a to jedna zpráva z roku 1973, kdy se konala poprava katolického kněze Dom Shtjefana Kurti, který pokřtil dítě ve vězení v Lushnji, kde byl obviněn ze špionáže. A druhá zpráva z roku 1974, která se týkala smrti tiranského pravoslavného arcibiskupa. Roku 1976 dne 28. prosince byla uznána nová ústava. Ta staví mimo zákon veškerá náboženství. ¹⁵⁾ Nejde ovšem říci, že by obyvatelé Albánie zavrhli veškeré náboženství, pouze to museli uchovat v tajnosti před komunistickou vládou. V tuto dobu byla demolována velká část kostelů a mešit, které byly přeměněny na skladiště nebo sportovní haly a praktikování náboženství zůstalo trestným činem až do roku 1990, kdy padl komunistický režim. Při sčítání lidu v roce 2001 nebyla zahrnuta otázka náboženství, nebylo tak možné přesně zjistit, kolik lidí se hlásí k jaké víře. Uvádí se ovšem, že se albánská náboženská obec dělí na 70 % muslimů, 20 % pravoslavných a 10 % katolíků. Čísla je nutno brát pouze jen jako formální náklonnost ke každé víře. ¹⁶⁾

Náboženská tradice klesá také v Řecku, ale stále je 95 % Řeků formálními členy východní ortodoxní církve. Řecká ústava zaručuje absolutní svobodu vyznání, čímž se zásadně liší od Albánie. Řecká ústava také definuje převládající náboženství Řecka jako východní ortodoxní církev Ježíšovu. Ortodoxní církev a světský stav jsou v praxi velmi spjati. V prvotním vzdělání je ortodoxnímu křesťanství dáváno přednostní místo v náboženských předmětech. ¹⁷⁾

Členy ortodoxní církve se stávají i Albánci a pokračují v tomto vyznání, i když se navrátí do své rodné země Albánie, což nám také potvrdila respondentka Irini, která je sama členkou ortodoxní církve a má známé, kteří se do Albánie vrátili a ve své víře setrvali.

Podle české respondentky Silvie, která žila několik let s albánskými rodinami, nechává mnoho Albánců pokřtít sebe i své děti v řeckých kostelech, zároveň však o sobě mluví jako o hrdých muslimech, i přes to, že žádné muslimské tradice nedodržují: „Není muslim, jako muslim. Ve velkém konzumují zapovězené vepřové, spousta z nich nikdy nevkročila do mešity a ani se doma nemodlí.“

Další z našich respondentů, který se přestěhoval do Řecka zmiňuje velký vliv Řeků na Albánce, aby se stali ortodoxními křesťany, tento vliv však odmítá, jelikož sám je ateista, pouze slaví Vánoce, Nový rok a Velikonoce.

Albánská kuchyně je ovlivněna kuchyní řeckou, italskou, tureckou a obecně středomořskou. Základními prvky je maso, mořské plody, zelenina, luštěniny a mléčné výrobky. Typickým znakem pro albánskou kuchyni je domácí chléb, který na stole nesmí nikdy chybět.

Náboženské vyznání se ve velké míře promítá i do kuchyně Albánců, protože nesmějí jíst vepřové maso. Nejvíce oblíbené a obvyklé je pro ně maso skopové. Podle respondentky Silvie však muslimští Albánci v Řecku jedí zapovězené vepřové maso velmi často.

Obě kuchyně, řecká a albánská, si jsou velmi podobné. Základní surovinou je maso v různé formě úpravy. Nejčastější přípravou masa je grilování. I dvě typická jídla pro obě země jsou si velmi podobná. Pro Albánce shishkebab pro Řeky souvlaki. Oba pokrmy jsou tvořeny masem, kdy je maso napíchnuto na špejli. Shishkebab je tvořen z mletého masa, souvlaki tvoří celé kousky masa. ¹⁸⁾ Pro větší přehlednost je můžete porovnat na následujících obrazcích.

Obrázek 3, 4: Shishkebab a souvlaki ¹⁹⁾

Na otázku, jaký pokrm je typický pro albánskou kuchyni však odpověděli téměř všichni respondenti rozdílně. Jediným pokrmem, na kterém se respondenti shodli je byrek, smažený pokrm z listového těsta ve tvaru trojúhelníku, plněný sýrem, zeleninou, špenátem, mletým masem apod. Může se připravovat v kuse na velké pánvi a po dopečení se může nakrájet na porce nebo se rovnou peče ve formě jednotlivých kousků. Podáván může být za tepla i za studena. Tento pokrm vznikl nejspíš na území dnešního Turecka za vlády Osmanské říše a dnes je v různých variacích populární téměř ve všech zemích na Balkánském poloostrově. V Řecku nese název bouréki, nebo zdrobněle bourekáki.

Obrázek 5: Byrek ²⁰⁾

Dalším zmíněným pokrmem je tarator, což je albánská varianta řeckého salátu tzatziki. Pokrm je připravován z jogurtu, vody, okurky, česneku, kopru, vlašských ořechů a oleje, v různých variantách může být přidána vaječná omeleta. V Albánii je populární hlavně v létě, kde se podává za studena dokonce i s ledem.

Obrázek 6: Tarator ²¹⁾

A nakonec koláč zvaný flija, který se skládá z několika vrstev palačinek a řeckého jogurtu. Dochucen může být nasladko medem nebo naslano solí a kořením. Typická příprava tohoto koláče probíhá venku u otevřeného ohně.

Obrázek 7, 8: Flija ²²⁾

Respondent Migel, který se přestěhoval do Řecka, uvedl několik svých oblíbených albánských pokrmů. Tyto pokrmy si sám ale nevaří a upřednostňuje spíše řeckou kuchyni. Respondentka Irina, která pochází z jižní Albánie uvedla, že albánská jídla z místa jejího bývalého bydliště se od těch řeckých téměř neliší. Ostatní respondenti z Řecka uvedli, že albánskou kuchyni neznají, nebo se od té řecké neliší.

Z důvodu toho, že Albánie byla v minulosti součástí Osmanské říše, kde se užívala turečtina, zůstalo v albánštině zakořeněno spoustu tureckých slov, např. tur. çanta „taška“ > alb. çanta; tur. çorap „ponožka“ > alb. çorap. Stejně tak i několik řeckých slov, zejména z jihu Řecka, např. řec. κεφτές [keftés] „masové kuličky“ > alb. qofte; ²³⁾

Albánština se řadí do indoevropské skupiny jazyků, ale vzhledem k tomu, že nemá podobný základ s ostatními indoevropskými jazyky, tvoří samostatnou větev. Je to jeden z nejstarších evropských jazyků, ale písmem se začal zaznamenávat až v 16. století. Jednotná abeceda byla přijata až v roce 1908 a spisovný jazyk se zformuloval až v roce 1972, kdy byl na jazykovém kongresu v Tiraně sjednocen ghegský dialekt (používaný v severní Albánii) s dialektem toskickým (používaným v jižní Albánii). Základem pro tento spisovný jazyk se stal právě dialekt toskický. ²⁴⁾

Jazyk zejména mladším generacím Albánců v Řecku nečiní žádné problémy. Respondent Migel mluví jak řecky, tak i albánsky, jeho rodiče trvali na tom, že musí ovládat svůj rodný jazyk. Mluví tedy albánštinou doma a se svými albánskými přáteli, jinak mluví řecky.

Stejně odpovídali i Albánci kteří se do Řecka přistěhovali, albánština je pro ně velice důležitá a např. respondentka Irini, která se do Řecka přestěhovala v roce 1992 se sama naučila řecky a všechny své tři děti naučila albánsky a albánštinu používá při každodenní komunikaci s rodinou.

Podle toho, co nám odpověděla respondentka Silvie, která se několik let živila hlídáním dětí v albánských rodinách, lze usuzovat, že Albánci jsou na svůj jazyk hrdí a snaží se ho zachovat alespoň v domácnosti. Jinak s řečtinou nemají problém a Silvie by je od rodilého mluvčího nerozeznala.

Trochu jiný pohled na to mají rodilí Řekové Jannis a Iris. Starší Jannis říká, že rozdíl v přízvuku Albánců pozná téměř stoprocentně. To se netýká Albánců, kteří se v Řecku narodili a mají řečtinu jako hlavní jazyk. Iris podotýká, že hlavní rozdíl je v psané a mluvené formě řečtiny, přičemž mluvenou formu jazyka mají Albánci na dobré úrovni, kdežto psanou na velmi nízké: „Pokud se v Řecku narodili nebo přišli jako děti, pak mluví dobře. Pokud přišli jako dospělí, pak většinou umí tak nějak mluvit, ale psát už ne.“

Podle respondentky Iriny ve vztazích s Řeky nejsou a ani nikdy nebyly obecně nějaké vážné problémy. Řekové jsou podle ní velmi přátelští a přijali mezi sebe bez problému ji i její tři děti. Její dcery mají dnes obě za manžela Řeka, ale k tomu podotkla, že dříve takové situace nebyly obvyklé. Řekové by se styděli, kdyby si měli vzít za ženu Albánku. „Tak před 20 lety by si Řekové Albánku nevzali, já znám pouze jediného, který si vzal Albánku v roce 1993 a ten manželství tajil, styděl se za to.“ Podle Iriny už je dnes situace ale mnohem lepší, hlavně pro děti migrantů, které se už v Řecku narodí. Jediným nedostatkem, který se Irině na chování Řeků nelíbí je, že v případě nějakého konfliktu Řekové stále automaticky viní a odsuzují Albánce. Podle Iriny se sama velmi dobře integrovala do řecké společnosti, v Řecku si našla práci, přátele a do Albánie se už vrátit nechce. I přes to se však cítí být více Albánka než Řekyně.

Respondent Migel si myslí, že se vzájemné vztahy Albánců a Řeků dost zlepšily, především s příchodem dalších generací. Zažívá méně rasistických narážek než dříve, od posledního slovního napadení, které obsahovalo vulgární rasistické narážky uběhlo už 7 let. Migel považuje Řecko za nacionalistickou zemi, k čemuž dodává: „Co byste čekali od země, kde 500 tisíc obyvatel hlasovalo pro Golden Dawn?“ (Golden Dawn je řecká ultranacionalistická politická strana). Tím chtěl respondent poukázat na to, že podle něj jsou, pro takto nacionalistickou zemi, narážky vůči etnickým menšinám a xenofobie očekávatelné. Jinak má spoustu řeckých přátel a všichni Řekové, se kterými se stýká, se chovají přátelsky: „Můj vztah s Řeky je vynikající, problémy ve vztazích zmizely před několika lety. Mám zde spoustu přátel a rasismus a xenofobie vůči dalším generacím už není tak silná.“ Vzhledem ke geografické blízkosti obou států si Migel myslí, že mají oba národy naprosto odlišné hodnoty. Albánce považuje za více konzervativní a materialistické oproti Řekům. To říká na základě přátelství jak s Albánci, tak s Řeky. Dodává také, že v Albánii celá země pracuje pro Tiranu jako její jediné pokročilé místo a zbytek země strádá. Sám sebe považuje Migel za Albánce, ale má pocit, že Řecko je jeho druhým domovem, pokud by se však ekonomická situace v Albánii zlepšila, uvažoval by nad návratem do své rodné země.

Respondent Indrit se zmiňuje o nevyřešených politických a historických problémech mezi Řeky a Albánci, které souvisí hlavně s oblastí Čameria, odkud byli Albánci během 2. světové války násilně vyhnáni a jejich majetek byl zkonfiskován. Myslí si, že někteří Řekové jsou přátelští, určitě ne ale všichni a je podle něj těžké se integrovat do řecké společnosti. Rozdíly mezi Albánci v Řecku a Albánci v Albánii nevnímá, podle něj mají stejnou kulturu a jazyk, tak jsou sobě rovni, jediným rozdílem může být dialekt. Sám nad stěhováním do Řecka nikdy neuvažoval.

Respondent Menduh považuje Řeky za přátelský národ, typicky středomořský, který ví, jak si užívat života, zároveň podle něj existuje část obyvatelstva, která není k cizincům a přistěhovalcům velmi vstřícná. Mezi problémy zmiňuje hlavně politické problémy: „Na politické úrovni je několik nevyřešených problémů mezi Řeky a Albánci. Náš premiér a ministr zahraničních věcí stále vyjednávají o záležitostech, které po 2. světové válce Řecko přislíbilo Albánii. Mezi tyto záležitosti patří například vedení námořní hranice a práva albánské menšiny.“ Zároveň ale podotýká, že oba národy jsou si kulturně velmi blízké a vztahy v posledních letech se obrací k lepšímu. Řecko podle něj znamená lepší život pro Albánce, kteří tam migrují hlavně za prací. Za práci jsou prý sice nedostatečně odměněni, i tak ale znamená Řecko nový domov pro tyto Albánce. Albánce kteří žijí v Řecku nepovažuje za sobě odlišné, bez pochyby je na nich vidět řecký kulturní, náboženský i jazykový vliv, Albánci si ale i tak zachovali svůj charakteristický temperament. I přes všechna tato pozitiva je podle Menduha těžké se integrovat do řecké společnosti, právě kvůli politickým problémům, ale i náboženským rozdílům. Pokud je však jedinec úspěšný ve svém zaměstnání, má mnohem lepší východiska pro asimilaci.

Podle řecké respondentky Jannis nejsou vztahy mezi Albánci a Řeky přímo kamarádské, ale vycházejí spolu dobře. Žádné velké problémy se ve vztazích nenacházejí. Jannis na Albáncích oceňuje jejich pracovitost, na druhou stranu se jí ale nelíbí, když se Albánci vydávají za Řeky. Albánci se podle ní integrují do společnosti dobře, zvlášť mladá generace, ale Albánce stále považuje za cizince. Dnes už prý mezi Řeky a Albánci nejsou ani žádné velké rozdíly jako dříve, kdy se Albánci poznali na první pohled podle oblečení a nedbalého vzhledu. „Už to není jako dřív, kdy jsme je poznali na první pohled podle oblečení, horšího vzhledu a podobně. Byli vyhublí, vypadali starší a měli zkažené zuby.“

Respondentka Iris si myslí, že Albánci jsou velmi temperamentním národem. „Jsou hrdí na svůj původ, shromažďují se do skupin, někteří mají muslimské náboženství, ale to moc neprojevují.“ Vztahy s nimi jsou z její zkušenosti velmi individuální, někteří jsou podle ní velmi slušní, pracovití a velcí gentlemani. Setkala se ale i s velmi vulgárními, agresivními a hrubými, jinak se podle ní ale ve vztazích neobjevují žádné obecně velké problémy. Integrace Albánců podle Iris závisí právě na chování a povaze jednotlivce, většinou ale převažují pracovití Albánci se slušným chováním a ti se integrují lépe, stejně jako mladší generace. Iris ale i tak považuje Albánce za cizince.

Podle české respondentky Silvie, která několik let žila s albánskou rodinou v Řecku, jsou vztahy mezi Řeky a Albánci docela klidné. Mohou však vznikat ojedinělé spory kvůli albánskému temperamentu. „Jsou velice temperamentní a horliví. Když se jejich temperament spojí s alkoholem, se kterým většinou nevědí, kdy přestat, vznikají ojedinělé spory.“ O Albáncích si myslí, že jsou velmi pracovití, zmínila se však o negativním postoji albánských mužů k ženám, které vnímají, dá se říct, jako méněcenné. V jednom rozhovoru se svým zaměstnavatelem jí o své manželce řekl: „Je to jen žena, jak by to mohla pochopit.“ To prý podle Silvie vystihuje, co si Albánci o ženách myslí. Albánci v Řecku si podle ní stále udržují své tradice, kterých se pevně drží a jsou velmi pověrčiví, což prý může vést k názoru, že jsou oproti Řekům názorově zaostalí a neznalí. „Albánci na vesnicích se pořád chovají „po staru“, např. ke každé návštěvě se chovají velmi uctivě, až podřízeně, stále dodržují své tradice, u některých mám pocit, že žijí jako lidé před sto lety.“

Práce má za cíl přiblížit albánskou menšinu v Řecku a odpovídá na stanovené výzkumné otázky.

Jako jeden z cílů práce je seznámit čtenáře s kulturními specifiky Albánců v Řecku. Zásadním rozdílem je náboženské vyznání, protože v Albánii převládá islám, i když se prohlásila za první ateistický stát na světě. V Řecku naopak je většina lidí členy ortodoxní církve, z tohoto důvodu je na přistěhovalé Albánce společenský tlak, aby se také stali členy ortodoxní církve z důvodu lepší adaptace. To potvrdili i naši respondenti, kteří se buď také stali členy ortodoxní církve nebo alespoň tento tlak pociťují. Po návratu do Albánie pak stále pokračují v náboženství, které přijali v Řecku. Dalším specifikem je kuchyně, která je ovlivněna řeckou, italskou, tureckou a obecně středomořskou. Základní surovinou je maso, které však kvůli jejich víře nemůže být vepřové, nejvíce tedy vaří ze skopového. Podle respondentů ale Albánci v Řecku toto tak striktně nedodržují a dopřávají si i vepřové. Dále v kuchyni hojně používají mořské plody, zeleninu, luštěniny a mléčné výrobky. Typickým jídlem pro Albánce je shishkebab a pro Řeky souvlaki, tyto dva pokrmy jsou si ale navzájem dost podobnými, jsou z masa a na špejli. Respondenti se však v odpovědích na typické albánské jídlo dost lišili. Shodli se však na pokrmu byrek, smažených koláčcích z listového těsta plněnými sýrem, zeleninou, masem apod. Za společný prvek můžeme také považovat řecký salát tzatziki a albánský pokrm tarator.

Práce odpovídá také na otázku ohledně jazyka, zda si Albánci žijící v Řecku uchovávají albánštinu. V albánštině nalezneme hodně tureckých slov, především kvůli tomu, že Albánie byla součástí Osmanské říše. Najdeme zde však i řecká slova. Albánština nemá podobný základ s jinými indoevropskými jazyky, proto tvoří samostatnou větev. Albánci žijící v Řecku umí svůj rodný jazyk, ale mluví i řecky, to nám potvrdili všichni dotazovaní respondenti. Albánštinu používají ke komunikaci s rodinou a albánskými přáteli, jinak používají řečtinu, která jim nedělá žádné problémy. Albánštinu pak dále učí i své děti, které se už v Řecku narodí, jsou na svůj jazyk hrdí. Naopak z pohledu Řeků mají Albánci sice dobrý řecký mluvený projev, ale psanou formu mají na velmi nízké úrovni.

Další výzkumná otázka se zabývá vztahy mezi Albánci a Řeky. Na tuto otázku může každý nahlížet jinak. Respondentka Irina si myslí, že nikdy nebyly vážnější problémy mezi těmito národy. Řekové jsou přátelští a přijali ji i její rodinu. Její dcery se provdaly za Řeky, což by ale před 20 lety určitě nešlo. Řekové by se styděli, kdyby měli za ženu Albánku. Irina si jen pamatuje na jednoho muže, který si kdysi Albánku vzal, ale tak moc se styděl, že manželství zatajoval. Podle Migela jsou Řekové přátelštější s příchodem další generace. Podle respondentů Menduh a Indrit zase ne všichni Řekové jsou tak moc přátelští. Rozpory vidí především kvůli politice.

Poslední výzkumná otázka se týká integrace Albánců do řecké společnosti. Bezproblémová integrace závisí především na nalezení práce a snaze se naučit řeckému jazyku. Někteří Albánci žijící v Řecku se lépe zařadí do řecké společnosti, když se stanou členy ortodoxní církve. Podle Menduha však integrace do řecké společnosti není snadná kvůli politickým problémům, důležité je hlavně tedy být úspěšný v zaměstnání, když už si Albánci chtějí ponechat své náboženství.

Byrek. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Burek#/media/File:Burek_u_Tirani.JPG

Albánci ve světě. Dostupné z: https://www.mekulipress.info/hulumtime-ne-arhiva-boterore-per-harta-te-territoreve-ku-jetonin-iliro-pellazget/

Koláč flija s medem. Dostupné z: https://www.myalbanianfood.com/wp-content/uploads/2017/02/Albanian-Flija-Sliced-1-1300x731.jpg

Koláč flija. Dostupné z: http://balkon3.com/mk/wp-content/uploads/2013/12/DSC_0151.jpg

Shishkebab. Dostupné z: http://thegingergarlic.com/product/chicken-shish-kebab/

Souvlaki. Dostupné z: https://www.foodnetwork.com/recipes/michael-symon/pork-souvlaki-with-honeyed-apricots-recipe-1972996

Tarator. Dostupné z: https://veganinternational.files.wordpress.com/2012/11/dsc_3768.jpg?w=1024&h=678

Etnické menšiny v Řecku. Zpracováno autorem dle údajů z https://ec.europa.eu/migrant-integration/index.cfm?action=media.download&uuid=2A60854A-E0CF-B3C2-AB3CF1D3484F3627

ADAMCZYK, Artur. Albanian immigrants in Greece: from unwanted to tolerated?. Journal of Liberty and International Affairs 2, 2016, 49-59. ISSN 1857-9760. Dostupné v databázi EBSCO

Albánština. In: Www.mzv.cz [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://www.mzv.cz/jnp/cz/mzv/prilohy_zu/tirana-content-shared-files-albanstina.html

ANDROMEDAS, John. Maniat folk culture and the ethnic mosaic in the southeast Peloponnese. Annals of the New York Academy of Sciences. 1976, 268, 1 Regional Vari, 199-206. DOI: 10.1111/j.1749-6632.1976.tb47643.x

BITTNEROVÁ, Ilona. Albánská kuchyně. In: Www.mundo.cz [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/albanie/jidlo

BUCAJ, Alkida. SOURTZI, Panagiota. GALANIS, Petros. KALOKERINOU, Athena. VELOKANIS, Emmanuil. Dietary habits of Albanian immigrants living in Greece in comparison to Albanians living in their country. Mediterranean Journal of Nutrition and Metabolism, 2012, 39–44. ISSN 1973-7998. Dostupné v databázi EBSCO

DAŇKOVÁ, Šárka. Populační vývoj: Řecko [online]. [cit. 29.5.2018]. Dostupný z: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=191

Demographic and social characteristics of the Resident Population of Greece according to the 2011 [online] Hellenic Statistical Authority, 2014 [cit. 2018-08-07]. Dostupné z: http://www.statistics.gr/en/statistics?p_p_id=documents_WAR_publicationsportlet_INSTANCE_qDQ8fBKKo4lN&p_p_lifecycle=2&p_p_state=normal&p_p_mode=view&p_p_cacheability=cacheLevelPage&p_p_col_id=column-2&p_p_col_count=4&p_p_col_pos=1&_documents_WAR_publicationsportlet_INSTANCE_qDQ8fBKKo4lN_javax.faces.resource=document&_documents_WAR_publicationsportlet_INSTANCE_qDQ8fBKKo4lN_ln=downloadResources&_documents_WAR_publicationsportlet_INSTANCE_qDQ8fBKKo4lN_documentID=310596&_documents_WAR_publicationsportlet_INSTANCE_qDQ8fBKKo4lN_locale=en

Dějiny Albánie. Dějiny [online]. [cit. 2018-05-31]. Dostupné z: http://www.dejiny.cz/albanie/

GASAGNE, P. V Albánii víra nevymizela. Teologické texty. Panoráma, 2007, 1.

GKAINTARTZI, Anastasia. Heritage language maintenance and education in the Greek sociolinguistic context: Albanian immigrant parents’ views. Education Policy, 2016. DOI 10.1080/2331186X.2016.1155259. Dostupné v databázi EBSCO

GLOYER, Gillian. Albánie. Vyd. 4. Brno: Jota, 2012, xvi s. obr. příl. Průvodce (Jota). s. 26-27. ISBN 978-80-7462-153-6.

GRIGOROPOULOU, Nikolitsa, Xenia CHRYSSOCHOOU. Are Religious Minorities in Greece Better Accepted if they Assimilate? The Effects of Acculturation Strategy and Group Membership on Religious Minority Perceptions. Journal of Community. 2011, vol. 21, issue 6, s. 499-514. DOI: 10.1002/casp.1119.

CHATZIDAKI, Aspassia. Family language policies among Albanian immigrants in Greece. International Journal of Bilingual Education and Bilingualism, 2012, 675-689, DOI: 10.1080/13670050.2012.709817 Dostupné v databázi EBSCO

LIŠTIAKOVÁ, Irena. Standardizovaný versus nestandardizovaný kvalitativní rozhovor [online] is.muni.cz, 2011 [citováno 1. 4. 2018] Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1423/jaro2011/GEN104/25160014/Listiakova.pdf

PAPADOPOULOS, Dimitrios. The effect of socio-demographic variables on acculturation of Albanian immigrants in Greece. Procedia Economics and Finance 2015. DOI 10.1016/S2212-5671

SEBARA, Martin. Metody výzkumu [online] publi.cz [cit. 1. 04. 2018] Dostupné z: https://publi.cz/books/54/04.html

ŠATAVA, Leoš. Národnostní menšiny v Evropě: encyklopedická příručka. Praha: Ivo Železny, 1994. ISBN 8071163759

The World Factbook : Greece. [online]. [cit. 2018-06-05]. Dostupný z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gr.html

Počet shlédnutí: 104