Hoangová Le Quyen, Jakub Lysek, Kateřina Stieglerová, Kateřina Veselská, Tereza Kůtová. Turci v Německu. Hospodářská a kulturní studia (HKS) | Provozně ekonomická fakulta | Česká zemědělská univerzita v Praze, 2018. http://www.hks.re/wiki/ls2018:turci_v_nemecku

V Německu tvoří nejpočetnější etnickou minoritu Turci. Vzhledem k odlišné kultuře je zřejmé, že začleňování Turků do německé společnosti nebylo a není vždy jednoduché a dochází tak k velkým rozporům. Rozdíly mezi těmito dvěma skupinami jsou zcela patrné. Otázkou je, do jaké míry se dokážou Turci integrovat a přijmout pravidla jiné země, ve které se rozhodli žít.

V první části práce jsou popsány základní informace o Turcích, jejich historii a o důvodu příchodu na německé území. Druhá část práce se pak zabývá zodpovězením výzkumných otázek, které byly kladeny respondentům z Turecka i Německa.

Cílem této semestrální práce je přiblížit čtenářům prvky turecké kultury a jakým způsobem se dokážou začlenit do německé společnosti. Dalším cílem je zodpovězení výzkumných otázek, které poskytují náhled na tureckou menšinu v Německu ze tří stran. Tyto otázky se zabývají právě tím, jakým způsobem se Turci dokážou přizpůsobit, ať už v materiální, tak i v duchovní kultuře a s dodržováním tradic, které souvisejí právě s jejich náboženstvím.

Hlavní výzkumná otázka: Jak definují svoji identitu Turci žijící v Německu?

1. Jak vnímají sami sebe jako menšinu Turci žijící v Německu a jakým způsobem se snaží přizpůsobit tamní společnosti?

2. Jaký je pohled Němců na tureckou menšinu žijící v Německu?

3. Jak Turci žijící v domovské zemi vnímají tureckou menšinu v Německu?

4. Dodržují Turci žijící v Německu svoje tradice nebo jsou ovlivněni tamější kulturou?

Přítomností muslimů ve střední Evropě popisuje kniha Islám v srdci Evropy od autorů Miloše Mendela, Bronislava Ostřanského a Tomáše Rataje.
V jedné kapitole se převážně zaměřují na důvod jejich pobytu, a to hledáním práce v evropských státech. Zmiňují, že jejich pobyt není ve 20. století novinkou, ale že již dříve cestovali do Evropy, převážně kolem 17. století, a to jako obchodní zástupci nebo cestovatelé. Později od 18. století v Německu začali stavět mešity, které se nejčastěji začaly vyskytovat v Berlíně od první světové války.
Autoři nezmiňují pouze Turky v Německu, ale i Němce v Turecku. Jelikož mají mezi sebou tyto země dobré vztahy, nebyl problém s vyřízením pracovních víz. Turci nežijí pouze v hlavním městě Berlín, ale převážně žijí v průmyslových městech jako je například Frankfurt nad Mohanem nebo Mnichov. Proto hlavně kvůli práci Turkové zůstávají v Německu a zakládají zde i rodiny, jelikož se nehodlají vrátit do své rodné země. Stále si ale zachovávají si své náboženské vyznání. Ve městech vznikají různá turecká střediska, kavárny, tržnice a známé dönerkebaby, tyto prvky a mnoho dalších můžeme zahlédnout nejen v Německu, ale dnes již ve všech státech Evropy. ¹⁾

Jak vnímají sebe Turci jako menšinu v Německu píše autorka Annika Marlen Hinze, která byla sama imigrantkou v Berlíně, v knize Turkish Berlin: Integration Policy and Urban Space. Pojednává konkrétně o integrační politice a snaze o integraci Turků v dnešním Berlíně.
Na základě svých vlastních zkušeností se rozhodla pro průzkum místních Turků o jejich zkušenosti s touto problematikou. Ten odhaluje, jak integraci zaznamenaly ženy druhé generace tureckých přistěhovalců ze dvou různých čtvrtí Berlína. Zatímco co jsou obě sousedství demograficky podobná, zkušenosti obyvatel jsou překvapivě odlišné. Z osobních rozhovorů se státními úředníky i přistěhovalci, Hinze jasně ukazuje, že místní integrační politika, která je často vytvářena úředníky majících nulový nebo velmi malý kontakt s opravdovými imigranty, má významný vliv na asimilaci cizinců do společnosti. Na konkrétních tureckých čtvrtích Kreuzberg a Neukölln ukazuje, jak kombinace místní politiky a organizace vysloužila jedné čtvrti pověst multikulturální úspěšnosti a druhá vystupuje jako „horší“ čtvrť s problémovými školami a vyšší mírou nezaměstnanosti. Pomocí těchto rozhovorů popisuje, jak němečtí politici ne vždy berou v úvahu reálnou situaci ve společnosti, když budují své představy o městských prostorech, imigrantech a jejich integraci, aby rozvíjeli politiku tímto směrem. Ve své knize také mluví o příkladech, kdy místní správy ještě více zhoršily problémy, které se původně snažily vyřešit a demonstruje, že silná historie místní organizace a odporu může mít stejně velký vliv na politické výsledky. Hinze si pokládá dvě otázky: Jak imigranti vnímají sebe a své zkušenosti v nové kultuře? A jaký je přístup místních politiků a vlády? I když se její výzkum soustředí na Turky žijící v Berlíně, jeho výsledky se dají aplikovat na celou minoritu. ²⁾

Jak Němci vnímají Turky na svém území vysvětluje Anna Triandafyllidou v knize Muslims in 21st Century Europe, kde popisuje, že Němci Turky v lásce příliš nemají a nesdílejí jejich zvyky jako například krevní mstu a podobné drastické metody. Nejhůře jsou na tom ovšem turečtí adolescenti, kteří čelí tlaku ze strany Němců, aby se přizpůsobili zdejší kultuře. Bohužel ani když se plně přizpůsobí, nejsou pro Němce plnohodnotnými německými spoluobčany. Nazývají je například „cizáky“. Na druhou stranu už nejsou přijímáni ani v turecké společnosti, protože se odvrátili od jejich kultury. Mladí Turci mívají problémy ovšem už od raného věku. Většina z nich zaostává ve škole a až dvakrát více Turků než Němců chodí na speciální školy. V současné době přibližně 40 % Turků má pouze základní vzdělání. ³⁾

Zvyklostmi a tradicemi, které se pojí s tureckým obyvatelstvem, se zabývá Gabriel Pirický ve své knize Turecko. Popisuje zde například období Ramadánu, které je pro věřící muslimy velmi důležité. Během něj musí dodržovat přísný půst od úsvitu do západu slunce. Nezmiňuje se v této knize pouze o Ramadánu, ale snaží se zde celkově přiblížit, jaké náboženství Turci vyznávají. Mezi další povinnosti spojené s tímto náboženstvím, které se řadí do pěti pilířů islámu, patří modlitby, které by měl každý muslim vykonávat pětkrát denně směrem k Mekce, se kterou je spojeno další pravidlo, toto poutní místo alespoň jednou za život navštívit. Každý muslim by měl také dodržovat zakat, což znamená almužnu, která se vyplácí každý rok pro chudé. Část knihy je věnována turecké kuchyni a jejich tradičním pokrmům, které jsou dnes již známé v mnoha státech a s typickými kebaby se setkáme téměř na každém rohu i u nás. Například vepřové maso se ale v Turecku nejí vůbec. Co se týče nápojů, Turci si velice rádi pochutnávají na čajích, které jsou zvyklí pít během celého dne. K Turkům neodmyslitelně patří také jejich tradiční oděvy, které se od těch našich značně liší. Ženy nosí šátky, které jim zakrývají vlasy a ramena. Pro muže je běžným oblečením oblek s kravatou. Mnoho lidí si turecké muže představí s pokrývkou hlavy, která pro ně dříve byla typická, avšak v dnešní době už je spíše výjimkou. ⁴⁾

Práce je založena na kvalitativní i kvantitativní formě výzkumu. Kvantitativní část je zaměřena na vytvoření strukturovaných dotazníků a vlastních hypotéz a jejich porovnávání s budoucím výzkumem. Kvantitativní výzkum je postaven na deduktivním přístupu a silné standardizaci, kdy jsou z teorií vyvozeny hypotézy, které jsou poté pomocí shromážděných dat ověřovány. Na základě shromážděných informací se poté formulují nové hypotézy. Tato metoda užívá především statistické metody pomocí čísel, které jsou následně interpretovány. Kvalitativní metoda naopak pracuje s malým počtem případů. Ty jsou ovšem zkoumány více do hloubky a jsou pozorovány především jejich vlastnosti. Respondenti nemají nijak omezeno, v jaké míře budou na otázky odpovídat. Tímto přístupem se snažíme zjistit, jak jednotlivci nebo skupiny pohlížejí nebo rozumí okolí kolem nich.

Neřízený rozhovor je interview, ve které se respondentům zadá pouze obecné téma, na které se mohou volně vyjadřovat bez jakéhokoli omezení. Tímto způsobem se dá zjistit mnoho důležitých informací, které s tématem souvisí, ale v řízeném rozhovoru by kvůli strukturalizaci nebyly zmíněny.

Nezúčastněné pozorování je pozorování, při kterém výzkumník nijak nezasahuje do činnosti zkoumané skupiny či respondenta a nenachází se ani v sociálním kontaktu. Respondenti jsou sledováni v jejich přirozené činnosti a případné jevy se zapisují a poté interpretují. Pozorování je samozřejmě v souladu s etickým kodexem a etickými směrnicemi.

Dotazník je nejvíce používanou technikou sběru dat. Je složen ze souboru otázek na dané téma s jehož pomocí se získají názory od mnoha respondentů. Struktura dotazníku je důležitá z důvodu ochoty respondentů, s jejich vyplněním a využití jejich volného času. Zde se jedná o dotazník polouzavřený, to znamená, že se zde nachází kombinace rozepisovacích otázek, které umožňují vytvořit vlastní odpověď a uzavřené, které umožňují výběr z určitých variant.

Formou dotazníku odpovědělo celkem 7 respondentů. Někteří z nich ale nechtěli uveřejnit své jméno z důvodu strachu o své soukromí. Z uvedených odpovědí se dalo vypozorovat, že především Turkům se příliš na dané téma odpovídat nechce, neboť odpovídali velice stroze a téměř se nerozepisovali. Na druhou stranu Němci s rozepisováním a doplňováním informací z vlastní iniciativy neměli problém.

Nejprve jsme oslovili námi sehnané respondenty s prosbou, zda by nám mohli zodpovědět několik otázek týkajících se zvoleného tématu. Z počátku byli respondenti velice ochotní a s poskytnutím odpovědí souhlasili. Vytvořili jsme tedy dotazník, který jsme mezi respondenty rozeslali. Od některých už pak bylo ale celkem těžké dostat vyplněný dotazník zpět i přes opětovné připomínání se s prosbou, že jej co nejdříve budeme potřebovat. Místo pár respondentů jsme nakonec museli sehnat nové, jelikož přestali úplně reagovat na zprávy. Respondenty jsme sháněli přes sociální sítě, například facebookové skupiny. Několik nám jich také pomohla sehnat naše spolužačka, která se v tu dobu nacházela v Berlíně na Erasmu.

Martha Braun

- žena německé národnosti žijící v Německu v hlavním městě Berlín

- 22 let

Ismail Güler

- muž turecké národnosti žijící v Německu ve městě Magdeburg

- 24 let

Umut Ali Tubaru

- muž turecké národnosti žijící v Německu v hlavním městě Berlín

- 25 let

Berk Kaynak

- muž turecké národnosti žijící v Turecku ve městě Bandirma

- 22 let

- studuje italský jazyk a literaturu

Florian Wörz

- muž německé národnosti žijící v Německu ve městě Würzburg

- 23 let

- právě vystudoval bakaláře v oblasti ekonomiky ve Würzburgu

Anonymní respondent 1

- muž německé národnosti žijící v Německu ve městě Mosbach

- 21 let

- studuje vysokou školu v oboru zdravotnictví

Anonymní respondent 2

- muž turecké národnosti žijící v Německu ve městě Kitzingen

- 24 let

- studuje vysokou školu v oblasti obchodní administrativa

Spolková republika Německo (zkratka SRN) je středoevropský stát sousedící s devíti zeměmi - Rakousko, Česká republika, Nizozemsko, Francie, Polsko, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko a Dánsko. Délka všech hranic činí celkem 3 757 km. Hlavní město je Berlín. Německo je rozděleno na 16 spolkových zemí souhrnně označovaných jako Bundesländer, přičemž Česká republika sousedí s Bavorskem a Saskem. Umístění Německa je pomyslnou křižovatkou mezi Západní a Východní Evropou, jejich jazyků a kultur.

Území se rozkládá na 357 023 km². Severní část této země tvoří Severoněmecká nížina, která se směrem k jihu přeměňuje na Středoněmeckou vysočinu. Jediné velehory jsou Alpy na jihu při hranici s Rakouskem, kde se nachází nejvyšší hora Německa Zugspitze s 2962 m.n.m. Země se nachází v mírném klimatickém podnebném pásmu Střední Evropy, kdy celoročně převažují příznivé teploty.

V Německu žije přes 82 milionů obyvatel, což ho staví do pozice druhého nejlidnatějšího státu v Evropě hned po Rusku. Německo má vyšší hustotou zalidnění a to přibližně 227 obyvatel na km². Ze všech států Evropské unie má Německo nejvyšší podíl přistěhovalců. Za posledních padesát let německá vláda velmi podporovala přistěhovalce a to především pro řešení dlouhodobých demografických problémů jako například nízká míra porodnosti, nedostatek pracovních sil atd. V současné době je následkem této podpory přistěhovalců v Německu 20 uznaných národnostních menšin, které se do svých zemí již nevrátily. Mezi nejpočetnější menšiny patří především Turci, občané bývalé Jugoslávie, Italové a Poláci. ⁵⁾

Turecká populace se odhaduje na 4-5 milionů obyvatel, což je 5 % celkové populace země. Turci se tak řadí do největší skupiny přistěhovalců v Německu.⁶⁾

Dnešní velká menšina Turků v Německu započala velkým náborem pracovní síly poválečným Německem. Po 2. světové válce zažívalo Západní Německo tzv. „Wirtschaftswunder“ neboli ekonomický zázrak, který vyústil v nedostatek pracovních sil, čemuž napomohlo i postavení Berlínské zdi v roce 1961, jelikož omezila příliv pracovníků z východní části. Tehdejší poptávka na trhu práce Německa a nabídka pracovní síly ze strany Turecké republiky, měla za výsledek podepsání oficiální smlouvy o výměně pracovníků mezi těmito dvěma zeměmi, která byla podepsána 30. října 1961. Mezi lety 1961 až 1973 přišlo do Německa přes 650 tisíc tureckých pracovníků. Ze začátku byl využíván dvouletý limitní rotační systém, aby docházelo k pravidelné obměně pracovníků, ale na nátlak ze stran německých zaměstnavatelů byl tento systém ukončen a Turci tu mohli zůstávat déle. ⁷⁾

Většina Turků, kteří migrovali do Německa za prací, měla zpočátku v úmyslu zde zůstat jen po dobu, kdy si vydělají dostatek peněz, aby si doma mohli vybudovat nový život. Vše k tomu tak i nasvědčovalo, kdy se počet návratných migrantů zvýšil během recese v letech 1966 a 1967 a poté na začátku 80. let, kdy federální vláda začala poskytovat finance k podpoře cesty domů pracovníků v rámci „Rückkehrförderungsgesetz“ neboli zákon podporující návrat, vydaný Helmutem Kohlem v roce 1983. Nicméně počet Turků, kteří se vrátili, zůstal nakonec poměrně malý v porovnání, kolik jich do země přišlo. Turecká menšina vzrostla také díky právu na sjednocování rodin vydanému v roce 1974, jenž umožnilo pracovníkům přivést své rodiny do Německa. ⁸⁾ V letech 1974 až 1988, se počet Turků téměř zdvojnásobil a významně se zvýšil poměr žen a dětí.

Pád Berlínské zdi a znovusjednocení Západního a Východního Německa přivedl intenzivní veřejné jednání o spojování národních identit a občanství, ve kterém hrálo roli i otázka turecké menšiny v Německu v budoucnosti. V té době vládla xenofobní nálada doprovázená projevy etnického násilí proti turecké populaci, a to hlavně ze strany států bývalého Východního Německa. ⁹⁾ Po žádostech o vytvoření „zón bez cizinců“ (Ausländerfreie Zonen) zvýšila povědomí veřejnosti o otázkách integrace a začala intenzivní podporu myšlenky o Německu jako multikulturní společnosti. Dnes již v Německu žije druhá a třetí generace tureckých migrantů, kteří mají německé občanství a plně se integrují do společnosti.

Respondent Berk Kaynak žijící v Turecku říká, že většina Turků, kteří se stěhují do zahraničí jsou absolventi, kteří hledají především lepší zaměstnání s vidinou lepšího života. Zmiňuje, že díky tureckým pracovníkům v Německu, kteří se v minulosti nevrátili do domovské země, se mnoho Turků snadno dostane přes hranice, protože zde velice pravděpodobně bude mít svého příbuzného. Florian Wörz ale zmiňuje, že v Německu existuje z důvodu uprchlictví mnoho byrokratických překážek, které stěhování do Německa značně ztěžují. Berk sám plánuje, pokud se naskytne příležitost, odjet do jiné země za lepší prací. Turky, kteří již žijí v zahraničí nebo se zde již narodili nijak neodsuzuje. Naopak podporuje emigraci ze svoji země z důvodu lepšího života jedinců a tento život staví nad zemi samotnou. Respondentka Martha naopak tvrdí, že Turci, kteří se již narodili v Německu, jsou vyvrhelové v obou státech. Její turečtí přátelé narození v Německu říkají, že v Německu nejsou přijímáni jako Němci, ale pouze jako turečtí přistěhovalci. Na druhou stranu, když přijedou do Turecka, místní Turci se jim vysmívají a označují je jako Germány. Pokud prý ale potkáte Turka narozeného v Německu, ve většině případů bude tvrdit, že je Turek, i když v Turecku nikdy nebyl. Anonymní respondent 2 je Turek narozen v Německém Kitzingenu a tvrdí, že se cítí být Turkem a dokonce je na to pyšný.

Respondenti se shodují v jedné věci, a to ohledně uzavřených komunit. Zde se nacházejí především nově přistěhovaní Turci, kteří neumějí německy a nechtějí se přizpůsobovat odlišné kultuře. Turci, kteří jsou již v Německu narození, se sice v těchto komunitách také pohybují, disponují už ale znalostí němčiny a mají německé přátele.

Nejvíce tureckou kuchyni ovlivnila kuchyně Osmanské říše, která sama o sobě vycházela z kombinace arménské, perské, řecké a arabské. Vznikla spojením kulinářských tradic těchto národů. V současné době je ale turecká kuchyně ovlivněna i dalšími okolními státy. To je nejspíše důvod, proč lze na území Turecka a na místech, kde se vyskytuje turecká menšina, najít plno regionálních specialit. Kuchyně severní části Turecka se zakládá na ančovičkách a kukuřici, ve východní části můžeme nalézt kebaby, které jsou pro všechny dobře známé a baklavu. Znaky středomořské kuchyně najdeme v regionu u Egejského moře, kde je hodně používána zelenina a ryby. Podle názvu jídla můžeme i zjistit, z jakého regionu pochází, jelikož jsou pokrmy často pojmenované právě po názvu města nebo oblasti, kde se jedí. ¹⁰⁾

Turci preferují velké snídaně, které jsou spíše slaného charakteru. Typický chleba se sezamovými semínky nebo mákem je simit, který se vyskytuje ve všech kuchyních bývalé Osmanské říše.

Hlavní turecké jídlo většinou začíná polévkou, typickým příkladem je čočková polévka. Poté následuje hlavní chod většinou z mletého masa, který je podávaný v různých formách. Velice populární je Burek, který je z listového těsta a plněn mletým masem a sýrem nebo zeleninou. ¹¹⁾ Rodina tureckého respondenta Umuta Ali Tubara žijící v Německu se snaží především o víkendy vařit typická turecká jídla jako je například Burek. Scházejí se tak s celou rodinou a berou to jako rodinnou tradici s odkazem na jejich původní vlast.

Obrázek č. 1 Burek ¹²⁾

Dalším typickým jídlem je kebab. V Turecku se pod tímto pojmem rozumí jakékoliv pečené, rožněné nebo grilované maso, které se krájí na tenké plátky. Obvykle se pro přípravu používá jehněčí, kuřecí nebo hovězí maso, které se plní do chleba pita, nebo jiné placky a podává se se salátem. Kolébka kebabu pochází z Bagdádu, kde se rožněné jehněčí servírovalo již před mnoha staletími. Z této oblasti se kebab dostal do Turecka, tehdy Osmanské říše, odkud se rozšířil do dalších zemí. Například v Řecku kebab nalezneme pod názvem gyros, v arabských zemí se pokrm jmenuje shawarma. Po druhé světové válce se kebab dostal do Německa, odkud se rychle rozšířil do přilehlých zemí a stal se jedním z nejoblíbenějších rychlých občerstvení. ¹³⁾

Němci kebabu říkají diner. Název pochází z tureckého slova dönnmek neboli otáčet. Na jejich území se pyšní velké oblibě. Německo, s počtem přes 82 milionů obyvatel, denně zkonzumuje dva miliony kebabů včetně našich německých respondentů, kteří si toto jídlo zakoupí minimálně jednou týdně.¹⁴⁾ Kebab je pro ně jednou z alternativ rychlého občerstvení, kterou rádi uvítají přes všední dny, nebo v pozdních večerních hodinách. Preferují ho pro jeho variabilitu různých druhů masa, chlebů, dresinků a směsí návrh. Kebab berou jako jednu z typických součástí německých jídel.

Obrázek č. 2 Jedna z mnoha prodejen na třídě Schönhauser Allee ¹⁵⁾

Typickým alkoholickým nápojem je Rakija, která se vyrábí hlavně z anýzů. V Turecku se vyrábí i pivo a víno, které je velmi populární. Toto vše navzdory tomu, že většina Turků jsou islámského vyznání.

Přes den preferují pití horkých nápojů jako je turecký čaj nebo káva, které si hodně sladí a oba nápoje se pijí velmi silné. Pro tyto nápoje je typická jejich speciální příprava a pití ve skupinách.¹⁶⁾ Respondentka Martha říká, že právě turecký čaj je pro Turky velmi důležitý a pijí ho velmi často i několikrát za den.

V Německu často navštěvují kavárny, čajovny a cukrárny, jelikož pití kávy má pro ně velký význam. Jako zákusek nejčastěji můžeme najít baklavu, která je z listového těsta. Martha Braun se nám zmínila, že tyto zařízení nejsou plná pouze Turků, ale že k nim rádi chodí i ostatní občané v Německu.

Muslimové by neměli pít vůbec alkohol. Dnes však již většinou mladí lidé, kteří jsou ovlivněni evropskou kulturou, alkohol pijí. Pouze pokud se sejde celá rodina na velké oslavě, snaží se pít potajmu, aby je hlavně jejich prarodiče neviděli. Avšak při Ramadánu jsou striktní a alkoholu se nedotknou ani po setmění.

Obrázek č. 3 Typické servírování tureckého čaje ¹⁷⁾

Naprostá většina Turků se podle průzkumu hlásí k islámu a zároveň tvoří největší etnickou základnu v Německu. V Německu je nejčastější formou islámu turecký islám. Až dva z celkových tří tisíc mešit je tureckého charakteru. Jak říká jeden z německých respondentů, alespoň jedna mešita se v Německu nachází v každém větším městě. Ačkoli turecký islám může působit jednotně, v Německu je několik různých skupin s různým způsobem vyznání. Například kemalisté se hlásí k islámu, ale příliš nepraktikují jeho tradice, oproti tomu jsou zde další skupiny, pro které je důležité dodržování tradic a idejí. Muslimská mládež více dodržuje tradice než nemuslimská. 35 % mladých muslimů chodí do mešit, oproti tomu pouze 14 % nemuslimů navštěvuje bohoslužby. ¹⁸⁾

Obrázek č. 4 Mešita postavená německou muslimskou federací Ditib v Kolíně nad Rýnem

Nejznámější a nejdůležitější svátek pro muslimy je Ramadan. Svátek probíhá v devátém měsíci islámského kalendáře, a proto podle našeho kalendáře vždy připadá na jiné datum. V průběhu Ramadanu nemohou muslimové přes den jíst ani pít. Lidé, kteří jsou těžce nemocní nebo například děti, nemusí tento půst dodržovat. Dle studie je Ramadán nejvíce dodržovaným svátkem mezi muslimy a je často dodržován i lidmi, kteří jiné muslimské svátky nedodržují. ¹⁹⁾ Respondentka Martha Braun popisuje, jak tento svátek probíhá v Německu v tureckých restauracích. Tento půst musí totiž dodržovat v tureckých restauracích i nemuslimové. Svátek Ramadán končí až západem slunce přesně na minuty, z toho důvodu nesmí nikdo v restauraci jíst jídlo, dokud slunce nezapadne ani když je jídlo již připravené na stole.

Mezi další tradice patří pouť Hadždž. Kdy každý muslim je povinen, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí absolvovat alespoň jednou za svůj život pouť do Mekky. Cestou musí dodržovat rituály a být oblečen jako všichni ostatní, aby si byli rovni. ²⁰⁾

Turečtí respondenti žijící v Německu se snaží slavit muslimské svátky a dodržovat jejich tradice. Jeden z respondentů napsal, že i když se hlásí k islámu a je na to pyšný, snaží se slavit pouze pár jejich svátků. Většina z nich dodržuje pouze Ramadán. I přes to, že Umut se narodil již v Německu, rodina striktně dodržuje tento svátek, ovšem o pouti do Mekky vůbec neuvažují. Převážně je ovlivnilo také to, že i když jsou v Německé zemi, začleňují se spíše do turecké komunity, která zde je. Podle Umuta nejsou velké rozdíly v tom, jak se dodržují svátky v Turecku nebo Německu, protože je zde velké zastoupení Turků a dodržování tradic a zvyků proto pro ně není tolik těžké.

Ismail Güler zmínil, proč je pro ně Ramadán tolik důležitý. Vzhledem k tomu, že přes den nesmí jíst ani pít, večer se celá rodina sejde a společně stráví večer. Proto je pro ně večeře při Ramadánu velká událost.

Podle respondentky z Německa Marthy, je v současnosti v Německu Ramadán, který dodržuje většinu Turků, včetně mladé generace. V průběhu svátku chodí do turecké restaurace, ale jelikož mohou jíst a pít až po západu slunce, který se ještě časově rozlišuje podle toho, jak je slunce nad obzorem, mohou si jídlo pouze objednat. Každý má před sebou na stole připravené jídlo třeba i přes půl hodiny.

V Německu existuje několik modelů výuky, které slouží pro cizince. Prvním je společná výuka, ve které jsou zařazeni k ostatním dětem ve stejném věku. V tomto případě je nutné, aby děti uměly hovořit alespoň částečně německy.

Dalším modelem je výuka v oddělených třídách, ve kterých se nacházejí pouze cizinci a způsob výuky je upraven speciálně podle potřeb dané skupiny dětí. V takovýchto třídách se vyučuje zejména jazyk a studium trvá necelý rok.

V Německu se také nachází velké množství dvojjazyčných gymnázií, která financuje stát. Turci mají možnost studovat i na soukromých tureckých gymnáziích. Studium na takové škole je ale poměrně drahé, a tak si ho mohou dovolit pouze majetnější rodiny. Všichni dotazovaní respondenti ale uvedli, že Turci pracují především v oblastech manuálních prací, majetných tureckých rodin proto v Německu opravdu příliš není. ²¹⁾ Mnoho nově příchozích Turků bez znalosti němčiny ale zájem o vyučování německého jazyka vůbec nemá. Anonymní respondent 1 říká, že většinou žijí v oddělených skupinách a o vyučování němčiny neprojevují zájem. Je možné, že je to způsobeno projevem nedůvěry jak ze strany Němců, tak strany Turků, kteří si vzájemně nerozumí, mají jiné tradice a zvyky a různé předsudky. Příkladem může být zákaz nošení burek a zakrývání obličejů ve školách. Z těchto nedorozumění poté vzniká nedůvěra a Turci raději zůstávají mezi svými v komunitách.

Seminární práce byla zaměřena na tureckou menšinu v Německu a způsob, jakým se dokážou začlenit do společnosti, která se výrazně odlišuje od jejich původního území.

Z odpovědí respondentů na výzkumné otázky vyplynulo, že rozdíly mezi německým a tureckým obyvatelstvem jsou stále poměrně velké. Turci se zdržují spíše ve svých komunitách, ve kterých spolu hovoří turecky. Díky tomu, že žijí v podstatě stále mezi svými, dodržují různé svátky a tradice spojené s jejich náboženstvím. Nejvýznamnějším svátkem, který stále striktně dodržují, je Ramadán.

I přes to, že spolu Němci a Turci žijí na jednom území již několik desítek let, se Němcům zcela nepodařilo přijmout Turky mezi sebe. Panují zde neshody zejména v náboženství. Jeden z německých respondentů uvádí, že se baví pouze s jedním Turkem a že jinak kontakt s těmito lidmi nevyhledává.

Turci žijící v Turecku již Turky narozené v Německu mezi sebe příliš nepřijímají. Často se jim vysmívají a dokonce je označují za Germány, kteří v jejich zemi nemají úctu. Němečtí Turci tedy nemají nikde své místo a jsou v obou státech spíše vyvrheli. I přes tuto skutečnost se ale němečtí Turci ve většině případů cítí být více Turky než Němci a to i přes fakt, že jsou již několikátou generací narozenou v Německu. Tento problém se zřejmě v blízké budoucnosti bohužel nevyřeší.

ALOIAN, Molly. Ramadan. New York, N.Y.: Crabtree, 2009. ISBN 0778742857

FINDLEY, Carter. The Turks in World History. Oxford University Press US. 2005. ISBN 0-19-517726-6

HINZE, Annika Marlen. Turkish Berlin: Integration Policy and Urban Space. místo neznámé: University of Minnesota Press, 2013. ISBN 978-0-8166-7815-0

İLKIN, Nur a Sheilah KAUFMAN. A Taste of Turkish Cuisine. New York: Hippocrene Books, 2002. ISBN 0781809487

LEGGE, Jerome. Jews, Turks and other Strangers: The Roots of Prejudice in Modern Germany. University of Wisconsin Press. 2003. ISBN 0-299-18400-5

LUNDE, Paul. Islám: Víra, kultura, dějiny. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 8024210932

MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ Bronislav, RATAJ Tomáš. Islám v srdci Evropy: vlivy islámské civilizace na dějiny a současnost českých zemí. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-9

NATHANS, Eli. The Politics of Citizenship in Germany: Ethnicity, Utility and Nationalism. Berg Publishers. 2004. ISBN 1-85973-781-1

PIRICKÝ, Gabriel. Turecko. 1. vydání. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-323-2

TRIANDAFYLLIDOU, Anna. Muslims in 21st Century Europe: Structural and Cultural Perspectives. Routledge, 2010. ISBN 9781134004454

BUDINSKÝ, Libor. Proč není kebab jako kebab. A co je vlastně kebab?. [online] IDnes.cz: Cestování . 2017 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://cestovani.idnes.cz/kebab-jidlo-gastronomie-gyros-recko-turecko-fzy-/kolem-sveta.aspx?c=A170909_143151_kolem-sveta_hig

DEUTSCHMANN, Hana. Turecké školy v Německu – Erdoganova pokradmá pěšinka do Evropy. [online] Respekt: Blog. [cit. 2018-05-31]. Dostupné z: https://deutschmannova.blog.respekt.cz/turecke-skoly-v-nemecku-erdoganova-pokradma-pesinka-do-evropy/

Germany Population 2018 [online]. 2018 [cit. 2018-05-28]. Dostupné z: http://worldpopulationreview.com/countries/germany-population/

Nejoblíbenější německé rychlé občerstvení není klobása, ale kebab. [online] Lidovky.cz. 2017 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/nejoblibenejsi-nemecke-rychle-obcerstveni-neni-klobasa-pi8-/dobra-chut.aspx?c=A170210_155428_dobra-chut_ape

LEUBECHER, Marcel. Islam-Gebote stehen über dem Gesetz, findet fast die Hälfte. [online] Die Welt. [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://www.welt.de/politik/deutschland/article156269271/Islam-Gebote-stehen-ueber-dem-Gesetz-findet-fast-die-Haelfte.html

PIPES, Daniel. The Mundane Origins of Germany’s Huge Turkish Population. [online] National Review . 2016 [cit. 2018-05-28]. Dostupné z: https://www.nationalreview.com/corner/turks-germany-history/

PLESNÍK, Vladimír. Kebab - turecká pochoutka, která si podmanila Německo [online]. 2010 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/cestovani/200492-kebab-turecka-pochoutka-ktera-si-podmanila-nemecko.html

WRIGHT CHRONES, Terrie. Ethnic Cuisine: Turkey. [online] SallyBernstein. [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: http://www.sallybernstein.com/food/cuisines/turkey/

A mosque built by the German Muslim federation Ditib in Cologne. [online] The Times of Israel. Frankfurt, 2016 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://www.timesofisrael.com/turkish-mosques-in-germany-back-away-from-ankara/

Bosnian Burek. In: Manu's Menu: Authentic Italian Home Cooking & More [online]. 2016 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://www.manusmenu.com/bosnian-burek

PLESNÍK, Vladimír. Kebab - turecká pochoutka, která si podmanila Německo [online]. In: . 2010 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/cestovani/200492-kebab-turecka-pochoutka-ktera-si-podmanila-nemecko.html

Yaş İlerledikçe Çay Tüketimi Artıyor. In: İstanbul Üniversitesi [online]. 2014 [cit. 2018-05-30]. Dostupné z: http://www.istanbul.edu.tr/tr/duyuru/yas-ilerledikce-cay-tuketimi-artiyor-650046005200310037005000790063003300590073003100

Počet shlédnutí: 171