Tomáš Kuneš, Gabriela Martincová, Klára Soldátová, Anna Vebrová. Alsasani ve Francii. Hospodářská a kulturní studia | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018. http://www.hks.re/wiki/ls2018:nemeckojazycne_obyvatelstvo_ve_francii

Alsasko, spojené s Lotrinskem a oblastí Champagne - Ardenne, tvoří jeden z regionů Francie. Díky dlouholetým sporům mezi Francií a Německem o území Alsaska - Lotrinska je Alsasko spolu s jeho obyvateli značně ovlivněno oběma státy v oblastech jazyka, tradic, zvyků, náboženství či architektury. Vliv obou těchto zemí v Alsasku stále trvá. Práce tedy čtenářům přibližuje, do jaké míry a v čem je oblast Alsaska a jeho obyvatel ovlivněna oběma výše uvedenými státy, a to konkrétně v otázkách náboženství, jazyka, tradic a kuchyně. Práce obsahuje tři pohledy na alsaskou menšinu, konkrétně pohled Alsasanů žijících v Alsasku, Francouzů žijících ve Francii a Němců žijících v Německu.

Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části se čtenář seznámí s výzkumnými otázkami, dále literární rešerší, která poskytuje informace o tom, kde se lze dozvědět více o dané menšině. Metodologická část popisuje čtenáři výzkumné metody, které byly v práci použity. Praktická část nastiňuje historii a demografii Alsaska. Dále také odpovídá na níže uvedené výzkumné otázky.

1. Kým se z hlediska identity Alsasané cítí být?

2. Jaké jsou rozdíly v náboženském založení z pohledu Němců žijících v Německu?

3. Do jaké míry se dnes používá alsaština a jak vnímají alsaský dialekt Francouzi žijící ve Franci?

4. Byly alsaské tradice ovlivněny francouzskými či německými? Jak?

5. Co má alsaská kuchyně společného s kuchyní francouzskou a německou?

V práci s názvem Štrasburk – hlavní město Evropy? popisuje Martin Valeš i alsaskou identitu. Říká, že díky historii Alsaska prošla jakousi krizí, ale i přes dnešní asimilaci Francie si drží svá specifika. Krize identity nastává v poválečné době, kdy se Alsasani cítili jako oběti a zároveň komplici Hitlera. Alsasani mají silnou lokální, národní i evropskou identitu. Přičemž dvě třetiny Alsasanů staví lokální a národní identitu na stejnou úroveň. Uvádí také, že v Alsasku se objevuje bilingvismus a dvojí kultura.¹⁾

Náboženstvím v Alsasku a Štrasburku se zabývá Atwood D. Gaines ve svém článku Alsatians. Popisuje zde situaci před reformací, kdy většina městské populace byla katolická. Vyskytovala se zde i menšina Židů. Ti zde žili kvůli perzekuci, která jim hrozila a kterou prožili v jiných částech Francie. Během následujících 150 let byl Štrasburk a dalších 10 alsaských měst výhradně protestantských, největší skupinu protestantů tvořili luteráni. Když francouzská koruna získala Štrasburk, bilance se začala přesouvat. V roce 1789 se během Francouzské revoluce počty protestantů ve Štrasburku snížily natolik, že zastupovaly méně než 50 % z celkového počtu obyvatel. V roce 2000 bylo 65 % obyvatel Štrasburku římskokatolického vyznání, další skupinou s 25 % městské populace jsou luteráni. Součástí Reformované církve jsou 4 % obyvatel města a 2\-% obyvatel jsou Židé.²⁾

Článek „Německá“ kultura ve Francii – Alsasko a Alsasané mimo jiné pojednává i o alsaském jazyce. Uvádí, že alsaština je v podstatě německý dialekt, který spadá do dialektů alemánských, občas ale bývá označován jako samostatný jazyk. Dnes ustupuje francouzštině, která je zakotvena v ústavě. Alsaština však patří mezi oficiální jazyky Francie, čímž se ale nerozumí úřední jazyk, tím je pouze francouzština. Alsaštinu ovládá starší generace. Jejich potomci rozumí alsasky, ale další generace, tedy generace jejich vnoučat, rozumí podstatně méně. Mezigenerační přenos tohoto jazyka je čím dál tím nižší. Prostřednictvím různých projektů je snaha o nevymření alsaštiny. Těm, kteří o to mají zájem, jsou zasílány informace, jak s dětmi mluvit alsasky. Ve školství proběhla jistá reforma, kdy francouzská vláda umožnila bilingvní vyučování, tedy 12 hodin se vyučuje v němčině a dalších 12 hodin ve francouzštině. Tohoto typu vyučování se účastní 10 % studentů. Ačkoliv se Alsasani necítí jako Němci, usilují o rozšíření výuky v němčině. Němčina je totiž považována za spisovnou formu alsaštiny. ³⁾

K přiblížení alsaských tradic nám pomůže článek V Alsasku se pere německá preciznost s francouzskou ležérností. Alsasani si užívají život plnými doušky. Rádi jezdí na výlety, pijí svá vlastní vína a do noci se baví u večeře se svými přáteli. Nikam nespěchají. Den začíná až kolem desáté hodiny dopolední a ruch ulice neustává ani po dvanácté v noci. Jakmile překročíme alsaské hranice, přivítají nás všudypřítomní čápi, a to jak v plyšové podobě u místních stánkařů, tak i živí, kteří sídlí snad na každé kostelní věži či střeše. Čáp je totiž tradičním symbolem Alsaska.⁴⁾

O alsaské kuchyni se můžeme dočíst v článku Petra Želiezka - Alsaská kuchyně. Alsasko, ležící ve východofrancouzském regionu, má mnoho společných prvků jak s francouzskou, tak i s německou kuchyní. Velmi často se používá vepřové maso, klobásky, ale také i maso kuřecí.
Často se můžeme setkat s názvem foie gras – delikatesa ze ztučněných jater kachen a hus.
Alsasko je také známým vinařským regionem. Vína jsou především bílá a často blízká k německým vínům. Opomenout nemůžeme ani produkci piva, v níž je Alsasko mezi francouzskými regiony na prvním místě. Vaří se tu piva značek Fischer, Karlsbrau nebo Kronenbourg.
Za zmínku stojí také poloměkký, nepasterizovaný bílý sýr munster, který je vyráběný z mléka krav pasoucích se v pohoří Vogézy (oblast zasahující do Alsaska i Lotrinska). Tento sýr se vyrábí podle osvědčeného receptu mnichů benediktinů už od středověku.⁵⁾

Víno hraje v alsaské kuchyni významnou roli. Důvodem je také fakt, že Alsasko je významnou oblastí produkce vín. O vinařské problematice, hroznech a chutích, se můžeme dočíst v publikaci The People of Alsace Are Particular About the Wines They Produce. ⁶⁾

O přiblížení Alsaska a jeho vývoji v historii se můžeme dočíst v článku The Complete Guide to Alsace-Lorraine, ve kterém autorka zmiňuje, kde v mapě máme hledat, abychom Alsasko vůbec našli. Alsasko je samostatná oblast v severovýchodním rohu Francie, kde sousedí s Belgií, Lucemburskem, Německem a Švýcarskem. Podobnost Alsaska s Lotrinskem vychází z jejich dramatické historie, zároveň jsou si geograficky podobné, ale přesto se od sebe regiony liší tradicemi a jazykem. Autorka zde zmiňuje, jak to bylo dříve s Alsaskem. Většinu tohoto německy mluvícího regionu dostala v roce 1648 Francie, kdežto Lotrinsko bylo oficiálně francouzským jen v roce 1766. Po francouzské porážce s Pruskem se Alsasko připojilo k Německu a nastal program nucené germanizace. Až po roce 1918, kdy Alsasko opět získala Francie, místní obyvatelé zjistili, že reintegrace je jednodušší, než se na první pohled zdálo. V roce 1940 se stalo Alsasko znovu terčem Němců a bylo brutálně obsazeno. Ve snaze vyvarovat se zbytečným dalším konfliktům se v důsledku toho stal Štrasburk, který je hlavním městem Alsaska, centrem evropské rekonstrukce.⁷⁾

O minoritách a jejich problémech ve Francii se dozvíme v článku The 'Minority Problem' and National Classification in the French and Czechoslovak Borderlands, kde autor zmiňuje, jak to bylo s lidmi během válek a tahanic o Alsasko. Na začátku roku 1919, kdy Alsasko dostala zpět Francie, francouzští úředníci rozhodli, že populace Alsaska se bude členit do čtyř kategorií. Každá kategorie dostávala různé průkazy totožnosti, které držitele opravňovaly k různým formám práv. Kategorie A patřila Alsasanům, kteří se narodili v Alsasku a jejichž rodiče nebo i prarodiče měli francouzské občanství. Před rokem 1870 bylo těchto osob přes 1 milion, tzv. smíšené dědictví bylo přiděleno lidem, kteří měli jednoho rodiče nebo prarodiče s francouzským občanstvím a tato kategorie byla označována jako B. Třetí kategorii C dostávali cizinci z USA. Jako poslední a dalo by se říci nejhorší kategorie D byla přidělována osobám, které byly narozeny v Německu nebo Rakousku, a nebo jejich rodiče, či prarodiče se narodili v Německu, či Rakousku. Držitelé kategorií B a D to měli výrazně těžší, protože byli podrobováni různými represivními opatřeními. Měnili měnu za nižší ceny, měli omezenou svobodu pohybu a také se stávalo, že byli vyhozeni z práce nebo vyloučeni z univerzit. Na základě soukromých výpovědí Alsasanů před pověřovací komisí bylo více než 10 000 Alsasanů stíháno a přes 200\_000 vyhoštěno do Německa kvůli uchovávání proněmecké loajality.⁸⁾

Jako primární zdroj informací nám sloužily kvalitativní i kvantitativní metody výzkumu.

Kvalitativní metoda je taková metoda, která se zaměřuje na to, jak jednotlivci a skupiny nahlížejí, chápou a interpretují svět. Podle jiných kritérií může být jako kvalitativní výzkum označován takový výzkum, který neužívá statistických metod a technik. Nevýhodou může být získávání informací od menšího počtu respondentů, za to jsou však zjišťovány do hloubky. Mezi kvalitativní metody patří například zúčastněné pozorování a rozhovory. Rozlišujeme rozhovory nestrukturované, u kterých nejsou připraveny otázky, polostrukturované, kde se předem připraví několik otázek a dále se také využívá spontánní dialog a nakonec strukturované, které mají předem stanovené otázky. Nevýhodou takového sběru dat je větší časová náročnost a fakt, že získané informace mohou být ovlivněny pocity a vnímáním výzkumníka. Informace tedy mohou být zkreslené. ^{9) 10)}

V této práci bylo využito polostrukturovaného rozhovoru. Je to nejrozšířenější typ, který se skládá jak z připravených otázek, tak nechává prostor pro respondenta rozvíjet své odpovědi a dává tím možnost vzniku nepřipravených doplňujících otázek. Díky doplňujícím otázkám může tazatel získat daleko více dat, nežli původně zamýšlel. Osobní rozhovor byl veden s německou kolegyní jednoho z výzkumníků pracujících v Praze, paní J. Martin. Respondentka ochotně nabídla svou pomoc a odpověděla na všechny dotazy bez problémů. J. Martin také umí díky svým předkům pocházejícím z České republiky plynně česky. Nenastaly tak žádné komplikace v porozumění a celý rozhovor probíhal bez problémů.

Kvantitativní výzkum je metoda standardizovaného vědeckého výzkumu. Ten popisuje jevy pomocí znaků, které jsou zkonstruovány tak, aby mohly měřit určité vlastnosti. Výsledky těchto měření jsou následně vyhodnoceny a interpretovány například s pomocí statistiky. Kvantitativní výzkum umožňuje obsáhnout relativně velký počet zkoumaných jedinců. Také je ve srovnání s kvalitativními metodami časově méně náročnější. Oproti kvalitativnímu výzkumu je tu však menší prostor na vyjádření názorů jednotlivých zkoumaných jedinců. Pro kvantitativní výzkum je typický standardizovaný rozhovor nebo standardizovaný dotazník. Rozdílem mezi těmito dvěma metodami je způsob kladení otázek. U dotazníku se jedná o formu písemnou, ale u rozhovoru o formu mluvenou. ¹¹⁾

V našem případě byl použit dotazník. Nevýhodou dotazníku jsou však strohé odpovědi bez možnosti se doptat, jako tomu lze u osobních rozhovorů.

Francouzské a alsaské respondenty jsme se nejprve snažili kontaktovat přes facebookové stránky a přes německou respondentku Janu M., která má ve Francii část své rodiny ze strany jejího manžela. Touto cestou se však nenašel nikdo ochotný, kdo by nám pomohl získat potřebné informace. Nakonec se nám kontakty jak na francouzské respondenty - 6 studentů Burgundy School of Business Dijon, kteří pocházejí z různých částí Francie, tak na alsaského respondenta Michela B, který taktéž studoval na Burgundy School of Business Dijon, podařilo získat díky nové kolegyni jednoho z výzkumníků, která žila a studovala ve Francii. Studenti povětšinou neuměli dostatečně hovořit anglickým jazykem, proto s překladem otázek a odpovědí pomohla výše zmíněná kolegyně jednoho z výzkumníků, která plynně hovoří francouzským jazykem.

Data byla získávána od respondentů alsaského etnika ve Francii, Francouzů ve Francii a Němců.

Respondenti:

J. Martin - Němka narozena v Německu s českými kořeny, pracující v České republice

Studenti z Burgundy School of Business Dijon, Francie - 6 francouzských respondentů pocházejících z Francie

Michel B. - bývalý student Burgundy School of Business Dijon, Francie - alsaský respondent

První obyvatelé, kteří oblast osídlili, byli kočovní lovci. Poté ji postupně cca od roku 600 př. n. l. začaly obydlovat keltské (germánské) kmeny. Kolem roku 52 př. n. l. oblast dobyli Římané. Založili pevnost nesoucí název Argentoratum, budoucí Štrasburk. V době Caesara byla vytvořena hranice řekou Rýn, která rozdělovala říši mezi západním románským a východním „barbarským“ obyvatelstvem. Ze 3. století n. l. známe první zmínky o Alemanech, kteří jsou členové germánských kmenových spolků. V některých jazycích, jako je například francouzština, zůstalo dodnes toto označení vyhrazeno pro všechny Němce.¹²⁾ Po pádu Říma bylo Alsasko kolonizováno Alamany (západogermánský kmen sídlící na horním toku Mohanu na území dnešního Německa) a v 5. století bylo součástí Franské říše.¹³⁾ Roku 962 se Alsasko stalo součástí Svaté říše římské národa německého na celých dalších 6 století.

12. století znamenalo pro Alsasko období rozvoje. Ve 14. století se dokonce podařilo deseti velkým alsaským městům, v čele se Štrasburkem, získat autonomii a vytvořit spolek svobodných říšských měst. Doba rozkvětu byla ale přerušena černým morem a také Stoletou válkou (1337-1453). Zlom nastal až v letech po třicetileté válce (1618-1648), kdy německý císař v rámci Vestfálského míru postoupil část Alsaska Francii. Zbytek území až po Štrasburk byl poté postupně připojen za vlády Ludvíka XIV (1681). V roce 1870 vyhlásila Francie válku Prusku. Hned roku 1871 byla Francie nucena vzdát se Alsaska ve prospěch Německa. Roku 1872 byla na rozkaz císaře založena německá univerzita, o dva roky později byla vytvořena alsasko-lotrinská regionální rada a v roce 1911 získalo toto území i vlastní ústavu.

Začátkem první světové války (1914) bylo tedy alsaské území pod nadvládou Německé říše. Společně s válkou vzrůstala v regionu silná germanizace. Zpočátku se tolerovala dvojjazyčnost regionu, tedy francouzštiny a němčiny (např. dvojjazyčné názvy ulic). Později však začal německý jazyk posilovat a francouzský jazyk byl zakázán. Po skončení první světové války došlo k vyhlášení samostatnosti Alsaské republiky, které však trvalo pouhých 11 dní, kdy dorazila francouzská vojska do Štrasburku a území bylo připojeno k Francii. Po připojení začal opačný proces v oblasti jazyka. Začala se upřednostňovat francouzština, která se poté stala úředním jazykem.¹⁴⁾

V průběhu druhé světové války bylo roku 1940 území Alsaska obsazeno německým vojskem. Po roce 1945 bylo území vráceno zpět Francii a jeho součástí je dodnes.¹⁵⁾

V roce 2014 rozhodli poslanci o změně mapy Francie, v rámci které se schválilo snížení počtu krajů z 22 na 13. Tato mapa nabyla platnosti v lednu roku 2016, proti její změně byli především obyvatelé Alsaska, kteří se obávali ztráty své identity. Alsasko se spojilo s Lotrinskem a regionem Champagne-Ardenne.¹⁶⁾ Podle průzkumu, který zkoumal 1002 lidí z Alsaska, by 83 % z nich chtělo, aby Alsasko získalo svůj starý regionální status. Celkem 82 % Alsasanů chce referendum o „znovuobnovení“ regionu Alsasko, přičemž jedna regionální organizace navrhla, aby k tomuto referendu došlo během voleb do Evropského parlamentu v roce 2019. Z důvodu zmíněné změny mapy Francie tisíce Alsasanů protestovalo proti reformě, až došlo k pouličním protestům.¹⁷⁾

Alsasko se rozkládá na východním území Francie u hranic s Německem a Švýcarskem. Svou velikostí tvoří 1,5 % z celkové rozlohy Francie. Velká část obyvatel žije ve městech - nejvíce ve Štrasburku, Mulhouse a Colmaru.¹⁸⁾

V Alsasku žije skoro 2 000 000 lidí. Majoritní skupinou jsou Francouzi. Naleznemu tu však i celou řadu občanů z cizích států. Na počátku roku 2007 byl počet obyvatel v Alsasku odhadován na 1 827 248 obyvatel. Ve srovnání s rokem 2006, ve kterém počet obyvatel dosahoval 1 816 995, je to zhruba o 10 000 více. Vysoké tempo růstu populace v regionu se přisuzuje jak zvýšenému počtu narozených dětí na jednu ženu (v roce 1999 byl průměrný počet dětí na jednu ženu 1,79, v roce 2005 vzrost na 1,92), tak čisté migraci.¹⁹⁾

Vývoj populace

Vývoj populace ²⁰⁾

Cizí národnosti v Alsasku

Počet migrantů v Alsasku stále roste. Nejvíce lidí přichází z Afriky, konkrétně z Maroka, Tuniska, Západní Sahary, Alžírska, Libye a Mauritánie. Druhá příčka patří Asii, kde nejvíce lidí migruje z Turecka a Indočíny. Třetí místo patří Evropě, konkrétně Německu, Španělsku, Švýcarsku, Portugalsku a Itálii. Názorné srovnání z let 1999 a 2004 zobrazuje následující tabulka.²¹⁾

Cizí národnosti v Alsasku ²²⁾

Na identitě obyvatel Alsaska se nepochybně podepsaly někdejší spory mezi Francií a Německem. Díky tomu si Alsasani prošli několika krizemi a i přes silnou asimilaci si dodnes nesou svá specifika. Identitu regionální a národní staví dvě třetiny Alsasanů na stejnou úroveň, avšak více Alsasanů inklinuje k regionální identitě. Oproti zbytku Francie je na území Alsaska nejsilnější regionální identita. Přesto že je vztah k regionu v Alsasku veliký, netouží a ani se nesnaží o jakoukoliv formu autonomismu či silnější decentralizaci. Na alsaskou identitu má v současné době vliv nová reforma ve formě snížení počtu krajů. Díky tomu mají být větší kraje, které budou mít v evropském kontextu větší váhu a budou konkurenceschopnější. Proti těmto změnám byl zaznamenán odpor hlavně v Alsasku, kde se většina lidí strachovala ze ztráty identity. Alsasko bylo spojeno s Lotrinskem a regionem Champagne-Ardenne.^{23) 24)}

Otázka identity je pro každého jedince individuální. Identita obyvatel v oblasti Alsaska se může zdát na první pohled poněkud složitá, a to z důvodu někdejšího i dnešního vlivu Francie a Německa. Z pohledu Alsasanů je však otázka jejich identity poměrně jednoznačná.

Našemu respodentovi Michelu B., který pochází z Alsaska, byla položena otázka, kým se cítí být z hlediska identity. Jednoznačně odpověděl, že se cítí být Alsasanem. I jeho rodina o sobě mluví jako o Alsasanech. Na doplňující otázku, která identita je mu bližší, zda německá či francouzská, odpověděl: „Osobně se cítím být blíže k Francouzům. I když máme spoustu společného s Němci, tak máme stále blíže k Francii. Řekl bych ale, že jsme spíš takoví „speciální Francouzi“.

Zjišťování konkrétních počtů jednotlivých náboženství ve Francii je velmi obtížné. Náboženská příslušnost se totiž v oficiálním sčítání nesmí zjišťovat. Víme však, že je poměrně multikulturní zemí, a to i v náboženství. Dle odhadů žije v zemi zhruba 85 % římských katolíků, 7 % lidí věřících v islám, 2 % protestantů a 1 % judaistů.²⁵⁾ I Německo je vstřícně otevřeno několika náboženským směrům. Nejvíce obyvatel se hlasí k protestantům - 47 % a katolíkům - 38 %. Dalším náboženstvím v zemi je judaismus a islám. Podle respondentky J. Martin je nejdůležitější rozdíl mezi Francií, tedy i Alsaskem a Německem v tom, jak se stát staví k náboženství. „Kdysi náboženství vladaře určovalo i vyznání jeho poddaných. První zemí, kde to bylo narušeno, byly Spojené státy, po Francouzské revoluci také Francie. Říkali, doma si věřte v co chcete, ale nebudete své náboženství tahat do veřejného života. Náboženství ve Francii je tedy hodně laické. V Německu je to jiné. Je to spojeno i s tím, že každá země Německa má rozdílné náboženství - protestanti a katolíci. Děti mají ve škole dokonce povinný předmět „Etická výchova“, ve kterém mohou rodiče vybrat, co se na něm budou učit, jestli to má být náboženství, etika nebo něco jiného spojeného s lidskými hodnotami. V Německu je každého volbou, jestli a v co bude člověk věřit, ale každá země si i tak zachovala svůj ráz protestantismu nebo katolicismu. Němečtí občané platí i dobrovolnou daň. Každý se tedy může rozhodnout, zda dá část svého příjmu na církev. Katolíci a protestanti slaví také některé svátky společně. V Německu se prostě mluví o křesťanském náboženství. Ve Francii si dříve mladí lidé mysleli, že protestanti mají jiné náboženství, než katolíci. To je v Německu setřeno. Jsou křesťané, židé a muslimové a ne protestanti, katolíci, židé a muslimové. Rozdíly mezi jednotlivými konfesemi jsou v Německu menší.“

Většina alsaských obyvatel je římskokatolická. Díky společnému německému dědictví tu ale existuje také významná komunita protestantů. Nejvíce katolíků najdeme ve městech. Na venkově často převládají luteráni a kalvinisté. Jak již víme z výše uvedené kapitoly „Historie“, dvojí náboženská tradice souvisí se změnou hranic a s ní spojenou migrací obyvatelstva, kdy se na území Alsaska obývaného francouzskými katolíky stěhují němečtí protestanti. Jelikož je tento proces dlouhodobý, dnes už nemůžeme říci „jsi protestant, jsi Němec“. Díky rozšíření těchto dvou náboženství je v každé větší obci vystaven kostel protestantský i kostel katolický. Pokud to v obci není možné, je návštěva kostela zajištěna ve vedlejší vsi. Dříve se tato situace řešila i tak, že byl v obci vystaven jeden kostel a lidé odlišných vyznání se o něj střídali. V roce 1992 se dokonce díky arcibiskupovi Brandu začaly zavádět dvojjazyčné německo-francouzské bohoslužby. ²⁶⁾²⁷⁾

Protestantský kostel ²⁸⁾

Katolický kostel ²⁹⁾

Úředním jazykem Francie je francouzština. Není to však jediný jazyk používaný na tomto území. Jazyky, kterými se zde hovoří, můžeme rozdělit do několika skupin podle původu – románské, germánské, keltské a na baskičtinu, která se vyvíjela samostatně. Baskičtina, jeden z nejstarších jazyků v Evropě, se využívá v jihozápadní části Francie (dále také v části Španělska). Keltskými jazyky se mluví v podobě několika dialektů v Bretani a na kousíčku severní Francie. Románské dialekty se na území vyvinuly po dobytí území Francie Římany – mezi ně patří francouzština. Germánské dialekty zase uslyšíme ve Flandrech, v Lotrinsku a Alsasku.

Mezi germánské dialekty se řadí alsaština - tradiční jazyk Alsaska, který je uznán jako jeden z jazyků Francie. Je velmi podobný němčině nebo švýcarské němčině. Díky dlouholetým tahanicím o území mezi Francií a Německem to byla alsaská města, která začala jako první přijímat německý jazyk. Ve Štrasburku (hlavním městě Alsaska) vyšla dokonce roku 1466 první německá Bible. Po třicetileté válce (1618-1648), kdy německý císař postoupil v rámci Vestfálského míru část Alsaska Francii, se začala francouzština na území znovu rozvíjet. Bohužel se jí však nedařilo vítězit nad velkou spoustou lidí, kteří dále pokračovali v mluvě němčiny či německých dialektů. V době, kdy bylo Alsasko připojeno k německé říši, se francouzština do značné míry vytratila. Odhadovalo se, že plynulou francouzštinou hovořila pouhá 2 % obyvatel a 8 % mělo alespoň základní znalosti. Na konci první světové války, kdy se oblast vrátila zpět k Francii, byla oficiálním jazykem stanovena francouzština. Alsaské obyvatelstvo však protestovalo. Nelíbila se jim představa francouzštiny jako jediného možného používaného i vyučovaného jazyka. Proto byly provedeny úpravy ve školském systému, které umožňovaly vyučování i v jazyce německém. V období druhé světové války byla oblast Alsaska a kousek Lotrinska anektována nacistickým Německem. Zbytek Francie byl vystaven německé okupaci. V anektované oblasti se zavedly správní a politické struktury podle německého vzoru. Němčina se stala oficiálním jazykem, dialekty byly tolerovány a francouzský jazyk byl zakázán. Až po roce 1945, kdy se Alsasko už natrvalo připojilo k Francii, se začal francouzský jazyk obnovovat. Vláda usilovala o potlačování němčiny, avšak díky vyhlášce z roku 1952 byla v oblastech, které měly blízko k německým dialektům, povolena volitelná výuka německého jazyka, která byla zavedena na školách v obcích.³⁰⁾³¹⁾

Alsaština patřila dlouhou dobu mezi nejvíce zachované regionální jazyky ve Francii. V současné době je však na ústupu. Lidé používají čím dál tím více francouzštinu jak na veřejnosti, tak i mezi kamarády, známými i mezi příslušníky rodiny. Zároveň se jí však snaží zachovávat, aby nevymizela. Na školách mají stále předměty vyučované v alsaském dialektu. Setkat se s ním můžeme i v televizních zprávách.

Pro francouzské respondenty je alsaština německým jazykem, který má prvky a slova z francouzštiny. Jeden z respondentů odpověděl: „Alsaština je podle morfologie čistě německá, ale obsahuje několik francouzských slov.“ Dotazovaní se s dialektem setkali většinou na výletech po okolí Alsaska, hlavně ve Štrasburku, kde ji zaslechli v běžné mluvě. Mnohému však nerozuměli. Je to pro ně úplně jiný jazyk s pár slovy přejatými z jejich rodné řeči.

Jednou z významných tradic Francie je La Chandeleur. Jedná se o pohanský svátek světla, který připadá na 2. února. V celé Francii je důležité dobré jídlo i pití. Proto i k tomuto dni neodmyslitelně patří jejich výborné palačinky. Při tvorbě palačinek je v tento den důležité jejich vyhazování do vzduchu, a to co nejvýš. Prý tak připomínají jak barvou, tak svým tvarem slunce nebo mince. V historii platilo, kdo měl v únoru mouku z loňské sklizně, byl bohatý. Proto se palačinky staly jakousi obětí z pověrčivosti. Měla tak zajistit co nejbohatší úrodu v roce. Platila také další pravidla, aby se to takzvané „kouzlo“ vyplnilo. Těsto se zadělávalo při svitu v kostele vysvěcených svic, první palačinka se musela vyhodit na skříň, kde se skladovaly potraviny a nechala se tam, dokud nezplesniví. Počet palačinek musel odpovídat počtu mincí v hromádce, která byla připravena předem na stolku. Při každém otočení palačinky se musel stihnout odříkat otčenáš a druhou rukou do dlaně shrábnout minci.³²⁾ Jak už bylo řečeno, pro celou Francii jsou tradicemi i dobré jídlo a pití. Rádi chodí na pikniky, schází se s rodinou, vychutnávají si čerstvé, křupavé bagety, sýr a víno. Významnou tradicí Francie je také La Fête du Muguet neboli takzvaný Lily of the Valley Day - konvalinky vonné, které 1. května přináší svému nositeli štěstí.

V Německu je velmi známou tradicí německý festival Oktoberfest. Je oblíbeným festivalem po celém světě. První taková oslava začala v roce 1810 v Mnichově na počest svatby bavorského prince Ludwiga a trvala 5 dní. V současnosti tento Oktoberfest trvá 16 dnů.³³⁾ Velikonoce jsou pro Němce také důležité. Jak říkala respondentka J. Martin „dříve to byl náboženský svátek, dnes je to svátek rodiny.“ Na Velikonoční neděli jsou všichni s rodinami. Je kupříkladu těžké sehnat i místo v restauraci. Všude je totiž zavřeno. Lidé jsou venku, stojí v hloučkách, popíjejí víno a pivo, tráví tento okamžik společně. K Velikonocům patří také barevná vajíčka, která se dětem schovávají na různá místa. Rodinné svátky poté pokračují svátkem Nanebevstoupení Páně. Tento den se v Německu zabydlel jako Den otců a s tím spojené hojné pití piva a dalších alkoholických nápojů.

Alsasko má tradice podobné jak s Francií, tak s Německem. S Francií mají společnou zálibu v dobrých, spíše odlehčených jídlech a pití dobrého vína v kruhu rodinném, či jen tak s přáteli. Využívají slunečných volných dní na pikniky a procházky. Nikam nespěchají. Život se v Alsasku probouzí kolem desáté hodiny dopoledne a ruch ulic neustává ani po půlnoci. Jakmile vkročíte na území Alsaska, přivítají vás všudypřítomní čápi. Čáp je totiž tradičním symbolem Alsaska. Typické jsou i alsaské kroje, které jsou však velmi podobné těm německým, tak jako názvy měst, či hrázděné domky s truhlíky barevných květin u oken.³⁴⁾

Společným svátkem pro všechny jsou však Vánoce. Ty alsaské jsou velmi podobné německým. Daleko důležitější, než samotné Vánoce, je Advent. Ten je spojen hlavně s hudbou a vánočními trhy. Francouzi oproti Alsasanům a Němcům prožívají toto období o něco méně. Například spousta lidí chodí během svátků do práce, což by se v Německu vůbec nestalo. I tak je to ale pro ně důležitý svátek, při kterém se setkávají se svou rodinou, jedí slavnostní jídla a rozbalují dárky od Otce Vánoc Pere Noël. Nechybí ani typický vánoční stromek, kterým je pro Francouze jedle. Co se týče vánočních pokrmů, patří mezi ně krůta plněná jedlými kaštany podávaná s vařenou zeleninou, dále ústřice, kachní játra foie gras, uzený losos nebo bretaňské palačinky. Oblíbeným vánočním dezertem je piškotový dezert s čokoládovým krémem, nazývaný bûche de Noël (Noëlovo poleno). Je to v podstatě roláda, která je politá čokoládovou, smetanovou či kávovou polevou s náplní máslového krému a řezem připomíná dřevěné poleno. Poleno bylo důležité již od 12. století, muselo být velké a z tvrdého dřeva a hořelo nejméně jednu noc. Popel z něj se uchovával, protože ochraňoval dům před blesky, hromy a ďáblem po další rok. Roláda je zdobená marcipánovými ozdobami.³⁵⁾

Co se týče alsaské štědrovečerní tabule, ta je podobná z větší části francouzským receptům. Alsaské recepty jsou tradičně předávány v rodinách z generace na generaci. Tyto pokrmy jsou spjaty s vůněmi anýzu, skořice, hřebíčku, muškátového oříšku, kmínu nebo také máku, které se využívají v různých podobách. Mezi nejznámější pokrmy patří určitě perník, který má i svou tradici v Německu, do jehož těsta se přidává med. K alsaským Vánocům patří také cukroví bredele, které odlišuje Alsasko od ostatních francouzských regionů, neboť toto cukroví neznají. Cukroví bredele se dělí na několik druhů, a to wihnachtsbredele, což je cukroví v libovolné podobě i ingrediencích, dále butterbredele s máslem a někdy také s polevou, anisbredele - zde se jedná o kulaté a nadýchané cukroví se zmíněným anýzem. Dalším druhem jsou schowwebredele, jejichž součástí jsou potřené žloutky a mandle, spritzbredele s citronovou kůrou nebo springgerle se samotným anýzem. I citrusy a sušené ovoce jsou neodmyslitelnou součástí Vánoc. Například takové mandarinky a pomeranč se suší spolu se skořicí nebo také s hřebíčkem. Krásně tak provoní celý byt. Jsou používané i ke zdobení stromečku nebo adventního věnce. Oproti nim se například datle s fíky, oříšky a ořechy přidávají do cukroví nebo se samostatně konzumují. Hlavním pokrmem je husa, která se může péct s kořeněným tramínem, zpracovávat v paštikách nebo může být také plněná jablky nebo kaštany. Vše se zapíjí vínem i pivem. ³⁶⁾

Alsaské slavnosti³⁷⁾

V alsaské kuchyni se kombinují prvky německé a francouzské kuchyně. Pro německou kuchyni je typické kysané zelí, klobásky nebo sladkovodní ryby. Tyto pokrmy jsou v Alsasku podávány ve francouzském stylu. Nejoblíbenějšími pokrmy je například choucroute, což je kysané zelí s klobásami a dalšími uzeninami, v Alsasku je k tomuto pokrmu podáváno pivo, dále lze uvést pstruha na modro nebo matelote neboli dušené sladkovodní ryby v ryzlinku, dá se považovat za rybí polévku. ³⁸⁾

Dalšími pokrmy je například alsaský salát, jehož základními ingrediencemi jsou salát, šunka, štrasburská klobása, malá rajčátka, ementál a vajíčka na tvrdo s vařeným bramborem, cibulový koláč je z křehkého těsta, které je plněné dušenou cibulí, baeckeoffe je název pro vepřové, hovězí a skopové maso marinované ve víně, které se peče několik hodin v zapékací míse s bramborami. Tyto druhy masa patří i mezi nejzákladnější prvky francouzské kuchyně. Pokud mluvíme o dezertech, ty jsou také ve velké míře inspirovány německou kuchyní. Mezi ně lze zařadit perník nebo bábovku. Pokud jsou podávány ovocné koláče, jsou nejčastěji naplněny třešněmi. Za zmínku stojí i tarte au fromage blanc, jedná se o křehké těsto pokryté tvarohovým krémem, který je ochucený citrónem. ³⁹⁾

Je také důležité podotknout, že Alsasko je ideálním místem na pěstování vína, a to především ve městech Colmar a Kientzheim. Převládají zde hlavně bílá vína, která však svou chutí a vůní připomínají spíše ta německá. Alsaská vína jsou pojmenována podle odrůd. Lidé oceňují jejich plnou a výraznou barvu, ovocné a květinové aroma, jedinečnou chuť odrůd Gewurztraminer, Muscat, Pinot Blanc, Pinot Gris, Pinot Noir, Riesling i Sylvaner. ⁴⁰⁾

V Alsasku je důležitou součástí alsaské kuchyně i pivo. Alsasko je jedinou francouzskou oblastí, kde se vyrábí a konzumuje pivo i víno. Pivo se nejprve vyrábělo v klášterech, později vznikaly pivovary a v roce 1268 se štrasburský pivovar stal oficiálním obchodem. V polovině 19. století vznikly specializované pivovary, které zavedly významné inovace. V dnešním Alsasku zajišťují pivovary Fischer, Heineken, Karlsbrau, Kronenbourg a Meteor více než 50 % produkce ve Francii. Lze zmínit i řadu dalších pivovarů ve městech Lobsann, Marienthal, Riquewihr, Saales, Sand, Scharrachbergheim, Saint-Pierre, Schiltigheim, Štrasburk, Uberach a Vogelgrun. Co se týká samotné výroby piva, voda se čerpá z podzemní vody, součástí piva je samozřejmě sladový ječmen, kvasnice a chmel, který dodává pivu hořkou chuť. Lze se setkat s několika druhy piva např. sezónním pivem jako je březnové pivo, které se vaří s novým ječmenem, dále s vánočním pivem, které je typické pro svou tmavší barvu. V Alsasku se podává jako aperitiv sklenice piva se sladkohořkým francouzským aperitivem amer picon s jedinečnou pomerančovou příchutí.⁴¹⁾

choucroute⁴²⁾

baeckeoffe⁴³⁾

Cílem této práce bylo přiblížit čtenářům alsaskou menšinu ve Francii a odpovědět na námi stanovené výzkumné otázky.

Identita je pro Alsasany velmi důležitá. I při nové reformě v roce 2016, kdy se ve Francii zmenšil počet krajů, byli Alsasani nejvíce slyšet. Báli se totiž, že přijdou o svou identitu. Z hlediska identit mají na první, velice hrubý, pohled Alsasani dvě možnosti: Německo anebo Francie. Tyto dvě země je totiž nejvíce v současnosti a v minulosti ovlivňovaly. Všichni Alsasani se ale hrdě považují jednoznačně za Alsasany. I náš respondent Michel B. při otázce, kým se cítí být z hlediska identity, jednoznačně odpověděl, že je Alsasan. Kdyby si však museli vybrat mezi Německem a Francií, stejně by se označili jako „speciální Francouzi“ i přesto, že mají s Německem mnoho společných tradic a vyznávají stejná náboženství.

Co se týče náboženství, zjišťování konkrétních počtů jednotlivých vyznání je ve Francii velmi obtížné. Náboženská příslušnost se totiž v oficiálním sčítání nesmí zjišťovat. Podle odhadů je však nejvíce Alsasanů římskými katolíky, avšak na venkově je znát vliv německého protestantismu, konkrétně luteránů a kalvinistů. Ve většině obcí jsou tedy díky dvojímu náboženství vystavěny kostely dva. Tam, kde to není možné, je návštěva kostela zajištěna ve vedlejší vsi. Podle německé respondentky J. Martin je z hlediska náboženství důležité, jak se k němu staví stát. Z její zkušenosti je rozdíl mezi Německem a Francií v tom, že v Německu si více zakládají na náboženské tradici. Francie je podle ní oproti Německu hodně laická.

Alsaština patří do alemánských dialektů, které se řadí do germánské větvě. Dlouhou dobu patřila mezi nejvíce zachované jazyky ve Francii. Značnou část slovní zásoby tvoří francouzská slova. Díky tomu při rozhovoru Němce a Alsasana dochází k dorozumívacím problémům. Přesto se více podobá němčině než francouzštině. V dnešní době je však na ústupu. Lidé používají alsaský dialekt v rodinách či mezi přáteli, ale ve veřejném životě mluví francouzsky. Aby se zachovaly jazykové tradice a nebyly zcela zastíněné francouzským jazykem, vyučují se některé předměty ve školách v alsaštině. Dokonce ji můžeme zaslechnout v televizních zprávách. Pro Francouze je alsaština považována za jazyk německý. Podle respondenta z Francie je morfologie čistě německá, jen s obsahem několika francouzských slov.

Alsaské tradice jsou ovlivněny jak Francií, tak Německem. Francie ovlivnila Alsasany hlavně dobrým, lehkým jídlem a vínem, která se podávají při různých slavnostech, rodinných sešlostech či přátelských piknicích. Německem je do značné míry Alsasko ovlivněno v architektuře, výzdobě domů květinami či tradičními kroji. Vánoce v Alsasku se slaví podle německých tradic kromě jídla, které je z větší části přejato z francouzských receptů. Cukroví a perníky jsou však Francouzům cizí. Tyto cukrovinky mají společné opět s německými tradicemi.

Alsaská kuchyně je kombinací jak německé, tak i francouzské kuchyně. Pro Německo typické kysané zelí, klobásky nebo sladkovodní ryby Alsasané převzali a upravili podle francouzského stylu. Přesto, že je Francie známa svou produkcí a konzumací vína, v Alsasku díky německému vlivu nepohrdnou ani pivem, zvláště po pokrmech jako choucroute, což je kysané zelí s klobásami a dalšími uzeninami. V Alsasku jsou také oblíbené druhy masa, jako vepřové, hovězí a skopové, které patří i do základních prvků kuchyně francouzské. Jak bylo zmíněno výše, Alsasko je, jako celá Francie, ideálním místem na pěstování vína. Převládají zde hlavně vína bílá, která jsou však svou chutí více podobná vínům německým.

Alsace beer. [online] Tourism-alsace [cit. 2018-06-21]. Dostupné z: https://www.tourisme-alsace.com/en/402000118-Alsace-beer.htm

Alsasko. [online] MONVINO, [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: http://www.monvino.cz/regiony/alsasko/

Alsasko: 83 procent Alsasanů žádají návrat jejich historického regionu (Alsace: 83 percent of Alsatians back return of their historical region). [online] The Local [cit. 2018-08-20]. Dostupné z: https://www.thelocal.fr/20180220/alsace-83-percent-of-alsatians-back-return-of-their-historical-region

BARTOŠ, Adam. V Alsasku se pere německá preciznost s francouzskou ležérností. [online] Cestování, idnes.cz [cit. 2018-03-30]. Dostupné z: https://cestovani.idnes.cz/v-alsasku-se-pere-nemecka-preciznost-s-francouzskou-lezernosti-pwv-/kolem-sveta.aspx?c=A070423_125434_prilohy_adb

CAMPBELL, M. The Complete Guide to Alsace-Lorraine; the Fairy-Tale Region which Straddles the Franco-German Border Boasts a Rich History, Rolling Mountains and Delightful Villages that Warmly Embrace both Cultures. The Independent. 2001, ISSN 0951-9467. Dostupné z databáze ProQuest.

CZUCHOVÁ, Irena. Francouzské tradice. La Chandeleur. [online] Irena Czuchová: překlady & kurzy, 2018 [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: http://www.irenaczuchova.cz/francouzske-tradice-la-chandeleur/

Francie. [online] Aktuálně.cz, 2011 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/francie/r~i:wiki:1979/

GAINES, Antwood D. Alsatians. [online] Encyclopedia.com, 2002 [cit. 2018-03-19]. Dostupné z: https://www.encyclopedia.com/places/britain-ireland-france-and-low-countries/french-and-benelux-physical-geography/alsatians

GERALD, Asher. The People of Alsace Are Particular About the Wines They Produce [online]. 1987 [cit. 2018-03-17]. Dostupné z databáze ProQuest

HENDL, J., BLAHUŠ, P. Kvantitativní výzkum, kvalitativní výzkum, smíšený výzkum. [online] Tři typy výzkumu [cit. 2018-08-18]. Dostupné z: http://web.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/tritypyvyzkumu.htm

Institut national de la statistique et des études économiques. [online] Insee [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/accueil

KABELÁČOVÁ, Zlata. Regionální jazyky a dialekty Francie. [online] Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/59502/?lang=en

KOKAISL, Petr, Kateřina HAMOUZOVÁ, Michaela HROMÁDKOVÁ,Tereza JAROLÍMKOVÁ. Německá kultura ve Francii – Alsasko a Alsasané. [online] Kulturní studia, 2013 [cit. 2018-04-02]. Dostupné z: http://kulturnistudia.cz/wp-content/uploads/2014/01/nemecka_kultura_ve_francii.pdf

MAJEROVÁ, Věra, MAJER, Emerich. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství, část I. Česká zemědělská univerzita v Praze: Provozně ekonomická fakulta, 2006. ISBN 80-213-0507-X

Mapa Francie se změní, rozhodli poslanci. Hrozí ztráta identity?. [online] Týden.cz [cit. 2018-08-16]. Dostupné z: https://t.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/mapa-francie-se-zmeni-rozhodli-poslanci-hrozi-ztrata-identity_327688.htm

Menšinové jazyky Francie. [online] Jazyky, studium, práce, 2011 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: http://www.jazyky.com/mensinove-jazyky-francie/

Na cestě: Alsasko. [online]. Česká televize, 2008 [cit. 2018-04-04]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1185966822-na-ceste/207562260120038-na-ceste-po-alsasku

Německé svátky a tradice. [online] Blog o Německu, 2015 [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: http://www.do-nemecka.cz/nemecke-svatky-a-tradice/

OULTON, Randal. Matelote. [online] CooksInfo, 2018 [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: http://www.cooksinfo.com/matelote

Populations légales 2013. [online] Insee, 2015 [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/statistiques/2119468?sommaire=2119504

Poznávací zájezdy do Alsaska. [online] CestoMilové.cz, 2015 [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: https://cestomilove.cz/cs/alsasko

VAĎURA, Petr. Náboženství v zemích EU: Německo. [online] Český rozhlas, 2009 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/541919

VALEŠ, Martin. Štrasburk - hlavní město Evropy?. [online] Praha, 2009. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze [cit. 2018-07-18]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/75032/

Vánoce a kulinářské tradice v Alsasku. [online] France.fr, [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: http://ee.france.fr/cs/information/vanoce-kulinarske-tradice-v-alsasku

Vánoční svátky po francouzsku. [online] Novinky.cz, 2015 [cit. 2018-05-29]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/vanoce/383272-vanocni-svatky-po-francouzsku.html

ZAHRA, T., 2008. The 'Minority Problem' and National Classification in the French and Czechoslovak Borderlands. Contemporary European History, 05, vol. 17, no. 2, pp. 137-165 ProQuest Central. ISSN 09607773. DOI

1. Alsasko na kole. [online] Worldtrek [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://www.world-trek.cz/cs/zajezd/513-francie-poznavaci-zajezd-dovolena-alsasko-na-kole.html

2. Baeckeoffe (Slow-cooked casserole from Alsace, Germany. [online] Recipes Plus [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: http://recipes-plus.com/recipe/baeckeoffe-slow-cooked-casserole-alsace-germany-16966

3. KOKAISL, Petr, Kateřina HAMOUZOVÁ, Michaela HROMÁDKOVÁ, Tereza JAROLÍMKOVÁ. Německá kultura ve Francii – Alsasko a Alsasané. [online] Kulturní studia, 2013 [cit. 2018-04-02]. Dostupné z:http://kulturnistudia.cz/wp-content/uploads/2014/01/nemecka_kultura_ve_francii.pdf

4. KOKAISL, Petr, Kateřina HAMOUZOVÁ, Michaela HROMÁDKOVÁ, Tereza JAROLÍMKOVÁ. Německá kultura ve Francii – Alsasko a Alsasané. [online] Kulturní studia, 2013 [cit. 2018-04-02]. Dostupné z: http://kulturnistudia.cz/wp-content/uploads/2014/01/nemecka_kultura_ve_francii.pdf

5. STEWART, Martha. Alsatian Choucroute Garni. [online] Martha Stewart, 2006 [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://www.marthastewart.com/1142531/alsatian-choucroute-garni

1. Statistiques. [online] Insee [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/statistiques

2. Statistiques. [online] Insee [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/statistiques

Počet shlédnutí: 66